9 C 33/2023

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Jakšičovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: ČR - Jméno žalovaného sídlem Adresa žalovaného o návrhu na určení vlastnického práva k pozemkové parcele I. Určuje se, že žalobce , Jméno žalobkyně A, . se sídlem , adresa, , , Jméno žalobkyně B, , Anonymizováno, , IČO , IČO žalobkyně A, je vlastníkem stavební parcely č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří spolu se stavbou č.p. , Anonymizováno, jiná stavba, zapsané v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, katastrálního pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, ., jméno FO, . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce domáhal určení vlastnického práva k pozemkové parc. č. , hodnota, v obci a katastrálním území , adresa, spolu se stavbou č.p. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku. V žalobě uvedl, že na základě notářského zápisu sepsaného , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , státním notářem v Táboře, dne 30. 10. 1964, č.j. N 196/64 a NZ 199/64, zakoupila , Anonymizováno, , , jméno FO, . stavební parcelu číslo , hodnota, s kolnou č. p. , Anonymizováno, na ní postavenou a s veškerými součástmi a příslušenstvím. Ve prospěch této organizace jsou zakoupené nemovitosti dosud vedeny u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště v Táboře na LV číslo , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, . , jméno FO, ., právně neexistuje, Anonymizováno2. Zřizovatelem zapsaného subjektu byl , Anonymizováno, . Původní , Anonymizováno, byl založen v roce 1924 a jeho základním článkem byly základní organizace , Anonymizováno, V roce 1993 došlo k rozdělení původního svazu na , právnická osoba, , Anonymizováno, . V důsledku rozdělení na svazy republik se původně zapsaný subjekt přejmenoval na , právnická osoba, , jméno FO, , chov poštovních holubů, , adresa, , o čem svědčí výpis z katastru nemovitostí z 24. 8. 2005. Mezi stranami nebylo pochyb o tom, že objekt č.p. , Anonymizováno, je postaven na místě bývalé stodoly č.p. , Anonymizováno, , že ohledně stavby na pozemku došlo k přečíslování. Dne 25. 3. 2004 vznikl , právnická osoba, ., IČ , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jehož organizační složkou je žalobce. Nedisponuje však listinami, které by postupné změny od původního vlastníka předmětných nemovitostí do současného stavu prokazovaly. Nabídl důkaz v řízení následně provedenými listinami, spisem sp. zn. 4 C 33/2007 a výslechem členů, kteří užívali objekt v minulosti a užívají jej bez přerušení až dosud, udržují jej a hradí veškeré s ním spojené náklady. Žalobce je přesvědčen, že je právním nástupcem původního kupujícího, tedy , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , jméno FO, ., a je tudíž vlastníkem sporných nemovitostí. Poukázal na skutečnost, že činnost zájmových spolků byla v minulosti centrálně organizována pod různými názvy na úrovni celostátních svazů, samotným členům místních organizací tedy struktura a vlastnické poměry mohly snadno uniknout. Zdůraznil, že evidenci subjektů ve smyslu jejich aktuálního názvu u , právnická osoba, i v katastru nemovitostí komplikoval před rokem 1989 i fakt, že základní organizace různých spolků (byť mohly nabývat majetek) neměly svá identifikační čísla; spolky byly evidovány pod identifikací Okresního národního výboru. Žalobce si však byl jist, že nemovitosti jsou stále ve vlastnictví ,,, Anonymizováno, ", kteří si je zakoupili a kteří je vždy udržovali a spravovali. Případné změny byly vnímány pouze jako změny názvu příslušného spolku a neměly dopad na evidenci vlastněných nemovitostí. Současně byl přesvědčen, že pokud by absence listinných podkladů mohla mít pro něj dopad ve smyslu neprokázání vlastnického práva, jsou splněny podmínky pro závěr, že došlo ke vzniku vlastnického práva vydržením. Žalobce prostřednictvím svých členů po celou dobu nemovitosti držel s přesvědčením, že je jejich vlastníkem, a toto přesvědčení odvíjel od právního titulu v podobě kupní smlouvy. Nikdy zde nebyl žádný jiný právní subjekt, který by nemovitosti užíval. Držba nemovitostí ze strany žalobce vzhledem k jeho oficiálnímu vzniku dne 20. 7. 2004 trvá již 19 let. Žalobce tedy navrhoval, aby bylo určeno, že je vlastníkem v žalobě označených nemovitostí.

