2 C 36/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A likvidační správce 2. Jméno žalované B ., IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení popřené pohledávky dědictví I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že žalobci po právu náleží pohledávka za zůstavitelkou , jméno FO, , narozenou , datum, , posl. bytem , adresa, , zemřelou dne , datum, , ve výši 3 305 697,88 Kč, tj. (6 % směnečný úrok z částky 12 854 924 Kč od 11. 7. 2017 do 4. 6. 2019, 6 % směnečný úrok z částky 8 326 164 Kč od 11. 7. 2017 do 31. 1. 2020 a dále z částky 6 349 904,61 Kč od 1. 2. 2020 do 21. 7. 2021) ze dvou směnek splatných dne 25. 1. 2017 vystavených společností , jméno FO, , Anonymizováno, , IČO: , IČO, přejmenované na , právnická osoba, , původně vystavených na řad , právnická osoba, . a rubopisem převedených na žalobce znějících na směnečnou sumu 8 326 164 Kč a 12 854 924 Kč avalovaných zůstavitelkou , jméno FO, , se zamítá.II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 2) plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 9 976 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované 2) , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 26.1.2024 domáhala určení, že žalobci po právu náleží pohledávka za zůstavitelkou , jméno FO, , narozenou , datum, , posl. bytem , adresa, , zemřelou dne , datum, , ve výši 3 305 697,88 Kč ze dvou směnek splatných dne 25. 1. 2017, vystavených společností , jméno FO, , Anonymizováno, ., IČO: , IČO, přejmenované na , právnická osoba, , původně vystavených na řad , právnická osoba, . a rubopisem převedených na žalobce, znějících na směnečnou sumu 8 326 164 Kč a 12 854 924 Kč avalovaných zůstavitelkou , jméno FO, . Uvedené směnky byly avalovány vedle , jméno FO, , narozeného , datum, a , jméno FO, narozené , datum, , rovněž zůstavitelkou , jméno FO, , narozenou , datum, a zemřelou , datum, . Žalobkyně oznámením pohledávky do dědického řízení odeslaným dne 3. 2. 2017 uplatnila svůj nárok vůči zůstavitelce jakožto postižnímu dlužníku v rámci dědického řízení s tím, že uplatnila nároky ve výši směnečného; peníze i příslušenství včetně odměny ve výši 1/3 procenta směnečného peníze z obou uvedených směnek. Usnesením Okresního soudu v Táboře vydaným notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, jako soudní komisařkou pod č. j. , spisová značka, dne 13. 1. 2023 byla nařízena likvidace pozůstalosti po zůstavitelce a jmenován likvidační správce a věřitelé byli vyzváni k přihlášení pohledávek. Žalobkyně svou pohledávku přihlásila do likvidace pozůstalosti přípisem ze dne 6. 2. 2023 s tím, že v mezidobí od oznámení pohledávky do dědického řízení do podání přihlášky do likvidace pozůstalosti již byla pohledávka částečně uspokojena a aktuální výše pohledávky ze směnky původně znějící na částku 12 854 924 Kč činí 1 466 517,91 Kč, tj. 6 % směnečný úrok z částky 12 854 924 Kč od 11. 7. 2017 do 4. 6. 2019 a ze směnky původně znějící na částku 8 326 164 Kč činí částku 1 839 179,97 Kč, tj. 6 % směnečný úrok z částky 8 326 164 Kč od 11. 7. 2017 do 31. 1. 2020 a dále z částky 6 349 904,61 Kč od 1. 2. 2020 do 21. 7. 2021. Celkem tedy věřitel do likvidace pozůstalosti nařízené usnesením ze dne 13. 1. 2023 přihlásil pohledávku ve výši 3 305 697,88 Kč. Důvodem snížení výše pohledávky je vymožení plnění od jiných směnečně zavázaných osob, tj. od , právnická osoba, a , jméno FO, s tím, že poslední vymožené plnění na směnečný peníz ze směnky ze dne 25. 4. 2014 bylo žalobcem obdrženo 4. 6. 2019 a na směnečný peníz ze směnky ze dne 28. 4. 2015 bylo žalobcem obdrženo dne 21. 7. 2021. Žalovaná 2) v rámci dědického řízení uvedenou pohledávku žalobkyně popřela, což však považuje žalobkyně za ryze účelové jednání vzhledem k tomu, že až do přezkoumání pohledávek v rámci likvidace pozůstalosti žalovaná 2) pohledávku žalobkyně nijak nesporovala, a i v přípisu ze dne 19. 5. 2017 sděluje, že nemá výhrady k soupisu aktiv a pasiv k pozůstalosti. Nároky z obou směnek byly opětovně přezkoumávány v rámci insolvencí vedených proti dalším směnečně zavázaným osobám, tj. , jméno FO, , , právnická osoba, i , jméno FO, a ve všech těchto insolvenčních řízeních byly pohledávky žalobkyně zjištěny.

2. Žalovaný 1) i žalovaná 2) ve svých samostatných vyjádřeních shodně uvedli, že považují obě pohledávky žalobkyně, které přihlásila do dědického řízení po zůstavitelce , jméno FO, , vedeného u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , spisová značka, , za promlčené. Obě pohledávky vznikly na základě směnek a v obou případech byly obě směnky splatné dne 25. 1. 2017. Přestože obě pohledávky představují „pouze“ směnečný úrok, nejedná se o jistinu směnky. I tak tento směnečný úrok následuje osud jistiny směnky, která se promlčela uplynutím tříleté promlčecí lhůty dne 26. 1. 2020 a pohledávka na úhradu směnečných úroků se tedy rovněž promlčela dne 26. 1. 2020. Skutečnost, že žalobkyně pohledávky přihlásila do likvidace dědictví po , jméno FO, dle svého tvrzení dne 6. 2. 2023, již není rozhodná, neboť podle § 246 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) promlčecí lhůta a lhůta pro zánik práva přestane běžet s účinky ke dni, v němž bylo usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti vyvěšeno na úřední desce. Vzhledem k tomu, že usnesení soudu o nařízení likvidace dědictví bylo vydáno 13. 1. 2023, nemohlo dojít k přerušení běhu promlčecí lhůty před tímto datem. Ani úmrtí zůstavitelky, ani zahájení dědického řízení nejsou spojeny s účinky přerušení běhu promlčecí lhůty a takové účinky nemá ani samotné přihlášení pohledávky do dědického řízení. Teprve přihlášení pohledávky společně s vyvěšením usnesení soudu o nařízení likvidace pozůstalosti toto přerušení způsobí, nicméně toto přerušení nemá žádné zpětné účinky, a pokud se již pohledávka stala promlčenou, nemůže se vyvěšením usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti stát znovu pohledávkou nepromlčenou. Pro otázku promlčení pohledávky v rámci řízení o pozůstalosti není podstatné, zda byla pohledávka uplatněna vůči jiným osobám, či v jiných řízeních, tedy zejména v insolvenčních řízeních proti , právnická osoba, , , jméno FO, a , jméno FO, . V každém z těchto řízení je otázka oprávněnosti uplatnění pohledávky či jejího promlčení posuzována samostatně na základě samostatných okolností, které mohou být odlišné a uplatnění v jednom řízení nemá vliv na uplatnění v ostatních řízeních včetně řízení dědického. Žalovaní mají za to, že pohledávky jsou promlčené a není proto možné, aby byly v rámci likvidace dědictví uspokojovány. Z toho důvodu navrhli oba žalovaní zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně v rámci vyjádření při jednání dále doplnila odkaz na ustanovení § 643 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se promlčecí doba prodlužuje až na dobu 6 měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno. K tomu uvedla právní zástupkyně žalované 2), že žalobkyně mohla využít institutu žaloby proti neurčeným neznámým dědicům, a že uvedené ustanovení nemá na otázku promlčení nároku žalobkyně vliv.

4. Soud nejprve přezkoumal včasnost podané žaloby. Žaloba o určení pohledávky ve smyslu § 262 odst. 1 z. ř. s. se podává ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy věřiteli bylo doručeno vyrozumění podle § 260 z. ř. s. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba příslušnému soudu nejpozději poslední den lhůty; zmeškání lhůty nelze prominout. Podle § 262 odst. 2 z. ř. s. se žaloba podává proti likvidačnímu správci; popře-li pohledávku věřitele nebo jím uplatněné právo na uspokojení ze zajištění jiný věřitel, musí být žaloba podána též proti popírajícímu věřiteli. Více žalovaných má v řízení o žalobě postavení nerozlučných společníků podle občanského soudního řádu (§ 262 odst. 3 z.ř.s.). Vzhledem k tomu, že usnesení Okresního soudu v Táboře č. j. , spisová značka, vydané , tituly před jménem, , jméno FO, jako soudní komisařkou dne 17. 1. 2024, jímž byla žalobkyni uložena povinnost podat žalobu o určení pohledávky, byla doručena právnímu zástupci žalobkyně dne 18. 1. 2024 a žaloba byla podána dne 26. 1. 2024, byla žaloba podána včas. Ze spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. , spisová značka, bylo dále zjištěno, že jistota ve výši 100 000 Kč podle § 257 odst. 2 z. ř. s. byla žalovanou 2) složena u notářky dne 21. 12. 2023 a v žalobě jsou ve smyslu § 262 odst. 2 z.ř.s. řádně označeni i oba žalovaní. Lze tedy uzavřít, že žaloba byla podána včas, proti pasivně legitimovaným žalovaným a ve smyslu § 264 z. ř. s. i u věcně a místně příslušného soudu.

5. Z vyjádření žalobkyně plyne, že pohledávka, jíž uplatňuje vůči zemřelé , jméno FO, , jí nebyla přiznána žádným pravomocným rozhodnutím soudu či jiného orgánu, tedy nelze uplatnit postup ve smyslu § 265 odst. 1 z. ř. s.

6. Shodnými skutkovými tvrzeními účastníků má soud za prokázané, že dne 28. 4. 2015 byla vystavena společností , jméno FO, s. r. o. směnka na řad , právnická osoba, . znějící na částku 8 326 164 Kč se splatností dne 25. 1. 2017, přičemž jako ručitelé byli uvedeni na této směnce , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Rubopisem byla tato směnka postoupena , právnická osoba, . žalobkyni. Dále byla dne 25. 4. 2014 vystavena společností , jméno FO, , Anonymizováno, na řad , právnická osoba, . směnka na částku 12 854 924 Kč splatná dne 25. 1. 2017 s tím, že jako ručitelé zde byli opět podepsáni , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, a také tato směnka byla rubopisem postoupena , právnická osoba, . na žalobkyni. Dále bylo ze spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. , spisová značka, zjištěno, že žalobkyně poprvé uplatnila v pozůstalostním řízení svou pohledávku ze shora uvedených směnek dne 3. 2. 2017. Z usnesení Okresního soudu v Táboře č. j. , spisová značka, ze dne 13. 1. 2023 přitom plyne, že v odstavci III. vyzval soud věřitele zůstavitele, aby u něho přihlásili své pohledávky ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto usnesení s upozorněním na to, že pokud věřitel pohledávku řádně a včas nepřihlásí, nebude uspokojena, nepůjde-li o oznámenou pohledávku, která byla soudu oznámena již v době od zahájení řízení o pozůstalosti do nařízení likvidace pozůstalosti a obsahuje všechny náležitosti přihlášky uvedené v § 241 a § 242 z. ř. s. a dále že pohledávky, jimž odpovídá pasivum pozůstalosti, zanikají dnem skončení řízení o pozůstalosti v takovém rozsahu, v jakém nebyly uspokojeny z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty; to platí i tehdy, pokud věřitel svoji pohledávku nepřihlásil. Tímto rozhodnutím byl jmenován likvidační správce , Jméno žalované A, (zde žalovaný 1), a dále ze stejnopisu tohoto usnesení založeného na čl. 286-287 pozůstalostního spisu plyne, že toto rozhodnutí bylo vyvěšeno na úřední desce soudu dne 1. 2. 2023 a sejmuto 3. 5. 2023. Z přihlášky pohledávky do likvidace pozůstalosti ze dne 7. 2. 2023 je zřejmé, že žalobkyně přihlásila pohledávku ve výši 3 305 697,88 Kč ze shora citovaných směnek do likvidace pozůstalosti, a tuto částku představuje směnečný úrok tak, jak je rozepsán ve výroku tohoto rozhodnutí i v žalobě. Z listiny nazvané „Popření pohledávky věřitele , právnická osoba, .“ na čl. 294 spisu , spisová značka, plyne, že žalovaná 2) prostřednictvím svého jednatele popřela pohledávky žalobkyně s tím, že obě přihlášené pohledávky má za promlčené dnem 26. 1. 2020 včetně směnečného úroku, neboť společně s pohledávkou se promlčuje i její příslušenství. Vzhledem k tomu, že obě pohledávky byly promlčeny dříve než došlo k vyvěšení usnesení o nařízení likvidace dědictví, má za to, že není možno přerušit promlčecí dobu, neboť v době vyvěšení usnesení o nařízení likvidace dědictví, byly již pohledávky promlčeny. Na základě tohoto popření pohledávky uložila , tituly před jménem, , jméno FO, ve smyslu § 257 odst. 1, 2 z. ř.s již zmiňovaným usnesením Okresního soudu v Táboře č. j. , spisová značka, ze dne 29. 11. 2023 žalované 2) složit jistotu ve výši 100 000 Kč. Žalovaná 2) tuto povinnost dne 21. 12. 2023 splnila a následně byla žalobkyně vyzvána usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 17. 1. 2024, které bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně dne 18. 1. 2024, k podání žaloby, která je projednávána v tomto řízení.

7. Podle čl. 1 odd. 11 § 70 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. směnečného a šekového (dále je „s.š.“) se nároky proti příjemci promlčují ve třech letech od splatnosti směnky. Podle § 71 s.š. je přerušení promlčení účinné jen vůči tomu, u koho nastala skutečnost zakládající přerušení. Podle čl. 3 § 5 s.š. se přerušením promlčení (čl. I § 71 a čl. II § 53) rozumějí všechny případy, kde podle ustanovení občanského zákoníka a občanského soudního řádu promlčecí doba dále neprobíhá nebo neskončí anebo kde počíná promlčecí doba nová. Oznámí-li žalovaný třetí osobě, že bylo zahájeno soudní řízení, má to na promlčení stejné účinky jako podání žaloby. Ve smyslu § 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. Žalované strany promlčení pohledávek ze směnek namítly a soud tedy musí ve smyslu § 610 odst. 1 o. z. k námitce promlčení přihlížet.

