15 Co 322/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Ožvalda a soudců JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové v právní věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozený dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno, IČ Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 387 791 Kč s příslušenstvím o odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 27. 8. 2024, č. j. 4 C 187/2021-356

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům 310 237 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 29. 7. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobu na zaplacení dalších 77 559 Kč se stejným příslušenstvím zamítl. Žalovanému (ve výroku je zřejmou nesprávností uveden žalobce) uložil povinnost zaplatit žalobcům na nákladech řízení 179 376 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále oběma stranám uložil povinnost nahradit náklady státu, žalovanému ve výši 7 864 Kč, žalobcům ve výši 1 966 Kč, rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Předmětem žaloby byl nárok na náhradu škody, když při provádění veřejné zakázky byl vybagrován výkop v bezprostřední blízkosti hranice pozemků žalobců, nebyla učiněna opatření k jeho zajištění, byly podkopány základy betonového plotu a došlo k jeho zhroucení a zničení. Výše škody vyplývá ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, který ho vypracoval na základě osobního šetření 10 dnů po způsobení škody. Žalovaný nesouhlasil se žalobou, neboť žalobci postavili plot v ochranném pásmu kanalizace, takže práce nebylo možno provádět jinak. Navíc důvodem zhroucení byl i faktický stav oplocení před zahájením prací. Okresní soud již rozsudkem z 18. 7. 2023 rozhodl o žalobě, a to tak, že jí v plném rozsahu vyhověl. Je nesporné, že část plotu spadla. Žalovaný věděl (jak vyplývá ze svědeckých výpovědí Anonymizováno či Anonymizováno), že plot je blízko kanalizace a musel si být vědom pravděpodobnosti problémů. Bylo kopáno minimálně do 2,5 m bez pažení, ačkoliv dle platných předpisů je povinnost pažení již od hloubky 1,3 m. Při spoluodpovědnosti žalobců nepřijal námitku stavebnětechnického stavu oplocení, neboť plot byl postaven na základě platného stavebního povolení, jak byl navrhován. Nelze souhlasit ani s tím, že by žalovaný měl nést odpovědnost pouze za spadlých zhruba 10 m plotu. Plot tvořil jeden celek s tím, že spadla část, avšak byla narušena i zbývající část. Pokud strany předložily své znalecké posudky, rozdílnost posudků spočívá zejména v rozsahu prací, když tituly před jménem jméno FO provedl ve svém posudku výpočet pouze za plot v délce 12 m. Vycházel výhradně z informací dodaných žalovaným, zatímco tituly před jménem jméno FO viděl plot v době, kdy ještě nebyl postaven nový. Krajský soud usnesením z 30. 8. 2023 zrušil uvedený rozsudek okresního soudu. Ztotožnil se s odpovědností žalovaného za škodu dle § 2926 o. z., s tím, že není vyloučena aplikace § 2918 o. z. o spoluúčasti žalobců jako poškozených na škodě. Krajský soud nesouhlasil s právním názorem, že tato spoluúčast není možná z důvodu, že oplocení bylo postaveno na základě pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Správní povolení nezakládá soukromoprávní oprávnění, takže vlastník se může bránit zásahu do svého vlastnického práva i proti osobě, která sice jedná v mezích správního povolení, ale není k takovému zásahu oprávněna podle soukromého práva. Relevantní z tohoto pohledu je přitom pouze to, zda škoda vznikla nebo se zvětšila i následkem dané okolnosti a zda ji lze přičítat poškozenému. Ohledně vybudování oplocení v ochranném pásmu kanalizace za dosavadního důkazního stavu není pravdou, že s existencí této skutečnosti vlastník kanalizačního řádu souhlasil. Jedná se o okolnost, kterou lze přičítat žalobcům. Sporný zůstal stavebnětechnický stav oplocení v okamžiku škodné události. Pokud pak jde o výši škody, posudek tituly před jménem jméno FO může být základním skutkovým východiskem pro určení rozsahu poškození.

