15 Co 249/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové v právní věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Anonymizováno. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 1 071 797 Kč o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 4. června 2024, č. j. 24 C 25/2023-170

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavcích I. a IV. ve výrocích o platební povinnosti žalovaného a v odstavcích V., VII. a VIII. ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci VI. ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pelhřimově soudní poplatek za žalobu v částce 4 495 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 11 389 Kč k rukám jeho právního zástupce tituly před jménem jméno FO do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora citovaným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému, aby do šesti měsíců od právní moci rozsudku zaplatil žalobci částku 449 445 Kč (výrok I.) a do jednoho měsíce od právní moci rozsudku částku ve výši 40 000 Kč (výrok IV.). Dále uložil žalovanému, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatil státu na účet Okresního soudu v Pelhřimově za soudní poplatek z návrhu částku 22 473 Kč a za vyplacené svědečné a znalečné částku 2 711,78 Kč (výroky VI. a VIII.). Zamítl žalobu žalobce v částech, jimiž se domáhal zaplacení částky 500 000 Kč a dalších 82 352 Kč (výroky II. a III.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.), a výrokem VII. uložil žalobci, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatil státu na účet Okresního soudu v Pelhřimově za vyplacené svědečné a znalečné částku 3 183,38 Kč.

2. Žalobce se domáhal po žalovaném uhrazení shora uvedených finančních částek poté, co byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví a přečinu výtržnictví rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 12. 11. 2021, č. j. 7 T 31/2021-437 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře ze dne 19. 5. 2022, č. j. 10 To 14/2022-473, kterého se měl dopustit 13. 8. 2020 tak, že mezi domy čp. Anonymizováno a Anonymizováno v obci adresa nejprve verbálně a následně fyzicky napadl žalobce, který však byl v trestním řízení s uplatněným nárokem představujícím náhradu nemajetkové újmy (bolestného, ztížení společenského uplatnění a duševních útrap) odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobce požadoval konkrétně náhradu 52 620 Kč za bolestné, 396 825 Kč za ztížení společenského uplatnění, 500 000 Kč coby přiměřené zadostiučinění, 40 000 Kč za náklady vynaložené za znalecký posudek z oboru zdravotnictví vypracovaný tituly před jménem jméno FO a 82 352 Kč za náklady, které vynaložil za právní zastoupení v trestním řízení.

3. Poté, co soud I. stupně ve věci provedl dokazování, po skutkové stránce dovodil, že žalovaný se dopustil přečinu ublížení na zdraví žalobce, tedy úmyslně mu ublížil na zdraví, za což byl pravomocně trestně odsouzen a soud je podle ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím příslušného orgánu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Pokud existuje pravomocné rozhodnutí trestního soudu, soud si v civilním řízení nesmí tyto otázky posuzovat samostatně. Dále okresní soud dovodil, že nepochybuje o tom, že žalobci byla způsobena újma (nelze souhlasit s tvrzením žalovaného, že se žalobce pohybuje mrštně jako zdravý člověk), což vyplývá ze znaleckých posudků Prim. tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, a tituly před jménem jméno FO. Potvrzuje to i posouzení způsobilosti žalobce k výkonu práce posudkem o invaliditě ze dne 10. 11. 2021, č.j. LPS/2021/1691-PE-CSSZ, stanovující 20 % invaliditu žalobce. Ze soupisu zpráv zaslaných zdravotní pojišťovnou je zřejmé, že se žalobce dlouhodobě a intenzivně léčí. Ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO dále vyplývá, že mezi jednáním žalovaného a následky na zdraví žalobce je příčinná souvislost. Žalovaný tedy za škodu vzniklou žalobci odpovídá ve smyslu § 2958 o. z. a tato škoda představuje jednak vytrpěné bolesti, další nemajetkovou újmu a ztížení společenského uplatnění.

4. Částky 52 620 Kč a 396 825 Kč představují nárok na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Částku za bolestné ohodnotila soudní znalkyně dle Metodiky Nejvyššího soudu a ve svém posudku se zabývala jednotlivými položkami, které ohodnocovala. Proti znaleckému posudku nebyly věcné námitky a ani soud neměl důvod se od jeho závěru odchylovat, např. z pohledu navyšování či snižování bolestného. Ztížení společenského uplatnění má pokrývat útrapy spojené s přetrváváním narušené tělesné integrity, ztrátu životních příležitostí a možností, ztrátu schopností, obtíže a nepohodlí spojené s překonáváním zdravotních následků. Ty znalkyně hodnotila podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností za použití kvalifikátorů. Uzavřela, že u žalobce činí procento z absolutního vyřazení ze všech sfér společenského zapojení 2,532 % z výchozí rámcové částky představující základní ohodnocení náhrady nemajetkové újmy při trvalých zdravotních následcích. Celkovou částku 449 445 Kč za bolestné a ztížení společenského uplatnění uložil okresní soud žalovanému k úhradě v delší době než zákonné lhůtě vzhledem k jeho věku a omezeným příjmům (šest měsíců od právní moci rozsudku).

5. Pokud žalobce požadoval částku 500 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění, dospěl soud I. stupně k závěru, že v daném případě nebyly žalobcem žádné specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby tvrzeny. Veškeré fyzické a psychické strádání způsobené újmou na těle a související běžné obtíže spojené s léčením byly posouzeny v rámci bolestného. Překážka lepší budoucnosti poškozeného je potom zohledňována ve ztížení společenského uplatnění. Přihlédnout je třeba rovněž k tomu, že vztahy mezi účastníky jsou horší než špatné a že žalovaný je důchodce. Proto soud I. stupně neshledal požadavek žalobce na úhradu předmětné částky důvodným.

6. Domáhal-li se žalobce dále zaplacení částky 82 352 Kč za náklady vzniklé s účastí jeho právního zástupce v trestním řízení, je nesporné, že tyto náklady žalobce jako poškozený vynaložil. Na náhradu těchto nákladů však vzniká poškozenému nárok dle § 154 odst. 2 tr. řádu v trestním řízení, o kterém dosud nebylo rozhodnuto, a z tohoto důvodu byl proto návrh žalobce v této části jako předčasný zamítnut.

7. Žalobce však má nárok na zaplacení částky 40 000 Kč, kterou vynaložil za znalecký posudek vypracovaný tituly před jménem jméno FO. Dle § 513 o. z. představuje příslušenství vymáhané pohledávky za bolestné a ztížení společenského uplatnění, k jejíž úhradě určil soud I. stupně lhůtu jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl okresní soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a podle poměru úspěchu účastníků ve věci zjistil téměř shodný podíl, kdy žalobce byl úspěšný ve 46 % žalobního nároku a žalovaný v 54 %. Proto žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

9. V souvislosti s řízením vynaložil stát za úhradu svědečného v částce 1 453,16 Kč a znalečného v částce 4 442 Kč. Tyto náklady uložil okresní soud dle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle poměru úspěchu účastníků ve věci uhradit žalobci v částce 3 183,36 Kč a žalovanému v částce 2 711,78 Kč, a to v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

10. Jelikož žalobce byl osvobozen od placení soudního poplatku za žalobu dle § 11 odst. 2 písm. q) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění předpisů pozdějších, přešla tato povinnost dle § 2 odst. 3 zákona na žalovaného, a to v částce 22 473 Kč.

11. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. Odvolání žalobce proti výrokům II. a III., jimiž byla jeho žaloba zčásti zamítnuta, a výroku V. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, bylo usnesením soudu I. stupně ze dne 2. 10. 2024, č. j. 24 C 25/2023-208 jako opožděné dle § 208 odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.

12. Žalovaný nesouhlasil s rozhodnutím soudu I. stupně ve výrocích I. a IV., o jeho platební povinnosti ve vztahu k žalobci, a se souvisejícími výroky o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, o jemu uložené povinnosti zaplatit České republice soudní poplatek za žalobu a o povinnosti zaplatit České republice náklady za svědečné a znalečné. Poukázal na odůvodnění odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 12. 11. 2021, č. j. 7 T 31/2021-437, jímž byl žalobce odkázán se svým nárokem na odškodnění na řízení ve věcech občanskoprávních s tím, že v hlavním líčení provedené důkazy neskýtaly dostatečný podklad pro vyslovení jeho povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy. Odvolací soud v trestní věci se pak vyjadřoval zejména k nároku žalobce na náhradu za duševní útrapy v částce 500 000 Kč s poukazem na dlouhodobě nepříznivé a neuspořádané vztahy mezi účastníky týkající se majetkových poměrů s tím, že ani jedna ze stran evidentně nedbá na dobré mravy. O konfliktní situaci mezi zúčastněnými stranami svědčí i opakovaná oznámení příslušným správním orgánům, resp. Policii ČR. I z tohoto důvodu byl žalobce se svým nárokem na náhradu za duševní útrapy odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobce jej neustále provokuje, vykřikuje, fotografuje jeho a jeho bratra Stanislava a takto jim znepříjemňuje život. Po incidentu nebyl žalobce omezen ve svém běžném způsobu života, pracuje a nadále pracuje fyzicky i na svých nemovitostech, fyzická indispozice na něm není vidět. Proto nesouhlasí se závěry znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO a není ochoten jakékoli nároky žalobce uspokojit. V uvedeném posudku není uvedeno, jakým způsobem byly zjištěny obtíže žalobce s levým kolenem, které měl žalobce dlouhodobě před událostí. Proto je žalovaný považuje za nedůvodné, nejsou v příčinné souvislosti se škodnou událostí. Také požadoval provedení dalších důkazů, ovšem soudem mu nebylo vyhověno. V současné době žalobce nemá žádnou pomocnou sílu při starosti o chalupu a chovu domácích zvířat, pracuje nadále na svém hospodářství sám, obtíže s chůzí žádné nemá, a proto úhrada částky 449 445 Kč je neodůvodněná. Pokud se týká samotného napadení žalobce, bylo vycházeno z toho, že žalovaný nedůvodně vstoupil na pozemek žalobce, ovšem bylo to obráceně, kdy na pozemek žalovaného vstoupil neoprávněně žalobce, což může doložit geometrickým zaměřením pozemku. Žalobce je dvoumetrový mohutný muž a žalovaný pouze bránil svůj majetek. V souvislosti s touto projednávanou záležitostí byl již dvakrát postižen mozkovou mrtvicí; je to tedy žalovaný, kdo v důsledku těchto záležitostí trpí zdravotními problémy. Žalovaný navrhl, aby vyhovující výroky rozsudku soudu I. stupně byly změněny tak, že se žaloba žalobce i v této části zamítá.

13. Žalobce s odvoláním žalovaného nesouhlasil a ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že otázka vzniku škody a příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody byla řešena v trestním řízení. V té době nebyl ustálen jeho zdravotní stav, a proto neměl k dispozici znalecký posudek. Z tohoto důvodu byl odkázán s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení. Jeho zdravotní stav v předloženém znaleckém posudku posoudila odborně fundovaná znalkyně. Přestože žalovaný ústně závěry znaleckého posudku zpochybňoval, procesně je nenapadl a nenavrhoval vypracování např. revizního posudku. Částky přiznané žalobci vychází ze znaleckého posudku, důvodně mu byla přiznána i částka 40 000 Kč. Naopak žalobce má výhrady k lhůtám plnění, které soud I. stupně stanovil žalovanému, přičemž za přiměřenou by považoval lhůtu 15 dnů až 1 měsíc.

14. Odvolání žalovaného bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Proto odvolací soud projednal věc dle § 212 o. s. ř. a přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ve výrocích dotčených odvoláním žalovaného, tedy ve výrocích I. a IV. o platební povinnosti žalovaného a v souvisejících výrocích V., VII. a VIII. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a VI. ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek za žalobu. Zbylé výroky II. a III. rozsudku soudu I. stupně, jimiž byla žaloba zčásti zamítnuta, nabyly samostatně právní moci (jak je uvedeno i výše v bodu 11. tohoto rozsudku).

15. Odvolání žalovaného není důvodné.

16. Předně je třeba uvést, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí obstaral dostatek skutkových podkladů a důkazy následně hodnotil dle § 132 o. s. ř. jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, a na základě toho přijal zcela přesné skutkové závěry, které vycházejí z obsahu spisu a logicky na sebe navazují, nejsou rozporné. Tyto okresní soud popsal přehledně v písemném vyhotovení rozsudku v souladu s § 157 odst. 2 o.s.ř., a proto odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně zcela odkazuje. Pokud žalovaný ve svém odvolání k dokazování soudu I. stupně namítal, že neprovedl všechny jím navržené důkazy, tyto blíže nekonkretizoval (ani při odvolacím jednání, při kterém naopak právní zástupkyně potvrdila, že žádný revizní posudek žalovaný nenavrhoval). Kromě toho soud I. stupně se v bodě 8. odůvodnění svého rozsudku jednotlivě a řádně vypořádal s konkrétními neprovedenými důkazy, které i odvolací soud považuje pro rozhodnutí o nárocích, které zůstaly předmětem odvolacího řízení, za nadbytečné. Z obsahu spisu dále plyne, že při posledním jednání soudu I. stupně dne 23. 5. 2024 účastníci řízení po poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř. žádné důkazní návrhy neučinili. Pokud žalovaný při odvolacím jednání nově navrhl, aby byla zjišťována aktuální zdravotní omezení žalobce, neshledal tento návrh odvolací soud opodstatněným, neboť považuje závěry soudu I. stupně k této záležitosti vycházející zejména ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO za úplné a správné (viz níže).

17. Soud I. stupně následně hodnotil bezchybně věc i po stránce právní. Významný je především závěr o jeho vázanosti rozhodnutími Okresního soudu v Pelhřimově a Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře o trestní odpovědnosti žalovaného za úmyslné jednání, které vedlo k poškození zdraví žalobce. Zde okresní soud necituje pouze příslušné ustanovení § 135 o. s. ř., ale blíže rozvíjí hlediska a vyjadřuje své stanovisko na využití rozsudků v trestní věci pro rozhodnutí v této občanskoprávní věci. Již soud I. stupně ve svém rozhodnutí považoval za nedůvodný postoj žalovaného zpochybňující příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody na straně žalobce (újmou na jeho zdraví), když především znalecký posudek tituly před jménem jméno FO měl zadán znalecký úkol tak, zda poškození zdraví žalobce je v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného; závěr o této příčinné souvislosti je ve znaleckém posudku popsán jednoznačně. Znalec na stranách 15 až 19 posudku popisuje jednotlivá zranění žalobce ze dne 13. 8. 2020 na podkladě lékařských vyšetření, která i označuje, uvádí mechanismus jejich vzniku, obvyklou dobu léčení jednotlivých druhů úrazů, intenzitu vedení útoku žalovaným, zda úrazy zanechají trvalé následky. Vyjádřil se i k nepřesnosti ohledně lékařské zprávy tituly před jménem Kotěrové ze dne 2. 10. 2020, podle které měl žalobce prodělat v září 2018 artroskopii levého kolene, ovšem podle zdravotnické dokumentace a propouštěcí zprávy ortopedického oddělení právnická osoba se mělo jednat o artroskopii pravého kolene, z čehož znalec vyšel. Opakované zpochybňování těchto závěrů žalovaným i v rámci podaného odvolání není namístě. Ostatně nebýt takové příčinné souvislosti, nemohl by být žalovaný ani odsouzen za ublížení na zdraví žalobci, které je ve výrokové části trestního rozsudku konkrétně popsáno (včetně poškození právě levého kolene). Proto nebyl žádný důvod, aby se odvolací soud v tomto řízení zabýval opětovně okolnostmi, za kterých došlo dne 13. 8. 2020 k napadení žalobce a které vedly k odsouzení žalovaného.

18. Přiléhavý není ani poukaz žalovaného na důvody, pro které byl žalobce se svým nárokem na náhradu škody odkázán v trestním rozsudku na řízení občanskoprávní. Nedostatek podkladů pro přiznání takového nároku v trestním řízení byl napraven v tomto občanskoprávním řízení tím, že žalobce spolu se žalobou předložil znalecký posudek tituly před jménem jméno FO o bodovém ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění, když tento znalecký posudek byl (mohl být) vypracován až poté, co se ustálil jeho zdravotní stav. Namítal-li žalovaný ve svém odvolání, že znalkyně neměla dostatek podkladů pro vypracování znaleckého posudku, touto záležitostí se soud I. stupně zabýval při výslechu znalkyně a ta popsala, jakým způsobem získávala skutečnosti rozhodné pro své závěry. I žalobce do spisu založil dostatek lékařských zpráv, ze kterých znalkyně vycházela při hodnocení zdravotního stavu žalobce a při posuzování omezení, která v důsledku poškození zdraví u žalobce nastala. Žalovaný pak ani v průběhu odvolacího řízení nepředložil žádnou odbornou zprávu či znalecký posudek, který by zpochybňoval závěry znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO. Rovněž ani odvolací soud při přezkoumávání rozsudku soudu I. stupně nedospěl k tomu, že by závěry tohoto znaleckého posudku byly rozporné či nedostatečné. V souvislosti s námitkami týkajícími se znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO je pak třeba odmítnout laické hodnocení zdravotního stavu žalobce žalovaným podle toho, jak se mu jeví vystupování žalobce. K tomu odvolací soud pouze dodává, že žalovaný může vidět žalobce při pracích, které prováděl i před zraněním, ale jak sám žalobce tvrdí, a plyne to i ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, pracuje (a pohybuje se) s určitými omezeními, která nemusí být na první pohled viditelná.

