15 Co 242/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČ Anonymizováno proti žalovaným:

1. Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0 , likvidační správce, IČ Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 2. Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/1 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o určení popřené pohledávky dědictví o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 28. 6. 2024, č. j. 2 C 36/2024-43 I. Rozsudek soudu I. stupně se mění takto:Určuje se, že žalobkyni po právu náleží pohledávka za zůstavitelkou , jméno FO, , narozenou , datum, , posledně bytem , adresa, , zemřelou dne , datum, ve výši 3 305 697,88 Kč, tj. 6 % směnečný úrok z částky 12 854 924 Kč od 11. 7. 2017 do 4. 6. 2019, 6 % směnečný úrok z částky 8 326 164 Kč od 11. 7. 2017 do 31. 1. 2020 a dále z částky 6 349 904,61 Kč od 1. 2. 2020 do 21. 7. 2021, ze dvou směnek splatných dne 25. 1. 2017 vystavených společností , jméno FO, s. r. o., IČO: , IČO, , přejmenované na , právnická osoba, , původně vystavených na řad , právnická osoba, . a rubopisem převedených na žalobkyni, znějících na směnečnou sumu 8 326 164 Kč a 12 854 924 Kč, avalovaných zůstavitelkou , jméno FO, .II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) , Jméno zainteresované osoby 0/0, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.III. Žalovaná 2) , právnická osoba, je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 33 057,42 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) zamítl žalobu žalobkyně na určení, že jí po právu náleží pohledávky za zůstavitelkou , jméno FO, , zemřelou dne , datum, , ve výši 3 305 697,88 Kč, specifikované ve výroku tohoto rozsudku, rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované 2) náklady řízení ve výši 9 976 Kč.

2. Soud I. stupně vyšel z toho, že usnesením téhož soudu ze dne 17. 1. 2024, č. j. 24 D 557/2016-337 byla žalobkyni uložena povinnost podat předmětnou žalobu o určení pohledávky dle § 262 odst. 1 z. ř. s., tato žaloba byla podána včas, proti pasivně legitimovaným žalovaným (tedy proti likvidačnímu správci a popírajícímu věřiteli) a u příslušného soudu. Dále měl za prokázané, že dne 25. 4. 2014 a 28. 4. 2015 byly společností , jméno FO, s. r. o. vystaveny směnky na řad , právnická osoba, . znějící na částky 12 854 924 Kč a 8 326 164 Kč se splatností dne 25. 1. 2017, jako ručitelé byli na směnce uvedeni , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , přičemž rubopisem byly směnky postoupeny žalobkyni. Ze spisu sp. zn. 24 D 557/2016 (pozůstalostní řízení po , jméno FO, , zemřelé dne , datum, ) bylo zjištěno, že žalobkyně poprvé uplatnila v pozůstalostním řízení pohledávku z uvedených směnek dne 3. 2. 2017. Usnesením soudu ze dne 13. 1. 2023, č. j. 24 D 557/2016-281 byla nařízena likvidace pozůstalosti po , jméno FO, a její věřitelé byli vyzváni k přihlášení pohledávek ve lhůtě 3 měsíců od právní moci usnesení (rozhodnutí vyvěšeno na úřední desce soudu dne 1. 2. 2023). Dle přihlášky ze dne 7. 2. 2023 žalobkyně přihlásila do likvidace pozůstalosti pohledávku ve výši 3 305 697,88 Kč ze shora citovaných směnek, představující směnečný úrok rozepsaný ve výroku. Následně žalovaná 2) podáním na č. l. 294 dědického spisu (podání z 28. 4. 2023) pohledávky žalobkyně popřela s tím, že je má za promlčené dnem 26. 1. 2020. V rámci podané žaloby se pak soud I. stupně ve smyslu § 610 odst. 1 o. z. zabýval námitkou promlčení, když oba žalovaní i v tomto řízení považovali pohledávky žalobkyně přihlášené do dědického řízení za promlčené. Při tomto posuzování soud I. stupně vyšel z článku 1 § 70 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, podle kterého se nároky proti příjemci promlčují ve třech letech od splatnosti směnky. Práva a povinnosti neupravená tímto předpisem pak se řídí ve smyslu § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. tímto občanským zákoníkem (dále jen o. z.). Soud I. stupně konstatoval, že s ohledem na stanovenou splatnost ve směnkách dnem 25. 1. 2017 začala promlčecí doba běžet následujícím dnem 26. 1. 2017, kdy mohlo být právo ze směnky uplatněno poprvé u soudu. Z vyjádření žalobkyně pak plyne, že vůči zemřelé , jméno FO, nebyla pohledávka ze směnky z titulu jejího směnečného rukojemství uplatněna, neboť jmenovaná zemřela ještě před splatností směnek, přičemž po splatnosti směnek nebylo právo žalobkyní uplatněno ani proti neznámým dědicům zůstavitelky. Pokud dne 3. 2. 2017 žalobkyně přihlásila svou pohledávku vůči , jméno FO, do pozůstalostního řízení, nejde o uplatnění práva u orgánu veřejné moci ve smyslu ust. § 648 o. z., neboť v rámci pozůstalostního řízení nelze věcným způsobem řešit otázku existence práva žalobkyně. Pro případ, kdy nebylo zřejmé, kdo bude dědicem po zůstavitelce, mohla žalobkyně docílit přerušení promlčecí doby ve smyslu § 648 o. z. podáním žaloby proti neznámým dědicům (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5145/2007). Na daný případ se nemůže vztahovat ani ust. § 643 o. z. (prodloužení promlčecí lhůty o 6 měsíců v případě, že povinnost přešla na dědice), neboť v tomto pozůstalostním řízení nemůže v důsledku rozhodnutí o nařízení likvidace dojít k nabytí dědictví konkrétním dědicem. Soud I. stupně proto dospívá k závěru, že žalobkyně své právo ze směnečného rukojemství vůči zůstavitelce neuplatnila u žádného orgánu veřejné moci, nedošlo tedy k přerušení promlčecí doby a tato dnem 26. 1. 2020 ve vztahu k pohledávkám ze směnečného rukojemství z obou směnek uplynula. Pohledávka žalobkyně je promlčena, a proto soud žalobě nemohl vyhovět. O nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci, přičemž žalovaný 1) žádné náklady řízení nežádal.

