74 Co 199/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce A., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce B zastoupený Jméno žalobce B sídlem Adresa žalobce B proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 103 879,15 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. srpna 2024, č. j. 38 C 51/2024-155,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88 973,39 Kč od 30. 9. 2023 do 31. 1. 2025, a úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 88 973,39 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 88 973,39 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 9 480 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud“ či „okresní soud“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 91 969,39 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 Kč od 22. 7. 2023 do 14. 8. 2023 a z částky 2 996 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 11 909,76 Kč, úroku ve výši 15,99 % ročně z částky 89 967,39 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 170,84 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 583 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení a z částky 98 300,15 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení (II. výrok) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9 480 Kč (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti: a) Společnost právnická osoba. (dále jen „banka“), a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se banka zavázala zřídit žalovanému běžný účet č. č. účtu. Žalovaný mohl využívat služby přímého bankovnictví. Poskytované bankovní služby se žalovaný zavázal bance hradit dle tarifu AKTIVNÍ účet spolu s poplatky dle ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby (dále jen „Ceník“). b) Nedílnou součást Smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky, podle kterých byla banka oprávněna od Smlouvy odstoupit při nepovoleném záporném zůstatku na účtu s účinky ke dni doručení oznámení o odstoupení, případě k datu uvedenému v oznámení. Nepovolený záporný zůstatek znamenal pohledávku banky vzniklou čerpáním většího množství prostředků z účtu, než je disponibilní zůstatek, případně pohledávku banky, k jejíž úhradě prostředky na účtu nepostačovaly. c) Podle Ceníku činil poplatek za výzvu k zaplacení dluhu 499 Kč. Poplatek za vedení účtu nebyl sjednán. d) Žalovaný prostřednictvím elektronického klíče dne 17. 8. 2020 navrhl bance, aby s ním uzavřela smlouvu o půjčce na kliknutí (dále jen „Smlouva o půjčce“) s navrhovanou výší úvěru 100 000 Kč, výší měsíční splátky 1 674,51 Kč a úrokovou sazbou 15,99 % ročně. e) Banka návrh Smlouvy o půjčce dopisem ze dne 17. 8. 2020 akceptovala. f) Žalovaný čerpal úvěr ve výši 100 000 Kč na účet dne 17. 8. 2020. g) Dle tvrzení žalobce banka před uzavřením Smlouvy o půjčce prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobce nekonkretizoval, jaké informace banka od žalovaného požadovala a získala, nepředložil ani odkazované interní systémové záznamy. h) V protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta byl žalovaný hodnocen na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 18 363 Kč. i) Podle výpisu z účtu žalovaného (vyžádaného soudem) za období od 7. 1. 2020 do 31. 8. 2020 účet každý měsíc vykazoval záporný konečný zůstatek. Ke dni 1. 8. 2020 činil zůstatek na účtu žalovaného - 510,33 Kč. j) Z titulu Smlouvy o půjčce žalovaný bance uhradil celkem 11 026,61 Kč. k) Na základě Smlouvy banka poskytla žalovanému službu Bezúročná rezerva, ve které se zavázala realizovat platební příkazy žalovaného i pokud by jejich provedením došlo k přečerpání kladného zůstatku, a to až o 1 000 Kč. Žalovaný byl povinen takto poskytnutou částku vrátit do jednoho roku od čerpání. V případě neuhrazení v této době se stal záporný zůstatek na účtu nepovoleným záporným zůstatkem a banka byla oprávněna od služby odstoupit s účinky ke dni uvedenému v oznámení o odstoupení. l) Ke dni 19. 7. 2023 se žalovaný dostal do nepovoleného záporného zůstatku na účtu po splatnosti ve výši 1 000 Kč. m) Vzhledem k porušení smluvních podmínek banka úvěr zesplatnila k 21. 7. 2023. n) Banka vyzývala žalovaného od prosince 2022 do března 2023 čtyřmi výzvami k zaplacení dlužné částky. Žalovaný na výzvy nereagoval. o) Banka dopisem ze dne 28. 7. 2023 od Smlouvy odstoupila ke dni 14. 8. 2023. p) Banka pohledávky za žalovaným postoupila dne 30. 8. 2023 na žalobce. Žalovanému změnu věřitele oznámila dopisem ze dne 14. 9. 2023.

3. Při právním posouzení věci soud vyšel z § 588, § 1970, § 2662, § 2993 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), § 75, § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

4. Soud posoudil Smlouvu jako platně uzavřenou smlouvu o účtu.

5. Na základě služby Bezúročná rezerva se žalovaný dne 19. 7. 2023 dostal do záporného zůstatku na běžném účtu ve výši 1 000 Kč, který nevyrovnal v dohodnuté době. Banka poskytnutý úvěr zesplatnila k 21. 7. 2023 a v souladu se smluvním ujednáním odstoupila od Smlouvy k 14. 8. 2023. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1 000 Kč z titulu poskytnutého úvěru (nesplaceného záporného zůstatku na účtu) spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po zesplatnění úvěru.

6. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobci také částku 1 996 Kč z titulu dohodnutých poplatků za 4 výzvy k zaplacení dluhu po 499 Kč, spolu s úrokem z prodlení ode dne následujícího po odstoupení od Smlouvy, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. Vzhledem k tomu, že poplatek za vedení účtu nebyl dohodnut, soud žalobu co do částky 2 583 Kč s požadovaným úrokem z prodlení od 15. 8. 2023 do zaplacení, zamítl.

8. Uzavřenou Smlouvu o půjčce posoudil soud jako spotřebitelskou smlouvu.

9. Soud shrnul, že žalobce v řízení obecně uvedl, že před uzavřením Smlouvy o půjčce banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že po žalovaném vyžadovala informace k jeho poměrům, což nevypovídá nic o tom, jaké konkrétní informace měla k dispozici k příjmům a výdajům žalovaného. Absence těchto tvrzení a důkazů znemožnila soudu zhodnotit, zda a jak byla úvěruschopnost žalovaného posouzena. Pokud žalobce tvrdil, že po provedení potřebných lustrací, dle informací získaných od žalovaného a z interních zdrojů, dospěla banka k závěru, že žalovaný má disponibilní prostředky na splácení úvěru, tak toto tvrzení vyvrací výpis z účtu žalovaného za období od 7. 1. 2020 do 31. 8. 2020, ze kterého vyplývá, že žalovaný neměl disponibilní peněžní prostředky na splácení úvěru.

10. Na tomto základě dospěl soud k závěru, že banka nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr v dohodnutých splátkách, proto Smlouvu o půjčce posoudil jako absolutně neplatnou. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili. Proto soud uložil žalovanému vrátit žalobci poskytnutou jistinu úvěru ve výši 88 973,39 Kč (částku 100 000 Kč poníženou o úhrady ve výši 11 026,61 Kč).

11. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel úvěru nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností spotřebitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě se žalovaný do prodlení nedostal, neboť mezi stranami nedošlo k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, proto soud stanovil splatnost svým rozhodnutím. Žalovaný byl v řízení nečinný, nesdělil své aktuální poměry, proto soud stanovil jeho platební povinnost dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a v řízení částečně úspěšnému žalobci (po kapitalizaci požadovaného příslušenství) přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 34 %.

13. Proti části druhého výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88 973,39 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení, a proti souvisejícímu III. výroku o nákladech řízení, podal žalobce odvolání. Namítal, že nárok na úroky z prodlení vyplývá ze zákona, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Banka svůj závazek řádně splnila, když žalovanému poskytla částku 100 000 Kč. V prodlení je dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplnil, proto po něm může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen toto splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobce považoval za první den prodlení 30. 9. 2023, v návaznosti na výzvu k plnění dluhu novému věřiteli v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2023, které bylo žalovanému odesláno téhož dne. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která byla žalovanému poskytnuta ke splnění dluhu, se dne 30. 9. 2023 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data žalobci vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení minimálně z bezdůvodného obohacení. Žalobce upomínal žalovaného o zaplacení dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne 13. 12. 2023, jejíž odeslání prokázal podacím lístkem právnická osoba. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což neučinil. Žalobce zdůraznil, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti Smlouvy o půjčce, ale daleko dříve, na základě výzvy k vrácení dluhu. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a doložil (žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 75 Co 61/2023, a Krajského soudu v Brně sp. zn. 27 Co 21/2023). Žalobce poukázal na funkci úroků z prodlení, kterou je jednak zákonem předpokládaná sankce za to, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas, dále funkce kompenzační, zajišťující, aby se věřiteli alespoň částečně nahradila újma za to, že nemůže disponovat svými penězi. Odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 15 Co 54/2023, který žalobci zákonný úrok z prodlení přiznal a Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, sp. zn. 60 Co 226/2022.

14. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

15. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí okresního soudu a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízení jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné.

16. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku rozsudku, ve kterém soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 91 969,39 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 Kč od 22. 7. 2023 do 14. 8. 2023 a z částky 2 996 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení, a z pravomocné části II. výroku rozsudku, ve které soud žalobu z části zamítl.

17. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího přezkumu výhradně otázka, zda žalobci vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88 973,39 Kč (nevrácené části poskytnutého úvěru na základě Smlouvy o půjčce) od 30. 9. 2023 (marného uplynutí desetidenní lhůty, která byla žalovanému poskytnuta bankou ve výzvě k plnění dluhu ze dne 14. 9. 2023) do zaplacení, když žalobce nenapadal závěr soudu o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a žalovaný poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč, ani uhrazení částky 11 026,61 Kč, nesporoval.

18. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování výpisem z osobního účtu žalovaného č. č. účtu, vedeného bankou od datum do datum, ze kterého vzal za prokázané následující skutečnosti: a) V měsíci lednu 2020 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 0 Kč, konečný zůstatek – 1 000 Kč. Na účet nebyla připsána žádná platba, z účtu byla vybrána částka 1 000 Kč. b) V měsíci únoru 2020 činil počáteční i konečný zůstatek na účtu – 1 000 Kč. Na účet byla připsána částka 24 468 Kč s poznámkou „exekuce“ od Právnická osoba. Z účtu odešla stejná částka na výběry hotovosti z bankomatu a platby kartou na běžné výdaje v řádu stovek až jednotek tisíc Kč (Právnická osoba, Právnická osoba, Právnická osoba, Právnická osoba, Právnická osoba). c) V měsíci březnu 2020 činil počáteční i konečný zůstatek na účtu – 1 000 Kč. Na účet byla připsána částka 21 152 Kč od Právnická osoba, z účtu odešla stejná částka na výběry hotovosti z bankomatu a platby kartou na běžné výdaje v řádu stovek až jednotek tisíc Kč (Právnická osoba, Právnická osoba, Právnická osoba). d) V měsíci dubnu 2020 činil počáteční zůstatek na účtu – 1 000 Kč, konečný zůstatek – 899,91 Kč. Na účet byla připsána částka 22 760 Kč od Právnická osoba, z účtu odešla částka 22 659,91 Kč na výběry hotovosti z bankomatu (největší výběr 10 000 Kč) a platby kartou na běžné výdaje v řádu stovek až jednotek tisíc Kč (Právnická osoba, Právnická osoba, Právnická osoba, Právnická osoba, Právnická osoba). e) V měsíci květnu 2020 činil počáteční zůstatek na účtu – 899,91 Kč, konečný zůstatek – 1 000 Kč. Na účet byla připsána částka 18 135 Kč od Právnická osoba, z účtu odešla částka 18 362,90 Kč na výběry hotovosti z bankomatu (1 x 3 000 Kč, 2 x 4 000 Kč) a platby kartou na běžné výdaje v řádu stovek až jednotek tisíc Kč (Právnická osoba, Právnická osoba). f) V měsíci červnu 2020 činil počáteční i konečný zůstatek na účtu – 1 000 Kč. Na účet byla připsána částka 20 964 Kč (20 445 Kč od Právnická osoba), z účtu odešla stejná částka na výběry hotovosti z bankomatu (1 x 3 000 Kč, 1 x 9 000 Kč) a platby kartou na běžné výdaje v řádu stovek až jednotek tisíc Kč (Právnická osoba, Právnická osoba, Právnická osoba). g) V měsíci červenci 2020 činil počáteční zůstatek na účtu – 1 000 Kč, konečný zůstatek – 510,33 Kč. Na účet byla připsána částka 31 895 Kč od Právnická osoba, z účtu odešla částka 31 405,33 Kč na výběry hotovosti z bankomatu (1 x 4 500 Kč, 1 x 6 000 Kč, 2 x 1 000 Kč, menší částky v řádech stovek Kč) a platby kartou na běžné výdaje v řádu stovek až jednotek tisíc Kč (Právnická osoba, Právnická osoba, Právnická osoba, Právnická osoba). h) V měsíci srpnu 2020 činil počáteční zůstatek na účtu – 510,33 Kč, konečný zůstatek 60 278,97 Kč. Na účet byla připsána částka 122 398 Kč (21 298 Kč od Právnická osoba, 100 000 Kč čerpání předmětného úvěru), z účtu odešla částka 61 608,70 Kč na výběry hotovosti z bankomatu (1 x 10 000 Kč, 1 x 4 000 Kč, 2 x 5 500 Kč, 4 x 2 500 Kč, 1 x 2 200 Kč, 3 x 1 000 Kč, menší částky v řádech stovek Kč) a platby kartou na běžné výdaje v řádu stovek až jednotek tisíc Kč (Právnická osoba, Právnická osoba, Právnická osoba, Právnická osoba, Právnická osoba, Právnická osoba, Právnická osoba).

19. Odvolací soud zopakoval dokazování také protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta, ze kterého zjistil, že banka žalovaného hodnotila výhradně na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 18 363 Kč.

20. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem ohledně závěru (který v řízení nikdo nezpochybňoval), že posuzovaná Smlouva o půjčce je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni jejího uzavření (k datum).

21. Odvolací soud po zopakování a doplnění dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy o půjčce řádně nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť vůbec neposuzoval reálné výdaje žalovaného, ačkoli z osobního účtu žalovaného, který měl k dispozici, jednoznačně vyplývalo, že skutečné pravidelné výdaje žalovaného před uzavřením Smlouvy o půjčce byly každý měsíc prakticky stejně vysoké jako jeho příjmy, přičemž z ničeho nevyplývá, že by alespoň malá část výdajů byla určena na spoření.

