10 C 171/2020

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o ochranu osobnosti

I. Žalovaná je povinna se žalobkyni omluvit dopisem tohoto znění:„ Omlouvám se paní [celé jméno žalobkyně] z [obec] za to, že jsem ji lživě nařkla před svědky ze závislosti na alkoholu a z toho, že se v minulosti z této závislosti léčila. Toto nařčení nebylo pravdivé. [celé jméno žalovaného], [obec]“ do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby omluva podle výroku I. tohoto rozsudku obsahovala dále věty:„ Tuto pomluvu jsem šířila úmyslně, abych poškodila její dobrou pověst“ a„ lituji následků, které jsem [celé jméno žalobkyně] způsobila touto urážkou na její cti“, aby žalovaná byla povinna omluvu dle výroku I. tohoto rozsudku zaslat [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala omluvy ve znění:„ Omlouvám se paní [celé jméno žalobkyně] z [obec] za to, že jsem ji lživě nařkla před svědky ze závislosti na alkoholu a z toho, že se v minulosti z této závislosti léčila. Tuto pomluvu jsem šířila úmyslně, abych poškodila její dobrou pověst. Toto nařčení nebylo pravdivé a lituji následků, které jsem [celé jméno žalobkyně] způsobila touto urážkou na její cti. [celé jméno žalovaného], [obec]“ zaslané formou dopisu žalobkyni, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dále peněžitého zadostiučinění ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení za zásah do osobnostních práv žalobkyně výrokem žalované o tom, že žalobkyně je závislá na alkoholu a ze závislosti se léčila, vyřčeným před svědky (nejméně 10 osob) v rámci pracovní schůzky konané dne [datum] cca v 18:00 hodin na společném pracovišti účastnic v prostorách prodejny Orion umístěné v [příjmení] [jméno] na adrese [adresa]. Výrok žalované zazněl během hádky po vyhrocení situace na uvedené schůzce, které přihlíželo více osob (např. [jméno] [příjmení], pracovnice ostrahy). Popsané situaci předcházelo zhruba pětiměsíční působení žalobkyně a žalované jako zaměstnankyň uvedené provozovny, kdy žalobkyně pracovala na pozici prodavačky a žalovaná byla její přímou nadřízenou. Během této doby začala žalovaná postupně projevovat nespokojenost s pracovními výkony žalobkyně a začala jí projevovat svou antipatii. Tyto projevy začala žalobkyně postupně vnímat jako nedůvodné šikanózní jednání. Vzájemné spory účastnic vedené nejprve o zdánlivě nevýznamné drobnosti (např. kvalita provádění úklidu žalobkyní nebo situace, kdy žalovaná vrátila do prodeje hrneček zakoupený již dříve žalobkyní) se pokusila řešit spolumajitelka provozovny [jméno] [příjmení] právě prostřednictvím výše popsané schůzky. Po incidentu a odchodu manželů [příjmení] a žalované provedla žalobkyně na vlastní žádost za přítomnosti paní [příjmení] (pracovnice informací prodejny [jméno]) orientační dechovou zkoušku na přítomnost alkoholu s negativním výsledkem, který následně sdělila zaměstnavateli. Žalovaná se již poté do zaměstnání nedostavila z důvodu pracovní neschopnosti a následně pracovní poměr na svou žádost ukončila. Na výzvy žalobkyně k omluvě a uvedení nepravdivých informací na pravou míru nereagovala. Žalobkyně proto podala podnět pro spáchání přestupku oznámením ze dne [datum]. Rozhodnutím správního orgánu bylo konstatováno, že výše uvedeným výrokem se žalovaná dopustila spáchání přestupku a byla jí uložena peněžitá sankce a povinnost zaplatit paušální náhradu nákladů řízení. Žalobkyně dále uvedla, že alkoholické nápoje téměř nepije a závislá není. Trpí však vrozeným onemocněním ([příjmení] nemocí), které se projevuje při pohybu třesem a může ovlivňovat psychiku, změnu kvality pokožky a vlasů. Projevy tohoto onemocnění, které však byly v roce 2017 téměř neznatelné, tak mohly u žalované navodit dojem, že žalobkyně je pod vlivem alkoholu, jsou však zapříčiněny jejím neurologickým onemocněním. V důsledku protiprávního jednání žalované došlo u žalobkyně k rozvoji psychických potíží ve formě depresivních stavů. Žalobkyně je v péči psychiatra a má nasazenou medikaci proti nespavosti a úzkostem. Žalobkyně trpěla a trpí obavou, že celé její okolí ji sleduje a projevy její nemoci považuje za opilost a dále obavou ze zhoršení své pověsti mezi potenciálními zaměstnavateli. V důsledku této představy žalobkyně se pak zhoršil její celkový zdravotní stav včetně neurologických projevů Wilsonovy choroby, začala mít potíže s bolestí zad a kyčelních kloubů. Popsané zhoršení psychického stavu žalobkyně pak dále mohlo mít vliv na vznik a rozvoj myomů, které musely být žalobkyni operativně odstraněny v průběhu tohoto řízení a které společně se zhoršenou psychikou žalobkyně mohly způsobit neúspěch žalobkyně při snaze o početí dítěte, což bylo důvodem ukončení jejího partnerského vztahu. Z důvodu obavy, že její okolí včetně zaměstnavatele ji neustále sleduje, zda je či není opilá, sama žalobkyně ukončila k [datum] pracovní poměr v prodejně Orion. Výrok žalované měl tedy dopady nejen do zdravotního stavu žalobkyně, ale i do jejího osobního a pracovního života. Současně se žalobkyně obává poškození své pověsti mezi případnými budoucími zaměstnavateli, když žalovaná šířila svá tvrzení prezentovaná na předmětné schůzce (kde kromě výše popsaného výroku dále uváděla, že„ má důkazy a svědky na to, že žalobkyni vyhodili z předchozích dvou zaměstnání kvůli alkoholu“) i nadále v okruhu svých známých a vyjadřovala se o osobnosti žalobkyně nezdrženlivým a