15 Co 20/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno - Jméno žalovaného sídlem Adresa žalovaného o určení vlastnického práva k nemovité věci o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 12. listopadu 2024, č. j. 9 C 33/2023-112 I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje., jméno FO, . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) určil, že žalobce je vlastníkem stavební parcely č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, spolu se stavbou č. p. , Anonymizováno, jiná stavba, zapsané v katastru nemovitostí u , právnická osoba, , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, pro obec a kat. úz. , adresa, (odst. I.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (odst. , jméno FO, .).

2. Žalobce se domáhal požadovaného určení vlastnického práva k uvedené nemovité věci s tvrzením, že je právním nástupcem místní organizace , Anonymizováno, , , jméno FO, (v jejíž prospěch jsou předmětné nemovité věci dosud zapsány v katastru nemovitostí), která na základě notářského zápisu sepsaného státním notářem v Táboře , tituly před jménem, , Anonymizováno, dne 30. 10. 1964, č. j. N 196/64 a NZ 199/64 zakoupila původní nemovitosti označené jako stavební parcela č. , hodnota, s kolnou č. p. , Anonymizováno, ; v případě neprokázání právního nástupnictví se žalobce dovolával vydržení vlastnického práva. Žalovaný byl přesvědčen, že se žalobci nepodařilo prokázat, že je univerzálním či singulárním nástupcem původního vlastníka, jakož ani tvrzené vydržení vlastnického práva.

3. Soud I. stupně dovodil naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení vlastnického práva ve smyslu § 80 o. s. ř. (jiným způsobem se žalobce nemůže domoci svého práva) a s ohledem na právní úpravu dle § 64 a § 65 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (problematika nedostatečně identifikované osoby zapsané v katastru nemovitostí jako vlastník), pasivní legitimaci žalovaného (České republiky, za kterou jedná , Jméno žalovaného, ). Na základě provedených důkazů (listinných i svědeckých výpovědí) měl za prokázané, že , Anonymizováno, existoval od roku 1922 v různých podobách podle právě platné právní úpravy a že činnost vyvíjela vždy pouze jediná společnost sdružující chovatele poštovních holubů, s uvedením čísla , jméno FO, . označující konkrétní odbornost chovatelů. V roce 1964 nabyl spolek (označený jako místní organizace , Anonymizováno, , , jméno FO, .) na základě kupní smlouvy ze dne 30. 10. 2064 uzavřené formou notářského zápisu pozemek p. č. , hodnota, s kolnou č. p. , Anonymizováno, a veškerými součástmi a příslušenstvím, na kterém vybudoval vlastními silami a z vlastních prostředků stávající klubovnu. Byť vnitřní dokumenty k posouzení právní subjektivity tohoto spolku dle zákona č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organizacích, nejsou k dispozici, soud I. stupně uzavřel, že pokud v roce 1964 spolek s uvedeným označením (dodnes zapsaný v katastru nemovitostí) existoval, státní notář sepsal notářský zápis a došlo k registraci smlouvy, lze vycházet z předpokladu, že spolek byl nadán subjektivitou (dle § 3 uvedeného zákona složka organizace mohla mít právní subjektivitu) a nemovitosti do svého vlastnictví řádně nabyl. V průběhu následujících let pokračoval tento spolek v činnosti pouze s přirozenou personální odměnou (jak vyplynulo i z výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , dlouhodobých členů spolku), byť byl veden pod různými názvy podle aktuální právní úpravy (mimo jiné , právnická osoba, , základní organizace chovatelů poštovních holubů). Výpisy z obchodního rejstříku měl soud I. stupně za prokázané, že dne 25. 3. 2004 vznikl , právnická osoba, a dne 20. 7. 2004 , právnická osoba, , základní organizace , adresa, (žalobce), přičemž podle § 3045 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se sdružení podle předcházejícího zákona č. 83/1990 Sb. považují za spolky podle tohoto zákona. Dále soud ze zápisu z konference chovatelů poštovních holubů v , adresa, ze dne 23. 1. 2004 zjistil odhlasování ukončení činnosti odbornosti chovatelů poštovních holubů v rámci struktur , právnická osoba, a vytvoření samostatného svazu, jímž je , právnická osoba, , jehož stanovy obsahují prohlášení, že jde o nástupnický spolek organizací odbornosti chovatelů poštovních holubů , právnická osoba, . Dle prezenční listiny ze dne 14. října 2005 pak proběhla uvedeného dne schůze bývalé základní organizace chovatelů poštovních holubů , právnická osoba, , adresa, , kde podepsaní členové prohlásili, že areál klubovny používají pro závody poštovních holubů, že z důvodu zakoupení areálu byly zvýšeny členské příspěvky a že rozhodnutím této schůze přešla základní organizace chovatelů poštovních holubů, , právnická osoba, , jméno FO, ., do , právnická osoba, jako základní organizace , adresa, (snaha o vyřešení majetkových vztahů ke klubovně pak byla dále předmětem jednání dne 27. 12. 2005). Soud I. stupně proto uzavřel, že v roce 2004 došlo k odtržení odbornosti chovatelů poštovních holubů do samostatné organizace (členové měli zájem o sportovní zaměření, ve kterém u původního , právnická osoba, nemohli pokračovat, zde zůstala pouze činnost výstavní). Zároveň konstatoval, že k zápisu žádného pobočného spolku , právnická osoba, zabývajícího se chovem poštovních holubů v regionu , jméno FO, nedošlo a jediným spolkem, který po odtržení od , právnická osoba, disponoval právní subjektivitou, je žalobce. Soud I. stupně tedy vycházel z toho, že organizační složka , právnická osoba, v roce 2004 v Táboře právní existovala, vlastnila majetek a vyvíjela činnost, která byla předmětem její odbornosti. Poukázal pak na stanovy , právnická osoba, , které v § 18 odst. 5 upravovaly zánik organizace za předpokladu, že o tom rozhodne členská schůze s 3/4 většinou všech členů a současně rozhodne o tom, jak bude naloženo s majetkem (včetně vypořádání dluhů apod.). Byť zápis ze žádné schůze není k dispozici, z prezenční listiny ze dne 14. 10. 2005 plyne prohlášení všech podepsaných členů, že celá organizace přešla do , právnická osoba, , , jméno FO, , a že považují sporné nemovitosti za své. Na základě toho dospěl k závěru, že s ohledem na ust. § 12 odst. 1 písm. c) [správně písmeno a)] zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, došlo k zániku původní organizace dobrovolným sloučením s , Anonymizováno, , jehož organizační složkou se stala a do níž tak přešli všichni členové a celá organizace s veškerým svým majetkem (jak jsou o tom přesvědčeni dle svých výpovědí členové této organizace). Proto žalobce prokázal, že je univerzálním nástupcem původní organizace dosud zapsané v katastru nemovitostí jako vlastník. Aniž tak musel zvažovat případné vydržení vlastnického práva žalobce, soud I. stupně žalobě vyhověl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy úspěšný žalobce se tohoto práva vzdal.