3. Žaloba byla podána dne 30. 1. 2023 (tedy bezprostředně před uplynutím doby uvedené v ustanovení § 3067 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále rovněž jen o.z.) a žalobkyně zpočátku především zpochybňovala svou pasivní hmotnou legitimaci pro vedení sporu. Poukazovala na skutečnost, že není v evidenci nemovitostí zapsána jako vlastník sporných nemovitostí, tudíž není na místě, aby proti ní směřovala žaloba. V průběhu řízení s ohledem na časové souvislosti připustila, že po 1. 1. 2024 musí být stát vnímán jako osoba, na kterou přešlo alespoň potenciální vlastnické právo, a to bez ohledu na zápis v katastru nemovitostí ((§65 odst. 5 a 6 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí). Současně ponechala na soudu, aby zhodnotil, zda lze věcně rozhodnout. Z hlediska meritorního namítala, že se žalobci nepodařilo prokázat, že je univerzálním či singulárním nástupcem původního vlastníka. Pokud jde o tvrzené vydržení, měla za to, že žalobce nepřinesl skutková tvrzení a důkazy, pro něž by mohlo být žalobě vyhověno. Žalobce nedisponuje žádným právním titulem, který by svědčil pro závěry, že se mohl domnívat, že je vlastníkem nemovitostí. V minulosti vedené spory musely nepochybně jeho dobrou víru významně zpochybnit. Navrhoval, aby žaloba byla bez dalšího zamítnuta.

4. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou pasivní hmotné legitimace žalované, byl si přitom vědom skutečnosti, že důvodem podání žaloby je vzhledem k časovým souvislostem evidentně ustanovení § 1050 odstavec 2 ve spojení s ustanovením § 3067 a § 1045 odst. 2 o.z. Podle § 1050 odst. 2 o.z. nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovitosti po dobu deseti let, má se za to, že ji opustil. Podle § 1045 odst. 2 o.z. připadá opuštěná nemovitá věc do vlastnictví státu. Podle § 3067 o.z. je-li opuštěna nemovitá věc, počne běžet doba uvedená v § 1050 odst. 2 o.z. ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Jednalo-li by se skutečně o opuštěnou nemovitost, byl by shora nastíněný vývoj logickým vyústěním zákonné právní úpravy. V posuzované věci je však situace skutkově odlišná. Žalobce užíval prostřednictvím svých členů nemovitosti bez přerušení a bez zásahu zvenčí, aniž mu v tom kdokoli bránil. Pouze s odkazem na plynutí zákonné doby vymezené v § 3067 o.z. vyvstala obava, že nemovitosti přejdou do vlastnictví státu. Posoudit popsaný stav podle shora zmíněných ustanovení o věci opuštěné je však problematické, neboť § 1050 odst. 2 o.z. předpokládá, že vlastník své vlastnické právo k nemovité věci po dobu 10 let nevykonává. V posuzované věci nemovitosti užívá subjekt, který je nikdy užívat nepřestal a je přesvědčen, že je jejich vlastníkem, není však schopen své vlastnické v doložit. O takové nemovitosti nelze z logiky věci uvažovat jako o nemovitosti opuštěné. Řešení otázky pasivní věcné legitimace žalovaného však přináší ustanovení § 64 a 65 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále katastrální zákon). Podle § 64 odst. 1 katastrálního zákona v případech, kdy je třeba získat jako listinu pro zápis do katastru rozhodnutí nebo osvědčení orgánu veřejné moci a osoba dosud zapsána v katastru jako vlastník nebo jiný oprávněný není označena dostatečně určitě, jak to vyžaduje zákon, a proto není možné označit ji v řízení před tímto orgánem údaji požadovanými právním předpisem, na jehož základě lze rozhodnutí nebo osvědčení orgánu veřejné moci vydat, postačí k jejímu označení v řízení před tímto orgánem i v řízení o zápisu do katastru uvedení údajů, které jsou od této osobě známé z katastru. Podle § 64 odst. 2 katastrálního zákona pokud je osoba zapsaná v katastru jako vlastník označena tak, jak je uvedeno v odst. 1, a zápis o ní neumožňuje její dostatečnou identifikaci, , jméno FO, úřad zeměměřický a katastrální předá údaje o této nemovitosti a o jejím vlastníkovi známé ze zápisu v katastru , právnická osoba, . Podle § 65 odst. 1 katastrálního zákona , Jméno žalovaného, převezme údaje o nemovitostech uvedených v předchozím ustanovení a o jejím vlastníkovi, vede o nich evidenci a dále postupuje způsobem, který je v citovaném zákonném ustanovení podrobně popsán. Podle § 65 odst. 5,6 katastrálního zákona zjistí-li , Jméno žalovaného, osobu vlastníka, písemně tuto osobu vyzve, aby předložila listiny dokládající její vlastnictví příslušnému katastrálnímu úřadu. Přihlásí-li se osoba, která tvrdí, že je vlastníkem nemovitosti uvedené v odst. 1, , Jméno žalovaného, ji písemně vyzve, aby listiny dokládající její vlastnictví předložila katastrálnímu úřadu nebo uplatnila svá vlastnická práva v občanskoprávním řízení. Stát v takovém soudním řízení vystupuje jako žalovaný s tím, že za něj jedná , Jméno žalovaného, . Z citovaných ustanovení vyplývá, že bez ohledu na otázku, zda jde o nemovitost opuštěnou či nikoli, je Česká republika jednající , právnická osoba, pasivně legitimována ve shora popsaných sporech o určení vlastnického práva. Soud považoval za nepodstatné, zda mezi katastrálním úřadem a Úřadem pro zastupování státu v minulosti proběhlo naznačené předání údajů o nemovitosti a uzavřel, že pasivní legitimace žalované je dána. Naléhavý právní zájem na žalovaném určení ve smyslu § 80 o.s.ř. byl dán, neboť se jedná o určení vlastnického práva k nemovitostem a jiný způsob, jakým se žalobce mohl svého práva domoci, zákon nezná.

5. Soud provedl v řízení veškeré důkazy, které byly navrženy, i další důkazy, jejichž potřeba vyplynula z obsahu spisu, pokud mohly mít význam pro rozhodnutí. Z notářského zápisu sp. zn. N196/64, NZ 166/64, zjistil, že dne 30. 10. 1964 byla uzavřena kupní smlouva mezi prodávajícími , jméno FO, a , jméno FO, na straně jedné a kupujícím Místní organizací československého svazu chovatelů drobného zvířectva – chov poštovních holubů, , jméno FO, , za niž jednal , jméno FO, jako předseda a , jméno FO, jako jednatel, na straně druhé. Předmětem kupní smlouvy byla stavební parcela číslo , hodnota, s kolnou číslo , hodnota, a veškerými součástmi a příslušenstvím za kupní cenu ve výši 5 213,60 Kč. Účastníci souhlasili, aby byl u střediska geodézie učiněn v listu vlastnictví zápis v tom smyslu, že vlastníkem je Československý svaz chovatelů drobného zvířectva – chov poštovních holubů, místní organizace , jméno FO, . , jméno FO, tuto organizaci je dosud nemovitost zapsána, ačkoli se jednatelé žalobce v minulosti opakovaně pokoušeli rozpor mezi realitou a zápisem vlastnického práva vyřešit.

6. Z rozhodnutí , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, , ze dne 22. 11. 2006, č.j. OR-517/2006-308/28, vyplývá, že osoby jednající jménem žalobce se opakovaně snažily dosáhnout souladu mezi právním a skutečným stavem. Předseda , právnická osoba, , místního spolku , právnická osoba, . (dále jen žalobce) , jméno FO, zpochybnil ,,převod“ nemovitostí, tedy skutečnost, že na základě ohlášení , právnická osoba, doručeného katastrálnímu úřadu dne 20. 3. 2006 došlo k zápisu změny vlastníka nemovitostí tak, že byl nově zapsán , právnická osoba, , Okresní organizace , adresa, . , právnická osoba, konstatoval, že předložené listiny sice dokládaly existenci ekonomického subjektu , právnická osoba, , Okresní organizace , adresa, , nedoložily však doklady o tom, že proběhla likvidace původního spolku, informaci o zániku organizace nelze čerpat ani z předložených stanov , právnická osoba, . Předložené listiny tak netvoří podklad pro zápis záznamem, nedokládají, že jako vlastník předmětných nemovitostí by měla být zapsána osoba odlišná od osoby, která předmětné nemovitosti koupila. Nebyl tedy žádný důvod pro změnu zápisu vlastnického práva, proto bude nadále zapsán původní vlastník. Současně byla provedena oprava, která upřesnila zapsanou osobu zcela v souladu s kupní smlouvou a další v zásadě technická oprava týkající se způsobu využití stavby.