hanlivým způsobem. K tomuto svému tvrzení popsala žalobkyně konkrétní situace, kdy jí v listopadu 2017 a únoru 2018 sdělila další zaměstnankyně dané provozovny [jméno] [příjmení], že po incidentu jí sdělila žalovaná, že informaci o skončení předchozího pracovního poměru žalobkyně z důvodu požívání alkoholu získala od předchozí zaměstnavatelky žalobkyně [jméno] [příjmení], která se dostavila do prodejny Orion a žalované tuto skutečnost sdělila, dále kdy prodavačka [příjmení] ze sousední vinotéky nejprve na zprávy žalobkyně zaslané prostřednictvím mobilního telefonu popírala, že by jí žalovaná sdělila důvod skončení předchozího pracovního poměru žalobkyně, při následné osobní konfrontaci však uvedla, že„ přece žalovanou nepodrazí“, dále kdy v listopadu 2017 sdělil žalobkyni zákazník [příjmení], že prodavačka [příjmení] mu sdělila, že ve vedlejší prodejně prodává prodavačka, která„ chlastá“, dále kdy v únoru 2018 sdělila žalobkyni nyní již zemřelá prodavačky prodejny [jméno], že by měla být potrestána za to, co udělala žalované, protože žalovaná je hodná holka, což svědčí o tom, že žalovaná této prodavačce napovídala nějaké lži. Při nákupech v prodejně [jméno] si žalobkyně všímala, že i další prodavačky se na ni dívaly„ skrz prsty“. Z těchto důvodů byla žalobkyně při dalších pracovních pohovorech přesvědčena o tom, že odmítnutí zaměstnavatelů je způsobeno pomluvou žalované a přistupovala tak k nim s obavou. Dotazy na užívání alkoholu dostávala při pohovorech opakovaně, ačkoliv k tomu dříve nedocházelo. Toto období trvalo cca 2 roky. V době podání žaloby byla žalobkyně v pracovním poměru, její psychický stav se stabilizoval, ale je přesvědčena, že jí náleží satisfakce za nemajetkovou újmu a psychické útrapy, kterými musela následkem protiprávního jednání žalované projít.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Uvedla, že uplatněný nárok považuje za nedůvodný a neopodstatněný. Odmítla tvrzení žalobkyně o tom, že se jí neomluvila, naopak uvedla, že v průběhu správního řízení se pokusila žalobkyni dokonce třikrát omluvit, žalobkyně však omluvu rezolutně odmítla. Dále uvedla, že již v průběhu správního řízení vysvětlila, za jakých okolností k vyřčení předmětného výroku došlo, a ohradila se proti tomu, že větu vyřkla přesně ve znění uvedeném žalobkyní. V průběhu řízení o přestupku bylo prokázáno, že se cítila být nadměrně obtěžována voláním a SMS zprávami žalobkyně zasílanými zejména v době pracovního klidu, volna a v pozdních večerních hodinách, což zásadním způsobem ovlivňovalo rodinný život žalované a nakonec ji vedlo k podání výpovědi z pracovního poměru, přičemž již před vygradováním konfliktu žádala telefonicky zaměstnavatelku o ukončení pracovního poměru z důvodu neustálého stresu, který v ní vyvolávalo jednání žalobkyně. U následků svého jednání tvrzených žalobkyní žalovaná poukázala na to, že žalobkyně v důsledku výroku zjevně neztratila důvěru zaměstnavatele, když její pracovní poměr v prodejně Orion byl ukončen až po delší době, a to na žádost žalobkyně. Dále žalovaná zpochybnila příčinnou souvislost mezi svým výrokem a tvrzeným zhoršením zdravotního stavu žalobkyně, k němuž mohlo dojít prostým vývojem vrozeného onemocnění žalobkyně. Rovněž důsledky toho, že onemocnění žalobkyně má objektivně projevy zaměnitelné s opilostí a žalobkyně tak může mít obavy, že by její třes či nejistota v chůzi mohly být okolím přikládány opilosti, nelze klást za vinu jednání žalované. Stejně tak samotné psychické obtíže žalobkyně a depresivní stavy jsou skutečnosti objektivní a nelze je dávat do příčinné souvislosti s konfliktem účastnic na společném bývalém pracovišti. Žalovaná dále popřela jakoukoliv formu následného šíření nepravdivého výroku či pomluv o žalobkyni. [obec] vyhrocení konfliktu, na jehož vrcholu výrok vyřkla, byla v dlouhodobém atakujícím jednání žalobkyně, které žalovaná časem přestala snášet a z tohoto důvodu zaměstnání opustila. Poté a po proběhlém přestupkovém řízení učinila za věcí pomyslnou čáru a neměla již žádný motiv, aby žalobkyni dále škodila nebo aby o ní s kýmkoliv vůbec hovořila. [jméno] následně v důsledku pro ni velmi stresující situace vyhledala odbornou pomoc psychologa pro soustavné bolesti hlavy.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že v období od května do září 2017 byly zaměstnány na stejném pracovišti (prodejna Orion umístěná v hypermarketu [jméno] na adrese [ulice a číslo] v [obec]), žalobkyně na pozici prodavačky a žalovaná jako její přímá nadřízená na pozici vedoucí prodejny. Jejich společné působení bylo ukončeno dne [datum] v důsledku incidentu, k němuž mezi účastnicemi došlo v průběhu pracovní schůzky konané za přítomnosti zaměstnavatele, kdy žalovaná vyřkla výrok, že žalobkyně je závislá na alkoholu a ze závislosti se léčila. Tato skutečnost vyplývá z rozhodnutí Městského úřadu Tábor, kanceláře starosty – oddělení přestupků ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] [titul], z něhož dále vyplývá, že se jednalo o výrok nepravdivý a žalovaná se jím dopustila spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, když ublížila jinému na cti tím, že jej zesměšnila nebo jiným způsobem hrubě urazila. Žalované byl uložen trest zaplacení pokuty ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradil náklady řízení v paušální výši 1 000 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

