24 C 25/2023

Plný text

Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Jiříkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 1 071 797 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 449 445 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Pokud se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 500 000 Kč, návrh se v tomto rozsahu zamítá.

III. Pokud se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 82 352 Kč, návrh se v tomto rozsahu zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 40 000 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Pelhřimově za soudní poplatek z návrhu částku 22 473 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.2 24 C 25/2023

VII. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Pelhřimově za vyplacené svědečné a znalečné částku ve výši 3 183,38 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Pelhřimově za vyplacené svědečné a znalečné částku ve výši 2 711,78 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 1 071 797 Kč s příslušenstvím, když rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 12. 11. 2021, čj. 7 T 31/2021-437 a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, čj. , spisová značka, byl žalovaný uznán vinným za spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zák. a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zák.. O nároku na náhradu škody bylo rozhodnuto tak, že podle ust. § 229 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb. byl žalobce celým nárokem odkázán na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobce ukončil léčbu a rehabilitace na jaře roku 2023, kdy mu byla stanovena 20 % invalidita v souvislosti s poškozením kolene, které je trvalého charakteru a znemožňuje mu nadále vykonávat jeho práci. Obrátil se na soudní znalkyni z oboru zdravotnictví , tituly před jménem, , jméno FO, , která vypracovala znalecký posudek a stanovila výši bolestného ve výši 52 620 Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 396 825 Kč. Za vypracování posudku byla žalobci vystavena faktura č. , hodnota, ze dne 9. 5. 2023 na částku 40 000 Kč, která byla uhrazená. Protože žalobce vyhledal právní pomoc advokáta, který ho v uvedeném trestním řízení zastupoval, jakožto zmocněnec, vznikly mu tím výdaje bezprostředně spojené s uplatněním jeho nároku ve výši 82 352 Kč. Žalobce má trvale poškozenou nohu a byla mu přiznána 20 % invalidita. Takové poškození však není způsobilé k tomu, aby čerpal některou ze sociálních podpor, zároveň však nemůže vykonávat svou profesi. Žalovaný a jeho bratr se nechali slyšet, že ve svém jednání budou i nadále pokračovat, což spolu s trvalým zraněním žalobce vedlo k jeho psychickým potížím a opakovaně navštívil specialistu. Trpí obavou nejen o sebe, své zdraví a život, ale i o zdraví a bezpečí svých blízkých. V předmětné nemovitosti má zvířectvo, již v minulosti zmizely ovce. Každá návštěva, kdy musí obstarat hospodářství, je pro něj velmi stresující. Bydlet a naplno užívat svou nemovitost nemůže z obavy, aby žalovaný a jeho bratr nenaplnili své výhrůžky. Jeho rodina na chalupu vůbec nejezdí, vyjma otce. Sestra si radši pronajala byt, než aby zadarmo užívala nemovitost svého bratra, a to z obavy o své zdraví a bezpečí rodiny. Pro nemožnost užívat svůj majetek běžným způsobem, obavu o rodinu, o zvířectvo a neustálé obavy o své zdraví s očekáváním dalšího útoku ze zálohy, jakož i trvalé následky s tím spojené, tedy nemožnost sportování a dalších aktiv, uplatňuje i nárok na přiměřené zadostiučinění v částce 500 000 Kč. Při úvaze, že ani rozsudek soudu nebyl dostatečným odstrašujícím nástrojem, kdy žalovaný opět vznesl výhrůžky, domnívá se, že tato suma je přiměřená. Žalovanému zaslal předžalobní výzvu, byl ochoten se na výši dohodnout, pokud by se tím narovnaly vztahy, což se však nestalo.

2. Žalobce jako účastník řízení uvedl, že sám se chová normálně, sousedé mu dělají příkoří. Když se snaží věc řešit, dochází k napadení. Vše vygradovalo dne 13. 8. 2020, kdy přijeli geodeti. Vyšel žalovaný s bratrem a žalovaný jej zákeřně zezadu přetáhl klackem. Žalovaný i bratr jej stále pozorují, nemůže vylézt ven. Nějakou dobu byl v neschopnosti, zůstala mu roztříštěná hlava kosti, má bolesti. Poranění jej omezuje, má bolesti, bere léky, nosí ortézu, je omezen v řízení auta i v práci, kdy nemůže dělat u strojů, nemůže si kleknout, nosit těžká břemena. Omezen je i v práci, když musel zůstat v kanceláři. Žalovaný jej praštil zezadu. S nohou se léčil od úderu a stav je trvalý. Úraz pravého kolene měl v roce 1998. Stále chodí na ortopedii, má záněty, problémy, chodil k psychologovi. Teror žalovaného nejde snášet.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí návrhu, když sice byl Okresním soudem v Pelhřimově uznán vinným spácháním přečinu ublížení na zdraví a žalobce byl se svým nárokem na odškodnění odkázán na3 24 C 25/2023řízení ve věcech občanskoprávní, avšak uplatněný nárok se musí týkat takové škody či nemajetkové újmy, jež je v příčinné souvislosti s trestným činem. Přestože v hlavním líčení byly provedeny všechny potřebné důkazy k rozhodnutí o vině, tyto neskýtaly dostatečný podklad pro vyslovení povinnosti k náhradě škody. I odvolací soud poukázal, že vztahy mezi účastníky jsou dlouhodobě nepříznivé a neuspořádané. Tyto spory se týkají majetkových poměrů, přičemž ani jedna ze stran evidentně nedbá na dobré mravy. O tom svědčí opakovaná oznámení na Policii. Je to zejména žalobce, který na něj neustále vykřikuje, provokuje jej, fotografuje jeho i bratra a znepříjemňuje jim život. Sám byl v důsledku těchto provokací žalobce postižen mozkovou příhodou. Žalovaný nebyl omezen ve svém běžném způsobu života, nadále pracuje, fyzicky pracuje na svých nemovitostech a žádná fyzická indispozice na něm není vidět. Není ochoten jakékoliv nároky žalobce uspokojit, naopak má za to, že by bylo vhodné, kdyby se žalobce choval k němu v souladu s dobrými mravy. Pokud uplatňuje nárok na přiměřené zadostiučinění v částce 500 000 Kč, odůvodňuje jej pouze svými osobními pocity.