3. Rozsudek (výslovně ve výrocích I. a III.) napadla odvoláním žalobkyně. S odkazem na důvodovou zprávu namítá nesprávný výklad ust. § 643 o. z. soudem I. stupně, neboť toto ustanovení bylo do právní úpravy zakotveno z důvodu ochrany věřitelů a předejití sporům vůči neznámým dědicům tím, že do skončení dědického řízení by nemělo dojít k promlčení pohledávky věřitele. Věřitel v průběhu dědického řízení nemůže předvídat, kdy a zda vůbec dojde k potvrzení dědictví konkrétnímu dědici, či zda dědické řízení skončí např. likvidací dědictví. S ohledem na ochranu práv věřitelů by uvedené ustanovení mělo být vykládáno tak, že pokud nedošlo k vydání potvrzení dědictví dědici, nemohlo dojít ani k promlčení pohledávky žalobce. Tomu nasvědčuje i procesní úprava likvidace dědictví, když za platně a včas podanou přihlášku pohledávky do likvidace se považuje i dříve podaná přihláška do dědického řízení. Věřiteli by nemělo jít k tíži, že dědické řízení bylo skončeno jiným způsobem, než nabytím dědictví dědicem. Na základě výkladu soudu I. stupně by došlo i k nepřípustné pravé retroaktivitě, neboť v případě nabytí dědictví dědicem by pohledávka žalobkyně promlčena nebyla (takové rozhodnutí bylo možné legitimně očekávat až do pravomocného nařízení likvidace dědictví), naopak pokud by k potvrzení o dědictví nedošlo ani po několika letech od zahájení dědického řízení (jako v dané věci), pak dle výkladu soudu I. stupně by se promlčení posuzovalo (nepřípustně) zpětně. Dále žalobkyně soudu I. stupně vytýká, že se nezabýval její námitkou, že námitka promlčení vznesená žalovanou 2) je v rozporu s dobrými mravy. Proto žalobkyně navrhovala změnu rozsudku tak, aby žalobě bylo vyhověno.

