15 Co 154/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové v právní věci žalobce: Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , narozený dne Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem JUDr. Ladislavem Novotným sídlem 9. května 1282, 390 02 Tábor proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno , narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno I o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 9. 2. 2024, č. j. 4 C 236/2022-128

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkové parcele č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ostatní plocha, pozemkové parcele č. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří s domem čp. , Anonymizováno, a pozemkové parcele č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zahrada, vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , tyto nemovité věci přikázal do výhradního vlastnictví žalobce, kterému zároveň uložil povinnost zaplatit žalované na vypořádání jejího spoluvlastnického podílu částku 5 435 000 Kč do 2 měsíců od právní moci rozsudku. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Dle odůvodnění rozsudku měl soud za prokázané, že účastníci jsou bývalí manželé a rovnodílní podíloví spoluvlastníci specifikovaných nemovitých věcí, přičemž matce žalované , jméno FO, svědčí doživotní právo věcného břemene bytu k domu čp. , Anonymizováno, na parcele č. , hodnota, . Znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, č. , č. účtu, ze dne 29. 8. 2023 měl soud za prokázané, že samostatně stojící neoplocený pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je dle územního plánu zahrnut do ploch bydlení v rodinném domě a není reálně dělitelný, neboť rozdělení na jakékoliv části by velmi omezilo možnosti výstavby; obvyklou cenu tohoto pozemku určil znalec částkou 3 570 000 Kč. V rodinném domě čp. , Anonymizováno, (tvořící funkční celek s pozemky p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) se nachází 3 bytové jednotky 2+1, 2+1, 2+kk, další 3 místnosti a rozestavěný prostor koupelny, dům je tvořen původním objektem (východní část) a přístavbou západní části, každá část má vlastní vchod a měření elektřiny, společný pro obě části je vodovod, kanalizace a vytápění. Pokud znalec ve spolupráci s odborem výstavby a životního prostředí MěÚ ve , adresa, zkoumal možnost rozdělení objektu čp. , Anonymizováno, , učinil závěr, že rozdělení na 2 rodinné domy s vlastními čísly popisnými není možné a takové řešení nebude schváleno, vzhledem k zastavitelnosti pozemku. Jediné možné řešení by bylo rozdělit rodinný dům na 2 nebo 3 samostatné bytové jednotky, náklady rozdělení na 2 bytové jednotky znalec uvažoval v částce cca maximálně 80 000 Kč. Obvyklou cenu rodinného domu čp. , Anonymizováno, s pozemky v jednotném funkčním celku určil znalec ve výši 7 300 000 Kč s tím, že na tuto cenu mělo vliv zohlednění věcného břemene bytu ve prospěch matky žalované, naopak bez vlivu bylo předkupní právo města , adresa, k pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , neboť v případě jeho uplatnění město vykupuje pozemky za obvyklou cenu. Jelikož k závěrům znalce neměl žádný z účastníků námitky, soud ze znaleckého posudku vycházel. Mezi účastníky pak nebylo sporu o tom, že žalobce disponuje dostatkem finančních prostředků, kterými bude schopen v relativně krátké době vyplatit žalované vypořádací podíl.

