74 CO 46/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL. M., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa, zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení, sídlem adresa, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa, zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení, sídlem adresa, o zaplacení částky 153 730 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. prosince 2021, č. j. 108 C 4/2021-86,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 28 519 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 20 649 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně (dále jen„ soud“) zamítl žalobu o zaplacení částky 153 730 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení (I. výrok) a žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 40 077 Kč (II. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný u žalobce na podkladě objednávky číslo ze dne datum objednal provedení dodávky a montáže elektroinstalace pro projekt novostavby smuteční síně v obec v maximální ceně 218 000 Kč. Žalobce na tuto objednávku plnil a cenu díla žalovanému vyúčtoval několika fakturami v období od ledna do dubna 2018 a žalovaný tyto faktury v celkové výši 198 828 Kč bez DPH uhradil.

3. K žalobcem uváděným skutkovým tvrzením ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku na úhradu dalších prací konstatoval: a) Pro posouzení oprávněnosti nároku žalobce na zaplacení další ceny za plnění vyúčtované fakturou číslo je podstatné, zda bylo toto plnění objednáno, jakou formou byla objednávka učiněna, kdo plnění objednal, v jakém rozsahu a za jakou cenu. b) Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky sjednána dohoda o realizaci plnění následně vyúčtovaného předmětnou fakturou, leží na žalobci. c) O povinnosti tvrdit a dokazovat byl žalobce soudem při jednání poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. d) Jednotlivá skutková tvrzení žalobce ohledně způsobu sjednání a rozsahu„ víceprací“ nebyla konzistentní, zejména pak v rámci přednesů při jednání soudu. V písemných podáních žalobce tvrdil, že došlo k dohodě o vícepracích k objednávce označené číslo. Následně v rámci svých ústních přednesů žalobce několikrát zmínil, že mělo jít o novou objednávku. Žalobce opakovaně odkázal na protokoly z kontrolních dnů a změnové listy, z nichž však bez dalšího nevyplývá, že došlo k dohodě ohledně rozsahu dodávek, které následně ohodnotil částkou požadovanou v žalobě. Dále pak žalobce při jednání soudu tvrdil rozporné skutečnosti; nejdříve, že práce objednávalo město xxx u hlavního dodavatele (právnická osoba) za přítomnosti jednatele žalovaného jméno příjmení, později, že práce objednal žalovaný skrze jméno příjmení. e) Žalobce konkrétně netvrdil, jak byla změna smlouvy projednávána (které konkrétní osoby, jež by byly oprávněny jednat za účastníky dané smlouvy, měly o změně smlouvy vyjednávat) a k jaké dohodě o změně předmětu plnění strany smlouvy dospěly. f) Ze zápisu o kontrolním dnu z datum vyplývá, že se ho účastnil jednatel žalobce i jednatel žalovaného, který však vystupoval v pozici zástupce společnosti právnická osoba Jako nový bod k jednání byly označeny určité části elektroinstalace, ovšem bez bližších nároků (materiálových či výkonových) na jejich realizaci. Z dalšího zápisu o kontrolním dnu z datum pak soud zjistil, že úkol v podobě dohody o změně a doplnění elektroinstalací a jejich ocenění stále trvá. S ohledem na prezenční listinu soud dospěl k závěru, že žalovaný se kontrolních dnů neúčastnil, zápisy neobsahují konkrétní ujednání o tom, jaké vícepráce budou provedeny a za jakých podmínek, není určena ani cena provedení víceprací. g) Žádná dohoda o provedení víceprací nevyplývá ani z předložené rekapitulace a změnových listů. h) S ohledem na neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ze strany žalobce soud nemůže učinit závěr o tom, že by mezi žalobcem a žalovaným došlo k dohodě ohledně víceprací, resp. že by žalovaný u žalobce vícepráce objednal, a že by tak byl povinen tyto žalobci uhradit.

4. Na základě výše uvedených závěrů žalobu pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního v celém rozsahu zamítl.

5. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve sporu zcela úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náhrada nákladů řízení zahrnovala odměnu za zastoupení advokátem v rozsahu čtyř úkonů právní služby po 7 260 Kč (převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na prvním setkání s mediátorem a účast u jednání dne datum), náhradu hotových výdajů k čtyřem úkonům v paušální výši po 300 Kč, cestovné k jednání u mediátora ve výši 1 992,14 Kč, cestovné k jednání soudu ve výši 889,35 Kč a náhradu DPH ve výši 6 955,51 Kč.

6. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Nesouhlasil se závěrem, že na cenu díla byla uhrazena částka 198 828 Kč. Zdůraznil, že faktury číslo se původní objednávky vůbec netýkaly, přestože byly uhrazeny. Žalovaný totiž hradil i vícepráce, které nebyly součástí objednávky a vycházely z dohody o pracích a cenách z kontrolních dnů. Uvedl, že neměl vědomost o uzavření příkazní smlouvy se právnická osoba. Dle žalobce však z této skutečnosti plyne, že právě žalovaný zajistil pro investora žalobce jako poddodavatele elektromontážních prací. Konstatoval, že poddodávku objednal žalovaný a zároveň předložil investorovi cenu prací. Z toho plyne, že v rámci kontrolních dnů byly sjednány písemně jak vícepráce, tak jejich cena. Při projednávání těchto víceprací dodavatel ani subdodavatel žádné připomínky k rozsahu ani ceně neměli. Dle žalobce ze zápisů z kontrolních dnů číslo až 37 vyplývá, že práce byly objednány písemně a posléze písemně potvrzeny žalovaným, to vše za přítomnosti žalobce i žalovaného jako stavbyvedoucího za firmu dodavatele. Závěr soudu o neexistenci smlouvy hodnotil jako zcela nesprávný. Žalobce současně předložil odvolacímu soudu k důkazu dodatek číslo ke smlouvě o dílo ze dne datum a jeho přílohu číslo ze dne datum k změnovému listu číslo ve kterém žalovaný předložil investorovi cenu víceprací. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

7. Žalovaný se v replice k odvolání žalobce ztotožnil se závěry soudu. Ve vztahu k nově označeným důkazům uvedl, že tyto nejsou v odvolacím řízení přípustné ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř. Navrhl potvrzení odvoláním napadeného rozsudku.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně žalovaného nároku. Z protokolu o jednání ze dne datum je zjevné, že žalobce byl soudem prvního stupně v průběhu celého jednání opakovaně (naléhavě) bezúspěšně vyzýván ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. k uvedení základních tvrzení ohledně„ dohody o vícepracích“. Žalobce i přes zcela konkrétní a úplná poučení v řízení před soudem prvního stupně nikdy konkrétně neuvedl kdo a kdy uzavřel dohodu, na podkladě, které se nad rámec původně sjednané smlouvy o dílo domáhá žalobou uplatněného nároku a jaký měla zcela konkrétní obsah.

10. Pokud soud prvního stupně, při neunesení břemene tvrzení, nadbytečně (nevhodně) přistoupil k dokazování, odvolací soud souhlasí i se závěrem, že z předložených důkazů uzavření dohody o provedení„ víceprací“ (mezi účastníky řízení) neplyne.

11. S ohledem na chybějící skutková tvrzení odvolací soud již neprováděl žádné další dokazování. Nadto je zřejmé, že listiny předložené k důkazu teprve v odvolacím řízení nebyly přípustné ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř., neboť měly a mohly být předloženy již v řízení před soudem prvního stupně.

12. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v I. výroku dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

13. Odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, neboť tyto nebyly stanoveny ve správné výši, když byla žalovanému přiznána odměna a režijní paušál i za účast u mediačního jednání dne datum. V usnesení ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 3658/17, Ústavní soud vysvětlil, že„ Na řízení o mediaci se ani subsidiárně nevztahuje občanský soudní řád. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že stěžovatelkou uplatněný nárok na odměnu za její zastoupení advokátem v souvislosti s jeho účastí na setkání u zapsaného mediátora není nákladem placeným v bezprostřední souvislosti s řízením před soudem prvního stupně. Městský soud při rozhodování o náhradě nákladů tedy postupoval v souladu s platnou právní úpravou a s ústavními principy, jestliže stěžovatelce nepřiznal odměnu za účast jejího advokáta při prvním setkání se zapsanou mediátorkou.“ Odvolací soud proto z částky 40 077 Kč, přisouzené na náhradě nákladů řízení soudem prvního stupně, odečetl jednu odměnu za účast u mediačního jednání dne datum ve výši 7 260 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč, cestovné ve výši 1992,14 Kč a související náhradu DPH v sazbě 21 % ve výši 2 006 Kč. Plně úspěšnému žalovanému tak náleží plná (zbývající) náhrada účelně vynaložených nákladů řízení (specifikovaná v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) ve výši 28 519 Kč. Všechny tyto (zbývající) náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva žalovaným, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (II. výrok tohoto rozsudku).

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný. Žalovanému proto náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení spočívající v : i) odměně za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 7 260 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 153 730 Kč; vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne datum) dle § 7, § 11 odst. 1 písm. g) a k ), § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ii) dvou náhradách hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad i) dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., iii) cestovném ve výši 1 045 Kč k jednání odvolacího soudu dne datum osobním vozidlem registrační značka na trase obec - obec a zpět v rozsahu 140 km při průměrné spotřebě 5,5 l benzinu Natural 95 na 100 km, ceně 41,20 Kč PHM a sazbě základní náhrady 5,2 Kč/km dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., iv) náhradě za promeškaný čas s cestou na jednání soudu dne datum v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 600 Kč, dle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu, v) náhradě za promeškaný čas v důsledku zpoždění zahájení jednání dne datum v rozsahu 3 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč, dle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu, vi) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 3 584 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 20 649 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro bránění práva v odvolacím řízení plně úspěšným žalovaným. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku). Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Proti rozhodnutí o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.).