4. Žalovaný 1) navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

5. Rovněž žalovaná 2) považovala rozsudek soudu I. stupně za správný. Nesouhlasila s výkladem ust. § 643 o. z. ze strany žalobkyně, neboť podmínkou pro postup dle tohoto ustanovení je přechod povinnosti na dědice v rámci dědického řízení, k čemuž v dané věci nedošlo. Navíc na daný případ dopadá zvláštní ustanovení § 246 odst. 1 z. ř. s., podle kterého promlčecí lhůta přestala běžet s účinností ode dne, kdy bylo usnesení o nařízení likvidace dědictví vyvěšeno na úřední desce soudu, k čemuž došlo 13. 1. 2023, ovšem v dané věci promlčecí doba uběhla již dnem 26. 1. 2020. Procesní úprava přitom předpokládá několik způsobů ukončení dědického řízení, každý účastník dědického řízení, jakož i přihlášený či nepřihlášený věřitel, mohou své úkony v řízení provádět podle toho, jaké očekávají ukončení dědického řízení a sami nesou odpovědnost podle zásady, že právo náleží bdělým.

6. V replice k vyjádření žalované 2) pak žalobkyně ohledně výkladu § 643 odst. 1 o. z. odkázala na odbornou literaturu (Lavický Petr a kolektiv, Občanský zákoník I, Obecná část § 1 až 654, 2. vydání, Praha, C. H. Beck 2022, strana 2114), s vysloveným názorem, že prodloužení promlčecí lhůty podle § 643 odst. 1 o. z. je namístě konstruovat per analogiam, bude-li rozhodnuto o likvidaci pozůstalosti, neboť je v souladu s účelem daného ustanovení poskytnout věřitelům srovnatelnou ochranu i v případě, že nebudou svá práva uplatňovat podáváním samostatných žalob proti právním nástupcům, ale budou-li se uspokojovat přímo v rámci pozůstalostního řízení při zpeněžení likvidační podstaty; zde bude promlčecí lhůta končit až uplynutím 6 měsíců ode dne právní moci rozhodnutí o nařízení likvidace pozůstalosti. Dále žalobkyně odkázala na výklad ust. § 643 o. z. obsažený ve shodném komentáři na straně 2114 s tím, že z celospolečenského hlediska je nežádoucí, musí-li věřitel zahájit řízení, jen aby odvrátil promlčení svého práva, proto zákonodárce v § 643 odst. 1 o. z. zakotvuje nový případ prodloužení promlčecí lhůty.

7. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 písm. a) o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, tedy včetně obou závislých výroků o nákladech řízení, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

8. Rovněž odvolací soud vychází z nezpochybněných skutkových zjištění soudu I. stupně obsažených v bodě 6. odůvodnění napadeného rozsudku, tedy z existence směnečných pohledávek žalobkyně na základě směnek ze dne 25. 4. 2014 a 28. 4. 2015 vystavených společností , jméno FO, s. r. o. na částky 8 326 164 Kč a 12 854 924 Kč splatných dne 25. 1. 2017, se směnečným rukojemstvím , jméno FO, , která ještě před stanoveným dnem splatnosti zemřela dne 5. 6. 2016, přičemž žalobkyně v pozůstalostním řízení po , jméno FO, uplatnila tyto své pohledávky vůči zůstavitelce nejprve oznámením ze dne 3. 2. 2017 (které s ohledem na obsah má dle odvolacího soudu náležitosti přihlášky podle § 241 z. ř. s.) a po nařízení likvidace pozůstalosti usnesením soudu ze dne 13. 1. 2023, č. j. 24 D 557/2016-281 podala podáním ze dne 6. 2. 2023 (tedy ve lhůtě stanovené v uvedeném usnesení) přihlášku pohledávky do likvidace pozůstalosti skutkově vymezenou shodným způsobem, pouze s aktualizovanou výší 3 305 697,88 Kč.

