15 Co 226/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Anonymizováno , IČ Anonymizováno sídlem Anonymizováno , Anonymizováno o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 3. 2025, č. j. 2 C 236/2024-61

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) určil, že výpověď z nájmu bytu č. , hodnota, o velikosti 1+1 s příslušenstvím nacházejícím se v 9. nadzemním podlaží domu čp. , adresa, v , Anonymizováno, , kterou dal dne 10. 6. 2024 žalovaný žalobkyni, je neoprávněná, a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Na základě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, že dle nájemní smlouvy ze dne 17. 5. 2022 je žalobkyně s účinností od 16. 6. 2022 nájemkyní předmětného bytu na dobu určitou do 15. 6. 2027. Žalovaný jako pronajímatel dal žalobkyni výpověď z nájmu bytu dne 10. 6. 2024, která byla žalobkyni řádně doručena, obsahovala poučení dle § 2286 odst. 2 o. z. a žalobkyně podala ve smyslu § 2290 o. z. včas dne 8. 8. 2024 žalobu na přezkoumání oprávněnosti této výpovědi. Hrubé porušení povinností nájemce [výpovědní důvod dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z.] spatřoval žalovaný v podané výpovědi ze dne 10. 6. 2024 především v tom, že docházelo k opakovanému rušení klidu v domě hlukem z bytu žalobkyně (celkem 4 stížnosti z 22. 3. 2023, 9. 8. 2023, 31. 8. 2023 a 8. 4. 2024) a že od 17. do 18. 5. 2024 a dne 26. 5. 2024 docházelo k rušení klidu v domě štěkotem a vytím psa z bytu žalobkyně. Ačkoliv důvody stížností v období od 22. 3. 2023 do 8. 4. 2024 nejsou ve výpovědi z nájmu popsány, lze mít z výpovědí svědkyň , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , Anonymizováno, (nájemkyně dalších bytů v domě) za to, že šlo o hluk způsobený boucháním dveří, hlasitou chůzí po chodbě i po bytě, hrou dětí a domácích zvířat (koček), hlasitým hovorem a pouštěním hudby v bytě, a to někdy i v nočních hodinách. Dle soudu I. stupně je zřejmé, že žalobkyně vzhledem ke svému věku a k tomu, že má malou dceru a že ze zaměstnání se vrací i v nočních hodinách, má jiný způsob života než uvedené svědkyně, které jsou v seniorském věku a většinu času tráví v klidu doma. Pohyb žalobkyně po domě i bytě se s ohledem na to, že jde o dům panelový, projevuje zvýšeným hlukem, nebylo však zjištěno, že by tato hlučnost byla způsobena nějakým záměrným chováním žalobkyně, ale spíše tím, že si sama dostatečně neuvědomila, jaké problémy mohou tyto projevy znamenat pro ostatní spolubydlící v domě. K výraznému obtěžování hlukem pak docházelo v důsledku štěkotu a vytí psa paní , jméno FO, v době od 17. 5. 2024 do 26. 5. 2024, když uvedené svědkyně, včetně svědka , Anonymizováno, , se shodly na tom, že pes zde dlouhodobě a některé dny i nepřetržitě štěkal a vyl. S tím souvisí i další důvod obsažený ve výpovědi ze dne 10. 6. 2024, že žalobkyně byt neužívala a přenechala ho bez souhlasu žalovaného k užívání jinému, konkrétně , Anonymizováno, . , jméno FO, . Z výpovědí žalobkyně a svědků , jméno FO, a , jméno FO, (bývalý přítel svědkyně , jméno FO, ) je zřejmé, že svědkyně , jméno FO, v době od 17. 5. 2024 asi 14 dnů pobývala u žalobkyně i se svým psem, za pobyt jí však nic neplatila a co je podstatné, šlo o pomoc kamarádce v nouzi, neboť žalobkyně potkala svědkyni s jejím psem večer před , Anonymizováno, v , Anonymizováno, s tím, že jí přítel vyhodil, nemá kam jít, takže jí žalobkyně dočasně vypomohla. Svědkyně , jméno FO, pak popsala, že zde pes štěkal a vyl, neboť byl v cizím prostředí a musel zůstávat sám, protože chodila do práce; za chování psa se omlouvala i naproti bydlícímu svědkovi panu , Anonymizováno, , přičemž za veškeré potíže se ostatním nájemníkům omlouvala i žalobkyně. Ta popřela, že by se z bytu odstěhovala a že by jej neužívala, neboť tam měla své i dceřiny věci, pouze někdy i s dcerou přespávala u svého tehdejšího přítele svědka , jméno FO, (od listopadu 2024 se svědkem , jméno FO, již není a s dcerou by v případě uznání výpovědi z bytu neměla kam jít). Soud I. stupně proto uzavírá, že ačkoliv se žalobkyně v bytě chovala na poměry v domě hlučněji, jednáním popsaným ve výpovědi z nájmu bytu nedošlo k naplnění zákonného důvodu pro výpověď z nájmu dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. Za nepřiměřeně přísné by pak soud I. stupně považoval, pokud by žalobkyně jakožto samoživitelka s dcerou přišla o jedinou možnost bydlení kvůli tomu, že poskytla pomoc v nouzi kamarádce trvající pouze cca 14 dnů. Při hodnocení oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne 10. 6. 2024 soud nemohl přihlížet k chování žalobkyně v následující době, tedy zejména k umožnění pobytu , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v bytě žalobkyně v říjnu 2024. Proto soud I. stupně žalobě na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu vyhověl a úspěšné žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení.

3. Rozsudek napadl odvoláním žalovaný, který nesouhlasí se závěrem soudu, že jednotlivé skutečnosti vytýkané žalobkyni nenaplnily zákonný důvod pro výpověď z nájmu bytu ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. Žalobkyně byla nejméně 4x v průběhu let 2023 a 2024 upozorněna pronajímatelem na nutnost užívat byt řádně a nepůsobit obtíže ostatním nájemníkům (součástí nájemní smlouvy je domovní řád určující pravidla pro chování v domě), takže žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu, že si žalobkyně problém hlučnosti dostatečně neuvědomila. Za hrubé porušení povinností nájemce žalovaný považuje opakované a dlouhodobé obtěžování sousedů štěkotem a vytím psa, které sousedé označili jako neúnosné. V řízení bylo prokázáno, že toto trvalo minimálně v období od 17. 5. do 26. 5. 2024, přičemž zdůvodnění této situace soudem I. stupně (pes se nacházel v cizím prostředí a svědkyně , jméno FO, musela chodit do práce) není důvodem pro toleranci porušování klidu a pořádku v domě. Skutečnost, že nájemce chová v bytě psa a není schopen jej zajistit tak, aby nepůsobil obtěžující hluk, nemůže jít k tíži ostatních spolubydlících v domě. V řízení bylo rovněž prokázáno, že minimálně v období od 17. 5. 2024 do 31. 5. 2024 byt užívala paní , jméno FO, , žalobkyně zde nebydlela, s dcerou se zdržovala u přítele, tedy podnájem realizovala bez souhlasu pronajímatele (bez ohledu na důvody přenechání bytu do užívání paní , jméno FO, ). Pronajímatel v nájemní smlouvě zakázal podnájem bytu bez jeho souhlasu, přičemž dle občanského zákoníku jde o hrubé porušení povinností nájemce. Proto žalovaný navrhoval změnu rozsudku a zamítnutí žaloby.

4. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně, který podle jejího názoru správně dovodil, že tvrzená porušení nájemních povinností nebyla natolik závažná a intenzivní, aby naplnila zákonný důvod výpovědi podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. Jednalo se o výjimečné situace, které byly žalobkyní řešeny vstřícně a s omluvou. Pomoc přítelkyni v nouzi nelze považovat za nedovolené podnájemní užívání bytu, když soud správně zohlednil i lidský a sociální rozměr celé věci.

5. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Soud I. stupně se věcí řádně zabýval, na základě důkazních návrhů obou procesních stran provedl rozsáhlé dokazování jak listinami, tak i svědeckými výpověďmi, přičemž provedené důkazy hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Tomu hodnocení odpovídají i skutkové závěry soudu I. stupně, proti kterým ani žalovaný jakožto odvolatel žádné konkrétní výhrady nevznáší; proto z nich vychází i odvolací soud. Odvolací argumentace žalovaného se týká nesouhlasu s právním posouzením věci soudem I. stupně, konkrétně toho, zda zjištěné chování žalobkyně, které jí bylo vytčeno ve výpovědi z nájmu bytu ze dne 10. 6. 2024, naplnilo (svou intenzitou, rozsahem) předpoklad hrubého porušení povinností nájemce podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z.

