15 Co 33/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobkyně: Anonymizováno., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 84 016,35 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 9. 2025, č. j. 6 C 56/2025-46

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 11 979 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 84 016,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 10. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 33 308,50 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

2. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne 30. 10. 2024 způsobil dopravní nehodu, kdy došlo k poškození vozidla žalobkyně Ford Tranzit, RZ SPZ, které projíždělo okolo, když žalovaný na svém vozidle umístěném na přívěsném vozidle otevřel dveře do vozovky. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že potvrdil, že dne 30. 10. 2024 došlo k dopravní nehodě, při níž došlo ke kontaktu mezi vozidlem žalobkyně a dveřmi jeho vozidla odstaveného na vleku u krajnice komunikace, nicméně tvrdil, že dveře byly pootevřené bez aktivního otevření z jeho strany.

3. Na základě provedeného dokazování (svědecká výpověď řidiče žalobkyně adresa, záznam o dopravní nehodě ze dne 30. 10. 2024, fotografie a videa pořízená bezprostředně po nehodě a záznam telefonického hovoru na tísňovou linku Policie ČR ze dne 30. 10. 2024) měl soud I. stupně za prokázané, že dne 30. 10. 2024 kolem 18:30 hod. došlo k dopravní nehodě v adresa v Táboře, při které došlo ke střetu vozidla ve vlastnictví žalobkyně, které řídil jméno FO, s vozidlem umístěným na tzv. podvalníku, který byl připojen za vozidlem odstaveným na kraji vozovky těsně za krajnicí a který obsluhoval žalovaný. Ke střetu vozidel došlo v momentě průjezdu vozidla žalobkyně kolem vozidla na podvalníku, neboť dveře daného vozidla byly otevřené tak, že zasahovaly do vozovky a vozidlo žalobkyně o ně zavadilo zrcátkem. Při sepisu záznamu o nehodě žalovaný zavinění dané nehody nijak nerozporoval. Z provedených důkazů je dále zřejmé, že dveře vozidla nemohly být otevřeny dokořán (při nárazu by došlo k jejich utržení), ani nemohly být otevřeny na pouhých 5 cm (jejich pootevření by nepřesáhlo hranici podvalníku). S největší pravděpodobností byly dveře vozidla na podvalníku otevřené tak, že již zasahovaly do vozovky, přičemž vozidlo nebylo nijak osvětleno či reflexně označeno, a jeho tmavá barva jeho viditelnost ještě zhoršovala. Přitom žalovaný jak do telefonického hlášení na tísňovou linku, tak i do záznamu o dopravní nehodě, sám uvedl, že dveře vozidla nechal nejspíš otevřené (chystal se s vozidlem sjíždět, čemuž nasvědčovaly i připravené nájezdy na podvalníku). Řidič vozidla žalobkyně si nebyl jistý, kde žalovaný v době nehody byl a kdy došlo k otevření daných dveří, nicméně otevření dveří si na vzdálenost 6 – 10 metrů nevšiml, a proto jej následná rána překvapila. O věrohodnosti výpovědi uvedeného svědka neměl soud pochybnosti. Po dohodě se žalovaným pak žalobkyně nahlásila danou pojistnou událost pojišťovně žalovaného a teprve poté, co se žalovaný dozvěděl, že bylo odmítnuto pojistné plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla RZ SPZ (podvalník) s odůvodněním, že k nehodě došlo při manipulaci s nákladem, začal tvrdit, že dveře aktivně neotevřel a v okamžiku nehody stál na straně u spolujezdce. Pakliže soud žalovaného podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil k označení důkazů k prokázání způsobu zavinění dané dopravní nehody, zejména ohledně manipulace s dveřmi v momentě nehody, žalovaný žádné důkazy nenavrhl. Soud I. stupně proto uzavírá, že žalovaný při pokusu o skládání nákladu (vozidla z podvalníku) ohrozil bezpečnost provozu na pozemní komunikaci, když náklad řádně nezajistil a tento zasahoval do vozovky bez jakéhokoliv upozornění či označení. Vytvořil tak nepředvídatelnou překážku, se kterou se střetlo vozidlo žalobkyně a došlo k jeho poškození. Žalobkyni v souvislosti s touto nehodou vznikla škoda ve výši 84 016,35 Kč. Jelikož žalovaný vlastním zaviněním porušil zákonnou povinnost (odkaz na ust. § 5 odst. 1 písm. i), § 52 odst. 2, 7 a § 26 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen zákon o silničním provozu), soud I. stupně s odkazem na § 2910 o. z. žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úspěšné žalobkyni pak dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení v částce 33 308,50 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů právního zastoupení.

4. Rozsudek v celém rozsahu napadl odvoláním žalovaný s tím, že se soud I. stupně chybně vyrovnal zejména se zaviněním dopravní nehody (pouze uvěřil tvrzením žalobkyně) a že nebyly provedeny veškeré navržené důkazy. V této souvislosti poukázal na to, že navrhoval vyžádání záznamu o volání na linku 158 po nehodě, když se uskutečnily 3 hovory, ovšem jako důkaz byl proveden pouze jeden z nich. Pochybení soudu pak spatřuje v tom, že nezkoumal příčiny dopravní nehody, když je nepochybné, že na té se podílel i řidič žalobkyně, který si počínal nedostatečně obezřetně, nesledoval provoz a možné překážky. Výpověď řidiče žalobkyně je v rozporu s tím, co uváděl na místě samém po nehodě, co bylo sepsáno do protokolu o dopravní nehodě; věrohodnost jeho výpovědi je snížena tím, že je zaměstnancem žalobkyně. Žalovaný odmítá, že by v době nehody s vozidlem na podvalníku manipuloval, neboť v té době stál na chodníku. Soud měl rovněž aplikovat zásadu gradace příčinné souvislosti a zkoumat, které z více příčin byly pro vznik škody významné; k osvětlení příčin vzniku škody mělo být i bez návrhu zadáno vypracování znaleckého posudku. Stejně tak soud dle názoru žalovaného rezignoval na zjištění skutečné výše škody, když pouze vyhověl návrhu žalobkyně. Proto navrhoval zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně naopak navrhla potvrzení rozsudku s tím, že provedené důkazy byly dostačující pro posouzení věci. Žalovaný zaparkoval na nesprávném místě, přičemž jedny z dveří na levé straně vozidla přepravovaného na podvalníku nechal otevřené. Řidič žalobkyně jel opatrně, přiměřenou rychlostí a za snížené viditelnosti nemohl zaznamenat, že na vozidle odstaveném na přepravníku jsou otevřené dveře. Vozidlo na přepravníku bylo černé barvy, zaparkované přímo na krajnici, tedy každé otevření dveří směrem k vozovce znamenalo zásah do vozovky. Žalovaný primárně své zavinění uznal a vyplnil záznam o dopravní nehodě, celý postoj k věci změnil až poté, co jeho pojišťovna odmítla plnit. Gradace příčinné souvislosti zde nepřichází v úvahu, protože následek způsobil pouze žalovaný. Škoda pak byla podrobně popsána a dokladována žalobkyní, když vozidlo bylo opraveno a žalobkyně musela peníze vynaložit.

6. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Z obsahu spisu soudu I. stupně, zejména z protokolu o jediném jednání dne 5. 9. 2025 plyne, že soud I. stupně provedl všechny účastníky navržené důkazy, přičemž po poučení účastníků dle § 118b o. s. ř. (koncentrace řízení) a po poučení žalovaného dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k navržení důkazů ohledně toho, že k zavinění dopravní nehody nedošlo žalovaným, ani jeden z účastníků další důkazy nenavrhl. Je pravdou, že žalovaný v rámci uvedeného jednání soudu I. stupně po provedení důkazu záznamem z telefonického hovoru na Policii ČR dne 30. 10. 2024 uvedl, že po nehodě volali na policii asi třikrát, nicméně žádný důkazní návrh (tedy vyžádání si dalších hovorů od Policie ČR) neoznačil. Tudíž jeho odvolací námitku, že se soud I. stupně nevyrovnal s jeho důkazními návrhy, nelze považovat za opodstatněnou. Pokud se s ohledem na sdělení žalovaného při jednání soudu I. stupně o vícero telefonátech na Policii ČR (rovněž svědek jméno FO potvrdil, že na policii volal dvakrát a jednou mu volala policie) nabízelo, aby další telefonáty na Policii ČR byly jako důkaz vyžádány soudem ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř., učinil takový dotaz na Policii ČR odvolací soud, nicméně ze zprávy Policie ČR, Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje ze dne 30. 1. 2026 bylo zjištěno, že veškeré záznamy komunikací na linku tísňového volání 158 z roku 2024 jsou z datového úložiště nenávratně vymazány.

8. Soud I. stupně tak učinil skutkové závěry o dopravní nehodě ze dne 30. 10. 2024 na základě důkazů, které k návrhu účastníků provedl, tedy zejména na základě záznamu o dopravní nehodě ze dne 30. 10. 2024 sepsaného řidičem vozidla žalobkyně adresa a žalovaným, fotografií a videí pořízených bezprostředně po nehodě, záznamu telefonického hovoru na tísňovou linku Policie ČR ze dne 30. 10. 2024 a svědecké výpovědi řidiče žalobkyně adresa. Tuto výpověď hodnotil soud I. stupně ve spojitosti s obsahem ostatních shora konstatovaných důkazů, přičemž v odůvodnění rozsudku se vypořádal i s nepřesností výpovědi svědka co do data dopravní nehody (ve výpovědi nesprávně uvedl 12. 12. 2024), která nemohla mít vliv na celkovou věrohodnost jeho výpovědi. Tu nelze zpochybnit ani pouhým poukazem na zaměstnanecký poměr svědka k žalobkyni (jak činí žalovaný v odvolání), pokud jinak koresponduje s dalšími rozhodnými důkazy. Proto soud I. stupně dospěl k důkazně podloženému závěru, že dne 30. 10. 2024 kolem 18:30 hod. došlo k dopravní nehodě na adresa v Táboře, kdy dveře vozidla na podvalníku žalovaného byly otevřené tak, že zasahovaly do vozovky a projíždějící vozidlo žalobkyně, řízené adresa, o ně zavadilo zrcátkem.

9. Pokud jde o to, kde se v okamžiku střetu nacházel žalovaný, tedy zda byl uvnitř vozidla umístěného na podvalníku a chystal se z něho sjíždět, či zda se nacházel mimo vozidla na podvalníku a v okamžiku střetu s ním nemanipuloval, potom ze záznamu o dopravní nehodě ze dne 30. 10. 2024 sepsaného řidičem vozidla žalobkyně a žalovaným je zřejmé pouze to, že vozidlo umístěné na podvalníku mělo otevřené dveře, o nějaké manipulaci s vozidlem na podvalníku zde není žádná zmínka. Z telefonického hovoru na tísňovou linku Policie ČR plyne informace poskytnutá řidičem vozidla žalobkyně adresa, že přesně neví, jak se dvířka na vozidle na podvalníku otevřela, neboť v tu chvíli se díval do zpětného zrcátka. Pokud tedy zároveň na tísňovou linku Policie ČR řidič jméno FO uvedl, že žalovaný sundával vozidlo umístěné na podvalníku, přiotevřel dveře a došlo tak ke střetu vozidel, nemohlo se jednat o skutečnosti, které sám vnímal, ale které mu musely být sděleny žalovaným. Ostatně shodně řidič jméno FO vypověděl jako svědek, kdy uvedl, že bezprostředně po nehodě mu žalovaný sdělil, že se chystal sjíždět s daným vozidlem z vleku a pootevřenými dveřmi chtěl kontrolovat, aby nesjel mimo. Nicméně ani při své výpovědi před soudem si svědek jméno FO nebyl jistý, jakým způsobem došlo k otevření dveří na vozidle na podvalníku, neboť byla tma a odstavené vozidlo s přívěsem nebylo osvětleno. Pokud i z fotografické dokumentace plyne, že na podvalník byly umístěny nájezdy, aby s vozidlem na podvalníku bylo možné sjet, je evidentní, že žalovaný hodlal s vozidlem na podvalníku sjíždět a že v souvislosti s tímto záměrem zůstaly přiotevřené dveře vozidla na podvalníku. Nicméně na základě uvedených skutečností a s ohledem na obranu žalovaného nelze vyloučit, že s vozidlem na podvalníku chtěl sjet ještě před střetem s vozidlem žalobkyně, že si takové jednání nakonec rozmyslel (protože mu volal kamarád, aby auto odstavil na parkoviště, kde bude víc místa, jak uvedl již před soudem I. stupně) a že tedy v okamžiku střetu s vozidlem žalobkyně ve vozidle umístěném na podvalníku neseděl a nijak s ním nemanipuloval.

10. Nicméně i za této situace obstojí závěr soudu I. stupně, že žalovaný ohrozil bezpečnost provozu na pozemní komunikaci, neboť vozidlo umístěné na podvalníku mělo přiotevřené dveře zasahující do vozovky bez jakéhokoliv upozornění či označení, což představovalo nepředvídatelnou překážku, se kterou se střetlo vozidlo žalobkyně a došlo k jeho poškození. Závěr o nepředvídatelnosti překážky pro projíždějící vozidlo zvýrazňuje jak tmavá (černá) barva vozidla na podvalníku, tak i snížená viditelnost v místě a čase nehody, kdy dle pořízených fotografií byla v době střetu vozidel již tma a pouze svítilo veřejné osvětlení.

11. Vytýká-li žalovaný soudu I. stupně, že nezkoumal příčiny vzniku dopravní nehody a podíl řidiče žalobkyně, nelze této námitce přisvědčit, neboť soud I. stupně se řádně zabýval průběhem dopravní nehody, přičemž pokud dospěl k závěru, že ke střetu vozidla žalobkyně s vozidlem žalovaného na podvalníku došlo v okamžiku, kdy se žalovaný pokusil o skládání nákladu (sjetí vozidla z podvalníku, při kterém přiotevřel dveře), bylo při takovém závěru jedinou příčinou střetu jednání žalovaného. Nicméně i při závěru odvolacího soudu, že dveře na vozidle na podvalníku byly přiotevřené a žalovaný s nimi v okamžiku střetu nijak nemanipuloval, nelze s ohledem na konkrétní situaci na místě samém (podvalník s vozidlem stál těsně na krajnici, vozidlo nebylo nijak označeno, mělo tmavou barvu a byly zhoršené světelné podmínky) přičítat řidiči žalobkyně ve smyslu § 2918 o. z. žádné okolnosti, které by měly vliv na vznik (popř. výši) škody. Proto je namístě závěr o plné odpovědnosti žalovaného za škodu na vozidle žalobkyně dle § 2910 o. z. z důvodu porušení povinností stanovených k zajištění bezpečné přepravy nákladu (vozidla na podvalníku) a toho, aby takový náklad neohrožoval bezpečnost provozu na pozemních komunikacích (§ 5 odst. 1 písm. i) a § 52 odst. 2 zákona o silničním provozu). Pokud žalovaný navrhoval v rámci odvolacího řízení vypracování znaleckého posudku ke zjištění příčin vzniku škody, jedná se o nový důkaz uplatněný až v odvolacím řízení, tedy o důkaz, na jehož možnost provedení nedopadá žádná z výjimek uvedených v § 205a o. s. ř., tudíž jeho provedení v odvolacím řízení není přípustné.

12. Stejný závěr o nepřípustnosti důkazu označeného žalovaným teprve v odvolacím řízení činí odvolací soud i ve vztahu ke znaleckému posudku ke zjištění výše škody na vozidle žalobkyně. Pokud jde o výši této škody, žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že oprava vozidla činila včetně DPH částku 84 016,35 Kč. Nicméně předložila pouze cenovou nabídku na opravu vozidla ze strany právnická osoba na částku 84 016,35 Kč (s podrobným rozpisem jednotlivých položek) a fakturu vystavenou žalobkyní na žalovaného na zaplacení uvedené částky. K výzvě odvolacího soudu pak žalobkyně doložila fakturu č. hodnota vystavenou dne 15. 1. 2025 právnická osoba jednotlivých položek práce a materiálů vynaložených na opravu vozidla, a to s celkovou částkou k úhradě 84 169 Kč (tedy jde o částku o něco vyšší, než byla v cenové nabídce), a doklad o odchozí platbě z účtu ze dne 12. 2. 2025. Na základě těchto dokladů odvolací soud uzavírá, že žalobkyně prokázala dle § 2952 o. z. výši skutečné škody. Jelikož dle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo k nahrazení funkce věci účelně vynaložit, podtrhuje se tím význam uvedení poškozené věci v předešlý stav (tedy nákladů na opravu), který zákon v § 2951 větě první o. z. označuje za primární formu náhrady. Z jednotlivých položek obsažených na faktuře (pracovní operace tvořeny mechanickými pracemi a lakováním předních pravých dveří a opravou laku předních zadních dveří, vydaný materiál tvoří klika dveří vnější, kroužek, rám okenních dveří přední, výlisek, drážka sklo, zrcátko pravé, dveře přední pravé, sklo dveří stahovací, sklo dveří pevné a příchytka plastového krytu dveří) je pak zřejmé, že se týkají opravy poškození vozidla žalobkyně tak, jak je zachyceno na fotografické dokumentaci ve spise. Pokud žalovaný při odvolacím jednání uvedl, že řidič žalobkyně mu říkal, že vozidlo žalobkyně bylo již odřené a že se vyřeší akorát utržené zrcátko, jedná se o skutečnosti uplatněné teprve v odvolacím řízení (a tedy ve smyslu § 205a o. s. ř. nepřípustné). Navíc jsou rozporné i s tím, co plyne z důkazů provedených již v řízení před soudem I. stupně, když v záznamu o dopravní nehodě je kromě uraženého zrcátka na vozidle žalobkyně uveden rovněž odřený lak. Proto odvolací soud dospívá k závěru, že rovněž škoda a její výše na poškozeném vozidle žalobkyně byla žalobkyní prokázána.

13. Jelikož soud I. stupně nepochybil ani při stanovení povinnosti k úhradě úroků z prodlení v zákonné výši a při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, mohl být napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný v celém rozsahu potvrzen.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a rovněž v této fázi řízení úspěšné žalobkyni byla vůči žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení. Konkrétně jde o náklady právního zastoupení za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po 4 500 Kč dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/96 Sb., advokátní tarif, ve znění předpisů pozdějších (dále jen AT), 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT a náhrada 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) v částce 2 079 Kč, celkem tedy částka 11 979 Kč, která byla uložena žalovanému k úhradě k rukám právní zástupkyně žalobkyně v zákonné lhůtě tří dnů (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Pokud právní zástupkyně žalobkyně dále požadovala přiznat odměnu v poloviční výši za předložení listin, jednalo se o průvodní dopis ze dne 3. 3. 2026 obsahující pouze označení předkládaných listinných důkazů, který nelze podřadit pod žádné ustanovení § 11 AT s nárokem na odměnu. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání v případě, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě se dovolání podává do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.