3. Ovšem pokud žalobci postavili oplocení jinak, než vyplývá z projektové dokumentace, pak přirozeně mají právo na náhradu pouze a jedině toho, co reálně vystavili a bylo jim poškozeno. V dalším průběhu řízení nebyly tvrzeny žádné nové skutkové okolnosti a nebyly nabídnuty nové důkazy. Doplnění znaleckého posudku bylo fakticky bezvýznamné. Přitom posudky tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO nejsou diametrálně odlišné, oba se shodly na tom, že položkový rozpočet je nejpřesnější formou ocenění. Rozdíl je pouze v tom, že tituly před jménem jméno FO pracoval se spadlým plotem v délce okolo 12 m, zatímco tituly před jménem jméno FO ocenil 43 m. Není pak sporu o tom, že na odpovědnost žalovaného je nutno nahlížet dle § 2926 o. z., když jde o odpovědnost objektivní, u níž není dán žádný liberační důvod. To však nevylučuje spoluzavinění škody poškozeným dle § 2918 o. z. Základní námitkou žalovaného je to, že plot byl postaven v ochranném pásmu, o čemž skutkově není mezi účastníky sporu. Z fotografií je jednoznačné, že v částech plotu, který spadl, bylo výkop nutno vést těsně u plotu. Ve vyjádření právnická osoba z roku 2008 je jednoznačně uvedeno, že při realizaci stavby požaduje společnost dodržet ochranné pásmo vodovodních a kanalizačních rozvodů. Umístění oplocení v ochranném pásmu bylo vysoce pravděpodobně jednou z příčin havárie. V tomto směru lze spatřovat spoluzavinění žalobců, avšak nikoliv v takové míře, aby žaloba byla zamítnuta. Za spravedlivou a realitě odpovídající považuje okresní soud míru zavinění kolem 20 %. Je si vědom toho, že se jedná o úvahu teoretickou. Tuto otázku by však nevyřešil ani znalecký posudek, když v současnosti již není možno přesně zjistit, jaká byla situace. Pokud jde o námitku ohledně stavebnětechnického stavu plotu, spočívající v nedodržení hloubky základů dle projektu, základním důkazem je jedna z fotografií, ze které je patrno, že výška základů nebude 80 cm. Ani z ní však není bezpochyby, že základ byl menší, neboť dle pohledu z bočních stran mohlo dojít k ulomení části základu. Navíc jde o důkaz ojedinělý, protože z jiných fotografií plyne, že plot měl hlubší základ než tvrzených 30 cm. I pokud by pak byl v ojedinělé části nižší než projektovaných 80 cm, jedná se o zanedbatelnou okolnost vzhledem k hloubce výkopu provedeného při provádění veřejné zakázky. Za lichou pak okresní soud pokládá i námitku, že plot byl nakloněn a v havarijním stavu. Žalovaný to dokládá opět fotografií, na které je vyklonění nakresleno a ze které je patrno, že horní část není úplně pasující. Na jiných fotografiích však vyklonění patrno není. Dle znalce nelze z fotografií určit deformační limity, ty se musí změřit. Z fotografií rovněž neplyne, že by zeď plotu byla neudržovaná, a to by bylo příčinou vzniklé škody. Pokud pak jde o výši škody, okresní soud vycházel z § 2952 o. z. a uvádí, že rozsah náhrady škody musí zohlednit všechny nutné prostředky, které byl poškozený nucen vynaložit na obnovení původního stavu. Žalobcům tak přísluší právo na náhradu nákladů tak, jak byly určeny rozpočtem dle posudku tituly před jménem jméno FO, který byl na místě v krátkém časovém období po vzniku události, viděl škodu, která byla žalovaným způsobena. tituly před jménem jméno FO byl na místě samém až v době, kdy byl postaven nový plot. Pokud žalovaný namítal, že nový základ byl postaven na starém, k tomu nebyl předložen žádný relevantní důkaz. Případné znalecké zkoumání v tomto směru by přineslo nepřiměřené náklady, navíc s nejistým výsledkem. V konečném výsledku tak soud I. stupně uplatněný nárok krátil o 20 %.

4. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání žalobci, kteří žádali jeho změnu tak, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítali v prvé řadě nepřezkoumatelnost, neboť okresní soud postupoval zcela nesystematicky, předkládal na různých místech stanoviska jedné i druhé strany, které doplňoval svými úvahami. Z hlediska údajného spoluzavinění žalobců však vůbec není jasné, co vedlo k přijatému závěru, když spoluzavinění ve výši 20 % je stanoveno jednou větou, bez bližšího rozboru celé situace. Dále žalobci namítají v otázce souhlasu právnická osoba s umístěním oplocení nesprávné hodnocení důkazů ze strany obou soudů. Je legitimním zjištěním, že dle vyjádření uvedené společnosti z 11. 7. 2008 požaduje při realizaci stavby dodržet ochranné pásmo. To ovšem samo o sobě neznamená, že žalobci jednali proti tomuto vyjádření, které stojí osamoceně vůči sérii přímých a nepřímých důkazů prokazujících opak. Pokud žalobci obdrželi územní souhlas právnická osoba z 19. 8. 2008, znamená to, že jejich žádost o výstavbu oplocení vyhovuje všem podmínkám, obsahuje všechny náležitosti dle § 96 odst. 3 a záměr je v souladu s požadavky dle § 90 stavebního zákona. Dalším důkazem je následný souhlas právnická osoba v Anonymizováno z 30. 4. 2009 s provedením stavby oplocení. Je zde řešeno i napojení na inženýrské sítě, takže muselo být dáno souhlasné stanovisko právnická osoba, jinak by souhlas s provedením oplocení příslušný stavební úřad nevydal. Dalším důkazem je místní šetření samotného právnická osoba 26. 8. 2021, na základě kterého vydal tento úřad vyjádření z 30. 9. 2021, v němž kromě jiného konstatuje, že stavebník oplocení „zhotovil na základě legitimně získaného oprávnění k provedení stavby“. Na základě těchto důkazů jednoznačně vyplývá, že musel být vyjádřen souhlas právnická osoba s umístěním oplocení žalobců, byť v ochranném pásmu. Žalobci proto mají za to, že učinili všechny kroky, aby z hlediska veřejnoprávního, ale i soukromoprávního, vystavili oplocení žalobců zákonně. Byli tudíž v tomto směru v dobré víře. Pokud by se měla řešit otázka přičitatelnosti újmy, mělo by být postupováno zcela obráceně. Mělo by se tedy zjišťovat, proč byly vydány uvedená rozhodnutí a proč bylo povoleno žalobcům stavět v ochranném pásmu, když vlastník kanalizace či jeho správce v předmětných řízeních proti stavbě nebrojili a naopak ve výsledku s ní souhlasili. V souvislosti se spoluzaviněním měl také okresní soud zkoumat způsob provádění opravy, což je rozhodující pro vznik poškození plotu. Je evidentní, že postup ze strany žalovaného byl zcela v rozporu s normami, zejména pokud se jedná o problematiku pažení. Je zřejmé, že žalovaný tuto povinnost úmyslně nesplnil, když lze připomenout třeba výslech svědka Anonymizováno, který uvedl, že v rozpočtu pažení nebylo, tudíž na to nebyly peníze. Ignorace stavebních norem ze strany žalovaného je tak hlavním důvodem vzniku škody. Pokud by toto oba soudy zhodnotily správně, byly by liché námitky žalovaného ohledně výstavby oplocení v ochranném pásmu, protože použití pažení by s největší pravděpodobností havárii plotu zabránilo. Soudu I. stupně nepřísluší hodnotit technický stav oplocení před vznikem škody, to může dělat pouze odborná osoba. Soud může hodnotit pouze důkazy jako takové. Jeví se, že v tomto směru nepochopil zcela pokyny krajského soudu.

5. Proti rozsudku podal včas odvolání také žalovaný, který žádal jeho změnu tak, aby žaloba byla zamítnuta, nebo aby rozsudek byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Nesouhlasí s hodnocením důkazů ohledně technického stavu oplocení, neboť fotodokumentace je standardním způsobem prokázání skutečného stavu, zde navíc byla podrobena znaleckému zkoumání tituly před jménem jméno FO. Žalovaný nemůže souhlasit ani se závěrem, že umístění plotu v ochranném pásmu kanalizace způsobuje pouze 20 % spoluzavinění žalobců. Je nepochybné, že k destrukci oplocení došlo pouze a jen v místě, kde dochází k přímému kontaktu oplocení s kanalizací, kde nebylo možno stavební práce provádět jinde a technologicky jinak. Pokud jinde oplocení zůstalo, a to přes provedené stavební práce, je zřejmé, že v daném místě by nedošlo ke škodě, kdyby ochranné pásmo nebylo porušeno. Žalovaný se tak nemůže ztotožnit ani se závěrem o výši skutečně způsobené škody. Zcela evidentně nedošlo k realizaci některých rozpočtovaných nákladů a skutečná škoda tak nemusí odpovídat předpokladům. Soud I. stupně tudíž nezodpověděl 2 zásadní otázky, a sice, jaká je skutečná výše škody a zda bylo nezbytně nutné provádět opravu cca 40 m oplocení při poškození cca 12 m.