4. Z obsahu výpovědí obou účastnic vyplývá, že konání schůzky a vyřčení předmětného výroku předcházela jejich problematická pracovní spolupráce, která byla zaměstnavatelem již dříve neúspěšně řešena. Ze strany žalobkyně byl problém shledáván v nepřiměřených požadavcích a nedůvodných výtkách žalované jako přímé nadřízené žalobkyně (nárok žalobkyně na odškodnění újmy za šikanózní jednání žalované vůči žalobkyni v době před vyřčením napadeného výroku je předmětem jiného řízení vedeného zdejším soudem). Žalovaná se pak cítila být nadměrně obtěžována telefonickými hovory a zprávami zasílanými žalobkyní prostřednictvím SMS a aplikace messenger. Podle výpovědi žalované a jejího manžela svědka [jméno] [příjmení] tyto telefonické kontakty svým množstvím a dobou odesílání zasahovaly nepřiměřeným způsobem do osobního a rodinného života žalované. Kromě zmíněných výpovědí účastnic a svědka [příjmení] je existence uvedených problematických aspektů vzájemné spolupráce účastnic a postupné vyostřování vzájemných vztahů prokázáno také obsahem výpovědi zaměstnavatelky [jméno] [příjmení] učiněné ve správním řízení, obsahem SMS a messenger zpráv účastnic a dále sešitu obsahujícího pracovní vzkazy účastnic umístěného na pracovišti, tedy důkazů, které byly předloženy již v průběhu správního řízení a jsou až dosud obsahem spisu přestupkového řízení Městského úřadu Tábor sp.zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka]. Z hlediska zjišťování okolností, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti žalobkyně došlo, odůvodňují uvedené důkazy dostatečným způsobem výše popsaný závěr o problematičnosti vztahů mezi žalobkyní a žalovanou na pracovišti v době před incidentem, který je jedním z podstatných aspektů pro rozhodnutí ve věci z hlediska určení výše náhrady nemajetkové újmy. Pro toto řízení naopak není podstatné zjištění a učinění závěru o tom, zda na pracovišti skutečně docházelo k šikaně či k nadměrnému obtěžování prostřednictvím mobilního telefonu. Vzhledem k tomu, že právě k prokázání těchto skutečností směřovala celá řada dalších důkazních návrhů stran (svědecká výpověď matky žalované [jméno] [příjmení], výpis nepřítomnosti v zaměstnání manžela žalované [jméno] [příjmení], nahrávky telefonických hovorů žalobkyně se zaměstnavatelkou [jméno] [příjmení] z [datum] a z [datum], výpisy hovorů z telefonního čísla žalobkyně a žalované, SMS zprávy zaslané mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení], SMS a messenger zprávy zaslané mezi žalobkyní a další zaměstnankyní [jméno] [příjmení], blok s přehledem směn), bylo provedení těchto důkazů soudem pro nadbytečnost zamítnuto. Z obsahu elektronické komunikace účastnic je také zřejmé, že konání schůzky se zaměstnavatelem bezprostředně předcházel spor účastnic o hrnek, který si žalobkyně zakoupila a umístila v zázemí prodejny a žalovaná jej přesto (dle svého vyjádření nevědomky) vrátila do prodeje. Podle výpovědi zaměstnavatelky [jméno] [příjmení] učiněné v přestupkovém řízení byl primárním důvodem svolání schůzky následný telefonát žalované, v němž ji informovovala o uvedeném sporu a o úmyslu ukončit v důsledku vztahů se žalobkyní pracovní poměr výpovědí. Právě vyřešení sporných otázek mezi oběma zaměstnankyněmi a urovnání vztahů mezi nimi mělo být předmětem schůzky, kterou [jméno] [příjmení] svolala a která se konala přímo v prostorách prodejny po zavírací době (cca v 18 hodin). Uvedeného cíle však nebylo dosaženo, když komunikace přerostla v hádku a v jejím průběhu došlo k vyřčení předmětného výroku žalovanou.