4. Rozsudek napadl žalovaný odvoláním. Namítá, že v řízení nebyla bezpečně prokázána identita kupujícího uvedeného ve smlouvě z roku 1964 (odkaz na sdělení Ministerstva vnitra z 16. 9. 2024). Byť lze dojít ke ztotožnění , právnická osoba, a , právnická osoba, drobného zvířectva, jehož stanovy byly schváleny rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 11. 12. 1970 (odkaz na vyjádření tohoto ministerstva ze dne 16. 10. 2006), nelze s jistotou říci, že původní kupující je skutečným předchůdcem , právnická osoba, , potažmo žalobce. V tomto směru dále odkázal na rozhodnutí , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, ze dne 22. 11. 2006, podle kterého nelze učinit skutkový závěr o osudu předmětné nemovitosti bez doložení skutečnosti, se kterou zákon spojuje účinek převodu či přechodu práv a povinností. Dle názoru žalovaného tak žádný z provedených důkazů přímo ani nepřímo nepotvrzuje právní nástupnictví žalobce po knihovním vlastníkovi předmětné nemovitosti. Pokud soud I. stupně dovodil, že v roce 2004 došlo k zániku původní organizační jednotky , právnická osoba, jejím sloučením s jiným subjektem (současným žalobcem), nebyl předložen jakýkoliv důkaz o naložení s předmětnou nemovitostí (navíc nebylo prokázáno, že , právnická osoba, vůbec kdy předmětnou nemovitost vlastnil). Žalobce je totiž novým subjektem vzniklým v roce 2004 a ani sám netvrdil uvedený způsob přechodu vlastnictví předmětné nemovitosti. Přitom by muselo dojít k majetkovému vypořádání ve smyslu § 12 odst. 3, 4 zák. č. 83/1990 Sb., ovšem k takové okolnosti žalobce ničeho nepředložil. Jelikož tak dle názoru žalovaného dospěl soud I. stupně k nesprávným skutkovým i právním závěrům, navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba zamítnuta.