7. Ze sdělení , právnická osoba, vyplývá, že , právnická osoba, , byl u ministerstva vnitra evidován pod názvem , právnická osoba, , základní organizace , adresa, , s datem vzniku 20. 7. 2004. , právnická osoba, poskytlo soudu rovněž zápis z konference delegátů OS (organizační složka) CHPH a ÚOK (ústřední odborná komise) CHPH v , adresa, ze dne 23. 1. 2004, která odhlasovala ukončení činnosti odbornosti chovatelů poštovních holubů v rámci struktur , právnická osoba, a vytvoření samostatného svazu, na konferenci byl jmenován přípravný výbor. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo dále zjištěno, že , právnická osoba, , IČO , IČO, byl zapsán s datem vzniku 25. 3. 2004, stanovy nově vzniklého svazu obsahují v úvodu prohlášení, že se jedná o nástupnický spolek organizací odbornosti chovatelů poštovních holubů , právnická osoba, . Z rejstříkového spisu , právnická osoba, je zřejmé, že právě toto znění stanov bylo pro nově vznikající spolek podstatné a že jeho členové se považovali za právní nástupce chovatelů poštovních holubů dříve sdružených v Českém svazu chovatelů. Nešlo pochopitelně o nástupnictví ve vztahu k , právnická osoba, jako k celku, nýbrž o pokračování činností konkrétní úzké odbornosti. Aktuální stanovy Svazu chovatelů poštovních holubů (č.l.79) obsahují v úvodu prohlášení, že , právnická osoba, je nástupnický spolek organizací odbornosti chovatelů poštovních holubů, který sdružuje chovatele poštovních holubů na území celé České republiky. Žalobce byl zapsán v obchodním rejstříku dne 20. 7. 2004 s IČO , IČO žalobkyně A, jako organizační jednotka svazu pod evidenčním číslem , hodnota, . Funkcionáři organizace byli mimo jiné , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Rovněž dle oznámení ekonomického subjektu (č.l.74) se tato organizace označovala jako nástupce , právnická osoba, , , Anonymizováno, , adresa, v letech 1922-1948, spolku , Anonymizováno, , OV , adresa, svazu chovatelů, základní organizace poštovních holubů 1960-2005. Dílčím přiznáním k dani z nemovitosti za rok 2006 bylo prokázáno, že žalobce v uvedeném roce podal daňové přiznání k nemovitosti, která je předmětem sporu.

8. Dle prezenční listiny ze dne 14. října 2005 proběhla uvedeného dne schůze bývalé základní organizace chovatelů poštovních holubů , právnická osoba, , adresa, , podepsaní členové prohlásili, že areál klubovny používají pro závody poštovních holubů, že z důvodu zakoupení areálu byly zvýšeny členské příspěvky a že rozhodnutím této schůze Základní organizace chovatelů poštovních holubů, , právnická osoba, , jméno FO, . přešla do , právnická osoba, jako , jméno FO, . Snaha o vyřešení majetkových vztahů ke klubovně byla rovněž předmětem jednání dne z 27. prosince 2005 mezi Základní organizací chovatelů poštovních holubů , adresa, , právnická osoba, a , Anonymizováno, , adresa, , Anonymizováno, Jednání se zúčastnili znovu členové organizace podepsaní na zmíněné prezenční listině ze dne 14. 10. 2005.

