15 Co 135/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , MBA., narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Tomešem Fibichem sídlem Nám. J. Hrubého 72, 378 21 Kardašova Řečice proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. Zdeňkem Kratochvílem sídlem Královský Vršek 4762/25, 586 01 Jihlava o zaplacení částky 47 369 Kč s příslušenstvím o odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 24. března 2026, č. j. 4 C 47/2025-144

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavcích I. ve výroku o zamítnutí žaloby a III. ve výroku o nákladech státu potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci II. ve výroku o nákladech řízení účastníků mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 23 641,66 Kč k rukám jeho právního zástupce JUDr. Zdeňka Kratochvíla do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 11 103,70 Kč k rukám jeho právního zástupce JUDr. Zdeňka Kratochvíla do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Pelhřimově (dále jen soud I. stupně) zamítl návrh, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 369 Kč s 15% úrokem z prodlení od 25. 11. 2023 do zaplacení (odst. I.), žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (odst. II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu v Pelhřimově za vyplacené svědečné 3 701 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (odst. III.).

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s tvrzením, že dne 26. 8. 2023 došlo za prudkého deště k zastavení vozidla , Anonymizováno, , SPZ, jejím vlastnictví, vozidlo nešlo nastartovat, byla kontaktována odtahová služba, vozidlo bylo převezeno na záchytné parkoviště a následně do značkového servisu (žalovaný). Žalobkyně tvrdila, že žalovaný se dopustil protiprávního jednání tím, že bez jejího souhlasu provedl demontáž motoru, přičemž takto jednal na základě pokynů pracovníka pojišťovny, u které bylo auto pojištěno. Žalobkyně nikdy vůči žalovanému objednávku neučinila, nikdy nežádala o demontáž motoru ani jiný úkon. Zakázkový list z 28. 8. 2023 byl předložen až 24. 11. 2023, kdy vozidlo bylo jako opravené žalobkyni předáno. V průběhu řízení svůj nárok nově kvalifikovala z titulu bezdůvodného obohacení.

3. Žalovaný s návrhem nesouhlasil a namítal, že vozidlo bylo k němu převezeno na pokyn otce žalobkyně, účelem bylo zprovoznění vozidla, které nešlo nastartovat. Za tím účelem bylo z odborného hlediska nutné demontovat motor, aby se potvrdilo či vyloučilo jeho poškození. Otec žalobkyně si věc řešil s pojišťovnou sám, proto k opravě nebylo přistoupeno hned, ale až po několika měsících dohadů s pojišťovnou, kdy otec žalobkyně dal žalovanému pokyn k opravě vozidla tak, aby bylo pojízdné s tím, že si to s pojišťovnou vyřídí sám. Po opravě bylo vozidlo předáno bez závad, došlo i k úhradě celé faktury, otec žalobkyně podepsal zakázkový list. Demontáž hlavy válce musela být provedena, neboť v motoru se objevila voda a bylo nutno zjistit příčinu, aby nedošlo k dalšímu poškození či zničení celého motoru. Byla tedy provedena demontáž hlavy motoru, následné vysátí vody z pístů, zabroušení ventilů při zpětné montáži, když podrobný rozpis prací byl ve faktuře z 24. 11. 2023. Tyto kroky byly konzultovány a odsouhlaseny otcem žalobkyně, se kterým byl celý proces opravy řešen. Otec žalobkyně objednal přepravu vozidla k žalovanému odtahovou službou, nahlásil škodu pojišťovně, zadal zakázku, jednal se žalovaným a byl informován o průběhu situace, zadal pokyn ke zpětné montáži, provedl úhradu faktury, žaloval pojišťovnu. Nejsou splněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu a není dán ani nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení.

