74 Co 94/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Zuzany Břízové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno sídlem Anonymizováno , 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení částky 76 865 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 27. 2. 2024, č. j. 11 C 194/2023-34,

I. Záhlaví rozsudku soudu prvního stupně se v označení žalovaného opravuje tak, že namísto nesprávně uvedeného „, právnická osoba, .“ správně má být uvedeno: „, Jméno žalovaného, .“.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 16 568,32 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Blansku (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 76 865 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 26. 5. 2023 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (I. výrok) a náklady řízení ve výši 35 789,80 Kč (II. výrok).

2. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:a) Žalobce provedl pro žalovaného vnitřní malbu v objektu bytového domu v Žarošicích na základě objednávky žalovaného ze dne 8. 3. 2023. V objednávce, kterou žalobce podepsal, byl dohodnut předmět díla, a to vnitřní malba z materiálu Primalex Plus v celkovém rozsahu cca 1 300 m2 v období od 16. 3. 2023 do 24. 3. 2023 s jednotkovou cenou 34 Kč bez materiálu. Dále zde bylo uvedeno, že k předání a převzetí díla je zhotovitel povinen doložit příslušné doklady a předávací protokol, bez předložení předávacího protokolu a příslušných dokladů se dílo považuje za nedokončené a nesplněné.b) Mezi žalobcem a stavebním mistrem žalovaného byl podepsán předávací protokol k malířským pracím pro , právnická osoba, , v němž byly odsouhlaseny metry 2 260,759.c) Žalobce vyúčtoval žalovanému fakturou č. , Anonymizováno, ze dne 4. 5. 2023 cenu provedených malířských prací v rozsahu 2 260,759 m bez materiálu částkou 76 865 Kč splatnou dne 25. 5. 2023.d) Žalovaný dne 3. 7. 2023 uznal písemně svůj dluh na základě provedení malířských prací , adresa, – fakturu č. , Anonymizováno, na částku 76 865 Kč.e) V e-mailové komunikaci mezi účastníky z 10. – 18. 10. 2023 žalovaný v reakci na předžalobní upomínku opakovaně uvedl, že má zájem závazek uhradit, že jej uznal, a požádal o splátky.

3. Své rozhodnutí soud prvního stupně po právní stránce odůvodnil tím, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o dílo, žalobce dílo provedl a vyúčtoval žalovanému sjednanou cenu. Žalovaný svůj dluh písemně uznal co do důvodu i výše. Důsledkem uznání dluhu je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Žalovaný byl poučen dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o povinnosti tvrdit a prokazovat, že daný dluh nevznikl. Přesto žalovaný pouze uvedl, že dílo nebylo řádně předáno, neboť s předávacím protokolem nebyly předány příslušné dokumenty, současně však uvedl, že předání konkrétních dokumentů nebylo mezi stranami dohodnuto, měly být předány dokumenty, jejichž předání je standardní, jako technický list, energetický štítek, prohlášení o shodě. Tato tvrzení nemohou vyvrátit domněnku, že dluh v době uznání trval. Žádná konkrétní tvrzení, jejichž prokázání by mohlo vést k závěru, že předmětný dluh nevnikl, a vyvrátit domněnku trvání dluhu v době jeho uznání, žalovaný neučinil. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl a přiznal žalobci rovněž úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti předmětné faktury [§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“)].

4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 35 789,80 Kč.

5. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný, a to do všech jeho výroků. Namítl, že soud nezohlednil, že dílo nebylo předáno a žalobce toto odmítl z důvodu finančního závazku žalovaného. Odkázal na judikaturu soudů, jež uvádí, že dílo se považuje za splněné nejen dokončením díla, ale také jeho předáním, včetně příslušné dokumentace vázané k dílu – technické listy, záruční listy, návody na obsluhu, dokumentace skutečného provedení certifikáty a podobně, spolu se zaškolením obsluhy, uvedením do provozu a provedení zkušebního provozu s jeho vyhodnocením. Žalobce dokumenty nepředal, ač k tomu byl vyzván. Soud však k tomuto tvrzení dle žalovaného při svém rozhodování nepřihlédl. Dále namítl, že se soud nezabýval jeho důvody uvedenými jak v písemném, tak ústním vyjádření. Konstatoval pouze, že žalovaný neprokázal své důkazní břemeno, ale nezabýval se důkazním břemenem na straně žalobce, že dílo řádně splnil, tedy dokončil, předal a dodal požadované doklady vázané k dílu. Žalovaný navrhl zrušení rozsudku v celém rozsahu a jeho vrácení k novému projednání soudu prvního stupně.

6. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že má za to, že jde ze strany žalovaného pouze o protahování soudního sporu. Namítl, že v odvolání chybí odvolací důvody, není patrné, z čeho žalovaný dovozuje nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně. Je-li uváděno, že se soud prvního stupně nezbýval důvody uvedenými ze strany žalovaného, neuvádí, jaké konkrétní důvody má na mysli, v čem by toto opomenutí mělo mít vliv na nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně. Tvrzení žalovaného, že dílo nebylo předáno, není pravdivé. Soud k důkazu provedl listinu označenou jako „Předávací protokol provedení malířských prací“, jež obsahuje vymezení právního titulu, předmět díla, je opatřena vlastnoručními podpisy. Žalobce proto navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jenž byl správně zjištěn soudem prvního stupně a je uveden pod bodem 2 tohoto rozsudku. Na jeho závěrech nemá odvolací soud důvod něčeho měnit.

9. Dle § 2610 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. Dle § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

10. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

11. Uznání dluhu je jedním z institutů utvrzení dluhu, jež podstatně posiluje postavení věřitele v daném právním vztahu. V případě uznání dluhu totiž nemusí věřitel vznik dluhu ani jeho výši v době uznání prokazovat, důkazní břemeno přechází na dlužníka, který prokazuje neexistenci dluhu. Uznání dluhu tedy zakládá právní domněnku existence dluhu, kterou však lze vyvrátit důkazem opaku (§ 133 o. s. ř., rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3530/2014). Pokud tedy dlužník namítá, že dluh nevznikl anebo že netrvá, je už po uznání dluhu jen na něm, aby to také prokázal (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1702/2015). Nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít tuto skutečnost za prokázanou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 170/2010).

12. Uznal-li žalovaný dluh ve výši 76 865 Kč vyúčtovaný fakturou č. , Anonymizováno, za provedené malířské práce , právnická osoba, , uznal, že ke dni uznání má žalobce vůči němu nárok na zaplacení konkrétní ceny za provedené dílo (výmalbu prostor), tedy že dílo bylo ve smyslu § 2604 o. z. dokončeno a předáno žalovanému a žalobci vzniklo právo na zaplacení jeho ceny dle § 2610 o. z. Nastala tak právní domněnka existence tohoto dluhu ke dni jeho uznání. V takovém případě došlo k přesunu důkazního břemene ze žalobce (věřitele) na žalovaného (dlužníka). Bylo na žalovaném, aby v řízení před soudem prvního stupně prokazoval opak, tj. že dluh v uznané výši nevznikl, či že došlo k jeho zániku. Námitka žalovaného, že soud prvního stupně při rozhodování nezohlednil důkazní břemeno žalobce ohledně řádného splnění díla, jeho dokončení a předání včetně požadovaných dokladů vázaných k dílu, je tak nedůvodná. Žalobce v řízení dostatečně vylíčil skutkový děj a k prokázání existence dluhu předložil soudu písemné uznání dluhu žalovaným. Další procesní aktivita byla s ohledem na existenci právní domněnky existence dluhu již jen na žalovaném, o čemž byl žalovaný opakovaně a velmi podrobně soudem prvního stupně poučen.

13. Nedůvodnou shledal odvolací soud rovněž námitku žalovaného, že se soud prvního stupně nevypořádal s jím uváděnou obranou, a to jak v jeho písemném, tak ústním projevu. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný, aniž by sporoval provedení díla, existenci předávacího protokolu či samotné uznání dluhu vztahující se k tomuto dílu, v řízení pouze namítal, že v důsledku nepředání příslušných dokladů nebylo dílo dokončeno a právo na zaplacení ceny tak nevzniklo.

14. Současně však k výzvě soudu uvedl, že vedle obecně stanovené povinnosti předložit dokumenty v objednávce, nebylo mezi stranami žádné konkrétní ujednání o tom, jaké dokumenty by měl žalobce žalovanému po provedení díla předložit. Žalovaný měl za to, že poskytnutí dokumentů (bez konkrétního označení jakých) je standardní, žalobce jako profesionál by měl vědět, co předložit. Příkladem pak uvedl několik listin, které se mohou vázat k malířským pracím, např. technický list, prohlášení o shodě či skutečný stav výměr. K otázce prokázání takových tvrzení uvedl, že nemůže předložit dokumenty, které ani žalobcem nebyly vystaveny. Jiné důkazy soudu nenavrhl. Na žádné jiné argumentaci svoji obranu před soudem prvního stupně nepostavil, a to ani v písemném projevu, ani při jednání soudu ústně. S touto (jedinou) argumentací se soud prvního stupně řádně ve svém rozhodnutí vypořádal, a jeho závěry považuje odvolací soud za správné.

