74 Co 219/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení částky 456 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. července 2024, č. j. 36 C 73/2024-24,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 68 769,60 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 25 446,30 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem pro uznání Městský soud v Brně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 456 000 Kč s příslušenstvím a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (I. výrok) a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 56 137,20 Kč (II. výrok).

2. Soud konstatoval, že žalobce nárok na zaplacení předmětné částky odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne 1. 8. 2022 smlouvu o dílo, na jejímž základě žalobce řádně provedl dílo s názvem „prodloužení STL plynovodu výrobního závodu v Hustopečích“ a bez výhrad ho předal žalovanému k užívání na základě soupisu provedených prací ze dne 13. 10. 2022, kdy žalovaný potvrdil cenu díla 1 369 773 Kč bez DPH. Žalobce vyúčtoval tuto částku fakturou č. 20220199 splatnou 22. 11. 2022. Žalovaný na fakturu uhradil v době od 16. 11. 2022 do 24. 7. 2023 v devíti platbách celkem 913 773 Kč, zbývající částku 456 000 Kč nezaplatil ani na předžalobní upomínku. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, jehož součástí učinil výzvu dle § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný proti platebnímu rozkazu podal dne 11. 3. 2024 odpor, který neodůvodnil, a to ani ve stanovené 30denní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, která uplynula dne 12. 4. 2024. Soud měl proto za splněné podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. a rozhodl věc podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání.

3. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 18 240 Kč, odměně advokáta za tři úkony právní služby podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 10 140 Kč, paušální náhradě hotových výdajů za tyto úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dani z přidané hodnoty (DPH) z odměny a náhrad.

4. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítal, že ve stanovené 30denní lhůtě, přípisem ze dne 10. 4. 2024, odpor odůvodnil.

5. Žalobce ve vyjádření k podanému odvolání považoval rozsudek za správný.

6. Na jednání odvolacího soudu konaném dne 12. 3. 2025 žalovaný uvedl, že pohledávku žalobce uznává, neměl však na zaplacení peníze, jednal o čas, rád by hradil dluh ve splátkách.

7. Žalobce s návrhem žalovaného nesouhlasil s tím, že žalovaný mohl po podání žaloby cokoliv uhradit, což neučinil, o smíru jednal s žalovaným několikrát, k ničemu to nevedlo.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212a odst. 4 o. s. ř. přezkoumal rozsudek pro uznání soudu prvního stupně a řízení mu předcházející jen z důvodů uvedených v § 205b o. s. ř., a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Z obsahu spisu se podává, že žalobou doručenou soudu dne 4. 12. 2023 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 456 000 Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Tvrdil, že jako zhotovitel s žalovaným (jako objednatelem) uzavřel dne 1. 8. 2022 smlouvu o dílo, na jejímž základě pro žalovaného provedl dílo s názvem „prodloužení STL plynovodu výrobního závodu v Hustopečích“, dílo ve sjednaném termínu řádně dokončil a bez výhrad předal žalovanému k užívání. Tuto skutečnost prokazuje oboustranně podepsaný soupis provedených prací ze dne 13. 10. 2022, ve kterém žalovaný potvrdil výslednou cenu díla 1 369 773 Kč bez DPH. Žalobce splnil povinnosti zhotovitele a vznikl mu nárok na zaplacení ceny díla, který vyúčtoval fakturou č. , Anonymizováno, splatnou 22. 11. 2022. Žalovaný na fakturu provedl v době od 16. 11. 2022 do 24. 7. 2023 devět dílčích úhrad (celkem zaplatil 913 773 Kč). Zbývající částku 456 000 Kč nezaplatil ani na předžalobní upomínku, odeslanou dne 23. 10. 2023. Elektronickým platebním rozkazem č. j. , č. účtu, , vydaným dne 26. 2. 2024, soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 456 000 Kč s příslušenstvím, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a náklady řízení ve výši 56 137,20 Kč, a dále žalovanému, pokud podá proti platebnímu rozkazu do 15 dnů od jeho doručení odpor, uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně v listinné nebo elektronické podobě vyjádřil ve věci samé k žalobě. Současně poučil žalovaného, že jestliže podá proti platebnímu rozkazu včas odpor, a jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání. Elektronický platební rozkaz byl žalovanému doručen spolu se žalobou do vlastních rukou dne 26. 2. 2024, kdy se do datové schránky žalovaného přihlásila oprávněná osoba ve smyslu § 8 odst. 1–4 zákona č. 300/2008 Sb., v platném znění. Dne 11. 3. 2024 byl soudu doručen odpor žalovaného, ve kterém uvedl, že s uloženými platebními povinnostmi nesouhlasí a odpor odůvodní do 30 dnů ode dne, kdy skončí lhůta pro podání odporu. V aplikaci ISAS soudu prvního stupně bylo dne 11. 4. 2024 zveřejněno odůvodnění odporu ze dne 10. 4. 2024, ve kterém žalovaný namítal, že ho provázely v druhé polovině roku 2023 potíže v cash-flow z důvodů na straně obchodních partnerů (zdržování plateb, stavební nepřipravenost zakázek, což vedlo k velké ztrátě za rok 2023), proto nemohl splnit nárok, který uplatňuje žalobce v tomto řízení. Navíc se do všeho promítlo zimní období, kdy je všeobecný pokles ve stavební činnosti, kterou se žalovaný zabývá; žalovaný pak nebyl schopen vygenerovat prostředky postačující na nezbytný chod společnosti i na úhradu žalobci. Žalovaný měl za to, že je na místě, aby soud při rozhodování vzal v úvahu tuto situaci a povolil mu splácení zbývající částky a to v měsíčních splátkách po 15 000 Kč. Žalovaný vyjádřil připravenost uzavřít dohodu v oblasti provedení zemních prací pro žalobce, které by následně vypořádal proti pohledávce žalobce. V referátu ze dne 20. 5. 2024 (č. l. 16v) byl dán soudní kanceláři pokyn k doručení „odpor č. l. 11 a odůvodnění (není ve spisu ale v ISASu ano – prosím vtisknout) ze dne 10. 4. 2024“ právnímu zástupci žalobce. V rozporu s tímto pokynem nebylo odůvodnění odporu ze dne 10. 4. 2024 vytisknuto z ISAS a žurnalizováno do soudního spisu. Z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky (č. l. 16v) se podává, že soud doručil zástupci žalobce „odpor čl. 11 + odůvodnění + přípis“. V podání doručeném soudu dne 4. 6. 2024 žalobce navrhl, aby soud ve věci vydal rozsudek pro uznání. Dne 3. 7. 2024 soud prvního stupně vyhlásil odvoláním napadený rozsudek pro uznání.