4. Jako účastník řízení žalovaný uvedl, že s návrhem nesouhlasí, neboť vše je vylhané. Není pravda, že by žalobce napadl, jen se bránil. Žalovaný hned druhý den po ošetření pracoval, pracuje normálně. Dle jeho názoru ho nic nebolí a je zdráv. Duševně zdráv není, protože to, co dělá, je vrchol. Zavřel jim studnu, dával před ksicht mobil, kácí stromy. Znalecký posudek neuznává, žalobce má tolik peněz, že si zaplatí 10 znalců. U incidentu byli dva svědci, které si žalobce objednal, aby ho a jeho bratra zmlátili, byli to nájemní bouchači. Geodeti něco měřili, bratr tam šel, aby jim nevzal vodu a elektřinu. Bouchač vlétl na bráchu, tomu tekla krev, šel mu tedy na pomoc. Vzal do ruky klacek, začal s ní mávat a žalobce náhodou dostal do krku a padl. Udeřil ho jednou, jak mával klackem. V rámci restitucí dostal zpět starý barák. Jeho jediným příjmem je důchod, podporuje jej bratr.

5. Ve věci byla slyšena sestra žalobce, která jako svědkyně uvedla, že do nemovitosti jezdili s tím, že tam jezdit budou. Vztahy se však zhoršovaly. Když vyhořeli, hledali bydlení, chtěli se do nemovitosti nastěhovat. Potom, co se tam stalo, začala se bát, že se někdo bude hojit na jejich dětech. Došlo i k fyzickému napadení, zasahovala Policie, docházelo k pokřikování, proto šli raději do drahého pronájmu. Konflikty byly nejen na bratra, ale i na otce, matka se tam bojí jezdit také. Bratr žalovaného jako svědek uvedl, že žalobce nemá žádné omezení, jen strká nos do věcí, do kterých mu nic není. Tělesných schopností má naopak přebytek. Do domu jezdí v sobotu a úterý, občas si přiveze kamaráda, nejsou to však kamarádi, jsou to zaplacení lidi, aby mu mohli něco dosvědčit. Širší rodina tam nejezdí. Jeho matka nemůže mít strach, nemá z čeho. Když přišel žalobce s bouchačema, byli pozváni zeměměřiči. Žalobce začal zatloukat hřebíky, vyšel tedy na něj, aby neničil jeho majetek. Říkal mu, aby vypadl z jeho pozemku. Jeden z bouchačů mu dal ránu, začal vrávorat, ale mrštností se mu podařilo chytnout ho za vousy a dostat pod sebe. Bratr přišel s holýma rukama, když viděl, co se stalo, vzal do ruky hůl a mával s ní, aby mu žalobce nepřiblížil. Potom ho snad měl uhodit. U Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 7 T 31/2021-437 probíhalo řízení, kde byli vyslýcháni všichni účastníci, celá řada svědků, prováděno obsáhlé dokazování. Rozsudkem ze dne 12. listopadu 2021 byl žalovaný uznán vinným, že přinejmenším dne 13. 8. 2020 v době kolem 17:30 hodin v obci , adresa, za přítomnosti nejméně dalších čtyřech osob na volném prostranství mezi domy čp. , Anonymizováno, a čp. , Anonymizováno, , nejprve verbálně s bratrem napadli , Jméno žalobce, , který se zde podílel na zaměření jeho pozemku, a to tak, že jej uráželi, , jméno FO, mu řekl, že mu rozbije držku, následně jej společně fyzicky napadli údery pěstmi po celém těle, na což reagovali na místě přítomný , jméno FO, , který odtrhl , Jméno žalovaného, od , Jméno žalobce, , a , jméno FO, , který od , Jméno žalobce, odtrhl , jméno FO, , načež , jméno FO, dvakrát udeřil pěstí, chytil jej za vlasy a poté společně tito jmenovaní upadli na zem. , jméno FO, se snažil , jméno FO, pomoci, zatímco , Jméno žalovaného, opětovně fyzicky napadl , Jméno žalobce, tak, že jej napadl dřevěným kůlem délky cca 2,5 metru o průměru cca 8 cm a úmyslně jej udeřil kůlem do hlavy, v důsledku4 24 C 25/2023čehož , Jméno žalobce, upadl na zem a , Jméno žalovaného, jej nejméně ještě jednou udeřil kůlem a pak ve fyzickém napadání , Jméno žalobce, ustal a odešel k místu, kde , jméno FO, držel za vlasy , jméno FO, , kterého udeřil, a následně , jméno FO, opětovně verbálně a fyzicky napadl , Jméno žalobce, sedícího po předchozím ataku na zemi, zejména na něho křičel, aby vypadl a opakovaně jej udeřil pěstí do hlavy, přičemž , Jméno žalobce, v důsledku fyzického napadení, zejména dřevěným kůlem ze strany , Jméno žalovaného, , utrpěl přinejmenším , Anonymizováno, , Anonymizováno, které je z hlediska soudně lékařského považováno za ublížení na zdraví, spojené s dobou léčení pohybujících se okolo čtyř týdnů. Tedy žalovaný jinému úmyslně ublížil na zdraví a dopustil se veřejně a na místě veřejnosti přístupném výtržnosti, zejména tím, že napadl jiného a čin byl spáchán úmyslným společným jednáním dvou osob. Tím spáchal přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství s bratrem. Byl mu uložen trest, přičemž žalobce podle ustanovení § 229 odst. 1 tr. řádu se s nárokem na náhradu škody ve výši 566 099,67 Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, byl odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Soud konstatoval, že výpovědí jednotlivých zúčastněných osob se liší a stojí proti sobě verze obžalovaných a verze poškozeného a jeho známých , jméno FO, a , jméno FO, . Vyhodnotil však svědky, geodety , jméno FO, a , právnická osoba, jako svědky věrohodné, neboť nebyli nějak zainteresováni na dané události. Za prokázané měl, že žalovaný byl účasten na počátku incidentu, byl na místě slovního konfliktu gradujícího ve fyzický kontakt. V rámci vývoje situace si žalovaný došel pro dřevěný kůl a následně udeřil nejméně dvakrát žalobce. První, kdo se dopustil fyzického ataku, byl , jméno FO, , neboť se snažil žalobce vytlačit z pozemku. Následně se do incidentu zapojil i žalovaný. Soud se neztotožnil s verzí žalovaného a bratra, že byli jednáním žalobce ohrožení, neshledal ani nutnou obranu. Poukázal na to, že vztahy mezi zúčastněnými