9. Jelikož žalovaná 2) jakožto další přihlášený věřitel popřela (ve smyslu § 256 z. ř. s.) přihlášenou pohledávku žalobkyně, když namítla její promlčení, mohl se soud I. stupně v rámci žaloby o určení této popřené pohledávky podané žalobkyní dle § 262 z. ř. s. (na základě výzvy Okresního soudu v Táboře ze dne 17. 1. 2024, č. j. 24 D 557/2016-337) zabývat v tomto sporném řízení pouze otázkou promlčení. Konkrétní důvody popření pohledávky mají totiž význam v tomto navazujícím sporu, neboť popírající věřitel nemůže mimo rámec přezkumného jednání v rámci pozůstalostního řízení (§ 255 z. ř. s.) měnit důvod popření pohledávky (shodně Svoboda K., Tlášková Š., Vláčil D., Levý J., Hromada M. a kolektiv, Zákon o zvláštních řízeních soudních, komentář, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2020, komentář k § 256).

10. Protože žalobkyně uplatnila vůči zůstavitelce pohledávky ze směnek, soud I. stupně správně vycházel v prvé řadě ze zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, konkrétně z článku I. § 70 odst. 1 tohoto zákona, podle kterého se nároky proti příjemci promlčují ve 3 letech od splatnosti směnky. K tomu odvolací soud doplňuje, že jelikož zůstavitelka je směnečným rukojmím za příjemce směnky, platí pro ni podle článku I. § 32 odst. 1 zákona směnečného a šekového stejné promlčecí lhůty jako pro příjemce (k tomu shodně rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2001, sp. zn. 5 Cmo 380/2001). Zároveň z článku I. § 73 zákona směnečného a šekového vyplývá, že prvním dnem lhůty pro promlčení směnečných nároků je den následující po splatnosti směnky. Pro danou věc shora uvedená ustanovení znamenají, že s ohledem na splatnost směnečných pohledávek i vůči zůstavitelce jakožto směnečnému rukojmímu dnem 25. 1. 2017, začala tříletá promlčecí doba běžet dnem následujícím 26. 1. 2017.

11. Pro posouzení vznesené námitky promlčení pak bylo významné, jaký dopad na běh uvedené promlčecí lhůty mělo úmrtí , jméno FO, dne 5. 6. 2016 (tedy ještě před splatností směnečné pohledávky), pozůstalostní řízení po, Anonymizováno, , jméno FO, , první uplatnění pohledávek žalobkyní v tomto pozůstalostním řízení dne 3. 2. 2017 a nařízení likvidace pozůstalosti na základě usnesení ze dne 13. 1. 2023, č. j. 24 D 557/2016-281. V této souvislosti byl důležitý výklad následující právní úpravy (když speciální zákon směnečný a šekový tyto další záležitosti již neupravuje).

12. Podle § 643 odst. 1 o. z. přešla-li povinnost na dědice, skončí promlčecí lhůta nejdříve uplynutím 6 měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno.

13. Podle § 648 o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

14. Podle § 246 odst. 1 z. ř. s. podá-li věřitel přihlášku nebo pokládá-li se jeho podání za přihlášku (§ 245), promlčecí lhůta a lhůta pro zánik práva přestane běžet, a to s účinky ode dne, v němž bylo usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti vyvěšeno na úřední desce soudu; to neplatí, byla-li přihláška odmítnuta.

