74 Co 82/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a Mgr. Martiny Polákové ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B sídlem Adresa žalobce B proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 25 940,05 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2024, č. j. 49 C 186/2023-46,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 216 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 3 178 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále jen „soud“ “ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1 148 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 24 792,05 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 438,64 Kč, úroku ve výši 8 656,6 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 026,29 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 14 026,29 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 518,21 Kč, úroku ve výši 8 938,56 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 913,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 11 913,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Mezi společností , právnická osoba, (dále jen „, Anonymizováno, “) a žalovaným byla dne 1. 7. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které tato společnost měla žalovanému poskytnout částku 7 216 Kč na „refinancování zápůjčky“ z předchozí smlouvy č. , Anonymizováno, , částka 17 784 Kč byla vyplacena žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy.b) Žalovaný se zavázal zápůjčku splácet v 60týdenních splátkách po 704 Kč.c) Čerpání částky 7 216 Kč za účelem „refinancování“ nemá soud za prokázané. Žalobce neprokázal, že žalovanému poskytl částku 7 216 Kč a že byl tento dluh uhrazen z prostředků podle smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 7. 2019. Důkazy k prokázání tvrzení o čerpání zápůjčky žalobce neoznačil. Vzhledem k tomu, že žalobce na dotaz soudu při jednání uvedl, že další důkazy k prokázání o refinancování nemůže označit, soud upustil od postupu dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).d) Mezi , Anonymizováno, a žalovaným byla dále dne 6. 10. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku splatit v 60týdenních splátkách po 623 Kč.e) Soud nemá za prokázané, že by , Anonymizováno, jakkoli (reálně) před uzavřením obou smluv ověřoval úvěruschopnost žalovaného. , Anonymizováno, neověřoval údaje uvedené žalovaným. Zcela rezignoval na zjišťování reálných výdajů žalovaného.f) Žalobce se stal věřitelem předmětné pohledávky na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 2390, § 588 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a § 142 odst. 2 o. s. ř. - k následujícím závěrům:a) Uzavřené smlouvy jsou smlouvami o zápůjčce (§ 2390 o. z.).b) Smlouvy jsou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné z důvodu nemožnosti učinění závěru o splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.c) Žalobci nevzniklo právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy.d) Poskytnuté plnění v hotovosti ve výši 37 784 Kč (17 784 Kč + 20 000 Kč) je plněním bez právního důvodu (§ 2991 o. z.).e) Žalovaný je povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.) ve výši 1 148 Kč představující rozdíl mezi (v hotovosti) poskytnutou částkou a tvrzenou úhradou žalovaného (37 784 Kč – 36 636 Kč = 1 148 Kč), a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, neboť ze spisu nevyplývá nic, z čeho by bylo možno dovodit vhodnost jiné lhůty.f) V řízení úspěšnějšímu žalovanému, kterému by příslušel nárok na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nevznikly.

4. Proti části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu co do částky 7 216 Kč, podal žalobce odvolání. Výslovně uvedl, že nenapadá závěr soudu o neplatnosti smluv. Vytkl soudu nesprávný závěr o bezdůvodném obohacení žalovaného v rozsahu 37 784 Kč za situace, kdy předmětem smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 7. 2019 byla částka 25 000 Kč a smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 10. 2019 částka 20 000 Kč. Bezdůvodné obohacení představuje celkovou částku poskytnutou žalovanému. Smluvní strany se dohodly, že část zápůjčky ze dne 1. 7. 2019 bude užita na splacení dosud nezaplacených dlužných částek vyplývajících z jejich předchozí smlouvy o zápůjčce č. , Anonymizováno, . Bezdůvodné obohacení tak bylo představováno celou poskytnutou částkou (25 000 Kč), nikoli pouze částkou vyplacenou „na ruku“ (17 784 Kč), neboť obohacením je třeba rozumět celkový finanční prospěch žalovaného. Závěr soudu v tomto ohledu považoval za nesprávný a nespravedlivý. Uvedl, že kdyby byla refinancována částka ve výši celého poskytnutého úvěru, musel by soud dospět ke zcela nelogickému závěru, že se žalovaný poskytnutím zápůjčky neobohatil vůbec. Měl proto za to, že mu ze smlouvy ze dne 1. 7. 2019 náleží bezdůvodné obohacení ve výši 1 146,39 Kč (25 000 Kč – 23 853,61 Kč) a ze smlouvy ze dne 6. 10. 2019 ve výši 7 217,61 Kč (20 000 Kč – 12 782,39 Kč). Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.

5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Žalobce se z účasti na jednání odvolacího soudu nařízeného na 15. 1. 2025 omluvil. Souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavil. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání je důvodné.

8. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. a z pravomocné části II. výroku rozsudku.

9. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího řízení především otázka výše vzniklého bezdůvodného obohacení, resp. otázka, zda se žalovaný obohatil i o částku, která mu sice nebyla vyplacena v hotovosti, ale byla dle dohody stran užita k refinancování předchozí smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky.

10. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný otázku poskytnutí zápůjčky zčásti v hotovosti a z části formou refinancování předchozí zápůjčky, nesporoval.

11. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o zápůjčce č. 545152862 ze dne 1. 7. 2019, smlouvou o zápůjčce č. , Anonymizováno, ze dne 6. 10. 2019, a příslušnými tabulkami umoření (č. l. 19 a 20).