19. Poukazoval-li žalovaný v odvolání na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu v jeho trestní věci (zejména dlouhodobě nepříznivé vztahy mezi účastníky týkající se majetkových poměrů), vztahovala se tato argumentace k nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy v částce 500 000 Kč, ovšem na základ ani výši nároku žalobce na bolestné a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z. žádný vliv nemá. Jelikož škoda na zdraví žalobce byla způsobena žalovaným úmyslně (dle odůvodnění trestních rozsudků přinejmenším v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku), nepřichází v úvahu snížení náhrady škody dle § 2953 odst. 1 o. z. (při kterém by bylo lze zohlednit to, jak ke škodě došlo, či poměry škůdce a poškozeného). Soud I. stupně proto žalobci důvodně přiznal na bolestném částku 52 620 Kč a za ztížení společenského uplatnění částku 396 825 Kč, vycházeje zejména ze znaleckých závěrů tituly před jménem jméno FO. Jelikož žalobce vynaložil finanční prostředky na úhradu znaleckého posudku této znalkyně, má nárok i na úhradu částky 40 000 Kč představující příslušenství těchto přiznaných částek. Ostatně v tomto směru žalovaný žádné konkrétní námitky ve svém odvolání neuváděl.

20. Soud I. stupně rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř. správně rovněž o delší lhůtě k úhradě předmětných částek. Byť z průběhu odvolacího jednání vyplynulo, že žalovaný má omezené příjmy (pobírá starobní důchod ve výši 6 800 Kč a 334 EURO měsíčně), nevlastní žádné nemovité věci a nemá ani úspory, lze uvedenou lhůtu k plnění považovat za dostatečnou k tomu, aby si obstaral (např. za pomoci rodiny) potřebné prostředky k úhradě (není tedy důvod ke stanovení ještě delších lhůt k plnění). Jelikož odvolací soud rozhodoval pouze k odvolání žalovaného, nebyl důvod ke zhoršení jeho postavení a stanovení kratších lhůt k plnění, jak požadoval žalobce.

21. Jelikož rovněž výroky o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a o povinnosti žalobce a žalovaného uhradit poměrné částky nákladů vynaložených Českou republikou vycházely správně z poměru úspěchu účastníků ve věci, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v dotčených výrocích I. a IV. ve věci samé a v nákladových výrocích V., VII. a VIII. dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. Odvolací soud dále přezkoumával správnost rozsudku soudu I. stupně v odstavci VI. ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek za žalobu. Zde soud I. stupně správně postupoval dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, ovšem neuvedl, podle jakého ustanovení zákona o soudních poplatcích vyměřil tento soudní poplatek. Lze to však odvodit z jeho výzvy k úhradě poplatku za odvolání (viz č.l. 192 p.v.), tedy že vycházel z položky 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků. Dané řízení je však řízením ve věci nemajetkové újmy v penězích a zde bylo třeba poplatek za žalobu stanovit dle položky 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků (z částky vyšší než 200 000 Kč jde o 1 %). Jelikož žalobě bylo vyhověno co do částky 449 445 Kč, činí soudní poplatek 4 495 Kč, když částka 40 000 Kč je dle § 513 odst. 1 o. z. příslušenstvím přiznané pohledávky, ze které se soudní poplatek nehradí (srovnej § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Proto odvolací soud dle § 220 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku VI. o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek za žalobu změnil tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku odvolacího soudu.

23. Podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalovanému, který se svým odvoláním neuspěl, uložil povinnost uhradit žalobci náklady této fáze řízení za právní zastoupení, a to za jeden úkon právní služby spočívající v účasti právního zástupce žalobce při jednání odvolacího soudu dne 28. 11. 2024 s odměnou ve výši 10 100 Kč určenou dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též „AT“) z tarifní hodnoty 449 445 Kč (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 3362/22), tedy opět bez příslušenství 40 000 Kč, spolu s náhradou hotových výdajů 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT a cestovným k jednání odvolacího soudu 989 Kč jde celkem o částku 11 389 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (s ohledem na její nižší výši) k rukám jeho právního zástupce tituly před jménem jméno FO (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 211 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen v případě, že se jedná o rozhodnutí, které závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je však podle § 239 o. s. ř. oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání mohou účastníci podat do dvou měsíců od doručení písemného vyhotovení rozsudku k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.