15. Ve vztahu k žalovaným předestírané obraně odvolací soud konstatuje, že ze samotných tvrzení žalovaného vyplývá, že mezi účastníky neexistovala dohoda ohledně předání konkrétních dokumentů, jež by se měly vázat k provedeným malířským pracím. Tvrzení žalovaného, že se jedná o standardní postup, jenž vyplývá z občanského zákoníku a potvrzuje jej i judikatura soudů, zůstalo pouze v obecné rovině. Z občanského zákoníku pro oblast smlouvy o dílo vyplývá povinnost předat dokumenty, jež se k dílu vztahují, z § 2608 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2087 o. z., a to v případě, je-li předmětem díla věc. V projednávané věci však předmětem díla věc nebyla a tato právní úprava není na danou situaci aplikovatelná. Povinnost předat konkrétní dokumenty vztahující se k provedení díla výmalbou prostor nevyplývá ani z žádného jiného právního předpisu. Pokud tedy žalovaný chtěl předložit spolu s předávacím protokolem konkrétní listiny vážící se k provedenému dílu, bylo na něm, aby si se žalobcem předložení takových listin dohodl. Již z jeho tvrzení však vyplývá, že taková dohoda uzavřena mezi účastníky nebyla, nebylo tedy třeba k tomuto tvrzení ani provádět dokazování. Ostatně žalovaný ani žádné důkazní návrhy soudu neučinil. Závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaný neuvedl žádná tvrzení, jež by mohla vyvrátit domněnku trvání dluhu v době jeho uznání, je tak správný.

16. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně žalovaného řádně poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o jeho povinnosti tvrdit, že dluh nevznikl, ke dni uznání neexistoval nebo došlo následně k jeho zániku, a o povinnosti tato svá tvrzení prokázat. V řízení postupoval zcela předvídatelně a žalovaného poučil i o následcích spojených s neunesením břemene tvrzení či břemene důkazního. Žalovaný přesto na tato poučení adekvátně nereagoval. Závěr soudu prvního stupně o prokázání existence dluhu tak byl správný.

17. Je-li namítáno, že žalovaný je v rozsudku soudu prvního stupně nesprávně identifikován, nejedná se o vadu, jež by měla vliv na věcnou správnost rozsudku soudu prvního stupně. K odstranění této zřejmé chyby přistoupil odvolací soud postupem dle § 164 o. s. ř., a to tak, že výrokem I. tohoto rozsudku opravil chybu v označení žalovaného v záhlaví rozsudku soudu prvního stupně.

18. Protože se žalovanému prostřednictvím podaného odvolání nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí a ze spisu se nepodávají ani vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř., k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti, odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil, ve smyslu § 219 o. s. ř., jako ve výroku věcně správné, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení (II. výrok tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl plně úspěšný žalobce, kterému odvolací soud na náhradě nákladů odvolacího řízení přiznal odměnu a paušální náhradu nákladů advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu). Odměna a paušální náhrada nákladů advokáta se určuje dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif 2025“). S účinností od 1. 1. 2025 došlo vyhláškou č. 258/2024 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, ke změně advokátního tarifu. Dle článku II. Přechodná ustanovení této vyhlášky za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky (dále jen „advokátní tarif 2024“). Ve vztahu k výši odměny nedošlo výše uvedenou vyhláškou ke změně úpravy obsažené v § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, proto pro oba úkony činí odměna 4 180 Kč za jeden úkon právní služby, celkem 8 360 Kč. Ke změně však došlo v § 13 odst. 4 advokátního tarifu 2024, proto pro úkon, jímž je vyjádření žalobce k odvolání, učiněný dne 3. 5. 2024, náleží advokátu žalobce paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 2024, zatímco pro úkon ze dne 22. 1. 2025, jímž je účast na jednání odvolacího soudu, je výše paušální náhrady nákladů advokáta 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 2025. Náklady žalobce dále představují cestovní výdaje jeho advokáta k jednání odvolacího soudu dne 22. 1. 2025 z , adresa, a zpět osobním vozidlem , jméno FO, s průměrnou spotřebou 4,7 l benzinu na 100 km. Pro cestu v délce 2 x 206 km činí základní náhrada za užití vozidla dle § 1 písm. 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025 (dále jen „vyhláška“) při sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km 2 389,60 Kč. Náhrada za pohonné hmoty činí při ceně benzinu 35,80 Kč/l dle § 4 písm. a) vyhlášky 693,23 Kč. Advokátu žalobce dále náleží náhrada za promeškaný čas při cestě k jednání odvolacího soudu z Prahy do Brna a zpět v délce 2 x 5 započatých půlhodin ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu 2025. Tyto částky se v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. zvyšují o 21 % sazbu daně z přidané hodnoty, tedy o částku 2 875,49 Kč, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 16 568,32 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).