9. K návrhu žalobce soud provedl důkaz spisem zdejšího soudu 4C 33/2007; z něj zjistil, že ještě před zahájením řízení v uvedené věci žalobce usiloval o určení vlastnictví ve věci vedené pod spisovou značkou 8C 113/2006, proto provedl důkaz rovněž tímto spisem. Byť obě řízení byla pro zpětvzetí žaloby zastavena, vyplývají z předložených důkazů některé pro rozhodnutí podstatné skutečnosti, které soud hodnotil v kontextu dalších provedených důkazů. V obou řízeních se v zásadě shodně Základní organizace chovatelů poštovních holubů , adresa, , IČ , IČO žalobkyně A, (tedy žalobce) domáhala určení vlastnictví k nemovitostem, které jsou předmětem tohoto řízení s tvrzením, že je sdružením, které se bez přerušení zabývá chovem poštovních holubů od roku 1922 a jehož činnost nebyla nikdy přerušena. Základní organizace chovatelů poštovních holubů tedy podle žalobce nikdy neztratila právní subjektivitu, pouze od 25. 3. 2004 pokračuje pod jiným názvem, je to tatáž organizace, která na základě smlouvy ze dne 30. 10. 1964 nabyla vlastnické právo ke sporným nemovitostem. Z listin, na které bylo v obou řízeních odkazováno, byly nyní k dispozici pouze stanovy , právnická osoba, a obsáhlá korespondence svědčící o tom, že žalobce opakovaně žádal , právnická osoba, o doklad o registraci své základní organizace. Podle listiny ze dne 10. 12. 2006 si žalobce z uvedených důvodů podal stížnost k Ústřední revizní komisi , právnická osoba, a bránil se rozhodnutí o svém zrušení. Doklad o tom, že by ke zrušení či likvidaci došlo, předložen nebyl a nebyl obsažen ani v uvedených spisech.

10. V podstatě stejný skutkový stav popsali ve svých výpovědích svědek , jméno FO, a jednatel , jméno FO, . Oba shodně uvedli, že jsou dlouhodobými členy spolku, konkrétně svědek , jméno FO, asi 50 let, z toho nejméně 40 let v Táboře, , jméno FO, od roku 1967 nebo 1968. Oba popsali, že původním záměrem bylo zakoupit pozemkovou parcelu pro spolek holubářů, který tam měl vyvíjet svou činnost. Za tehdy platné právní úpravy neměla základní organizace identifikační číslo, proto k nákupu došlo za účasti dřívějšího předsedy pana , jméno FO, , který to nějak domluvil. Nikdy nebylo zpochybňováno, že tato nemovitost je ve vlastnictví místního holubářského spolku. Členové mezi sebou vybrali na zbudování klubovny finanční prostředky, fyzicky na stavbě pracovali a do současné doby ji udržují a opravují vlastními silami a vlastním nákladem. Nikdy neměli o vlastnictví pochybnosti a nikdo jejich vlastnické právo ani nezpochybňoval. S přirozenou generační obměnou užívají tuto klubovnu prakticky stále tytéž osoby. Po rozkolu v Českém svazu chovatelů původně uvažovali, že zůstanou jeho součástí. Zjistili však, že to není možné, protože , právnická osoba, neumožňuje chov poštovních holubů směřující k jejich sportovnímu využití, tedy činnost, která je jejich hlavních náplní. Taková aktivita byla možná pouze v nově vzniklé organizaci, pod kterou přešla celá základní organizace, všichni její členové. Někteří z nich později obnovili členství i v původním svazu chovatelů, aby mohli holuby rovněž vystavovat. V klubovně však byla vždy vyvíjena činnost směřující k chovu poštovních sportovních holubů. Členové žalobce o nemovitosti stále pečují a mají tak v plánu i do budoucna.