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování měl za prokázané, že dne 26. 8. 2023 vjel automobil žalobkyně do kaluže, motor zhasl a z parkoviště bylo auto převezeno k žalovanému jako autorizovanému servisu. Byla provedena demontáž motoru, tato vyfakturována a faktura zaplacena. Sporné mezi účastníky bylo, kdo dal pokyn k demontáži motoru a zejména, zda byla nutná. Pakliže žalobkyně vycházela z potvrzení žalovaného ze dne 27. 5. 2024, že demontáž hlavy válců byla nařízena likvidátorem pojišťovny, potom , jméno FO, , který za žalovaného uvedené potvrzení vydal, jako svědek vypověděl, že potvrzení vydal na přímou žádost otce žalobkyně, neboť takto mu to bylo nadiktováno a nepřemýšlel nad tím, neboť věc měla vyřešit pojišťovna; soud tedy uzavírá, že není jednoznačně prokázáno, kdo příkaz k demontáži hlavy válců dal. Pokud jde o otázku nutnosti demontáže hlavy válců, ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, nevyplývá, proč motor zhasnul, naopak znalec uvedl, že před poškozením docházelo k úniku chladící kapaliny na druhém a třetím válci; to však popřel servis , právnická osoba, , kde bylo auto servisováno, zároveň tento servis vyjádřil pochybnosti o nutnosti demontáže hlavy motoru. Nicméně svědci , jméno FO, a , jméno FO, (zaměstnanci žalovaného) jednoznačně potvrdili, že k odstranění vody bylo nutno motor demontovat, tedy demontáž byla nutná, neboť auto bylo zatopeno vodou; zatopení auta vodou plyne z listinných důkazů, ani ze strany žalobkyně nebylo zpochybňováno a bylo důvodem, proč pojišťovna neplnila z pojistné události, přičemž bylo prvotní příčinou zastavení motoru. Soud I. stupně tedy demontáž motoru považuje za standardní situaci a účelný postup (kvalita opravy namítána nebyla a částka se nevymyká ceně obvyklé za dané práce). Dospívá tak k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně neobohatil, když fakturoval skutečně provedené nutné práce. Za splněné neshledal ani předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu, neboť zde není žádné protiprávní jednání žalovaného. Proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. V řízení úspěšnému žalovanému pak nepřiznal podle § 150 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení (účtovaných ve výši 51 905,52 Kč), neboť se jedná o nešťastný postup žalobkyně, která se domnívala, že auto bude opraveno v rámci garanční záruky, následně se domáhala plnění vůči pojišťovně, nicméně , Anonymizováno, , adresa, byla její žaloba proti pojišťovně zamítnuta, a poté uplatnila nárok vůči žalovanému; přitom drtivou většinu záležitostí nezajišťovala žalobkyně, která byla v době probíhajícího řízení studentkou, nýbrž její otec. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti se přiznání nákladů řízení žalovanému jeví jako nepřiměřená tvrdost. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. pak soud I. stupně uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu náklady za vyplacené svědečné ve výši 3 701 Kč.

5. Rozsudek ve výrocích o zamítnutí žaloby a o povinnosti k náhradě nákladů státu napadla žalobkyně odvoláním. Soudu I. stupně vytýká, že za pravdivá vzal tvrzení pracovníků žalované, která nemohla být v souladu s realitou. Pokud soud I. stupně přijal za fakt, že válce motoru vozidla byly plné vody, která se musela vypustit, jde o technický nesmysl, a to v kontextu s prohlášením soudního znalce, když dle znaleckého posudku šlo motorem snadno protáčet, nedošlo k destrukci motoru a ani z obsahu faktury nevyplývá důvod, proč se motor zastavil; za příčinu zastavení auta znalec označil vniknutí vody do elektroinstalace motoru. Pokud vypovídal skladník žalované pan , jméno FO, , ten u demontáže motoru vůbec nebyl. Pokyn k demontáži motoru nezadala žalobkyně ani nikdo jiný na její straně, ale pracovník pojišťovny, což je potvrzeno dokladem vystaveným žalovaným dne 27. 5. 2024. Žalobkyně ani její otec nikdy nedali pokyn k provedení opravy ani souhlas s demontáží motoru, vše prováděl žalovaný dle pokynů pojišťovny. Až za situace, která byla pro žalobkyni bezvýchodná, neboť vozidlo stálo rozebráno u žalovaného 3 měsíce, požádal otec žalobkyně o smontování motoru tak, aby s vozidlem bylo možné odjet, přičemž žalobkyně předpokládala pokračování v jednání s pojišťovnou. Z tohoto důvodu také souhlasila se zaplacením ceny za prováděné práce. Nicméně demontáž motoru byla zcela zbytečná, jednalo se pouze o rozborku a sborku motoru, bez jakéhokoliv zásahu či výměny dílů. Proto navrhovala změnu rozsudku v napadeném rozsahu a přiznání žalované částky.

6. Žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. o nepřiznání náhrady nákladů řízení. Rozhodnutí považuje za překvapivé (k postupu se nemohl vyjádřit), a rovněž za nesprávné s tím, že žalovaný nezapříčinil vznik sporu, v rámci předžalobní výzvy sdělil své stanovisko, a to konzistentně zachoval i v rámci obrany v řízení. Byla-li žalobkyně studentem vysoké školy, neznamená to automatickou aplikaci § 150 o. s. ř., když žalobkyně není nemajetná a je výdělečně činná. Proto navrhoval změnu napadeného výroku a plné přiznání náhrady nákladů řízení.