22. Námitku žalobce, vznesenou na jednání odvolacího soudu, že není zřejmé, na co byly poměrně vysoké částky, vybrané z bankomatu, použity, proto je možné, že je žalovaný vložil na jiný účet v jiné bance, nepovažuje odvolací soud za důvodnou již proto, že žalobce žádná konkrétní tvrzení o tom, jak žalovaný s vybranými penězi naložil, neuplatnil, a z obsahu spisu se taková skutečnost nepodává. Právě tuto otázku si však měla při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyjasnit banka před poskytnutím úvěru.

23. Smlouva je proto podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

24. Z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nemohou žalobci náležet žádné sjednané úroky, ani poplatky, když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo. Plnění z neplatné smlouvy, jako neplatného právního jednání, je přijetím plnění z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

25. Bezdůvodné obohacení v posuzovaném případě představuje rozdíl mezi žalovaným nabytými majetkovými hodnotami a tím, co žalovaný žalobci (bance) vrátil.

26. Prodlení spotřebitele se v případě předvídaném v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neodvíjí od výzvy věřitele k úhradě poskytnuté jistiny (jak se mylně domnívá odvolatel). Cílem této právní úpravy však zcela jistě není uměle oddalovat splatnost závazku či nutit věřitele v budoucnu podstoupit další soudní řízení (a tím zvyšovat i náklady spotřebitele). Zákonodárcem proto bylo zvoleno objektivní kritérium určení splatnosti dle možností spotřebitele v daném konkrétním případě. V posuzovaném případě pak obsah spisu (výpis z účtu žalovaného) určení konkrétní doby splatnosti umožňoval. Nebylo proto k rozhodnutí této otázky nezbytné vyzývat žalovaného, jež byl v řízení nečinný, ke sdělení konkrétních tvrzení o jeho schopnostech splatit úvěr v jiné, než soudem určené, lhůtě.

27. V posuzovaném případě žalobce v doplnění žaloby uvedl, že žalovaný z titulu Smlouvy o půjčce zaplatil 11 026,61 Kč splátkami v rozmezí od 342 Kč do 481 Kč placenými v době od 15. 10. 2020 do 15. 11. 2022. Žalovaný toto tvrzení nesporoval.

28. Podle zjištění odvolacího soudu učiněných z výpisů z účtu bylo v možnostech žalovaného platit na dluh dohodnutou částku 1 674,51 Kč měsíčně, a to i nad rámec provedených drobných úhrad. Pokud by takto žalovaný činil od září 2020, zaplatil by částku 88 973,39 Kč za 53 měsíců, tedy do ledna 2025. Od 1. 2. 2025 se žalovaný dostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny dluhu. Zákonný úrok z prodlení k tomuto dni činil sazbu 12 % ročně, nikoliv 15 % ročně, jak požadoval žalobce v podané žalobě.

29. S ohledem na rozsah žalobcova odvolání a vše výše uvedené odvolací soud změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. část II. výroku rozsudku okresního soudu a uložil žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 88 973,39 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení (II. výrok tohoto rozsudku).

30. Ve zbývající části se žalobci prostřednictvím podaného odvolání nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí a ze spisu se nepodávají ani vady uvedené v § 212 odst. 5 o. s. ř., k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti, proto odvolací soud odvoláním napadenou část II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88 973,39 Kč od 30. 9. 2023 do 31. 1. 2025, a úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 88 973,39 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, ve smyslu § 219 o. s. ř., jako věcně správnou, potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

31. Jelikož došlo ke změně rozsudku, rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř.).

32. Při rozhodnutí o nákladech řízení odvolací soud vyšel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, a přiznal převážně úspěšnému žalobci 34 % účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 27 884,10 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 4 156 Kč, odměny za zastupování advokátem za 3 úkony dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast u jednání soudu) po 5 260 Kč, 1 úkon dle 11 odst. 2 advokátního tarifu (sepis jednoduché předžalobní výzvy) ve výši 2 630 Kč (18 410 Kč), náhrady hotových výdajů ke čtyřem úkonům právní služby po 300 Kč dle 13 odst. 4 advokátního tarifu (1 200 Kč) a částky 4 118,10 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Proto odvolací soud uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem ve výši 9 480 Kč (III. výrok tohoto rozsudku).

33. Soud z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal žalobci odměnu advokáta za sepis podání ze dne 2. 6. 2024 (doplnění žaloby), neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené měly být obsaženy již v žalobě.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšnější, proto by mu měl žalobce hradit jeho náklady. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (IV. výrok tohoto rozsudku). Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Proti výrokům o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem plněny včas a dobrovolně, může se jich oprávněná osoba domáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí.