15 CO 317/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudců JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Roberta Ožvalda ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení, anonymizována dvě slova. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o ochranu osobnosti o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 14. 7. 2021 č. j. 10 C 171/2020-111

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci III. v části výroku o zamítnutí žaloby ohledně dalšího obsahu omluvy a zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím a v odstavci IV. ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce 3 400 Kč k rukám právní zástupkyně anonymizováno jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) uložil žalované povinnost omluvit se žalobkyni dopisem tohoto znění:„ Omlouvám se paní jméno příjmení z obec za to, že jsem ji lživě nařkla před svědky ze závislosti na alkoholu a z toho, že se v minulosti z této závislosti léčila. Toto nařčení nebylo pravdivé. jméno příjmení, obec“ do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (odst. I.), a zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. II.). Zamítl žalobu, aby omluva podle výroku I. rozsudku obsahovala dále věty:„ Tuto pomluvu jsem šířila úmyslně, abych poškodila její dobrou pověst“ a„ lituji následků, které jsem jméno příjmení způsobila touto urážkou na její cti“, aby žalovaná byla povinna omluvu dle výroku I. rozsudku zaslat jméno příjmení a jméno příjmení a aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení (odst. III.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (odst. IV.).

2. Žalobkyně se domáhala (po změně žaloby) omluvy ve znění vyplývajícím ze shora uvedené výrokové části rozsudku, zaslané formou dopisu jí a jméno a jméno příjmení a dále peněžitého zadostiučinění ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím za zásah do jejích osobnostních práv výrokem žalované o tom, že žalobkyně je závislá na alkoholu a ze závislosti se léčila, vyřčeným v rámci pracovní schůzky konané dne datum na společném pracovišti účastnic. Jako následky tohoto nepravdivého výroku žalobkyně tvrdila psychické potíže, poškození pověsti, zhoršení zdravotního stavu a dopady do osobního a pracovního života. Žalovaná naopak poukázala na nadměrné obtěžování voláním a SMS zprávami žalobkyně v době výkonu práce na jednom pracovišti, což bylo příčinou vyhrocení jejich konfliktu, na jehož vrcholu vyřkla předmětný výrok. Žalovaná zpochybnila příčinnou souvislost mezi svým výrokem a žalobkyní tvrzenými následky a popřela jakoukoliv formu následného šíření nepravdivého výroku.

