74 Co 80/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 43 749,83 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2023, č. j. 18 C 287/2022-66,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 26 286 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 6 779,37 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalované zaplatit žalobci částku 5 079 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 38 670,83 Kč s příslušenstvím (II. výrok) a žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Soud prvního stupně ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů dále jen („o. s. ř.“), kdy vzal z listinných důkazů předložených žalobcem ve vztahu k předmětu odvolacího řízení za prokázány následující skutečnosti:a) Žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) dne 30. 12. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na základě které jí byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč, a současně uhrazena právním předchůdcem žalobce prodejní cena zboží ve výši 10 367 Kč, kterou byla žalovaná povinna zaplatit ve 24měsíčních splátkách po 518 Kč, počínaje 17. 1. 2020, spolu s pojištěním ve výši 543 Kč. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit 12 432 Kč.b) Při posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdce žalobce vyšel z informací sdělených žalovanou, která uváděla svůj měsíční příjem ve výši 15 000 Kč, celkový příjem domácnosti 35 000 Kč. Náklady na domácnost 6 500 Kč. Dále uvedla, že její domácnost nemá finanční závazky a rodina bydlí v nájemním bydlení. K osobním poměrům uvedla, že bydlí s druhem a dvěma nezletilými dětmi.c) Úvěr byl poskytnut ve výši 10 367 Kč, žalovaná na poskytnutou částku uhradila 15 344 Kč.d) Právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu dne 1. 9. 2021 (úhrada se týkala dluhů i z dalších dvou úvěrových smluv) a dne 25. 1. 2021 od Smlouvy odstoupil, tyto úkony učinil i ohledně dalších dvou úvěrových smluv, na jejichž jistinu měla žalovaná vrátit částku 5 079 Kč.

3. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť vycházel jen z informací, které mu žalovaná sama sdělila, přičemž jí tvrzené příjmy a výdaje nijak neověřoval. Takové zkoumání úvěruschopnosti není dostatečné, proto je Smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková míra obezřetnosti, kdy se nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale tyto prověřuje (chce je doložit). Soud k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015. Žalobce má proto právo jen na bezdůvodné obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2021 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Splatnost nevrácené jistiny se odvíjí od možností a schopností spotřebitele, nová doba splatnosti se určí buď na základě dohody účastníků řízení, jinak ji založí soud svým rozhodnutím. Žalovaná zaplatila více než jí bylo na úvěru poskytnuto, proto byla žaloba v této části zamítnuta.

4. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž převážně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly, proto jí nebyla přiznána jejich náhrada.

5. Proti části I. výroku rozsudku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení částky 26 286 Kč (část nesplacené jistiny úvěru), podal právní předchůdce žalobce odvolání. Namítal, že soud zjistil nesprávně skutkový stav, když dospěl k závěru, že na základě Smlouvy byla žalované poskytnuta pouze částka 10 367 Kč. Z důkazů, které soud provedl, vyplývá, že dne 13. 1. 2020 jí byla poskytnuta další částka 29 300 Kč a dne 25. 2. 2020 částka 1 963 Kč. Žalované tak bylo poskytnuto 41 630 Kč, přičemž uhradila jen 15 344 Kč, tudíž na jistině úvěru zbývá zaplatit 26 286 Kč.

6. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Žalobce fakticky uplatnil v odvolacím řízení jen nárok odpovídající výši bezdůvodného obohacení, které navrhuje přiznat od právní moci rozsudku. Žalobce nesporoval závěry soudu o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti a lhůtě k plnění, v tomto rozsahu odvolání nepodával. Předmětem odvolacího přezkumu tak byla otázka, zda žalobci takový nárok vznikl a v jaké výši, zda žalovaná žalobci dluží část nesplacené jistiny úvěru či nikoliv.

9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření Smlouvy sice upravovalo neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti jako neplatnost relativní, nicméně z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ale především z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, vyplývá že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

12. Nároky z neplatné smlouvy je třeba posoudit podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, vyplývá, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za úpravu speciální k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru. Obecná ustanovení o splatnosti bezdůvodného obohacení se v daném případě neuplatní, neboť dobu vrácení je třeba určit s ohledem na možnosti spotřebitele, když s případným plněním povinnosti vrátit plnění z neplatné smlouvy bez zbytečného odkladu mohou pro spotřebitele vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru. Uvedená rozhodnutí pak uvádějí, že takové vrácení plnění z neplatné smlouvy může být rozloženo i do budoucích splátek, neboť spotřebitel má vrátit jistinu úvěru podle svých možností, přičemž nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze postupovat podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy.

13. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl níže uvedené důkazy, z nichž soud prvního stupně neučinil správná či relevantní skutková zjištění a dokazování doplnil ve věci aktivní legitimace současného žalobce, poněvadž k postoupení pohledávky a následnému rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. došlo až po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně.

14. Ze Smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná měla možnost čerpat revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 40 000 Kč, kdy právní předchůdce žalobce vedl pro žalovanou úvěrový účet za účelem evidence čerpání a splácení poskytnutých peněžních prostředků. Poskytnuté finanční prostředky byla povinna splácet v měsíčních splátkách, jejichž výše závisela na výši vyčerpaných peněžních prostředků, a to složenkou. Dále byly dohodnuty specifické podmínky čerpání a splácení ve vztahu k částce 10 367 Kč, která byla použita na nákup „ledničky, mrazničky“ a finanční prostředky byly převedeny na bankovní účet třetí osoby za účelem úhrady prodejní ceny předmětu financování.

15. Z výpisu z úvěrového účtu k úvěru č. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalovaná čerpala dne 30. 12. 2019 úvěr v částce 10 367 Kč, dne 13. 1. 2020 v částce 29 300 Kč a dne 25. 2. 2020 v částce 1 963 Kč. Na čerpané částky uhradila dne 17. 1. 2020 – 543 Kč, 13. 2. 2020 – 2 043 Kč, 13. 3. 2020 – 2 543 Kč, 17. 4. 2020 – 2 043 Kč, 18. 5. 2020 – 2 043 Kč, 17. 6. 2020 – 2 043 Kč, 20. 7. 2020 – 2 043 Kč a 21. 8. 2020 – 2 043 Kč, celkem 15 344 Kč. Na jistině úvěru zbývá uhradit 26 286 Kč.

16. Z odstoupení od Smlouvy ze dne 25. 1. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil pro prodlení se splácením úvěru. Žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky připojenou poštovní poukázkou.

17. Ze smlouvy o převodu portfolia ze dne 18. 9. 2023 (vybrané části) bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou , právnická osoba, ., a to společně s dalšími pohledávkami uvedenými v portfoliu postupovaných pohledávek.

18. Tyto skutečnosti rovněž vyplývají z notářského zápisu , Anonymizováno, ze dne 1. 11. 2023, jehož přílohou je předmětná postupní smlouva, jakož i příloha č. 190, ve které je nezaměnitelně specifikována pohledávka za žalovanou pod položkou 16712, jejím jménem, datem narození, číslem úvěrové smlouvy a dalšími údaji.

19. Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně učinil nesprávná skutková zjištění z výpisu z úvěrového účtu k úvěru č. , Anonymizováno, . Tuto vadu odvolací soud napravil. Po doplnění a zopakování dokazování odvolací soud učinil následující závěr:a) V průběhu řízení byla pohledávka za žalovanou postoupena současnému žalobci, který vstoupil do procesních práv původního žalobce.b) Poskytovatel úvěru kromě částky 10 367 Kč na nákup spotřebního zboží poskytl žalované dne 13. 1. 2020 částku 29 300 Kč a dne 25. 2. 2020 částku 1 963 Kč. Žalovaná v období od 30. 12. 2019 do 15. 1. 2021 uhradila na poskytnutou částku 15 344 Kč.

20. Soud prvního stupně postupoval nesprávně, pokud nepřihlédl k dalším částkám, které byly žalované na základě Smlouvy poskytnuty, a které žalovaná nevrátila. V průběhu řízení došlo k postoupení pohledávky za žalovanou, právní nástupce prokázal její postoupení, tudíž je aktivně legitimován v tomto sporu podle § 1879 a následujících o. z.

21. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že právní předchůdce žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované, neboť jí tvrzené příjmy a výdaje, jakož i osobní poměry, od nichž se odvíjel další příjem domácnosti a počet vyživovacích povinností, bylo třeba ověřit. Nelze se bez dalšího spoléhat jen na informace poskytnuté žadatelem o úvěr.