11. Ze shora uvedených důkazů tedy vyplývá následující skutkový závěr: , Anonymizováno, existoval, pochopitelně v různých podobách podle právě platné právní úpravy, od roku 1922, přitom v Táboře vždy vyvíjela činnost pouze jediná společnost sdružující , Anonymizováno, . Vzhledem k členění jednotlivých odborností byl spolek označen číslem , jméno FO, , které odlišovalo nikoli počet spolků, nýbrž druh odbornosti chovatelů (pod jinými čísly byly evidovány spolky chovatelů králíku, chovatelů drůbeže a podobně). V roce 1964 nabyl spolek pozemek, na kterém vybudoval vlastními silami a z vlastních prostředků stávající klubovnu. Vnitřní dokumenty k posouzení právní subjektivity spolku, jak je vyžadoval zákon č. 68/1951 Sb. o dobrovolných organizacích, k dispozici s ohledem na časový odstup nejsou, pokud však v roce 1964 spolek s uvedeným označením (dodnes zapsaný v katastru nemovitostí) existoval, pokud státní notář sepsal notářský zápis, jímž tento spolek nabyl spornou nemovitost a došlo k registraci smlouvy, lze vycházet z předpokladu, že spolek byl nadán subjektivitou a nemovitosti do svého vlastnictví řádně nabyl. V průběhu následujících let pokračoval tento spolek v činnosti pouze s přirozenou personální obměnou, byť byl veden pod různými názvy podle aktuální právní úpravy. V roce 2004 došlo k odtržení odbornosti chovatelů poštovních holubů do samostatné organizace s tím, že v původní organizaci, tedy v Českém svazu chovatelů, nikdo z členů nezůstal. Členové měli zájem o sportovní zaměření činnosti, ve kterém nemohli pokračovat, protože u původního svazu zůstala skutečně pouze činnost výstavní. Mezi nově vzniklým a původním svazem proběhla v letech 2006 – 2007 obsáhlá korespondence ohledně vydání registračního lístku. Z ní je rovněž zřejmé, že členové se od stávající struktury odtrhli se záměrem fungovat samostatně. Změna označení vlastníka v katastru nemovitostí na Okresní výbor , právnická osoba, provedená záznamem v roce 2006 byla opravena jako chyba a nemovitosti jsou nadále zapsány na původního nabyvatele, který v současné době právně neexistuje. Zbývá tedy posoudit, zda žalobce prokázal své nástupnictví, tedy zda je totožnou osobou se zapsaným vlastníkem, případně nástupcem původní organizační složky. Pro tento závěr je třeba vycházet z postupně platné právní úpravy.

12. Podmínky fungování spolků byly poprvé v samostatné republice upraveny zákonem č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organizacích a shromážděních. Podle § 2 toho zákona určuje úkoly organizace a způsob jejich plnění organizační řád, který obsahuje zejména údaje o názvu, sídle, obvodu činnosti a vnitřním uspořádání. Ke vzniku organizace je třeba schválení organizačního řádu, což prováděl okresní národní výbor nebo městský národní výbor v sídle organizace. Podle § 3 zákona složky organizace řeší své zvláštní úkoly samostatně v souladu s usnesením nejvyšších orgánů. Složka organizace tedy mohla mít právní subjektivitu. Jak je uvedeno shora, vzhledem k uzavření kupní smlouvy prostřednictvím státního notáře a její registraci vycházel soud z předpokladu, že ji měla a mohla vlastním jménem nabývat majetek. Zmíněná právní úprava byla účinná až do 1. 5. 1990, tedy do vydání zákona číslo 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Podle § 19 zákona o sdružování občanů se za sdružení vzniklá podle tohoto zákona považují dobrovolné organizace, které vznikly po 30. září 1951, nebo které byly za dobrovolné organizace prohlášeny podle zákona č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organizacích a shromážděních, a dosud nezanikly. Spolky vzniklé před 1. 10. 1951 se považují za sdružení již vzniklá podle tohoto zákona, pokud nezanikly. Tyto organizace byly pouze povinny do 30. června 1990 oznámit ministerstvu vnitra svůj název, sídlo a stanovy. O tom, že tato povinnost byla splněna, nemá soud k dispozici žádné důkazy, nepochybně se tak ale stalo, protože spolek dál vyvíjel činnost a později byl v souvislosti s rekodifikací občanského práva registrován jako existující. Zákon č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů byl zrušen v souvislosti s rekodifikací občanského práva ke dni 1. 1. 2014. Podle § 3045 zákona č. 89/2012 Sb. se přitom sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů považují za spolky podle tohoto zákona. Organizační jednotky sdružení způsobilé jednat svým jménem podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů se považují za pobočné spolky podle tohoto zákona. Statutární orgán hlavního spolku podá do tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona návrh na zápis pobočného spolku, jinak posledním dnem této lhůty právní osobnost pobočného spolku zaniká. Z důkazů provedených výpisy z obchodního rejstříku všech zúčastněných osob je prokázáno, že ke dni 1. 1. 2014 byl žalobce zapsán jako , právnická osoba, , základní organizace , adresa, s datem vzniku 20. 7. 2004, , právnická osoba, s datem vzniku 25. 3. 2004 a konečně , právnická osoba, s datem vzniku 19. 6. 1990. K zápisu žádného pobočného spolku , právnická osoba, zabývajícího se chovem poštovních holubů v regionu , jméno FO, podle provedených důkazů nedošlo. Jediným spolkem toho druhu, který po odtržení od , právnická osoba, v daném regionu disponoval právní subjektivitou, byl a je žalobce.