10. Podle § 114b o. s. ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

11. Dle § 153a o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6).

12. Ustanovení § 205b o. s. ř. dále určuje, že u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b).

13. Vyzve-li soud žalovaného podle § 114b o. s. ř., aby se ve věci písemně vyjádřil, žalovaný výzvě soudu vyhoví tím, že se ve stanovené lhůtě písemně vyjádří, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, a to zcela, zčásti nebo co do základu. Uzná-li nárok uplatněný v žalobě zcela, nemusí písemné vyjádření obsahovat žádné další údaje. V případě, že nárok zcela neuzná (tj. uzná-li nárok jen zčásti nebo co do základu, popřípadě jej neuzná vůbec), musí písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení. Vylíčením rozhodujících skutečností žalovaný reaguje na to, co o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci tvrdil žalobce; obrana žalovaného spočívá v tom, že – ačkoli pravdivost některých tvrzení žalobce může potvrzovat – vyvrací svými konkrétními údaji pravdivost jiných tvrzení žalobce, popřípadě že uvádí další skutečnosti, které žalobce netvrdil, na jejichž základě by spor měl vyznít ve prospěch žalovaného. Svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě žalovaný nemusí rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobce; postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch (srov. shodně právní názor v rozsudcích Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 21/2006 a 51/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2433/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2006, pod číslem 49, rozsudek téhož soudu ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 21 Cdo 221/2007, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2008, pod číslem 80 či rozsudek téhož soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2009, pod číslem 37).

14. V usnesení ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 21 Cdo 2607/2020, Nejvyšší soud vysvětlil, že „pouhým zasláním dokumentů soudu (bez jakéhokoli vyjádření, v němž by byly alespoň v základních obrysech vylíčeny rozhodující skutečnosti, na nichž žalovaný staví svoji obranu proti žalobě) nemůže dojít k naplnění účelu výzvy podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., kterým je náležitá příprava soudního jednání; tento závěr je v souladu i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2005 sp. zn. 26 Cdo 779/2004, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016 sp. zn. 28 Cdo 636/2016 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017 sp. zn. 22 Cdo 1438/2017, na něž poukazuje dovolatel a z jejichž odůvodnění vyplývá, že smyslem výzvy podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. je zjistit, které právně významné skutkové okolnosti jsou mezi účastníky sporné a budou předmětem dokazování, a které jsou nesporné a zůstanou stranou dokazování (§ 120 odst. 4 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 a § 120 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014), aby tak bylo možno věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Ze samotných listin zaslaných žalovaným (v poslední den lhůty určené soudem podle § 114b odst. 2 o. s. ř.) soudu prvního stupně nelze dovodit, které právně významné skutkové okolnosti byly mezi účastníky sporné a měly být předmětem dokazování, a které byly nesporné a měly zůstat stranou dokazování.“15. V posuzovaném případě byl elektronický platební rozkaz žalovanému doručen spolu se žalobou do vlastních rukou dne 26. 2. 2024, posledním dnem lhůty k podání odporu tak bylo úterý 12. 3. 2024, posledním dnem 30denní lhůty k odůvodnění odporu pak čtvrtek 11. 4. 2024. Dne 11. 3. 2024 (ve lhůtě k podání odporu) byl soudu doručen odpor žalovaného a dne 11. 4. 2024 odůvodnění odporu. Pokud tedy soud vyšel při svém rozhodování ze závěru, že žalovaný odpor neodůvodnil, pak tento neodpovídá obsahu elektronického spisu, a je evidentně důsledkem nesplnění pokynu daného soudní kanceláři (aby vytiskla odůvodnění odporu).