6. Žalobci ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedli, že žalovaný nepředložil relevantní důkazy ke svému tvrzení o špatném technickém stavu oplocení před vznikem škody. Jedná se o odbornou otázku a žádný ze znalců ji nezkoumal. Dovozovat závěry z fotografií není ničím jiným než spekulací. Pokud jde o otázku stavby oplocení v ochranném pásmu, odkazují žalobci na doplnění svého odvolání, kde je uvedeno, že provádění opravy kanalizace mělo mít povinné pažení, na základě kterého by s vysokou mírou pravděpodobnosti ke škodě nedošlo. Skutečnost, že je stavba postavena v ochranném pásmu, jde k tíži žalovaného, který sám nepřímo tuto stavbu ve stavebním řízení umožnil. Otázka výše škody je pak dle žalobců vyřešena tím, že tituly před jménem jméno FO vycházel v zásadě z rozpočtu tituly před jménem jméno FO co do výpočtu škody na metr oplocení. Žalobci se pak dále ztotožňují se závěrem okresního soudu, který vzal v úvahu vyčíslení tituly před jménem jméno FO, jež je přesvědčivější.

7. Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

8. Po procesní stránce soud I. stupně nepochybil. Hlediskem pro závěr o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí ve smyslu § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně, ale zájem účastníků řízení, aby mohli náležitě uplatnit v odvolání proti tomuto rozhodnutí své námitky. I když proto rozhodnutí soudu I. stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly na újmu uplatnění práv účastníků, kteří jsou schopni v odvolacím řízení ve vztahu k rozhodnutí po skutkové i právní stránce argumentovat (viz Občanský soudní řád, 3. vydání 2024, C. H. Beck). Byť se účastníkům nemusí jevit v daném případě odůvodnění napadeného rozhodnutí logicky vystavěné a přesvědčivé, netrpí žádnými takovými nedostatky v některé ze stěžejních otázek, jež by ho činily nepřezkoumatelnými. O tom ostatně svědčí i obsah obou odvolání, v nichž se účastníci vymezují vůči závěrům soudu I. stupně ve skutkové i právní rovině. Soud I. stupně pak plně respektoval i právní názory a pokyny vyslovené ve zrušujícím usnesení krajského soudu, který ani neshledává, že by snad okresní soud některé z těchto úvah neporozuměl správně.

9. Ani ve skutkové rovině nelze soudu I. stupně nic zásadního vytknout. Není pravdou, že by se nevěnoval způsobu provádění prací na opravě kanalizace. Přece to byla jedna ze základních otázek, na kterou bylo dokazování zaměřeno. Zabýval se tím posudek tituly před jménem jméno FO, vypovídalo k tomu více svědků, je k tomu i větší množství fotodokumentace. Tyto i další důkazy byly hodnoceny již v prvním rozhodnutí soudu I. stupně z 18. 7. 2023, i když ne zcela systematicky (viz body 4., 5. a 9. odůvodnění). Z tohoto hodnocení jednoznačně vyplynul skutkový závěr, že základní, hlavní příčinou poškození plotu žalobců byl skutečně způsob provedení výkopu pro opravu kanalizace v bezprostřední blízkosti plotu bez jakéhokoliv zajištění tohoto prostoru. Odvolací soud k tomuto neměl ani ve svém předchozím usnesení výhrady a nemá je i nadále. Je evidentní, že žalovaný nebral v úvahu konkrétní situaci na daném místě a zjednodušeně lze říct, že při své činnosti postupoval tak, jako kdyby tady žádný plot nestál. Jinak si totiž nelze vysvětlit to, že pokud bylo bagrováno v některých místech skutečně v úplné blízkosti plotu, jak plyne z fotodokumentace anebo třeba výpovědi svědka Anonymizováno – zhruba 20 cm od plotu, stalo se tak bez jakéhokoliv zajištění plotu na straně jedné nebo výkopu na straně druhé, byť třeba právě i svědek Anonymizováno (jeden z hlavních řídících osob stavby žalovaného) připustil, že sice do výkopu nešlo dát „železnou kostku“, ale „existují i jiné druhy pažení, ta ale nebyla v projektu a v rozpočtu“. Skutkově jistě nebylo a není nadále sporu o tom, že oplocení žalobců bylo postaveno v ochranném pásmu kanalizace. Nic dalšího však v této souvislosti dovozovat není namístě, jak to činí žalovaný v odvolání, protože z výsledků dokazování nic více najisto postaveno není.

