74 CO 92/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a JUDr. Petra Ševčíka, LL. M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , PSČ obec a číslo , zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO , sídlem adresa , 2. právnická osoba , IČO , sídlem adresa , oba zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa , o zaplacení 1 760 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. ledna 2021, č. j. 39 C 133/2018-562,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a III. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovaným 1) a 2) rovným dílem náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 255 649,85 Kč, k rukám právního zástupce žalovaných, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovaným 1) a 2) rovným dílem náklady odvolacího řízení ve výši 64 815,50 Kč, k rukám právního zástupce žalovaných, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti prvnímu a druhému žalovanému společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 1 760 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (I. výrok), žalobci uložil nahradit prvnímu a druhému žalovanému rovným dílem náklady řízení ve výši 285 711,09 Kč (II. výrok) a nahradit České republice – Okresnímu soudu ve [obec] náklady řízení vzniklé státu vyplacením svědečného ve výši 9 496 Kč.

2. Soud vzal za prokázané, že dne [datum] první a druhý žalovaný založili sdružení za účelem získání a následné realizace veřejné zakázky pro výběr zhotovitele stavby Biotechnologického a biomedicínského centra AV ČR a UK ve [obec] – BIOCEV. Oba žalovaní se dohodli, že vedoucím společníkem sdružení BIOCEV Z+P bude první žalovaný a tento bude pověřen činit veškeré právní úkony týkající se sdružení. Ze závazků vůči třetím osobám byli oba žalovaní zavázáni společně a nerozdílně.

3. Ústav molekulární genetiky AV ČR a Univerzita [ulice] v [obec] jako objednatelé (dále jen„ investor“) a žalovaní jako členové sdružení BIOCEV Z+P na straně zhotovitele uzavřeli dne [datum] smlouvu o dílo„ Výstavba areálu Biotechnologického a biomedicínského centra AV ČR a UK ve [obec] – BIOCEV“. Za prodlení s odstraněním vad a nedodělků podle čl. VIII. odst. 6 smlouvy o dílo se zhotovitel zavázal zaplatit objednateli smluvní pokutu za každý den prodlení a za každou vadu a nedodělek zvlášť ve výši 100 000 Kč, jde-li o vady bránicí užívání díla, anebo 20 000 Kč, jde-li o vadu nebránící užívání díla (XIV. odst. 4 smlouvy o dílo). Smluvní strany si sjednaly bankovní záruku za řádné a včasné provedení díla a bankovní záruku po dobu trvání záruční doby (čl. XVIII. smlouvy o dílo). Zhotovitel se zavázal odstranit uplatněné vady a nedodělky do 3 pracovních dnů v případě vad či nedodělků nebránících užívání díla (čl. XIII. odst. 6 smlouvy o dílo). Pro případ neodstranění vad díla zhotovitelem ve sjednané době, měl objednatel právo na čerpání z bankovní záruky (čl. XIII. odst. 15 smlouvy o dílo).

4. Dne [datum] vystavila [právnická osoba] na základě smlouvy o dílo ze dne [datum] neodvolatelnou bankovní záruku do výše 75 409 700 Kč, kterou se zavázala vyplatit investorovi na jeho první písemnou výzvu bez námitek vyplývajících ze smlouvy o dílo a bez přezkoumání předmětného právního vztahu na uvedený účet jakoukoliv částku do výše zaručené částky s tím, že k žádosti musí být přiloženo písemné prohlášení, že zhotovitelé neodstranili vady v době záruční lhůty v souladu se smlouvou nebo nezajistili, aby celková doba platnosti této bankovní záruky odpovídala záruční lhůtě dle podmínek smlouvy, a to s platností do [datum], následnými změnami prodlouženou do [datum].

5. Měl dále za prokázané, že žalobce jako zhotovitel (subdodavatel) a žalovaní jako členové sdružení BIOCEV Z+P na straně objednatele uzavřeli dne [datum] smlouvu o dílo na dodávku a montáž vzduchotechnických zařízení, řešících větrání a vytváření požadovaného mikroklimatu všech prostor pro objekty S0 001, S0 002 a S0 005. Smluvní strany se v čl. VI. odst. 7 smlouvy o dílo dohodly, že k zajištění záručních závazků zhotovitele a závazků s nimi souvisejících nebo jejích porušením přímo či nepřímo vyvolaných, byť jen z části, a k jejich plnění způsobem, v rozsahu, výši a ve lhůtách dle smlouvy vůči objednateli vystaví zhotovitel a předá objednateli nejpozději při předání díla záruční listinu svědčící o sjednání neodvolatelné bankovní záruky vystavené renomovanou bankou až do celkové výše odpovídající částce ve výši 5 %. Pro případ, že zhotovitel poruší své záruční závazky ze smlouvy o dílo nebo kterýkoliv z nich, byť i jen z části, byl objednatel dle čl. VI. odst. 8 smlouvy o dílo oprávněn z bankovní záruky uspokojit nároky a práva z odpovědnosti za vady vzniklá na základě této smlouvy nebo jiná práva a pohledávky vzniklé v souvislosti s porušením záručních závazků, zejména náklady na odstranění reklamovaných vad, popřípadě další náklady vyvolané opožděným odstraněním závad. Zhotovitel na zhotovené dílo poskytl záruku v délce 3 – 10 let, na všechna mechanická a elektrická zařízení činila záruka 3 roky. Zhotovitel byl povinen nastoupit a závadu odstranit bez ohledu na to, zda ji uznává či nikoliv: a) v případě havárie do 24 hodin od jejího nahlášení, resp. uplatnění, b) v ostatních případech neprodleně, nejpozději do 3 dnů od jejího nahlášení, resp. uplatnění (čl. VII. odst. 9 smlouvy o dílo). Za prodlení s odstraněním vad a nedodělků se zhotovitel zavázal zaplatit objednateli smluvní pokutu za každý den prodlení a za každou vadu a nedodělek zvlášť ve výši 100 000 Kč, jde-li o vady bránicí užívání díla, anebo 20 000 Kč, jde-li o vadu nebránící užívání díla. Dílo provedené žalobcem bylo předáno žalovaným dne [datum] s výhradou, že žalobce v rámci zkušebního provozu prokáže parametry dané projektovou dokumentací a smlouvou o dílo s tím, že k tomu byla sjednána pozastávka ve výši 1 % z ceny díla, která činila 589 499,70 Kč, která bude uvolněna po prokázání splnění všech parametrů v rámci zkušebního provozu. Dále se zhotovitel zavázal odstranit i případné vady a nedodělky, které vzejdou z přejímky díla mezi objednatelem a investorem stavby, na které bude dohodnut termín odstranění.

6. Dne [datum] vystavila [právnická osoba] na základě smlouvy o dílo ze dne [datum] prvnímu žalovanému, jako účastníkovi sdružení Biocev Z+P s druhým žalovaným, neodvolatelnou bankovní záruku do výše 2 947 498,30 Kč, kterou se zavázala vyplatit prvnímu žalovanému na jeho první písemnou žádost bez námitek vyplývajících ze smlouvy o dílo a bez přezkoumání předmětného právního vztahu na uvedený účet jakoukoliv částku do výše zaručené částky s tím, že k žádosti musí být přiloženo písemné prohlášení, že zhotovitel během záruční doby nesplnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o dílo se specifikací nesplněné povinnosti, a to s platností do [datum] [ulice] záruka byla poté následnými dodatky prodloužena do [datum].

