15 Co 136/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kosové a soudců JUDr. Roberta Ožvalda a JUDr. Marcely Pechové ve věci zástavního věřitele: Jméno zástavního věřitele ., IČ IČO zástavního věřitele sídlem Adresa zástavního věřitele zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti zástavním dlužníkům:

1. Jméno zástavního dlužníka A , narozená rodné přijmení Datum narození zástavního dlužníka A bytem Adresa zástavního dlužníka A 2. Jméno zástavního dlužníka B , narozený rodné přijmení Datum narození zástavního dlužníka B bytem Adresa zástavního dlužníka B zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 3. Jméno advokáta C , narozený rodné přijmení Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C zastoupený advokátem Jméno advokáta D sídlem Adresa advokáta D 4. Jméno advokáta E , narozená rodné přijmení Datum narození advokáta E , adresa o nařízení soudního prodeje zástavy o odvolání zástavních dlužníků Jméno advokáta C a Jméno zástavního dlužníka B proti usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 11. 2024, č. j. 4 C 104/2024-104 I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje.II. Odvolací řízení o odvolání zástavního dlužníka , Jméno zástavního dlužníka B, se zastavuje.

1. Napadeným usnesením soud I. stupně nařídil soudní prodej zástavy, a to pozemku parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, (rodinný dům) a pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada, vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor, k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 2 434 853,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p. a. od 16. 4. 2013 do zaplacení zajištěné zástavním právem k zástavě ve prospěch zástavního věřitele.

2. Z odůvodnění napadeného usnesení plyne, že zástavní věřitel podal návrh na soudní prodej zástavy dne 29. 4. 2024 s tvrzením, že právní předchůdce zástavního věřitele , právnická osoba, . jako věřitel uzavřel s , Anonymizováno, , Anonymizováno, úvěrovou smlouvu dne 20. 5. 2009, na jejímž základě jim byl poskytnut úvěr ve výši 2 500 000 Kč. Pro neplnění povinností byl úvěr zesplatněn dne 15. 4. 2013 a k tomuto datu byl vyčíslen dluh na částku specifikovanou ve výroku tohoto usnesení. Pohledávka je zajištěna zástavním právem k nemovitostem, rovněž specifikovaných ve výroku usnesení. Zástavní dlužníci s návrhem nesouhlasili a namítli promlčení pohledávky. Zástavní věřitel svá tvrzení prokázal úvěrovou smlouvou z 20. 5. 2009, smlouvou o zřízení zástavního práva z 20. 5. 2009, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 4. 2014 a dále doložil usnesení KS v Českých Budějovicích, že dne 3. 5. 2021 pod č. j. KSCB , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, 4, z něhož plyne, že ve věci dlužníků probíhá insolvenční řízení. Došlo tak k naplnění podmínek dle § 358 odst. 1 z. ř. s., jelikož byla doložena existence zajištěné pohledávky a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné skutečnosti při nařízení soudního prodeje zástavy soud nezkoumá, proto se nezabýval ani námitkou promlčení, která má své místo až ve druhé fázi řízení o soudní prodej zástavy, tedy ve fázi vykonávacího řízení. O nákladech řízení okresní soud nerozhodoval, o nich se rozhoduje až ve fázi vykonávacího řízení, tedy, až bude najisto postaveno, že bylo o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 114/06 nebo I. ÚS 28/14 nebo III. ÚS 68/16).

3. Proti tomuto usnesení podal odvolání zástavní dlužník , Jméno zástavního dlužníka B, , který své odvolaní ještě předtím, než o něm bylo rozhodnuto, vzal zpět. Aniž by odvolací soud musel zjišťovat stanovisko ostatních účastníků řízení, odvolací řízení dle § 207 odst. 2 o. s. ř. o odvolání zástavního dlužníka , Jméno zástavního dlužníka B, zastavil.

4. Odvolání dále podal zástavní dlužník , Jméno advokáta C, , který namítl promlčení zástavního práva, o čemž měl soud I. stupně rozhodnout již ve fázi nařízení soudního prodeje zástavy. To podle odvolatele plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 1946, sp. zn. Rv I 835/44, nebo z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 32 Odo 917/2003, podle něhož lze námitku promlčení vznést kdykoliv v průběhu řízení až do jeho pravomocného skončení či z rozhodnutí ze dne 24. 4. 2003 sp. zn. 25 Cdo 1460/2002, které řeší hmotněprávní důsledky důvodně vznesené námitky promlčení. Dle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 1983, sp. zn. Sc 2/83, dovolává-li se účastník občanského soudního řízení promlčení, nemůže soud promlčené právo přiznat a návrh na zahájení řízení v takovém případě zamítne. Podle přesvědčení odvolatele se hmotněprávní námitkou promlčení má zabývat především soud nalézací, a nikoliv až vykonávací. Usnesení o nařízení prodeje zástavy je exekučním titulem a je především úkolem soudu nalézacího, aby řádně zhodnotil, zda jsou splněny podmínky pro vykonatelnost takového rozhodnutí. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 47/2006 se exekuční soud nemůže zabývat otázkou promlčení již ve fázi nařízení výkonu rozhodnutí, ale teprve ve stádiu jeho zastavení. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2185/2009 pak platí, že jestliže se zástavní dlužník dovolal důvodně promlčení zástavního práva, je nepochybné, že zástavní věřitel se již nemůže domoci prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy, a tedy ani uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy a že zástavní právo nemůže nadále být způsobilým právním prostředkem pro uspokojení zajištěné pohledávky. Nelze-li promlčené právo věřiteli přiznat, pak dovolal-li se zástavní dlužník důvodně promlčení zástavního práva, nemůže být zástavní právo nadále způsobilým právním prostředkem pro uspokojení zajištěné pohledávky. Institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Pokud by zástavní dlužník přijal názor, že bez ohledu na promlčení či důvodně vznesenou námitku promlčení, soud může nařídit prodej zástavy, jednalo by se o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany, popř. o výkon práv a povinností, které bez právního důvodu zasahují do práv a oprávnění jiných a je v rozporu s dobrými mravy. Z těchto důvodů navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Zástavní věřitel se k odvolání nevyjádřil.

6. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, proto odvolací soud věc projednal a přezkoumal napadené usnesení dle § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu. Rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o. s. ř. [účastníci byli vyzváni, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, a protože se žádný z nich nevyjádřil, má se za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že proti tomuto postupu odvolacího soudu nemají námitek].

7. Odvolání není důvodné.

8. V usnesení ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2870/2022 Ústavní soud uvedl, že již dříve vyložil (srovnej např. nálezy ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 68/16, ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 28/14 či ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. II. ÚS 114/06), že se řízení o soudním prodeji zástavy uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, se zástavní věřitel domáhá soudního prodeje zástavy a tato fáze končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Soud v ní zkoumá pouze skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 věta první z. ř. s. a pro nařízení soudního prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení. To znamená, že soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné skutečnosti nejsou v této fázi řízení významné. To, že soud zkoumá pouze skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 věta první z. ř. s. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v této fázi řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy, a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce nebo vylučovací žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí.

9. Z odůvodnění napadeného usnesení plyne, že soud I. stupně skutečnosti uvedené v ustanovení § 358 odst. 1 z. ř. s. za prokázané, což ostatně odvolatel , Jméno advokáta C, nijak nezpochybňuje. Ve smyslu výše uvedeného se správně nezabýval námitkou promlčení, kterou v prvoinstančním řízení vznesli oba odvolatelé, protože její řešení má své místo v druhé fázi soudního prodeje zástavy formou návrhu na zastavění výkonu rozhodnutí. Povaha řízení o soudním prodeji zástavy určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v citovaném ustanovení soudu neumožňuje provádět dokazování ke sporným otázkám a soudě dle obsahu námitek promlčení vznesených odvolateli a vyjádření zástavního věřitele, lze důvodně předpokládat, že k vyřešení otázky promlčení bude muset být takové dokazování provedeno. K jiným skutečnostem, než které jsou uvedeny v citovaném ustanovení, lze přihlížet již ve fázi nařízení soudního prodeje zástavy jen tehdy, jsou-li zřejmé (evidentní, nevzbuzující žádné pochybnosti) ze spisu tak, že je nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků a nevyžadují další dokazování.

10. Soudní prodej zástavy se vyznačuje zvláštní povahou řízení, proto na daný případ nelze aplikovat rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná v odvolání, která se týkají klasického nalézacího řízení (řízení o určení, že zástavní právo neexistuje, o náhradu nemajetkové újmy), přestože v nich uvedené závěry stran promlčení, důsledků promlčení, uplatnění námitky promlčení apod. samozřejmě nelze nijak zpochybňovat.

11. Soud I. stupně správně nerozhodoval o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 1 o. s. ř. Přiléhavý je v této souvislosti odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. II. ÚS 114/2006, podle kterého je porušením práva na spravedlivý proces a principu rovnosti účastníků řízení, pokud je v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu či nikoliv. Z týchž důvodů nerozhodoval o nákladech odvolacího řízení ani odvolací soud.