74 Co 46/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a Mgr. Martiny Polákové ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 312 025 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 16. 1. 2024, č. j. 6 C 129/2017-361,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 26 037 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Kroměříži (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 312 025 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 28. 1. 2014 do zaplacení a náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč (I. výrok), nahradit žalobci náklady řízení ve výši 313 789,02 Kč (II. výrok) a nahradit České republice náklady řízení vzniklé státu vyplacením znalečného a svědečného ve výši 18 960 Kč (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Dne 5. 6. 2013 žalobce jako zhotovitel uzavřel s žalovaným jako objednatelem Smlouvu o dílo č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“).b) Předmětem Smlouvy byla dodávka a montáž vzduchotechnického zařízení dle cenové nabídky , Anonymizováno, v objektu , adresa, .c) Dílo mělo být zhotoveno do 30. 9. 2013 s tím, že žalobce byl oprávněn prodloužit dobu zhotovení díla o dobu, po kterou žalobce nemohl objektivně pokračovat v montáži z důvodů na straně žalovaného.d) Cena díla byla sjednána na částku 330 421,13 Kč bez DPH.e) Placení díla bylo sjednáno dle rozpracovanosti, na základě daňového dokladu vystaveného vždy k poslednímu dni v měsíci se splatností 30 dnů.f) Před spuštěním zhotovovaného díla se žalovaný zavázal uhradit 90 % z ceny díla.g) Smluvní strany si dohodly pro případ nedodržení termínu dokončení díla povinnost zhotovitele uhradit objednateli smluvní pokutu ve výši 0,5 % z ceny díla za každý den prodlení.h) Žalobce zahájil práce na díle 10. 6. 2013.i) Strany se dohodly, že žalovaný zajistí provedení stavebních otvorů pro zhotovovanou vzduchotechniku. Součinnost žalovaného byla nutná po celou dobu provádění díla, kdy postupně vyvstávala potřeba provést jednotlivé prostupy.j) Tuto součinnost žalovaný poskytoval v průběhu zhotovování díla nedostatečně. Objekt nebyl opakovaně připraven k montáži vzduchotechniky. Práce se musely několikrát přerušovat z důvodu čekání na provedení stavebních úprav ze strany žalovaného.k) E-mailem ze dne 10. 9. 2013 žalovaný neupozorňoval žalobce na prodlení s provedením díla.l) Žalobce neprodloužil dobu pro provedení díla písemnou formou.m) Účastníci Smlouvy podepsali dne 27. 1. 2014 Dílčí předávací protokol obsahující text: „instalace byla provedena dle instalačních pokynů výrobce a požadavků investora“. Žalovaný nevznesl žádné námitky k provedení díla. Současně byla žalovanému předána dílčí faktura č. , Anonymizováno, vystavená dne 27. 11. 2013 na částku 312 024,42 Kč s datem splatnosti 27. 12. 2013.n) Žalovaný nevytkl žádné vady díla, neuplatnil žádné námitky proti fakturované ceně v době rozpracovanosti díla, ani v období předcházejícím žalobě.o) Faktura zůstala i přes upomínky žalovaným neuhrazena.p) Důvodem neuhrazení fakturované částky byl nedostatek finančních prostředků na straně žalovaného.q) Dílo bylo provedeno v rozsahu 98 až 99 % ceny díla. Chybí pouze napojení vzduchotechniky na NN rozvody, není provedeno odzkoušení a seřízení vzduchotechniky, není provedena revizní zpráva vzduchotechnického zařízení. Náklady na zprovoznění vzduchotechniky představují částku cca 3 000 Kč až 7 000 Kč.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci –vycházeje z § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), § 536, § 365 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“ nebo „obchodní zákoník“), § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) - k následujícím závěrům:a) Smlouva je smlouvou o dílo.b) Námitky žalovaného shledal nedůvodné, obstrukční a účelové.c) Ve vztahu k námitce, že dílo nebylo dokončeno ve lhůtě do 30. 9. 2013, soud žalovanému připomněl, že prodlení žalobce namítá teprve v soudním řízení, přičemž z provedeného dokazování spolehlivě vyplynulo, že k prodlení s provedením díla došlo z důvodu na straně žalovaného, čehož si musí být žalovaný dobře vědom.d) K námitce žalovaného, že provádění díla nebylo nikdy „oficiálně“ přerušeno, dovodil, že v situaci, kdy byla sjednána součinnost samotného žalovaného při provádění díla, by bylo ryzím formalismem, aby byl žalobce nucen žalovanému sdělovat písemně přerušení prací a důvod takového přerušení. Absenci písemného stvrzení přerušení prací tak soud v daném případě neshledal právně relevantní.e) K námitce žalovaného, že žalobce nebyl oprávněn k dílčí fakturaci, soud uvedl, že skutečnost, že žalobce nevystavoval každý měsíc dílčí faktury, sama o sobě jakkoli nebránila žalobci vyfakturovat provedenou část díla později (před jeho dokončením). Naopak žalobce byl dle Smlouvy oprávněn takovou fakturu vystavit. Dílčí fakturaci nebránila ani skutečnost, že k ní došlo po 30. 9. 2013 (po termínu ke zhotovení díla).f) Nedůvodnou shledal i obranu žalovaného, spočívající v zápočtu smluvní pokuty za prodlení s dokončením díla do výše žalované částky, kdy dovodil, že žalovanému právo na smluvní pokutu nevzniklo, neboť žalobce nebyl za prodlení odpovědný.g) Nárok je zcela důvodný, včetně nároku na úrok z prodlení odvíjející se ode dne následujícího po předání faktury žalovanému a nároku na náklady spojené s uplatněním pohledávky.h) V řízení úspěšnému žalobci soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení.i) Neúspěšnému žalovanému soud uložil nahradit státu náklady spočívající v uhrazeném znalečném a svědečném.

4. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Znovu opakoval, že žalobce nečinil měsíční fakturaci dle rozpracovanosti díla. Pokud sám žalobce nedodržoval toto ujednání Smlouvy, pak se nemohl dovolávat jejího plnění, navíc za situace, kdy byl v prodlení s termínem dokončení díla. Zdůraznil, že Smlouva neřešila situaci, kdy žalobce požadoval částečnou úhradu ceny díla v období, kdy již mělo být dílo řádně provedeno a předáno. Vytkl soudu, že jeho námitky nevyslyšel a označil je za účelové. Dle žalovaného se mohlo smluvní ujednání o postupné fakturaci uplatnit pouze do doby smluveného termínu dokončení díla, nikoli v následném období, kdy byl žalobce v prodlení s jeho provedením. Po 30. 9. 2013 mohl žalobci vzniknout nárok na úhradu ceny díla ve smyslu § 548 obch. zák. pouze po řádném a úplném předání díla. Vzhledem k tomu, že dílo nebylo do současné doby dokončeno a předáno, nemohl žalobci takový nárok vzniknout. Nesouhlasil se závěry soudu o nedostatečné stavební připravenosti. Dle žalovaného byla stavební připravenost prokázána fakturami mezi generálním dodavatelem rekonstrukce (, právnická osoba, ) a objednatelem (, právnická osoba, .). Vytkl soudu, že v této otázce vycházel z montážních listů předložených žalobcem, jakož i z výpovědi spolupracovníka žalobce. Poukázal na skutečnost, že montážní listy neobsahují žádné potvrzení osobami odlišnými od žalobce. Soud tak učinil skutkový závěr z důkazů pocházejících pouze z jednoho zdroje, neboť stejná osoba, která tyto listy vyhotovovala, následně jako svědek potvrzovala to, co je v nich uvedeno. Dále s odkazem na čl. 13 Smlouvy uvedl, že pokud by mělo dojít ke změně termínu dokončení díla, muselo by tak být učiněno pouze písemně. Nesouhlasil se závěrem, že se dostal do prodlení s poskytováním součinnosti při provádění díla. Naopak to byl žalobce, kdo se dostal do prodlení s dokončením díla jako první. Nárok na smluvní pokutu mu vznikl. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 1712/2015, dovodil, že i v případě, že by se hypoteticky dostal do prodlení se stavební připraveností (což popíral) nemělo by to vliv na povinnost žalobce dílo dokončit. Závazky ze smlouvy o dílo totiž nemají povahu synallagmatických závazků. Argumentaci žalobce o povinnosti žalovaného uhradit 90 % díla před spuštěním díla označil za irelevantní. Vytkl soudu, že z části důkazů neučinil žádná skutková zjištění. Nesouhlasil se skutkovým zjištěním z e-mailu ze dne 10. 9. 2013, dle žalovaného z tohoto důkazu naopak vyplynulo, že žalobce upozorňoval na prodlení se zhotovováním díla. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne.

5. Žalobce se v replice k odvolání ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání není nedůvodné.

7. Odvolací soud souhlasí se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Odvolací námitky žalovaného neshledává důvodnými.