5. Žalobce s podaným odvoláním nesouhlasil a plně se ztotožnil s obsahem odůvodnění napadeného rozsudku. Kupní smlouva z roku 1964 vznikla formou notářského zápisu a následnou registrací státního orgánu, kupující tedy musel jako subjekt nepochybně právně existovat a bylo tak třeba posoudit právní nástupnictví žalobce po tomto kupujícím. Žalobce akcentuje názor soudu I. stupně, že situace týkající se občanských spolků a sdružení byla v minulosti složitá, mnohdy nepřehledná, a že absence listin, ve státem zřízených a udržovaných orgánech, nemůže jít k tíži občanů. Za relevantní nepovažuje odkaz žalovaného na postup , právnická osoba, v Táboře, ale ztotožňuje se s postupem soudu I. stupně, který nástupnictví řešil analýzou předložených listin, svědectvím osob a odkazem na postupnou právní úpravu. Potvrdil-li soud I. stupně svým rozhodnutím právní nástupnictví žalobce k původnímu kupujícímu, otázka nakládání s majetkem zde nepřichází v úvahu (přitom i v dnešní době žijí někteří členové žalobce, kteří sportovní činnost spojenou s chovem holubů provozovali již v roce 1964). Soud I. stupně tedy správně analyzoval právní úpravu týkající se spolků a sdružení od roku 1964 a v návaznosti na další zjištěné skutečnosti (kontinuita činnosti členů spolku, placení daní, další listiny), dospěl k závěru, že žalobce je právním nástupcem původního kupujícího. Proto žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně.

6. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Odvolací soud dle § 213a odst. 1 o. s. ř. doplnil dokazování aktuální výpisem z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, , ze kterého plyne, že jako vlastník parcely p.č. , hodnota, , jejíž součástí je stavba , adresa, , jiná stavba, je nadále označena místní organizace , Anonymizováno, , , adresa, , a že dle poznámek na listu vlastnictví byl vlastník vyzván k doložení identifikačních údajů (s upozorněním , právnická osoba, ). Jedná se tedy o stejnou situaci, jaká zde existovala v době rozhodnutí soudu I. stupně. Proto odvolací soud přisvědčil správnosti závěru soudu I. stupně o existenci naléhavého právního zájmu žalobce ve smyslu § 80 o. s. ř. na požadovaném určení vlastnického práva, jakož i o pasivní legitimaci žalovaného státu.

8. Odvolací dále doplnil dokazování ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. stanovami , právnická osoba, z roku 1980, které jako příloha měly být předloženy v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 4 C 33/2007 (důkaz tímto spisem provedl již soud I. stupně). Z těchto stanov mělo vyplývat rozdělení , Anonymizováno, na , právnická osoba, a , Anonymizováno, . Z uvedených stanov plyne, že se jedná o stanovy , právnická osoba, (ČSCH) a že byly přijaty na III. sjezdu ČSCHZD, konaném ve dnech 29. 2. a 1. 3.1980. Dále odvolací soud podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování stanovami , právnická osoba, ze dne 17. 2. 2024 (dle obsahu protokolu o jednání soudu I. stupně ze dne 25. 10. 2024 důkaz těmito stanovami proveden nebyl, nicméně v odůvodnění rozsudku z nich soud vycházel). Z obsahu těchto stanov, schválených dne 17. 2. 2024 odvolací soud zjistil, že , právnická osoba, je nástupnickým spolkem organizací odbornosti chovatelů poštovních holubů z , právnická osoba, , přičemž pobočné spolky nabývají svým jménem práva a zavazují se k povinnostem včetně práva nabývat a vlastnit movitý a nemovitý majetek.