3. Po právní stránce vycházel soud I. stupně z ust. § 1140 odst. 1 o. z., podle kterého nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, když ze vzájemné komunikace účastníků je zřejmé, že jejich vztahy jsou vyhrocené a spoluvlastnický vztah nefunguje; proto zrušení spoluvlastnictví (§ 1143 o. z.) shledal důvodným. Ohledně způsobu vypořádání spoluvlastnictví vycházel z toho, že občanský zákoník v ust. § 1144 a násl. stanovuje posloupnost způsobů vypořádání. Jako první v pořadí přichází v úvahu rozdělení společné věci, je-li to možné (§ 1144 odst. 1 o. z.). V případě samostatně stojícího pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, jeho dělitelnost vyloučil znalec, zároveň soud vzal v úvahu, že žádný z účastníků tento pozemek neužívá, není s ním jakkoliv více osobně spjat a že rozdělením pozemku by došlo ke snížení jeho hodnoty. V případě domu čp. , Anonymizováno, s pozemky v jednotném funkčním celku by přicházelo v úvahu dělení na 2 nebo 3 samostatné bytové jednotky, o což však nemá zájem žádný z účastníků; rozdělení na 2 rodinné domy s vlastními čísly popisnými, jak navrhovala žalovaná, však možné není a takové řešení nebude příslušným orgánem schváleno. Proto k reálnému rozdělení nemovitých věcí soud nepřistoupil. Jako druhý způsob vypořádání přichází dle § 1147 o. z. v úvahu přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu. Jedním z rozhodných hledisek je skutečnost, že spoluvlastník musí s přikázáním věci do svého vlastnictví souhlasit. Žalobce původně navrhoval, aby rodinný dům čp. , Anonymizováno, s pozemky v jednotném funkčním celku byl přikázán do vlastnictví žalované za náhradu, následně dokonce bez náhrady, žalovaná však s takovým postupem nesouhlasila s tím, že údržba a provoz nemovitostí je značně finančně náročná. Jelikož tak hrozilo, že soud přistoupí k nařízení prodeje těchto nemovitých věcí, žalobce následně souhlasil s přikázáním i tohoto rodinného domu s pozemky do svého vlastnictví (když od počátku řízení požadoval, aby mu byl přikázán samostatný pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Proto soud I. stupně všechny nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobce, kterému uložil povinnost zaplatit žalované na vypořádání jejího podílu jednu polovinu obvyklé ceny nemovitostí stanovené znaleckým posudkem, tedy částku 5 435 000 Kč. Jelikož žalobce sám navrhl poměrně krátkou lhůtu k vyplacení této náhrady do 2 měsíců od právní moci rozsudku, soud ji převzal do svého rozhodnutí. O nákladech řízení rozhodl za situace, kdy žádný z účastníků tyto nepožadoval.

4. Rozsudek napadla odvoláním žalovaná, která v něm uvedla, že žalobce a jeho právní zástupce navrhují setkání. V doplnění odvolání namítla, že z provedeného dokazování plyne, že nemovitost čp. , Anonymizováno, jde fakticky rozdělit. Dále uvedla, že výše ceny podílu k výplatě neodpovídá jeho skutečné hodnotě (věcné břemeno), přičemž vypořádání spoluvlastnictví v současné době považuje za spekulaci ze strany žalobce (vypořádat hned můžou stavební parcelu). Jelikož žalobce nemá záměr do domu a zahrady investovat, udržovat je a bydlet zde, hlásí se žalovaná o zadní zahradu u lesa, která je oddělena od nemovitostí plotem, přičemž přístup k ní lze zajistit od souseda. O zahradu se chce starat, pořizovali ji její předci, přičemž po sňatku se žalobcem dostali zdarma každý jednu polovinu nemovitosti čp. , Anonymizováno, .

5. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku. Potvrdil jednání se žalovanou po rozsudku soudu I. stupně, nicméně bez jakékoliv dohody či jiného výsledku. Pokud se žalovaná brání zrušení spoluvlastnictví, nemá k tomu žádný reálný důvod. Dům čp. , Anonymizováno, s přilehlými pozemky žalobce neužívá, samostatný pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, neužívá aktuálně žádný z účastníků. Podílové spoluvlastnictví žalobce zatěžuje, neboť např. platí spotřebu elektřiny v domě čp. , Anonymizováno, , byť jej neužívá. V průběhu řízení učinil žalobce řadu vstřícných návrhů vůči žalované na způsoby vypořádání spoluvlastnictví, ta s nimi nesouhlasila. Při závěru o nedělitelnosti rodinného domu čp. , Anonymizováno, a přilehlých pozemků a při nezájmu žalované o pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, pak vykrystalizovalo jediné řešení dané situace, ke kterému soud I. stupně správně přistoupil.

6. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, tedy včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. tak učinil při jednání dne 25. 7. 2024 v nepřítomnosti žalované, která se z účasti na jednání omluvila. Dospěl přitom k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Soud I. stupně se věcí řádně zabýval, provedl účastníky navržené důkazy, které byly potřebné pro rozhodnutí ve věci (další dokazování účastníci nenavrhovali), provedené důkazy hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., tedy jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo (zejména s ohledem na vyjádření a stanoviska účastníků) a věc posoudil správně rovněž po právní stránce dle příslušných ustanovení citovaných v odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud proto na toto podrobné a přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně v plném rozsahu odkazuje a zejména k odvolacím námitkám žalované (byť poměrně stručným) uvádí následující.