jsou dlouhodobě nepříznivé a neuspokojivé, přičemž se spory evidentně týkají majetkových vztahů. V důsledku jednání obžalovaných došlo k přerušení práce geodetů a nebylo možné přehlédnout, jak danou událost vnímali geodeti, jako nestranní pozorovatelé. Incident si vyžádal lékařské ošetření všech zúčastněných. Obžalovaní byli včas informováni o vyměření v daném místě, přesto se chovali výše uvedeným způsobem. Soud se v odůvodnění vyjadřoval i k tvrzené nutné obraně, když prvně byl napaden , Jméno žalobce, , čímž následně je i určena role stran v daném konfliktu. Obžalované považoval za tzv. útočníky. Nemohou bránit majetek tak, jak bránili, neboť ani vlastník pozemku není oprávněn svévolně odstranit značky umístěné geodety. Žádná tvrzená střelná zbraň v daném místě prokázána nebyla. Nejednalo se tedy o nutnou obranu. Poškozený se v trestním řízení připojil s nárokem na uhrazení částky 1 066 099,67 Kč. Přestože poškozený utrpěl v důsledku jednání , Jméno žalovaného, zranění, na základě čehož lze jeho nárok ve vztahu k tomuto, co se týče náhrady škody či újmy v souvislosti s tímto zraněním, považovat za důvodný, nebylo možno o něm rozhodnout, neboť nelze bez jakýchkoliv pochybností rozhodnout o nároku poškozeného do výše uplatněného nároku, neboť poškozený nepředložil dostatek podkladů pro to, aby mohla být vyslovená povinnost k náhradě způsobené škody či nemajetkové újmy. Nároky v podobě bolestného, ztížení společenského uplatnění by si vyžádaly další dokazování, což by protahovalo trestní řízení. Prokázány nebyly ani duševní újmy, proto byl žalovaný podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázán. Protože ve věci bylo podáno odvolání, věcí se zabýval Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka Tábor pod sp. zn. , spisová značka, . Ve svém rozsudku ze dne 19. 5. 2022 odvolací soud konstatoval, že soud I. stupně provedené důkazy vyhodnotil způsobem korespondujícím se trestním řádem, tedy podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu, a to jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu. Poukázal na to, že z obsahu spisového materiálu je patrné, že proti sobě na jedné5 24 C 25/2023straně stojí výpověď obžalovaných, kteří předmětný konflikt interpretovali tak, že se víceméně bránili útoku poškozeného a svědků , jméno FO, a , jméno FO, , a na straně druhé stojí výpovědi poškozeného, svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , právnická osoba, . Ve prospěch objektivnosti výpovědi poškozeného a svědků, potom svědčil i obrazový záznam. Byla prokázána účast , jméno FO, , Anonymizováno, již na počátku incidentu, přičemž v úvodu se jednalo o slovní napadání, které posléze gradovalo ve fyzický útok, a to z naprosto malicherné pohnutky, kdy mimo jiné z důvodu dlouhodobých sporů o hranice pozemku si poškozený objednal geodety k vytyčení pozemku, přičemž tato činnost byla obžalovaným telefonicky oznámená. Jejich reakce, která primárně směřovala vůči poškozenému byla zcela neadekvátní a nepřiměřená. Z výpovědi svědků i samotných obžalovaných pak vyplynulo, že oba obžalovaní nejprve vulgarismy napadli poškozeného , Jméno žalobce, , který se do celého incidentu aktivně nezapojoval. Lze spravedlivě dovodit, že fyzický konflikt započal , jméno FO, , který se snažil poškozeného vytlačit z jeho příjezdové cesty a posléze se ke konfliktu připojil i spoluobžalovaný , Jméno žalovaného, . , Jméno žalovaného, se z místa poté vzdálil a vrátil se s dřevěným kůlem, kterým udeřil poškozeného do hlavy. Jednání obžalovaných potom nebylo možno posoudit jako nutnou obranu. Obžalovaní neměli jakýkoliv důvod vnímat vytyčení geodetických bodů příslušnou firmou, jako neoprávněný zásah do jejich majetkové sféry a jejich reakce byla nepochybně vyústěním dlouhodobých sporů s poškozeným. Použití dřevěného kůlu obžalovaným , Jméno žalovaného, , tedy bylo zcela neadekvátní, navíc jeho vyjádření, že tak učinil, protože se bál o svého bratra, nekoresponduje s tím, že útočník napadl dřevěným kůlem , Jméno žalobce, , který se do konfliktu nezapojoval. Z této strany se tedy nemohl cítit vůbec ohrožen. Za zcela nedůvodnou považoval obhajobu v tom smyslu, že by jejich čin měl být posouzen jako jednání v krajní nouzi, protože v žádném případě nebylo nutno odvracet jakékoliv nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem. Nebyly dále zjištěny ani takové skutečnosti, které by opravňovaly jednání , Jméno žalovaného, posoudit jako přečin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky. Pokud byl poškozený odkázán s náhradou škody nemajetkové újmy na občanskoprávní řízení, nebyly předloženy natolik objektivní a průkazné důkazy, na základě kterých by soud mohl o výši zadostiučinění a nemajetkové újmy rozhodnout, když nebylo předloženo příslušné bodové hodnocení znalce z příslušného oboru, které by bylo východiskem pro přiznání nároku poškozeného na náhradu nemajetkové újmy týkající se bolesti a ztížení společenského uplatnění. K nároku na náhradu za duševní útrapy v částce 500 000 Kč, který uplatnil poškozený, a který odůvodnil v nemožnosti užívat vlastnictví a nadměrnému vystavení stresu a strachu z dalších útoků dodal, že vztahy jsou dlouhodobě nepříznivé a neuspořádané, tyto spory se týkají majetkových poměrů, přičemž ani jedna ze stran evidentně nedbá na dobré mravy. O tom svědčí i opakovaná oznámení příslušným správním orgánům, respektive Policii, a objektivně o tomto v trestním řízení rozhodnout nelze.

6. Podle ust. § 135 odst. 1 o. s. ř., soud je vázán rozhodnutím příslušného orgánu o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soudce není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Dle tohoto ustanovení je soud vázán rozhodnutí o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Pokud existuje pravomocné rozhodnutí trestního soudu, soud si v civilním řízení nesmí tyto otázky posuzovat samostatně. Vázaností civilního soudu rozhodnutím trestního soudu o spáchání trestného činu a o osobě jeho pachatele se rozumí především vázanost skutkovými zjištěnými trestního soudu, které vyústily v odsuzující rozsudek. V civilním řízení již nelze provádět dokazování k těm skutkovým okolnostem, z nichž učinil trestní soud v pravomocném odsuzujícím rozsudku závěr o spáchání trestného činu a osobě jeho pachatele. Rozsah vázanosti civilního soudu rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je tedy dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí soudu v civilním řízení, tedy i pro rozhodnutí o náhradě škody. Výrokem odsuzujícího trestního rozsudku, může být pro civilní řízení závazně6 24 C 25/2023určena především otázka zaviněného protiprávního jednání určitého pachatele, ale za předpokladu, že způsobení škody je znakem skutkové podstaty trestného činu, též otázky vzniku škody a příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou. Jinými slovy otázka, zda byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, si soud v civilním řízení již nesmí posuzovat, je to záležitostí výlučné pravomoci trestního soudu. V dané věci žalovaný byl pravomocně odsouzen za úmyslné ublížení na zdraví, tedy k tomu, že spáchal přečin ublížení na zdraví u žalobce a civilní soud se touto otázkou, byť žalovaný zpochybňuje průběh trestního řízení, již zabývat nemůže. Je tedy jednoznačně určeno, že to byl žalovaný, který napadl žalobce a způsobil mu újmu na zdraví.

