10 A 42/2014
č. j. 10 A 42/2014-18
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 A 42/2014-18
- NSS 1 As 137/2014-50
Citované zákony (12)
Rubrum
10A 42/2014 – 18 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce V. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Kraje Vysočina, se sídlem Jihlava, Žižkova 57, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2014, č. j. KUJI 5733/2014, sp. zn. OOSČ 861/2013 OOSC/286, takto:
Výrok
Žaloba s e z a m í t á . Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Rozhodnutím ze dne 28. 1. 2014, č. j. KUJI 5733/2014, sp. zn. OOSČ 861/2013 OOSC/286 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce jako opožděné. Odvolání žalobce směřovalo proti rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov (dále též „správní orgán prvého stupně“) ze dne 14. 10. 2013, zn. OVV/952/2013 D-351/13, kterým byl žalobce uznán vinným, že porušením § 4 písm. b) a § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o silničním provozu“), spáchal přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Za to mu byla podle § 125c odst. 4 písm. f) zákona o silničním provozu Pokračování - 2 - 10A 42/2014 s přihlédnutím k § 11 odst. 1 písm. b) a k § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů uložena pokuta ve výši 2 000 Kč. Dále mu bylo uloženo uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč, a to podle vyhlášky č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 19. 3. 2014 žalobu ke Krajskému soudu v Brně. V žalobě se žalobce domáhal jak zrušení napadeného rozhodnutí, tak i zrušení rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Usnesením ze dne 20. 3. 2014, č. j. 22 A 20/2014 – 8, rozhodl Krajský soud v Brně o postoupení věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích jako soudu místně příslušnému. Žalobce v žalobě namítal nezákonnost postupu žalovaného, spočívající v tom, že vydal napadené rozhodnutí, aniž by žalobce vyzval k doplnění odvolání, resp. že žalovaný chybně posoudil, že správní orgán prvého stupně žalobce k doplnění odvolání nevyzval. Podle názoru žalobce je povinností správních orgánů vyzvat odvolatele k doplnění odvolacích důvodů a odstranění vad podání podle § 37 odst. 3 správního řádu, v případě, kdy podané odvolání neobsahuje žádný projednatelný důvod. Žalobce odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2011, č. j. 5 Ca 298/2008 – 52, publikovaný pod č. 2766/2013 Sb. NSS, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009 – 53. Žalobce tvrdí, že zcela legitimně očekával, že bude vyzván k doplnění podání odvolání a byl připraven jej doplnit ve stanovené lhůtě. Namísto toho žalovaný vydal rozhodnutí, které žalobce označil za překvapivé, neboť vydání takového rozhodnutí nebylo možné očekávat. Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 654/03, a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009. Žalobce uvádí, že očekával, že nezákonné rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, které bylo de facto opřeno o odhad policisty, bude žalovaným bez dalšího zrušeno podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu; proto žalobce považoval za nadbytečné v této fázi řízení specifikovat odvolací důvody, neboť je považoval za jasně zřejmé. Pokud tak žalovaný neučinil, žalobce očekával, že bude vyzván k doplnění odvolacích důvodů. Žalobce měl záměr si vyžádat od správního orgánu prvého stupně předložení originálních fotografií, neboť z nich bude jistě zřejmé, že pneumatiky neměly hloubku vzorku menší než zákonem stanovenou. Žalobce z uvedených důvodů navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvého stupně pro vady řízení a nezákonnost zrušil. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Přitom doplnil, že nezpochybňuje povinnost správních orgánů vyzvat účastníka řízení k odstranění vad blanketního odvolání, které však bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou. V případě opožděně podaného odvolání správní orgány nemají povinnost odstraňovat jeho vady. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Rozhodnutím správního orgánu prvého stupně ze dne 14. 10. 2013, zn. OVV/952/2013 D-351/13, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, kterého se měl dopustit tím, že dne 8. 6. 2013 ve 21:50 hod řídil osobní motorové vozidlo zn. VW Golf RZ, zn. X, na silnici I. třídy č. 34 ve směru od obce Kamenice nad Lipou k odbočce na místní část Johanka, kde byl kontrolován hlídkou Policie ČR, přičemž s uvedeným vozidlem jel přesto, že na vozidle byly v době jízdy užity pneumatiky, které nejsou určené Pokračování - 3 - 10A 42/2014 pro daný typ vozidla výrobcem vozidla a výrobcem pneumatik, a dále tyto pneumatiky neměly po celém svém obvodu a celé šíři vrchního běhounu jasně viditelný dezén s hloubkou dezénových drážek nebo zářezů nejméně 1,6 mm. Žalobce tedy jako řidič užil k jízdě vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 2000 Kč. Toto rozhodnutí bylo doručeno zmocněnci žalobce Ing. M. J. dne 24. 