8. Soud I. stupně s poukazem na ust. § 1140 odst. 1 o. z., podle kterého nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, shledal důvodným požadavek žalobce na zrušení spoluvlastnictví, a to s ohledem na vyhrocené vztahy mezi účastníky a nefungující spoluvlastnický vztah; tyto důvody žalovaná ani v odvolání nezpochybňuje. Uvedené základní pravidlo doplňuje odst. 2 ust. § 1140 o. z., podle kterého kterýkoliv ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o zrušení spoluvlastnictví; nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Pokud žalovaná v průběhu řízení před soudem I. stupně poukazovala na to, že je zbytečné spěchat a že situaci lze řešit někdy v budoucnu, a to s ohledem na bydlení její matky v domě čp. , Anonymizováno, , je z tohoto pohledu významné, že matce žalované , jméno FO, svědčí doživotní právo věcného břemene bytu k domu čp. , Anonymizováno, na parcele č. , hodnota, . Na existenci tohoto věcného břemene a tedy na užívání předmětných nemovitých věcí matkou žalované se ani zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví ničeho nemění; z tohoto pohledu není žádný důvod podílové spoluvlastnictví k domu čp. , Anonymizováno, s přilehlými pozemky nezrušit. Přitom při odvolacím jednání žalobce deklaroval, že nehodlá přistoupit k prodeji domu čp. , Anonymizováno, , ani se nechce do domu nastěhovat, v každém případě zachová právo bydlení paní , jméno FO, , přičemž je připraven zajistit rovněž správce, který by se o dům staral.

9. Argumentuje-li žalovaná možnou spekulací ze strany žalobce (a v této souvislosti zmiňuje neodpovídající hodnotu výše podílu k výplatě s ohledem na věcné břemeno), lze poukázat na průběh řízení před soudem I. stupně a stanoviska účastníků ke způsobu vypořádání spoluvlastnictví, tedy že žalobce původně navrhoval přikázání domu čp. , Anonymizováno, s přilehlými pozemky žalované, aniž by požadoval (při současném přikázání pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, do jeho vlastnictví) vyplacení jakéhokoliv rozdílu v hodnotě nemovitostí. Toto své stanovisko změnil a souhlasil s přikázáním domu čp. , Anonymizováno, s přilehlými pozemky do svého vlastnictví až za situace, kdy o tyto nemovité věci žalovaná zájem neměla a ve smyslu § 1147 věta druhá o. z. přicházel v úvahu poslední způsob vypořádání spoluvlastnictví, tedy nařízení prodeje těchto nemovitých věcí ve veřejné dražbě. Na základě uvedeného tak nelze dospět k závěru, že by žalobce žádal o zrušení spoluvlastnictví k újmě žalované, tudíž ani z tohoto hlediska zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků nic nebrání.

10. Soud I. stupně nepochybil ani při rozhodnutí o způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví. Jak uvádí v odůvodnění rozsudku, prvotním způsobem vypořádání spoluvlastnictví je ve smyslu § 1144 o. z. rozdělení společné věci, je-li to možné. Tvrdí-li žalovaná v odvolání, že po provedeném dokazování se dospělo ke zjištění, že nemovitost čp. , Anonymizováno, (dvojdomek) jde fakticky rozdělit, není tento její názor správný a je v rozporu s tím, co bylo ohledně možnosti reálného rozdělení domu čp. , Anonymizováno, zjištěno soudem I. stupně na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Ten v závěru svého znaleckého posudku uvádí, že ve spolupráci s oborem výstavby a životního prostředí ve , adresa, zkoumal možnost rozdělení objektu čp. , Anonymizováno, , přičemž rozdělení na 2 rodinné domy s vlastními čísly popisnými dle uvedeného úřadu není možné a toto řešení nebude schváleno, vzhledem k zastavitelnosti pozemku. Jelikož z judikatury soudů plyne, že k závěru o dělitelnosti stavby je třeba vyžádat stanovisko stavebního úřadu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 837/2018), učinil znalec odpovídající závěr správně po zjištění stanoviska příslušného orgánu státní správy. Proto soud I. stupně nepochybil, pokud z tohoto odborného závěru znalce vycházel. K nemožnosti reálného rozdělení samostatného pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, odkazuje odvolací soud zcela na odůvodnění napadeného rozsudku, když ani žalovaná uvedený závěr nijak nezpochybňuje.