7. Citované ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, a je tak na soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Důvod výpovědi z nájmu bytu přitom nezakládá jakékoliv porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu, nýbrž pouze to, které dosáhne takové intenzity, že je lze posoudit jako hrubé, přičemž takový závěr musí být odůvodněn jak hledisky objektivními, tak i subjektivními. K hlediskům pro posouzení intenzity porušení nájemcových povinností nepochybně patří okolnost, zda nájemce svým jednáním způsobil pronajímateli škodu (případně v jaké výši), zda způsobil újmu na právech či oprávněných zájmech jiných subjektů (např. ostatních nájemců bytů v domě), jaká byla motivace jeho jednání, dále také okolnost, zda dosud řádně plnil své povinnosti nájemce bytu, event. jaká doba uplynula od porušení nájemcových povinností do dne dání výpovědi z nájmu bytu [shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2751/2004; byť se vztahuje k hrubému porušení povinností nájemce dle § 711 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., je použitelný i na současnou právní úpravu dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z.].

8. Pokud jde o hluk způsobovaný užíváním bytu žalobkyní, které mělo být uvedeno ve stížnostech z 22. 3. 2023, 9. 8. 2023, 31. 8. 2023 a 8. 4. 2024, sama žalobkyně v námitkách proti výpovědi z nájmu bytu ze dne 8. 8. 2024 potvrzuje, že všechny stížnosti projednala s panem , jméno FO, (zaměstnanec žalovaného). Přestože tedy žalobkyně o těchto problémech spojených s užíváním bytu věděla, a přestože k uvedeným stížnostem docházelo opakovaně, lze souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že nešlo o žádné záměrné chování žalobkyně namířené proti ostatním nájemcům v domě, ale že zvýšená hlučnost (zejména při pohybu žalobkyně či její dcery v bytě a v domě) je dána charakterem domu jako panelového, ve kterém se hluk více projevuje (jak plyne i z výpovědi svědka , jméno FO, ). Byť po žalobkyni lze důvodně požadovat, aby své chování v bytě a v domě přizpůsobila i charakteru tohoto panelového domu, byla hlukem vycházejícím z bytu žalobkyně obtěžována zejména nájemkyně bytu nacházejícího se pod bytem žalobkyně, tedy svědkyně , jméno FO, (jak vyplývá z výpovědi této svědkyně a z výpovědi svědkyně , jméno FO, , která toto pozorovala při návštěvách svědkyně , jméno FO, ). Další svědkyně , jméno FO, (bydlící na stejném patře jako žalobkyně) a , Anonymizováno, zmiňovaly hluk pocházející z bouchání dveřmi u bytu žalobkyně, u kterých je z venkovní strany koule. Při těchto zjištěních nepovažuje ani odvolací soud popsané chování žalobkyně související s užíváním jejího bytu za takové, které by bylo možné označit za hrubé porušení povinností nájemce tím, že ve smyslu § 2256 odst. 2 o. z. nedbala pravidel obvyklých pro chování v domě.

9. Soudu I. stupně lze dále přisvědčit, že za mimořádný hluk lze označit štěkot a vytí psa svědkyně , jméno FO, ozývající se z bytu žalobkyně. Nicméně pokud soud I. stupně na základě provedených důkazů tento štěkot a vytí psa vymezuje obdobím od 17. 5. do 26. 5. 2024 (kdy měl současně za zjištěný pobyt svědkyně , jméno FO, v bytě žalobkyně, který trval od 17. 5. 2024 cca 14 dnů), je pro závěr o naplnění výpovědního důvodu podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. významné, že ve výpovědi z nájmu bytu ze dne 10. 6. 2024 je žalobkyni vytýkáno obtěžování štěkotem psa z jejího bytu pouze od pátku 17. 5. 2024 do soboty 18. 5. 2024 do cca 23:45 hodin (štěkání i několik hodin vkuse) a dále dne 26. 5. 2024 okolo 23:00 hodin s tím, že na základě stížnosti přijaté telefonicky následujícího dne 27. 5. 2024 se mělo jednat o dlouhodobý štěkot psa. Ostatně i v přepisu záznamu ze šetření ze dne 23. 5. 2024 provedeného , jméno FO, (za žalovaného) a , jméno FO, (, právnická osoba, ) plyne z vyjádření nájemkyň paní , jméno FO, a , Anonymizováno, , že štěkot psa byl dne 18. 5. 2024 do 23:45 hodin, přičemž jmenované se nezmiňují o tom, že by pes z bytu žalobkyně štěkal i v následujících dnech až do šetření dne 23. 5. 2024. Pokud je v uvedeném zápise vyjádření nájemce pana , Anonymizováno, , který potvrdil štěkot a vytí psa s tím, že 4 dny byl pes snad sám, nezmiňuje výslovně, že by celé 4 dny byl slyšet štěkot. Na stejné listině je rovněž záznam ze dne 27. 5. 2024 o tom, že volala paní , jméno FO, , Anonymizováno, (nyní , jméno FO, ) s tím, že předchozího dne 26. 5. 2024 byl slyšet štěkot psa celý den až do 23:00 hodin. Byť z úředního záznamu Policie ČR ze dne 27. 5. 2024 plyne, že předchozího dne 26. 5. 2024 v nočních hodinách se hlídka policie dostavila do domu na adrese , adresa, v , Anonymizováno, a nájemkyně , jméno FO, , Anonymizováno, , , jméno FO, , , jméno FO, shodně uvedly, že každý den zde hlasitě štěká pes, za přítomnosti hlídky žádný hlasitý štěkot slyšet nebyl, přičemž hlídkou policie byl dvakrát zaznamenán štěkot psa, který nebyl zrovna hlasitý. Odvolací soud pak poukazuje na výpověď svědkyně , jméno FO, , že dne 17. 5. 2024 se ocitla v tíživé životní situaci, k partnerovi se nemohla vrátit, svého psa našla uvázaného před univerzitou, neměla kam jít, za této situace jí žalobkyně nabídla pomocnou ruku s tím, že v bytě měla azyl necelých cca 14 dnů, než situaci vyřešila. Jelikož pes byl v cizím novém prostředí, nebyl tam zvyklý, začal štěkat, po prvním nedopatření jí pomáhal bratr, takže když šla do práce, bratr jí pomáhal psa hlídat. Řešila to i se sousedem (svědek , Anonymizováno, ), kterému se moc omlouvala. Potvrdila, že když byla prováděna kontrola zaměstnanci žalovaného, kteří zaklepali, pes začal štěkat, nevěděla, jak má reagovat. Svědkyně výslovně uvedla, že pes nikdy nebyl samotný, protože věděla, že si to nemůže dovolit, přičemž stačilo, když si odběhla pro cigarety nebo když prošel někdo kolem dveří, začal pes štěkat. Z uvedené svědecké výpovědi tedy plyne, že problém se štěkotem psa v bytě žalobkyně vznikl bezprostředně poté, co žalobkyně nabídla pomoc svědkyni , jméno FO, (17. 5. a 18. 5. 2024), nicméně následně se svědkyně , jméno FO, snažila omezit situace, kdy by docházelo ke štěkotu psa tak, že zajistila jeho hlídání svým bratrem v době, kdy ona sama docházela do zaměstnání. Pakliže následně pes v bytě žalobkyně štěkal, jednalo se spíše o jednorázové situace. Byť tedy lze přisvědčit odvolání žalovaného, že nemůže jít k tíži ostatních spolubydlících v domě, pokud uživatel bytu není schopen zajistit, aby jeho pes nepůsobil obtěžující hluk, došlo ze strany majitelky psa, svědkyně , jméno FO, , k opatřením, aby pes nezůstával v bytě sám. Zároveň je třeba zmínit jednak to, že štěkotu psa, pokud je chován v bytě, nelze zcela zabránit, zejména pokud se jedná o pro psa nové a neznámé prostředí, zároveň se jednalo pouze o přechodnou situaci, kdy se pes v bytě žalobkyně nacházel cca 14 dnů. Po zhodnocení všech těchto skutečností nelze považovat štěkot psa v domě v období od 17. 5. 2024 do 26. 5. 2024, resp. dle obsahu výpovědi z nájmu bytu od 17. 5. do 18. 5. 2024 do nočních hodin a dále dne 26. 5. 2024 za takové intenzivní závadové jednání přičitatelné žalobkyni, které by naplnilo důvod pro výpověď z nájmu bytu pro hrubé porušení povinností nájemce (a to ani ve spojení s přechozími čtyřmi stížnostmi na hluk z bytu žalobkyně, jehož podstata byla navíc zcela odlišná).

10. Bylo-li žalobkyni ve výpovědi z nájmu bytu dále vytýkáno, že byt neužívá, a naopak ho podnajímá dalším osobám bez souhlasu pronajímatele, potom dle současné právní úpravy nájmu bytu (§ 2235 a násl o. z.) skutečnost, že nájemce byt neužívá, není sama o sobě porušením jeho povinností, a proto neužíváním bytu nemůže být naplněn výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 26 Cdo 761/2021). Ostatně sám žalovaný v podané výpovědi z nájmu bytu uvádí, že nemá žádné námitky, pokud žalobkyně dočasně bydlí u svého přítele. Za nepřijatelné však označuje za takové situace přenechání bytu jinému s tím, že takové počínání je dle § 2276 o. z. považováno za hrubé porušení povinností nájemce a je důvodem k vypovězení nájmu bytu. K tomu bylo dále ve výpovědi z nájmu bytu uvedeno, že v bytě má bydlet , jméno FO, se psem, přičemž žalobkyně má bydlet u svého přítele na , Anonymizováno, čp. , Anonymizováno, . V této souvislosti žalovaný v odvolání dále poukazuje na článek IV. bod 4 nájemní smlouvy ze dne 17. 5. 2022, ve kterém byl sjednán zákaz dát byt nebo jeho část do podnájmu bez písemného souhlasu pronajímatele; v případě porušení tohoto ustanovení se má za to, že nájemce hrubě porušil svou povinnost.

11. K této problematice odvolací soud uvádí, že podnájemní vztah je zvláštním případem nájemního vztahu, na jehož základě nájemce přenechává jinému – podnájemci – své nájemní právo k bytu (jeho části). I když je podnájem vztahem zásadně úplatným, o porušení povinností nájemce jde i v případě, přenechá-li byt (jeho část) do užívání jiného, aniž by za to od něj získal úplatu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4157/2017). Nicméně za podnájem bytu nelze dle názoru odvolacího soudu považovat situaci, kdy nájemce, aniž by byt opustil, umožní v bytě přespání po dobu několika dnů své návštěvě (typicky osobě příbuzné či jinak známé). Byť v daném případě v době šetření žalovaného dne 23. 5. 2024 kvůli štěkotu psa v bytě žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně v uvedený den byla i se svojí dcerou zastižena v bytě svého přítele , jméno FO, , vyplývá z jeho svědecké výpovědi, že u něho nebydlela, pouze se vzájemně navštěvovali. Rovněž svědkyně , jméno FO, potvrdila, že žalobkyně za ní do bytu docházela, přičemž někdy v bytě i přespaly (tedy spolu s dcerou). S přihlédnutím k situaci, za které žalobkyně umožnila svědkyni , jméno FO, po dobu cca 14 dnů využívat její byt (viz shora), navíc byt poměrně malý o velikosti 1+1, u kterého bylo i obtížné jeho společné užívání žalobkyní s dítětem a svědkyní , jméno FO, se psem, jakož i zároveň s ohledem na skutečnosti, že žalobkyně do bytu v této době docházela a měla zde i přespávat, tedy byt v této době (částečně) užívala, nejde o porušení článku IV. bod 4 nájemní smlouvy ze dne 17. 5. 2022, tedy o přenechání bytu či jeho části do podnájmu třetí osobě. Z dokazování provedeného soudem I. stupně přitom nevyplývá, že k opuštění bytu svědkyní , jméno FO, došlo na základě zásahu pronajímatele, ale z výpovědí svědků , jméno FO, i , jméno FO, je zřejmé, že od samého počátku se jednalo o přechodnou situaci, kterou se svědkyně snažila vyřešit sehnáním si nového bydlení, ale musela čekat do výplaty, aby měla na kauci (jak zjistil soud I. stupně). Ten přitom v souladu se shora podaným výkladem přihlédl k významným hlediskům objektivní i subjektivní povahy. Proto toto žalobkyni vytýkané jednání nelze považovat za hrubé porušení povinností nájemce, zakládající důvodnost výpovědi z nájmu bytu ze dne 10. 6. 2024 dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. ve spojení s § 2276 o. z. (neoprávněný podnájem).

12. Na uvedené závěry nemohlo mít vliv chování žalobkyně až po podání výpovědi z nájmu bytu ze dne 10. 6. 2024 (situace z října 2024 a umožnění užívání bytu žalobkyní dalším jejím známým, s obtěžováním ostatních nájemců jejich hádkami), nicméně i odvolací soud (ve shodě se soudem I. stupně) žalobkyni důrazně připomíná, že další lehkovážný či nezodpovědný přístup k užívání nájemního bytu a k respektování povinností nájemce by mohl vyústit v podání nové výpovědi z nájmu bytu.

13. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně, kterým bylo žalobě žalobkyně na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne 10. 6. 2024, vyhověno, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně odpovídajícího výroku o náhradě nákladů řízení.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy úspěšná žalobkyně, která by měla právo i na náhradu nákladů této fáze řízení, žádné náklady nepožadovala.