74 Co 22/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a Mgr. Martiny Polákové ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce B zastoupený Jméno žalobce B sídlem Adresa žalobce B proti žalovaným:

1. Anonymizováno narozený dne Anonymizováno bytem Adresa žalované 2. Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 382 527,67 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2023, č. j. 34 C 19/2023-57, I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 380 511,67 Kč od 30. 12. 2021 do 31. 1. 2025, potvrzuje.II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 380 511,67 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 64 476,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovaným 1) a 2) (dále jen „žalovaní“) společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 380 511,67 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení poplatků ve výši 2 016 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 628,60 Kč, úroku ve výši 10 138,65 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 380 511,67 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 6,73 % ročně z částky 380 511,67 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení (II. výrok) a uložil žalovaným společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení ve výši 34 173 Kč (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Žalovaní požádali dne 15. 2. 2019 společnost , právnická osoba, . (dále jen „předchůdce žalobce“) o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 500 000 Kč s úrokovou sazbou 6,73 %. Zavázali se úvěr splácet ve splátkách po 6 771 Kč. Poslední splátka měla být splatná 13. 2. 2027.b) Předchůdce žalobce žádost žalovaných schválil akceptačním dopisem ze dne 20. 2. 2019 a poskytl jim úvěr ve výši 500 000 Kč.c) Příjem žalovaného 1) v době žádosti o poskytnutí úvěru činil částku 29 630 Kč. Žalovaná 2) neměla žádný příjem. Celkové výdaje žalovaných činily 19 750 Kč.d) Předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni 2. 11. 2021.e) Žalobce se stal věřitelem předmětné pohledávky na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2021. Změna v osobě věřitele byla žalovaným oznámena.f) Žalobce vyzval žalované k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 10. 8. 2022.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 2395, § 588, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k následujícím závěrům:a) Uzavřená smlouva je smlouvou o úvěru.b) Smlouva je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná z důvodu nemožnosti učinění závěru o splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.c) Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. 1 a 2 zakotvuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, která vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele.d) Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.e) Vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem.f) Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku.g) Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z.h) Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021).i) Žalobci vznikl nárok na úhradu jistiny.j) Žalobou uplatněný nárok na smluvní plnění (poplatky, smluvní úrok) není důvodný.k) Důvodný není ani nárok na úhradu úroku z prodlení, neboť se žalovaní dosud nedostali do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaní jsou dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereagují. Soudu nejsou známy jejich majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.l) V řízení úspěšnějšímu žalobci přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení.

4. Proti části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 380 511,67 Kč od 30. 12. 2021 do zaplacení, podal žalobce odvolání. Namítl, že soud v rozsudku nijak neodůvodnil, proč žalobci nepřiznal požadovaný úrok z prodlení z přiznaného bezdůvodného obohacení. Zdůraznil, že žalovaní se dostali do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků, a z toho důvodu po nich žalobce požadoval zaplacení úroku z prodlení. Nárok žalobce na úroky z prodlení přitom vyplývá přímo ze zákona (§ 1970 o. z.). Žalovaní byli vyzváni k plnění svého peněžitého dluhu v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 12. 2021. Po marném uplynutí poskytnuté 10denní lhůty se tak dne 30. 12. 2021 dostali do prodlení a od tohoto data vznikl žalobci nárok na zaplacení úroku z prodlení z poskytnuté jistiny. Žalobce následně upomínal žalované o zaplacení dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne 10. 8. 2022. Žalovaní tak měli dostatečný prostor vrátit poskytnutou jistinu, přesto tak neučinili. Žalovaní nadto v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdili a neprokázali, že by neměli možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Vytkl proto soudu, že mu nárok na zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení nepřiznal. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.

5. Žalovaní se k podanému odvolání nevyjádřili.

6. Žalovaní se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavili. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání je zčásti důvodné.

8. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. a z pravomocné části II. výroku rozsudku.

9. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího řízení výlučně otázka, zda žalobci vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z přiznané jistiny od 30. 12. 2021 do zaplacení.

10. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování žádostí o spotřebitelský úvěr, potvrzením o výši příjmu zaměstnance, výpisem z účtu, výpisem z ISZR, výpisem z úvěrového účtu a výpisem Českého statistického úřadu – Podíly zaměstnanců, placený čas a hrubé měsíční mzdy podle vzdělání a pohlaví.

11. Z žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 15. 2. 2019 bylo nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně zjištěno, že žalovaný 1) je ženatý muž, má vysokoškolské vzdělání, žije v pětičlenné domácnosti, je zaměstnaný jako administrativní pracovník s čistým měsíčním příjmem 29 630 Kč a bydlí v pronájmu. Žalovaná 2) je vdaná žena, jejím manželem je žalovaný 1), má vysokoškolské vzdělání a je v domácnosti. Žalovaní mají společné jmění manželů.

12. Z potvrzení o výši příjmu zaměstnance ze dne 12. 2. 2019 bylo prokázáno, že žalovaný 1) dosahoval čistého měsíčního příjmu 29 630 Kč. Jeho zaměstnavatelem byla společnost , Anonymizováno, ., IČO , IČO, .

13. Z výpisu z Informačního systému základních registrů bylo potvrzeno, že žalovaní jsou manželé. Mají tři děti narozené v letech 2008, 2009, 2013.

14. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vyhotoveného ke dni 30. 9. 2021 ve spojení s výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaní uhradili poslední splátku úvěru v říjnu 2021.

15. Z dokumentu vyhotoveného Českým statistickým úřadem nadepsaným jako Podíly zaměstnanců, placený čas a hrubé měsíční mzdy podle vzdělání a pohlaví bylo spolehlivě prokázáno, že v roce 2021 vysokoškolsky vzdělané ženy dosahovaly průměrné hrubé mzdy 52 910 Kč. Medián hrubých mezd vysokoškolsky vzdělaných žen činil částku 47 344 Kč.

16. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je přijetím bezdůvodného obohacení (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

17. Odvolací soud vychází z pravomocně přiznaného bezdůvodného obohacení ve výši 380 511,67 Kč.

18. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jsou spotřebitelé povinni vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejich možnostem.

19. V řízení nikdo nezpochybňoval, že žalovaný 1) měl v době uzavření smlouvy příjem 29 630 Kč, nikdo netvrdil změnu těchto poměrů ani tato nevyplynula z obsahu spisu. Žalovaní jsou manželé a mají tři děti (ročníky 2008, 2009 a 2013). Žalovaná uvedla, že má vysokoškolské vzdělání a je v domácnosti. V možnostech žalované 2) s vysokoškolským vzděláním bylo zcela jistě dosahovat mediánu hrubé průměrné mzdy v České republice dosahované vysokoškolsky vzdělanými ženami v roce 2021 ve výši 47 344 Kč, kterému odpovídá čistá mzda cca 42 792 Kč. V řízení nikdo netvrdil a z obsahu spisu se nepodává, že by žalovaná měla jakýkoli objektivní důvod (např. zdravotní, rodičovská dovolená apod.) pro který v době uzavření smlouvy či později nemohla být výdělečně činná. V možnostech žalovaných zjištěných v tomto řízení dle údajů jimi sdělených bylo hradit dluh v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč, tj. uhradit dluh nejpozději do 39 měsíců od měsíce následujícího po měsíci, v němž přestali dluh splácet, tj. od listopadu 2021. Zjištěným poměrům tak odpovídá, že žalovaní byli dlužnou částku schopni splatit nejpozději dne 31. 1. 2025, tj. dne 1. 2. 2025 se dostali do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

20. Odvolací soud se neztotožňuje s právním názorem soudu prvního stupně, že nová doba splatnosti nevrácené jistiny založená rozhodnutím soudem by měla být bez ohledu na zkoumání podmínek každého jednotlivého případu automaticky odvíjena od právní moci rozsudku. Takový závěr z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021, ani z textu zákona nevyplývá. Dle odvolacího soudu jsou kritériem možnosti konkrétního spotřebitele v podmínkách každé konkrétní věci, přičemž je třeba důsledně odlišovat zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jako kvalifikovaný proces zjišťování (věřitelem) schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr, a posouzení (soudem) doby přiměřené schopnostem spotřebitele poskytnutou jistinu splatit.

21. Prodlení spotřebitele se v případě předvídaném v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neodvíjí od výzvy věřitele k úhradě poskytnuté jistiny. Cílem této právní úpravy však zcela jistě není uměle oddalovat splatnost závazku či nutit věřitele v budoucnu podstoupit další soudní řízení (a tím zvyšovat i náklady spotřebitele). Zákonodárcem proto bylo zvoleno objektivní kritérium určení splatnosti dle možností spotřebitele v daném konkrétním případě. V daném případě pak obsah spisu (a soudu běžně dostupné relevantní informace) určení konkrétní doby splatnosti umožňoval.

22. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud rozsudek v odvoláním napadené části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 380 511,67 Kč od 30. 12. 2021 do 31. 1. 2025, dle § 219 o. s. ř. potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

23. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. pak ve zbývající odvoláním napadené části II. výroku rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaným uložil společně a nerozdílně zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 380 511,67 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení (II. výrok tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. ke dni 5. 9. 2023 (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 497 544 Kč. Úspěch žalobce je pak představován částkou 380 511,67 Kč, představující 76,5 % předmětu řízení, jeho neúspěch proto představuje pouze 23,5 %. Žalobce tak má právo na náhradu 53 % celkových nákladů řízení. Náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně spočívaly v:i) uhrazeném soudním poplatku ve výši 15 302 Kč,ii) odměně advokáta za čtyři úkony právní služby po 9 860 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 382 527,67 Kč; příprava a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva, účast u jednání dne 5. 9. 2023) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“),iii) čtyřech náhradách hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad ii) dle § 13 advokátního tarifu,iv) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 8 534,4 Kč počítané z náhrad ad ii) a iii) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.);celkem tedy 64 476,40 Kč, z toho 53 % činí 34 172,5 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva úspěšnějším žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku).

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když odvoláním uplatněné příslušenství kapitalizoval ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, tj. ke dni 26. 2. 2025. Žalobce uplatnil v odvolacím řízení nárok v kapitalizované výši 102 258,60 Kč. Úspěch žalobce je pak představován částkou 4 962,29 Kč představující pouze 5 % předmětu řízení, jeho neúspěch tak představuje 95 %. V řízení před odvolacím soudem tak byli úspěšnější žalovaní, kterým vznikl nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení (90 %). Protože však žalovaným podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (IV. výrok tohoto rozsudku).