10. 2013. Napadeným rozhodnutím žalovaného bylo odvolání žalobce podle § 92 odst. 1 správního řádu jako opožděné zamítnuto. Přitom bylo v odůvodnění konstatováno, že rozhodnutí správního orgánu prvého stupně bylo žalobci prostřednictvím jeho zmocněnce doručeno dne 24. 10. 2013. Od 25. 10. 2013 počala běžet patnáctidenní lhůta k podání odvolání, která marně uplynula v pátek 8. 11. 2013. Přitom byl žalobce v rozhodnutí správního orgánu prvého stupně řádně poučen o opravných prostředcích. Žalobce prostřednictvím svého zmocněnce sice zaslal správnímu orgánu prvého stupně dne 7. 11. 2013 odvolání, avšak učinil tak prostřednictvím veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu. Toto podání žalobce nedoplnil v souladu s § 37 odst. 4 správního řádu, tj. do pěti dnů (nejpozději do 12. 11. 2013) jej nepotvrdil zákonem stanoveným způsobem. Potvrzení odvolání zmocněnec žalobce zaslal v elektronické podobě, podepsané uznávaným elektronickým podpisem, až dne 13. 11. 2013. Z těchto důvodů nebylo k odvolání, podanému dne 7. 11. 2013 v elektronické formě bez uznávaného elektronického podpisu, přihlíženo. Jelikož podání zmocněnce žalobce v elektronické podobě, podepsané uznávaným elektronickým podpisem, podané dne 13. 11. 2013, bylo učiněno po uplynutí odvolací lhůty, nabylo rozhodnutí správního orgánu prvého stupně právní moci dne 9. 11. 2013. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dále uvedl, že dne 28. 11. 2013 bylo správnímu orgánu prvého stupně doručeno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podání, obsahující blanketní odvolání, které bylo učiněno prostřednictvím zmocněnce žalobce v písemné formě. Z poštovní obálky bylo seznatelné, že tato zásilka byla odeslána dne 10. 11. 2013 z Bejrútu v Libanonu. Žalovaný tuto zásilku neakceptoval jako včas podané odvolání, neboť jednání zmocněnce žalobce vyhodnotil jako zneužití § 37 odst. 4 správního řádu ve spojení s § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu. Postup žalobce a jeho zmocněnce považoval žalovaný za ryze účelový s tím, že žalobce byl veden snahou zmařit účel správního řízení, dosáhnout uplynutí prekluzivní lhůty pro projednání přestupku nebo alespoň ukončení správního řízení oddálit; proto jako svou procesní strategii zvolil obstrukce a průtahy v řízení. Žalovaný přihlížel i k předchozímu postupu žalobce v řízení a poukázal na jeho postup při podání odporu proti příkazu. Žalovaný poukázal i na to, že v potvrzení odvolání ze dne 13. 11. 2013 zmocněnec žalobce předjímal písemné podání odvolání s tím, že tím pověřil kolegu a že doufá, že kolega zásilku odeslal ještě před odjezdem na dovolenou. Na obálce, která byla doručena z Libanonu, je jako zpáteční adresa zmocněnce uvedena libanonská adresa a adresa správního orgánu prvého stupně je uvedena včetně označení státu, a to v anglickém jazyce. To při běžném vnitrostátním poštovním styku nebývá obvyklé. Zmocněnec též tvrdil, že mu nefungoval elektronický podpis, a proto odvolání vyhotovil v písemné formě. Zmocněnec však neuvedl, co mu bránilo, aby písemnost následně sám odeslal z ČR. Žalovaný zhodnotil, že žalobce a jeho zmocněnec od počátku zamýšleli odeslat písemné potvrzení odvolání ze zahraničí, aniž by k tomu měli nějaký závažný objektivní důvod. Žalovaný poukázal též na to, že je mu z úřední činnosti známo, že zmocněnec žalobce zastupuje opakovaně obviněné v přestupkových řízeních vždy s obdobnou procesní strategií. Žalovaný uzavřel, že ze strany žalobce šlo o zneužití práva, a proto jeho úkonu nepřiznal Pokračování - 4 - 10A 42/2014 právní účinky. Žalovaný dále neshledal žádné důvody pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [(§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Ve věci přitom rozhodl bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žaloba není důvodná. Jak je patrné z formulovaných žalobních bodů, žalobce staví svou argumentaci na tom, že došlo k procesní vadě, spočívající v tom, že nebyl vyzván k odstranění vad podaného odvolání, a dále v tom, že bylo vydáno pro něj překvapivé rozhodnutí. Krajský soud především předesílá, že řízení o odvolání bylo skončeno z procesních důvodů, aniž by jakkoliv došlo na meritorní přezkum rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Správní orgán prvého stupně, ke kterému bylo odvolání podáno, jej vyhodnotil jako opožděné. Stejně tak jej posoudil i žalovaný, a proto mu nezbývalo nic jiného, než odvolání právě jako opožděné zamítnout. Za této procesní situace nebylo vůbec na místě jakékoliv odstraňování vad podání, neboť v případě opožděně podaného odvolání se správního orgán prvého stupně omezí na předání spisu ve lhůtě 10 dnů odvolacímu správnímu