5. Z vyjádření obou účastnic vyplynulo, že rozhovor probíhal v prostoru prodejny Orion odděleném v té době od ostatních prostor hypermarketu zpola zataženou roletou za přítomnosti žalobkyně, žalované a manželů [příjmení]. Žalobkyně tvrdila, že rozhovor vyslechly další osoby, konkrétně [jméno] [příjmení], zaměstnankyně ostrahy a paní [příjmení], prodavačka prodejny [jméno] a dále blíže neurčený počet kolemjdoucích zákazníků. Z obsahu přestupkového spisu, konkrétně z výpovědi [jméno] [příjmení] však vyplývá, že útržek hovoru obsahující konkrétně i předmětný výrok zaslechla osobně pouze ona sama, když při plnění pracovních povinností procházela kolem předmětné prodejny a současně znala aktéry schůzky (žalobkyně je její kamarádka). Svědkyně [příjmení] dále vypověděla, že [jméno] [příjmení] byla o průběhu schůzky informována až následně samotnou žalobkyní v době, kdy žalobkyně s [jméno] [příjmení] situaci probírala a svědkyně ji utěšovala. [jméno] [příjmení] je zastihla v této situaci a poté, co jí žalobkyně vše vypověděla, jí umožnila provedení orientační dechové zkoušky s negativním výsledkem.

6. Dále mezi oběma účastnicemi nebylo sporu o tom, že uvedeným incidentem bylo jejich společné působení na pracovišti ukončeno. Žalovaná následujícího dne oznámila vznik pracovní neschopnosti a poté pracovní poměr na svou žádost ukončila. Žalobkyně v prodejně působila i nadále a pracovní poměr ukončila až ke dni [datum]. Dle své výpovědi k tomuto kroku přistoupila ze zdravotních důvodů, v důsledku nesnesitelných bolestí, kterými trpěla.

7. Tvrzení žalobkyně o následném šíření nepravdivé informace o její závislosti na alkoholu žalovanou nebylo v řízení prokázáno. Předně je nutno uvést, že ze žalobkyní popsaných událostí, z nichž dovozuje závěr o následném šíření pomluvy žalovanou, by bylo možno za takové šíření objektivně považovat v teoretické rovině pouze situaci, v níž měla žalovaná v době po incidentu sdělit spolupracovnici [jméno] [příjmení] své informace o důvodech ukončení předchozího pracovního poměru žalobkyně a jejich zdroj. V popisu dalších situací žalobkyně absentuje jakékoliv spojení výroků uvedených osob s jednáním žalované. [příjmení] [příjmení] dle žalobkyně výslovně uvedl, že předmětnou informaci získal od prodavačky [příjmení] (tedy nikoliv od žalované) a ani tvrzené vyjádření prodavačky [příjmení], že„ přece žalovanou nepodrazí“ nelze interpretovat jako potvrzení získání žalobkyní zmiňovaných informací od žalované; takový výklad by byl čirou spekulací. Již v rovině tvrzení tedy tyto dvě žalobkyní definované situace nepopisují žádné závadné jednání žalované, to do spojitosti s výroky zmíněných osob staví pouze žalobkyně na základě svých domněnek. Objektivně zde však žádná souvislost, která by mohla být předmětem dokazování, tvrzena není. V tomto případě je nadbytečné provádění dokazování k prokázání skutečnosti, že jmenované osoby žalobkyni uvedené informace skutečně sdělily (nahrávka hovoru žalobkyně s panem [příjmení] ze dne [datum]) a důkazní návrh přehráním CD obsahujícího nahrávku tohoto hovoru tak byl zamítnut pro nadbytečnost, stejně jako návrh na přehrání CD obsahujícího nahrávku rozhovoru žalobkyně s obchodním zástupcem [jméno]. Ten se v něm měl dle žalobkyně vyjádřit k tvrzení žalované uvedenému v přestupkovém řízení, že informaci, která byla podkladem pro vyřčení jejího nepravdivého výroku o závislosti žalobkyně na alkoholu v průběhu schůzky, získala právě od tohoto obchodního zástupce. Bez ohledu na pravdivost či nepravdivost tohoto svého tvrzení by totiž žalovaná musela předmětnou informaci získat logicky ještě před vyřčením napadeného výroku. V tomto případě se však nemohlo jednat o následné šíření nepravdivé informace.