7. Dne [datum] a [datum] reklamoval investor díla u žalovaných vady 14 požárních klapek a volně ležící vyústku vzduchotechniky v objektech SO 001 a 002 s popsáním projevu těchto vad a způsobu jejich odstranění. Termín pro odstranění byl u všech klapek vzhledem k jejich celkovému množství (celkem 100 ks) stanoven do [datum]. Výše uvedené vady díla bránící jeho řádnému užívání, které prováděl žalobce jako zhotovitel a které u žalovaných reklamoval investor celé stavby, první žalovaný v den reklamace uznal a v záruční době obratem reklamoval u žalobce (spolu s množstvím dalších vad), a to písemným sdělením ze dne [datum] ([registrační značka], [registrační značka]) a zároveň vyzval žalobce podle čl. VII. odst. 9 písm. b) smlouvy o dílo k odstranění vad ve lhůtě tří dnů, a to do [datum]. Další vady reklamoval první žalovaný u žalobce písemným sdělením ze dne [datum] ([registrační značka]) s výzvou k odstranění vad do [datum]. Další vady reklamoval písemným sdělením ze dne [datum] ([registrační značka], [registrační značka], [registrační značka]), s požadavkem na odstranění vad do [datum]. Sdělení ze dne [datum] bylo doručeno žalobci dne [datum], sdělení ze dne [datum] bylo doručeno žalobci dne [datum] a sdělení ze dne [datum] bylo doručeno žalobci dne [datum]. U všech uvedených vad první žalovaný popsal projevy těchto vad i požadovaný způsob jejich odstranění. Výše uvedené vady první žalovaný reklamoval u žalobce rovněž e-mailem ze dne [datum] s upozorněním, že třídenní lhůta pro odstranění vad končí [datum]. V reakci na odpověď ze dne [datum] požádal první žalovaný žalobce e-mailem ze dne [datum] o změnu termínu odstranění závad z [datum] na dobu co nejkratší, neboť mu bude udělena smluvní pokuta ve výši 20 000 Kč za každý den prodlení a tyto náklady bude první žalovaný nucen přenést na žalobce.

8. Soud prvního stupně konstatoval, že prodlení žalobce s odstraňováním všech výše uvedených vad započalo uplynutím sjednané lhůty tří dnů od doručení písemné reklamace prvního žalovaného (čl. VII. odst. 9 písm. b) smlouvy o dílo ze dne [datum]), nejpozději však uplynutím lhůty stanovené k jejich odstranění investorem (s přihlédnutím k jejich množství), tzn. dnem [datum], přičemž prodlení žalobce skončilo odstraněním uplatněných vad dne [datum] (vada [registrační značka], [registrační značka]) a dne [datum] (vada [registrační značka], [registrační značka], [registrační značka] a [registrační značka]).

9. Dne [datum] vyzval investor prvního žalovaného podle čl. XIV. odst. 4 smlouvy o dílo ze dne [datum] k úhradě smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] ve výši 1 760 000 Kč (20 000 Kč za každý den prodlení s každou oznámenou vadou), a to z důvodu nesplnění stanovené lhůty k odstranění vad oznámených v reklamačních protokolech [číslo] která byla vzhledem k jejich množství stanovena do [datum] s tím, že v případě neuhrazení smluvní pokuty přistoupí k jejímu čerpání z bankovní záruky, sjednané ve smlouvě o dílo ze dne [datum]. 10. [právnická osoba] dne [datum] vyzvala oba žalované k neprodlenému uhrazení částky 1 232 000 Kč a 528 000 Kč z důvodu jejího plnění z bankovní záruky [číslo] pro Ústav molekulární genetiky AV ČR a Univerzitu Karlovu v [obec]. Žalovaní požadované částky uhradili dne 13. 9. a [datum].

11. Dne [datum] sdělil první žalovaný žalobci, že investor díla výzvou ze dne [datum] uplatnil vůči žalovaným smluvní pokutu ve výši 1 760 000 Kč, a to z důvodu vzniklého prodlení s odstraňováním vad izolace požárních klapek a řádného nezavěšení vyústky vzduchotechniky, tedy vad díla, jehož byl žalobce zhotovitel v rámci sjednané subdodávky. Smluvní pokutu bude investor čerpat z bankovní záruky poskytnuté žalovanými, a proto první žalovaný přistoupí k uplatnění nároku na čerpání této částky z bankovní záruky poskytnuté žalobcem.

12. Výzvou ze dne [datum] první žalovaný vyzval [právnická osoba] k vyplacení částky 1 760 000 Kč z bankovní záruky [číslo] zajišťující řádné odstraňování vad v záruční době žalobcem, neboť tento během záruční doby nesplnil své povinnosti ze smlouvy o dílo, a to konkrétně povinnost podle čl. VII. odst. 9, když ve stanovené lhůtě neodstranil oznámené vady izolace požárních klapek a řádné nezavěšení vyústky VZT, přičemž za toto prodlení uplatnil investor vůči žalovaným smluvní pokutu ve výši 1 760 000 Kč. Výše uvedená částka byla [právnická osoba] z titulu bankovní záruky žalovaným uhrazena.

13. K otázce oprávněnosti čerpání plnění z bankovní záruky soud prvního stupně uzavřel, že první žalovaný v záruční době uplatnil u žalobce vady provedeného díla, za které žalobce podle smlouvy nesl právní odpovědnost. Dovodil, že žalobce porušil svou smluvní povinnost odstranit vytknuté vady ve sjednané lhůtě (čl. VII. odst. 9 smlouvy o dílo) a v přímé souvislosti s porušením této smluvní povinnosti vznikly oběma žalovaným náklady v celkové výši 1 760 000 Kč představované smluvní pokutou, kterou museli oba žalovaní prostřednictvím bankovní záruky uhradit investorovi celého díla právě v důsledku prodlení žalobce s odstraňováním vad jím provedeného díla. K zajištění záručních závazků žalobce a závazků s nimi souvisejících nebo jejích porušením přímo či nepřímo vyvolaných, byla ve smlouvě o dílo sjednána bankovní záruka (čl. VI. odst. 7 smlouvy o dílo) a žalovaným vznikl nárok na uspokojení pohledávek vzniklých v souvislosti s porušením záručních závazků, a to včetně nákladů vyvolaných opožděným odstraněním vad z této sjednané bankovní záruky (čl. VI. odst. 8 smlouvy o dílo). Konstatoval, že v dané věci se vystavením bezpodmínečné bankovní záruky / § 2029 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“) / banka žalobce zavázala vyplatit prvnímu žalovanému na jeho písemnou žádost bez námitek vyplývajících ze smlouvy o dílo a bez přezkoumání předmětného právního vztahu jakoukoliv částku do výše zaručené částky s tím, že k žádosti musí být přiloženo písemné prohlášení, že žalobce během záruční doby nesplnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o dílo se specifikací nesplněné povinnosti. Čerpání nákladů vzniklých v důsledku úhrady smluvní pokuty, vyúčtované investorem celého díla, bylo ze strany žalovaných oprávněné, neboť byly splněny příslušné smluvní podmínky sjednané v záruční listině i smlouvě o dílo pro plnění z bankovní záruky. Zdůraznil dále, že na hrozbu uplatnění smluvní pokuty ze strany investora byl žalobce opakovaně prvním žalovaným upozorněn a rovněž mu musela být známa i výše této smluvní pokuty. Nedílnou součástí smlouvy o dílo sjednané mezi účastníky řízení totiž byly i všeobecné smluvní podmínky investora, prostřednictvím kterých byla mezi účastníky shodně a ve stejné výši sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení zhotovitele díla s odstraňováním vad a nedodělků.

