15 Co 367/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně Anonymizováno zastoupena advokátem Mgr. Jozefem Barátem sídlem Bachmačské náměstí 310/2, Dejvice, 160 00 Praha 6 proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované JUDr. Pavlem Novákem sídlem Bartákova 1107/40, Krč, 140 00 Praha 4 o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 28. srpna 2024, č. j. 10 C 28/2024-75

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce 5 789 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce , Jméno advokáta B, .

1. Shora citovaným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu žalobkyně, jíž se domáhala uložení povinnosti žalované, aby jí zaplatila částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 4. 11. 2023 do zaplacení (výrok I.), a současně žalobkyni uložil, aby nahradila žalované náklady řízení v částce 15 044,15 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).

2. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila přijetím částky 30 000 Kč, kterou jí zaplatila nad rámec toho, co jí měla vrátit z bezúročné zápůjčky ve výši 250 000 Kč v rámci soudního řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 313/2021 (na úhradu zápůjčky zaplatila žalobkyně dne 24. 8. 2021 částky 250 000 Kč a 30 000 Kč, dne 8. 3. 2022 příslušenství ve výši 8 322,24 Kč a dne 5. 4. 2022 náklady soudního řízení ve výši 39 526 Kč). Zaplacení částky 30 000 Kč nebylo v daném řízení žádným způsobem zohledněno, a proto byla žalobkyní zaplacena bez právního důvodu. Žalobkyně odmítla, že by žalovaná započetla částku 30 000 Kč na svoji jinou pohledávku vůči žalobkyni vzniklou v souvislosti s odstoupením žalované od smlouvy o dílo na rekonstrukci jejího rodinného domu, přičemž spor vedený ohledně této smlouvy o dílo před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 247/2022 skončil smírem uzavřeným 2. 6. 2023, podle kterého žalobkyně žalované zaplatila 10 000 Kč.

3. Poté, co soud I. stupně ve věci provedl dokazování, po skutkové stránce dovodil, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalovaná poskytla žalobkyni platbami ze dne 5. 8. 2019 ve výši 150 000 Kč a ze dne 6. 8. 2019 ve výši 100 000 Kč celkem částku 250 000 Kč. Dále byla mezi účastnicemi uzavřena smlouva o dílo, na jejímž základě žalovaná zaplatila žalobkyni zálohy na provedení díla v celkové částce 450 000 Kč, a to platbami ze dne 21. 8. 2019 ve výši 20 000 Kč, ze dne 29. 8. 2019 ve výši 100 000 Kč, ze dne 5. 9. 2019 ve výši 100 000 Kč, ze dne 16. 9. 2019 ve výši 100 000 Kč, ze dne 27. 9. 2019 ve výši 100 000 Kč a ze dne 30. 10. 2019 ve výši 30 000 Kč. Vrácení zápůjčky ve výši 250 000 Kč a části zaplacených záloh na provedení díla ve výši 230 000 Kč se pak žalovaná domáhala proti žalobkyni v rámci dvou soudních řízení vedených Obvodním soudem pro Prahu 9. V řízení pod sp. zn. 9 C 313/2021 o zaplacení zápůjčky již existoval mezi účastnicemi spor o to, na úhradu jaké pohledávky žalované vůči žalobkyni je zaplacení částky 30 000 Kč určeno. Zatímco žalobkyně tvrdila, že se jedná o úhradu pohledávky žalované z titulu smlouvy o zápůjčce, žalovaná tvrdila, že tuto platbu ze strany žalobkyně započetla na své nároky vůči žalobkyni ze smlouvy o dílo, když její výše odpovídá poslední části zálohy na provedení díla, kterou žalovaná zaplatila žalobkyni dne 30. 10. 2019. V následně podané žalobě u Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 52 C 247/2022 požadovala žalovaná po žalobkyni vrácení části složených záloh, včetně poslední zálohy ve výši 30 000 Kč, zaplacených dle smlouvy o dílo. V rámci smírného jednání účastnic u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 2. 6. 2023 právní zástupce žalobkyně sám navrhl, aby si žalovaná ponechala částku 30 000 Kč, která jí byla v původním řízení o vrácení zápůjčky žalobkyní zaplacena, aniž by však její zaplacení bylo v tomto řízení jakkoliv zohledněno, čímž by došlo k vypořádání nároku žalované v daném řízení o zaplacení jejích nároků ze smlouvy o dílo, a to bez další kompenzace ze strany žalobkyně. Poté žalobkyně souhlasila se zaplacením částky 10 000 Kč žalované a v tomto smyslu byl také mezi účastnicemi uzavřen smír a soudem schválen. Z obsahu přednesu zástupců obou stran zachyceného na zvukovém záznamu jednání jednoznačně vyplývá, že částku 10 000 Kč se žalobkyně zavázala zaplatit žalované nad rámec částky 30 000 Kč, kterou již žalovaná v době uzavření smíru disponovala. Výše částky, kterou se žalobkyně uzavřeným smírem zavázala žalované na její nároky ze smlouvy o dílo zaplatit, tedy zohledňuje již provedenou úhradu částky 30 000 Kč žalobkyní, byť usnesení o schválení smíru o této částce, která nebyla předmětem řízení, výslovně nehovoří.