3. Soud I. stupně vyšel z nesporného tvrzení účastnic, že v období od května do září 2017 byly zaměstnány na stejném pracovišti (prodejna anonymizováno v hypermarketu jméno na adrese ulice a číslo v obec), žalobkyně na pozici prodavačky a žalovaná jako její přímá nadřízená na pozici vedoucí prodejny, přičemž jejich společné působení bylo ukončeno dne datum v důsledku incidentu, k němuž mezi účastnicemi došlo v průběhu pracovní schůzky konané za přítomnosti zaměstnavatele, kdy žalovaná vyřkla výrok, že žalobkyně je závislá na alkoholu a ze závislosti se léčila (jak plyne z rozhodnutí Městského úřadu Tábor, kanceláře starosty – oddělení přestupků ze dne 22. 1. 2018, č. j. P 1267/2017 titul, podle kterého se jednalo o výrok nepravdivý a žalovaná se jím dopustila spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., za což jí byl uložen trest zaplacení pokuty ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení v paušální výši 1 000 Kč). Z výpovědi účastnic soud I. stupně zjistil, že konání této schůzky dne datum a vyřčení předmětného výroku předcházela jejich problematická pracovní spolupráce (žalobkyně shledávala problém v nepřiměřených požadavcích a nedůvodných výtkách žalované jako nadřízené, žalovaná se pak cítila nadměrně obtěžována telefonickými hovory a zprávami zasílanými prostřednictvím SMS a aplikace messenger – shodně i výpověď manžela žalované); vyostřování vzájemných vztahů účastnic rovněž plyne z výpovědi zaměstnavatelky jméno příjmení učiněné ve správním řízení, obsahu SMS a messenger zpráv účastnic a ze sešitu obsahujícího pracovní vzkazy účastnic na pracovišti. Schůzka se konala po zavírací době (cca v 18:00 hodin) v prostoru prodejny odděleném od ostatních prostor hypermarketu zpola zataženou roletou za přítomnosti žalobkyně, žalované a manželů příjmení. Tvrdila-li žalobkyně, že rozhovor vyslechly další osoby (zaměstnankyně ostrahy jméno příjmení, prodavačka prodejny jméno paní příjmení a blíže neurčený počet kolemjdoucích zákazníků), plyne z obsahu přestupkového spisu, konkrétně z výpovědi jméno příjmení, že útržek hovoru obsahující i předmětný výrok zaslechla pouze ona, když při plnění pracovních povinností procházela kolem předmětné prodejny a znala aktéry schůzky; zároveň svědkyně příjmení vypověděla, že jméno příjmení byla o průběhu schůzky informována až následně samotnou žalobkyní. Žalovaná následujícího dne oznámila pracovní neschopnost a poté pracovní poměr na svou žádost ukončila, žalobkyně v prodejně působila i nadále a pracovní poměr ukončila ke dni datum, a to dle své výpovědi ze zdravotních důvodů v důsledku nesnesitelných bolestí. Tvrzení žalobkyně o následném šíření nepravdivé informace o její závislosti na alkoholu žalovanou nebylo dle závěru soudu I. stupně v řízení prokázáno. Vyjma sdělení příslušných informací spolupracovnici jméno příjmení absentuje v popisu dalších situací žalobkyně jakékoliv spojení s jednáním žalované; za nadbytečné proto soud považoval provádět v tomto směru další dokazování, a to nahrávkami hovorů žalobkyně s panem příjmení ze datum, s obchodním zástupcem jméno (který se měl vyjadřovat k tvrzení žalované, že informace o závislosti žalobkyně na alkoholu získala od něho) a s její bývalou zaměstnavatelkou jméno příjmení z datum (zda sdělila takovou informaci žalované). Svědkyně jméno příjmení pak výslovně popřela, že v době po incidentu by jí žalovaná sdělila jakékoliv informace o závislosti žalobkyně na užívání alkoholu (naopak o informacích, kterými měla disponovat žalovaná, ji informovala žalobkyně). Nebyl pak proveden ani důkaz nahrávkou hovoru žalobkyně s jméno příjmení ze dne datum, k němuž nebylo doloženo svolení jmenované s pořízením nahrávky, navíc soud ve smyslu § 88 odst. 1 o. z. upřednostnil výpověď svědkyně. K nepříznivým následkům vzniklým žalobkyni bylo zjištěno, že v důsledku předmětného výroku došlo ke zhoršení jejího psychického stavu spočívajícího v rozvoji depresivních a úzkostných stavů, obav z hodnocení okolí, problémů se spánkem (výpovědi žalobkyně a jejího bývalého partnera jméno příjmení, lékařské zprávy psychiatrické ambulance anonymizováno jméno příjmení z datum a datum, zpráva praktické lékařky anonymizováno příjmení příjmení z datum); zpráva neurologického oddělení nemocnice, a. s., pak prokazuje onemocnění žalobkyně příjmení chorobou, které se projevuje změnami týkajícími se pohybu (třes, lehká nestabilita při chůzi) a psychiky. Dále z výpovědi žalobkyně vyplynulo, že rozvoj bolestivých stavů u ní nastal již před předmětným incidentem v průběhu trvání pracovního poměru v prodejně anonymizováno, přičemž lékařské ošetření z tohoto důvodu vyhledala poprvé dne datum u anonymizováno příjmení (bolesti kyčlí) a dne datum u anonymizováno příjmení (bolesti zad). Ze zpráv gynekologicko-porodnické ambulance anonymizováno příjmení – příjmení plyne, že žalobkyně absolvovala myomektomii (odstranění myomů) již v roce 2012, další nález myomu je zachycen ve zprávě ze dne datum a dle zprávy z datum je žalobkyně doporučena k objednání opět na myomektomii. Byť dle uvedených anonymizováno zpráv se žalobkyně po incidentu pokoušela o početí dítěte, bývalý partner příjmení příjmení nepotvrdil tvrzení žalobkyně, že důvodem ukončení jejich vztahu byla neúspěšná snaha o početí. Ke svému tvrzení o ovlivnění potencionálních zaměstnavatelů výrokem žalované či jeho následným šířením žalovaná uvedla, že nedisponuje relevantními důkazy.

4. Z hlediska právního posouzení věci vyšel soud I. stupně z ust. § 81 odst. 1, 2 o. z., podle kterého je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 82 odst. 1 o. z. se člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Na základě shora uvedených zjištění soud I. stupně uzavírá, že výrok žalované o tom, že žalobkyně je závislá na alkoholu a ze závislosti se léčila, je dle obsahu rozhodnutí o přestupku a žalobkyní předložených lékařských zpráv výrokem nepravdivým. Vzhledem k tomu, že byl vyřčen za přítomnosti zaměstnavatele žalobkyně, v jehož očích mohl snížit mínění o pracovních kvalitách žalobkyně, měl rovněž difamační účinky a byl způsobilý zasáhnout neoprávněně do osobnostních práv žalobkyně, konkrétně do jejího práva na osobní čest, lidskou důstojnost a dobrou pověst. Předmětný výrok nebyl žalovanou vyřčen veřejně, ale v rámci soukromého rozhovoru (za přítomnosti zaměstnavatele účastnic manželů příjmení), přičemž část obsahu rozhovoru náhodně zaslechla jedna osoba (pracovnice ostrahy jméno příjmení), která byla v důsledku přátelského vztahu se žalobkyní a znalosti prostředí schopna zaslechnuté informace zasadit do kontextu. Další žalobkyní označená svědkyně rozhovoru jméno příjmení se o jeho obsahu dozvěděla od žalobkyně, nekonkretizovaní kolemjdoucí mohli zaslechnout maximálně útržky hovoru a v jejich případě nelze uvažovat o tom, že vyslechnuté informace by pro ně mohly mít jakoukoliv informační hodnotu. Následné šíření nepravdivé informace žalovanou nebylo v řízení prokázáno, ani přes poučení žalobkyně podle § 118a odst. 3 o. s. ř., a nelze tak uvažovat o vzniku následku tvrzeného žalobkyní v podobě poškození její pověsti vlivem takového šíření (a to ani mezi potencionálními zaměstnavateli). Z hlediska nepříznivých důsledků byl v řízení prokázán vznik psychického traumatu žalobkyně v důsledku výroku žalované a je tak obsahem nemajetkové újmy, přičemž v době podání žaloby byl již psychický stav žalobkyně dle jejích tvrzení v žalobě stabilizován. Vznik dalších žalobkyní tvrzených objektivních následků však již nelze klást do souvislosti s výrokem žalované. Pokud se jedná o tvrzená fyzická onemocnění, není ústně vyřčený výrok žalované způsobilý zasáhnout do fyzické integrity žalobkyně a vyvolat onemocnění páteře, kyčlí či vznik myomů; navíc k rozvoji myomů došlo prokazatelně v roce 2012, výskyt prvních projevů bolestivých stavů sama žalobkyně zařadila již do období před vyřčením předmětného výroku. Proto je vyloučena i existence příčinné souvislosti mezi výrokem žalované a rozpadem partnerského vztahu žalobkyně, stejně tak žalovaná nemůže odpovídat za důvody ukončení pracovního poměru žalobkyně v prodejně anonymizováno. Povinnost škůdce nahradit nemajetkovou újmu vzniklou poškozenému na jeho přirozeném právu stanoví § 2956 o. z., přičemž podle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním, které musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Dle názoru soudu I. stupně je omluva v daném typu sporu vhodným způsobem odčinění způsobené újmy, proto byla žalované uložena povinnost zaslat žalobkyni omluvu ve znění uvedeném ve výroku I. rozsudku, tedy vyjma části vztahující se k následnému úmyslnému šíření pomluvy v úmyslu poškodit dobrou pověst žalobkyně (takové jednání žalované nebylo prokázáno) a části, že žalovaná lituje způsobených následků (omluva nemá obsahovat subjektivní názor žalobkyně na danou situaci, když lítost žalované nelze vynutit ani rozhodnutím soudu); v těchto částech byl proto návrh žalobkyně zamítnut. Zamítnut byl také návrh žalobkyně na zaslání omluvy manželům příjmení, neboť vůči nim žádná urážka vyslovena nebyla. Jelikož žalobkyně trpí vrozeným onemocněním s projevy obdobnými projevům opilosti, které ji výrazným způsobem omezují v běžném životě, představuje vyřčení domněnky o její závislosti na alkoholu zásah mnohem závažnější, než pro zdravého člověka. Proto soud dospěl k závěru, že došlo ke snížení lidské důstojnosti žalobkyně ve značné míře, zadostiučinění v morální formě je nedostatečné, a jsou tak dány důvody pro přiznání peněžité satisfakce. Ve vztahu k její výši soud zohlednil, že se jednalo o ojedinělý výrok žalované vyřčený nikoliv úmyslně a plánovaně, ale v rozčilení na základě předchozích konfliktních vztahů se žalobkyní a že žalovanou nebyl žádným způsobem následně šířen. Žalobkyni pak již byla poskytnuta satisfakce uznáním žalované vinnou v přestupkovém řízení, přičemž žalovaná opakovaně projevila snahu důsledky svého jednání napravit v rámci smírného vyřešení věci (omluvila se, nabízela peněžitou satisfakci, žalobkyně však omluvu nepřijala). S ohledem na tyto aspekty projednávané věci a s odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 83/2019 vydané v obdobné věci soud I. stupně, při současném uložení povinnosti zaslat písemnou omluvu, považoval za adekvátní přiznání peněžitého zadostiučinění v částce 5 000 Kč (včetně úroku z prodlení), ve zbytku co do částky 15 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl, s poukazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádná z účastnic, neboť míra jejich úspěchu byla stejná.

5. Rozsudek soudu I. stupně napadla odvoláním žalobkyně, a to po upřesnění při odvolacím jednání v části výroku III. o zamítnutí žaloby ohledně dalšího obsahu omluvy a zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím a ve výroku IV. o náhradě nákladů řízení. Nesouhlasí s postupem soudu I. stupně, který neprovedl důkazy telefonními nahrávkami na CD discích (s tvrzením, že jsou prázdné) a důkazy ohledně šikany na pracovišti, které dle názoru soudu s případem nesouvisí. Dále namítá nesprávná skutková zjištění na základě lživých výpovědí žalované, jejího manžela a svědkyně jméno příjmení, jakož i nesprávné právní posouzení věci. V rámci odvolání a následně při jednání odvolacího soudu předložila další listinné důkazy a požadovala, aby žalované byla uložena povinnost zaslat jí omluvu v plném znění, přiznání zbývající částka 15 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

6. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku s tím, že žalobkyni dle jejích tvrzení nešlo o peníze, ale o projednání věci a adekvátní omluvu, žalovaná se žalobkyni omluvila před přestupkovou komisí, v řízení před soudem I. stupně a po vydání rozsudku jí zaslala dne datum příslušnou omluvu, ovšem žalobkyně odmítla převzetí zásilky. Žalobkyně tedy dosáhla všeho, co požadovala, proto považuje za nepřiměřené, aby peněžitá satisfakce byla navyšována, což by považovala za rozporné s dobrými mravy.

7. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 věta první o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v rozsahu napadeném odvoláním, tedy v odstavci III. v části výroku o zamítnutí žaloby ohledně dalšího obsahu omluvy a zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím a v odstavci IV. ve výroku o náhradě nákladů řízení; podle § 206 odst. 2 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a II., kterými bylo částečně vyhověno žalobě, a dále v odstavci III. v části výroku o zamítnutí žaloby ohledně povinnosti zaslat omluvu jméno příjmení a jméno příjmení nabyl samostatně právní moci. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

8. Soud I. stupně v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění svého rozsudku uvedl, čeho a z jakých důvodů se žalobkyně domáhala, jak se ve věci vyjádřila žalovaná, jasně vyložil, které skutečnosti má prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další žalobkyní navržené důkazy, jaké učinil závěry o skutkovém stavu věci a jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud proto na logické a přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu I. stupně v plném rozsahu odkazuje a zejména k odvolací argumentaci žalobkyně uvádí následující.