7. V rámci trestního řízení byl vypracován znalecký posudek prim. , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který ve svém znaleckém posudku ze dne 18. 11. 2020 č. , hodnota, dospěl k závěru, že žalobce utrpěl dne 13. 8. 2020 poranění, a to zejména podkožní krevní výron, podvrhnutí levého kolenního kloubu s mírným otokem kolene, s poraněním zadního a zevního vazivového komplexu levého kolene, zlomeninu hlavice levé lýtkové kosti s posunem, mírný otok a krevní výron v oblasti levého zevního kotníku. Údery dřevěným kůlem do hlavy a pád poškozeného, je mechanismus způsobilý ke vzniku zjištěných poranění. Artroskopie pravého kolena ze září 2018 nemá žádný vliv na poranění měkkých tkání levého kolene a na vznik zlomeniny hlavice levé lýtkové kosti v srpnu 2020. Tato poranění jsou ze soudně lékařského hlediska v příčinné souvislosti s pádem poškozeného dne 13. 8. 2020. Žalobce předložil znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 9. 5. 2023 č. , Anonymizováno, . Ve svém posudku znalkyně uvedla podklady ze kterých vycházela, zejména oba rozsudky v trestním řízení, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, lékařské zprávy, znalecký posudek v trestním řízení, propouštěcí zpráva z ortopedie z nemocnice , adresa, , lékařské zprávy z 18. 5. 2020 do 21. 4. 2023, dne 5. 4. 2023 byl žalobce osobně vyšetřen. Znalkyně stanovila výši bolestného a ztížení společenského uplatnění dle Metodiky Nejvyššího soudu, když bolestné ohodnotila částkou 52 620 Kč, když bolest vznikla v roce 2020 a přetrvávala do roku 2021, přičemž v rozpisu jsou uvedeny jednotlivé body, které byly ohodnocovány, tedy poranění vlasové části hlavy, vymknutí kolena, zlomenina samotné kosti, lýtkové zhmožděniny, jiných a neurčitých částí nohy pod kotníkem, povrchní poranění kotníku a nohy. Co se týká ztížení společenského uplatnění, poranění levého kole zanechalo trvalé následky, a to bolest při zátěži, bolest při pohybu. V době napadení bylo žalobci 38 let. Pokud prodělal v roce 1998 a 2018 operaci pravého kolene, toto je bez obtíží. Nyní pracuje v kanceláři, předtím pracoval ve výrobě. Mezi jeho koníčky patřil chov ovcí a včel, cestování na motorce, které nyní nezvládá. Obtíže s levým kolenem, se projevují při delší chůzi v terénu, ze schodů, při nošení břemen, ale například i šlapání spojky ve větších vozech, kopu do předmětu, dřepu, nastupování do vany, prudkém ohybu kolena, oblékání, tedy jedná se především o zátěžové bolesti. Ztížení společenského uplatnění bylo ohodnoceno na 396 825 Kč, při součinu korigovaných procent 2,53 Kč. Součástí posudku jsou potom i výpočty dle jednotlivých položek tak, jak v metodice uváděny. Ke znaleckému posudku byla znalkyně i předvolávána, když uvedla, že postupovala podle Metodiky Nejvyššího soudu a vycházela především ze zdravotní dokumentace. Co se týká bolestného, v tabulce jsou jednotlivé body, které se vynásobí hodnotou bodu. Trvalé následky si vyčíslují nejdříve po roce. Z lékařské zprávy vyplynulo, že žalobce má omezenou hybnost, tedy trvalý následek. Žalobce byl vyšetřován u ortopeda, kde omezení hybnosti bylo konstatováno, a toto se nezlepšuje. Kdyby neměla dostatek podkladů k tomuto závěru, k ortopedovi by jej při osobním vyšetření poslala. Protože se jedná o trvalé následky, znamená to, že jsou trvalé. Z dokumentace vyplynulo, že byl žalobce ošetřen hned v den incidentu. Pokud předtím měl potíže, bylo to s pravým kolenem, nyní má poškozené levé. Nemá potíže při krátké chůzi, a také omezení je pouze minimální. Maximálně by za trvalé následky mohl dostat 14 000 000 Kč. Dle jejich závěrů má pouze tříprocentní omezení v běžném čase. Pokud má trvalé následky, není důvodem navštěvovat dále lékaře, protože není způsob, jak by se tyto odstranily. To, že je člověk omezen, neznamená, že nemůže nic dělat, jen je omezen v7 24 C 25/2023činnosti, v které předtím nebyl. Soudu, dále byla předložená faktura znalkyně ze dne , datum, , když za vypracování posudku bylo účtováno 40 000 Kč, přičemž byla zaplacena záloha 5 000 Kč, a dle potvrzení o provedené platbě, bylo znalkyni zasláno zbývajících 35 000 Kč. Dále bylo předloženo potvrzení o provedené platbě ve výši 82 352 Kč za zastupování žalobce v trestním řízení, a to na základě faktury ze dne 30. 6. 2023, když bylo uvedeno i přesně, za jaké úkony takto bylo fakturováno. Dle lékařského posudku ze dne 10. 8. 2021 vypracovaného pro účely posouzení zdravotní způsobilosti práce žalobce, tento pracoval jako mistr na pile , adresa, , přičemž na základě lékařské prohlídky pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce. Jak je potom patrno z posudku o invaliditě ze dne 10. 11. 2021, č. j. , Anonymizováno, byl žalovaný posuzován z hlediska zdravotního stavu a pracovní schopnosti, přičemž posudek byl vypracováván na základě mnoha ortopedických a chirurgických vyšetření se závěrem, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, poklesla pracovní schopnost žalobce o 20 %, když zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a je podmíněn stavem po poranění levého kolenního kloubu. Jedná se o postižení nosného kloubu a s omezením hybnosti. Tvrzení, že sestra žalobce z obavy od rodinu neužívá jejich statek, ale pronajatý byt dokládá žalobce nájemní smlouvu ze dne 1. 2. 2022. Dle ambulantní zprávy byl žalobce 24. 11. 2023 napaden známou osobou, jedenkrát udeřen pěstí do levého spánku. Soud dále vyžadoval přehled úhrad zdravotní péče za období od 8/2022–11/2023, když z tohoto přehledu vyplývá, že žalobce opravdu velmi často navštěvuje zejména odbornou ortopedickou ambulanci, ale i praktického lékaře, psychiatrickou ambulanci, chirurgickou ambulanci, přičemž zejména odbornou ortopedickou ambulanci navštěvuje i několikrát za měsíc. V roce 2021 i několikrát měsíčně navštěvoval i rehabilitační středisko. Dle potvrzení Policie ze dne 15. května 2023 byla šetřena dopravní nehoda ze dne 8. 4. 2020, když účastníky byl řidič osobního vozidla , jméno FO, , chodec , Jméno žalobce, . Potvrzením ze dne 29. dubna 2024 Okresní státní zastupitelství Pelhřimov potvrzuje žalobci přijetí podání označené jako oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin a přijetí přiložené ambulantní zprávy a rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti s tím, že písemnosti byly zaslány k prověření Policejnímu orgánu.

8. Pokud byl navrhován znalecký posudek z oboru psychiatrie o obtížích žalobce, které by měly být v příčinné souvislosti se škodnou událostí s tím, že by mělo být posouzeno, zda žalobce může být držitelem zbraně a řidičského oprávněn, má okresní soud za to, že vzhledem k tomu, že k dispozici má dva znalecké posudky a posudek o invaliditě, zdravotní stav žalobce je natolik zadokumentován a vyhodnocen, že další znalecké posudky již není třeba dělat. Pokud se žalobce domáhá zkoumání psychiatrických obtíží, vzhledem k tomu, že žaloba v části týkající se další nemajetkové újmy byla zamítnuta, jeví se toto dokazování jako nadbytečné. Za nadbytečné považuje soud i zjišťování průměrného důchodu v Německu či zjišťování podrobného stavu majetku žalovaného, tedy osvětlení jeho majetkových poměrů, když majetkové poměry škůdce sice soud bude, jak dále uvedeno, zvažovat, nicméně má za to, že k závěru lze dospět i za důkazní situace, která je v době rozhodnutí, tedy bez zjišťování průměrného německého důchodu. Při závěrečném jednání potom ani další důkazy již navrhovány nebyly.

9. Na základě prováděného dokazování lze dospět k jednoznačnému závěru, že to je žalovaný, který se dopustil přečinu ublížení na zdraví žalobce, tedy úmyslně mu ublížil na zdraví, za což byl pravomocně trestně odsouzen. Na této skutečnosti již nelze nic měnit a není důvod o ní pochybovat. Soud potom nepochybuje o tom, že žalobci byla způsobena újma. Nelze souhlasit s tvrzením žalovaného, že se žalobce pohybuje mrštně jako zdravý člověk, není nijak omezen a k žádné škodě tedy nedošlo. Naopak, jak vyplývá ze znaleckých posudků , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , žalobce byl poškozen na svém zdraví. Toto potvrzuje i posouzení způsobilosti k výkonu práce, to, že má dvacetiprocentní invaliditu a i ze soupisu zpráv zaslaných zdravotní pojišťovnou je zřejmé, že se žalobce dlouhodobě a intenzivně léčí. Nelze tedy přijmout závěr8 24 C 25/2023žalovaného, že žalobce není omezen a že se vlastně vůbec nic nestalo. Žalobci prokazatelně újma vznikla. Jak potom vyplývá ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , mezi jednáním žalovaného a následky je příčinná souvislost. Jinými slovy, jsou splněny všechny zákonné předpoklady k tomu, aby žalobci byla přiznána újma, respektive aby bylo rozhodováno o nárocích, které jsou předmětem řízení. V trestním řízení byly nároky uplatněny a žalobce byl odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, ale pouze z důvodu, že nebyla plně doložena výše těchto nároků. Žalobce se tedy ve svém návrhu domáhá náhrady, způsobené počínáním žalovaného. Byť žalovaný fakticky vůbec nepřipouští, že by k poškození zdraví došlo, má okresní soud za to, že ke škodě nepochybně došlo, jak vyplývá nejen z trestního řízení, ale i například ze znaleckých posudků a lékařských zpráv, které jsou součástí. Žalobce nepochybně utrpěl škodu na zdraví, o čemž svědčí všechny provedené důkazy. Znovu soud může zopakovat, že to jsou znalecké posudky, posouzení způsobilosti, invalidita, lékařské zprávy. Je tedy nepochybné, že škoda byla způsobena. Jak shora soud uvedl je podle ust. § 135 o. s. ř. vázán rozhodnutím v trestním řízení a je tedy nepochybné, že to byl právě žalovaný, který škodu způsobil tím, že jej udeřil klackem a ublížil mu na zdraví. Příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a škodou žalobce je potom prokazována znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, . Opakovaně soud uvádí, že dospěl k jednoznačnému skutkovému závěru, že na straně žalobce vznikla škoda, a že tato škoda vznikla v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného a žalovaný tedy za ní odpovídá. V ust. § 2958 je speciálně nastaven zákonný rámec pro poskytnutí náhrady za ublížení na zdraví. Jedná se o vytrpěné bolesti, další nemajetkové újmy a ztížení společenského uplatnění. Žádný z nich není nikterak blíže definován, jen u ztížení společenského uplatnění se vyžaduje, aby poškození zdraví vystavilo poškozenému tzv. překážku lepší budoucnosti. Všechny tyto nároky jsou potom odvozeny od stejné škodné události.

10. Co se týká bolestného, které žalobce požaduje ve výši 52 620 Kč. Nárokem na odškodnění bolesti se rozumí odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání. Běžné obtíže spojené s ublížením na zdraví určitého typu, jsou zahrnuty již v ohodnocení bolesti. Smyslem náhrady za bolest je odškodnit nejen utrpení tělesného a duševního rázu, nýbrž i některé související průvodní stavy, jako je diskomfort, stres či obtíže spojené s utrpěnou zdravotní újmou, a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do sféry poškozeného z povahy věci související s bolestí, obvykle doprovázejí stavy popsané v jednotlivých položkách bolestného. Překračují-li další potíže obvyklou zátěž poškozeného při podrobení se omezením plynoucích z léčby, bude na místě je zařadit pod jinou nemajetkovou újmu. Soudní znalkyně bolestné ohodnotila, když dle Metodiky Nejvyššího soudu, je smyslem náhrady za bolest, vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou, a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobností sféry poškozeného z povahy věci souvisejí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách části b) metodiky. Bolest může vznikat, jak při samotné škodné události, tak při léčení či odstraňování následků újmy na zdraví. Každý bolestivý stav, který je v příčinné souvislosti se škodnou událostí, je hodnocen samostatně. Jednotlivé bolestivé stavy jsou potom přiřazovány k odpovídajícím položkám s bodovými hodnotami, přičemž součet bodových hodnot je vynásoben částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu. Znalkyně se potom ve svém posudku jednotlivými položkami zabývala, tyto ohodnocovala. Proti znaleckému posudku potom nebyly věcné námitky, a soud nemá důvod se od posudku, byť Metodika Nejvyššího soudu není závazná pro rozhodnutí soudu se zabývat z pohledu navyšování či snižování, a dospěl proto k závěru, že částka 52 620 Kč odpovídá bolestnému.