14. Sjednanou výši smluvní pokuty soud prvního stupně hodnotil jako nijak mimořádnou a korespondující s účelem smluvní pokuty, kterým bylo především donutit dlužníka k řádnému splnění závazku a rovněž i zabezpečit věřitele proti případným škodám, které by mu mohly vzniknout nesplněním zajištěné povinnosti. Za přiměřenou hodnotil ve smyslu ustanovení § 2051 o. z. i celkovou výši uplatněné smluvní pokuty s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti (§ 2051 o. z.).

15. Za spolehlivě prokázané měl rovněž náklady žalovaných v celkové výši 1 760 000 Kč, které vznikly v přímé souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalobce odstranit vytknuté vady ve sjednané lhůtě, v návaznosti na úhradu bankovní záruky čerpané ve prospěch investora z důvodu uplatnění smluvní pokuty ve výši 1 760 000 Kč vůči žalovaným.

16. Ve vztahu k námitkám žalobce, že se jednalo o vady zjevné, které měli žalovaní uplatnit při převzetí díla, soud prvního stupně uzavřel, že dílo bylo žalobcem provedeno jeho dokončením a předáním žalovaným, přičemž dílo bylo převzato s výhradou (§ 2605 odst. 1 o. z.). Dovodil, že v projednávané věci se neuplatní ustanovení § 2605 odst. 2 o. z., a to vzhledem ke znění čl. VII. odst. 7 smlouvy o dílo sjednané mezi účastníky řízení, podle kterého je objednatel povinen vady písemně reklamovat u zhotovitele bez zbytečného odkladu po jejich zjištění, nebo po obdržení oznámení vad od investora, přičemž v projednávané věci se jednalo právě o vady vytknuté investorem, které žalovaný [číslo] neprodleně po jejich vytknutí uplatnil vůči žalobci. Konstatoval, že toto smluvní ujednání, které žalovaným umožnilo reklamovat jakékoliv vady (tzn. i vady zjevné) je závazné a má přednost před zákonem. Na podkladě zjištění, že žalovaní navíc přímo při převzetí díla od žalobce uvedli, že dílo přejímají s výhradou, že zhotovitel prokáže v rámci zkušebního provozu parametry dané projektovou dokumentací a smlouvou o dílo a odstraní i případné vady a nedodělky, které vzejdou z přejímky díla mezi objednatelem a investorem stavby, soud prvního stupně dovodil, že objednateli díla lze přiznat i právo ze zjevných vad převzatého díla i přes námitku zhotovitele o včasném neuplatnění tohoto práva. To vše za situace, kdy měl za prokázané, že související pozastávka ve výši 1 % z ceny díla byla žalobci uhrazena pouze částečně. Uzavřel tak, že v projednávané věci není významné, zda byly reklamovány vady skryté nebo zjevné. K námitce žalovaného, že prodlení žalobce bylo důsledkem nedostatku součinnosti se zajištěním přístupu ze strany žalovaných uzavřel, že žádný konkrétní nedostatek součinnosti žalovaných při odstraňování konkrétních vad nebyl i přes zákonné poučení žalobkyně podle § 118 a odst. 3 o. s. ř. prokázán. Soud prvního stupně dále v návaznosti na námitku žalobce uvedl, že práva z odpovědnosti za vady díla žalovaným nezanikla ani na základě § 2594 odst. 4 o. z., neboť žalobce v rámci upozornění žalovaných na nevhodnou povahu věci, uvedenou v projektu díla, nepostupoval způsobem, který by zánik práv z vady díla vyvolal. Podle názoru soudu měl žalobce ve smyslu ustanovení § 2594 odst. 1, 2 o. z. přerušit provádění prací, popř. je vůbec nezahájit, dokud by mu žalovaní nedali písemně, že trvají na provádění díla dle projektu. Připomínky žalobce ze dne [datum] navíc nepovažoval za takové upozornění, které by mělo za následek zánik práv z vadného plnění, nýbrž pouze a jen jako připomínky či návrh na jiné vhodnější řešení.

17. Uzavřel proto, že žádný z žalovaných se čerpáním částky 1 760 000 Kč z bankovní záruky vystavené bankou žalobce ve prospěch žalovaných na úkor žalobce bezdůvodně neobohatil, neboť k čerpání bankovní záruky žalobce byl dán ze strany žalovaných právní důvod na základě sjednané smlouvy o dílo, neboť byly splněny všechny sjednané podmínky pro čerpání záruky pro daný účel. Žalobu proto v celém rozsahu zamítl. Pro nadbytečnost se tak již nezabýval protinárokem obou žalovaných na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 520 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od [datum] do zaplacení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) O náhradě nákladů řízení vzniklých státu pak podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.

18. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Namítl, že soud prvního stupně nemohl mít za prokázané splnění podmínek pro čerpání bankovní záruky. Dle žalobce žalovaní uplatnili požadavek z bankovní záruky bez ohledu na neexistenci splatného nároku vůči žalobci podle smlouvy o dílo. Přípisem ze dne [datum] oznámili žalovaní žalobci, že hodlají přistoupit k uplatnění nároku na čerpání částky 1 760 000 Kč z bankovní záruky, a tato byla následně skutečně čerpána. Dle žalobce se tak stalo, aniž by pro takový postup byly splněny podmínky. Skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně existence vad díla nemají oporu v provedeném dokazování. V řízení nebyl předložen jediný důkaz o tom, že se na díle vyskytovaly předmětné vady ([registrační značka], 983, [číslo], [číslo], [číslo], [číslo]). Zdůraznil současně, že jde o otázku skutkovou a odbornou. Reklamační protokoly, sepsané mezi žalovanými a investorem nemohou prokazovat existenci vad ani jejich příčiny. Jde toliko o oznámení reklamace. Žádná ze svědeckých výpovědí se netýkala příčin vzniku vad a jak je svědkové vnímali. V řízení nebylo ani prokázáno, že by se jednalo o vady bránící užívání díla, tak jak k tomu dospěl soud prvního stupně. Z provedených důkazů nelze učinit ani závěr, že se jednalo o vady záruční. Zdůraznil, že břemeno tvrzení a důkazní o splnění podmínek pro čerpání bankovní záruky (včetně existence záručních vad) leželo na žalovaných. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o řádné reklamaci. Označení vad ze strany žalovaných považoval za neurčité při absenci informací o tom, jak se vady projevují, v čem spočívá rozpor se smlouvou o dílo a jak mají být vady odstraněny. Dle žalobce však o vady vůbec nešlo, natož o vady kryté zárukou. Poukázal na skutečnost, že přípisy ze dne [datum], [datum] a [datum], kterými měli žalovaní vady reklamovat, měl podepsat svědek [příjmení], který v rámci své výpovědi uvedl, že pracovní poměr o prvního žalovaného ukončil ke konci března 2018. Zmíněné přípisy tak nemohly vyvolat žádné právní účinky. K notifikaci vad tak nedošlo osobou oprávněnou jednat za žalované. Upozornil, že výpovědi svědků nebyly k vadám dostatečně konkrétní, navíc výpovědi byly vzájemně rozporné a žalobce pochybuje i o věrohodnosti svědků s ohledem na vztah k účastníkům. Má za to, že soud se nevypořádal se svědeckou výpovědí Ing. [příjmení], který vypověděl, že práce nebylo možné dělat vždy, což potvrdili technici žalobce. Vytkl dále soudu, že se korektním způsobem nevypořádal se skutečností, že v případě existence tvrzených vad zanikla povinnost žalobce k opravě vad. Nesouhlasil se závěrem, že dílo bylo převzato s výhradami. Domnělé záruční vady nebyly uznány jako oprávněné. Tvrzené vady pak měly být zjištěny a notifikovány při přejímce jako zjevné. Domnělé vady tak nebyly uplatněny včas. Nejedná se tak o záruční vady. Vady by musely navíc být určitým způsobem specifikovány s uvedením doby pro jejich odstranění. Záznam o předání díla takové údaje neobsahoval. Žalobce neporušil žádnou povinnost ze smlouvy o dílo. Nedošlo proto k naplnění podmínek pro čerpání bankovní záruky. Nesouhlasil s interpretací článku VII. odst. 7 smlouvy o dílo, že žalovaný měl možnost reklamovat jakékoli vady po obdržení oznámení od investora. Systematickým výkladem smlouvy o dílo a jejího čl. VII.„ Záruční doba – odpovědnost za vady“ lze dospět k závěru, že se musí jednat o záruční vady, nikoliv jakékoliv vady. Dle žalobce soud prvního stupně dále nesprávně posoudil otázku vzniku škody na straně žalovaných. Byl přesvědčen, že investor nebyl oprávněn předmětné vady u žalovaných reklamovat (nejednalo se o záruční vady) a tudíž ani čerpat plnění z bankovní záruky poskytnuté žalovanými. Nelze tak dospět k závěru o oprávněnosti čerpání plnění z bankovní záruky ve vztahu mezi účastníky řízení. Namítl dále, že nebylo prokázáno, že investor postupoval v souladu s právními předpisy a řádně a včas vytkl svůj nárok z práva z odpovědnosti za vady. Upozornil rovněž na porušení povinnosti žalovaných odstranit investorem reklamované vady, resp. povinnosti předejít vzniku škody. Pokud by se vady na díle skutečně vyskytovaly, pak měli žalovaní sami závazek tyto vady odstranit. Pokud by tak učinili, nemohlo by dojít ke vzniku práva investora na zaplacení smluvní pokuty. Soud prvního stupně tak nepřihlédl ke spoluzavinění žalovaných. Uvedl dále, že smlouva s investorem neumožňovala načerpat bankovní záruku na smluvní pokutu, ale pouze na náklady na opravu v případě, že by žalovaní povinnost k odstranění vad nesplnili. Vytkl soudu prvního stupně, že se nevypořádal s nepřiměřenou výší investorem požadované smluvní pokuty. Pokud byli žalovaní nečinní při obraně svých práv ohledně takto nepřiměřené výše smluvní pokuty, nemohou svá vlastní pochybení hojit na žalobci a zneužívat jím poskytnutou bankovní záruku. V důsledku čerpání bankovní záruky investorem vzniklo bezdůvodné obohacení investora, nikoli škoda, která by byla kryta bankovní zárukou žalobce. Soud prvního stupně dle žalobce rovněž nesprávně posoudil otázku příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalobce a vznikem škody žalovaným. [ulice] záruka se na cizí právní vztahy ani na regresní nároky nevztahovala. Namítl dále, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku, zda je nárok na náhradu škody zajištěn bankovní zárukou. [ulice] záruka byla poskytnuta výlučně k zajištění záručních závazků žalobce (čl. VI. odst. 7 smlouvy o dílo), tedy nároků žalovaných vzniklých výlučně z odpovědnosti za záruční vady, nikoliv k zajištění případných závazků žalovaných ze smluv, které žalovaní uzavřeli s investorem. V tomto ohledu považoval za zásadní posouzení článků VI. odst. 7 ve spojení s čl. VI. odst. 8 smlouvy o dílo a čl. XIII. odst. 15 smlouvy s investorem. Měl dále za to, že žalovaní neměli před čerpáním bankovní záruky (ke dni [datum]) vůči žalobci splatnou pohledávku z titulu náhrady škody. Upozornil dále na skutečnost, že žalovaní nepostupovali v souladu s čl. VII. odst. 12 smlouvy o dílo. Vytkl dále soudu prvního stupně, že se nevypořádal s nepřiměřeností výše smluvní pokuty žalovaných vůči žalobci. Nepřihlédl tak vůbec k povaze a charakteru domnělých vad, zejména z hlediska jejich závažnosti či z hlediska nákladů na jejich odstranění. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že investor takto identifikoval 1 400 vad (dle svědka [příjmení] [příjmení]) či 3 000 vad (dle Ing. [příjmení]), což by v konečném důsledku znamenalo smluvní pokutu 28 000 000 Kč denně. Současně uvedl, že žalovaní v řízení netvrdili ani neprokázali, že by byla prováděna řádná údržba. Bylo na žalovaných, aby vyloučili, že případné vady nebyly způsobeny nedostatečnou údržbou. V této souvislosti vytkl soudu prvního stupně, že neprovedl jím navržený důkaz protokolem o výchozí revizi. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.

19. Žalovaní se v replice k odvolání žalobce ztotožnili se závěry soudu prvního stupně. Nesouhlasili s názorem žalobce, že by je ve sporu tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní o existenci vad. Měli za to, že je na žalobci, aby tvrdil a prokázal to, že žalovaní neměli důvod čerpat bankovní záruku. [ulice] záruku čerpali zcela v souladu s ustanovením čl. VI. odst. 7 smlouvy o dílo, dle kterého byla dohodnuta bankovní záruka k zajištění„ záručních závazků zhotovitele a závazků s nimi souvisejících nebo jejich porušením přímo nebo nepřímo vyvolaných…“ Ujednání smlouvy tak jednoznačně umožňuje použít bankovní záruku i pro deliktní závazky spočívající v náhradě škody. Vzniklá škoda byla vyvolána porušením povinností žalobce vyplývajících ze smlouvy, kdy neodstranil řádně reklamované vady ve sjednané době. Zdůraznili, že podmínkou čerpání bankovní záruky nebyla předchozí výzva ze strany žalovaných, ale pouze a jenom existence závazku. Námitku žalobce, že nebylo prokázáno, že by se na díle vyskytovaly vady, žalovaní považovali za absurdní za situace, kdy žalobce nesporuje, že obdržel reklamační protokoly, ani že vady odstranil. Vůči vadám samotným pak žalobce nikdy nevznesl žádnou námitku. Žalobce předmětné vady uznal, když je odstranil a ani ze strany svědků navrhnutých žalobcem (svědek Chvalina, [příjmení] a [příjmení]) nezaznělo nic o tom, že by nevěděli, o jaké vady se jedná. Nesouhlasili s argumentací žalobce, že výhrada v protokolu o převzetí a předání díla ze dne [datum] byla neurčitá. Žalovaní jasně specifikovali výhradu tak, že doposud nebyly prokázány parametry požadované projektovou dokumentací a uzavřenou smlouvou o dílo. K zajištění této výhrady byla mezi stranami dokonce sjednána pozastávka ve výši 1 % z ceny díla (589 499,70 Kč). Tato nebyla do současnosti uhrazena, neboť nebyly dosud všechny parametry prokázány. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaným zůstaly zachovaný nároky z vad (včetně případných vad zjevných) je tak dle žalovaných správný. Zdůraznili dále, že žalobce se zavázal odstranit i případné vady a nedodělky, které vzejdou z přejímky díla mezi objednatelem a investorem stavby. V tomto ohledu označil žalobcem předkládaný znalecký posudek ve vztahu ke zjevnosti vad za irelevantní. Tvrzení, že žalovaní neposkytli součinnost (přístup k vadám) pak žalobce neprokázal a ani fakticky netvrdil, když nespecifikoval, jakým konkrétním způsobem mu žalovaní přístup znemožnili. Současně uvedli, že zaměstnanecký poměr svědků nemůže být sám o sobě důvodem pro nevěrohodnost svědka. Investor měl právo dle čl. XIII. odst. 15 investorské smlouvy o dílo čerpat smluvní pokutu z bankovní záruky. Skutečnost, že došlo k čerpání bankovní záruky investorem a k následnému uhrazení vyčerpané částky žalovanými byla v řízení jednoznačně prokázána. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek, jako věcně správný, potvrdil.

20. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

21. Podle ustanovení § 2029 odst. 1 o. z., finanční záruka vzniká prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině. Je-li výstavcem banka, zahraniční banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo, jedná se o bankovní záruku (odstavec 1). Záruční listina vyžaduje písemnou formu (odstavec 2).

22. Podle ustanovení § 2034 odst. 1 o. z., výstavce ručí za splnění zajištěného dluhu do výše a za podmínek uvedených v záruční listině. Výstavce může vůči věřiteli uplatnit pouze námitky, jejichž uplatnění záruční listina připouští.

23. Podle ustanovení § 2035 o. z., jsou-li podmínky uvedené v záruční listině splněny, splní výstavce povinnost z finanční záruky, pokud jej k tomu věřitel vyzve v písemné formě. Podmiňuje-li záruční listina plnění výstavce předložením určitého dokumentu, musí být předložen při výzvě nebo bez zbytečného odkladu po ní, avšak vždy za trvání finanční záruky (odstavec 1). Nevyplývá-li ze záruční listiny něco jiného, nemůže výstavce uplatnit vůči věřiteli námitky, které by vůči němu byl oprávněn uplatnit dlužník. Předchozí výzva věřitele, aby dlužník splnil dluh, se vyžaduje, stanoví-li to záruční listina (odstavec 2).

24. Podle ustanovení § 2039 odst. 1 o. z. dlužník nahradí výstavci to, co plnil podle záruční listiny vystavené v souladu s uzavřenou smlouvou. Uzavřela-li s výstavcem smlouvu o poskytnutí finanční záruky třetí osoba, nahradí tato osoba výstavci, co plnila podle záruční listiny vystavené v souladu se smlouvou (odstavec 1). Dlužník nemůže vůči výstavci uplatnit námitky, které by mohl uplatnit vůči věřiteli, neujednal-li s ním, že si výstavce vůči věřiteli uplatnění takových námitek vyhradí v záruční listině (odstavec 2).

25. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2014, sp. zn. 32 Cdo 1730/2012,„ pro posouzení práva věřitele na plnění ze záruky nutno vycházet pouze z obsahu záruční listiny a ve vzájemném vztahu mezi věřitelem a dlužníkem ze smlouvy mezi věřitelem a dlužníkem“.

26. Právním titulem, na jehož základě poskytuje banka plnění věřiteli a věřitel jej přijímá, je bankovní záruka. Věřitel má právo na plnění z bankovní záruky oproti své povinnosti dostát podmínkám obsaženým v předmětné bankovní záruce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 31 Cdo 3936/2016).

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2387/2007 (R 18/2010), dospěl k závěru, že při bankovní záruce vzniká v zásadě právně samostatný závazek banky, který je závislý na existenci zajišťovaného závazku, jen když to vyplyne z obsahu záruční listiny.

