Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

15 Co 41/2026

č. j. 15 Co 41/2026-180

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-05-07 · POTVRZENI · ECLI:CZ:KSCB:2026:15.Co.41.2026.180

  1. OS Pelhřimov 4 C 155/2025-105
  2. KS Č. Budějovice 15 Co 41/2026-180
Strojový souhrn generováno LLM

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který zamítl žalobu o vydání bezdůvodného obohacení za užívání části pozemku žalobců požárně nebezpečným prostorem. Soud se opřel o § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož nemůže dojít k bezdůvodnému obohacení, pokud žalovaný neuzavřel žádné užívání cizího pozemku. Důkaz o tom, že stavba byla realizována v souladu se stavebním povolením, byl považován za dostatečný pro odmítnutí nároku. Soud uznal, že žalovaný nezasažený pozemek žalobců nevyužívá a že omezení jejich vlastnického práva není prokázané.

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kosové a soudců JUDr. Roberta Ožvalda a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta, Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno o ochranu vlastnického práva, vydání bezdůvodného obohacení a náhradu škody o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 9. prosince 2025, č. j. 4 C 155/2025-105

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náklady odvolacího řízení v částce 14 464,34 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci a) částku 35 400 Kč a žalobkyni b) částku 23 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení vždy od 18. 3. 2025 do zaplacení a žalobcům uložil, aby žalovanému zaplatili náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce, žalobce a) ve výši 13 422,29 Kč a žalobkyně b) ve výši 8 948,19 Kč.

2. Z jeho odůvodnění plyne, že žalobci požadovali vydání bezdůvodného obohacení za protiprávní užití cizí hodnoty s tvrzením, že žalobci jsou spoluvlastníky nemovitostí parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno v k. ú. adresa a žalovaný vlastníkem sousedního pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno v k. ú. adresa. Žalovaný po nich na jaře 2022 požadoval odsouhlasení projektové dokumentace na stavbu rodinného domu, což žalobci z důvodu, že projektová dokumentace nesplňovala podmínky vyhlášky č. 501/2006 Sb., odmítli. V následném stavebním řízení pak uplatnili připomínky, že navrhovaná stavba nesplňuje minimální odstupovou vzdálenost 7 metrů a že stavba žalovaného zasahuje na jejich pozemek, přesto žalovaný výstavbu domu na svém pozemku zahájil a pokračoval v ní. V důsledku porušení citované vyhlášky žalovaný svévolně, bez souhlasu žalobců a proti jejich vůli používá část jejich nemovitosti pro svou potřebu o ploše 10,1 m² pro požárně nebezpečný prostor. Tím poškozuje práva žalobců, nedotknutelnost jejich vlastnictví a žalovaný se tak na úkor žalobců obohacuje. Žalobci proto požadují finanční náhradu za bezdůvodné obohacení za období od 1. 1. 2025 do 28. 2. 2025 ve výši 59 000 Kč. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že stavbu realizuje na základě pravomocného stavebního povolení a že si není vědom toho, že by do práv žalobce jakkoli zasahoval. V prostoru označeném jako požárně nebezpečný prostor nikdy nic nedělal.