7. K odvolání žalobkyně uvedl žalovaný, že výpověď technika , jméno FO, týkající se vody v motoru nestojí samostatně, neboť žalovaný předložil soudu fotografie a videozáznam, ze kterých je zřejmé, že při pokusu o nastartování z motoru stříkala voda a motor nešel nastartovat. Vozidlo bylo přivezeno jako nepojízdné do žalovaného autoservisu, a to za účelem opravy (jiný účel je z povahy věci vyloučen). Za tímto účelem došlo ke zjišťování příčiny poruchy, kdy z odborného hlediska bylo nutno motor demontovat. Svědek , jméno FO, , který je automechanik, uvedl, že bez demontáže nelze vady zjistit. Závěry znalce či žalobkyně učiněné ex post jsou irelevantní, neboť je činí až z výsledků kontroly provedené žalovaným. Voda v motoru mohla způsobit řadu poškození, kdy motor tedy musel být demontován. Žádost o potvrzení ze dne 27. 5. 2024 vzešla ze strany žalobkyně, která neunášela důkazní břemeno u , adresa, , kde se soudila s pojišťovnou. Otec žalobkyně jako její zástupce pak potvrdil, že podepsal zakázkový list z 28. 8. 2023. Bezvýchodnou situaci si žalobkyně zavinila sama, neboť záležitost řešila s pojišťovnou sama, a protože tato jednání nevedla k žádnému cíli, potom oprava vozidla, do které spadá i demontáž motoru, zjištění příčiny nepojízdnosti a následná montáž motoru, byla provedena na pokyn otce žalobkyně jako jejího zástupce, který také provedl úhradu opravy na základě vystavené faktury. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že jí způsobil újmu svým neodborným zásahem. I když otec žalobkyně podepsal zakázkový list jindy, než 28. 8. 2023, nicméně jej podepsal, což znamená, že zadal vozidlo k opravě a požadoval jeho opravu; sám uvedl, že auto nechal v servisu, protože bylo nepojízdné. Žalovaný proto navrhoval potvrzení rozsudku ve věci samé.

8. Obě odvolání byla podána včas, oprávněnými osobami a jsou přípustná (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že důvodné je zčásti pouze odvolání žalovaného do výroku o náhradě nákladů řízení účastníků.

9. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování měl za prokázané, že dne 26. 8. 2023 se stal automobil žalobkyně , Anonymizováno, , SPZ, nepojízdným, když za prudkého deště vjel do kaluže vody a motor nešel nastartovat. Jak plyne z výpovědi otce žalobkyně, auto nechali na místě, druhý den volali asistenční službu, vozidlo bylo převezeno na záchytné parkoviště a následně (28. 8. 2023) k žalovanému. Sám otec žalobkyně vypověděl, že auto nechal v servisu, protože předpokládal záruční opravu, a protože bylo nepojízdné. Lze tak přisvědčit názoru žalovaného, že vozidlo bylo odtahovou službou přivezeno k žalovanému za účelem jeho opravy. Pokud tedy otec žalobkyně vypověděl, že u žalovaného měl auto pouze zaparkované, je tato část výpovědi vyvrácena jeho vlastní výpovědí o předpokladu, že půjde o záruční opravu, jakož i tím, že jednal s pojišťovnou, kde auto bylo pojištěno, tedy musel vycházet z toho, že auto bude žalovaným opraveno. To ostatně potvrzuje i zakázkový list č. , hodnota, vystavený pracovníkem žalovaného , jméno FO, dne 28. 8. 2023 v 10:30 hodin, kde jsou uvedeny identifikační údaje objednatele (žalobkyně), zástupce objednatele (otec žalobkyně), jakož i to, že auto nejde nastartovat, vytopeno vodou. I pokud by otec žalobkyně zakázkový list nepodepsal dne 28. 8. 2023, když svůj podpis u datumu předání vozidla do opravy 28. 8. 2023 vztahoval časově až k okamžiku převzetí vozidla po opravě, potom údaje obsažené v zakázkovém listu musely být nepochybně vyplněny na základě informací sdělených (telefonicky) otcem žalobkyně, který vše za žalobkyni zařizoval (jak ve vztahu k pojišťovně, tak i k žalovanému autoservisu).