9. Soud I. stupně, jsa vázán ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. správním rozhodnutím o přestupku, dospěl ke správnému závěru, že při pracovní schůzce dne datum kolem 18:00 hodin žalovaná za přítomnosti obou účastnic řízení a jejich zaměstnavatele (manželé anonymizováno) pronesla nepravdivý výrok, že žalobkyně je závislá na alkoholu a ze závislosti se léčila, kterým neoprávněně zasáhla do osobnostních práv žalobkyně (práva na osobní čest, lidskou důstojnost a dobrou pověst) chráněných ve smyslu § 81 odst. 1, 2 o. z. Domáhala-li se žalobkyně zaslání omluvy a zaplacení peněžitého zadostiučinění z důvodu zásahu do jejích osobnostních práv, bylo to pro její skutková tvrzení obsažená zejména v podané žalobě právě s ohledem na shora uvedený výrok pronesený žalovanou dne datum. Uplatnila-li žalobkyně písemným podáním ze dne datum náhradu z dlouhodobého šikanózního jednání žalované, upřesnila při následném jednání soudu I. stupně dne datum tento nárok tak, že se jedná o nárok vzniklý v době, kdy účastnice společně pracovaly v prodejně anonymizováno, konkrétně v období od datum do datum. Jelikož soud I. stupně při uvedeném jednání konstatoval, že s ohledem na odlišnost nově uplatněných nároků budou tyto vyloučeny k samostatnému projednání, což učinil následně usnesením ze dne 21. 6. 2021 č. j. 10 C 171/2020-97, potom v bodě 4. odůvodnění napadeného rozsudku správně konstatoval, že pro rozhodnutí v tomto řízení nebylo podstatné, zda na pracovišti docházelo k šikaně žalobkyně ze strany žalované. Proto v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř. neprováděl k této záležitosti další dokazování (viz neprovedené důkazy specifikované v bodě 4. odůvodnění napadeného rozsudku). Odvolací námitky žalobkyně proti tomuto postupu soudu I. stupně ohledně toho, že se nezabýval otázkou žalobkyní tvrzené šikany na pracovišti, nejsou opodstatněné.

10. Zároveň lze přisvědčit názoru soudu I. stupně, že zjišťování okolností, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti žalobkyně došlo, tedy i situace účastnic na společném pracovišti v době před incidentem, je jedním z aspektů pro rozhodnutí o výši náhrady nemajetkové újmy. Pokud soud I. stupně vycházel z výpovědí účastnic, že konání schůzky datum a vyřčení předmětného výroku žalovanou při této schůzce předcházela problematická pracovní spolupráce účastnic, která byla zaměstnavatelem již dříve neúspěšně řešena, a problematické aspekty vzájemné spolupráce účastnic a jejich postupné vyostřování měl za prokázané také výpovědí zaměstnavatelky jméno příjmení ve správním řízení, obsahem SMS a messenger zpráv účastnic a sešitem obsahujícím pracovní vzkazy účastnic na pracovišti, potom důvodně vyšel i z výpovědí žalované a jejího manžela jméno příjmení o tom, že telefonické kontakty žalobkyně zasahovaly nepřiměřeným způsobem do osobního a rodinného života žalované. Nelze proto přisvědčit odvolací námitce žalobkyně, která bez jakéhokoliv bližšího zdůvodnění považuje výpovědi žalované a jejího manžela za lživé a zjištění učiněná na základě těchto důkazů za nesprávná.

