115 C 145/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 180 404,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 101 044,64 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 79 360,14 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 126,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 420,64 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 180 404,78 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 151 654,08 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 0 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu 7. 12. 2022, doplněnou o podání ze dne 12. 9. 2023, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 180 404,78 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi předchůdcem žalobce , právnická osoba, ., dříve , Anonymizováno, a.s. (dále jen „předchůdce žalobce“) a žalovaným byla dne 21. 1. 2019 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 3 025 Kč. Žalovaný smlouvou sjednané povinnosti neplnil řádně a s platbou pravidelných splátek se dostal do prodlení; předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 31. 12. 2021. Žalovaný na dluh uhradil částku 98 955,36 Kč, úhrada byla započtena na jistinu, dlužný úrok, poplatky a sankce. S účinností ke dni 29. 8. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení dlužné jistiny, poplatků a příslušenství v podobě obchodního úroku a úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

4. Z rámcové smlouvy č. , Anonymizováno, soud zjistil, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 21. 1. 2019 uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb, na základě které se předchůdce žalobce zavázal poskytovat žalovanému služby, spočívající, mimo jiné, i ve vedení běžného účtu a žalovaný se zavázal za poskytované služby hradit ceny dle obchodních podmínek a ceníku předchůdce žalobce.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný dne 21. 1. 2019 požádal předchůdce žalobce o poskytnutí půjčky ve výši 200 000 Kč, na základě které by byl povinen hradit poskytnuté prostředky v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 025 Kč spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně, poplatky a sankcemi dle sazebníku předchůdce žalobce vždy k 21. dni kalendářního měsíce. Žalovaný byl povinen hradit úvěr formou inkasa z účtu č. , č. účtu, a rovněž byl povinen zajistit, aby v den splatnosti každé jednotlivé splátky byly na účtu dostatečné finanční prostředky k úhradě splátky.

6. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy ze dne 21. 1. 2019, všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek a sazebníku předchůdce žalobce soud zjistil, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 21. 1. 2019 uzavřena označená smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě které se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr dle podmínek stanovených v návrhu na poskytnutí půjčky.

7. Z listiny obsahující přehled o údajích žalovaného soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o půjčce ověřil předchůdce žalobce totožnost žalovaného. Žalovaný uvedl, že je ženatý, žije ve vlastním domě, jeho domácnost tvoří 3 lidé a má vyživovací povinnost vůči jednomu dítěti. Žalovaný byl v době žádosti o poskytnutí půjčky osobou samostatně výdělečně činnou, měsíční příjem žalovaného činil 40 000 Kč. Žalovaný deklaroval výdaje na splátky jiných úvěrů ve výši 12 771 Kč, výdaje na živobytí ve výši 5 000 Kč a další výdaje ve výši 1 000 Kč.

8. Z listiny označené jako Manuální výstup konsolidovaného blacklistu soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o půjčce předchůdce žalobce lustroval žalovaného v registrech dlužníků, a to s negativním výsledkem.

9. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti soud zjistil, že předchůdce žalobce popsal obecný postup při zkoumání úvěruschopnosti žadatelů o úvěr. Ve vztahu k žalovanému a jeho žádosti o poskytnutí půjčky postupoval předchůdce tím způsobem, že deklarovaný příjem žalovaného ve výši 40 000 Kč ověřil s využitím statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě předpokladů žalovaného. Z důvodu obezřetnosti byly deklarované výdaje žalovaného navýšeny. Předchůdce žalobce zohlednil výdaje ve výši 12 195 Kč, z toho výdaje na splátky jiných dluhů ve výši 12 771 Kč, výdaje na domácnost ve výši 3 144 Kč, výdaje na živobytí ve výši 5 280 Kč a ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč. Disponibilní prostředky žalovaného byly určeny částkou 17 805 Kč.

10. Z listiny obsahující přehled úhrad, splátek, úroků, sankcí a poplatků soud zjistil, že žalovaný na dluh uhradil dne 21. 2. 2019 částku 3 025 Kč, dne 21. 3. 2019 částku 3 025 Kč, dne 21. 4. 2019 částku 3 025 Kč, dne 21. 5. 2019 částku 3 025 Kč, dne 21. 6. 2019 částku 3 025 Kč, dne 21. 7. 2019 částku 1 875,32 Kč, dne 25. 7. 2019 částku 1 149,68 Kč, dne 1. 8. 2019 částku 2,51 Kč, dne 21. 8. 2019 částku 3 025 Kč, dne 21. 9. 2019 částku 1 322,83 Kč, dne 24. 9. 2019 částku 2 502,13 Kč, dne 1. 10. 2019 částku 2,41 Kč, dne 21. 10. 2019 částku 3 025 Kč, dne 21. 11. 2019 částku 3 025 Kč, dne 21. 12. 2019 částku 3 025 Kč, dne 21. 1. 2020 částku 3 025 Kč, dne 21. 2. 2020 částku 3 025 Kč, dne 21. 3. 2020 částku 3 025 Kč, dne 21. 4. 2020 částku 3 025 Kč, dne 21. 5. 2020 částku 1 220,66 Kč, dne 1. 6. 2020 částku 730,79 Kč, dne 16. 6. 2020 částku 2 539,40 Kč, dne 21. 6. 2020 částku 3 025 Kč, dne 1. 7. 2020 částku 6,42 Kč, dne 21. 7. 2020 částku 3 025 Kč, dne 21. 8. 2020 částku 3 025 Kč, dne 21. 9. 2020 částku 1 110,06 Kč, dne 30. 9. 2020 částku 2 552,44 Kč, dne 1. 10. 2020 částku 3,98 Kč, dne 21. 10. 2020 částku 3 025 Kč, dne 21. 3. 2020 částku 3 025 Kč, dne 21. 12. 2020 částku 2 031,17 Kč, dne 5. 1. 2021 ve výši 1 652,42 Kč, dne 21. 1. 2021 ve výši 3 025 Kč, dne 1. 2. 2021 ve výši 2 Kč, dne 21. 2. 2021 ve výši 3 025 Kč, dne 21. 3. 2021 ve výši 2 949,25 Kč, dne 10. 5. 2021 ve výši 3 609,84 Kč, dne 21. 5. 2021 ve výši 20,16 Kč, dne 16. 6. 2021 ve výši 3 540,72 Kč a dne 6. 9. 2021 ve výši 9 631,17 Kč. Celkem žalovaný uhradil 98 955,36 Kč.

11. Z dopisu ze dne 8. 12. 2021 soud zjistil že předchůdce žalobce upozornil žalovaného na opakované prodlení s úhradou splátek. Žalovaný byl současně upozorněn na skutečnost, že v případě dalšího prodlení bude předchůdce žalobce nucen přistoupit k okamžitému zesplatnění půjčky.

12. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že dopis ze dne 8. 12. 2021 byl žalovanému odeslán dne 9. 12. 2021.

13. Z dopisu ze dne 31. 12. 2021 soud zjistil, že předchůdce žalobce v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásil celou půjčku za okamžitě splatnou. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dluhu ve výši 158 198,74 Kč.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne 25. 8. 2022 předchůdce žalobce jako postupitel postoupil na žalobce jako postupníka pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce č. Součástí smlouvy o postoupení pohledávek je seznam postoupených pohledávek.

15. Z potvrzení ze dne 30. 8. 2022 soud zjistil, že předchůdce žalobce ke dni 29. 8. 2022 potvrdil připsání úplaty za postoupené pohledávky dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 8. 2022, čímž došlo účinnému postoupení pohledávek dle označené smlouvy o postoupení.

16. Z dopisu ze dne 12. 9. 2022 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce.

17. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2022 bylo žalovanému odesláno dne 13. 9. 2022.

18. Z výzvy k plnění soud zjistil, že dne 18. 11. 2022 byl žalovaný ze strany zástupce žalobce písemně upozorněn na dluh ve výši 213 096,20 Kč a byl vyzván k jeho úhradě nejpozději do 3. 12. 2022.

19. Z podacího lístku RR2704687065F soud zjistil, že výzva k plnění ze dne 18. 11. 2022 byla žalovanému odeslána téhož dne.

20. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

21. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem25. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

27. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

29. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Smluvní ujednání mezi předchůdcem žalobce a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

30. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

31. V posuzované věci žalovaný sdělil předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z provedených listinných důkazů nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopností provedl lustraci žalovaného v registrech dlužníků. Při zjišťování příjmů a výdajů žalovaného vyšel předchůdce žalobce pouze z údajů sdělených žalovaným bez toho, aniž by se alespoň z části pokusil ověřit jejich pravdivost. Předchůdce žalobce nevyžádal na žalovaném byť jediný doklad svědčící o jeho příjmech. Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, přitom není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce, resp. jeho předchůdce, povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Předchůdce žalobce však žádným způsobem výdaje žalovaného nezkoumal, nezajímal se, jaké jsou jeho reálné náklady na bydlení, osobní potřeby, potřeby domácnosti, úhrady jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod. Předchůdce žalobce neprojevil žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění reálných výdajů žalovaného a místo toho kalkuloval s obecnými statistickými údaji, které však nejsou schopny poskytnout konkrétní informace o žalovaném.

32. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o půjčku uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti; tento postup nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

33. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému finanční prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

34. Soud proto uzavřel, že smlouva o půjčce byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

35. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 101 044,64 Kč (poskytnutá jistina ve výši 200 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného v celkové výši 98 955,36 Kč), ve zbylé části žalobou uplatněného nároku 79 360,14 Kč soud návrh žalobce zamítl.

36. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 420,64 Kč a úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 151 654,08 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení soud návrh žalobce rovněž zamítl, neboť ujednání o smluvních úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

37. Ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 126,02 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 180 404,78 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení soud nárok žalobce rovněž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

38. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

39. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 101 044,64 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 79 360,14 Kč včetně kapitalizovaného úroku ve výši 5 420,64 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 126,02 Kč, a také úroku kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 43 519,31 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 61 385,81 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobce proto byl úspěšný v 35 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 65 % Z procesního hlediska převážně úspěšnému žalovanému by proto náležela (poměrná) náhrada nákladů řízení v rozsahu 30 %. Jelikož však žalovanému žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Soud při vyhlašování rozhodnutí použil výrok o nákladech řízení typický pro situace, kdy je žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, neboť vycházel pouze z úspěchu žalobce v části týkající se jistiny nároku. Při posuzování úspěchu účastníků je však třeba přihlédnout též ke kapitalizaci úroku a úroku z prodlení ke dni vyhlášení. Při vyhotovení rozhodnutí soud respektoval výrok vyhlášený soudem a závěr o poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení zohlednil tak, že výše povinnosti k zaplacení nákladů řízení byla určena na 0 Kč.