28. Obdobně uzavřel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 31 Cdo 3936/2016, kdy uvedl, že:„ právní vztah mezi dlužníkem a věřitelem není právně závislý na právním vztahu mezi dlužníkem a bankou, paralelní existence těchto právních vztahů vyplývá z podstaty bankovní záruky jakožto abstraktního zajišťovacího prostředku.“ 29. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 12. 9. 2018, č.j. 31 Cdo 3936/2016, vysvětlil, že„ důvodem nároku banky na náhradu za vyplacenou záruku od dlužníka není sama bankovní záruka, nýbrž smlouva uzavřená mezi bankou a dlužníkem. Pokud tedy banka plnila věřiteli v souladu se záruční listinou odpovídající takové smlouvě, musí dlužník bance takto poskytnuté plnění nahradit, i kdyby věřitel na plnění vůči dlužníku nárok neměl. Riziko neoprávněného čerpání věřitelem (za předpokladu, že banka dostála svým povinnostem a plnila v souladu s obsahem bankovní záruky) tak spočívá výhradně na dlužníku, v jehož majetkové sféře se projeví stejným způsobem jako čerpání oprávněné. Vyplatí-li banka věřiteli plnění v souladu s bankovní zárukou, vzniká jí tím pohledávka za dlužníkem odpovídající tomuto plnění a současně dlužníku závazek vůči bance ve stejné výši. Skutečnost, zda tento závazek dlužníka vůči bance byl splněn či nikoli, však není z hlediska povinnosti věřitele vrátit dlužníkovi neoprávněně získané plnění právně relevantní. Získal-li věřitel plnění, na které neměl nárok, musí jej vrátit tomu, na jehož úkor se tak stalo.“ 30. V rozsudku ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 29 Cdo 1872/2019, Nejvyšší soud shrnul, že jeho judikatura je ustálena v závěrech podle nichž: „ 1) [ulice] záruka vzniká jednostranným právním úkonem banky adresovaným věřiteli (oprávněnému) z bankovní záruky, a to doručením záruční listiny věřiteli. Povinnost banky k plnění dle bankovní záruky lze vázat jednak na nesplnění určitého závazku třetí osobou (dlužníkem), jednak na splnění jiných podmínek stanovených v záruční listině. Obsah práv a povinností banky a oprávněného z bankovní záruky je dán striktně (jen) obsahem záruční listiny. Nejsou-li splněny podmínky stanovené v záruční listině, nelze plnění z bankovní záruky požadovat. <i>Při bankovní záruce vzniká v zásadě právně samostatný závazek banky, který je závislý na existenci zajišťovaného závazku, jen když to vyplyne z obsahu záruční listiny. Právní vztah mezi dlužníkem a věřitelem není právně závislý na právním vztahu mezi dlužníkem a bankou, když paralelní existence těchto právních vztahů vyplývá z podstaty bankovní záruky jakožto abstraktního zajišťovacího prostředku.</i> <i>2) Právo dlužníka na plnění dle § 321 odst. 4 obch. zák. je logickým důsledkem ustanovení § 321 odst. 2 obch. zák. Jestliže dlužník uzavřel smlouvu s bankou o vystavení bankovní záruky ve prospěch věřitele a věřitel v souladu s touto listinou získal od banky ujednané plnění, pak vzniká nepochybně dlužníku povinnost (dle podmínek uvedených ve smlouvě mezi bankou a dlužníkem) zaplatit bance to, co plnila věřiteli na základě záruční listiny, jejíž obsah je v souladu se smlouvou uzavřenou mezi bankou a dlužníkem. Pokud dlužníku vznikl závazek zaplatit bance to, co plnila věřiteli (za podmínek obsažených v bankovní záruce) a současně bylo zjištěno, že věřitel získal v souladu s bankovní zárukou plnění, na něž neměl vůči dlužníkovi nárok, lze za logický důsledek vzniku popsané situace považovat vznik povinnosti věřitele takové plnění dlužníkovi vrátit a nahradit mu škodu tím způsobenou.</i> Vycházeje z výše uvedeného, Nejvyšší soud v poměrech dané věci zdůrazňuje, že je nutno rozlišovat mezi právy a povinnostmi založenými: a) smlouvou (tj. právním vztahem mezi žalobcem a žalovaným), b) subdodavatelskou smlouvou (tj. právním vztahem mezi žalobcem a [právnická osoba]), c) smlouvou o poskytnutí bankovní záruky (tj. právním vztahem mezi bankou a [právnická osoba]) a záruční listinou (tj. právním vztahem mezi bankou a žalovaným).“ 31. V rozsudku ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 29 Cdo 2151/2019, Nejvyšší soud dovodil, že platná právní úprava bankovní záruky (finanční záruky) obsažená v ustanovení § 2029 až § 2039 o. z. v zásadě vychází z úpravy tohoto institutu v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, účinné do [datum]. I pro právní poměry založené bankovní zárukou vystavenou po 1. lednu 2014 jsou proto nadále využitelné (níže uvedené) závěry, z nichž soudní praxe ve vztahu k bankovním zárukám dosud ustáleně vycházela. Současně shrnul, že jeho judikatura je ustálena v závěrech podle nichž: „ 1/ Při bankovní záruce vzniká v zásadě právně samostatný závazek banky, který je závislý na existenci zajišťovaného závazku, jen když to vyplyne z obsahu záruční listiny. <i>2/ Nevyplývá-li z obsahu bankovní záruky něco jiného, má tato záruka povahu bezpodmínečné bankovní záruky (tj. záruky na první výzvu a bez námitek). Při této formě bankovní záruky se neuplatní ani princip akcesority, ani princip subsidiarity.</i> <i>3/ V rozsahu vyplývajícím ze záruční listiny může mít bankovní záruka podmínečnou povahu a banka si v ní může vyhradit některé nebo všechny námitky, které má vůči věřiteli v souvislosti se zajištěným závazkem dlužník. V záruční listině tak může být stanovena (v určitém rozsahu nebo zcela) akcesorita bankovní záruky, jakož i subsidiarita bankovní záruky (např. věřitel musí napřed požadovat zaplacení na dlužníku, nebo jej žalovat či dokonce neúspěšně vést exekuci na jeho majetek).</i> 4/ Obsah práv a povinností banky a oprávněného z bankovní záruky je dán striktně (jen) obsahem záruční listiny. Nejsou-li splněny podmínky stanovené v záruční listině, nelze plnění z bankovní záruky požadovat.“ 32. Odvolací soud vychází ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně. Provedené dokazování hodnotí jako precizní.

33. Odvolací soud v souladu s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení ustanovením § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval pouze dokazování bankovní zárukou [číslo] jejími dodatky [číslo] uplatněním náhrady majetkové újmy, výzvou k vyplacení částky 1 760 000 Kč ze dne [datum] a předmětnými reklamačními protokoly.

34. Z bankovní záruky [číslo] ze dne [datum] má prokázané, že obsahuje prohlášení, že žalobce jako klient banky tuto informoval o uzavřené smlouvě o dílo [číslo] 2014 mezi účastníky. [příjmení] konstatovala, že podle podmínek smlouvy o dílo má zhotovitel poskytnout bankovní záruku, která bude zajišťovat řádné odstraňování vad v záruční době ve výši 5 % z celkové ceny díla, tj. 2 947 498,30 Kč. Na podkladě těchto skutečností banka z příkazu a na účet žalobce ve prospěch žalovaných vystavila neodvolatelnou bankovní záruku za záruční dobu až do maximální výše 2 947 498,30 Kč. [příjmení] se zavázala vyplatit žalovaným na jejich první žádost, bez námitek vyplývajících ze smlouvy a bez přezkoumání předmětného právního vztahu, na jimi uvedený účet jakoukoliv částku až do maximální výše zaručené částky. K žádosti o čerpání záruky muselo být přiloženo písemné prohlášení, že zhotovitel během záruční doby nesplnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy se specifikací nesplněné povinnosti. Platnost záruky byla stanovena do [datum]. Podpisy na žádosti o čerpání musely být úředně ověřeny. Dodatky [číslo] byla platnost záruky postupně prodloužena až do [datum].

35. Přípisem žalovaných ze dne [datum] adresovaným žalobci nadepsaným jako„ uplatnění náhrady majetkové újmy (škody)“ je prokázáno, že žalovaní informovali žalobce o skutečnosti, že investor stavby uplatnil dopisem ze dne [datum] vůči žalovaným smluvní pokutu ve výši 1 760 000 Kč, a to v návaznosti na prodlení s odstraňováním vad izolace požárních klapek a řádné nezavěšení výustky VZT, tedy vad díla zhotovovaného žalobcem. Žalobce byl dále informován, že právě specifikovanou smluvní pokutu hodlá investor čerpat z bankovní záruky poskytnuté mu žalovanými a že tak žalovaným vzniká majetková újma v důsledku porušení povinnosti žalobce ze subdodavatelské smlouvy. Žalovaní oznámili žalobci, že přistoupí k uplatnění nároku na čerpání částky 1 760 000 Kč z bankovní záruky poskytnuté žalobcem.

36. Z výzvy k vyplacení částky 1 760 000 Kč ze dne [datum] má odvolací soud prokázané, že žalovaní vůči [právnická osoba] v souladu s podmínkami bankovní záruky prohlásili, že žalobce během záruční doby nesplnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o dílo, konkrétně povinnost dle čl. VVII. odst. 9 smlouvy o dílo, když neodstranil ve stanovené lhůtě objednatelem oznámené vady izolace požárních klapek a řádné nezavěšení výustky VZT. Za toto prodlení s odstraňováním předmětných vad investor podáním ze dne [datum] uplatnil vůči objednateli smluvní pokutu 1 760 000 Kč. Požádali proto banku o vyplacení částky 1 760 000 Kč. Podpis jednající osoby byl úředně ověřen Magistrátem města Brna.

37. Z reklamačních protokolů [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] bylo nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně zjištěno, že zápisy ve všech těchto protokolech za sdružení žalovaných činil pan [jméno] [příjmení] a za objednatele (investora) Ing. [jméno] [příjmení]. 38. [právnická osoba] stanovila, že k žádosti o čerpání záruky musí být přiloženo pouze písemné prohlášení, že zhotovitel během záruční doby nesplnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy se specifikací nesplněné povinnosti. Podpis na žádosti o čerpání musel být úředně ověřen. Záruční listina nestanovila podmínku předložení výzvy k plnění.