11. Další žalovanou částkou je částka 396 825 Kč za ztížení společenského uplatnění. Ztížení společenského uplatnění má pokrývat útrapy spojené s přetrváváním narušené tělesné integrity, ztrátu životních příležitostí a možností, ztrátu schopností, obtíže a nepohodlí spojené9 24 C 25/2023s překonáváním zdravotních následků. Stanovení výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění je založeno na stanovení rozsahu omezení pomocí procentního vyjádření z absolutního vyřazení ze všech sfér společenského zapojení, dle stupně poklesu aktivity v jednotlivých doménách Mezinárodní klasifikace funkčních schopností za použití kvalifikátorů. Absolutní vyřazení ze všech sfér společenského zapojení odpovídá čtyřnásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy, přepočtené na počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného. Procentní podíl odpovídající zjištěnému stupni omezení poškozeného, vychází ze základního ohodnocení újmy při trvalých zdravotních následcích, a je proporcionálním vyjádřením ztráty průměrného potenciálu pro daný typ postižení. Znalkyně se ve svém posudku vypořádávala s jednotlivými kvalifikátory s tím, že u žalobce činí procento z absolutního vyřazení ze všech sfér společenského zapojení 2,532 %. Procentní podíl odpovídající zjištěnému stupni omezení poškozeného z výchozí rámcové částky představuje základní ohodnocení náhrady nemajetkové újmy při trvalých zdravotních následcích, zejména odčinění morální újmy vzniklé zásahem do tělesné integrity, frustrace z trvalého poškození tělesných orgánů, stresy a vypětí z překonávání nastalých obtíží, pozbytí ztráty životních příležitostí a možností včetně ztráty možností pracovního uplatnění a zapojení se do dalších životních činností a je proporcionálním vyjádřením ztráty průměrného potenciálu pro určitý typ postižení. Ztížení společenského uplatnění vzniká v době, v níž je možné zdravotní stav poškozeného po úrazu či jiné poškození zdraví, považovat za ustálený a v níž je tedy možné posoudit, jaký má zhoršený zdravotní stav poškozeného prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro splnění jeho společenských úkolů. Jak bylo v trestním řízení konstatováno ze strany žalovaného se nejednalo o nutnou obranu či krajní nouzi, a nebyl to žalobce, který incident vyprovokoval. Soud proto neshledal ani případné spoluzavinění a nebyly zde ani tvrzena ani prokazována žádná moderační kritéria. Samotné majetkové poměry škůdce potom zásadně nehrají roli pro výši náhrady, jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek, což v daném případě není. Soud proto dospěl k závěru, že je odůvodněn i nárok žalobce na ztížení společenského uplatnění ve výši 396 825 Kč.

12. Žalobce dále požaduje částku 500 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění. Při ublížení na zdraví může být jako náhrada přiznána další nemajetková újma, a to vedle bolestného a ztížení společenského uplatnění. Tento pojem má vystihnout nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého charakteru. Jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu. Může jít například o nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucích omezení, nepříznivé dopady do sféry poškozeného, které nejsou bolestivé a které nemají trvalý charakter, zejména různá dočasná omezení v dosavadních aktivitách, nicméně jsou vnímány natolik intenzivně, že bude na místě odškodnit je peněžitou náhradou. Jinými slovy, musí se jednat o specifické okolnosti, které se vymykají obvyklému způsobu života poškozeného v průběhu léčby, a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. Otázka omezení ve způsobu života, tedy nemožnost udržení si dosavadního zaměstnání či částečná invalidita, však takovýmito okolnostmi nejsou, neboť tyto byly zhodnoceny již v rámci ztížení společenského uplatnění. Žádné specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby, však ani tvrzeny nebyly. Peněžní vyčíslení náhrady za duševní útrapy a jinou nemajetkovou újmu nemá žádná přesně stanovená pravidla, jako je tomu u bolestného či stěžení společenského uplatnění. Vyčíslení nemůže být předmětem nějakého matematického výpočtu, jelikož psychické útrapy a další nemajetková újma se nachází v těžce definovatelné subjektivní sféře vnímání obtíží, nepohodlí, stresu a jiných nežádoucích účinků spojených se zásahem do základních lidských10 24 C 25/2023hodnot. Veškeré fyzické a psychické strádání způsobené újmou na těle a související běžné obtíže spojené s léčením je nutno posoudit v rámci bolestného, kde se odškodňují veškerá fyzické i psychické strádání. Za další nemajetkovou újmu lze tedy považovat pouze zcela mimořádné okolnosti související buď, se závažnými zdravotními komplikacemi spojenými s léčením, nebo s nevšedními životními událostmi, kterých se poškozený nemohl zúčastnit. Překážka lepší budoucnosti poškozeného je potom zohledňována ve ztížení společenského uplatnění. Okresní soud vůbec nepochybuje o tom, že vztahy mezi účastníky jsou horší než špatné. Ke stejným závěrům došly soudy obou stupňů v trestním řízení, vyplývá to i z dalších potvrzení od Policie a i z osobní zkušenosti soudu při místním šetření ve věci jiného majetkového sporu, kdy účastníci nebyli schopni normální komunikace. Tato nevraživost stále trvá. V této oblasti pak soud přihlédl i k tomu, že žalovaný je důchodce. Protože však soud neshledal mimořádné okolnosti pro to, aby žalobci měla být hrazená další újma, která nebyla hrazena v rámci bolestného či ztížení společenského uplatnění, nejsou zde tedy takové okolnosti, které by se vymykaly normálnímu chodu věcí, dospěl k závěru, že žaloba v této části není dána po právu.