4. Pro právní posouzení věci považoval soud I. stupně za podstatné, že v průběhu řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 313/2021 žalobkyně zaplatila žalované částku 30 000 Kč a ta nebyla použita na úhradu dluhu žalobkyně vůči žalované ze smlouvy o zápůjčce, oproti čemuž žalovaná již v uvedeném řízení tvrdila, že proti této částce započetla svoji pohledávku vůči žalobkyni odpovídající poslední složené záloze na provedení díla ve výši 30 000 Kč. Ovšem provedení tohoto zápočtu žalovaná nedoložila a skutečně tak disponovala uvedeným finančním obnosem bez spravedlivého důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Nicméně tento stav již netrvá, neboť v následném řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 247/2022 si účastnice ujednaly započtení vzájemných pohledávek, konkrétně pohledávky žalobkyně vůči žalované ve výši 30 000 Kč proti pohledávce žalované vůči žalobkyni z titulu smlouvy o dílo ve výši 230 000 Kč, a výsledkem byl smír, v němž se žalobkyně zavázala zaplatit žalované částku 10 000 Kč. Tím došlo k zápočtu vzájemných pohledávek účastnic dohodou ve smyslu § 1991 o. z. a ke zrušení pohledávky žalobkyně vůči žalované ve výši 30 000 Kč. Proto byla žaloba žalobkyně zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Namítla v něm neurčitost, rozpornost a neúplnost odůvodnění napadeného rozsudku, a tudíž jeho nepřezkoumatelnost, neboť soud I. stupně se zaměřil pouze na zvukový záznam ze soudního jednání ze dne 2. 6. 2023, ze kterého navíc učinil i nesprávné závěry. Žalobkyně tak nesouhlasí s jeho závěry, že by z obsahu přednesů zástupců účastnic v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 247/2022 dne 2. 6. 2023 mělo jednoznačně vyplývat, že částku 10 000 Kč se žalobkyně zavázala zaplatit žalované nad rámec částky 30 000 Kč, kterou již žalovaná v době uzavření smíru disponovala. Při důkladném poslechu zvukového záznamu je nutno konstatovat, že o částce 30 000 Kč mluví pouze právní zástupce žalobkyně, který jako první návrh přednesl, že žalovaná si ponechá částku 30 000 Kč a žalobkyně už ničeho nebude hradit. Tento návrh ale žalovaná, respektive soudkyně, odmítla. Následně právní zástupce žalobkyně odkazoval na dopis (ve skutečnosti se jednalo o protokol z jednání ze dne 19. 1. 2022 v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 313/2021), ve kterém právní zástupce žalované mluvil v minulém čase o zápočtu částky 30 000 Kč proti poslední platbě dle smlouvy o dílo. V další části jednání se však o této částce při uzavřeném smíru nemluvilo. Tedy ze strany žalované nedošlo k zápočtu částky 30 000 Kč proti nárokům vůči žalobkyni ze smlouvy o dílo. Sama soudkyně ve zvukovém záznamu uvádí, že jí žádné další spory nezajímají, tedy jinými slovy ji nezajímá ani částka 30 000 Kč. Podle názoru žalobkyně, pokud by měla být tato částka použita v rámci soudního smíru, musela by být předmětem řízení a rovněž by musela být obsažena v uzavřeném soudním smíru. Pokud tedy žalovaná neprokázala započtení částky 30 000 Kč proti svým nárokům ze smlouvy o dílo, bezdůvodně se na úkor žalobkyně obohatila a měla by jí být uložena povinnost k vrácení této částky. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná považovala napadený rozsudek za věcně správný. V bodech 4. a 5. rozsudku je uvedeno skutkové zjištění, že z hlediska smluv o zápůjčce a o dílo byly posílány předžalobní výzvy žalované žalobkyni, ale ty se vracely jako nedoručené. Nicméně 29. 7. 2021 zaslala žalovaná žalobkyni písemné odstoupení od smlouvy o dílo, v němž žádá vrácení všech dlužných částek z titulu smlouvy o dílo. Mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že tato zásilka byla žalobkyni doručena. Pokud tedy dne 24. 8. 2021 došlo k zaplacení částek 250 000 Kč a 30 000 Kč bez udání nějaké specifikace, tak jediným dopisem, který byl žalobkyni skutečně doručen, bylo odstoupení žalované od smlouvy o dílo s výzvou k úhradě dlužné částky, přičemž na základě tohoto dokumentu žalobkyně zaplatila. Pakliže někdo zaplatí dluh na základě výzvy, dluh zaniká (jde o 30 000 Kč). Byť žalovaná ve druhé žalobě (sp. zn. 52 C 247/2022) z titulu odstoupení od smlouvy o dílo požadovala tuto částku zaplatit, spor skončil smírnou cestou. Samotný právní zástupce žalobkyně na jednání v uvedené věci dne 2. 6. 2023 zmínil částku 30 000 Kč a nad její rámec ještě vyjednali zaplacení 10 000 Kč. Při soudním jednání zaznělo, že žalovaná chtěla, aby skončily všechny spory.