9. Po takto doplněném dokazování může odvolací soud v prvé řadě přisvědčit skutkovému závěru soudu I. stupně i jeho právnímu hodnocení ohledně nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem místní organizací , jméno FO, , Anonymizováno, , a to na základě kupní smlouvy ze dne 30. 10. 1964. Ohledně právního posouzení existence takové organizace (ať již celorepublikové či místní složky) soud I. stupně správně poukázal na příslušnou právní úpravu platnou pro rok 1964, kterou představoval zákon č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organizacích a shromážděních. Byť podle § 2 tohoto zákona bylo třeba ke vzniku organizace schválení organizačního řádu, což prováděl příslušný národní výbor, potom i bez doložení takové listiny obstojí závěr soudu I. stupně, že takový spolek s označením uvedeným v kupní smlouvě (a dodnes takto zapsaný v katastru nemovitostí) v té době existoval. Správnost tohoto závěru se logicky odvíjí od obsahu notářského zápisu ze dne 30. 10. 1964, č.j. N 196/1964, Nz 166/64, kde je kupující subjekt jednoznačně identifikován, přičemž za tohoto kupujícího se ke státnímu notáři dostavili a jménem kupujícího jednali , jméno FO, jako předseda uvedené místní organizace a , jméno FO, jako její jednatel. Lze proto důvodně předpokládat, že pokud ze strany státního notářství bylo s uvedenými osobami jednáno jako se zástupci místní organizace, potom jednak taková místní organizace musela právně existovat a zároveň uvedené osoby musely osvědčit své oprávnění za takovou místní organizaci jednat právě v postavení jejího předsedy a jednatele. Ostatní shodný názor je vyjádřen i ve sdělení , právnická osoba, ze dne 1. 7. 2024, podle kterého lze mít za to, že pokud složka organizace figurovala (dle notářského zápisu) jako kupující, mohla nemovitost v rámci své subjektivity také nabýt.

10. V této souvislosti pak odvolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3313/2010, podle kterého i za účinnosti středního občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. nebylo vyloučeno vlastnictví majetku na straně tzv. dobrovolných organizací (dříve spolků), jejichž postavení bylo upraveno zákonem č. 68/1951 Sb., který vznik či další existenci dobrovolných organizací podrobil povolovacímu režimu (schválení organizačního řádu) a připustil též existenci majetku těchto organizací. Dále zde Nejvyšší soud uvedl, že tento právní stav byl později petrifikován zákonem č. 109/1964 Sb., hospodářským zákoníkem (účinným od 1. 7. 1964), přičemž interpretací ustanovení § 97 a § 99 (hospodaření společenských organizací) lze dovodit, že na jejich základě došlo k zákonnému potvrzení oprávnění právnických osob tohoto charakteru nabývat majetek do svého výlučného vlastnictví.

11. Pokud jde o další existenci kupujícího specifikovaného v kupní smlouvě ze dne 30. 10. 1964, včetně dalšího osudu nemovitého majetku vlastněného touto organizací, jsou významná zejména zjištění soudu I. stupně učiněná z výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, , současných členů žalobce. Z nich plyne, že záměrem bylo zakoupit pozemkovou parcelu pro spolek holubářů k vyvíjení činnosti, že členové mezi sebou vybrali na zbudování klubovny finanční prostředky, na stavbě pracovali a do současné doby ji udržují a opravují, přičemž s přirozenou generační obměnou klubovnu užívají prakticky stále tytéž osoby.

12. Z potvrzení Ministerstva vnitra ze dne 16. 10. 2006, na které je poukazováno v odvolání žalovaným, plyne, že Ministerstvo vnitra dne 11. 12. 1970 schválilo stanovy , právnická osoba, drobného zvířectva, dne 6. 5. 1980 schválilo nové znění stanov včetně změny názvu na , právnická osoba, (viz stanovy provedené jako důkaz v odvolacím řízení), a že dne 9. 6. 1990 oznámil , právnická osoba, v souladu s § 19 odst. 1 zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, pokračování činnosti; dle uvedeného potvrzení jde stále o týž právní subjekt, u něhož docházelo pouze ke změnám názvu. Dále dle potvrzení stanovy , právnická osoba, přiznávají právní subjektivitu svým základním organizacím.

13. Ze svědeckých výpovědí , jméno FO, i , jméno FO, jednoznačně plyne, že spolek holubářů v Táboře byl organizován pod , Anonymizováno, (jde o název spolku platný od roku 1980). O tom, že chovatelé poštovních holubů v , Anonymizováno, byli organizováni v , Anonymizováno, , svědčí i prezenční listina ze schůze bývalé základní organizace chovatelů poštovních holubů, , právnická osoba, , adresa, , která se konala dne 14. 10. 2005, ve spojení s následnou dohodou o rozdělení nemovitostí a finanční hotovosti základní organizace chovatelů poštovních holubů , adresa, , , právnická osoba, , sepsaná dne 27. 12. 2005 (řešící odchod členů ze základní organizace chovatelů poštovních holubů , právnická osoba, do , právnická osoba, ).