8. Odůvodnění rozhodnutí je souladné s § 132 a § 157 o. s. ř. Skutková zjištění soudu byla soudem pořízena v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Z odůvodnění rozsudku jsou zcela zřejmé úvahy soudu, na kterých založil své rozhodnutí.

9. Žalovaný se neztotožňuje se skutkovými ani právními závěry soudu prvního stupně a v podaném odvolání setrvává na své tvrzené verzi, a na tomto základě vypočítává jednotlivá pochybení soudu prvního stupně. S těmito námitkami se však soud prvního stupně důsledně a podrobně vypořádal (viz bod 3 odůvodnění tohoto rozsudku), a to v souladu s přiléhavými skutkovými zjištěními plynoucími z adekvátně provedeného dokazování.

10. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně se podává, že žalobce provedl cca 98 % díla a nemá doposud (po více jak jedenácti letech) dílo ani částečně zaplaceno, přestože se žalovaný ve Smlouvě zavázal před zprovozněním díla uhradit 90 % díla, podepsal dílčí předávací protokol a převzal fakturu a do zahájení soudního řízení provedení předmětné části díla nesporoval.

11. Odvolací soud nepovažuje za důvodnou argumentaci žalovaného, že žalobce neměl právo vystavit dílčí fakturu, stejně tak nesouhlasí s argumentací, že žalobce prodléval se zhotovením díla, když písemně neupozornil žalovaného na prokázané prodlévání s provedením prostupů pro vzduchotechniku, neboť tato argumentace neodpovídá uzavřené Smlouvě. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že takové oznámení nemuselo mít dle Smlouvy písemnou formu. Ostatně žalovaný také žalobci písemně neoznamoval, že nesplnil řádně dohodnutou povinnost poskytnout součinnost s prováděním díla. Ve skutečnosti, že skutkový závěr o prodlévání žalovaného učinil soud z důkazů označených žalobcem, nelze spatřovat žádné pochybení za situace, kdy tyto shledal věrohodnými a hodnotil je v kontextu ostatních důkazů. Skutečnost, že žalovaný (objednatel) dílo nevyužívá, nelze klást k tíži žalobce a nemá na rozhodnutí soudu žádný vliv.

12. Logika odvolací argumentace žalovaného, že i v případě hypotetického prodlévání se stavební připraveností měl žalobce dílo dokončit, pak není odvolacímu soudu zřetelná, zvláště pokud tímto žalovaný odůvodňuje irelevantnost převzatého závazku uhradit žalobci před spuštěním díla 90 % ceny.

13. Stejně tak je nedůvodná odvolací námitka žalovaného, že mu souběžně vznikal nárok na smluvní pokutu, a to i v případě, kdyby hypoteticky neposkytoval řádnou součinnost. I s touto námitkou se soud prvního stupně správně vypořádal, když (po provedeném dokazování) přiléhavě uzavřel, že žalovanému nárok na smluvní pokutu v daném případě vzniknout nemohl.

14. Závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 1712/2015, na projednávanou věc nedopadají.

15. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že argumentace žalovaného nezakládala skutečný spor účastníků o obsah Smlouvy, ale byla výrazem pouhého jejího účelového výkladu žalovaným, a to zcela rozporného s chováním samotného žalovaného v rozhodné době.

16. Odvolací soud ve zbytku pro stručnost odkazuje na úplné a správné odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku.

17. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud rozsudek včetně správných výroků o nákladech řízení dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, náleží mu proto plná náhrada nákladů odvolacího řízení sestávající z:i) odměny za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 9 580 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 312 025 Kč; sepis vyjádření k odvolání ze dne 23. 2. 2024 a účast u jednání dne 26. 2. 2025) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“),ii) náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč k úkonu ze dne 23. 2. 2024 dle § 13 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024,iii) náhrady hotových výdajů v paušální výši 450 Kč k úkonu ze dne 26. 2. 2025 dle § 13 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025,iv) cestovného ve výši 1 208 Kč k jednání odvolacího soudu dne 26. 2. 2025 osobním vozidlem RZ , SPZ, na trase Olomouc – Brno a zpět v rozsahu 156 km při průměrné spotřebě 5,6 l nafty na 100 km, ceně 34,70 Kč/l PHM a sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.,v) náhrady za promeškaný čas s cestou na jednání soudu dne 26. 2. 2025 v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 400 Kč, dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu,vi) náhrady DPH v sazbě 21 % ve výši 4 519 Kč počítané z náhrad ad i) až v) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.);celkem tedy 26 037 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro bránění práva v odvolacím řízení plně úspěšným žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. (II. výrok tohoto rozsudku).