7. Odvolání bylo podáno včas, k tomu oprávněnou osobou. Proto odvolací soud projednal věc dle § 212 o. s. ř. a přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu.

8. Při odvolacím jednání byly účastnice seznámeny s právním názorem odvolacího soudu, podle kterého by bylo možné posoudit obsah smíru uzavřeného v řízení sp. zn. 52 C 247/2022 jako dohodu o narovnání dle § 1903 a násl. o. z. K tomu žalobkyně uvedla, že v řízení sp. zn. 9 C 313/2021 zaplatila dlužnou částku, dopočítané úroky z prodlení a náklady řízení. Z opatrnosti zaplatila ještě 30 000 Kč, ale již tehdy uváděla, že se jedná o částku spornou. Ohledně ní nikdy nedošlo ze strany žalované k zápočtu. V usnesení o schválení smíru sp. zn. 52 C 247/2022 je uvedeno, že se týká všech smluv o dílo uzavřených mezi účastnicemi. Nejde o generální narovnání, tedy že by se týkalo i jiných smluv. I po uzavření smíru byl právní zástupce žalované upozorňován, že částka 30 000 Kč ještě bude řešena. Nikdy nezaznělo, nechte si 30 000 Kč a navrch ještě 10 000 Kč.

9. Žalovaná k věci dodala, že jediná doručená výzva žalobkyni byla na zaplacení částek ze smlouvy o dílo, jejíž součástí bylo i 30 000 Kč. Výslovně bylo uváděno (v souvislosti s uzavřením smíru), ať již vše skončí. Nedává smysl, aby žalobkyně měla zaplatit žalované dle smíru 10 000 Kč a nevyřešena zůstala částka 30 000 Kč, kterou žalovaná disponovala.

10. Odvolání není důvodné.

11. Soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu (ostatně výtky ohledně neprovedení nějakých navržených důkazů nezazněly) a důkazy následně hodnotil dle § 132 o. s. ř. jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech. Na podkladě toho přijal odpovídající a přesné skutkové závěry o dané věci. Tyto podrobně popsal v odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž se zabýval i námitkami účastnic. Nelze proto přisvědčit odvolacím námitkám žalobkyně o nedostatcích odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. To plně vyhovuje náležitostem stanoveným v § 157 odst. 2 o. s. ř. Rovněž tak nelze přisvědčit názoru žalobkyně, že se soud I. stupně zaměřil pouze na zvukový záznam ze soudního jednání ze dne 2. 6. 2023 (byť průběh tohoto jednání byl skutečně pro rozhodnutí v dané věci nakonec klíčový). Z podrobného odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá i pečlivé hodnocení dalších skutečností týkajících se jak smlouvy o půjčce, tak i smlouvy o dílo, uzavřených mezi účastnicemi, které soudnímu jednání ze dne 2. 6. 2023 předcházely. Proto odvolací soud na přesvědčivé a úplné odůvodnění skutkových závěrů soudu I. stupně odkazuje.

12. Ke klíčovému průběhu soudního jednání u Obvodního soudu pro Prahu 9 ve věci sp. zn. 52 C 247/2022, které bylo zakončeno schválením smíru, odvolací soud dodává následující. Pokud žalobkyně i nadále setrvává na svém stanovisku, že v průběhu uvedeného jednání nedošlo mezi účastnicemi k dohodě o tom, že si žalovaná ponechá částku 30 000 Kč a navíc v rámci uzavřeného smíru jí žalobkyně na vypořádání všech nároků ze smlouvy o dílo uhradí ještě 10 000 Kč, nemůže ani odvolací soud této její interpretací průběhu jednání přisvědčit. Žalobkyně dle zvukového záznamu nejprve sama navrhovala, aby si žalovaná ponechala částku 30 000 Kč (to znamená, že žalované, která v uvedeném řízení uplatnila nárok na vrácení části zaplacených záloh na provedení díla ve výši 230 000 Kč, by nic neplatila). Za situace, kdy ze strany soudu bylo účastnicím poté sděleno, že nelze uzavřít smír a vypořádání s nulovou hodnotou, došlo mezi účastnicemi k dohodě o tom, že žalobkyně žalované uhradí 10 000 Kč. Byl-li předmětem řízení požadavek žalované na zaplacení 230 000 Kč, právní zástupce žalované v průběhu jednání, které bylo dvakrát přerušeno za účelem projednání podmínek smíru právními zástupci s nepřítomnými účastnicemi telefonicky, signalizoval ústupky žalované ze žalobního nároku, je zcela nelogické, aby žalovaná přistoupila na smír spočívající v tom, že obdrží pouze 10 000 Kč (a nevyřešena zůstane částka 30 000 Kč), přestože sama žalobkyně nabízela původně na vyrovnání částku 30 000 Kč. Pokud žalovaná chtěla spory mezi účastnicemi vyřešit v tomto jediném řízení sp. zn. 52 C 247/2022, byl již v předchozím řízení sp. zn. 9 C 133/2021 (jak správně zjistil soud I. stupně) mezi účastnicemi spor o to, na úhradu jaké pohledávky žalované je zaplacení částky 30 000 Kč určeno (žalovaná tvrdila, že tuto platbu započetla na své nároky ze smlouvy o dílo, resp. v odvolacím řízení zdůrazňovala, že šlo o platbu reagující na odstoupení žalované od smlouvy o dílo). Pokud tedy dle smíru schváleného dne 2. 6. 2023 v řízení sp. zn. 52 C 247/2022 měly být zaplacením částky 10 000 Kč vyrovnány všechny spory účastnic, týkající se všech uzavřených smluv o dílo k nemovitosti rodinného domu , adresa, , není v rozporu s takto vymezeným obsahem smíru ani to, že jím byla vyřešena i sporná částka 30 000 Kč, kterou žalovaná od samého počátku vztahovala k této smlouvě o dílo. Odvolací soud proto považuje za důkazně podložený závěr soudu I. stupně, že v rámci soudního smíru se žalobkyně zavázala zaplatit žalované částku 10 000 Kč nad rámec částky 30 000 Kč, kterou již žalovaná v době uzavření smíru disponovala, byť usnesení o schválení smíru o této částce výslovně nehovoří. Proto odvolací soud neshledal ani žádné důvody pro opakování důkazu zvukovým záznamem průběhu jednání dne 2. 6. 2023 ve věci sp. zn. 52 C 247/2022.

13. K právnímu posouzení této skutkové situace považuje odvolací soud za vhodné poukázat na právní povahu soudního smíru. Jde o dohodu uzavřenou v průběhu řízení, kterou si účastníci upravují svá práva a povinnosti. Soudní smír má základ v hmotném právu a jeho podkladem může být jakákoliv smlouva účastníků. Narovnání je dohoda účastníků závazkového vztahu, kterou odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují novými. Sporností nebo pochybností – pojmovými znaky narovnání – se rozumí rozdílný názor účastníků na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu. Právo je sporné, pokud je určitá otázka s ním spojená předmětem různých názorů (neshody) účastníků. O pochybnost se jedná tehdy, je-li určitá otázka spojená s právem pro účastníky nejistá. Spornost i pochybnost jsou z podstaty věci výhradně subjektivní kategorie a mohou se týkat otázek skutkových i právních (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3141/2020-II.)

14. S ohledem na shora popsané skutkové závěry se odvolací soud neztotožňuje s právním názorem soudu I. stupně, že v době uzavírání smíru ve sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 247/2022 došlo k dohodě účastnic o zápočtu jejich pohledávek (ve smyslu § 1991 o. z.), neboť žádný výslovný souhlasný projev vůle účastnic (jejich právních zástupců) v tomto smyslu z průběhu soudního jednání dne 2. 6. 2023 neplyne (jak je namítáno v odvolání žalobkyně). Odvolací soud proto v průběhu odvolacího jednání poučil strany o možném právním hodnocení věci dle § 1903 a násl. o. z. tak, že mezi účastnicemi došlo při jednání Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 2. 6. 2023 k dohodě o narovnání jejich vzájemných práv a povinností, která odstranila neshody mezi nimi související s uzavřenou smlouvou o dílo (v uvedeném řízení žalovanou uplatněný požadavek na vrácení jí zaplacených záloh na provedení díla žalobkyní ve výši 230 000 Kč), a to sjednáním nového závazku, který sporná práva a povinnosti nahradí. Jak je ze skutkových okolností dovozených z provedeného dokazování soudem I. stupně zřejmé, kromě uvedeného sporného žalobního požadavku žalované, sama žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vnesla do jednání účastnic o smírném vyřešení věci záležitost související s její platbou žalované v částce 30 000 Kč. Jelikož smír může svým obsahem překročit rámec předmětu řízení (může se tedy týkat i právního vztahu, který nebyl předmětem řízení – shodně např. Drápal, Bureš a kolektiv, Občanský soudní řád I., § 1 – 200za, 1. vydání 2029, C.H.Beck, str. 643 – 644), účastnicím nic nebránilo v tom, aby v rámci smíru vyřešily i spornost uvedené částky 30 000 Kč (spornost se týkala toho, na jaký závazek žalobkyně byla uhrazena, resp. měla být použita). Protože k tomu dle správných skutkových závěrů soudu I. stupně došlo, uzavřeným soudním smírem majícím povahu dohody o narovnání dle § 1903 a násl. o. z. zanikl nárok žalobkyně na vrácení uplatněné částky 30 000 Kč z tvrzeného titulu bezdůvodného obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.

15. Pokud soud I. stupně takovou žalobu zamítl, odvolací soud napadený rozsudek, byť s jiným právním hodnocením, dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to v celém rozsahu, neboť okresní soud nepochybil ani v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení16. Podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že tyto uložil zaplatit žalobkyni, která se svým odvoláním neuspěla. Náklady žalované představují náklady za právní zastoupení, a to za jeden úkon právní služby spočívající v účasti právního zástupce žalované u jednání odvolacího soudu dne 27. 3. 2025 s odměnou stanovenou dle § 8 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (advokátní tarif, „AT“) v částce 2 300 Kč, jednu náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 AT ve výši 450 Kč, náhradu jízdného z , adresa, a zpět dne 27. 3. 2025 v částce 1 435 Kč, náhradu za promeškaný čas za tuto cestu za 6 půlhodin účtovaných po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 AT, a ze souhrnné částky 4 785 Kč 21% DPH ve výši 1 004 Kč, celkem 5 789 Kč. Tyto náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalované v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 211 o. s. ř.).