14. Na základě shora uvedených skutečností lze mít tedy za prokázané, že místní organizace , Anonymizováno, , , jméno FO, , která měla právní subjektivitu a nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 30. 10. 1964 vlastnické právo k nemovitým věcem, dále působila jako základní organizace , právnická osoba, (do roku 2004, resp. 2005). Zde přitom musela působit nejen v podobě osobní účasti členů, ale zároveň i se svojí majetkovou podstatou, tedy s nemovitými věcmi nabytými na základě kupní smlouvy z roku 1964. I když tedy nebyla jako důkaz provedena žádná listina přímo dokládající přechod uvedené místní organizace , Anonymizováno, , , jméno FO, , do , právnická osoba, (resp. do , právnická osoba, drobného zvířectva), je takové pokračování činnosti chovatelů poštovních holubů v Táboře (jejich místní organizace) ze shora uvedených skutečností zcela nepochybné. Nebylo-li prokázáno, že původní kupující právně relevantním způsobem zanikl, ukončil faktickou činnost či pokračoval v činnosti v rámci jiné dobrovolné společenské organizace sdružující chovatele poštovních holubů (do které by vstoupil), potom Československý svaz chovatelů drobného zvířectva (od roku 1970) a následně , právnická osoba, (od roku 1980) je pokračovatelem činnosti původního kupujícího.

15. Zbývá tak posoudit otázku právního nástupnictví, resp. přechodu základní organizace chovatelů poštovních holubů v Táboře z , právnická osoba, do , právnická osoba, . Po skutkové stránce vycházel ohledně této záležitosti soud I. stupně správně jednak ze zápisu z konference delegátů organizačních složek chovatelů poštovních holubů v , adresa, ze dne 23. 1. 2004, která odhlasovala ukončení činnosti odbornosti chovatelů poštovních holubů v rámci struktury , právnická osoba, a vytvoření samostatného svazu, jímž byl následně vytvořený , právnická osoba, , IČ , IČO, , s datem vzniku 25. 3. 2004. V rámci místní organizace chovatelů poštovních holubů v Táboře pak k tomuto přechodu do nově vzniklé místní organizace , adresa, (nyní místní spolek , adresa, ) , právnická osoba, , která vznikla dne 20. 7. 2004, došlo na základě schůze konané dne 14. 10. 2005, jak o tom svědčí tzv. prezenční listina, na jejíž závěr je uvedeno, že rozhodnutím této schůze základní organizace chovatelů poštovních holubů, , Anonymizováno, , , jméno FO, , přešla tato základní organizace chovatelů poštovních holubů do samostatné specializované organizace chovatelů – , právnická osoba, , základní organizace , adresa, (žalobce). Rovněž tak následná dohoda o rozdělení nemovitostí a finanční hotovosti základní organizace chovatelů poštovních holubů , adresa, , , právnická osoba, , sepsaná dne 27. 12. 2005, obsahuje výslovnou zmínku o tom, že výroční schůze , jméno FO, CHPH ČSCH převod nemovitostí odsouhlasila (byť s dovětkem, že právní předpisy nedovolují převod provést).