13. Soud při rozhodování vycházel z úvahy, že organizační složka , právnická osoba, v roce 2004 v Táboře právně existovala, vlastnila majetek, vyvíjela činnost, která byla předmětem její odbornosti. Podle § 12 tehdy platné právní úpravy obsažené v zákoně č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů mohla zaniknout a) dobrovolným rozpuštěním nebo sloučením s jiným sdružením, b) pravomocným rozhodnutím ministerstva či c) zrušením podle jiného právního předpisu. Důvody uvedené pod písmeny b) a c) lze vyloučit, neboť nebyly tvrzeny ani nevyplývaly z provedených důkazů. V úvahu tedy přicházela pouze první možnost. Konkrétní způsob dobrovolného rozpuštění nebo sloučení s jiným sdružením upravují podle § 12 odst. 2 zákona stanovy sdružení, pokud úprava chybí, rozhoduje nejvyšší orgán, který oznámí zánik sdružení do 15 dnů příslušnému ministerstvu (dle zprávy , právnická osoba, k takovému oznámení zjevně nedošlo). , jméno FO, , právnická osoba, (spis 8 C 113/2006, č.l. 12) upravovaly zánik organizace v § 18 odst. 5 za předpokladu, že o tom rozhodne členská schůze tříčtvrtinovou většinou všech členů a současně rozhodne o tom, jak bude naloženo s majetkem prokazatelně nabytým z vlastních zdrojů, a to po vyrovnání a vypořádání dluhů, závazků, vkladů a dotací svazu. Pouze pro případ, že počet členů klesne pod deset nebo není-li členská schůze opakovaně usnášeníschopná, přísluší rozhodnutí o zániku organizace a likvidaci jejího majetku vyššímu orgánu svazu. S ohledem na počet členů na prezenční listině (třicet dva přítomných) je zřejmé, že o zániku mohla rozhodnout pouze členská schůze. Zápis z žádné schůze není k dispozici, již ze samotné prezenční listiny ze dne 14. 10. 2005 však plyne prohlášení všech podepsaných členů, že celá organizace přešla do , právnická osoba, , z.o. , adresa, a že považují sporné nemovitosti za své. Bezprostředně na to, konkrétně dne 2. 11. 2005, zaregistrovali nový ekonomický subjekt na stejném sídle s tím, že se jedná o nástupce , právnická osoba, a dalších organizací od roku 1922 a následně se pokoušeli dne 27. 12. 2005 o finanční vypořádání. Tomu předcházela dne 20. 7. 2004 registrace Základní organizace chovatelů poštovních holubů u , právnická osoba, , na jejímž základě byl proveden zápis v obchodním rejstříku. Uvedený vývoj plyne ostatně i z výpovědí při jednání dne 25. 10. 2024. Všechny uvedené důkazy soud hodnotil ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že k zániku původní organizace došlo s odkazem na ustanovení § 12 odst. 1 písm. c) zákona dobrovolným sloučením s jinou organizací, a to s Českomoravským svazem chovatelů poštovních holubů, jehož organizační složkou se stala. Do ní přešli všichni členové, celá organizace s veškerým svým majetkem, který dříve i nadále užívala, opravovala, uváděla v daňových přiznáních a chovala se k němu jako ke svému. Všichni členové byli a dle výpovědí při jednání stále jsou přesvědčeni, že celá základní organizace přešla do nového svazu. Areál používají i nadále, podíleli na jeho pořízení a podílí se na jeho údržbě. Ze všech uvedených důvodů je na místě závěr, že žalobce prokázal, že je univerzálním nástupcem původní organizace, která je dosud zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník. Další provedené důkazy se po důkladném zhodnocení jevily jako bezpředmětné a nebylo třeba je v rozhodnutí zmiňovat. Stejně tak bylo nadbytečné zvažovat případné vydržení vlastnického práva žalobcem. Soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že žaloba je důvodná, a vyhověl jí v plném rozsahu.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy se žalobce práva na náhradu nákladů vzdal.