8. K tvrzení žalobkyně o šíření nepravdivé informace žalovanou o užívání alkoholu žalobkyní jako důvodu skončení jejího předchozího pracovního poměru prostřednictvím [jméno] [příjmení] soud provedl dokazování, v jehož rámci vyslechl jmenovanou jako svědkyni. [jméno] [příjmení] výslovně popřela, že v době po incidentu by jí žalovaná sdělila jakékoliv informace o závislosti žalobkyně na užívání alkoholu, naopak uvedla, že informaci o tom, že žalovaná by měla disponovat informací o tom, že požívání alkoholu žalobkyní bylo důvodem ukončení jejího předchozího pracovního poměru, jí sdělila právě žalobkyně. S ohledem na obsah výpovědi této svědkyně, která tvrzení žalobkyně vyvrátila, pak bylo nadbytečné zjišťovat, zda bývalá zaměstnavatelka žalobkyně [jméno] [příjmení] dříve skutečně sdělila uvedenou informaci žalované. Z tohoto důvodu nebyl proveden důkaz nahrávkou hovoru žalobkyně s [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Současně nebyl proveden ani důkaz žalobkyní předloženým CD s nahrávkou hovoru žalobkyně s [jméno] [příjmení] ze dne [datum], k němuž nebylo doloženo svolení jmenované s pořízením nahrávky soukromého hovoru ani s jeho následným použitím v tomto řízení, tedy důkaz zvukovým záznamem bez svolení dotčené osoby (§ 88 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z.). Při aplikaci testu proporcionality soud zohlednil hledisko minimalizace zásahu do osobnostních práv na nahrávce zachycené osoby a v poměrech projednávané věci, kdy bylo tvrzení žalobkyně možno prokázat jiným srovnatelně věrohodným důkazním prostředkem, upřednostnil provedení důkazu svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], jakožto legálním důkazním prostředkem s vyšší důkazní hodnotou než předmětná nahrávka, z níž ani nelze ověřit, zda partnerem v nahraném rozhovoru žalobkyni byla skutečně osoba, kterou žalobkyně uvádí. V souladu s uvedeným tedy soud postupoval a namísto nahrávky rozhovoru provedl důkaz výpovědí uvedené svědkyně, z níž zjistil výše popsané skutečnosti.

9. K nepříznivým následkům vzniklým žalobkyni bylo zjištěno, že v důsledku předmětného výroku došlo ke zhoršení jejího psychického stavu spočívajícímu v rozvoji depresivních a úzkostných stavů, obav z hodnocení okolí, problémů se spánkem. Tento následek potvrzuje nejen výpověď žalobkyně a jejího bývalého partnera [jméno] [příjmení], ale také lékařské zprávy psychiatrické ambulance MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a [datum]. Zde je výslovně uvedeno, že u žalobkyně došlo k rozvoji depresivních stavů, kdy jako spouštěč udala křivé obvinění v práci z požívání alkoholu a byla stanovena diagnóza F [číslo] (poruchy přizpůsobení). Z těchto zpráv rovněž vyplývá, že žalobkyně se psychiatricky léčila již v minulosti, kdy byla nárazově ošetřena s diagnózou F [číslo] (lehká depresivní fáze) s tím, že se jedná o emočně labilní osobu s určitou strukturou osobnosti. Žalobkyně k tomu uvedla, že se jednalo o jednorázové zhoršení psychického stavu po zjištění onemocnění [příjmení] chorobou a úmrtí matky, kdy potřebovala pouze konzultaci. Také ze zprávy MUDr. [příjmení] [příjmení], praktické lékařky pro dospělé ze dne [datum] vyplývá, u žalobkyně došlo ke zhoršení zdravotního stavu – rozvoji nespavosti, nesoustředěnosti a řady psychosomatických obtíží, a to dle sdělení žalobkyně poté, co byla v zaměstnání neoprávněně obviněna z užívání alkoholu. Zpráva vyvrací užívání alkoholu žalobkyní vzhledem k ostatním diagnózám (M. [příjmení]) a rovněž konstatuje, že se jedná o osobu predisponovanou, psychicky labilnější. Onemocnění žalobkyně [příjmení] chorobou – neuropsychiatrickou formou je prokázáno zprávou neurologického oddělení [nemocnice], a.s., podle které se uvedené onemocnění projevuje změnami týkajícími se pohybu (třes, lehká nestabilita při chůzi) a psychiky a změnami kvality pokožky a vlasů. 10. [jméno] žalobkyně vypověděla, že rozvoj bolestivých stavů u ní nastal již v době před incidentem, v průběhu trvání pracovního poměru v prodejně Orion a označila souvislost vzniku bolestí se společným působením na pracovišti se žalovanou. Dále z jejího vyjádření vyplývá, že lékařské ošetření z tohoto důvodu vyhledala poprvé dne [datum] u MUDr. [jméno] [příjmení] (bolesti kyčlí) a dne [datum] u MUDr. [jméno] [příjmení] (bolesti zad). Z potvrzení rehabilitačních ambulancí MUDr. [jméno] [příjmení], 3 [právnická osoba] a [právnická osoba] vyplývá, že žalobkyně absolvovala série léčebných rehabilitací zaměřených na zádové partie a oblast kyčlí v období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum].

11. Ze zpráv gynekologicko–porodnické ambulance MUDr. [jméno] [příjmení] – [příjmení] vyplývá, že nález myomu u žalobkyně je zachycen ve zprávě ze dne [datum], následně byl sledován a dle zprávy ze dne [datum] byla žalobkyně doporučena k objednání na myomektomii (odstranění myomů). Z této zprávy a dále ze zprávy ze dne [datum] však také vyplývá, že žalobkyně myomektomii absolvovala již v minulosti, a to v roce 2012. Uvedenými zprávami je současně prokázáno, že žalobkyně se v době po incidentu pokoušela o početí dítěte. Bývalý partner žalobkyně svědek [příjmení] [příjmení] však nepotvrdil tvrzení žalobkyně o tom, že důvodem ukončení jejich vztahu byla právě neúspěšná snaha o početí. Svědek uvedl, že problémy, které jsou v každém vztahu, v případě jeho vztahu se žalobkyní částečně pramenily ze stresu, kterému byla žalobkyně vystavena s tím, že je možné, že tento stres přispěl k ukončení vztahu.