10. Odvolací soud proto na základě zjištění učiněných soudem I. stupně, shora rozvedených, dospívá po právní stránce k závěru, že mezi žalobkyní, zastoupenou jejím otcem, a žalovaným, byla dne 28. 8. 2023 uzavřena ústní smlouva o opravě vozidla žalobkyně , Anonymizováno, , SPZ, popisem závady, že vozidlo nejde nastartovat, neboť bylo vytopeno vodou. Šlo tedy o smlouvu o dílo uzavřenou podle § 2586 a násl. o. z., přičemž otec žalobkyně vystupoval jako její smluvní zástupce ve smyslu § 441 a násl. o. z.; žalobkyně své zastupování ze strany otce v průběhu řízení nikterak nezpochybňovala a žalovaný, s ohledem na vystupování otce žalobkyně, důvodně vycházel z toho, že zde takové zastoupení žalobkyně jejím otcem existuje. Povinnosti žalovaného jako zhotovitele pak vyplývají zejména z ust. § 2590 odst. 1 o. z., podle kterého zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstará vše, co je k provedení díla potřebné; zároveň na jeho postavení dopadá ust. § 5 odst. 1 o. z., podle kterého kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena, přičemž jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži. Dále pak je významné ust. § 2592 o. z., podle kterého zhotovitel postupuje při provádění díla samostatně. Příkazy objednatele ohledně způsobu provedení díla je zhotovitel vázán, jen plyne-li to ze zvyklostí nebo bylo-li to ujednáno.

11. Z uvedené právní úpravy vyplývá, že bylo na žalovaném jakožto zhotoviteli, aby při opravě vozidla žalobkyně postupoval s odbornou péčí, tedy aby zvolil odpovídající způsob zjištění závady vozidla a provedení opravy. Jelikož šlo o smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným, nebylo z hlediska posouzení odborného postupu žalovaného významné, zda mu byly dány pokyny k určitému způsobu provedení opravy (demontáž hlavy motoru) třetí osobou stojící mimo tento smluvní vztah. Pokud se tedy argumentace žalobkyně týkala zejména toho, že pokyn k demontáži hlavy motoru měl žalovanému dát likvidátor pojišťovny, jak plyne z potvrzení žalovaného ze dne 27. 5. 2024, není dle názoru odvolacího soudu tato skutečnost pro rozhodnutí dané věci významná, neboť odpovědnost za postup s odbornou péčí nesl žalovaný.