22. Jestliže žalovaná na poskytnutý úvěr před odstoupením od Smlouvy žalobcem naposled hradila 15. 1. 2021, přičemž souhrn dlužných jistin poskytnutých úvěrů činil 31 365 Kč, kdy u částky 5 079 Kč byla určena nová doba splatnosti do tří dnů od právní moci rozsudku, tj. od 12. 2. 2025 (soud prvního stupně dříve řádně nedoručil rozsudek žalované), je přiměřenou lhůtou danou žalované k úhradě zbývající částky rovněž lhůta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jímž byla žalobci dlužná částka přiznána. Žalovaná měla dostatek času, aby si finanční prostředky pro úhradu této částky od doby, kdy ji přestala splácet, opatřila. Lhůta k plnění odpovídá jejím majetkovým a osobním poměrům vyplývajícím z obsahu spisu. Žalovaná totiž na zbývající dlužnou částku 26 286 Kč ze Smlouvy nic neuhradila po dobu 53 měsíců, což odpovídá měsíční částce 496 Kč (společně s dalšími nesplacenými úvěry částce 591 Kč). Takovou částku mohla žalovaná při svých osobních a majetkových poměrech, které tvrdila právnímu předchůdci žalobce, přičemž v průběhu řízení nebyla zjištěna jejich změna ani nepravdivost tvrzených údajů, hradit. Odvolací soud podotýká, že nárok na vrácení pouhé dlužné jistiny úvěru je důsledkem skutečnosti, že právní předchůdce žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované. Posouzení možností a schopností splácet dlužnou částku, coby specifického nároku z bezdůvodného obohacení, je odlišné od posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru před jeho poskytnutím. Žalovaná je schopna ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dlužnou částku zaplatit (vzhledem k výši dlužné částky, délce prodlení, jakož i zjištěným osobním a majetkovým poměrům, jak vyplynuly z obsahu spisu).

23. Odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části II. výroku změnil, poněvadž v řízení bylo prokázáno, že žalovaná na jistině úvěru poskytnutého ve výši 41 603 Kč zaplatila pouze 15 344 Kč, tudíž dlužná částka činí 26 286 Kč.

24. Odvolací soud podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Žalobce v řízení před soudem prvního stupně požadoval dlužnou jistinu úvěru, jakož i úrok a úrok z prodlení. Ve vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu je třeba zohlednit i požadované příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalovaná částka ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně činila 51 808,27 Kč, žalobce byl úspěšný v částce 31 365 Kč. Žalobce byl úspěšný ve vzájemném poměru v rozsahu 21,08 % a v tomto rozsahu mu přísluší náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 625 Kč, odměnou zástupce žalobce za tyto úkony právní služby ve výši 500 Kč stanovené podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“): předžalobní výzva k plnění, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a paušální náhradou ve výši 100 Kč podle §14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 378 Kč. Mezi účelně vynaložené náklady řízení patří i náhrada za daň z přidané hodnoty za úkon právního zástupce, který byl ke dni jeho poskytnutí plátcem daně z přidané hodnoty, i pokud v okamžiku vydání rozhodnutí již účastník takovým zástupcem není zastoupen (obdobně nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. IV. ˇUS 1501/24). Účelně vynaložené náklady činí celkem 3 803 Kč, žalobce má právo na náhradu těchto nákladů v částce 801,67 Kč.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, přísluší mu proto v plném rozsahu náhrada nákladů řízení, které v odvolacím řízení vynaložil. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 315 Kč, odměnou zástupce žalobce za úkon právní služby podání odvolání ve věci samé ve výši 2 180 Kč (počítáno z tarifní hodnoty předmětu odvolání podle §14b odst. 3, § 7 advokátního tarifu) včetně režijního paušálu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Účelně vynaloženým nákladem právní služby je i podání odvolání proti rozhodnutí o nepřipuštění procesního nástupnictví, za tento úkon přísluší odměna ve výši poloviny sazby mimosmluvní odměny, tj. 1 090 Kč a režijní paušál 300 Kč. Obě odvolání podával ještě právní předchůdce současného žalobce, který byl zastoupen advokátem, jenž byl plátcem DPH, tudíž účelně vynaloženým nákladem je i 21 % DPH z odměny a náhrad za úkony, které v odvolacím řízení učinil, ve výši 812,70 Kč. Celkem činí účelně vynaložené náklady odvolacího řízení, tak jak vyplývají z obsahu spisu, 5 997,70 Kč. Žalovaná je proto povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 6 779,37 Kč.