10. Je však rovněž nutno odmítnout skutkovou konstrukci žalobců, že z výše označených 3 listin právnická osoba „vyplývá, že musel být vyjádřen souhlas právnická osoba s umístěním oplocení v ochranném pásmu“. V celé dokumentaci k územnímu řízení se nachází jediná listina od tohoto subjektu, a sice zmiňované vyjádření z 11. 7. 2008, ze kterého jednoznačně plyne požadavek dodržet ochranné pásmo ve smyslu tehdy platného zákona č. 274/2001 Sb. Z dalších 3 listin citovaných žalobci nevyplývá k tomuto vůbec nic. Ani v jednom z nich není přímo zmiňováno toto či jakékoliv jiné vyjádření právnická osoba k umístění oplocení v ochranném pásmu. Není v nich (a ani v další stavební dokumentaci) ovšem ani údaj v rámci textu, byť třeba bez další citace, že třeba právnická osoba změnil své stanovisko, že souhlasil s takovým umístěním apod. Žalobci své zjištění dovozují nepřímo, a to pouze a jedině z toho, že právnická osoba v Anonymizováno vydal územní souhlas k oplocení, resp. souhlas s provedením oplocení, a jistě by tak nečinil (v rámci zákonnosti), pokud by mu k tomu nebylo dáno souhlasné stanovisko právnická osoba. To však přece nemůže postačovat za popsaného skutkového stavu ke zjištění, že takový souhlas „musel být vyjádřen“.

11. Nelze se ztotožnit ani s tím, že by dokazováním nebyl objasněn - v maximální možné míře - rozsah poškození plotu a výše škody v důsledku toho vzniklé. Okresní soud totiž zcela správně uvádí, že by bylo možné k určitým dílčím otázkám zadat další znalecké dokazování (třeba hloubku původních základů, rozsah využití těchto základů pro stavbu nového oplocení), vyžádalo by si to však nepřiměřené náklady, navíc skutečně s nejistým výsledkem. Složitost tohoto dokazování si byl vědom už i odvolací soud, když ve svém zrušujícím usnesení nevyloučil v krajním případě použití úvahy dle § 136 o. s. ř. Nemožnost exaktního zjištění reálného stavu věci dokládá i výsledek, který získal soud I. stupně k požadavku krajského soudu na zjištění, zda žalobci postavili reálně plot dle projektové dokumentace nebo a v jaké části se od ní odchýlili. Znalec tituly před jménem jméno FO k tomuto ve sdělení z 13. 5. 2024 sdělil, že „jiné ověření není dostupné“, než dle dokumentace. Není tak rozumného důvodu nevycházet kromě jiných z vyjádření tituly před jménem jméno FO z 15. 3. 2022, že oplocení žalobců mělo dostatečné základy pro funkci oplocení, jehož stavební provedení odpovídalo tehdy platným stavebnětechnickým požadavkům. Odvolací soud pak nemůže mít žádnou pochybnost ani o správnosti skutkového závěru soudu I. stupně, že škoda nespočívá pouze ve zřícené části plotu, ale i v jeho poškození v dalších částech plotu tak, jak je to stanoveno v posudku tituly před jménem jméno FO. Z jeho obsahu přece vyplývá, že v částech plotu navazujících na zřícenou část došlo „k narušení konstrukce podezdívek i základů trhlinami a vychýlení konstrukce směrem do ulice a poškození kontaktních venkovních úprav směrem do zahrady“. Z hlediska důkazní hodnoty odvolací soud již v usnesení z 30. 8. 2023 uvedl, že znalecké posouzení tituly před jménem jméno FO je na prvním místě, protože je osobou, která bezprostředně po škodné události mohla zkoumat na místě samém stav oplocení. Posudek tituly před jménem jméno FO tyto informace objektivně mít nemohl, a tudíž výsledek jeho posouzení nemůže zásadně zpochybnit závěr přijatý soudem I. stupně na základě popsaného hodnocení.

12. V návaznosti na uvedené odvolací soud dodává, že logické a podložené je hodnocení důkazů soudem I. stupně i ohledně tvrzení žalovaného, že plot žalobců před škodnou událostí byl ve špatném stavu. Důkazní situace v tomto směru je poměrně rozporná. Na straně jedné je zde výpověď svědka Anonymizováno, který v obecné rovině hovořil o „havarijním stavu“ plotu. Jak pak hodnotí soud I. stupně, na jedné z fotografií se část plotu jeví nakloněna, což na jednom místě svého posudku pak analyzuje znalec tituly před jménem jméno FO. Jedná se však o jednu, malou část plotu, který jinde nebyl takto nakloněn. Jinak není prokázáno, že by plot nebyl ve stavu běžném jeho stáří a opotřebení, tudíž že by byl na více místech popraskaný, že by jeho základy nedržely apod. I s odkazem na další úvahy soudu I. stupně tak nelze dospět k závěru, že žalovaný prokázal špatný stavebnětechnický stav oplocení v době vzniku škody.

13. Právní východisko pro danou věc vyplývá již z předešlých 2 rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu. Není důvodu cokoliv měnit ani na úvahách, které odvolací soud vyslovil k výkladu § 2918 o. z. ve svém usnesení z 30. 8. 2023 (viz body 8. a 9. odůvodnění). Současně odvolací soud uzavřel, že vybudování oplocení v ochranném pásmu je okolností, kterou lze přičítat k tíži žalobcům. S ohledem na to, že v tomto směru nedošlo ke změně skutkového stavu, není nikterak namístě měnit tento právní závěr. Odvolací argumentace žalobců nikterak neobstojí, protože bylo jasně řečeno (s odkazem na odbornou literaturu), že poškozenému se přičítají veškeré okolnosti na jeho straně, které představují příčinu či jednu z příčin škodlivého následku, byť na jeho straně by se nejednalo o porušení právní povinnosti. Pojem dobré víry nemá a nemůže mít u tohoto ustanovení žádné uplatnění. Žalobci byli stavebníky oplocení, žalobci se také stali vlastníky jimi vybudovaného oplocení a jako vlastníci přirozeně odpovídají za vše, co je s jejich věcí spojeno. Jestliže jejich věc stojí v ochranném pásmu kanalizace, pak odpovědnost za existenci této skutečnosti nemohou žádným způsobem přenášet na kohokoliv jiného. Pokud je něco absurdní, tak jejich konstrukce o tom, že za tuto situaci vlastně může žalovaný svou pasivitou ve správním řízení. Žalovaný v něm přece prostřednictvím správce sítí vyjádřil své stanovisko, a nemohl ovlivnit, že správní orgán přesto vydal taková rozhodnutí, jaká vydal (k tomu viz výše). Proč k tomu došlo, je ale zcela nadbytečné zkoumat, protože veřejnoprávní oprávnění ještě samo o sobě nezbavuje poškozeného odpovědnosti za okolnost, jež ve sféře soukromého práva vedla ke škodlivému následku, jak to odvolací soud rozebral již ve zrušujícím usnesení.

14. Soud I. stupně pak zcela správně vyhodnotil, že znalecký posudek tituly před jménem jméno FO je dostatečným skutkovým podkladem pro určení skutečné škody ve smyslu § 2952 o. z., když se odvolací soud i zde může ztotožnit s úvahami vyslovenými v napadeném rozhodnutí. Nyní je již shoda v tom, že nejpřesnějším výpočtem je forma položkového rozpočtu. Ten přitom vychází z projektové dokumentace pro stavbu oplocení vypracované pro územní řízení. Již výše byla vypořádána úvaha odvolacího soudu o možném zjištění rozdílu mezi zmíněnou projektovou dokumentací a skutečně realizovanou stavbou oplocení, stejně jako námitka žalovaného, zda bylo nutno provádět opravu plotu v rozsahu stanoveného v posudku tituly před jménem jméno FO. Pokud se žalovanému jeví, že výše škody není určena se stoprocentní jistotou, jakékoliv další zkoumání by se setkalo se značnými obtížemi a s vysokými náklady (což bylo již shora zmíněno). Pak by ale nastal předpoklad zakotvený v § 136 o. s. ř. a soudy by výši nároku určily dle vlastní úvahy, která se přirozeně musí opírat o konkrétní okolnosti. A tím důkazně nejhodnotnějším a nejobjektivnějším východiskem pro takovou úvahu byl odborný odhad stanovený v posudku tituly před jménem jméno FO.

15. Poslední spornou otázkou je podíl zjištěných příčin škodné události na vzniklé újmě. Na straně jedné je způsob provádění prací na opravě kanalizace ze strany žalovaného, na straně druhé je umístění oplocení žalobců v ochranném pásmu kanalizace. Tyto 2 skutečnosti soud I. stupně jednotlivě popisuje a pak také srovnává, způsobem, který odvolací soud pokládá za skutkově podložený a věcně rozumný, byť ohledně určení výše podílu spoluzavinění žalobců se může jevit stručným. Opět je však nutno si uvědomit, že tento podíl nelze stanovit zcela exaktně, přesně, prostřednictvím odborné osoby (znalce). Může se opírat pouze o dílčí okolnosti zjištěné k průběhu škodné události. Ani odvolací soud naprosto nepochybuje o tom, že zásadní díl zavinění leží na straně žalovaného. Způsob, jakým přistoupil k provedení této zakázky, je evidentně porušením již preventivní povinnosti ve smyslu § 2900 o. z. Osoby zúčastněné na této veřejné zakázce (ať už jde o projektanta, stavbyvedoucího či stavební dozor) musely vědět, případně přímo vidět nejpozději po vytyčení staveniště, kde se bude provádět výkop a jak blízko je oplocení žalobců. Přesto neučinily žádná preventivní ani průběžná opatření k zabránění vzniku škody (třeba odklon trasy, maximální posunutí výkopu od oplocení či zmenšení jeho šíře, pažení výkopu, zpevnění oplocení apod.). Na straně druhé kanalizace ležela a oplocení stálo objektivně velice blízko sebe. Zde lze souhlasit se žalovaným, že smyslem ochranného pásma je právě to, aby věci v nich se nacházející mohly být bez problémů udržovány a opravovány, aniž by tyto činnosti ohrozily majetek někoho jiného. Umístění oplocení v ochranném pásmu prostě a jednoduše ztížilo provádění opravy kanalizace. Především v místě, kde se nacházela kanalizační šachta, bylo obtížné ne-li nemožné, provést potřebné práce tak, aby se vyhnuly bezprostřední blízkosti oplocení. Není tak namístě uvažovat o tom, že by umístění oplocení v ochranném pásmu kanalizace mělo na vzniklou škodu nepatrný či dokonce žádný vliv. Z těchto hledisek je rozdělení odpovědnosti v míře 4/5 na žalovaného a 1/5 na žalobce skutečně přiměřené a spravedlivé. Ani v tomto směru tak odvolací soud neshledal žádný zásadní důvod k odlišnému právnímu závěru.

16. Soud I. stupně nikterak nepochybil ani při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a ve vztahu mezi nimi a státem. Správně určil poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v tomto řízení, z čehož vyplývá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobcům poměrnou částku nákladů řízení, které byly vyčísleny také správně. Ve shodě s tím jsou také výroky o povinnosti účastníků nahradit náklady státu.

17. Vzhledem k těmto závěrům mohl odvolací soud přistoupit dle § 219 o. s. ř. k potvrzení rozsudku soudu I. stupně v celém rozsahu.

18. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo o nákladech odvolacího řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žádná ze stran se svým odvoláním ve věci samé neuspěla. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně za podmínek dle § 237 o. s. ř.