12. Jde-li o postup žalovaného při opravě, resp. v počáteční fázi při zjišťování příčiny závady vozidla, ze zápisu o poškození motorového vozidla ze dne 31. 8. 2023 společnosti , Anonymizováno, (která za pojišťovnu jednala) plyne, že žalovaným bylo sděleno, že motor nelze nastartovat, otáčí se, ale nenaskočí a že je nutná další prohlídka. Z následného zápisu o poškození motorového vozidla ze dne 13. 9. 2023 společnosti , Anonymizováno, pak plyne, že byla provedena doprohlídka po demontáži hlavy válců, kde byla zřejmě voda, možné poškození motoru, hlavy válců, ojnice. Tento druhý zápis je tedy významný v tom smyslu, že po demontáži hlavy válců bylo zjištěno, že v nich byla zřejmě voda a že je možné poškození motoru. Zároveň je zde jako forma likvidace uveden předpoklad totální škody se sdělením, že oprava není povolena (ze strany pojišťovny), vše je v šetření. Uvedený postup žalovaného plyne i z dopisu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tituly před jménem, , adresa, ze dne 24. 4. 2024, podle kterého po první prohlídce byla s pracovníky servisu dohodnuta demontáž nezbytných dílů a že při další prohlídce 13. 9. 2023 byl již motor částečně rozebrán, přičemž pracovníci servisu namítali další poškození a možnost výměny celého motoru. K doplnění uvedených informací pak odvolací soud poukazuje i na e-mail , tituly před jménem, , adresa, ze dne 12. 3. 2024, podle kterého na základě telefonického hovoru ze dne 1. 9. 2023 opravce (žalovaný) zaslal fotodokumentaci zachycující vzduchový filtr, z nějž odkapávala voda, a dále krátké video běžícího motoru, z nějž vystříkla voda. Tyto skutečnosti tak v souladu s tvrzeními žalovaného potvrzují věrohodnost výpovědi svědka , jméno FO, , automechanika žalovaného, který byl u přivezení vozidla žalobkyně do servisu, dělal základní diagnostiku s tím, že auto nemůže nastartovat; zjistili, že válce jsou plné vody, vodu vypustili, přičemž demontáž motoru byla nutná. Pokud tedy soud I. stupně z výpovědi tohoto svědka, který disponuje určitými odbornými znalostmi, vycházel, nepochybil, neboť pokud auto bylo vytopené vodou, motor nešel nastartovat a bylo zjištěno, že ve válcích motoru byla voda, potom postup žalovaného spočívající v demontáži motoru lze považovat za jednání s odbornou péčí tak, aby byl zjištěn rozsah případného poškození motoru a vyloučeno jeho další poškození. Pokud dále soud I. stupně vycházel i z výpovědi svědka , jméno FO, , technika žalovaného, který vůz do opravy přijímal, potom ten opravu skutečně neprováděl, a tak informace o stavu vozidla mohl mít pouze z doslechu. Jde-li o znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, (jeho zadavatelem byla , Anonymizováno, ten vycházel pouze z listinných podkladů (oznámení o škodné události, zápisy o poškození motorového vozidla z 31. 8. 2023 a 13. 9. 2023 a soubor fotografií), přičemž pokud jako příčiny toho, proč vozidlo zastavilo po zasažení vodní vlnou, uvádí vnik vody do elektroinstalace motoru a zvýšené předchozí úniky chladící kapaliny do spalovacího prostoru na druhém a třetím válci, nikterak se nevyjadřuje k zasažení motoru vodou a potřebě demontáže hlavy motoru. Pokud se k neúčelnosti demontáže motoru vyjadřuje jiný opravce , právnická osoba, (vyjádření ze 6. 2. 2024) s tím, že případná vlhkost ve spalovacím prostoru válců mohla být zjištěna kamerou a vysušena foukáním, jde o jiné (byť ne tak nákladné) způsoby zjištění průniku vody do motoru vozidla, nicméně to neznamená, že způsob zjištění možného poškození motoru žalovaným formou demontáže hlavy válců byl postupem neodborným, který neodpovídal tehdejší situaci zjištěné žalovaným po prvotní prohlídce (viz zápis , Anonymizováno, z 31. 8. 2023).

13. Postupoval-li tedy žalovaný s odbornou péčí, měl právo na úhradu částky za opravu vozidla, kterou vyfakturoval žalobkyni fakturou č. , hodnota, na částku 47 369 Kč a která byla žalobkyní, prostřednictvím jejího otce, rovněž uhrazena. Nelze pak nezmínit ani postup žalobkyně, která se po uhrazení této faktury domáhala jejího proplacení u České podnikatelské pojišťovny a. s. (jak plyne z předložené komunikace) a pokud neuspěla, podala u , adresa, žalobu o náhradu škody vůči uvedené pojišťovně, kde s tímto požadavkem neuspěla. Žalobkyní zaplacená úhrada za opravu provedenou žalovaným na základě existujícího smluvního vztahu tak nemůže představovat bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 a násl. o. z. (nešlo o plnění bez právního důvodu ani o žádnou jinou skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení) a nemohly být ani naplněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu dle § 2913 odst. 1 o. z., neboť žalovaný žádnou smluvní povinnost neporušil. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti proto soud I. stupně žalobu žalobkyně jako nedůvodnou správně zamítl.

14. Pokud soud I. stupně v řízení úspěšnému žalovanému podle § 150 o. s. ř. nepřiznal náhradu nákladů řízení, je třeba přisvědčit odvolání žalovaného, že takové rozhodnutí bylo překvapivé, nicméně nic nebrání tomu, aby námitky proti takovému rozhodnutí vznesl žalovaný v rámci odvolání a aby se odvolací soud jimi zabýval. Lze přisvědčit odvolání žalovaného, že postup dle § 150 o. s. ř. připadá v úvahu pouze ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele. To odůvodňují zejména poměry účastníků (k nim ani v rámci odvolacího řízení nezazněly žádné konkrétní skutečnosti), dále okolnosti vedoucí k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v řízení a další. S odvoláním žalovaného lze souhlasit, že jeho postoj k nároku žalobkyně byla neměnný jak před zahájením řízení (jak bylo žalobkyni sděleno v rámci předžalobní komunikace), tak i v průběhu řízení. Nicméně z hlediska postupu žalobkyně považuje odvolací soud za potřebné poukázat na odůvodnění rozsudku , Anonymizováno, , adresa, ze dne 18. 11. 2024, č. j. 30 C 132/2024-87, kterým byla žaloba žalobkyně vůči , Anonymizováno, zamítnuta s tím, že konal-li autoservis s vozidlem jakékoliv úkony bez vědomí či souhlasu žalobkyně jakožto vlastníka vozidla, zodpovídá za jejich účelnost a kvalitu autoservis, nikoliv žalovaná pojišťovna. Pokud při vědomí tohoto názoru podala žalobkyně předmětnou žalobu, lze s přihlédnutím k tomu, že v době podání žaloby byla ještě studentkou (jak plyne z jiného označení jejích titulů v žalobě a v rozsudku), považovat za nepřiměřeně tvrdé, aby byla povinna hradit v plném rozsahu náklady řízení žalovanému, který je podnikající právnickou osobou. Proto za spravedlivé dle § 150 o. s. ř. odvolací soud považuje, s přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem, aby náklady žalovaného nesli ve stejném rozsahu oba účastníci, neboli je namístě nepřiznání náhrady nákladů žalovanému v rozsahu jedné poloviny.

