74 Co 46/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 180 404,78 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. listopadu 2024, č. j. 115 C 145/2023-96,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 101 044,64 Kč od 27. 9. 2022 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 101 044,64 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 79 360,14 Kč, úroku a úroku z prodlení (II. výrok) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 0 Kč (III. výrok).

2. Soud prvního stupně vzal z listinných důkazů předložených žalobcem za prokázány následující skutečnosti:a) , Anonymizováno, ., jejíž nástupnickou společností je , právnická osoba, . (dále „banka“ či „právní předchůdce žalobce“), uzavřela s žalovaným dne 21. 1. 2019 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb, ve které se zavázala poskytovat žalovanému mj. i službu vedení běžného účtu a žalovaný se zavázal za poskytované služby hradit cenu dle obchodních podmínek a ceníku předchůdce žalobce.b) Banka uzavřela s žalovaným dne 21. 1. 2019 smlouvu o půjčce č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na základě které žalovanému poskytla částku ve výši 200 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 3 025 Kč spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně, poplatky a sankcemi dle Sazebníku banky vždy k 21. dni kalendářního měsíce. Žalovaný byl povinen hradit úvěr formou inkasa z účtu č. , č. účtu, a byl povinen zajistit, aby v den splatnosti každé jednotlivé splátky byly na účtu dostatečné finanční prostředky k její úhradě.c) Při zkoumání úvěruschopnosti vycházela banka z údajů uvedených žalovaným, který bance sdělil, že je ženatý, žije ve vlastním domě, jeho domácnost tvoří tři lidé, má vyživovací povinnost vůči jednomu dítěti a je osobou samostatně výdělečně činnou s měsíčním příjem 40 000 Kč. Žalovaný deklaroval měsíční splátky jiných úvěru ve výši 12 771 Kč, výdaje na živobytí ve výši 5 000 Kč a další výdaje ve výši 1 000 Kč. Před uzavřením Smlouvy banka lustrovala žalovaného v registrech dlužníků s negativním výsledkem. Deklarovaný příjem žalovaného banka ověřila s využitím statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě předpokladů žalovaného, přičemž z důvodu obezřetnosti byly výdaje tvrzené žalovaným navýšeny, a to výdaje na domácnost na částku 3 144 Kč, na živobytí 5 280 Kč a ostatní výdaje na 1 000 Kč. Disponibilní prostředky žalovaného byly bankou tímto způsobem určeny na částku 17 805 Kč.d) Žalovaný bance celkem uhradil 98 955,36 Kč, poslední úhrada ve výši 9 631,17 Kč proběhla dne 6. 9. 2021, když v předcházejících měsících (červenec a srpen 2021 žalovaný žádnou úhradu neprovedl).e) Dopisem z 8. 12. 2021, který byl žalovanému doručen dne 9. 12. 2021, byl žalovaný upozorněn na opakované prodlení s úhradou splátek a na zesplatnění úvěru, bude-li se prodlení opakovat.f) Banka úvěr zesplatnila pro opakované porušování smluvních podmínek ke dni 31. 12. 2021 a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu vyčísleného částkou 158 198,74 Kč.g) Pohledávku za žalovaným banka postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 8. 2022. Za postoupení byla zaplacena sjednaná úplata dne 29. 8. 2022.h) Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 9. 2022, odeslaným dne 13. 9. 2022.i) Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2022, odeslanou téhož dne, vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 213 096,20 Kč do 3. 12. 2022.

3. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když vycházel jen z údajů jím sdělených, přičemž tyto dostatečně neověřoval a nevyhodnotil, po žalovaném nepožadoval žádný doklad osvědčující jím tvrzené osobní a majetkové poměry. Právní předchůdce žalobce provedl sice lustraci v registrech dlužníků, ale schopnost splácet úvěr není dána jen výší příjmů úvěrovaného, ale i výší jeho reálných výdajů, které řádně nezkoumal, nezajímal se o reálné náklady na bydlení, osobní potřeby, potřeby domácnosti, úhrady jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem. Banka neprojevila žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění reálných výdajů žalovaného, kalkulovala s obecnými statistickými údaji, které nejsou schopny poskytnout konkrétní informace o žalovaném. Postup banky nelze hodnotit tak, že by úvěruschopnost žalovaného posuzovala s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, nechá si je od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, kdy takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti. Smlouva o půjčce byla od počátku neplatná. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Poskytnutou jistinu úvěru je dlužník povinen vrátit v době odpovídající jeho možnostem. Určení počátku prodlení nelze odvíjet od výzvy věřitele k plnění. Soud svým rozhodnutím (není-li zde dohody účastníků) určí novou lhůtu k plnění. Do takto určené doby však dlužník není v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, a proto nemůže poskytovatel úvěru požadovat ani úrok z prodlení před takto určenou dobou, když splatnost dosud nevrácené jistiny dosud nenastala. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení, proto byla lhůta k plnění určena do tří dnů od právní moci rozsudku.

4. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen („o. s. ř.“) a žalovanému, který byl ve vzájemném poměru úspěšný v rozsahu 65 %, uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 0 Kč.

5. Proti části II. výroku rozsudku podal odvolání žalobce. Namítal, že nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Prodlení žalovaného započalo dne 27. 9. 2022 po marném uplynutí lhůty k plnění. Žalovaný byl vyzván k plnění v souvislosti s postoupením pohledávky, byl pasivní, netvrdil a neprokázal, že nemohl jistinu vrátit. Břemeno tvrzení a důkazní tíží spotřebitele. Krajský soud v Ostravě a Krajský soud v Brně v obdobných případech úrok z prodlení přiznává.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl níže uvedené důkazy, z nichž soud prvního stupně neučinil všechna relevantní skutková zjištění a dokazování doplnil ke zjištění možností a schopností žalovaného dlužnou částku zaplatit v době počínající dnem 27. 9. 2022.

9. Z návrhu Smlouvy a akceptace tohoto návrhu bylo zjištěno, že mezi bankou a žalovaným bylo sjednáno poskytnutí nezajištěného neúčelového splátkového spotřebitelského úvěru.

10. Z údajů veřejné části živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný ukončil podnikání dne 19. 9. 2022, kdy mu zanikla všechna živnostenská oprávnění, přičemž od 3. 2. 2022 měl zapsánu adresu sídla v místě ohlašovny.

11. Z výpisu z informačního systému základních registrů bylo zjištěno, že žalovaný je od 26. 6. 2020 rozvedený, k trvalému pobytu je hlášen v místě ohlašovny od 2. 2. 2022, má vyživovací povinnost k nezletilému , jméno FO, , narozenému , datum, , a , jméno FO, , narozenému , datum, .

12. Z údajů z katastru nemovitostí – evidence práv pro osobu a z náhledu do katastru nemovitostí dálkovým přístupem bylo zjištěno, že žalovaný nevlastní žádnou nemovitost a v katastru nemovitostí nejsou evidována žádná jiná věcná práva pro jeho osobu, nevlastní žádnou nemovitost, na které má nebo měl evidován trvalý pobyt.

13. Práva a povinnosti stran je třeba posoudit podle právních předpisů platných a účinných v době uzavření Smlouvy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření úvěrové smlouvy sice upravovalo neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti jako neplatnost relativní, nicméně z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ale především z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, vyplývá že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

18. Nároky z neplatné smlouvy musí být posuzovány podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, vyplývá, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za úpravu speciální k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru. Obecná ustanovení o splatnosti bezdůvodného obohacení se v daném případě neuplatní, neboť dobu vrácení je třeba určit s ohledem na možnosti spotřebitele, když s případným plněním povinnosti vrátit plnění z neplatné smlouvy bez zbytečného odkladu mohou pro spotřebitele vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru. Uvedená rozhodnutí pak uvádějí, že takové vrácení plnění z neplatné smlouvy může být rozloženo i do budoucích splátek, neboť spotřebitel má vrátit jistinu úvěru podle svých možností, přičemž nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze postupovat podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy.