11. Z odůvodnění napadeného rozsudku neplyne, že soud I. stupně neprovedl důkazy CD disky obsahující nahrávky telefonních hovorů žalobkyně s třetími osobami z důvodu, že na těchto CD discích žádné záznamy zachyceny nejsou, nýbrž proto, že tyto důkazy považoval za nadbytečné; přitom soud ve vztahu k jednotlivým CD diskům uvedl konkrétní důvody, proč takový důkaz považuje za nadbytečný. Odvolací soud s tímto postupem soudu I. stupně souhlasí, neboť uvedené telefonické hovory se měly vztahovat zejména k tomu, od jaké osoby měla žalovaná získat informace o závislosti žalobkyně na alkoholu, nikoliv o dalším šíření této nepravdivé informace (což by mohlo mít význam jak z hlediska obsahu žalobkyní požadované omluvy, tak pro určení výše peněžitého zadostiučinění). V souladu s § 88 odst. 1 o. z. pak soud I. stupně před nahrávkou hovoru žalobkyně s jméno příjmení upřednostnil důkaz výslechem této svědkyně, přičemž zpochybňuje-li žalobkyně v podaném odvolání pravdivost výpovědi této svědkyně, žádnou argumentaci k tomu neuvádí.

12. Předložila-li žalobkyně při odvolacím jednání čestné prohlášení jméno příjmení z datum (že se distancuje od veškerých pomluv ohledně údajného alkoholismu žalobkyně, toto nikdy neřekla a souhlasí s přehráním telefonického hovoru se žalobkyní), odvolací soud tento důkazní návrh z důvodu nadbytečnosti ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. zamítl (ze stejných důvodů, jako soud I. stupně důkazy nahrávkami telefonních hovorů); navíc takový důkaz mohl být předložen již v řízení před soudem I. stupně a z tohoto důvodu jej považuje odvolací soud ve smyslu § 205a o. s. ř. za nepřípustný. Z důvodu nadbytečnosti odvolací soud neprováděl ani žalobkyní předloženou listinu, kterou bývalý přítel žalobkyně příjmení příjmení dne datum sděluje do přestupkového řízení informace o tom, co slyšel při výpovědi paní příjmení v přestupkovém řízení. Proto je namístě přisvědčit závěru soudu I. stupně, že žalobkyně ani přes poučení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala své tvrzení o následném šíření nepravdivé informace a tedy ani o tvrzeném poškození její pověsti na základě takového šíření.

13. Pokud jde o existenci příčinné souvislosti mezi žalovanou vyřčeným výrokem a následky na straně žalobkyně, dospěl soud I. stupně na základě provedeného dokazování ke kladnému závěru pouze ve vztahu ke vzniku psychického traumatu žalobkyně (v odvolacím řízení žalovaná tento závěr soudu I. stupně nezpochybnila). Dospěl-li soud I. stupně k závěru o neexistenci příčinné souvislosti mezi uvedeným výrokem žalované a fyzickým onemocněním páteře a kyčlí či v podobě myomu, poukázal správně jednak na časové souvislosti (uvedené zdravotní problémy žalobkyně předcházely vyřčení předmětného výroku), včetně úvahy, že ústně vyřčený výrok žalované není způsobilý do fyzické integrity žalobkyně zasáhnout (nemohl tedy být příčinou ani následného rozvoje či zhoršení těchto onemocnění). Stejně tak správně soud I. stupně neshledal žádnou příčinnou souvislost výroku žalované s rozpadem jejího partnerského vztahu a s ukončením jejího pracovního poměru v prodejně anonymizováno; k naposledy uvedenému došlo až s delším časovým odstupem, navíc dle účastnické výpovědi žalobkyně s ohledem na její bolestivé stavy (což zpochybňuje její tvrzení v žalobě o důvodech opuštění pracoviště z obav ze sledování zaměstnavatelem, zda je či není opilá). Ostatně proti těmto závěrům soudu I. stupně žádné konkrétní výhrady žalobkyní v odvolacím řízení vzneseny nebyly. Předložila-li žalobkyně v odvolacím řízení jako důkazy zprávy z psychiatrické ambulance anonymizováno příjmení z datum, datum, datum a datum, byly první dvě zprávy předloženy již v řízení před soudem I. stupně, který z nich vycházel, třetí zpráva mohla být také předložena již před soudem I. stupně a v odvolacím řízení je dle § 205a o. s. ř. jako důkaz nepřípustná, důkaz poslední zprávou z datum (s ohledem na datum zprávy jde o důkaz v odvolacím řízení přípustný) shledal odvolací soud nadbytečným, neboť zásah do psychiky žalobkyně a vznik s tím spojených následků byl dostatečně zjištěn soudem I. stupně. Nepřípustným důkazem v odvolacím řízení (navíc i nadbytečným) je přehled vyšetření u anonymizováno příjmení, který rovněž mohl být předložen již v řízení před soudem I. stupně. Pokud jde o zprávy z rehabilitačních vyšetření žalobkyně z datum a datum, tyto jsou pro rozhodnutí nadbytečné (s ohledem na správné závěry soudu I. stupně o neexistenci příčinné souvislosti mezi výrokem žalované a zdravotními obtížemi žalobkyně v podobě bolestí zad a kyčlí).