15. Náklady žalovaného za řízení před soudem I. stupně tvoří náklady za právní zastoupení, přičemž z původního předmětu řízení (67 164 Kč) činí odměna právního zástupce za 1 úkon právní služby částku 3 820 Kč dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb., advokátní tarif, ve znění předpisů pozdějších (dále jen AT), po částečném zpětvzetí žaloby činí z částky 47 369 Kč odměna 3 020 Kč. Odměna v částce 3 820 Kč náleží dle § 11 odst. 1 AT za tyto úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě z 10. 4. 2025, vyjádření k replice z 6. 6. 2025, účast na jednání soudu dne 10. 6. 2025, účast na dalším jednání dne 21. 10. 2025 trvajícím déle jak 2 hodiny (2x odměna) a vyjádření z 20. 11. 2025. Za souhlas s částečným zpětvzetím žaloby dle podání ze dne 17. 12. 2025 náleží odměna 1 910 Kč (z částky zpětvzetí žaloby 19 795 Kč) a za účast u posledního jednání dne 19. 3. 2026 náleží odměna 3 020 Kč. K uvedeným úkonům právní služby náleží 9x režijní paušál po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, dále náhrada za promeškaný čas za cesty ke 3 jednáním soudu I. stupně na trase , adresa, a zpět vždy 4 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 AT, tedy 3x 600 Kč, a cestovné k uvedeným jednáním v celkové částce 1 557,12 Kč, dohromady 39 077,12 Kč, navýšeno o 21 % DPH 8 206,20 Kč, celkem 47 283,32 Kč, z toho 50 % činí 23 641,66 Kč. Za úkon právní služby (písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT) s nárokem na odměnu nelze považovat podání z 9. 7. 2025, obsahující pouze označení důkazních návrhů.

16. S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu I. stupně v odst. I. ve výroku o zamítnutí žaloby a v odst. III. ve výroku o náhradě nákladů státu (s ohledem na nízkou částku není důvod ani k částečné aplikaci ust. § 150 o. s. ř.). Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. pak změnil rozsudek soudu I. stupně v odst. II. ve výroku o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 23 641,66 Kč k rukám jeho právního zástupce v zákonné lhůtě 3 dnů (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

17. V odvolacím řízení ohledně věci samé uspěl žalovaný, který má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů této fáze řízení. Jelikož rozhodnutí ve věci samé bylo shledáno věcně správným, nejsou dle § 150 o. s. ř. dány důvody pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žalovanému. Za účelně vynaložené náklady žalovaného v odvolacím řízení lze považovat písemné vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 2. 6. 2026 a účast u jednání odvolacího soudu dne 9. 6. 2026, tedy odměnu 2 x 3 020 Kč, 2x režijní paušál po 450 Kč, náhradu za promeškaný čas za cestu , adresa, a zpět za 6 půlhodin po 150 Kč, tedy 900 Kč, a náhradu cestovného 1 336 Kč, celkem 9 176,60 Kč, k tomu náhrada 21 % DPH 1 927,10 Kč, celkem 11 103,70 Kč. Pokud jde o odvolání žalovaného do výroku o náhradě nákladů řízení, zde žalovaný uspěl pouze z jedné poloviny, tudíž za tento úkon právní služby mu náhrada nákladů nenáleží. Odvolací soud proto žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 11 103,70 Kč k rukám právního zástupce ve lhůtě 3 dnů.