39. Žalovaní podmínkám záruční listiny bezezbytku vyhověli, když v předepsané formě s uvedením konkrétní nesplněné povinnosti (čl. VVII. odst. 9 smlouvy o dílo, neodstranění ve stanovené lhůtě oznámené vady izolace požárních klapek a řádné nezavěšení výustky VZT) ze strany žalobce požádali banku žalobce o plnění. Jak plyne z výše uvedené judikatury, obsah práv a povinností banky a oprávněného z bankovní záruky je totiž dán striktně obsahem záruční listiny. Odvolací soud po zopakování shora specifikovaných důkazů má za to, že výzva k plnění z bankovní záruky adresovaná [právnická osoba], jakož i samotné plnění [právnická osoba] z bankovní záruky, odpovídalo záruční listině. Lze tak uzavřít, že žalovaní splnili podmínky pro čerpání bankovní záruky a banka v souladu s bankovní zárukou plnila. Kdyby tomu tak nebylo a banka by plnila z bankovní záruky, aniž by byly splněny podmínky plynoucí ze záruční listiny, bylo by na žalobci, aby se domáhal neoprávněné vyplaceného plnění po bance. V tomto případě k tomu nebyly dány žádné podmínky.

40. Žalobce tak může být se svojí žalobou uplatněnou na vrácení„ neoprávněně čerpané bankovní záruky“ proti žalovaným úspěšný, pouze pokud by bylo v řízení prokázáno, že žalovaní neměli vůči žalobci nárok na úhradu částky ve výši 1 760 000 Kč.

41. Soud prvního stupně se v tomto ohledu podrobně vypořádal s argumentací žalobce, kdy na podkladě provedeného dokazování popsal ucelený skutkový děj, který správně právně hodnotil.

42. Odvolací soud souhlasí se závěrem, že dílo vykazovalo vady. Tento závěr soud prvního stupně učinil na podkladě uceleného souboru důkazů, kdy listinné důkazy byly plně podporovány výpověďmi svědků. Z provedeného dokazování vyplynulo, že investor předmětné vady reklamoval (v souladu s čl. VII. odst. 7 smlouvy o dílo) s adekvátním popisem projevu každé jednotlivé vady. Námitka žalobce, že označení předmětných vad bylo neurčité, důvodná zjevně není. Žalovaní prostřednictvím reklamačního technika [jméno] [příjmení] vady v reklamačních protokolech vedených ke každé jednotlivé vadě uznali a obratem reklamovali u žalobce. Žalobce navíc žádali o včasné odstranění vad s odkazem na možnost sankcí spojených s neodstraněním vad v smluvené lhůtě. Žalobce existenci vad vůči žalovaným (ani investorovi) nesporoval, stanovil termíny k jejich odstranění (neodpovídající smluvnímu ujednání o povinnosti opravit vadu ve lhůtě tří dnů) a vady následně odstranil. Existenci vad žalobce nesporoval ani v časově navazujících přípisech ze dne [datum] a [datum], kterými brojil proti čerpání bankovní záruky. Zopakovaným dokazováním reklamačními protokoly pak byla plně podporována výpověď [jméno] [příjmení] o tom, že potvrzoval reklamační protokoly, stejně jako výpověď Ing. [jméno] [příjmení], který uvedl, že reklamační protokoly na č. l. 147-152 vyhotovil. S námitkou žalobce, že výpověď [jméno] [příjmení] je nevěrohodná za situace, kdy uvedl, že byl zaměstnaný u prvního žalovaného (pouze) do března 2018, se odvolací soud neztotožňuje. Pracovní poměr není v žádném ohledu podmínkou právního jednání za prvního žalovaného. Žalobci pak námitka, že za prvního žalovaného jednala neoprávněná osoba, vůbec nepřísluší. Sám první žalovaný pak žádnou obdobnou námitku nevznesl. Byť žalobce v tomto řízení obsáhle a podrobně namítal neexistenci předmětných záručních vad, skutečností zůstává, že vytknuté vady v daném období nesporoval a odstranil. Pokud svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (pracovníci žalobce) uváděli, že některé reklamace chybějících komponentů nebyly oprávněné, pak tyto vady nebyly předmětem tohoto řízení. Předmětem tohoto řízení byly výlučně vady izolací a neukotvená výustka VTZ. Argumentace žalobce o neexistenci vad se tak v tomto kontextu jeví jako účelová. Odvolací soud pak rovněž souhlasí s důvody, pro které soud prvního stupně uzavřel, že se jednalo o vady, které bylo možné v daný moment po právu požadovat odstranit v záruční době. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěrem soud prvního stupně, že práva z odpovědnosti za vady díla žalovaným nezanikla ani na základě § 2594 odst. 4 o. z. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na vyčerpávající odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku (bod odůvodnění 38, 39 a 41).

43. Provedenému dokazování před soudem prvního stupně také plně odpovídá skutkový závěr, že žalobce neodstranil vady ve smluvené lhůtě tří dnů. Žalobce, jak správně uvedl soud prvního stupně, ve smluvené lhůtě vady neodstranil ani k opravě vad nenastoupil. Přiléhavě také konstatoval, že žalobce nevěnoval (s vědomím možných nezanedbatelných sankcí) otázce odstraňování vad dostatečnou pozornost, jež by byla očekávatelná u zakázky daného rozsahu a dané povahy (specializovaného vědeckého centra) se specifickými požadavky na vzduchotechniku, resp. klima v budově.

44. Žalobce se v řízení bránil uplatněnému nároku mimo jiné obecným tvrzením, že žalovaní neposkytli součinnost při odstraňováním vad nezajištěním přístupu k nim. Soud prvního stupně učinil ve vztahu k tvrzenému neposkytnutí součinnosti v bodě 40 rozsudku závěr, že neposkytnutí součinnosti„ nebylo prokázáno“. Z obsahu spisu však neplyne, že by po provedení žalobcem navržených důkazů žalobce poučil o svém závěru o neunesení břemene důkazního. Odvolací soud však po zhodnocení nedostatečných tvrzení žalobce tohoto v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 o. s. ř. vyzval, aby přesně konkretizoval období, kdy nebyl zaměstnancům žalobce umožněn přístup k odstranění vad, kterým zaměstnancům a ve vztahu ke které konkrétní vadě. Zástupce žalobce uvedl, že není schopen u jednání doplnit požadovaná skutková tvrzení a požádal o poskytnutí lhůty. Odvolací soud této žádosti nevyhověl, neboť se jednalo o jednu ze stěžejních argumentací uplatňované žalobcem od prvopočátku řízení, a nelze akceptovat, aby teprve v odvolacím řízení žalobce zjišťoval faktický obsah své vlastní obrany. Možnost doplnit skutková tvrzení u jednání odvolacího soudu žalobce nevyužil a odvolací soud má za to, že tak neunesl břemeno tvrzení ve vztahu k obraně o neposkytnutí součinnosti s odstraňováním vad ze strany žalovaných. Z tohoto důvodu odvolací soud nepřistoupil k doplnění dokazování žalobcem navrženým opětovným výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Pouze pro úplnost odvolací soud dodává, že výslechy svědků nemohou nahrazovat procesní povinnost účastníka tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