16. Právním posouzením dané problematiky přímo ve vztahu k , právnická osoba, (ovšem k jinému místnímu spolku) se již zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. 27 Cdo 98/2023, ve kterém potvrdil správnost závěru odvolacího soudu o přípustnosti vystoupení žalobce (coby základní organizace žalovaného, kterým byl , právnická osoba, ) ze žalovaného (coby občanského sdružení) a jeho vstupu do nově vzniklého občanského sdružení – nyní , právnická osoba, , a to s odkazem na své dřívější rozhodnutí ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3652/2011 (rovněž zde byl žalobcem , právnická osoba, , jiná základní organizace). Přitom rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 15 Co 200/2021-147 (dostupné v ASPI), které bylo předmětem přezkumu Nejvyšším soudem ve shora označené věci sp. zn. 27 Cdo 98/2023, vycházelo z obdobné skutkové situace, jaká byla i v nyní projednávané věci. Uvedený krajský soud konstatoval, že otázka osamostatnění se odbornosti chovatelů poštovních holubů ze stávajícího sdružení chovatelů drobného zvířectva byla otázkou plošnou, diskutovanou v rámci základních organizací, že dne 23. 1. 2004 se konala konference delegátů chovatelské odbornosti chovatelů poštovních holubů, kde bylo konkrétně hovořeno o vytvoření samostatného svazu chovatelů poštovních holubů, že na konferenci bylo rozhodnuto o vytvoření samostatného svazu poštovních holubů, , právnická osoba, byl registrován dne 25. 3. 2004, kam uvedený žalobce jako jeho pobočný spolek byl zapsán s datem vzniku 20. 7. 2004. K této skutkové situaci pak uvedl, že rozhodující pro posouzení, zda se jedná o nový subjekt práva či o přestup základní organizace do jiného občanského sdružení, je vůle základní organizace, kterou tvoří její členové, přičemž tato vůle v uvedeném případě vyplývala z výslechu slyšených svědků a provedených listinných důkazů. Zároveň krajský soud uvedl, že pokud žalobce z organizačních struktur žalovaného (, právnická osoba, ) vystoupil a jako právnická osoba vstoupil do nového občanského sdružení, přičemž nebylo provedeno majetkové vypořádání s původním občanským sdružením, je žalobce nadále vlastníkem předmětné nemovitosti. To znamená, že žalobce nezanikl, v rámci nového sdružení nepůsobí jako nový subjekt práva, nýbrž jako původní základní organizace žalovaného začleněná do organizační struktury nově vzniklého občanského sdružení, přičemž tato vůle byla deklarována nejméně na členské schůzi základní organizace z konkrétního data. Žalobce nemusel v řízení prokazovat právní nástupnictví po původní organizaci, neboť jako právnická osoba nezanikl, ale přešel do jiné organizační struktury na základě svého práva svobodně se sdružovat, přičemž vůli základní organizace vytvářela a vytváří právě její členská základna. Opustila-li základní organizace sdružení formou, kterou lze vyložit jako vystoupení základní organizace, nelze ji nutit, aby se zřekla věcí ve svém vlastnictví a ponechala je ve stávajícím občanském sdružení. Žalobce přijal jako celek rozhodnutí, že již nadále nechce setrvávat u žalovaného jako jeho základní organizace, vůle vyjádřená v zápisu schůze nevzbuzuje pochybnosti, nelze ji v žádném případě vykládat tak, že by základní organizace zanikla. Členská základna, která je pro občanské sdružení klíčová, zůstala zachována, stejně jako majetek základní organizace.

17. Uvedené právní závěry dle názoru odvolacího soudu plně dopadají, s ohledem na skutkovou obdobnost věcí, i na v tomto řízení posuzované záležitosti spojené s vystoupením (přechodem) místní organizace chovatelů poštovních holubů v , Anonymizováno, z , právnická osoba, a jejím vstupem do nově vzniklého , právnická osoba, . Byť tedy s poněkud jiným odůvodněním právního posouzení věci, než jak učinil soud I. stupně s odkazem na § 12 písm. a) zák. č. 83/1990 Sb., dospěl tento soud k věcně správnému závěru, že žalobce je vlastníkem nemovitých věcí, které jsou doposud v katastru nemovitostí zapsány na původního kupujícího.

18. Pakliže nedošlo k zániku původní místní organizace chovatelů poštovních holubů v Táboře v rámci , právnická osoba, , není přiléhavý ani poukaz žalovaného v odvolání na potřebu majetkového vypořádání dle § 12 odst. 3, 4 zák. č. 83/1990 Sb. Poukazoval-li žalovaný dále na rozhodnutí , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, ze dne 22. 11. 2006, ve kterém je odkazováno na listiny, podle kterých mělo dojít k likvidaci , právnická osoba, , základní organizace chovatelů poštovních holubů , adresa, , se zánikem dne 31. 12. 2003, potom důkazy provedené v tomto soudním řízení (prezenční listina ze schůze bývalé základní organizace chovatelů poštovních holubů ze dne 14. 10. 2005 a dohoda o rozdělení nemovitostí a finanční hotovosti základní organizace chovatelů poštovních holubů , adresa, ze dne 27. 12. 2005) vyvrací zánik této základní organizace ke dni 31. 12. 2003. Poukazoval-li žalovaný dále na závěry vyplývající z rozhodnutí katastrálního úřadu, týkající se nedoložení převodu či přechodu práv a povinností, vychází odvolací soud ohledně této problematiky ze shora podaného výkladu Krajského soudu v Brně, aprobovaného i rozhodnutím Nejvyššího soudu (přijatým navíc až po uvedeném rozhodnutí katastrálního úřadu).

19. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, tedy včetně bezchybného výroku o nákladech řízení, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce, který byl i v této fázi řízení úspěšný a měl by tak právo na jejich náhradu, se tohoto práva vzdal.