15. Ohledně výkladu § 643 o. z. poukazuje žalobkyně v odvolání i v replice přiléhavě na důvodovou zprávu k tomuto ustanovení, jakož i na komentář Nakladatelství C. H. Beck, ze kterých je zřejmé, že toto ustanovení zakotvuje v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb., s účinností od 1. 1. 2014 nový případ prodloužení promlčecí lhůty, čímž věřitele zbavuje nutnosti, aby uplatnil (ještě v době probíhajícího řízení o pozůstalosti) své právo proti osobám, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici, popř. proti neznámým dědicům. Pokud soud I. stupně konstatuje, že ust. § 643 odst. 1 o. z. dopadá pouze na situace, kdy povinnost přechází na dědice (tedy v případě rozhodnutí o dědictví dle § 185 z. ř. s.), nikoliv na situaci nařízení likvidace pozůstalosti dle § 196 z. ř. s., zpochybňuje žalobkyně tento názor dalším odkazem na komentář Nakladatelství C. H. Beck, který konstruuje per analogiam prodloužení promlčecí lhůty dle § 643 odst. 1 o. z. i na situaci, kdy bude rozhodnuto o likvidaci pozůstalosti. Rovněž odvolací soud souhlasí s komentářovým názorem, že je v souladu s účelem uvedeného ustanovení poskytnout věřitelům srovnatelnou ochranu i v případě, že nebudou svá práva uplatňovat podáváním samostatných žalob proti právním nástupcům, ale budou-li se uspokojovat přímo v rámci pozůstalostního řízení při zpeněžení likvidační podstaty (v takovém případě pozbývá smyslu podávat žalobu v průběhu pozůstalostního řízení pouze za účelem předejití promlčení tím spíše). Bylo-li přitom účelem ustanovení § 643 odst. 1 o. z. zabránit podávání (zbytečných) žalob věřitelem proti budoucím či neznámým dědicům, byl by tento účel fakticky popřen za situace, kdy by nebylo jisté, zda dojde k nabytí dědictví dědicem či zda bude nařízena likvidace pozůstalosti; při takové nejistotě by totiž věřitelům nezbývalo nic jiného, než žaloby v průběhu pozůstalostního řízení stejně podávat.

16. Nicméně uvedený komentářový výklad pomíjí zvláštní úpravu běhu promlčecí lhůty dle § 246 odst. 1 z. ř. s. právě pro případ nařízení likvidace pozůstalosti. Navíc pokud § 246 odst. 1 z. ř. s. spojuje s vyvěšením usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti na úřední desce soudu účinek spočívající v tom, že přestává běžet promlčecí lhůta, přičemž osud pohledávek závisí na tom, zda věřitelé ve lhůtě stanovené v usnesení o nařízení likvidace včas a řádně přihlásí své pohledávky (ust. § 277 z. ř. s. pak upravuje zánik pohledávek v rozsahu, v jakém nebyly uspokojeny z výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty), je v rozporu s touto právní úpravou konstruovat prodloužení promlčecí lhůty o 6 měsíců v závislosti na vydání usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti. Proto ve shodě s názorem žalované 2) dospívá odvolací soud k závěru, že s ohledem na zvláštní úpravu obsaženou v ust. § 246 odst. 1 z. ř. s. se ust. § 643 odst. 1 o. z. na situaci projednávanou v tomto řízení, vycházející z nařízení likvidace pozůstalosti po zemřelé , jméno FO, , přímo neuplatní.

17. Se soudem I. stupně však nelze zcela souhlasit ohledně jeho názoru, že přihlášení pohledávky věřitelem v rámci pozůstalostního řízení není uplatněním práva u orgánu veřejné moci ve smyslu § 648 o. z., a to s odůvodněním, že v rámci pozůstalostního řízení nelze věcným způsobem řešit otázku existence práva žalobkyně. Pokud v této souvislosti odkazuje i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5145/2007 (vycházející z předchozí právní úpravy občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.), potom z jeho odůvodnění plyne, že jestliže věřitel svou pohledávku oznámil soudu do řízení o dědictví po dlužníku, potom takové oznámení – nedošlo-li dohodou k přenechání předluženého dědictví věřitelům k úhradě zůstavitelových dluhů nebo k pravomocnému nařízení likvidace dědictví – nepředstavuje uplatnění práva, které by mohlo mít za následek stavění běhu promlčecí doby. Neboli i z uvedeného rozhodnutí je zřejmé, že soudem I. stupně uvedený názor neplatí pro případ pravomocného nařízení likvidace dědictví, neboť právě v rámci likvidace dědictví dochází dle současné právní úpravy k věcnému přezkoumání pohledávek věřitelů (§ 250 a násl. z. ř. s.) a k jedinému možnému způsobu jejich uspokojení (§ 269 a násl. z. ř. s.). I ze shora citovaného komentáře zákona o zvláštních řízeních soudních Nakladatelství C. H. Beck k § 246 jednoznačně plyne, že přihláška pohledávky (resp. oznámení pohledávky, které se podle zákona považuje za přihlášku) má pro běh promlčecí lhůty stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu dle § 648 o. z. (shodně i komentář Nakladatelství Wolters Kluwer autorů Jaromíra Jirsy a dalších, zákona o zvláštních řízeních soudních, k § 246, dostupný v ASPI).