19. Ochrana jedné ze smluvních stran úvěrového vztahu před následnou neschopností druhé strany úvěr splácet není jediným důvodem, pro který je posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí vyžadováno. Tato povinnost má významný veřejný přesah. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd., jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 7 As 444/2019.

20. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že Smlouva je neplatná pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Tudíž lhůta k plnění pro vrácení dlužné jistiny musí být stanovena dle možností a schopností spotřebitele.

21. V případě prodlení žalovaného se splácením spotřebitelského úvěru se neuplatní § 1970 občanského zákoníku, ale úprava speciální (§ 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Určení doby prodlení je odvislé od zjištěných možností spotřebitele, nikoliv od lhůty k plnění uvedené ve výzvě žalobce. Břemeno důkazní a tvrzení ohledně možností a schopností spotřebitele zaplatit dluh k datu, od něhož žalobce dluh požaduje, aniž by lhůtu k zaplacení odvíjel od možností a schopností spotřebitele, žalovaného netíží. Okamžik, kdy se spotřebitel dostane do prodlení, vyplývá ze zákona. Na jinou skutečnost prodlení nelze vázat ani při nedostatku procesní aktivity spotřebitele. Soud není vázán právním hodnocením účastníka učiněným v žalobě (žalobcem tvrzený okamžik prodlení se odvíjí od jeho nesprávného právního názoru).

22. Žalobce v řízení tvrdil a prokázal, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel jeho právní předchůdce, co se týče osobních a majetkových poměrů žalovaného, z jeho sdělení, které nijak neověřoval. Odvolací soud, při svém závěru o době přiměřené možnostem a schopnostem žalovaného splácet dlužnou částku, vycházel z dosavadního obsahu spisu a z důkazů, které opatřil.

23. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu tvrdil příjem ve výši 40 000 Kč, splátkové výdaje ve výši 12 771 Kč, dále tvrdil, že je ženatý, a má vyživovací povinnost k jednomu dítěti. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má od února 2022 zapsánu adresu trvalého pobytu na adrese úřadu (ohlašovny), kde měl zapsánu od února 2022 i adresu sídla podnikání. Podnikatelskou činnost v režimu živnostenského zákona ukončil dne 19. 9. 2022, přičemž zdroj a výše jeho současných příjmů nejsou známy. Žalovaný je od 26. 6. 2020 rozvedený. Dne 1. 2. 2023 mu přibyla vyživovací povinnost k dalšímu dítěti. Vyživovací povinnost k nezletilému, kterou měl v době poskytnutí úvěru, stále trvá (nezletilý bude mít v letošním roce 11 let). Poměry žalovaného, co se týče počtu vyživovacích povinností a zdroje jeho příjmů, se změnily.

24. O současných poměrech žalovaného se podařilo zjistit, že mu přibyla další vyživovací povinnost, nevlastní žádnou nemovitost a ukončil podnikatelskou činnost. Není známo, jaké jsou současné zdroje jeho příjmů a jejich výše, zda vede s nějakou osobou společnou domácnost, jaké má výdaje. Závěry provedeného dokazování neodůvodňují uzavřít, že žalovaný byl v prodlení se splácením dlužné jistiny úvěru, kterou je povinen vrátit, před právní mocí rozhodnutí soudu prvního stupně.

25. Proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části II. výroku potvrdil.

26. Odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok o nákladech řízení, neboť znění výroku neodráželo procesní úspěch účastníků řízení, kdy procesně úspěšnějšímu účastníků řízení (žalovanému) byla soudem uložena povinnost hradit žalobci náklady řízení, byť ve výši 0 Kč. Odvolací soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, kterému měla být dle procesního úspěchu přisouzena náhrada nákladů řízení, žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.

27. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, žalovanému náklady odvolacího řízení dle obsahu spisu nevznikly, tudíž žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.