74 Co 200/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený JUDr. Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0 , Ph.D. Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 36 647,76 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. června. 2023, č. j. 6 C 14/2023-90,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 33 046,16 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 9 442,68 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 33 046,16 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok), žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 6 648,77 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 36 647,76 Kč od 22. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem 12 % ročně z částky 34 487,76 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení (II. výrok) a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 057 Kč (III. výrok).

2. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:a) Mezi žalovaným jako dlužníkem a společností , právnická osoba, byla dne 19. 11. 2020 uzavřena Smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“). Na základě této Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč. Současně mu byla poskytnuta kreditní karta, jejímž prostřednictvím byl oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovostí až do výše úvěrového rámce. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný čerpal úvěr a zavázal se splácet ho v měsíčních minimálních splátkách sestávajích ze sjednané procentuální výše 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Ve Smlouvě byla stanovena úroková sazba ve výši 12 % ročně. Konkrétní výše splátky nebyla konstantní, byla vždy uvedena ve výpisu kreditní karty společně s datem splatnosti. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo dohodnuto, že dosud neuhrazené splátky se stávají splatnými, banka o tom písemně vyrozumí klienta, zejména mu sdělí den, k němuž prohlásila dluhy klienta za ihned splatné, a lhůtu, v níž je klient povinen příslušné dluhy uhradit.b) Z žádosti žalovaného o úvěr ze dne 19. 11. 2020 bylo zjištěno, že bance sdělil, že je invalidní důchodce s příjmem ve výši 16 791 Kč měsíčně přičemž celkový měsíční příjem domácnosti činí 45 000 Kč. V žádosti uvedl, že má pouze jeden zdroj příjmů, že je vdovec a bydlí ve vlastním domě. Tyto informace právní předchůdce žalobce nijak neověřoval.c) Právní předchůdce žalobce ve svém vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti uvedl, že úvěruschopnost zhodnotil individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti a s principy obezřetného úvěrování, kdy vycházel z údajů poskytnutých mu v žádosti ze dne 19. 11. 2020 a v rámci posouzení úvěruschopnosti posuzoval veškeré informace interních a externích databází, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další.d) Žalobci byla pohledávka postoupena, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2022, který mu byl odeslán dne 15. 2. 2022.

3. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), § 2395, § 1879, § 1882 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně, proto žalobci přiznal jen dlužnou jistinu úvěru. Dále uvedl, že splatnost dlužné jistiny ještě nenastala, neboť zde není dohody stran ani rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění podle možností spotřebitele, tudíž zatím nemohl vzniknout žalobci nárok na zákonné úroky z prodlení.

4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 057 Kč, neboť žalobce byl úspěšný jen v žalované jistině, tj. v částce 33 046 Kč, což tvoří 63,72 % předmětu řízení včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalovaný pak byl úspěšný ve výši 36,28 % z předmětu řízení, tedy pro částku 18 817,77 Kč. Z celkových nákladů řízení bylo žalobci přiznáno 2 057 Kč.

5. Proti části II. výroku a proti závislému III. výroku rozsudku podal odvolání žalobce, a to v rozsahu zamítnutí žaloby ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 1. 3. 2022 do zaplacení. Namítal, že soud prvního stupně neuvedl, proč žalobci nepřiznal zákonný úrok z prodlení z přiznaného bezdůvodného obohacení, když žalovaný byl v prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků od 1. 3. 2022. Zdůraznil, že právní předchůdce žalobce splnil svůj závazek, poskytl žalovanému kreditní kartu s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč, naopak žalovaný své povinnosti neplnil a poskytnuté finanční prostředky nevrátil. Žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli (žalobci) v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022, které mu bylo odesláno dne 15. 2. 2022. Po uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak žalovaný dostal do prodlení. Žalovaný měl dostatečný prostor vrátit poskytnutou jistinu, což neučinil. V řízení před soudem prvního stupně netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž toto břemeno tvrzení a důkazní nese spotřebitel, nikoliv žalobce.

6. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku rozsudku, ve kterém soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 33 046,16 Kč, jakož i z části odvoláním nenapadeného II. výroku rozsudku ohledně zaplacení částky 6 648,77 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 36 647,76 Kč od 22. 1. 2022 do 28. 2. 2022, částky 3 601,60 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení a úroků ve výši 12 % ročně z částky 34 847,76 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, když v tomto rozsahu nebylo odvoláním rozhodnutí soudu prvního stupně napadeno. Žalobce napadl odvolání pouze do úroku z prodlení z přiznané jistiny ve výši 33 046,16 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení. Úrok z prodlení požaduje v zákonné výši, neboť jiná výše nebyla mezi účastníky smluvena, tedy ve výši 11,75 % ročně k datu, o němž tvrdí, že se žalovaný dostal do prodlení s placením dlužné částky. Předmětem odvolacího přezkumu bylo posoudit, zda žalobci vznikl nárok na uhrazení úroku z prodlení a od jakého data.

9. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Ostatně v tomto odvolacím řízení žádá žalobce „pouze“ úrok z prodlení z přiznané částky poskytnuté a nesplacené jistiny, proto je řešeno jen to, kdy byl žalovaný dle svých možností a schopností dlužnou nesplacenou jistinu zaplatit. Tento okamžik mohl nastat i před rozhodnutím soudu ve věci samé, když v dané věci je vydáváno rozhodnutí deklaratorní.

10. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému právnímu názoru ohledně okamžiku prodlení žalovaného, když měl za to, že lhůtu splatnosti je možno určit až od právní moci rozhodnutí, v němž je rozhodnuto o zaplacení plnění z neplatné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Takto není předmětné zákonné ustanovení koncipováno. Mezi účastníky nevznikl spor o splatnost dlužné částky, žalovaný zůstal v řízení nečinný. Splatnost mohla nastat už v minulosti a odvíjí se od osobních a majetkových poměrů žalovaného (dlužníka). Okamžik splatnosti odvíjející se od osobních a majetkových poměrů dlužníka mohl nastat i před právní mocí rozsudku. V § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je pouze vyloučeno, aby lhůta k plnění byla vázána na výzvu k zaplacení dlužné částky dle občanského zákoníku. Toto ustanovení však neukládá, aby soud v případech, kdy bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, automaticky vycházel z toho, že závazek platit poskytnuté finanční prostředky se stane splatnými až po právní moci rozsudku, tudíž nelze přiznat úroky z prodlení.

11. V dané věci vyplývají poměry žalovaného z listin, kterými dokládal právnímu předchůdci žalobce své osobní a majetkové poměry, a které žalobce doložil soudu prvního stupně. Odvolací soud vychází z toho, že žalovaný o svých poměrech informoval pravdivě, přičemž změna těchto poměrů nebyla tvrzena, ani nevyšla nijak najevo z obsahu spisu. Žalovaný byl dle názoru odvolacího soudu schopen splatit dlužnou jistinu do 28. 2. 2022. Dnem 1. 3. 2022 se ocitl v prodlení s platbou ve výši 33 046,16 Kč. Jednalo se o dobu více než 11 měsíců od poslední platby žalovaného ve výši 2 754 Kč na poskytnutý úvěr. Pokud by si žalovaný na dlužnou částku tvořil pravidelnou úložku nebo ji pravidelně měsíčně splácel, činila by výše měsíční platby 3 004,20 Kč od měsíce následujícího po měsíci, v němž žalovaný naposled plnil. Splátek v této výši byl žalovaný jistě při svých tvrzených osobních a majetkových poměrech schopen (příjem z invalidního důchodu ve výši 16 791 Kč a další příjem v domácnosti v souhrnné výši 45 000 Kč čistého měsíčně). Žalovaný uvedl, že nemá žádné závazky ani žádné ostatní nezbytné měsíční náklady.

12. Odvolací soud proto rozsudek v odvoláním napadené části změnil tak, že žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení od data 1. 3. 2022, k němuž byl žalovaný schopen dlužnou částku dle svých poměrů vyplývajících z obsahu spisu zaplatit. Žalovaný mohl zaplatit dlužnou částku ve výši 33 046,16 Kč nejpozději dne 29. 2. 2022, když na její zaplacení měl 11 měsíců od poslední splátky úvěru. Žalobci je třeba zdůraznit, že lhůta k plnění se neodvíjí od výzvy v souvislosti s postoupením pohledávky, ani od jiné výzvy k plnění, ale odvíjí se od osobních a majetkových poměrů osoby, které byl úvěr na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnut. To, že žalobci byl přiznán úrok z prodlení právě od data, které požadoval, je dáno tím, že poměry žalovaného k tomuto datu dle názoru odvolacího soudu umožňovaly zaplatit dlužnou částku. Výzva k plnění a lhůta k plnění v ní uvedená, je z pohledu posouzení prodlení v daném případě bezpředmětná.

13. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části II. výroku změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný byl v prodlení s placením dlužné částky od 1. 3. 2022.

14. O náhradě nákladu řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl podle poměru úspěchu účastníků ve věci v řízení před soudem prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 833 Kč, odměnou zástupce žalobce za úkony právní služby dle § 6, § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) ve výši 500 Kč ( předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, převzetí právního zastoupení), a za úkon právní služby po podání žaloby – účast na jednání soudu podle § 7 advokátního tarifu ve výši 2 580 Kč, paušální náhradou ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za úkon realizovaný po podání žaloby a paušální náhradou ve výši 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, příslušející ke třem úkonům právní služby, jakož i 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 982,80 Kč, celkem 7 545,80 Kč. Žalobce má právo na jejich náhradu dle poměru svého úspěchu v řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 41,33 %, tj. ve výši 3 118,68 Kč, neboť poté, co byl rozsudek soudu prvního stupně částečně změněn, činí jeho poměr vzájemného úspěchu ve sporu 41,33 %, a je představován přisouzenou částkou 36 670,82 Kč z celkové požadované částky, včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, 51 895,67 Kč. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v plné výši. Tyto náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 1 000 Kč, odměnou zástupce žalobce za dva úkony právní služby po 1 900 Kč (odvolání proti rozsudku a účast na jednání odvolacího soudu), paušální náhradou ve výši 300 Kč příslušející ke každému úkonu právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 924 Kč, celkem 6 342 Kč. Náklady řízení před soudy obou stupňů, k jejichž náhradě žalobci je povinen žalovaný, činí 9 442,68 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.