18. Pokud přitom ust. § 246 odst. 1 z. ř. s. uvádí, že promlčecí lhůta přestane běžet s účinností ode dne, kdy bylo usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti vyvěšeno na úřední desce soudu, bylo třeba posoudit, jaký vliv na běh promlčecí lhůty má oznámení pohledávky věřitelem podle § 245 z. ř. s., tedy učiněné ještě před nařízením likvidace pozůstalosti, pokládá-li se takové oznámení za přihlášku. Pokud dle shora uvedeného výkladu má oznámení pohledávky dle § 245 z. ř. s. účinky uplatnění práva u orgánu veřejné moci ve smyslu § 648 o. z. (za podmínky, že následně bude nařízena likvidace pozůstalosti), odpovídá právní jistotě věřitele takový výklad, že v období od oznámení pohledávky dle § 245 z. ř. s. do vydání usnesení o nařízení likvidace nemohlo k promlčení pohledávky dojít, neboli promlčecí lhůta po tuto dobu neběžela. Takový výklad je dle názoru odvolacího soudu třeba učinit i s ohledem na shora uvedené cíle a smysl úpravy obsažené v ust. § 643 odst. 1 o. z. pro případ přechodu povinnosti na dědice, tedy aby věřitel nebyl nucen k podání žaloby, ale ve shodě se zásadou zmiňovanou i žalovanou 2), že právo přeje bdělým, bylo postačující oznámení pohledávky dle § 245 z. ř. s. Pokud tedy v daném případě žalobkyně oznámila své pohledávky vůči zůstavitelce do pozůstalostního řízení již dne 3. 2. 2017, tedy krátce po splatnosti těchto pohledávek nastalé dne 26. 1. 2017 a tudíž v době, kdy nebyly promlčeny, nemůže jít k tíži žalobkyně, že likvidace pozůstalosti byla nařízena až cca po 6 letech a že by (pouze) proto měla být tato pohledávka žalobkyně promlčena.

19. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospívá odvolací soud, na rozdíl od soudu I. stupně, k závěru, že námitka promlčení uplatněná v pozůstalostním řízení v rámci popření pohledávky žalobkyně žalovanou 2) není důvodná a pohledávka žalobkyně promlčena není (nemusel se tak vyjadřovat k odvolací argumentaci žalobkyně o rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy). Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobě vyhověl a určil, že žalobkyni po právu náleží pohledávka za zůstavitelkou , jméno FO, specifikovaná ve výroku tohoto rozsudku.

20. S ohledem na změnu rozsudku soudu I. stupně rozhodoval odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně byla v řízení úspěšná, proto jí dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. náleží právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož ve vztahu k likvidačnímu správci obsahuje § 266 odst. 1 z. ř. s. speciální úpravu v tom smyslu, že v řízeních o žalobě nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti likvidačnímu správci, odvolací soud zde rozhodl tak, že ve vztahu mezi žalobkyní a likvidačním správcem žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nemá.

21. Vůči žalované 2) pak odvolací soud přiznal úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající v zaplacených soudních poplatcích za žalobu a za odvolání vždy po 2 000 Kč a v nákladech právního zastoupení, které tvoří celkem 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu I. stupně dne 25. 6. 2024, odvolání, replika k vyjádření žalované 2) a účast na jednání odvolacího soudu dne 31. 10. 2024) po 2 500 Kč dle § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) vyhlášky č. 177/96 Sb., advokátní tarif, ve znění předpisů pozdějších (dále jen AT), 6x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, náhrada za promeškaný čas za cesty ke 2 soudním jednáním, vždy za 10 započatých půlhodin po 100 Kč, tedy celkem 2 000 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, náhrada cestovného za tyto cesty na trase Hradec Králové – Tábor a zpět 2x 2 607,20 Kč a z celkové částky nákladů právního zastoupení 24 014,40 Kč náhrada 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) v částce 5 043,02 Kč, celkem 33 057,42 Kč. Odvolací soud proto žalované 2) uložil povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů uvedenou částku v zákonné lhůtě tří dnů k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).