12. Podle potvrzení Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne [datum] byla žalobkyně vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v období od [datum] do [datum], následně se podle své výpovědi pokusila nastoupit do nového zaměstnání, kde však opět pro bolesti pracovní poměr ukončila vzápětí. Od [datum] do [datum] byla opět vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Podle zprávy Okresní zprávy sociálního zabezpečení ze dne [datum] pak byla žalobkyně v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] dále. Další důkazní návrhy vztahující se k jejímu zdravotnímu stavu byly žalobkyní navrženy až po koncentraci řízení, z tohoto důvodu nebyly soudem provedeny.

13. K tvrzení o ovlivnění potenciálních zaměstnavatelů výrokem žalované či jeho následným šířením uvedla sama žalobkyně, že nedisponuje relevantními důkazy (dle podání žalobkyně ze dne [datum] se mělo jednat o jednu zamítavou reakci a dále o dotazy na užívání alkoholu při pohovorech).

14. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k omluvě za spáchaný přestupek a k náhradě nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč. Podle záznamu o sledování zásilky byla výzva žalované doručena dne [datum]. Z odpovědi ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná prostřednictvím své zástupkyně zpochybnila rozsah následků dehonestujícího výroku do osobní sféry žalobkyně a odmítla následné šíření nepravdivé informace, současně však vyslovila politování a omluvu nad svým jednáním.

15. Podle § 81 odst. 1, 2 o.z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 82 odst. 1 o.z. se člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

16. Výrok žalované o tom, že žalobkyně je závislá na alkoholu a se závislostí se léčila, je dle obsahu rozhodnutí o přestupku a žalobkyní předložených lékařských zpráv výrokem nepravdivým. Vzhledem k tomu, že tento výrok byl žalovanou vyřčen za přítomnosti zaměstnavatele žalobkyně, v jehož očích mohl snížit mínění o pracovních kvalitách žalobkyně, měl rovněž difamační účinky a byl tak způsobilý zasáhnout neoprávněně do osobnostních práv žalobkyně, konkrétně do jejího práva na osobní čest, lidskou důstojnost a dobrou pověst. Ostatně dle výroku zmíněného správního rozhodnutí, jímž je soud v tomto řízení podle § 135 odst. 1 o.s.ř. vázán, se tímto jednáním žalovaná dopustila spáchání přestupku, tzn. protiprávního jednání.

17. Předmětný výrok nebyl žalovanou vyřčen veřejně, ale v rámci soukromého rozhovoru, byť tento rozhovor nebyl veden pouze mezi oběma účastnicemi, ale i za přítomnosti jejich zaměstnavatele (manželé [anonymizováno]). Tento závěr soudu ostatně koresponduje s odůvodněním citovaného rozhodnutí o přestupku (str. 5), kde je výslovně konstatováno, že výrok byl vyřčen za přítomnosti čtyř osob. Z dokazování vyplynulo, že část obsahu rozhovoru zaslechla náhodně jedna další osoba, která byla v důsledku přátelského vztahu se žalobkyní a znalosti prostředí schopna zaslechnuté informace zasadit do kontextu (pracovnice ostrahy [jméno] [příjmení]). Další žalobkyní označená svědkyně rozhovoru ([jméno] [anonymizováno]) se o jeho obsahu dozvěděla až následně, a to právě od žalobkyně. Nekonkretizovaní kolemjdoucí v prostoru přilehlé prodejny [jméno], jak vyplývá i z tvrzení žalobkyně, mohli zaslechnout maximálně útržky hovoru osob stojících za zpola staženou roletou bez znalosti souvislostí. V jejich případě nelze uvažovat o tom, že takto vyslechnuté informace by pro ně mohly mít jakoukoliv informační hodnotu.