8. Vzhledem k tomu, že ve směnkách byla stanovena doba splatnosti dnem 25. 1. 2017, začala běžet promlčecí doba dnem následujícím, tj. dnem 26. 1. 2017, kdy mohlo být právo ze směnky uplatněno oprávněnou osobou u soudu poprvé. Jak plyne z vyjádření žalobkyně, vůči zemřelé , jméno FO, nebyla pohledávka ze směnky z titulu jejího směnečného rukojemství uplatněna, neboť , jméno FO, zemřela dříve, než nastala doba splatnosti směnek a po splatnosti směnky nebylo právo ze směnky z titulu směnečného rukojemství , jméno FO, uplatněno ani jiným způsobem, například v řízení proti „neznámým dědicům“ zůstavitelky. Je sice pravdou, že dne 3. 2. 2017 přihlásila žalobkyně svou pohledávku vůči , jméno FO, do pozůstalostního řízení, nicméně samotné přihlášení pohledávky v rámci pozůstalostního řízení není uplatněním práva u orgánu veřejné moci ve smyslu § 648 o. z., když v rámci pozůstalostního řízení nelze věcným způsobem řešit otázku existence práva žalobkyně. Pro tento případ, kdy nebylo zřejmé, kdo bude dědicem po zůstavitelce , jméno FO, , mohla žalobkyně docílit přerušení promlčecí doby ve smyslu § 648 o. z. podáním žaloby proti neznámým dědicům zemřelé dlužnice (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5145/2007), kterým by soud ve smyslu § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanovil opatrovníka. Na tento případ se přitom nemůže vztahovat ani ust. § 643 o. z., neboť zde dochází k prodloužení promlčecí lhůty o 6 měsíců pouze v případě, kdy povinnost na dědice skutečně přešla. Pak skončí promlčecí lhůta nejdříve uplynutím 6 měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno. V tomto konkrétním pozůstalostním řízení je však v důsledku rozhodnutí o nařízení likvidace ze dne 13. 1. 2023 jisté, že nemůže dojít k nabytí dědictví konkrétním dědicem, a tedy se zde § 643 o. z. neuplatní. Za situace, kdy žalobkyně své tvrzené právo ze směnečného rukojemství vůči zůstavitelce , jméno FO, neuplatnila u žádného orgánu veřejné moci, který by existenci jejího práva věcně řešil, nedošlo k přerušení promlčecí doby práva ze směnečného rukojemství a tato dnem 26. 1. 2020 ve vztahu k pohledávkám ze směnečného rukojemství , jméno FO, z obou směnek uplynula, a to jak ve vztahu k právu na zaplacení jistiny, tak ve vztahu k právu na zaplacení úroků z této směnky, které jako příslušenství ve smyslu § 513 a 510 odst. 2 o.z. následuje osud jistiny. Otázka, zda přihlášení pohledávky do dědického řízení je procesním či hmotně právním úkonem z hlediska běhu promlčecí doby, byla vyřešena např. rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , kde se přímo uvádí, že přihlášení pohledávky do dědického řízení je procesním a nikoliv hmotně právním úkonem, jenž je činěn vůči soudu, soudnímu komisaři v rámci dědického řízení a zařazení dluhu do pasiv dědictví neprokazuje jeho existenci, nezakládá právo věřitele na jeho vymáhání, ani dědicům nebrání např. v tom, aby následně ve sporném řízení namítali jeho promlčení. Samotné přihlášení pohledávky do dědictví nečiní z věřitele účastníka řízení, nezakládá jeho nárok na to, aby byla pohledávka zařazena do pasiv dědictví a uhrazena a především, co je důležité pro tento případ, nestaví běh promlčecí doby. Z toho důvodu je skutečně pohledávka, která byla žalovanou 2) popřena v rámci pozůstalostního řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , promlčena. Její promlčení bylo oběma žalovanými v rámci tohoto řízení včas a řádně namítnuto a z toho důvodu není možno žalobě vyhovět. Žaloba proto byla tímto rozsudkem zamítnuta, neboť za situace, kdy by soud určil existenci těchto pohledávek, muselo by k nim být v rámci pozůstalostního řízení přihlíženo, což s ohledem na námitku promlčení pohledávek nelze.

9. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť úspěšný žalovaný 1) žádné náklady řízení nežádal.

10. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) bylo rozhodnuto tak, že soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. zcela úspěšné žalované 2) přiznal vůči žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem za 2 úkony po 2 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, 1x účast u jednání dne 25.6.2024), tj. 5 000 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 600 Kč, jízdné osobním automobilem z , Anonymizováno, do Tábora a zpět, to je celkem 448 km při průměrné spotřebě benzinu ve výši 3,9 l /100 km v ceně 38,20 Kč dle § 4 písm. a) vyhl. č. 398/2023 Sb. a náhradu za opotřebení vozidla 5,60 Kč za 1 km dle zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb., tedy jízdné ve výši 3 176 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 12 půlhodin po 100 Kč, tj. 1 200 Kč, tedy celkem 9 976 Kč. Platební místo k náhradě nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.