14. Z hlediska přiznání konkrétního nároku na náhradě nemajetkové újmy vyšel soud I. stupně z ust. § 2951 odst. 2 o. z., které správně vyložil tak, že primární formou zadostiučinění je poskytnutí omluvy, a pokud by byla nedostatečná, je namístě poskytnout i peněžité zadostiučinění. Soud I. stupně se řádně vypořádal s tím, z jakého důvodu části žalobkyní formulované omluvy nepovažuje za opodstatněné (šíření pomluvy žalovanou v úmyslu poškodit dobrou pověst žalobkyně nebylo prokázáno, lítost žalované nelze vynutit), přičemž s touto argumentací odvolací soud souhlasí. S ohledem na onemocnění žalobkyně tzv. příjmení chorobou, v důsledku čehož považuje soud nepravdivý výrok žalované o závislosti žalobkyně na alkoholu za závažnější, dospěl soud I. stupně ke správnému závěru o poskytnutí rovněž peněžitého zadostiučinění. S ohledem na skutečnosti rozvedené podrobně v bodech 22. a 23. odůvodnění rozsudku (včetně odkazu na rozhodnutí v obdobné věci) považuje i odvolací soud přiznanou částce 5 000 Kč za odpovídající a neshledává důvody pro jakékoliv navýšení peněžitého zadostiučinění ve prospěch žalobkyně. V této souvislosti soud I. stupně správně přihlédl i k omluvě žalované v rámci její účastnické výpovědi (mohl přitom posoudit i její vážnost) a k její snaze napravit následky vyřčeného výroku; oproti tomu je zde postoj žalobkyně, která omluvu žalované odmítla. Z důvodu nadbytečnosti odvolací soud neprováděl důkaz podacím lístkem a kopií nedoručené poštovní obálky, kterou měla být dle tvrzení žalované zasílána její omluva dle rozsudku soudu I. stupně žalobkyni (a jí odmítnuto její převzetí), neboť šlo již o výkon povinnosti pravomocně uložené žalované.

15. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu, tedy v části výroku III. o zamítnutí žaloby ohledně dalšího obsahu omluvy a zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím a ve věcně správném výroku o náhradě nákladů řízení (zde byla namístě, s ohledem na soudem I. stupně uvedený stejný rozsah úspěchu účastnic, aplikace § 142 odst. 2 o. s. ř., nikoliv § 142 odst. 3 o. s. ř.) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

16. V odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalovaná, která tak má s ohledem na výsledek této fáze řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů potřebných k bránění svého práva proti nedůvodnému odvolání žalobkyně (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) Náklady žalované v odvolacím řízení tvoří náklady právního zastoupení za jeden úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu) v částce 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/96 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen AT), a paušální náhrada hotových výdajů k uvedenému úkonu právní služby v částce 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, celkem tedy částka 3 400 Kč, kterou odvolací soud uložil žalobkyni uhradit žalované k rukám její právní zástupkyně v zákonné lhůtě tří dnů (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání v případě, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě se dovolání podává do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.