3. Soud I. stupně uvedl, že v řízení nebylo sporu o tom, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky mimo jiné pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, a že tyto dva pozemky spolu bezprostředně sousedí. Žalobci se nyní domáhají vydání bezdůvodného obohacení za protiprávní užívání cizí hodnoty za období od 1. 1. 2025 do 28. 2. 2025. Okresní soud v Anonymizováno již dříve řešil totožný nárok (pouze žalobce Anonymizováno) na vydání bezdůvodného obohacení za protiprávní užívání cizí hodnoty v řízení vedeném pod spisovou značkou Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno za období 1. 9. 2023 do 31. 7. 2024 a v řízení vedeném pod spisovou značkou Anonymizováno právnická osoba/Anonymizováno za období od 1. 8. 2024 do 31. 12. 2024. V obou případech byly žaloby postaveny na stejných skutkových tvrzeních a od projednávané věci se lišily jen obdobím, za které je bezdůvodné obohacení požadováno. V předchozích rozsudcích byl vysvětlen pojem požárně nebezpečného úseku, a rozvedeno, v jakých situacích lze uvažovat o bezdůvodném obohacení. Bylo v nich také vysvětleno, že soudu nepřísluší posuzovat splnění podmínek pro vydání stavebního povolení. Proto i v projednávané věci soud I. stupně vyšel z obecné zásady presumpce správnosti aktu veřejné správy, neposuzoval správnost stavebního povolení a ani neprováděl výslech vedoucího stavebního úřadu či znalecký posudek na posouzení projektové dokumentace. Z aktuálního vyjádření právnická osoba v Anonymizováno ze dne 16. září 2025 vyplývá, že právnická osoba adresa se k žádostem a námitkám žalobců mnohokrát vyjadřoval se závěrem, že není jakýkoliv důvod zahajovat správní řízení o odstranění stavby, když stavba na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno Anonymizováno probíhá dle platného a pravomocného stavebního povolení, které bylo vydáno na podkladě ověřené projektové dokumentace. Z hlediska skutkového tedy měl soud I. stupně za prokázané, že žalovaný na svém pozemku provádí stavbu na základě pravomocného stavebního povolení vydaného Městským úřadem v Anonymizováno, stavebním úřadem dne 28. 3. 2022 pod čj. Anonymizováno/č. účtu/Anonymizováno ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu právnická osoba, odbor územního plánování a stavebního úřadu v adresa ze dne 18. 5. 2022, čj. Anonymizováno/Anonymizováno, jímž bylo rozhodováno o odvolání žalobce a). Krajský úřad, jak plyne z odůvodnění jeho rozhodnutí, se zabýval všemi námitkami žalobců a Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky z podnětu žalobců dne 16. 12. 2022 konstatovalo, že nezjistilo, že by rozhodnutí krajského úřadu bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. K otázce požárně nebezpečného prostoru soud I. stupně opětovně konstatoval, že požárně nebezpečný prostor není nemovitostí, a že dle vyhlášky č. 23/2008 Sb. se jedná o technický parametr stavby, který se posuzuje pro účely požární ochrany a jedná se o zónu okolo stavby, tedy prostor, v němž by mohly nastat nějaké důsledky. Pokud tedy žalovanému bylo vydáno pravomocné stavební povolení, které je pro soud závazné, nelze souhlasit s argumentací žalobců, že žalovaný protiprávně či jakýmkoliv způsobem vůbec užívá část jejich nemovitosti, neboť stavba žalovanému byla řádně povolena, a to včetně existence požárně nebezpečného prostoru zasahujícího na pozemek parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno. Žalovaný se proto nemohl na úkor žalobců nijak obohatit. Ustanovení § 2991 o. z. vyjadřuje obecnou zásadu občanského práva, dle níž se nikdo nesmí obohacovat na úkor jiného. Předmětná norma postihuje základní kvalifikační předpoklady vzniku tohoto závazku, jimiž je získání majetkového prospěchu obohaceným, které se negativně projevuje v majetkové sféře ochuzeného a současně, a k jeho nabytí obohacenému nesvědčil spravedlivý důvod. Ve smyslu uvedeného k na straně žalovaného k žádnému získání majetkového prospěchu vymezením požárně nebezpečného úseku na úkor žalobců nedošlo. Tímto nemůže být jakýsi teoretický zisk z důvodu, že neuzavřel nájemní smlouvu za podmínek, které nastavili žalobci. Žalovaný neužívá žádnou část pozemku žalobců, a ani nedochází k ochuzení žalobců. Tvrzené pocity, obavy, a nejistota pak nejsou tím, z čeho by bylo možné vznik bezdůvodné obohacení dovozovat. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož přiznal náklady řízení úspěšnému žalovanému.

4. Proti tomuto rozsudku podali samostatně odvolání oba žalobci. Žalobkyně b) v něm uvedla, že předchozí spory, na které soud I. stupně odkazuje, nebyly pravomocně skončené a že v jedné z věcí bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu. Žalobkyně b) v nich nebyla účastníkem, a tak se soud měl vypořádat se všemi jejími tvrzeními a nebrat zřetel na dosud nepravomocné rozsudky. Zdůraznila, že žalobou ze dne 10. 8. 2025 doplněnou podáními ze dne 23. 10. 2025, ze dne 9.11. 2025, a ze dne 30. 11. 2025 se domáhala ochrany proti zásahu do jejího vlastnického práva s tím, že žalovaný bez právního důvodu umístil do jí vlastněného prostoru nad částí nemovitosti Anonymizováno/Anonymizováno požárně nebezpečný prostor (PNP) od své stavby prováděné na sousedním pozemku Anonymizováno/Anonymizováno, a v důsledku toho se bezdůvodně obohatil. Okresní soud však nepřihlížel k některým jejím tvrzení, a odchýlil se od judikatury Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu citované v žalobě. V doplnění žaloby ze dne 30. 11. 2025 tvrdila, že žalovaný nestaví stavbu podle výroku rozhodnutí o stavebním povolení, a navrhla k tomu důkazy. Žalovaný ničím nedoložil své tvrzení, že provádí stavbu v souladu se stavebním povolením vydaným dne 28. 3. 2022 pod č. j. Anonymizováno/č. účtu/Anonymizováno. Okresní soud pochybil, pokud po žalovaném žádný důkaz k uvedenému tvrzení nevyžadoval a k tvrzení žalobkyně neprovedl navržený důkaz znaleckým posudkem či výslechem vedoucího stavebního úřadu. Nemohlo být tudíž prokázáno, že žalovanému bylo povoleno umístit PNP od stavby na pozemku č. Anonymizováno/Anonymizováno do prostoru nad částí nemovitosti č. Anonymizováno/Anonymizováno v podílovém vlastnictví žalobců. Ve prospěch žalovaného nelze argumentovat vyjádřením Městského úřadu adresa ze dne 16. 9. 2025, protože není sporu o tom, že stavba probíhá podle ověřené projektové dokumentace, která ale podle judikatury NSS není součástí rozhodnutí o povolení stavby, a sama o sobě nezakládá žalovanému právo stavět, takže nestačí pouhý odkaz na tuto dokumentaci. Pokud okresní soud odkazuje na rozsudek ze dne 2. 6. 2025 čj. Anonymizováno Anonymizováno, žalobkyně b) nebyla účastníkem uvedeného řízení, a navíc není rozsudek v právní moci. Přesto souhlasí s v něm uvedeným názorem, že není v pravomoci soudu rozhodnutí správního orgánu přezkoumávat. Soud se ale nevypořádal s důkazy a tvrzeními žalobkyně b) a ani s dokazováním pravdivosti jejích tvrzení. Citovaný rozsudek je proto postaven pouze na předpokladu, že je pravdivé tvrzení žalovaného, že provádí stavbu podle výroku rozhodnutí o stavebním povolení, a že tvrzení žalobkyně b), že žalovaný stavbu podle výroku stavebního povolení neprovádí, je nepravdivé. Je nepochybné, že žalovaný byl ve stavebním řízení vyloučen z jakéhokoliv užívání pozemku Anonymizováno, včetně prostoru nad ním. Umístění PNP žalovaným do prostoru nad pozemkem ve vlastnictví žalobkyně b) bez jejího souhlasu je tedy porušením zákona a vlastnického práva a výklad soudu, že žalovaný může bez souhlasu vlastníků, pouze na základě projektové dokumentace, umístit PNP do prostoru nad pozemkem ve spoluvlastnictví žalobců, je chybný. Skutečnost, že ve výroku rozhodnutí ze dne 28. 3. 2022 č. j č. účtu o stavebním povolení nejsou uvedeny žádné údaje o povolené stavbě, je problémem žalovaného, který nemá právo žádnou stavbu podle takového rozhodnutí postavit, a celá stavba je tak černou stavbou se všemi důsledky z toho plynoucími. Odvolatelka také nesouhlasí se závěrem, že se žalovaný umístěním PNP do prostoru na části nemovitosti žalobců nijak neobohacuje. PNP je prostor, ve kterém platí určitá režimová opatření, která jsou stanovena v projektové dokumentaci stavby žalovaného a která souvisí s šířením požáru kolem otevřených ploch v obvodových stěnách budovy žalovaného. O jaká konkrétní opatření se jedná, ví pouze žalovaný jako stavebník a tato režimová opatření musí realizovat pouze na svém pozemku a na své náklady. Tyto náklady žalovaný ušetřil, a tím, že PNP umístil do prostoru nad pozemkem Anonymizováno žalobců, se proto obohatil. Žalobkyni b) PNP přináší různá omezení v užívání prostoru, do kterého zasahuje, např. zákaz stavby, snižuje tržní hodnotu celé sousední nemovitosti, a nutí žalobkyni realizovat protipožární opatření, která by měl správně na své náklady realizovat žalovaný. Podle žalobkyně žalovaný předpokládal, že se na úkor žalobců bude umístěním PNP na jejich nemovitosti obohacovat desítky let, aniž by za to žalobcům cokoliv platil. Žalobci nabídli žalovanému uzavření nájemní smlouvy na pronájem části svého prostoru nad svým pozemkem Anonymizováno k účelu umístění PNP žalovaného na jejich nemovitosti do 31. 12. 2025, aby měl žalovaný dostatek času umístění PNP vyřešit tak, aby na nemovitost žalobců nezasahoval; na to žalovaný nereagoval. Odvolatelka proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby ho zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Odvolání žalobce a) bylo prakticky stejného obsahu, proto již nebylo nutné jeho odvolání samostatně interpretovat. To se v podstatě týká i doplnění odvolání ze dne 24. 6. 2026, v němž žalobci znovu zhodnotili věc po právní stránce, a z hlediska skutkového již nic zásadního neuvedli.