13. Podle ust. § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanovují se podle zásad slušnosti. Jak bylo výše řečeno v otázce bolestného a ztížení společenského o uplatnění, okresní soud shledal všechny předpoklady pro odškodnění, tedy porušení právní povinnosti, tedy jednání v rozporu s právním řádem na straně žalovaného, vznik škody a příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody. Soud proto uložil žalovanému zaplatit částku 449 445 Kč představující bolestné a ztížení společenského uplatnění, přičemž tuto částku umožňuje žalovanému zaplatit v delší době než je lhůta zákonná, a to vzhledem k věku žalovaného a k omezeným příjmům, do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Pokud se žalobce domáhal další nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, návrh v tomto rozsahu jako nedůvodný zamítl, když neshledal žádné mimořádné okolnosti pro přiznání této náhrady.

14. Žalobce se dále domáhal zaplacení částky 82 352 Kč za náklady vzniklé s účastí v trestním řízení. Nesporné je, že náklady za zastoupení jako poškozeného v trestním řízení mu byly vyúčtovány a byly uhrazeny, když je doložena i jejich výše, avšak podle ust. § 154 odst. 1 tr. řádu, byl-li poškozenému alespoň zčásti přizná nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení je odsouzený, jemuž byla povinnost k náhradě škody nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení uložena povinen nahradit poškozenému též náklady potřebné k účelnému uplatnění tohoto nároku v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, soud i v případě, že poškozenému nebyl přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení ani zčásti, rozhodne na návrh poškozeného o tom, že se odsouzenému ukládá povinnost uhradit poškozenému zcela nebo zčásti náklady související s účastí poškozeného v trestním řízení, nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu, zejména spoluzavinění poškozeného. Z důvodu zvláštního zřetele vhodných náhradu přiměřeně sníží; přitom vezme v úvahu zejména povahu trestného činu osobní a majetkové poměry poškozeného a odsouzeného. Snížení nelze provést, jde-li o úmyslný trestní čin. Rozhodnutí o povinnosti odsouzeného nahradit poškozenému náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce, může učinit pouze předseda soudu prvého stupně. Dle názoru okresního soudu by však o těchto nákladech mělo být nejprve rozhodnuto v rámci trestního řízení, když náklady nelze paralelně žádat v trestním i civilním řízení, přičemž jak vyplývá z trestního spisu, náklady v trestním řízení požadovány ještě nebyly. Soud proto návrh na zaplacení částky 82 352 Kč zamítl jako předčasný.11 24 C 25/202315. Žalobce se dále domáhal zaplacení částky 40 000 Kč z důvodu zaplacení za znalecký posudek. Znalecký posudek byl soudu předložen, byla předložena faktura na zaplacení částky 40 000 Kč a potvrzení o tom, že tato částka byla skutečně zaplacena. Podle ust. § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dle ustálené judikatury za náklady spojené s uplatněním pohledávky se považují i náklady za znalce. Nejedná se tedy o náhradu škody, ale příslušenství pohledávky. Protože tyto náklady ze strany žalobce byly uhrazeny, považuje soud žalobu v této části za podanou po právu a uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci 40 000Kč, a to opět v delší lhůtě, než je lhůta zákona, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

16. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce byl úspěšný v 46 % a žalovaný v 54 % rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

17. Žalobce byl osvobozen od placení soudního poplatku dle ust. § 11 odst. 2 písm. q), dle kterého navrhovatel řízení o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, který byl pravomocným odsuzujícím rozhodnutím v trestním řízení se svým nárokem nebo jeho zbytkem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, je od poplatku osvobozen. Podle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., je-li navrhovatel řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledků řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Vzhledem k tomu, že žalobce byl osvobozen od placení soudního poplatku, přechází poplatková povinnost na žalovaného, a soud mu proto uložil zaplatit soudní poplatek z částky, kterou mu uložil zaplatit, když poplatek činí 22 473 Kč.

18. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud od nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Některé náklady tedy hradí stát. V daném případě to bylo svědečné ve výši 1 453, 16 Kč a znalečné 4 442 Kč. Kritéria podle kterého soud rozhoduje, kdo z účastníků státu náklady hradí, je výsledek řízení, tedy zásadně poměr úspěchu ve věci. Pokud uspěl každý z účastníků řízení v části, rozdělí soud náhradu mezi ně poměrně. Zda je od soudního poplatku věcně osvobozeno řízení, či osobně účastník ve smyslu ust. § 11 zák. č 149/1991 Sb. není pro rozhodnutí o nákladech státu významné. Předpokladem je pouze osvobození od soudních poplatků dle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř.. Vzhledem k výši nákladů, které zaplatil stát a poměru úspěchu ve věci, soud náklady státu rozdělil a uložil žalobci zaplatit částku 3 183,36 Kč a žalovanému částku 2 711,78 Kč, a to v zákonné lhůtě třech dní od právní moci rozsudku, dle ust. § 160 o. s. ř..