11. Soud I. stupně nepochybil ani v tom, že nepřistoupil k vypořádání spoluvlastnictví rozdělením domu čp. , Anonymizováno, na bytové jednotky, neboť o takové řešení neměl žádný z účastníků zájem; při tomto jejich postoji nelze ani důvodně předpokládat, že by byli ochotni vynaložit náklady uváděné znalcem na takové rozdělení (byť by nebyly nikterak vysoké). Jelikož s ohledem na nefungující vztahy mezi účastníky by takové rozdělení bylo zdrojem dalších neshod a problémů při řešení praktických záležitostí, neboť ve spoluvlastnictví účastníků by zůstaly společné části domu s pozemky, nepovažuje odvolací soud vypořádání spoluvlastnictví rozdělením domu čp. , Anonymizováno, na bytové jednotky ve smyslu § 1144 o. z. za možné.

12. Pokud žalovaná v odvolání uvádí, že se hlásí o zadní zahradu u lesa, která je oddělena od nemovitostí plotem, plyne z vyjádření žalobce při odvolacím jednání, že tím míní nejspíše zahradu, která náleží k domu čp. , Anonymizováno, , je součástí dvojdomku a dle jeho názoru není možné její oddělení; navíc žalobce vyjádřil pochybnosti o tom, jakým způsobem by žalovaná řešila přístup k tomuto pozemku se svojí sestrou (vlastnicí sousedního pozemku), se kterou nemá mít dobré vztahy. S ohledem na obsah znaleckého posudku a v něm obsažené kopie katastrální mapy a dalších listin je rovněž odvolací soud toho názoru, že uvedená část pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, tvoří funkční celek s pozemkovou parcelou p. č. , hodnota, s domem čp. , Anonymizováno, , na uvedenou část zahrady je přístup z přední části tohoto pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, kolem domu čp. , Anonymizováno, , tudíž ve shodě se žalobcem ani odvolací soud nepovažuje oddělení tzv. zadní zahrady za dobře možné. Poukazuje-li žalovaná v odvolání na své vazby k této zahradě a na pořízení nemovitostí ze strany jejích předků, lze v této souvislosti odkázat na průběh řízení před soudem I. stupně, kde jí žalobce nabízel přenechání celého tohoto funkčního celku včetně uvedené zahrady do výlučného vlastnictví bez náhrady, což žalovaná odmítla (s ohledem na náročnost správy rodinného domu). Za této situace považuje i odvolací soud přikázání všech nemovitých věcí do výlučného vlastnictví žalobce dle § 1147 věta první o. z. za věcně správné rozhodnutí a jedině možné řešení vypořádání spoluvlastnictví účastníků.

13. Při stanovení výše vypořádacího podílu žalované vycházel soud I. stupně z odborných znaleckých závěrů o obvyklé ceně nemovitých věcí, v rámci jejíhož stanovení znalec správně zohlednil i existenci věcného břemene užívání bytu ve prospěch matky žalované (věcné břemeno oceněno částkou 755 015 Kč). Jelikož toto věcné břemeno reálně existuje a rodinný dům čp. , Anonymizováno, s přilehlými pozemky zatěžuje, dospěl znalec ke správnému závěru, že snižuje obvyklou cenu těchto nemovitých věcí. Jelikož jiné námitky proti určení výše obvyklé ceny nemovitých věcí žalovaná nevznesla, má i výše vypořádacího podílu v částce 5 435 000 Kč (jedna polovina obvyklé ceny všech nemovitých věcí) oporu v provedeném dokazování. Tudíž ani v této části odvolací soud neshledal žádné pochybení soudu I. stupně.

14. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, tedy včetně bezchybného výroku o nákladech řízení, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná se svým odvoláním neuspěla a právo na náhradu nákladů této fáze řízení nemá, žalobce pak náklady odvolacího řízení nepožadoval.