5. V doplnění odvolání podaném právním zástupcem žalobců bylo argumentováno rozsudkem KS v Anonymizováno č. j. Anonymizováno a rozsudky NSS č.j. Anonymizováno. Žalobci poukázali na to, že žádný souhlas s přesahem PNP nedali, a že tento přesah snižuje nejen jejich možnost na dotčeném pozemku stavět, ale snižuje i bonitu celé nemovitosti v případě, že by ji hodlali prodat. Znovu pak zdůraznili, že žalovaný neprokázal, že staví stavbu v souladu se stavebním povolením. V rozporu s právními předpisy umístil stavbu o 3 metry blíže ke společné hranici pozemků, čímž si zajistil, že PNP přejde na sousední pozemek žalobců a sám se zbaví povinnosti řešit režimová opatření a vynakládat prostředky na jejich plnění. Nyní již má stavbu zapsanou v katastru nemovitostí a tak ho nelze přimět k tomu, aby stavbu provedl v souladu se stavebním povolením. Nepochybně tak žalovaný zasáhl do vlastnického práva žalobců a tím, že ušetřil náklady na požární opatření, se na úkor žalobců obohatil. Žalovaný si vytvořil na pozemku žalobců ochranné pásmo své stavby, které omezuje vlastnické právo žalobců, t. j. jejich právo tam stavět a snižuje hodnotu jejich nemovitostí při výkonu dispozičního práva žalobců. Žalovaný na úkor žalobců ušetřil náklady na požárně bezpečnostní řešení své stavby, neboť PNP je částečně vymezen na pozemku žalobců, a tím užil hodnotu tohoto pozemku bez právního důvodu a obohatil se o částku odpovídající rozdílu nákladů mezi řádným bezpečnostním řešením stavby na vlastním pozemku a řešením zvoleným. Tím, že soud I. stupně považoval za irelevantní námitku žalobců, že žalovaný staví svou stavbu v rozporu s právoplatným stavebním povolením, může být bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobců ještě vyšší, neboť omezení jejich vlastnických práv je ještě rozsáhlejší. Žalobci proto trvali na změně napadeného rozsudku, případně na jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k novému řízení. Současně žalobci poukázali na to, že proti rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno ze dne 2. 6. 2025 č.j. Anonymizováno podali dovolání.

6. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalobci opírají svůj nárok o skutečnost, že na pozemek žalobců by měl zasahovat PNP o velikosti cca 10 metrů čtverečných, a že ztratili kontrolu nad touto částí svého pozemku a žalovaný se tím má obohacovat. Žalovaný má za to, že nejsou splněny zákonné požadavky pro změnu či zrušení napadeného rozsudku. Žalobci nepřicházejí s žádnou novou argumentací pouze opakují, že žalovaný staví v rozporu s právoplatným stavebním povolením a že se užíváním jejich pozemku obohacuje. Žalobce a) využil všech zákonných možností, jak rozporovat stavební povolení všechny orgány stavební povolení potvrdili jako právně a věcně správné. Soud I. stupně tak správně uzavřel, že není v jeho kompetenci právoplatné stavební povolení hodnotit. Žalovaný se realizací svojí stavby nijak finančně neobohatil a žalobci o žádné finanční prostředky nepřišli, svůj pozemek normálně užívají. Žalovaný v této souvislosti odkázal na řízení vedená u Okresního soudu v Anonymizováno po sp. zn Anonymizováno a Anonymizováno.