orgánu a ve svém stanovisku popíše pouze skutečnosti rozhodné pro posouzení včasnosti, resp. opožděnosti podaného odvolání (§ 88 odst. 1 in fine, správního řádu, § 86 odst. 2 in fine správního řádu). Žalovaný, resp. správní orgán prvého stupně se tedy v této souvislosti ani nemohl dopustit tvrzené procesní vady. Je-li následně podána žaloba směřující proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro jeho opožděnost, může krajský soud z povahy věci zkoumat toliko otázku, zda bylo odvolání skutečně podáno opožděně, či nikoliv (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2008, č. j. 2 As 53/2007 – 111, všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). V této souvislosti se může vyslovit k případným procesním vadám, které mohly mít vliv na posouzení včasnosti podání odvolání ze strany správních orgánů. Aby však krajský soud mohl tyto otázky zkoumat, musela by být v tomto smyslu uplatněna žalobní argumentace žalobce. To se však v nyní projednávaném případě nestalo. Rozsah přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí je ve správním soudnictví vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Žalobce nevznesl žádný žalobní bod, v němž by tvrdil, že jím podané odvolání bylo podáno včas a proč. Přitom je to právě sám žalobce, který formulací žalobních bodů určuje rozsah přezkumu správního rozhodnutí. Odpovědnost za řádné uplatnění žalobních bodů leží zcela výlučně na žalobci, a to v souladu s dispoziční zásadou, ovládající řízení o správní žalobě proti správnímu rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že se žalobce ani nepokusil vyvrátit závěry žalovaného o opožděnosti podaného odvolání, nemohl se krajský soud k této otázce vyslovit, neboť je vázán žalobními body a současně není patrné, že by ve správním řízení došlo k pochybení, ke kterému by mohl krajský soud přihlížet i bez návrhu [nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí či nicotnost; § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a § 76 odst. 2 s. ř. s.]. Krajský soud ani nebyl povinen žalobce vyzývat k doplnění žalobních bodů, neboť žalobce podal bezvadnou žalobu, v níž žalobní body ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. formulovány byly. Žalobce mohl sám doplnit další žalobní bod pouze ve lhůtě pro podání žaloby; tak však neučinil. Na tomto místě lze odkázat Pokračování - 5 - 10A 42/2014 na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 – 54, ze kterého se podává, že „pro řízení o přezkoumání správního rozhodnutí soudem platí dispoziční zásada [§ 71 odst. 1 písm. d) a § 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.], a proto obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu.“ Ve vztahu k uplatněným žalobním bodům lze uvést následující: První žalobní bod se týkal toho, že žalobce nebyl vyzván k odstranění vad podaného odvolání. Jak již bylo uvedeno shora, tento postup správních orgánů se vůbec nemohl uplatnit v případě opožděně podaného odvolání. Závěr o opožděnosti podaného odvolání pak žalobce nikterak nerozporoval. Pokud žalobce ve vztahu k napadenému rozhodnutí tvrdil, že jde o rozhodnutí překvapivé, jehož vydání nebylo možno očekávat, pak nelze než uvést, že je jím uplatněný žalobní bod vymezen naprosto obecně. K takto formulovanému žalobnímu bodu se krajský soud ani nemůže blížeji vyjádřit a posoudit jej. Bylo opět na žalobci, aby v žalobě vysvětlit, z jakého důvodu považuje napadené rozhodnutí za překvapivé. Za situace, kdy tak neučinil, nemůže očekávat, že krajský soud nedostatek jeho tvrzení nahradí úvahami vlastními, které bude podřazovat pod žalobcem citovanou judikaturu. Krajský soud může tedy pouze obecně uvést, že podle jeho názoru nejde o rozhodnutí překvapivé, neboť vychází z řádně zjištěného skutkového stavu a závěr o opožděnosti odvolání je podrobně a srozumitelně odůvodněn. S odůvodněním napadeného rozhodnutí mohl žalobce v žalobě polemizovat a tvrdit, proč má za to, že odvolání podal včas. Pokud žalobce a jeho zmocněnec zvolili takovou procesní strategii, jak se podává ze správního spisu a z napadeného rozhodnutí, mohli do jisté míry předvídat, že správní orgány nebudou dané obstrukce tolerovat a akceptovat. Popis toho, co chtěl žalobce učinit v odvolacím řízení (vyžádat si originály fotografií) je pak opět námitka, která nemůže ničeho změnit na tom, že žalobě nelze vyhovět právě z důvodu toho, že se v podstatě obsahově míjí s obsahem a důvody napadeného rozhodnutí. Taková žaloba proto nemůže být úspěšná. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti nějaké náklady vznikly. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 6 - 10A 42/2014 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. září 2014 JUDr. Věra Balejová v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (7)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.