18. Následné šíření nepravdivé informace žalovanou nebylo v řízení prokázáno, a to i přes poučení žalobkyně soudem podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o povinnosti navrhnout další důkazy k prokázání tohoto tvrzení. Nelze tak uvažovat o vzniku následku tvrzeného žalobkyní v žalobě v podobě poškození pověsti žalobkyně vlivem šíření tvrzení o závislosti žalobkyně na alkoholu žalovanou po okruhu svých známých a nezdrženlivého a hanlivého vyjadřování o osobnosti žalobkyně ani v podobě šíření pomluvy žalovanou mezi potenciálními zaměstnavateli žalobkyně. Současně v tomto, ani v přestupkovém řízení nebylo prokázáno, že žalovaná v průběhu schůzky na pracovišti vyřkla dále větu,„ že má důkazy a svědky na to, že žalobkyni vyhodili z předchozích dvou zaměstnání kvůli alkoholu.“ 19. Z hlediska nepříznivých důsledků výroku žalované tvrdí žalobkyně dopady do zdravotního stavu (psychické a fyzické obtíže), osobního (ztráta vztahu) a pracovního života (ukončení původního a obtíže při získávání nového zaměstnání). Vznik fyzických obtíží spočívajících ve vzniku bolestivých stavů a ve zhoršení vrozeného onemocnění dává žalobkyně do souvislosti se zhoršením psychického stavu, stejně jako potíže v osobním a pracovním životě, když k rozpadu vztahu dle jejích tvrzení došlo v důsledku neúspěšné snahy o otěhotnění zapříčiněné onemocněním myomy, jejichž vznik dává do souvislosti právě se zvýšenou mírou stresu, stejně jako vznik bolestivých stavů, které byly dle výpovědi žalobkyně důvodem ukončení jejího pracovního poměru u původního zaměstnavatele. Současně i potíže při hledání nového zaměstnání jsou dle žalobkyně založeny nejen následným šířením nepravdivé informace žalovanou, ale dle obsahu žaloby také zčásti rozvojem obav žalobkyně, že je svým okolím pozorována a že její pověst je mezi potenciálními zaměstnavateli výrokem žalované poškozena. Tvrzení žalobkyně lze tedy shrnout tak, že primárním následkem jednání žalované je zhoršení její psychiky rozvojem depresivních stavů (nespavost, úzkostné stavy) a paranoidního myšlení, které mělo přesah do dalších oblastí života žalobkyně – zhoršení neurologických projevů Wilsonovy choroby, vznik bolestí zad a kyčlí, vznik myomů a dalších na to navazujících problémů v osobním a pracovním životě. Vznik psychického traumatu žalobkyně v důsledku výroku žalované byl v řízení prokázán a je tak obsahem nemajetkové újmy žalobkyně, přičemž v době podání žaloby byl již psychický stav žalobkyně dle jejích tvrzení stabilizován (viz str. 6 žaloby). Vznik dalších žalobkyní tvrzených objektivních následků, tedy následků spočívajících nikoliv v myšlenkách, představách a dalších projevech psychiky žalobkyně, již však nelze klást do souvislosti s výrokem žalované. Jedná se o následky odvozené, zapříčiněné dle žalobkyně mimo jiné zhoršením jejího psychického stavu, které žalobkyně řetězí a dovozuje tak odpovědnost žalované v podstatě za veškeré závažnější negativní události, které v jejím životě v době po incidentu nastaly. O vztah příčinné souvislosti, který musí být v řízení prokázán, se však jedná pouze tehdy, vznikl-li škodlivý následek v důsledku porušení právní povinnosti škůdce, tedy je-li jednání škůdce a škodlivý následek ve vzájemném poměru příčiny a následku a je prokázáno, že nebýt jednání škůdce, ke škodlivému následku by nedošlo (přičemž se musí jednat o příčinu podstatnou). Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně, více, musí být jejich vztah ke vzniku škodlivého následku natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. V poměrech projednávané věci by tak škodlivý výrok žalované byl v příčinné souvislosti se žalobkyní tvrzenými následky pouze v případě, kdy by bylo možno dovodit, že tento výrok byl jejich podstatnou příčinou, tzn. že byl podstatnou příčinou rozvoje fyzického onemocnění žalobkyně (kyčlí a zad), dále skončení původního pracovního poměru žalobkyně, neúspěchů žalované při hledání nového zaměstnání a ukončení vztahu žalobkyně. Z výsledků dokazování však takové příčinné souvislosti dovodit nelze. Pokud se jedná o tvrzená fyzická onemocnění, není ústně vyřečený výrok žalované způsobilý zasáhnout do fyzické integrity žalobkyně a vyvolat vznik fyzického onemocnění, ať v podobě onemocnění páteře a kyčlí projevujícího se bolestivými stavy či v podobě myomů. K rozvoji myomů u žalobkyně navíc prokazatelně došlo již v roce 2012, kdy jí byly poprvé operativně odstraněny, čímž je existence příčinné souvislosti mezi jejich vznikem a výrokem žalované vyloučena a potažmo je tak vyloučena existence příčinné souvislosti mezi výrokem žalované a rozpadem partnerského vztahu žalobkyně. Stejně tak výskyt prvních projevů bolestivých stavů zařadila sama žalobkyně již do období před vyřčením předmětného výroku žalovanou, tudíž žalovaná tak v důsledku vyřčení předmětného výroku nemůže i z tohoto důvodu odpovídat za důvody ukončení pracovního poměru žalobkyně v prodejně Orion ani za vznik a rozvoj bolestivých stavů jako takových. Ostatně v otázce ukončení působení žalobkyně v dané prodejně je nutno poukázat na rozpor mezi jejími tvrzeními o důvodech opuštění pracoviště (str. 6 žaloby – obava ze sledování zaměstnavatelem, zda je či není opilá) a účastnickou výpovědí (bolestivé stavy).

20. Povinnost škůdce nahradit poškozenému nemajetkovou újmu vzniklou poškozenému na jeho přirozeném právu stanoví § 2956 o.z. Podle § 2951 odst. 2 o.z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním, které musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. V souvislosti s protiprávním jednáním žalované se žalobkyně domáhala primárně morálního zadostiučinění ve formě omluvy ve znění uvedeném v bodě 1. tohoto rozsudku zaslané žalovanou dopisem žalobkyni a manželům [příjmení]. Omluva je v daném typu sporu vhodným způsobem odčinění způsobené újmy tak, jak stanoví citované ustanovení. Povinnost zaslat žalobkyni omluvu v uvedeném znění formou dopisu tedy byla žalované uložena tímto rozhodnutím, vyjma části vztahující se k následnému úmyslnému šíření pomluvy žalovanou v úmyslu poškodit dobrou pověst žalobkyně (takové jednání žalované nebylo v řízení prokázáno) a části, v níž měla žalovaná uvést, že lituje způsobených následků. Rozhodnutím soudu lze uložit pouze povinnost omluvy formulované objektivně, nikoliv omluvy obsahující subjektivní názor žalobce na danou situaci, v daném případě domněnku žalobkyně, že žalovaná svého jednání lituje. Lítost žalované nelze vynutit ani rozhodnutím soudu, a pokud v průběhu tohoto řízení žalovaná lítost vyslovila, byla žalobkyní odmítnuta. V uvedených částech byl tedy návrh na uložení povinnosti žalované zaslat žalobkyni písemnou omluvu zamítnut. Zamítnut byl také návrh, aby žalovaná byla povinna omluvu zaslat manželům [příjmení], kteří byli rozhovoru přítomni. Vůči jejich osobám žalovanou žádná urážka vyslovena nebyla, není tedy důvod, aby se jim žalovaná omlouvala, ani aby se jim omlouvala za urážku vyslovenou vůči žalované. Pokud měla žalobkyně v úmyslu zajistit touto formou povědomost manželů [příjmení] o vyslovení omluvy žalované vůči žalobkyni, bylo namístě požadovat, aby žalovaná vůči nim svůj výrok o žalobkyni odvolala.