7. V replice k vyjádření žalovaného žalobci znovu uvedli, že soud I. stupně dospěl na základě provedeného dokazovaní k nesprávnému závěru, že nedošlo k poškození vlastnických práv žalobců následkem umístnění PNP žalovaného přesahujícího na pozemek ve spoluvlastnictví žalobců a to přesto, že k tomu žalobci nedali žádný souhlas. Přesah PNP nemá zasahovat dle judikatury NSS část sousedního pozemku, protože omezuje jeho možnost stavět a nutí ho v budoucnu vynakládat vyšší náklady. Snížena je i bonita celé nemovitosti žalobců a navíc žalovaný vybudoval stavbu v rozporu se stavebním povolením. Okresní soud tyto skutečnosti pominul, jakož i to, že existuje příčinná souvislosti mezi újmou na vlastnickém právu žalobců a benefitu žalovaného, tedy že se žalovaný přesahem PNP na pozemek žalobců obohacuje na jejich úkor.

8. Odvolání byla podána včas k tomu oprávněnými osobami a jsou přípustná. Odvolací soud proto napadený rozsudek přezkoumal dle § 212 o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

9. Předně musí odvolací soud konstatovat, že soud I. stupně se nedopustil žádného procesního pochybení, a ve věci provedl dokazování v takovém rozsahu, který mu umožnil přijmout skutkové a právní závěry, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje. Oprávněně využil poznatky z řízení vedených u Okresního soudu v Anonymizováno pod sp. zn. Anonymizováno a právnická osoba, jelikož předmětem těchto řízení a projednávané věci je z hlediska skutkového vždy totožný nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého zásahem stavby prováděné žalovaným na pozemek žalobců v podobě tzv. požárně nebezpečného úseku, a liší se jen obdobím, za které je bezdůvodné obohacení požadováno. Je přitom nerozhodné, že žalobkyně b) nebyla účastnicí předchozích řízení, rozhodující je, že nyní spolu se žalobcem a) jako spoluvlastníkem nemovitosti požaduje taktéž vydání bezdůvodného obohacení na základě totožných skutkových tvrzeních, která jsou ve svém základu ve všech podáních žalobkyně b) stále opakována. Dle § 120 odst. 1 o. s. ř. provedl soud I. stupně jen takové důkazy, které byly pro rozhodnutí potřebné, a pokud neprovedl i další důkazy žalobkyní b) navržené, řádně tento svůj postup odvodnil. Nedůvodně tedy žalobkyně b) okresnímu soudu vytýká, že neprovedl všechny důkazy, které navrhla, neboť je okresní soud považoval za nadbytečné.

10. V obou výše citovaných předchozích věcech rozhodoval k odvolání žalobce i tento odvolací soud. Rozsudky ze dne 26. 9. 2025 č. j. Anonymizováno a ze dne 18. 12. 2025 č. j. Anonymizováno Anonymizováno tento odvolací soud potvrdil zamítavá rozhodnutí soudu I. stupně se závěry, které s ohledem na totožný předmět řízení dopadají i na projednávanou věc.