12. Ze smlouvy o zápůjčce č. , Anonymizováno, ze dne 1. 7. 2019, nadepsané jako „Smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti“, odvolací soud nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně zjistil, že byla uzavřena mezi , Anonymizováno, a žalovaným jako zákazníkem. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 25 000 Kč. Smluvní strany se dohodly, že „část zápůjčky, podle Smlouvy bude použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky zákazníka z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. , Anonymizováno, , který činí celkem 7 216 Kč. Zákazníkovi je tak vyplacena částka snížená o zůstatek celkové dlužné částky zákazníka, tedy částka 17 784 Kč.“ Smlouva dále obsahuje ujednání: „Zákazník podpisem smlouvy potvrzuje, že obdržel v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky případně sníženou o částku odpovídající dluhu zákazníka z předchozí smlouvy o zápůjčce, bylo-li se zákazníkem sjednáno refinancování zápůjčky“. Smlouva obsahuje podpisy jak žalovaného, tak osoby jednající jménem , Anonymizováno, .

13. Z tabulky umoření vztahující se ke smlouvě č. , Anonymizováno, bylo prokázáno, že žalovaný na zápůjčku splatil částku 23 851,61 Kč.

14. Ze smlouvy o zápůjčce č. , Anonymizováno, ze dne 6. 10. 2019 nadepsané jako „Smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti“ odvolací soud nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně zjistil, že byla uzavřena mezi , Anonymizováno, a žalovaným jako zákazníkem. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že celá dohodnutá částka 20 000 Kč mu byla poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy.

15. Z tabulky umoření vztahující se ke smlouvě č. , Anonymizováno, bylo prokázáno, že žalovaný na zápůjčku splatil částku 12 782,39 Kč.

16. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal, že , Anonymizováno, před uzavřením smluv řádně splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na to, že ani odvolatel tento závěr soudu nenapadal, odvolací soud v plném rozsahu odkazuje na přiléhavé odůvodnění soudu prvního stupně.

18. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že předmětné smlouvy jsou z uvedeného důvodu podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smluv absolutně neplatné.

19. Z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nemohou žalobci náležet žádné sjednané úroky, ani poplatky, když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo. Plnění z neplatné smlouvy, jako neplatného právního jednání, je přijetím plnění z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

20. Bezdůvodné obohacení představuje v daném případě rozdíl mezi žalovaným nabytými majetkovými hodnotami a tím, co žalovaný žalobci (věřiteli) vrátil.

21. Po zopakování části dokazování odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně vzal za prokázané, že , Anonymizováno, poskytl žalovanému celkem částku 45 000 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce č. , Anonymizováno, ze dne 1. 7. 2019 částku 25 000 Kč (7 216 Kč na zaplacení dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce č. , Anonymizováno, a 17 784 Kč v hotovosti) a ze smlouvy o zápůjčce č. , Anonymizováno, ze dne 6. 10. 2019 částku 20 000 Kč.

22. Je zcela zřejmé, že při výpočtu bezdůvodného obohacení je třeba ve vztahu ke smlouvě č. , Anonymizováno, ze dne 1. 7. 2019 považovat za poskytnutou celou částku 25 000 Kč, včetně částky 7 216 Kč, určené na refinancování předchozí zápůjčky. Je totiž nerozhodné, na co byla poskytnutá částka použita. Předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení je toliko neoprávněné získání majetkové hodnoty obohaceného na úkor ochuzeného (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1931/2010).

23. Závěr soudu, že žalobce neprokázal refinancování předchozí zápůjčky, neobstojí. Z protokolu o jednání plyne, že žalobce byl připraven označit k důkazu příslušnou smlouvu. Pokud ji konkrétně neoznačil s tím, že ji označit může, ale nemá ji u jednání k dispozici, nedostalo se mu řádného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o neunesení břemene důkazního a riziku možného neúspěchu ve sporu.

24. Odvolací soud má refinancování předchozí zápůjčky prokázáno již samotnou smlouvou č. , Anonymizováno, ze dne 1. 7. 2019, tedy listinou podepsanou žalovaným. Žalovaný poskytnutí úhrady na předchozí zápůjčku v průběhu řízení nepopřel. Důsledkem závěru soudu prvního stupně o bezdůvodném obohacení žalovaného pouze v rozsahu 17 784 Kč by bylo de facto popření žalovaným poskytnuté úhrady (nikým nesporované) na předchozí zápůjčku.

25. V řízení tak byla prokázána tvrzení žalobce o poskytnutí částky 45 000 Kč. Současně žalobce tvrdil, že žalovaný na dluh z obou smluv uhradil celkem částku 36 636 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, že by uhradil více. V daném případě se proto žalovaný bezdůvodně obohatil o částku 8 364 Kč (45 000 Kč 36 636 Kč). Bezdůvodné obohacení ve výši 1 148 Kč již bylo soudem pravomocně přiznáno. Nárok žalobce na úhradu zbývající částky 7 216 Kč, která byla předmětem odvolacího řízení, tak odvolací soud hodnotí jako zcela důvodný, a to (dle odvolacího návrhu) se splatností tří dnů od právní moci rozsudku.

26. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. odvoláním napadenou část II. výroku změnil tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 7 260 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (I. výrok tohoto rozsudku).

27. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení zohlednil i příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodování soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Výchozí veličinou pro výpočet (ne)úspěchu žalobce je celková výše předmětu řízení vymezeného žalobou. Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 59 212,02 Kč. Úspěch žalobce je pak představován částkou 8 364 Kč představující pouze 14 % předmětu řízení, jeho neúspěch představuje 86 %. V řízení před soudem prvního stupně tak byl úspěšnější žalovaný, kterému vznikl nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v řízení před soudem prvního stupně nevznikly, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (II. výrok tohoto rozsudku).

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl se svým odvoláním zcela úspěšný, náleží mu proto vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v:uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč,odměně za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby ve výši 1 500 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 7 216 Kč; sepis odvolání ze dne 8. 2. 2024) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“),náhradě hotových výdajů v paušální výši 300 Kč k úkonu ad ii) dle § 13 advokátního tarifu,náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 378 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.);celkem tedy 3 178 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení úspěšným žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku).