15 Co 229/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kosové a soudců JUDr. Roberta Ožvalda a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobce: Anonymizováno . Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČ Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 328 529 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 9. 7. 2024, č. j. 12 C 1/2023-210

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavcích II. ve výroku o částečném zamítnutí žaloby a III. ve výroku o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, náklady odvolacího řízení v částce 12 797,34 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11 658 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od 12. 3. 2022 do zaplacení do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, co do částky 198 511 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od 12. 3. 2022 do zaplacení žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení v částce 14 485 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, .

2. Předmětem řízení byla náhrada škody za neoprávněný odběr elektřiny a plynu v odběrném místě , adresa, , jejíž výši žalovaný s ohledem na předchozí historii spotřeby elektřiny a plynu považoval za nepřiměřenou. O nároku žalobce soud I. stupně rozhodl rozsudkem ze dne 19. 12. 2023, č. j. 12 C 1/2023-119, jímž bylo žalobě vyhověno co do částky 118 360 Kč s příslušenstvím a co do částky 210 169 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně od 12. 3. 2022 do zaplacení byla žaloba zamítnuta. V zamítavé části byl rozsudek soudu I. stupně usnesením tohoto odvolacího soudu ze dne 21. 3. 2024, č. j. 15 Co 32/2024-144 zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Po rozhodnutí odvolacího soudu zůstal předmětem řízení zbylý nárok žalobce na náhradu škody za neoprávněný odběr plynu, který byl doložen fakturou č. , tel. číslo, , z níž vyplynulo, že za období od 1. 6. 2021 do 7. 1. 2022 bylo za spotřebu ve výši 27,435 MWh vyfakturováno celkem 315 253 Kč při ceně 9 233,95 Kč za jednu MWh. Spotřeba byla zaznamenána na samotném měřícím zařízení a mezi účastníky nebyla sporná, jakož ani to, že v minulosti žalovaný zaplatil v období od 5. 3. 2019 do 19. 12. 2019 za odběr 16,91 MWh částku 27 304,35 Kč, v období od 20. 12. 2019 do 12. 2021 za odběr 29,20 Kč MWh částku 45 633,71 Kč a v období od 13. 1. 2021 do 1. 6 2021 za odběr 15,98 MWh částku 23 747,30 Kč. K vypočtené výši škody žalobce uvedl, že cena se v obecné rovině stanoví z: A) dvojnásobku nejvyšší denní hodnoty operátorem trhu zveřejněné hodnoty Indexu OTE POTE za měsíc předcházející měsíci, ve kterém došlo ke zjištění neoprávněného odběru; cena v EUR/MWh se převádí na Kč/MWh denním kurzem EUR/CZK vyhlašovaným ČNB v aktuálním plynárenském dni D; pokud není denní kurz k dispozici, použije se hodnota denního kurzu v nejbližším bezprostředně následujícím dni D-n, kdy byla hodnota denního kurzu publikována na stránkách www.ote-cr.cz a www.cnb.cz. V projednávané věci jde o částku 8 978,89 Kč, což odpovídá ceně plynu v prosinci 2021, B) ceny za distribuci plynu podle kategorie zákazníků a ročního odběru plynu = 255,06 Kč/MWh, C) ceny za kapacitu (za přepravu plynu do domácí zóny 1, pokud je samostatně stanovena nebo odběrného místa zákazníka přímo připojeného k přepravní soustavě) = 314,58 Kč/měsíc, D) ceny za zúčtování operátora trhu (OTE), E) cena OTE vychází ze dvou položek – jednak cenovým rozhodnutím ERÚ, která stanovuje cenu za činnost OTE a pak nařízením vlády č. 392/2015 Sb., t. j. 2,04 Kč/měsíc. Konkrétní výpočet náhrady škody za neoprávněný odběr plynu byl žalobcem realizován následovně: 27,435 MWh (množství plynu) x 9 233,95 Kč (cena dle bodu A. a B.) + 7,233 (doba trvání v měsících) x 2,04 Kč/MWh (operátor trhu) + 314,58 Kč (cena za kapacitu) x 7,233 (doba trvání v měsících) + 27,435 MWh (množství plynu) x 30,60 Kč (daň z plynu) + 4 077,00 Kč (oprávněné náklady) = 260 540,05 + 54 713,41 Kč (DPH 21 % z 260 540,05 Kč), tj. celkem 315 253,00 Kč. Soud I. stupně opětovně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 201/2013 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 668/2015, v nichž byla řešena otázka přiměřenosti částky vypočtené za neoprávněný odběr elektřiny a naznačeny principy, jak při posouzení přiměřenosti dlužné částky postupovat. Zmíněná rozhodnutí se sice týkají neoprávněného odběru elektřiny, dle okresního soudu je však lze aplikovat i na neoprávněný odběr plynu. Soud I. stupně vzal za prokázané, že po žalovaném je nyní požadována 10x větší částka, než kterou by zaplatil při řádném uzavření smlouvy. Bezprostředně před ukončením smlouvy v prvním pololetí roku 2021 zaplatil za 1 MWh částku 1 486 Kč, nyní je po něm požadováno 11 490 Kč/MWh. Přestože neoprávněný odběr je závažným protiprávním jednáním, neměla by faktura vystavená žalobcem mít likvidační charakter. V době, kdy vznikl neoprávněný odběr, byla v rodině žalovaného velmi složitá situace; otec žalovaného byl v pracovní neschopnosti, v domě dále bydlel bratr trpící psychickou poruchou, nezletilá sestra a starší bratr, proti kterému je vedena řada exekucí. Žalovanému se nepodařilo vydělat peníze v zahraničí, kde se nacházel v době, kdy se žalobce snažil odpojit plynoměr. Za bratra zaplatil dluhy, a jen proto se sám dostal do exekuce, kterou ještě splácí a kromě toho hypotéku na dům, v němž žije početná rodina žalovaného. Pokud by měl platit celou žalovanou částku, dostal by se do dluhové pasti, a mohlo by dojít i na insolvenci. Uvedenou životní a majetkovou situaci bylo dle soudu I. stupně na místě v tomto řízení zohlednit. Žalobní požadavek na zaplacení částky 328 529 Kč pak korigoval i na základě zprávy Energetického regulačního úřadu (ERÚ), který shodně se žalobcem uvedl, že cena za neoprávněný odběr se skládá z položek A) – E) a že dle monitoringu trhu, který měsíčně sleduje ceny pro nové zákazníky u 10 největších dodavatelů, cena za odebraný plyn za období od června 2021 do ledna 2022 byla v minimální hodnotě 584,50 Kč/MWh, v maximální hodnotě 2 999 Kč/MWh a že vážený průměr odběrných míst dodavatelů činil 1 064,20 Kč/MWh. Žalobce doložil výsledky vnitrodenního trhu plynu, z nichž je patrný minimální i vážený průměr, tj. cena jedné MWh vyjádřená v eurech. V prosinci se vážený průměr každý den pohyboval od 76,99 EUR za MWh do 177,83 EUR za MWh, takže průměrná denní cena činí 2 818 Kč/MWh. Soud I. stupně se neztotožnil s výpočtem ceny podle položky A), dle níž žalobce požaduje dvojnásobek představující částku 8 978,89 Kč/MWh, takže základem je částka 4 489 Kč/MWh odpovídající dle žalobce ceně v prosinci 2021. Při vlastním výpočtu, který považoval za spravedlivý a nepoškozující ani jednu stranu sporu, vzal za základ maximální cenu 2 999 Kč/MWh uvedenou ve zprávě ERÚ, která je vyšší než cena podle vnitrodenního trhu plynu. S částkami uvedenými pod položkami B) až E) se ztotožnil, jakož i s výpočtem dle vzorce citovaného v rozsudku. S připočtením DPH 21% dospěl k výsledné částce 116 742 Kč, kterou dle soudní judikatury shledal přiměřenou. Protože v původním řízení bylo žalobci již přiznáno 105 084 Kč, vyhověl žalobě ještě co do částky 11 658 Kč a co do částky 198 511 Kč žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle míry úspěchu dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalovanému přiznal 20% účtovaných nákladů.

3. Proti tomuto rozsudku v zamítavé části a ve výroku o nákladech řízení podal odvolání žalobce. V něm zdůraznil, že pro účastníky na trhu s plynem je závazným právním předpisem ve věci stanovení výše náhrady škody vyhláška č. 108/2011 Sb., která v § 9 upravuje samostatně otázku určení množství neoprávněně odebraného plynu a otázku výše náhrady škody při neoprávněném odběru plynu (odst. 10 a 11), kdy odstavec 10 citovaného ustanovení upravuje jasný a přesný mechanismus výpočtu výše náhrady škody. Smyslem a účelem závazné právní úpravy ocenění výše náhrady škody je to, aby provozovateli distribuční soustavy byly kompenzovány ztráty a aby jednotlivými dodavateli distribuční soustavy nebyla výše náhrady škody stanovena svévolně v nepřiměřené výši a nevedla k jejich nedůvodnému obohacení. Neoprávněně odebraný plyn je do distribuční soustavy dodáván z tzv. rezervního množství, neboť s plynem, jehož odběr si zákazník nesjednal, provozovatel dopředu nepočítá. Při nákupu plynu provozovatel vychází z predikce jeho spotřeby podle řádně změřeného a odebraného množství, které bylo zákazníky uhrazeno. Plyn, který není dopředu nakoupen za tržní ceny a který je přesto skutečně odebrán, tedy neoprávněně, je následně zahrnut do ztrát provozovatele. Cenová rozhodnutí ERÚ jsou koncipována tak, aby výpočet náhrady škody za neoprávněný odběr odpovídal svému charakteru, tedy protiprávnímu jednání a cena za jednotku se odvíjí od ceny obchodníků. Je však logicky vyšší, protože protiprávní jednání nemůže být na stejné cenové úrovni. Od právními předpisy stanovenému způsobu určení výše náhrady škody za neoprávněný odběr plynu se žalobce jako provozovatel distribuční soustavy nemůže odchýlit, neboť jsou pro něho závazné. Odchýlení od taxativně stanovených cen je možné jen co do rozsahu (množství), pokud je nelze zjistit a škůdce hodnověrně prokáže, že stanovené množství neodpovídá skutečnému odběru, k čemuž ale v projednávané věci nedošlo. Jedinou spornou otázkou v dané věci je otázka ocenění výše náhrady škody za neoprávněně odebrané množství plynu. Neoprávněně odebrané množství plynu za období trvání neoprávněného odběru bylo změřeno přímo podle stavů zaznamenaných na samotném měřícím zařízení. Soud I. stupně své spravedlivé uvážení opřel o údaje uvedené ve sdělení Energetického regulačního úřadu ze dne 22. 5. 2024, č. j. 06817-3/2024-ERU a současně přijal závěr, že moderaci náhrady škody odůvodňují poměry žalovaného. Žalobce má za to, že soud I. stupně nedostál závaznému právnímu názoru odvolacího soudu, neboť nedostatečně zdůvodnil, proč nebylo možné aplikovat vyhlášku č. 108, a své závěry o osobních, příjmových a majetkových poměrech žalovaného opřel toliko o účastnický výslech žalovaného, příp. o vlastní činností zjištěné skutečnosti, ačkoli skutečné sociální poměry žalovaného nebyly v řízení vůbec prokázány. Z účastnického výslechu nelze učinit žádný spolehlivý závěru a nepříznivá sociální situace rodinných příslušníků žalovaného nemůže být důvodem pro moderaci výše škody, která je přičitatelná žalovanému, který je výlučným vlastníkem nemovité věci, v níž se nachází předmětné odběrné místo. Ani pro závěr, že faktura vystavená žalobcem má pro žalovaného likvidační charakter, neměl soud žádné podklady. Přístup žalovaného, který dosud nezačal plnit pravomocné rozhodnutí soudu, nelze omluvit tím, že žalovaný začne plnit, až mu bude známa celková částka. Nepříznivé sociální poměry samy o sobě nemohou být dostatečným důvodem k moderaci výše škody, jelikož má být hrazena škoda skutečná. Jestliže je množství odebraného plynu prokázáno a výpočet podle odůvodnění soudu odpovídá právním předpisům a cenovým rozhodnutím, jedná se o škodu skutečnou. přesto Soud I. stupně přiznal žalovanému nepřiměřenou ochranu; žalovaný měl odběrné místo ve své dispoziční sféře a protiprávnímu stavu měl a mohl zabránit. Cenu za neoprávněně odebraný plyn nelze stanovit cenami smluvními, a to ani na základě interní statistiky trhu provedené ERÚ, který touto sledoval jím vybrané dodavatele v určitých kategoriích zákazníků. Ze zprávy ERÚ plyne, že maximální jednotková cena plynu odpovídající částce 2 999 Kč/MWh, nebyla vypočtena a vyčíslena v souladu s postupem daným § 9 odst. 10 vyhlášky č.

108. Mimo jiné má žalobkyně za to, že soudem I. stupně odkazovaná rozhodnutí nebyla správně interpretována, jelikož ta se zabývají řešením právní otázky fiktivního způsobu výpočtu množství neoprávněně odebrané elektřiny. Tyto právní závěry nelze aplikovat na účely moderace výše náhrady za neoprávněný odběr plynu, tj. na ocenění neoprávněně odebraného množství dané komodity. Jejich nosným závěrem je pouze vyloučit automatickou aplikaci právního předpisu pro řešení otázky způsobu určení množství neoprávněně odebrané komodity. Pakliže by fiktivní stanovení množství neoprávněně odebrané komodity znamenalo výrazný nepoměr od historické průměrné spotřeby nebo bylo jinak excesivní a vzdalovalo se skutečnému odběru dané komodity. V citovaných rozhodnutích není konstatován právní závěr o neaplikovatelnosti právního předpisu upravujícího stanovení výše náhrady škody, tedy způsobu určení výše náhrady za neoprávněný odběr té které komodity v části určení ceny za neoprávněně odebrané množství plynu. Aplikovatelnost výpočtového mechanismu ceny neoprávněně odebraného množství plynu zpochybňována nebyla. Předmětem přezkumu soudů, na jejichž rozhodnutí soud I. stupně odkazuje, byla otázka stanovení odebraného množství elektřiny, kdy postup podle vyhlášky může podle jejich nosných právních závěrů přinést disproporcionální výsledky a jejichž důsledkem může být nepřiměřený zásah do majetkových práv odběratele. Ocenění měřením přesně zjištěného množství neoprávněně odebraného plynu výpočtovým vzorcem podle vyhlášky č. 108, tedy samotné vyčíslení výše náhrady škody, nelze shledat bez dalšího jako nepřiměřený zásah do majetkových práv odběratele a učinit závěr, že se jedná o náhradu škody, která neplní funkci kompenzační, ale sankční, ne-li dokonce likvidační. Je tomu tak proto, že neoprávněně odebraný plyn, který byl žalovaným z rezervního množství odebrán bez smlouvy a souhlasu jeho vlastníka, byl nakoupen žalobkyní za tržní ceny a k jinému účelu. , právnická osoba, byla vypočtena podle platných a taxativně stanovujících cenových předpisů, do něhož se dosazují hodnoty komodity obchodované na trhu v časovém období relevantnímu k době zjištění neoprávněného odběru. Konstrukci tohoto výpočtu nelze považovat za vzdálenou skutečné výši škody vzniklé na straně toho kterého distributora, v tomto případě žalobce. Z těchto všech důvodů žalobce navrhl, aby byl napadený rozsudek v přezkoumávaném rozsahu změněn a žalobě bylo vyhověno a aby žalobci byly přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů v plné výši.

4. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že soud I. stupně rozhodl věcně i právně správně.

5. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné. Odvolací soud proto věc projednal a napadený rozsudek přezkoumal dle § 212 věty prvé o. s. ř. pouze v rozsahu dotčeném odvoláním, tj. v zamítavém výroku a ve výroku o nákladech řízení. Ve zbývajícím rozsahu nabyl rozsudek samostatně právní moci dle § 206 odst. 2 o. s. ř.

6. Odvolání není důvodné.

7. Nadále není sporu o tom, že v období od 1. 6. 2021 do 7. 1. 2022 žalovaný neoprávněně odebral plyn v množství 27,435 MWh (změřeno přímo podle stavů zaznamenaných na samotném měřícím zařízení), a že žalobce za tento neoprávněný odběr vyúčtoval částku 315 253 Kč, kterou vypočetl dle vyhlášky č. 108/2011 Sb. Žalovaný nijak nezpochybňoval dobu trvání neoprávněného odběru ani naměřenou spotřebu a jedinou spornou otázkou mezi účastníky bylo a stále je, výše vypočtené náhrady škody, která je oproti tomu, jaké částky v minulosti žalovaný za spotřebu plynu hradil, mnohonásobně vyšší.

8. Nezpochybněn zůstal také závěr soudu I. stupně, že žalobce za 1 MWh požaduje cca desetinásobek toho, čeho by se mu za spotřebu plynu dostalo při řádném uzavření smlouvy. Tento závěr vychází z údajů o platbách za spotřebu plynu, kdy žalovaný byl se žalobcem ve smluvním vztahu, a to v období, které předcházelo neoprávněnému odběru.

9. Žalobce opakovaně argumentuje tím, že žalovaná částka byla vypočtena v souladu s vyhláškou č. 108/2011 Sb., která je pro účastníky na trhu s plynem závazným právním předpisem, což soud I. stupně nijak nezpochybňoval. Protože ale shledal, že takto vypočtená výše škody je nepřiměřená, protože neplní jen kompenzační funkci, ale i funkci sankční, správně aplikoval na danou věc závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 201/2013 a Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 668/15, jakož i rozhodnutí citovaná ve zrušujícím rozhodnutí tohoto odvolacího soudu. Správně také dovodil, že závěry Nejvyššího či Ústavního soudu lze vztáhnout i na neoprávněný odběr plynu, přestože v nich byl řešen neoprávněný odběr elektřiny. V obou případech stíhá škůdce povinnost nahradit škodu vypočtenou podle zvláštního právního předpisu, která nutně také v obou případech musí naplňovat princip přiměřenosti. K opakované námitce žalobce, že soudem I. stupně citovaná judikatura na danou věc nedopadá, protože spotřeba plynu byla v projednávané věci změřena přímo podle stavů zaznamenaných na samotném měřícím zařízení, zatímco v citovaných rozhodnutích byla řešena otázka způsobu určení množství neoprávněně odebrané elektřiny, se odvolací soud již vyjadřoval ve svém zrušovacím rozhodnutí. Odkázal v něm na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. 23 Cdo 202/2020 (dále na rozhodnutí tohoto odvolacího soudu sp. zn. 15 co 36/2023), které tento názor žalobce vyvrací.

10. S přihlédnutím k zásadám uvedeným v rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu soud I. stupně uzavřel, že vyúčtovaná výše náhrady škody je v daném případě nepřiměřená. Žalovaný prokázal, že výše škody za neoprávněně odebraný plyn stanovená podle zvláštního předpisu je mnohonásobně (desetinásobně) vyšší než jeho platby v období před neoprávněným odběrem, proto okresní soud dovodil, že takto vypočítanou náhradu škody nelze akceptovat. Jde o obdobný případ řešený ve výše citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, v nichž za nepřiměřené bylo považováno účtování náhrady v rozsahu 8-10 násobku plateb za legální odběry. Jestliže tedy v projednávané věci žalobce požaduje 10 násobek, lze považovat závěr soudu I. stupně, že jeho nárok je nepřiměřený, protože již neplní jen funkci kompenzační, ale i sankční a zasahuje do majetkových práv žalovaného, za správný.

11. Za souladný s výše citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu a Ústavního soudu pak odvolací soud považuje i vlastní výpočet výše náhrady škody provedený soudem I. stupně. Pokud se rozhodl neakceptovat výpočet ceny podle položky A), vzal za rozhodující údaj o ceně plynu v rozhodném období poskytnutý Energetickým regulačním úřadem v částce 2 999 Kč/MWh, která je cenou maximální zprůměrovanou u 10 největších dodavatelů, která je ještě o něco vyšší než cena vnitrodenního trhu plynu, jak doložil sám žalobce. Za použití výpočtového vzorce použitého žalobcem (citován výše) při zachování ostatních položek B) až E) beze změny a po připočtení DPH dospěl k finální částce 116 742 Kč. Porovnáním této částky s fakturou za plyn za období od 13. 1. 2021 do 1. 6. 2021 (období bezprostředně předcházející neoprávněnému odběru), dle níž žalovaný za spotřebu 15,98067 MWh zaplatil 23 747,30 Kč, dostává se žalobci přiznanou částkou více než dvojnásobek oproti platbě za legální odběr. Takto vypočtená výše náhrady škody se s určitou mírou pravděpodobnosti i dle odvolacího soudu blíží skutečné výši způsobené škody na rozdíl od částky, kterou požadoval žalobce. Není přitom rozhodující, že cena plynu 2 999 Kč je cenou smluvní, jak namítá žalobce, protože jiný údaj o jiné ceně v řízení nevyšel najevo a pokud sám žalobce dokládal cenu za prosinec 2021, soud I. stupně konstatoval, že se blíží ceně poskytnuté ERÚ. Cena určená soudem I. stupně také nepochybně dostatečně respektuje skutečnost, že při neoprávněném odběru je dodáván plyn z tzv. rezervního fondu. Bez ohledu na poměry žalovaného, které pro rozhodnutí ve věci nebyly rozhodující, považuje odvolací soud postup okresního soudu při výpočtu výše škody za správný.

12. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek v přezkoumávaném rozsahu dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení, který je rovněž správný.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má žalovaný jako ve věci úspěšný účastník právo na plnou náhradu nákladů. Náklady představují odměnu za 1 úkon ve výši 9 060 Kč (odměna počítána z předmětu odvolacího řízení, kterým je částka 198 511 Kč; úkon právní služby spočívá v účasti na odvolacím jednání), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč, ztrátu času ve výši 400 Kč, jízdné 816,31 Kč a DPH 21% ve výši 2 221,025, tj celkem 12 797,34 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti jsou dány ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.