15 Co 365/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Ožvalda a soudců JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Alicí Benešovou sídlem Míru 21/17, 337 01 Rokycany proti žalované: Jméno žalované., IČ IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. Janem Úlehlou sídlem Krajinská 224/37, 370 01 České Budějovice o uložení povinnosti vystavit daňový doklad a o vydání předmětu koupě o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 8. 2024 č. j. 10 C 61/2023-193

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 10 345,50 Kč k rukám Mgr. Alice Benešové do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalované povinnost vystavit daňový doklad-fakturu, kterou bude žalobkyni fakturována kupní cena za prodej přepravníku hospodářských zvířat Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ve výši 175 000 Kč bez DPH se lhůtou splatnosti do 14 dnů ode dne vystavení faktury, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Současně žalované uložil povinnost vydat žalobkyni předmět koupě – přepravník hospodářských zvířat Anonymizováno do 3 měsíců od zaplacení jeho kupní ceny žalobkyní. Žalované pak uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 97 334,56 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Ve věci rozhodoval již podruhé, když i rozsudkem ze 6. 12. 2023 žalobě plně vyhověl. Kromě jiného dovodil, že žalobkyně přijala návrh kupní smlouvy na prodej přepravníku, zaslaný žalovanou e-mailem 21. 10. 2021, e-mailovou zprávou z následujícího dne ve znění „Děkuji a přeji hezký víkend“. Usnesením krajského soudu z 15. 4. 2024 byl uvedený rozsudek zrušen, neboť uvedené sdělení nelze pokládat za řádnou akceptaci návrhu smlouvy ve smyslu § 1735 o. z. Je tak nutno posoudit, zda souhlas vůči žalované nebyl učiněn jiným způsobem, když žalobkyně tvrdí, že podepsanou kupní smlouvu zaslala žalované obratem poštou, což žalovaná popírá. V dalším odvolací soud souhlasil s hodnocením důkazů ze strany soudu I. stupně i s jeho skutkovým závěrem o tom, že tvrzení žalované o chybě v psaní při vyhotovení návrhu kupní smlouvy v označení jejího předmětu (typ přepravníku Anonymizováno) lze pokládat za vyloučené.

3. V dalším průběhu řízení účastníci další důkazy nenavrhovali, takže soud I. stupně v návaznosti na uvedené provedl nové hodnocení důkazů. Přímým důkazem o tom, že žalobkyně poštovní zásilku obsahující kupní smlouvu opatřenou jejím podpisem žalované odeslala, je účastnická výpověď žalobkyně. V ní jednoznačně uvedla, že po obdržení návrhu kupní smlouvy ji vytiskla, podepsala a obyčejnou poštou poslala žalované zpět, když současně smlouvu e-mailem zaslala i jméno FO (jehož společnost právnická osoba vyřizovala dotaci). Proti tomu jednatelka žalované Anonymizováno. adresa ve své výpovědi popřela doručení této smlouvy. V rámci hodnocení těchto důkazů Anonymizováno okresní soud z výsledku předchozího řízení, v němž soudy obou stupňů shledaly výpověď jednatelky žalované jako nevěrohodnou. Naopak výpověď žalobkyně nevykazuje známky zamlčování či zkreslování informací. Je i v souladu se svědeckou výpovědí tituly před jménem jméno FO, který potvrdil, že on podepsanou kupní smlouvu od žalobkyně obdržel. Okolnost, že žalobkyně použila rozdílný způsob doručení podepsané smlouvy u žalované a u tituly před jménem jméno FO, nevyvrací uvedený závěr, když ve vztahu k žalobkyni se jedná o 2 subjekty s odlišným postavením. Kromě toho okresní soud pokládá za podstatné i to, že procesní stanovisko žalované je rozporné s jejím faktickým jednáním v době po podpisu smlouvy. Na straně jedné tvrdila, že písemně podepsanou smlouvu obdržela až od zástupkyně žalobkyně 25. 6. 2022, na druhou stranu připouští, že již v květnu 2022 sama oslovila žalobkyni s možností dodání přepravníku (byť jiného typu). To potvrdila i žalobkyně, když uvedla, že jí 15. 5. 2022 oslovila p. adresa, že má pro ni připravený přepravník, ale že z její strany byla chyba, má připravený jiný přepravník, než je uvedený ve smlouvě. Tomu odpovídá i obsah e-mailové zprávy zaslané žalovanou žalobkyni 16. 5. 2022, že přepravník Anonymizováno je připraven k převzetí. Z toho je zjevné, že to byla sama žalovaná, kdo měla zájem žalobkyni přepravník dodat, a to právě na základě předmětné kupní smlouvy. Musela si tedy být vědoma toho, že tato smlouva stanovící jí tyto povinnosti byla mezi účastníky uzavřena. I z toho lze dovozovat, že zásilka obsahující žalobkyní podepsanou smlouvu byla žalované doručena. Tím je dostatečně určitě vyjádřen souhlas s obsahem navrhované smlouvy. Mezi účastníky tedy byla uzavřena kupní smlouva na dodání přepravníku typu Anonymizováno za kupní cenu 175 000 Kč bez DPH. Žalovaná dosud nedostála svým povinnostem z této smlouvy, konkrétně povinnosti vystavit žalobkyni daňový doklad. Povinnost vydat žalobkyni předmět koupě byla žalované uložena rovněž z důvodu předejití vzniku dalšího sporu mezi účastníky po zaplacení kupní ceny žalobkyní, když postoj žalované je dlouhodobě takový, že odmítá z uzavřené kupní smlouvy plnit. Tato povinnost žalované byla navázána na zaplacení kupní ceny žalobkyní, lhůta k plnění je pak stanovena v délce 3 měsíců, kterou jednatelka žalované označila jako běžnou objednací lhůtu tohoto stroje.

4. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná, která žádala změnu rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta. Nesouhlasí se závěry soudu I. stupně, neboť jsou zcela v rozporu s obsahem provedených důkazů. Předně odmítá závěr o obecné věrohodnosti žalobkyně a o obecné nevěrohodnosti žalované. Není zřejmé, jak má souviset obsah výpovědi jednatelky žalované s povinností žalobkyně prokázat uzavření předmětné smlouvy, tedy jak mohou nepřesnosti ve výpovědi jednatelky ohledně zpracování nabídek pro žalobkyni automaticky činit věrohodné pouhé holé tvrzení žalobkyně o odeslání smlouvy zpět žalované. Již v dopise z 15. 6. 2022 bylo žalobkyni sdělováno, že nikdy nezaslala žalované akceptaci smlouvy. Soud I. stupně nepřihlédl i k dalším okolnostem. Žalobkyně zřetelně používala ke komunikaci e-mail. Svědkovi Kučerovi kupní smlouvu podepsanou oběma stranami zaslala e-mailem. Je tak naprosto nelogické, že za této situace by žalované smlouvu posílala obyčejnou poštovní zásilkou. Úvaha okresního soudu, že to lze vysvětlit odlišným postavením žalované a společnosti právnická osoba, je nelogická a spekulativní. Navíc soud při hodnocení věrohodnosti žalobkyně nebral v potaz, že nedokázala vysvětlit, proč požadovala dodání Anonymizováno určitých technických parametrů, které odpovídají menšímu typu, že toto nikdy nezměnila, že se řadu měsíců nezajímala o požadovanou věc apod. Současně okresní soud zaměňuje pouhé odeslání sporné zásilky za její doručení, když teprve doručením by nastaly právní účinky. Pokud pak jde o jednání mezi účastníky v květnu 2022, svědčí pouze o tom, že žalovaná nabízela žalobkyni dodání menšího typu přepravníku, který ve skutečnosti po celou dobu požadovala. Z toho nelze dovozovat, že žalovaná by tímto způsobem chtěla plnit z předmětné smlouvy. Tyto okolnosti nemohou ani prokazovat shodnou vůli stran k uzavření kupní smlouvy. Dále žalovaná procesně namítla, že pokud je požadováno uložení její povinnosti vystavit daňový doklad, nemůže být současně žalováno na dodání předmětu smlouvy, neboť to má z hlediska hmotného práva vazbu na zaplacení kupní ceny. Buď měla žalobkyně žalovat pouze vyúčtování ceny nebo měla žalobní petit spojit s jejím zaplacením, ani jedno však není splněno. V návaznosti na to se okresní soud dopustil procesního pochybení, pokud sám doplnil ve svém výroku vydání věci ve vazbě na zaplacení kupní ceny, což je překročení žalobního petitu, k němuž nebyl oprávněn. Vedlo by to rovněž k tomu, že exekuční řízení by mělo mít jakési 2 fáze, což si nelze představit.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí, neboť odvolání nepokládá za důvodné. Nepřináší řádnou odvolací námitku, je postaveno spíše na domněnkách a spekulacích. Soud I. stupně v logické souvislosti vyhodnotil jednání žalované a sled událostí. Bylo prokázáno uzavření kupní smlouvy, vědomí o akceptaci nabídky vyplynulo i z jednání samotné žalované. Okolnost, že se žalovaná snažila vymanit ze své povinnosti dodat stroj za pro ni nevýhodnou cenu, není rozhodující. Tvrzení o tom, že nabídka smlouvy nebyla akceptována, přichází až jako obrana proti předžalobní výzvě a je nutno jí pokládat za účelovou. V rámci své procesní obrany pak žalovaná argumentovala i listinami odlišnými od těch, které byly dodány jako podklad do výběrového řízení. Tyto podklady i kupní smlouvu na Anonymizováno připravovala sama žalovaná.

6. Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a k projednání věci nařídil jednání. To proběhlo bez žalující strany, když její žádost o odročení jednání byla usnesením z 7. 1. 2025 zamítnuta (co do důvodů lze odkázat na toto rozhodnutí). Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

7. S ohledem na protichůdnost v základních skutkových tvrzeních obou stran bylo již při předešlém rozhodování, ale i nyní evidentní, že rozhodnutí ve věci samé závisí v prvé řadě na vyhodnocení provedených důkazů a z toho přijatých skutkových zjištění. Tomu se soud I. stupně z větší části věnoval již v prvním rozhodnutí ze 6. 12. 2023. A správnost tohoto postupu zkoumal, při odvolacích námitkách ze strany žalované, již odvolací soud v usnesení z 15. 4. 2024, kde se jednak obecně ztotožnil se skutkovými zjištěními okresního soudu jako správnými a podloženými, jednak konkrétně vyloučil žalovanou tvrzenou chybu v psaní v označení předmětu smlouvy (Anonymizováno). Jelikož v dalším průběhu řízení nedošlo k posunu ve skutkovém stavu, je třeba konstatovat, že ani soud I. stupně neměl důvod přehodnocovat své dříve přijaté skutkové závěry, ani odvolací soud nemá důvod nevycházet z popsaných závěrů (body 5. – 7. odůvodnění jeho usnesení). Soud I. stupně pak v dalším průběhu řízení respektoval i další závěry respektive pokyny odvolacího soudu. Usnesením odvolacího soudu bylo uzavřeno, že e-mailová zpráva s textem „Děkuji a přeji hezký víkend“ nepostačuje k naplnění požadavku zákona o akceptaci nabídky smlouvy, takže je nutno se skutkově věnovat tomu, zda je prokázané tvrzení žalobkyně o zaslání podepsané kupní smlouvy poštou žalované. A to soud I. stupně v napadeném rozhodnutí rozebírá, a to způsobem, který lze pokládat za podrobný a úplný, podložený i logický.

8. Již v usnesení z 15. 4. 2024 bylo uvedeno, že skutkovou instancí je vždy soud I. stupně a odvolacímu soudu přísluší nikoliv hodnotit důkazy, které sám neprováděl, ale zkoumat správnost procesu hodnocení důkazů. Jestliže okresní soud v něm postupoval v souladu s procesními pravidly, jestliže respektoval zásady pro hodnocení důkazů plynoucí zejména z § 132 o. s. ř., jestliže z jednotlivých důkazů vyvodil zjištění odpovídající jejich obsahu, jestliže hodnotil důkazy i navzájem, a to v logických souvislostech, jestliže v rámci toho neopomněl žádnou relevantní skutečnost, jež vyšla v řízení najevo, a jestliže tento jeho postup nepostrádá také odpovídající hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti, pak odvolací soud jako soud přezkumný nemá důvod pokládat přijaté skutkové závěry za nesprávné. právnická osoba věc je dále třeba připomenout, že ve smyslu § 125 o. s. ř. je důkazním prostředkem vše, co je způsobilé pro zjištění skutkového stavu. Soud není dokonce omezen ani důkazními prostředky vymezenými v § 126 – 131 o. s. ř., ale může využít i důkazní prostředky jiné. Ty se rozlišují na přímé a nepřímé. První z nich přímo potvrzují či vyvracejí tvrzení o rozhodné skutečnosti. Nepřímé důkazy (indicie) naopak potvrzují či vyvracejí skutečnost, která sice není znakem skutkové podstaty aplikované normy, ale je z ní možno dovodit závěr o skutečnosti, která již takovým znakem je. Jedním ze základních druhů důkazů je i výpověď účastníka, ke které lze přistoupit za podmínek vymezených v § 131 odst. 1 o. s. ř. Tyto podmínky byly v daném případě splněny. A byť je na straně jedné výslech účastníka důkazem zpravidla podpůrným, na straně druhé přirozeně není vyloučeno ani z hlediska § 125 o. s. ř., ani z hlediska § 132 o. s. ř., aby ve spojení s dalšími zjištěními, přímými i nepřímými, mohl být přijat závěr o prokázání rozhodné skutečnosti na základě k. j. tohoto důkazu.

9. Při tomto procesním východisku odvolací soud může jenom znovu konstatovat, že v úvahách okresního soudu (viz body 6. a 7. odůvodnění jeho rozhodnutí) nenachází žádnou úvahu, která by nebyla podložena, která by byla nelogická a která by nezapadala do řetězce přímých a nepřímých zjištění, na základě kterých dovodil soud I. stupně prokázání odeslání i doručení podepsané kupní smlouvy žalobkyní žalované. S takto zjištěným skutkovým stavem se tak může ztotožnit, přičemž k odvolacím námitkám je možné dodat následující.

10. Jestliže z určitého důkazu plynou údaje pro některou z rozhodných skutečností, tak přece i ten souvisí se všemi dalšími, které obsahují rovněž nějaký údaj k dané rozhodné skutečnosti. Pokud se tudíž jednatelka žalované ve své účastnické výpovědi vyjadřovala k otázce doručení kupní smlouvy ze strany žalované, ale i k dalším dílčím rozhodným skutečnostem, pak přece její výpověď souvisí s důkazy dalšími, včetně výpovědi žalobkyně, a je nutno vše v souvislostech a v komplexnosti vyhodnocovat. O to více, když k některým z těchto rozhodných skutečností je tvrzení stran protichůdné a tudíž jedno z nich nemůže být pravdivé. Jestliže soud I. stupně chtěl údaj plynoucí z výpovědi žalobkyně, že podepsanou smlouvu odeslala poštou žalované, pokládat za podložený a hodnověrný, pak přece základem pro jeho posouzení důkazů muselo být logicky jednak dílčí zjištění o věrohodnosti této části výpovědi žalobkyně, stejně jako závěr o obecné věrohodnosti tohoto důkazu, ve srovnání s důkazy dalšími, včetně výpovědi jednatelky žalované. Jinak by nebylo možné hovořit o tom, že důkazy byly hodnoceny v celé své šíři a v komplexnosti. Také proto je tento postup soudu I. stupně procesně správný.

11. Již výše bylo zmíněno, že odvolací soud ani nyní nemá důvod měnit svůj závěr o správnosti skutkových závěrů okresního soudu, jehož součástí již v prvním rozsudku byl i závěr o věrohodnosti výpovědi žalobkyně, na rozdíl od výpovědi žalované. Na straně jednatelky žalované nešlo o „nepřesnosti“, ale o nepravdy, a věrohodné není „holé tvrzení“ žalobkyně o odeslání smlouvy, ale je věrohodná tato část její výpovědi, ve spojení se skutečnostmi a úvahami, jež soud I. stupně správně a podloženě dovodil ve výše uvedené části odůvodnění svého rozhodnutí. Součástí toho je i vyhodnocení jednání obou účastnic v květnu 2022. Lze připomenout spontánní část výpovědi jednatelky žalované, která hovořila o tom, že následně (po odeslání návrhu kupní smlouvy) „bylo tedy ticho po pěšině až asi na jeden telefonát. Pak až se mi ozvala právní zástupkyně žalobkyně. Žádná jednání o výměně typu přepravníku neproběhla“, přičemž pak k dotazu soudu sdělila, že po odeslání návrhu kupní smlouvy „se nedělo nic. Chybu v kupní smlouvě jsem zjistila asi až po výzvě právní zástupkyně žalobkyně“. V další části výpovědi (k dotazům protistrany) však připustila, že v rámci „jednoho nebo dvou telefonů jsme se bavili o dodání přepravníku“, přičemž chybu v jeho označení zjistila v rámci této komunikace, nikoliv až po výzvě zástupkyně žalobkyně. Další důkazy však ještě posunuly takto připuštěný skutkový děj ze strany žalované. Zásadní je především to, že celá tato komunikace v květnu 2022 byla zahájena z iniciativy jednatelky žalované, nikoliv žalobkyně. Jestliže to byla tudíž žalovaná, která se žalobkyni ozvala, dokonce přímo s informací, že je pro ni už připraven přepravník k převzetí, pak soud I. stupně naprosto logicky dovodil, že toto její jednání muselo být právě na základě předmětné kupní smlouvy, kterou musela mít k dispozici s podpisem obou stran, protože jinak si rozumně její jednání vysvětlit nelze (a je vedlejší, zda v rámci tohoto zjistila jí tvrzenou chybu v označení přepravníku). Tím soud I. stupně mohl logicky také dovodit, že poštovní zásilka s kupní smlouvou podepsanou žalobkyní musela být žalované nejenom odesláno, ale i doručena.

12. Při takto zjištěném skutkovém stavu nemůže být nyní již pochyb také o správnosti právního závěru o důvodnosti žaloby u obou žalobních nároků. Procesní námitky žalované vůči nim také neobstojí. Lhůta k plnění nepředstavuje tu část žalobního petitu, kterou by byl soud vázán ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. Pokud soud I. stupně stanovil, že žalovaná je povinna vydat přepravník „do 3 měsíců od zaplacení jeho kupní ceny žalobkyní“ (na rozdíl od návrhu žalobkyně na lhůtu 3 týdnů od právní moci rozsudku), jde o stanovení splatnosti uložené povinnosti podle § 160 odst. 1 o. s. ř. V rámci toho může soud na základě konkrétních a zdůvodněných okolností přistoupit nejenom k delší lhůtě splatnosti stanovené povinnosti, ale i k odlišnému stanovení jejího počátku než od právní moci rozsudku. Soud I. stupně zde svůj postup rozumně zdůvodnil. Vázal splnění uvedené povinnosti na splnění odkládací podmínky – zaplacení kupní ceny, ve shodě se smluvním ujednáním. Pro případné exekuční řízení to znamená pouze tolik, že žalobkyně bude muset při případném svém návrhu doložit, v rámci zkoumání vykonatelnosti druhého výroku ve věci samé, i skutečnost, zda tuto podmínku a kdy splnila. Případné exekuční řízení by nemělo „dvě fáze“, jak namítá žalovaná, ale dvě samostatná řízení, protože každá z uložených povinností má samostatný skutkový základ (byť vychází z jedné smlouvy) a odlišnou lhůtu splatnosti, přičemž ke splatnosti druhé povinnosti (vydání přepravníku) může dojít až poté, co bude splněna (dobrovolně či exekučně) první uložená povinnost (vystavit daňový doklad). A opět není nikterak v rozporu s procesními pravidly, aby výrok rozsudku ukládal více obsahově rozdílných povinností.

13. Z těchto důvodů byl rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. potvrzen v celém rozsahu, včetně výroku o nákladech řízení, u něhož také soud I. stupně nepochybil ani procesně, ani věcně.

14. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni také právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty byly uplatněny pouze za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání) v hodnotě 8 100 Kč, spolu s režijním paušálem 450 Kč. K tomu přistupuje náhrada DPH 1 795,50 Kč. Celkovou částku 10 345,50 Kč je žalovaná povinna uhradit v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně za podmínek dle § 237 o. s. ř.