21. Výrok žalované je z hlediska jeho závažnosti nutno hodnotit v kontextu dané situace. Pro žalobkyni, která trpí vrozeným onemocněním s projevy obdobnými projevům opilosti výrazným způsobem ji omezujícími v běžném, každodenním životě, představuje vyřčení domněnky žalované o její závislosti na alkoholu zásah mnohem závažnější a obtížněji akceptovatelný, než pro zdravého člověka. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že neoprávněným zásahem žalované došlo ke snížení lidské důstojnosti žalobkyně ve značné míře a zadostiučiněné v morální formě je nedostačující. Žalobkyni lze přisvědčit, že jsou dány důvody pro přiznání peněžité satisfakce. V její výši je třeba zohlednit následující skutečnosti.

22. Výrok žalované byl vyřčen během soukromého rozhovoru, nikoliv veřejně. Jednalo o ojedinělý výrok žalované, který byl vyřčen nikoliv úmyslně a plánovaně, ale v rozčilení na základě předchozích konfliktních vztahů se žalobkyní a žalovanou nebyl žádným způsobem následně šířen. Žalobkyni již byla poskytnuta satisfakce uznáním žalované vinnou v přestupkovém řízení. Současně žalovaná opakovaně projevila snahu důsledky svého jednání napravit a pokoušela poskytnout žalobkyni požadovanou satisfakci (jak omluvu, tak peněžitou satisfakci) v rámci smírného vyřešení věci. Přestože k uzavření smíru nedošlo, v rámci své účastnické výpovědi se žalovaná žalobkyni následně výslovně omluvila. Žalobkyně však tuto omluvu nepřijala. Současně se nutno vzít v úvahu skutečnost, že závažnost dopadů události do psychického stavu žalobkyně je ovlivněna jejím výchozím psychickým nastavením jako osoby psychicky a emočně labilnější (viz lékařské zprávy MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení]).

23. Za sdělení nepravdivého skutkového tvrzení s difamačními účinky v rámci soukromého rozhovoru považuje soudní praxe zpravidla za postačující satisfakci omluvu (za újmy odůvodňující přiznání peněžitého zadostiučinění jsou považovány zpravidla újmy vzniklé prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků), přiznání peněžité satisfakce však není vyloučeno ani v těchto případech. S ohledem na shora uvedené aspekty projednávané věci a judikaturu soudů k přiměřené výši peněžité satisfakce však nebylo možno přiznat peněžitou satisfakci v žalobkyní požadované výši. V této souvislosti lze poukázat na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka] vydané v obdobné věci (žalovaný žalobci sprostě nadával a následně na něj fyzicky zaútočil a kopl ho, a to na veřejném místě za přítomnosti třetích osob, žalobce požadoval pouze peněžitou satisfakci ve výši 36 800 Kč; soudem mu byla přiznána částka 10 000 Kč s poukazem na částečné zadostiučinění žalobce shledáním žalovaného vinným spácháním přestupku). V případě žalobkyně, které je žalovaná současně povinna zaslat i písemnou omluvu, se tak jeví jako adekvátní přiznání nároku na zaplacení částky 5 000 Kč. V této části tedy bylo žalobě vyhověno (včetně úroku z prodlení) a ve zbytku, tzn. co do částky 15 000 Kč s příslušenstvím pak byla žaloba zamítnuta.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého může soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení účastníku, který měl ve věci pouze částečný úspěch, pokud rozhodnutí záviselo na úvaze soudu. Žalobkyně žalobou požadovala, aby soud uložil žalované povinnost omluvy a povinnost zaplatit peněžitou satisfakci. Jedná se o dva samostatné nároky, u nichž je třeba samostatně posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků. V řízení o prvním z uvedených nároků byla úspěšnější žalobkyně, když požadovaná povinnost omluvy byla žalované uložena, byť v s dílčími úpravami v podobě zamítnutých částí omluvy. Naproti tomu v řízení o druhém z uplatněných nároků byla úspěšnější žalovaná. V první části žaloby by tak měla právo na náhradu nákladů řízení žalobkyně, ve druhé části žaloby naopak žalovaná. Vzhledem ke skutečnosti, že v celkovém řízení tak žalobkyně nebyla úspěšnějším účastníkem řízení a míra úspěchu obou účastnic byla stejná, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů tohoto řízení nemá ani jedna z účastnic.