45. Odvolací soud vycházel rovněž ze správného skutkového zjištění soudu prvního stupně, že smluvní vztah mezi investorem a žalovanými a subdodavatelský vztah mezi žalovanými a žalobcem obsahoval totožné ujednání o smluvní pokutě pro případ neodstranění vad ve smluvené lhůtě. Zástupkyně žalovaných k dotazu odvolacího soudu uvedla, že smluvní pokuta v předmětné výši byla smluvně dohodnuta zejména s ohledem na hodnotu celého díla. Výše smluvní pokuty vycházela rovněž z významu a charakteru prováděné stavby, když se jednalo o vědecké centrum, které muselo být provedeno v perfektní kvalitě, neboť vykazovalo zvláštní nároky na kvalitu ovzduší, regulaci vlhkosti apod. Zdůraznila, že ujednání o smluvní pokutě byla shodná ve vztahu investor - zhotovitel i ve vztahu zhotovitel - subdodavatel, žalobci tak byla známa výše smluvní pokuty mezi žalovanými a investorem. Dále poukázala na to, že investor nepenalizoval žalované ihned po uplynutí tří dnů, tak jak mu umožňovala smlouva, ale k odstranění vad poskytl lhůtu delší, konkrétně do 30. 6. a penalizoval tak teprve od [datum]. Zástupce žalobce uvedl, že jeho klient vnímal výši smluvních pokut, jež byla předmětem smluvního vztahu účastníků, od počátku jako nepřiměřeně vysokou a tudíž neplatnou. Odvolací soud má naopak za to, že smluvní pokuta byla pro žalobce známá, předvídatelná a odpovídající významu zajišťované povinnosti.

46. Není významná námitka žalobce ve vztahu k povaze předmětných vad, tj. zda se jednalo o vady bránící či nebránící užívání díla, a to za situace, kdy byla investorem za každou předmětnou vadu účtována nižší sazba smluvní pokuty pro případ vad nebránících užívání díla.

47. S ohledem na vše výše uvedené není pochyb o tom, že investor postupoval v souladu se smlouvou o dílo ze dne [datum], když vyzval prvního žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 1 760 000 Kč z důvodu nesplnění stanovené lhůty k odstranění reklamovaných vad (XIV. odst. 4 smlouvy o dílo). Investor pak zjevně zcela v souladu s obsahem bezpodmínečné bankovní záruky uplatnil u [právnická osoba] nárok na úhradu částky 1 760 000 Kč. Jak správně zjistil soud prvního stupně [právnická osoba] se zavázala vyplatit investorům na jejich první písemnou výzvu bez námitek vyplývajících ze smlouvy o dílo a bez přezkoumání předmětného právního vztahu na uvedený účet jakoukoliv částku do výše zaručené částky pro případ neodstranění vady v době záruční lhůty v souladu se smlouvou. Žalovaní pak na výzvu [právnická osoba] ze dne [datum] této nahradili vyplacenou částku 1 760 000 Kč. Není proto důvodná námitka žalobce, že žalovaní měli na místo následného uplatnění bankovní záruky vůči [právnická osoba] uplatnit neoprávněné čerpání bankovní záruky ze strany investora, neboť tato byla vyplacena zjevně po právu, přičemž nelze v žádném ohledu dovodit, že by investor neměl na takové plnění vůči žalovaným nárok.

48. Žalovaní nevyúčtovali žalobci smluvní pokutu za porušení povinnosti odstranit vady v lhůtě tří dnů, ale uplatnili vůči žalobci přímo újmu vzniklou plněním smluvní pokuty ve prospěch investora.

49. V tomto ohledu je tak správný závěr soudu prvního stupně, že za vady díla nesl právní odpovědnost žalobce jako subdodavatel, přičemž náklady žalovaných ve výši 1 760 000 Kč vznikly v přímé souvislosti s porušení smluvní povinnosti žalobce odstranit vytknuté vady. Žalovaným vznikly v důsledku porušení povinnosti žalobce odstranit včas vady náklady (škoda), spočívající v úhradě smluvní pokuty vyúčtované investorem. Žalobci tak nepochybně vznikl závazek žalovaným nahradit jím způsobenou škodu. Odvolací soud pak souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nárok na úhradu těchto nákladů plně odpovídal smluvním ujednáním účastníkům (čl. VI odst. 7, 8 smlouvy o dílo).

50. S ohledem na vše výše uvedené je správný závěr soudu prvního stupně, že žalovaní se plněním z bankovní záruky poskytnuté žalobcem neobohatili.

51. Námitka, že nárok žalovaných nebyl splatný, není přiléhavý. Předešlá výzva k plnění z bankovní záruky nebyla, jak již bylo uvedeno, zapotřebí. Navíc je zcela evidentní, že žalovaní přípisem ze dne [datum] informovali žalobce o úmyslu investora čerpat bankovní záruku poskytnutou žalovanými a o svém úmyslu čerpat částku 1 760 000 Kč z bankovní záruky poskytnuté žalobcem.

52. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně III. nákladového výroku, kterým bylo správně rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých státu v řízení před soudem prvního stupně (I. výrok tohoto rozsudku).

53. Odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, neboť tyto nebyly stanoveny ve správné výši, když byla žalovaným přiznána odměna a režijní paušál za účast právního zástupce u mediačního jednání dne [datum]. V usnesení ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3658/17, Ústavní soud vysvětlil, že„ Na řízení o mediaci se ani subsidiárně nevztahuje občanský soudní řád. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že stěžovatelkou uplatněný nárok na odměnu za její zastoupení advokátem v souvislosti s jeho účastí na setkání u zapsaného mediátora není nákladem placeným v bezprostřední souvislosti s řízením před soudem prvního stupně. Městský soud při rozhodování o náhradě nákladů tedy postupoval v souladu s platnou právní úpravou a s ústavními principy, jestliže stěžovatelce nepřiznal odměnu za účast jejího advokáta při prvním setkání se zapsanou mediátorkou.“ Odvolací soud proto z částky 285 711,09 Kč, přisouzené na náhradě nákladů řízení soudem prvního stupně, odečetl jednu odměnu za účast u mediačního jednání dne [datum] ve výši 24 544 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč a související náhradu DPH v sazbě 21 % ve výši 5 217,24 Kč. Plně úspěšným žalovaným tak náleží plná (zbývající) náhrada účelně vynaložených nákladů řízení (specifikovaná v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) ve výši 255 649,85 Kč. Všechny tyto (zbývající) náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uložil žalobci nahradit náklady řízení žalovaným rovným dílem (II. výrok tohoto rozsudku).

54. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný. Žalovaným proto náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení spočívající v : i) odměně za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 24 544 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 1 760 000 Kč; vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] trvajícího od 13:35 do 15:18 hod) dle § 7, § 11 odst. 1 písm. g) a k ), § 12odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ii) dvou náhradách hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad i) dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., iii) cestovném ve výši 3 078,50 Kč k jednání odvolacího soudu dne [datum] osobním vozidlem RZ 1 TN5413 na trase [obec] - [obec] a zpět v rozsahu 344 km při průměrné spotřebě 9,1 l benzinu Natural 95 na 100 km, ceně 41,20 Kč PHM a sazbě základní náhrady 5,2 Kč/km dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., iv) náhradě za promeškaný čas s cestou na jednání soudu dne [datum] v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 800 Kč, dle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu, v) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 11 249 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 64 815,50 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro bránění práva v odvolacím řízení plně úspěšnými žalovanými. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Odvolací soud stejně jako v případě náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně uložil žalobci nahradit náklady odvolacího řízení žalovaným rovným dílem (III. výrok tohoto rozsudku).