34 C 19/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným: Adresa žalované 2) Jméno žalované , narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 382 527,67 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku ve výši 380 511,67 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byli žalovaní 1) a 2) povinni zaplatit- poplatky ve výši 2 016 Kč- úrok z prodlení ve výši 2 628,60 Kč- úrok ve výši 10 138,65 Kč- úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 380 511,67 Kč od 1.12.2021 do zaplacení- úrok ve výši 6,73 % ročně z částky 380 511,67 Kč od 1.12.2021 do zaplaceníse zamítá.

III. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 34 173 Kč, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 5. 10. 2022, doplněnou o podání ze dne 13. 4. 2023, se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky ve výši 382 527,67 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovanými a právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, .) byla dne 20. 2. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovaným částku 500 000 Kč. Žalovaní se zavázali vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 6,73 % ročně a poplatky dle ceníku žalobce v pravidelných měsíčních splátkách po 6.767 Kč. Žalovaní svoji smluvní povinnost řádně a včas neplnili, právní předchůdce žalobce proto úvěr zesplatnil a vyzval žalované k okamžité úhradě dlužné částky. Jelikož žalovaní ani přes opakované výzvy dluh neuhradili, domáhá se žalobce, na kterého byla pohledávka za žalovanými postoupena právním předchůdcem žalobce s účinností ke dni 9. 12. 2021, zaplacení dlužné jistiny ve výši 380 511,67 Kč, poplatků ve výši 2 016 Kč, kapitalizovaného úroku z jistiny úvěru ve výši 10 138,65 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny úvěru ve výši 2 628,60 Kč, úroku ve výši 6,73 % ročně z částky 380 511,67 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 380 511,67 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaní se k doručené žalobě nevyjádřili.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaní souhlasili za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti žalovaných ze dne 14. 2. 2019 bylo zjištěno, že příjem žalovaného 1) činí 29 630 Kč, příjem žalovaného 2) je 0 Kč, celkové výdaje žalovaných činí 19.750 Kč. Žalovaní byli prověřování v systému BRKI, interních a externích exekucích, interním blacklistu a insolvenčním rejstříku.

6. Z žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 15. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaný 1) jako žadatel a žalovaný 2) jako spolužadatel požádali právního předchůdce žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru. V žádosti žalovaný 1) prohlásil, že je ženatý, žije v pronájmu a od 1. 10. 2018 je zaměstnaný na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 29 630 Kč. Žalovaný 2) prohlásil, že je ženatý, žije v pronájmu a je v domácnosti. Žalovaní žádali o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 500 000 Kč s marketingovým názvem , Anonymizováno, 20% s tím, že tato jim bude převedena na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalovaní se zavázali vrátit poskytnutou jistinu spolu se smluvním úrokem ve výši 6,73 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 6.771 Kč splatných vždy k 13. dni daného kalendářního měsíce; první splátka byla splatná dne 13. 3. 2019, poslední splátka byla splatná dne 13. 2. 2027.

7. Z potvrzení o výši příjmu se podává, že žalovaný 1) měl v době žádosti o poskytnutí úvěru příjem ze zaměstnání ve výši 29 630 Kč měsíčně.

8. Z akceptačního dopisu soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dne 20. 2. 2019 schválil žádost žalovaných ze dne 15. 2. 2019 a poskytl žalovaným spotřebitelský úvěr ve výši 500 000 Kč za podmínek uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru. Součástí smlouvy o úvěru byl sazebník poplatků, všeobecné obchodní podmínky a úvěrové podmínky pro spotřebitelské úvěry.

9. Z výpisu z účtu žalovaného 1) č. , č. účtu, soud zjistil, že za období od 18. 10. 2021 do 30. 11. 2021 činil konečný zůstatek na účtu žalovaného -2 016 Kč, za období od 30. 12. 2020 do 30. 9. 2021 činil konečný zůstatek -385 587,29 Kč, za období od 30. 9. 2021 do 29. 10. 2021 činil konečný zůstatek – 387 643,32 Kč a za období od 29. 10. 2021 do 30. 11. 2021 činil konečný zůstatek -391 027,12 Kč.

10. Z dopisu ze dne 18. 10. 2021 soud zjistil, že žalobce s ohledem na opakované prodlení žalovaných s úhradou splátek úvěru prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 2. 11. 2021. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 380 511,67 Kč, neuhrazený smluvní úrok 7 267,39 Kč, neuhrazený úrok z prodlení 284,43 Kč a neuhrazené poplatky 2 016 Kč.

11. Z výpisu z účtu žalovaných za období od 1. 3. 2006 do 30. 11. 2021 se podává, že dlužná jistina ke dni 9. 11. 2021 činila 380 511,67 Kč a dlužný úrok činil 10 138,65 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2021 a potvrzení o zaplacení ceny soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovanými na žalobce s účinností ke dni 19. 12. 2021.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 15. 12. 2021 sdělil skutečnosti týkající se postoupení pohledávky za žalovanými na žalobce.

14. Z předžalobní výzvy se podává, že žalobce dne 10. 8. 2022 vyzval žalované k úhradě dluhu v celkové výši 436 022,23 Kč do 25. 8. 2022 a současně žalované upozornil na možnost uplatnění nároku soudní cestou.

15. Z podacího lístku bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovaným odeslána dne 10. 8. 2022.

16. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

17. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

23. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

25. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru. Smlouva mezi společností , právnická osoba, . a žalovanými, byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

26. V posuzované věci žalovaní sice předložili právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z předložených listin nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanými byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány a následně ověřovány a hodnoceny. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval právní předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného 1). Potvrzením zaměstnavatele žalovaného 1) bylo prokázáno, že ke dni žádosti o poskytnutí úvěru měl žalovaný 1) příjem v tvrzené výši 29 630 Kč. Právní předchůdce žalobce však žádným způsobem nezkoumal výdaje žalovaných, tedy jaké jsou náklady na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhradu jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod., a spokojil se pouze s prohlášením žalovaných stran jejich výdajů. Přesné zjištění a ověření reálné výše měsíčních výdajů není zcela možné, jistě však bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si alespoň část výdajů žalovaných např. tím, že na žalovaných vyžádá nájemní smlouvu nebo evidenční list o výši nájemného, a to za situace, kdy právnímu předchůdci žalobce bylo známo, že žalovaní žijí v nájmu. Právní předchůdce žalobce však při zjišťování výdajů žalovaných vycházel toliko z jejich prohlášení bez jakéhokoli náznaku aktivní činnosti stran řádného zkoumání jejich výdajové stránky. Pokud pak právní předchůdce žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaných vycházel z transakční historie úvěru, nelze tento považovat za komplexní přehled příjmů a výdajů žalovaných, neboť z něj není žádným způsobem seznatelné, že by se jednalo o jediný účet žalovaných a že by z něj žalobci hradili veškeré výdaje a současně by na tento účet byly zasílány či vkládány veškeré jejich příjmy. Uvedl-li žalobce, že v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaných byly právním předchůdcem činěny dotazy do rozličných systémů, pak je třeba konstatovat, že žalobce nepředložil byť jediný výstup z prováděného šetření.

27. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a při posouzení úvěruschopnosti žalovaných operoval toliko s údaji, které byly ze strany žalovaných sděleny bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jejich výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře (žádosti), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovanými. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

28. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovaným úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

29. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat ani úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

30. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovanými řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 380 511,67 Kč. V části nároku na zaplacení poplatků ve výši 2 016 Kč, úroku ve výši 10 138,65 Kč a úroku ve výši 6,73 % ročně z částky 380 511,67 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o poplatcích a smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce. Ohledně úroku z prodlení ve výši 2 628,60 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 380 511,67 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaní se dosud nedostali do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaní jsou dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereagují. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaných, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

31. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

32. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 380 511,67 Kč, poplatků ve výši 2 016 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 628,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 138,65 Kč, a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 380 511,67 Kč od 1. 12. 2021 do 5. 9. 2023 v kapitalizované výši 57 066,32 Kč a úrok ve výši 6,73 % ročně z částky 380 511,67 Kč od 1. 12. 2021 do 5. 9. 2023 v kapitalizované výši 45 183,10 Kč, tj. částka v celkové výši 497 544,34 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 380 511,67 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 117 032,67 Kč (2 016 Kč + 2 628,60 Kč + 10 138,65 Kč + 57 066,32 Kč + 45 183,10 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 76,5 % předmětu řízení, v 23,5 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 53 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:- zaplacený soudní poplatkem ve výši 15 302 Kč,- náklady právního zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby po 9 860 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínku a účast u jednání dne 5. 9. 2023),- paušální částka náhrad hotových výdajů ve výši 1 200 Kč (za 4 úkony po 300 Kč) podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- částka odpovídající DPH, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 8 534,40 Kč.Celkem náklady žalobce činí 64 476,40 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 34 173 Kč, která odpovídá 53 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení je žalovaní povinni uhradit společně a nerozdílně k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.