16. Z odůvodnění odporu však nelze mít za to, že se žalovaný proti pohledávce žalobce bránil tvrzením, které, pokud by bylo prokázáno, by mohlo být posouzeno jako skutečnost bránící vzniku uplatněného práva, a tudíž by mohlo vést k zamítnutí žaloby. Žalovaný neuvedl žádný důvod, na němž staví svou obranu a který by mohl představovat právní důvod bránící vzniku uplatněného práva. Pouze popsal objektivní důvody, pro které nemohl dluh zaplatit, žádal o splácení zbývající částky a vyjádřil připravenost uzavřít dohodu v oblasti provedení zemních prací pro žalobce, které by následně vypořádal proti jeho pohledávce. Nijak nevyvracel svými konkrétními údaji pravdivost tvrzení žalobce, ani neuváděl skutečnosti, které žalobce netvrdil, na jejichž základě by spor měl vyznít ve prospěch žalovaného. Z odůvodnění odporu nevyplynuly žádné skutečnosti, ve kterých by bylo možné spatřovat alespoň základ obrany proti žalobě.

17. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že byly splněny všechny předpoklady pro to, aby soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz s kvalifikovanou výzvou k vyjádření a následně rozhodl rozsudkem pro uznání, neboť v žalobě bylo uplatněno právo na zaplacení peněžité částky, které vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem (žalobní tvrzení vedla k závěru, podle nichž bylo možné výrokem rozsudku soudu prvního stupně přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhal). Současně nejde o případy uvedené v § 172 odst. 2 o. s. ř., neboť v projednávané věci byl znám pobyt žalovaného a platební rozkaz nebyl doručován žalovanému do ciziny. Žalovaný ve lhůtě, určené mu soudem prvního stupně, podal proti platebnímu rozkazu odpor, který sice odůvodnil, avšak neuvedl v něm žádnou obranu proti nároku žalobce. Odůvodnění odporu proto nemohlo naplnit účel výzvy podle § 114b odst. 1 o. s. ř. a zabránit fikci uznání nároku žalovaným. Na jednání odvolacího soudu pak žalovaný potvrdil, že pohledávku žalobce uznává.

18. Protože se žalovanému prostřednictvím podaného odvolání nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí a ze spisu se nepodávají ani vady uvedené v § 212 odst. 5 o. s. ř., k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti, odvolací soud napadený I. výrok rozsudku potvrdil ve smyslu § 219 o. s. ř. jako věcně správný (I. výrok tohoto rozsudku).

19. Při rozhodování o nákladech řízení soud prvního stupně správně přiznal zcela úspěšnému žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., nesprávně však určil počet vynaložených úkonů právní služby, neboť advokát žalobce kromě úkonů příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby (za které mu soud prvního stupně přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů dle § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu), učinil také úkon vyjádření k odůvodnění odporu ze dne 4. 6. 2024, a to na výzvu soudu ze dne 20. 5. 2024 (srov. referát na č. l. 16v). Proto odvolací soud podle § 220 o. s. ř. změnil II. výrok odvoláním napadeného rozsudku tak, že uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně, sestávající z náhrady zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 18 240 Kč, odměny advokáta za čtyři úkony právní služby po 10 140 Kč (počítáno z tarifní hodnoty věci 456 000 Kč), náhrady hotových výdajů k těmto úkonům po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady DPH k odměně a náhradám, celkem 68 769,60 Kč (II. výrok tohoto rozsudku).

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl plně úspěšný žalobce, kterému odvolací soud na náhradě nákladů odvolacího řízení přiznal odměnu advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po 10 140 Kč dle § 7 a 11 odst. 1 advokátního tarifu a náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za úkon vyjádření k odvolání ze dne 28. 11. 2024 ve výši 300 Kč a za účast na jednání odvolacího soudu dne 12. 3. 2025 ve výši 450 Kč, v součtu částku 21 030 Kč, navýšenou o DPH ve výši 4 416,30 Kč, celkem 25 446,30 Kč (III. výrok tohoto rozsudku).