15 CO 341/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Ožvalda a soudců Mgr. Pavla Přibyla a Víta Jakšiče ve věci žalobců: a) jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa b) jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1) jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa 2) jméno příjmení příjmení, narozená dne datum bytem adresa o náhradu škody a o odstranění závadného stavu o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 16. 7. 2021 č. j. 9 C 22/2020-215 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 17. 8. 2021 č. j. 9 C 22/2020-220

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavcích I. ve výroku o platební povinnosti žalovaného 1) a IV. ve výroku o povinnosti žalovaných odstranit okapový svod potvrzuje, s tím, že lhůta ke splnění povinnosti odstranit okapový svod se stanovuje do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci V. ve výroku o náhradě nákladů řízení mění tak, že ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 1) se žalobcům právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně nepřiznává a ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 2) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům náklady odvolacího řízení v částce 6 689 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalovanému 1) povinnost zaplatit žalobcům 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované 2), aby stejnou částku zaplatila žalobcům společně a nerozdílně se žalovaným 1). Dále zamítl žalobu v části o uložení povinnosti žalovaným uvést oplocení ve vlastnictví žalobců, tvořící hranici mezi pozemky žalobců a žalovaných, do původního stavu. Žalovaným uložil povinnost odstranit okapový svod umístěný na budově garáže, jež je součástí parc. číslo v k. ú. část obce (tato zjevná nesprávnost byla opravena na k. ú. část obce usnesením ze datum), zapsaného na list vlastnictví, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaným byla také uložena povinnost nahradit žalobcům společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 36 444 Kč k rukám zástupce žalobců do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Žalobci se domáhali jednak náhrady škody vůči žalovaným za opakované poškozování dřevěných prvků oplocení, které je na hranici pozemků ve vlastnictví účastníků. Požadovali uvést oplocení do původního stavu, a pro případ, že žalovaní nedisponují plotovými dílci k tomuto potřebnými, navrhli eventuálně uložení povinnosti žalovaným zaplatit 500 Kč Vedle toho požadovali uložení povinnosti odstranit okapový svod umístěný na budově garáže, jež je součástí parc. číslo který zde žalovaní instalovali v průběhu roku 2018 a který přesahuje na pozemek žalobců. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby, neboť stav oplocení byl odsouhlasen právním předchůdcem žalobců příjmení. příjmení, dle listin vyhotovených mezi ním a žalovanými v roce 2005 a 2015. Žalobci v době, kdy dům kupovali, byli s tímto srozuměni. Mezi účastníky nebylo sporu o vlastnictví parc. číslo žalovanými, resp. vlastnictví sousedního pozemku parc. číslo žalobci, kteří ho (spolu s parc. číslo jehož součástí je budova adresa) nabyli na základě kupní smlouvy z datum od bratra žalované příjmení. příjmení. Dle obsahu kupní smlouvy na nemovitostech neváznou žádná zatížení, právní či faktické vady, nájemní či jiná podobná práva třetích osob. Jelikož žalovaní tvrdili, že v době této koupě byli žalobci seznámeni s existencí a umístěním okapového svodu skrz dřevěnou výplň plotu v té podobě, jak to i vypadá dnes, což žalobci popírají, bylo vedeno dokazování k této skutečnosti. Žalovaní k tomuto předložili množství fotografií z různých období, jimiž však není toto tvrzení prokázáno. Na některých fotografiích je vidět provizorní svod dešťové vody v podobě plastové roury, která však ústí na pozemek žalovaných a neprochází skrz dřevěnou výplň plotu. Jiné fotografie již zachycují prostrčení dešťového svodu skrz tuto výplň (snímky z datum, z datum, z datum), dokládají však stav až po určitém období po koupi nemovitostí žalobci, nikoliv před touto koupí. Tvrzení žalovaných není prokázáno ani fotografiemi vyhotovenými Městským úřadem Tábor při místním šetření datum. Naopak fotografie žalobců z datum z mapového portálu webová adresa prokazuje, že ještě v tento den nebyl skrz dřevěnou výplň plotu žalobců instalován žádný okapový svod. K návrhu žalovaných byl v řízení vyslechnut jako svědek příjmení. příjmení. Na jeho věrohodnost měl zajisté vliv časový odstup od událostí i příbuzenský vztah k žalované 2), takže je pochopitelné, že mnohé z věcí, které se nyní jeví jako zásadní a podstatné, se v rodině řešily s nadhledem a tolerancí. Tuto výpověď však soud I. stupně nepokládá za věrohodnou, jednak proto, že nekoresponduje s fotografiemi, jednak proto, že svědek nebyl schopen odpovědět, kdy prodával nemovitosti žalobcům, ale jistě věděl, že ještě před tímto prodejem byl instalován svod dešťových vod, který vypadal jak v současnosti, pouze byl z jiného materiálu. Tvrzení žalovaných nebylo prokázáno ani listinami, a to Souhlasem s přesahem krovu garáže a dešťového svodu z datum a Písemnou smlouvou z datum, které podepsali žalovaní a J. příjmení. Pokud žalovaní tvrdili, že tyto listiny byly součástí spisu stavebního úřadu, bylo zjištěno, že první listina se stala součástí spisu až datum a nazývala se jinak, druhá listina nebyla ve spisu vůbec. Žalovaní rovněž neprokázali, že první listina byla vyhotovena skutečně už v roce 2005, neboť typ písma na ní použitý se v roce 2005 ještě nepoužíval (což je ověřeno zprávou z internetu o písmu„ Calibri“). Ostatně provlečení okapového svodu skrz dřevěnou výplň v plotě žalobců tvrdil i sám žalovaný, při podání vysvětlení na anonymizována tři slova obec datum. Vzhledem k tomu žalovaní neprokázali své tvrzení, že žalobci v době koupě nemovitostí byli srozuměni s přítomností svodu dešťových vod v jeho současné podobě, tedy skrz dřevěnou výplň jejich plotu, naopak bylo prokázáno, že k takové instalaci žalovanými došlo až v roce 2018. Pokud jde o nárok žalobců na náhradu škody, zejména zmíněnou výpovědí žalovaného z datum bylo prokázáno, že škodu způsobil toliko žalovaný bez součinnosti žalované. Proto byla žaloba proti ní v této části zamítnuta. S ohledem na to, že žalovaní nedisponují žádnou částí plotu, bylo v této části žaloby vyhověno eventuálnímu petitu v podobě uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobcům škodu ve výši 500 Kč, když soud I. stupně v tomto směru shledává za splněné všechny předpoklady odpovědnosti za škodu dle § 2894 a § 2910 o. z. Výše škody byla stanovena dle vyčíslení žalobců, kteří vycházeli z online nabídky obchodu anonymizováno, když z důvodu ekonomie procesu nebyl zadáván znalecký posudek. Pokud jde o nárok na odstranění okapového svodu, vycházel soud I. stupně z § 1042 o. z. V právní rovině má za to, že se lze negatorní žalobou domáhat toho, aby žalovaní odstranili následky už vykonaných rušivých zásahů. Jelikož bylo prokázáno porušení vlastnického práva žalobců konáním žalovaných, bylo jim uloženo odstranit následky tohoto jednání, čímž dojde k uvedení věci do původního stavu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť neúspěch žalobců byl pouze v nepatrné části, takže jim náleží náhrada nákladů v plné výši.

3. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání žalovaní, kteří ho napadají v částech, ve kterých jim byla uložena povinnost, neboli žalovaný 1) ve výroku o platební povinnosti v částce 500 Kč a oba žalovaní dále ve výrocích o povinnosti odstranit okapový svod a o povinnosti nahradit náklady řízení (jak to bylo vymezeno u odvolacího jednání). Namítají jednak to, že soud I. stupně nepřihlédl k nevhodnému jednání žalobce, které započalo již při nastěhování žalobců na jaře 2017 a pokračovalo datum, kdy žalobce strhl a rozbil koleno okapového svodu o fasádu domu žalovaných a vyhrožoval žalovaným. Za toto jeho jednání na něj bylo podáno trestní oznámení, posléze v důsledku toho zkonstruoval žalobce obvinění vůči žalovaným spočívající v údajném poškozování a odcizování dřevěných prvků plotu, k čemuž nikdy nedošlo. Pokud totiž někdo manipuloval s dřevěnou výplní, byl to žalobce, který jediný z toho mohl mít užitek, na rozdíl od žalovaných. Dále žalovaní poukazují na fotografie z roku 2008, ze kterých vyplývá, že u střechy jejich garáže byl instalován dešťový svod, byť jenom provizorní z kabelové chráničky. Z fotografií je také zřejmé, že voda z tohoto svodu byla odvedena do nádrže žalovaných na jejich pozemku. Z dalších fotografií je zřejmé, že prkna, kterými žalobci překryli otvor v plotu (který žalovaní pouze upravili), jsou uříznuta přesně na míru, aby se vešla do plotového dílce. Na fotografii z roku 2016 je vidět, že všechna prkna jsou barevně shodná, takže nemohlo tedy dojít k jejich odcizení. Skutečnost, že nedošlo k odcizení prvků, stvrdil i svědek příjmení. příjmení, jehož výpověď soud I. stupně nehodnotil správně. Nelze pokládat nikterak za zvláštní, že si nepamatuje datum kupní smlouvy. Jednoznačně popsal situaci, že přes dřevěný plot byl prostrčen původní plastový svod. Jelikož tento plot je zachycen do garáže žalovaných, pak by měl soud I. stupně nechat toto oplocení odstranit ze stejného důvodu, pro který musí žalovaní odstranit dešťový svod, tedy proto, že neuznává smluvní vztahy mezi žalovanými a původním vlastníkem J. příjmení. V této souvislosti také přehlédl bod 6 kupní smlouvy, kde žalobci prohlásili, že si nemovitost prohlédli a seznámili se s jejím právním a faktickým stavem a v tomto stavu to akceptují. Z těchto důvodů žalovaní žádali zamítnutí žaloby ve všech bodech. Zároveň žádají nepřiznat žádné ze stran náhradu nákladů řízení, když soud I. stupně se nezabýval důvody dle § 150 o. s. ř.

4. Žalobci ve vyjádření k odvolání navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu. Uvádí, že předmětem dokazování bylo především posouzení, zda stav okapového svodu v době koupě nemovitostí žalobci na jaře 2017 odpovídal stavu současnému. Žalovaní k tomuto odvolání nepříliš srozumitelně hovoří o manipulaci s dřevěnou výplní. Z dokazování však jasně vyplynulo, že žalovaný sám, bez souhlasu žalobců, provedl úpravy v oplocení žalobců a tím ho poškodil. Stav oplocení před tímto zásahem dokumentuje mj. fotografie z datum. Kromě toho i samotný žalovaný při výslechu u policie v listopadu 2018 uvedl, že to byl on, kdo okapový svod v červenci 2018 instaloval. K námitce, že soud I. stupně neakceptoval dohody mezi nimi a J. příjmení, žalobci uvádějí, že nikdy nebyli J. příjmení seznámeni s tím, že by byl dán souhlas s přesahem dešťového svodu a jeho protažením skrz dřevěnou výplň plotu. Důvod k tomu je zřejmý, neboť v té době žádný okapový svod vedoucí skrz plot neexistoval. Písemná ujednání tvrzená žalovanými vznikla až mnohem později, jak to vyhodnocuje soud I. stupně. Nejsou žádné důvody k aplikaci § 150 o. s. ř., když se žalobci od samého počátku pokoušeli o smírné řešení věci.

5. Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně, jak vyplývá z obsahu odvolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), ve výrocích o platební povinnosti žalovaného 1), o povinnosti žalovaných odstranit okapový svod a o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí soudu I. stupně tak nabylo samostatně právní moci ve výrocích o zamítnutí žaloby na uložení povinnosti žalované 2) zaplatit žalobcům 500 Kč a o zamítnutí žaloby na uložení povinnosti žalovaným uvést oplocení ve vlastnictví žalobců do původního stavu. Po projednání věci u jednání v souladu s § 214 odst. 1 o. s. ř. dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání ve věci samé není opodstatněné.

6. Soud I. stupně v tomto řízení, které provedl bez procesních vad, zcela správně vymezil meritum věci ve skutkové otázce, zda sporný okapový svod v současné podobě existoval již v době koupě nemovitostí žalobci, a v právní otázce, zda k němu převzali žalobci při koupi jejich nemovitostí či později určitou povinnost. V obecné rovině lze konstatovat, že po skutkové i právní stránce soud I. stupně tyto i související otázky posoudil věcně správně. Je tomu tak proto, že při hodnocení důkazů postupoval v souladu s § 132 o. s. ř. Neopomněl v tomto směru žádnou podstatnou skutečnost (byť dílčí), jež by mohla mít vliv na konečné rozhodnutí. Provedené důkazy (jimiž vyčerpal důkazní návrhy účastníků) hodnotil také ve vzájemných souvislostech, které netrpí, ať už z pohledu věcné podloženosti nebo z pohledu výpovědní hodnoty a věrohodnosti, žádnými podstatnějšími nedostatky. Také v právní rovině pak zjištěnou skutkovou situaci aplikoval na věc příslušná ustanovení hmotného práva a přijal k tomu odpovídající právní závěry. Nad rámec jeho skutkových a právních úvah je třeba, ve vztahu k odvolacím námitkám, dodat následující.

7. Strhnutí okapového svodu žalobcem datum a jeho přehození na nemovitosti žalovaných není předmětem tohoto řízení, neboť žalovaní žádné nároky z tohoto důvodu neuplatnili (např. na náhradu škody). Toto jednání žalobce je tak pouze jednou z dílčích událostí, kterou soud I. stupně zjistil v rámci zkoumání skutkového stavu a kterou bere ho v úvahu při přijímání závěru, kdy prvně došlo k umístění okapového svodu z garáže žalovaných přes plot žalobců ve stávající podobě. jméno o sobě proto nemůže mít větší vliv na konečné rozhodnutí ve věci samé. Odvolací soud ji může zohlednit pouze při rozhodování o nákladech řízení, v rámci zkoumání specifických okolností vedoucích ke vzniku tohoto soudního sporu.

8. Ani argumentace žalovaných o existenci dřívějšího provizorního svodu z plastové chráničky nemůže být pro posouzení věci významná. Tento způsob svádění dešťových vod byl evidentně použit ještě v době, kdy zde nebylo dřevěné oplocení mezi pozemky účastníků, přičemž nejenom že nebylo žádným důkazem prokázáno (mimo svědectví p. příjmení, k tomu viz dále), ale nebylo ani tvrzeno, že by tento provizorní svod byl kdykoliv protažen přes otvor v dřevěné výplni plotu, jak je to v současnosti u stávajícího okapového svodu. Ostatně žalovaní v této souvislosti poukazují za fotografie z r. 2008 kdy ale dřevěné oplocení neexistovalo. Žalobci původně tvrdili v žalobě, že porušení svého vlastnického práva spatřují v instalaci svodu, který přesahuje na jejich pozemek, v doplnění žaloby ovšem uvedli, že když nemovitost kupovali, plot byl bez vady, následně ho však žalovaní poškodili, přičemž pokud chtěli odvézt dešťovou vodu ze své nemovitosti, mohli zřídit otvor do stěny garáže, nikoliv do plotu žalobců. Proto soud I. stupně správně dovodil, že pro rozhodnutí je podstatné, zda je prokázáno tvrzení žalobců, že k takovému zásahu do oplocení došlo až v době, kdy nemovitost vlastnili. Soud I. stupně zde nepřenášel důkazní břemeno na žalované, protože nikdo nemůže mít důkazní povinnost prokazovat negativní skutečnost. Jestliže žalovaní tvrdili (v rámci své obrany), že svod v současné podobě existoval již před koupí nemovitostí žalobci, tak je důkazní břemeno na jejich straně, tak jako mají žalobci důkazní břemeno prokázat své žalobní tvrzení o tom, že takový svod byl instalován až v r. 2018. Žalovaným se v tomto směru dostalo také poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a soud I. stupně po zhodnocení všech důkazů provedených v řízení na základě návrhů obou stran mohl jednoznačně dospět ke skutkovému závěru, že k uvedenému zásahu do dřevěné části plotu žalobců došlo až v roce 2018.

9. V písemném vyjádření žalobců (předloženém u místního šetření datum) je fotografie s tvrzeným datem datum, na němž je zachycena sporná část dřevěné výplně plotu žalobců s 2 horními prkny odlišného zabarvení od ostatních. Žalobci zde výslovně uvádí, že tyto 2 prkna zde instalovali sami, poté, co je někdo od žalovaných odnesl, pro zhotovení otvoru do nich (jak později zjistili). Této„ manipulaci“ s prkny se dále není třeba věnovat, neboť pro věc z uvedeného plyne pouze dílčí zjištění, že datum nebyl ještě v plotu otvor. To potvrzuje i sám žalovaný při podání vysvětlení před policií datum, kde uvedl, že„ 2 dny potom, co jsem dokončil odvod dešťové vody na svůj pozemek, došlo k výše popsanému jednání žalobce“ (sundání okapového svodu, jeho přehození na pozemek žalovaných a agresivního slovního projevu žalobce). Jelikož bylo v průběhu dokazování identifikováno, že k němu došlo datum, lze logicky dovodit, že okapový svod v podobě jeho ukotvení do okapového žlabu na garáži žalovaných a jeho vyvedení přes otvor v plotu žalobců na pozemek žalovaných byl prvně instalován žalovanými teprve datum. Rovněž pak z dokazování vyplynulo, že žalovaný dne datum opětovně instaloval okapový svod stejným způsobem a takto zde existuje až do současnosti. Právě tato skutková zjištění nebo fotografie z datum, dokládající neporušený stav plotu, jednoznačně vyvracejí výpověď svědka příjmení o tom, že okap byl tímto způsobem instalován již 2-3 roky před koupí nemovitostí žalobci. Soud I. stupně tak tento důkaz zcela správně pokládá za nevěrohodný. Úvaha o tom, že svědek si nepamatuje dobu prodeje nemovitostí žalobcům, ale pamatuje si dobu instalace okapového svodu, je v tomto směru pouze jednou z dílčích, ale přitom logických okolností při posuzování věrohodnosti tohoto důkazu.

10. V právní rovině soud I. stupně bezchybně vymezil předpoklady vzniku odpovědnosti dle § 2894 o. z. Tato část žaloby byla vůči žalované 2) pravomocně zamítnuta, takže odvolacímu soudu již nepřísluší řešit, zda byla dána společná odpovědnost žalovaných za vzniklou škodu. Ta však evidentně vznikla, jak správně dovodil soud I. stupně, neboť došlo vyříznutím otvoru do oplocení žalobců k jeho poškození, aniž by byl prokázán právní titul k takovému jednání.

11. Žalovaní neprokázali ani právní titul k umístění okapového svodu přes plot žalobců, což je důvod, pro který soud I. stupně správně uzavřel, že žalobci jako vlastníci mají právo se domáhat ochrany v podobě jeho odstranění ve smyslu § 1042 o. z. Pokud žalovaní poukazují na listiny z datum a z datum, opomíjí, že tyto se skutečně týkají pouze smluvního vztahu mezi nimi a předchozím vlastníkem anonymizováno. příjmení. Žádná z nich totiž svým obsahem nezakládá nějakou formu věcného práva, např. jako služebnost strpět umístění okapového svodu z garáže žalovaných nad pozemkem vlastníka parc. číslo. Ostatně z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že žádná služebnost zde nevázla, takže uzavřením kupní smlouvy dne datum žalobci nemohli v tomto směru převzít jakoukoliv povinnost. Obecná formulace v kupní smlouvě, že se žalobci seznámili s „ právním a faktickým stavem“ nemovitostí, nemůže prokazovat, že se seznámili také s listinami z datum a z datum a že s nimi souhlasili. Ostatně první z nich se (proti tvrzení žalovaných) stala součástí spisu Městského úřadu teprve datum, druhá v něm není vůbec, a není nutno rozebírat opět logické hodnocení věrohodnosti těchto listin soudem I. stupně (viz bod 17. odůvodnění jeho rozhodnutí). Jelikož stavba garáže, jejíž součástí je i sporný okapový svod, není dosud zkolaudována, ani z tohoto titulu nemají žalobci povinnost akceptovat řešení okapového svodu zvoleného žalovanými. Není předmětem tohoto řízení, zda proti tomu žalobci mají právní titul k uchycení jejich plotu do garáže žalovaných, tudíž ani odvolacímu soudu nepřísluší jakkoliv se k tomuto vyjadřovat. I když tudíž odvolací námitky žalovaných nejsou důvodné, právní úvahy soudu I. stupně (v bodě 24. odůvodnění jeho rozsudku) nevyčerpávají spornou otázku okapového svodu, a nejsou zcela úplné ani přesné (nutno dodat dle hmotného práva, nikoliv dle předpisů stavebních, což je řešeno v jiném řízení).

12. Z § 1023 odst. 1 o. z. plyne, že každý vlastník pozemku musí snášet užívání prostoru nad pozemkem, pokud je pro to důležitý důvod a pokud se to děje takovým způsobem, že vlastník nemůže mít rozumný důvod tomu bránit. Panství nad pozemkem se už historicky vztahovalo i k prostoru nad ním. příjmení pozemku sice není vlastníkem tohoto prostoru (neboť nejde o součást pozemku), ale má právo vzepřít se proti neoprávněným zásahům do tohoto prostoru. V rámci toho platí dle judikatury, že zřizovat části staveb zasahující do prostoru nad sousedním pozemkem bez právního důvodu není přípustné (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1000/2010). Tato ochrana vlastníka pozemku je však ve smyslu citované nové úpravy v občanském zákoníku omezena na to, co lze nazvat„ praktickou potřebou“. příjmení tak nebude mít rozumný důvod užívání bránit v případě, že se tak stane třeba v takové výšce, případně na takovou dobu, že to výkon jeho práva pozemek užívat nijak neohrozí, nesníží to cenu jeho věci a ani jinak mu to objektivně nemůže způsobit újmu (k tomuto srovnej Občanský zákoník III., 2. vydání 2021, C.H. Beck, strana 180 a násl.).

13. Při tomto právním východisku a při zjištěném skutkovém stavu by sama základní skutečnost tvrzená v žalobě, že žalovaní instalovali„ okapový svod, který přesahuje na pozemek žalobců“, nestačila pro vyhovění žalobě na jeho odstranění. Je totiž v prvé řadě dle výsledků dokazování nepochybné, že žalovaní tímto jednáním reagovali na výzvu žalobců, aby odvedli dešťové vody stékající ze střechy garáže na svůj pozemek, čímž si vlastně plnili povinnost dle § 1019 odst. 1 o. z. Z fotografické dokumentace je dále také evidentní, že tento okapový svod je instalován ve výšce přesahující běžnou výšku člověka, pouze v poslední části, směřující již přes otvor v plotu žalobců se dostává níže zhruba na úroveň takové výšky. Současně je zřejmé, že v tomto prostoru není pozemek žalobců žádným specifickým způsobem užíván, je zde pouze nízký travní prostor a u stěny garáže přiléhající k pozemku žalobců, včetně prostoru pod okapem, nejsou trvale umístěny žádné věci k užívání. Je proto možné uzavřít, že existence okapového svodu v současné podobě nikterak neomezuje žalobce v užívání jejich nemovitostí. Ani jiným způsobem jim objektivně nezpůsobuje žádnou újmu, z hlediska principu„ praktické potřeby“. V odvádění dešťových vod lze přitom shledat důležitý důvod k tomu, aby žalobci existenci okapového svodu snášeli, když je to v konečném důsledku i v jejich zájmu (aby dešťové vody nestékaly na jejich pozemek). Pokud proto soud I. stupně vyhověl žalobě na odstranění okapového svodu, je takový právní závěr správný pouze z důvodu, že okapový svod přechází přes oplocení žalobců. K vybudování takové konstrukce okapového svodu žalovaní, jak bylo výše rozebráno, nemají žádný právní titul. Tento způsob vedení okapového svodu zasahuje do vlastnického práva žalobců, které jim náleží k oplocení. Není podstatné, že není nijak narušena základní funkce plotu i ve sporné části, ale to, že žalobci jako vlastníci s takovou úpravou a zásahem do jejich věci nesouhlasí. Proto měli žalovaní vést okapový svod třeba tak, jak tvrdí žalobci v doplnění žaloby, tedy učinit otvor do svojí stavby, do níž by byl okapový svod sveden, případně ho vyvést kolem stavby (pokud to je technicky možné), v každém případě mimo prostor oplocení žalobců. Jelikož tomu u stávajícího okapového svodu není, musel odvolací soud shledat věcně správný výrok o povinnosti žalovaných odstranit ho. Tato povinnost však neznamená„ uvedení věci do původního stavu“ (jak uzavírá okresní soud), protože zahrnuje prosté odstranění svodu vedoucího přes plot žalobců, otvor v plotu si opraví žalobci (k tomu jim byla přiznána náhrada škody), když část žaloby na uložení povinnosti žalovaným uvést oplocení do původního stavu byla přece zamítnuta. Splnění povinnosti odstranit svod však není reálné do tří dnů od právní moci rozhodnutí, neboť žalovaní musí mít na garáži při její současné podobě nějaký svod, minimálně pro zajištění své povinnosti dle § 1019 odst. 1 o. z., což vyžaduje jistou přípravnou fázi (v podobě výběru technického řešení a zajištění materiálu na jeho provedení).

14. Z těchto důvodů odvolací soud přistoupil podle § 219 o. s. ř. k potvrzení rozsudku soudu I. stupně jak ve výroku o platební povinnosti žalovaného v částce 500 Kč, tak ve výroku o povinnosti žalovaných odstranit okapový svod, ovšem s tím, že lhůta ke splnění této druhé povinnosti se stanovuje do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Takovou lhůtu pokládá odvolací soud za adekvátní zjištěným okolnostem případu a také přiměřenou z hlediska dostatečného časového prostoru pro žalované k řádnému splnění jejich povinnosti.

15. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. však byl změněn výrok o nákladech řízení, neboť použití § 142 odst. 3 o. s. ř. není namístě. Žalobu na zaplacení 500 Kč nelze pokládat za marginální část předmětu řízení vůči žalobě na odstranění okapového svodu. Tato druhá část žaloby jistě nepředstavuje plnění penězi ocenitelné, hodnota samotného okapového svodu však rovněž není vysoká. Soud I. stupně ale především opomněl, že požadavek na zaplacení 500 Kč představuje eventuální petit, primární petit o povinnosti žalovaných uvést oplocení do původního stavu má stejný charakter (penězi neocenitelný) jako požadavek na odstranění okapového svodu. Navíc k oběma částem žaloby bylo nutno vést dokazování. Úspěch u nich je tak nutno měřit hodnotově stejně. Jestliže vůči žalované byla žaloba na náhradu škody v primárním i eventuálním petitu zamítnuta, ale byla jí uložena povinnost odstranit okapový svod, je její úspěch v řízení stejný jako úspěch žalobců. Už proto ve vztahu mezi těmito účastníky mělo být o nákladech řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu právo nemá. Žalobci uspěli v řízení v plném rozsahu pouze vůči žalovanému, takže jim dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení (na tento závěr nemá vliv zamítnutí primárního petitu na uvedení oplocení do původního stavu, pokud eventuálnímu petitu bylo vyhověno). Soud však shledává důvody hodné zvláštního zřetele dle § 150 o. s. ř. pro nepřiznání tohoto práva žalobcům. Jedná se o sousedský spor, který by při rozumném přístupu obou stran mohl být vyřešen i mimosoudně (případně dle výsledku stavebního řízení ohledně kolaudace garáže). Instalací sporného okapového svodu nenastala na straně žalobců žádná zásadní újma, nikterak se neomezila jejich možnost plně užívat řádně pozemek i podél garáže žalobců. Žalovaní provedli instalaci okapového svodu k výzvě žalobců, ke splnění své zákonné povinnosti. K vyhovění této části žaloby došlo pouze z důvodu, že tímto svodem zasáhli také do oplocení, které je ve vlastnictví žalobců. Byli to i žalobci, kteří ve vzájemných vztazích ohledně okapového svodu reagovali naprosto nevhodně a naprosto neadekvátně. Jak bylo již výše zmíněno, při první instalaci okapového svodu žalovanými ho žalobce svévolně odmontoval, přehodil na pozemek žalovaných, a to tak, že došlo k jeho poškození, a ještě slovně napadal rodinu žalovaných. Pro odvolací soud se proto jeví navýsost spravedlivé, aby si každá strana nesla náklady řízení před soudem I. stupně, při kterém proběhlo dokazování k této věci. Vzhledem k tomu bylo ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 1) rozhodnuto o nákladech řízení tak, že se žalobcům toto právo nepřiznává.

16. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. však odvolací soud přiznal žalobcům právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V této fázi již není namístě aplikovat § 150 o. s. ř., za situace, kdy skutkové i právní závěry soudu I. stupně byly shledány správnými a všechny napadené výroky ve věci samé byly odvolacím soudem potvrzeny. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou zástupce žalobců za 2 úkony právní služby u každého ze žalobců (vyjádření k odvolání, účast u jednání), při celkové tarifní hodnotě 10 500 Kč po 1 540 Kč za úkon, snížená při zastupování 2 osob vždy o 20 %. Neboli u každého ze žalobců jde o 2 úkony právní služby po 1 232 Kč a pak 2x společný režijní paušál po 300 Kč. K tomu přistupuje náhrada DPH ve výši 1 161 Kč (21 % z 5 528 Kč). Celkovou částku 6 689 Kč jsou žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně k rukám právního zástupce žalobců do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti výroku tohoto rozsudku o potvrzení rozsudku soudu I. stupně o povinnosti žalovaných odstranit okapový svod lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v obec prostřednictvím soudu I. stupně za podmínek dle § 237 o. s. ř. Proti ostatním výrokům tohoto rozsudku dovolání není přípustné.