11. Ve věci vedené u Okresního soudu v Anonymizováno pod sp. zn. Anonymizováno podal žalobce a) dovolání proti rozsudku Krajského soudu v adresa – Anonymizováno v Anonymizováno ze dne 26. 9. 2025 č.j. Anonymizováno O tomto dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne datum č. j. Anonymizováno tak, že dovolání žalobce odmítl. V odůvodnění vysvětlil pojem bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) tak, že bezdůvodné obohacení je v obecné rovině chápáno jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil a tomu, na jehož úkor k obohacení došlo, právo požadovat vydání předmětu bez důvodného obohacení. O obohacení jde tedy tehdy, jestliže se plněním někomu dostalo majetkové hodnoty bez právem aprobovaného důvodu, vyjádřené tím, že v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, nebo ke snížení pasiv. Judikatura Nejvyššího soudu se ustáleně přiklání k názoru, že protiprávním užitím cizí hodnoty je i stav, kdy je cizí pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoli hradil, a jehož majetkový prospěch se nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo. K obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází tehdy, jeli stavba zřízena na cizím pozemku. Na základě uvedeného přisvědčil závěru odvolacího soudu, že žalovaný se umístěním stavby na svém pozemku sousedícím s pozemkem žalobce na jeho úkor neobohatil v situaci, kdy stavba žalovaného budovaná na základě pravomocného stavebního povolení na pozemek ve spoluvlastnictví dovolatele nijak nezasahuje (není na něm zřízena) a pozemek spoluvlastněný žalobcem není žalovaným (ani v důsledku umístění stavby žalovaného na sousedícím pozemku) nikterak užíván a žalobce v užívání svého pozemku (v dotčené části o výměře 10,1 m2) coby chodníku a záhonu okrasných květin není ani nikterak omezován. Výslovně pak Nejvyšší soud uvedl, že na tomto závěru nic nemění ani zasažení sousedícího pozemku požárně nebezpečným prostorem stavby, není-li v důsledku toho sousedící pozemek bezesmluvně užíván a žalobce v obvyklém užívání svého pozemku není nikterak omezován. Zasažením sousedícího pozemku požárně nebezpečným prostorem se totiž vlastníku stavby bez dalšího nedostává majetkových hodnot bez právem aprobovaného důvodu; zasažení pozemku požárně nebezpečným prostorem pak samo o sobě nepředstavuje ani imise ve smyslu § 1013 o. z. Zároveň se dovolací soud vypořádal s rozhodnutím NSS ze dne datum sp. zn. Anonymizováno, na které žalobci odkazují i v projednávané věci, s tím že se toto rozhodnutí k otázce vzniku bezdůvodného obohacení nikterak nevyjadřuje a přesah požárně nebezpečného prostoru připouští. Závěrem Nejvyšší soud uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu nezáviselo na vyřešení otázky souladu realizované stavby s pravomocným stavebním povolením, jelikož řešení dané otázky nespadá do pravomoci soudů v občanském soudním řízení. Přesto ale dodal, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný provádí stavbu na svém pozemku v souladu s právoplatným stavebním povolením, které bylo předmětem odvolacího přezkumu ve správním řízení, jakož i přezkumu příslušným ministerstvem.

12. Skutkový stav projednávané věci je totožný se skutkovým stavem věci, který měl k dispozici Nejvyšší soud, jehož závěry proto na danou věc beze zbytku dopadají. Okresní soud tudíž nijak nepochybil, pokud i v nyní projednávané věci shledal nárok žalobců nedůvodným. Dle tvrzení žalobců podstata věci spočívá v tom, zda vymezením požárně nebezpečného prostoru zasahujícího zčásti pozemek ve vlastnictví žalobců, je tato část pozemku žalobců žalovaným užívána a zda tím na jeho straně vzniká bezdůvodné obohacení. Jak bylo v řízení prokázáno, žalovaný v souladu s pravomocným stavebním povolením postavil stavbu na svém pozemku (opakovaně se soudy obou stupňů zabývaly přetrvávající námitkou žalobců, že žalovaný nestaví stavbu podle výroku rozhodnutí o stavebním povolení a opakovaně uzavřely, že námitka je lichá) a tato stavba na pozemek žalobců nijak nezasahuje a ani žalobce nijak neomezuje v jeho užívání. Pozemek žalobců je zčásti zasažen „pouze“ požárně nebezpečným prostorem nacházejícím se okolo stavby žalovaného, avšak tím nedochází k užívání pozemku žalobců žalovaným (na tom nic nemění ani poukaz žalobců na ust. § 506 odst. 1 o. z., podle kterého je součástí pozemku i prostor nad jeho povrchem). Jestliže tedy žalovaný pozemek žalobců neužívá, což je pro danou věc zásadní, nemohlo na jeho straně vzniknout bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a to ani v podobě tvrzené v odvolání, tedy že žalovaný ušetřil náklady na požárně bezpečnostním řešení stavby či že se mu přesahem PNP dostalo jistého benefitu. Je-li předmětem řízení vydání bezdůvodného obohacení, jdou nad rámec věci odvolací tvrzení žalobců, že jsou požárně nebezpečným prostorem omezeni ve výkonu svého vlastnického práva např. tím, že v prostoru nemohou stavět nebo že je snížena bonita jejich nemovitosti v případě, že by ji chtěli prodat.

13. Z těchto všech důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jak věcně správný potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení, proti němuž žádný z účastníků nebrojil.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy v řízení uspěl žalovaný, má tak právo na náhradu nákladů v plné výši dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady představují odměnu za dva úkony (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem) po 3 460 Kč, k tomu náleží dva režijní paušály po 450 Kč, cestovné z adresa a zpět ve výši 2 634 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 1 500 Kč a DPH 21% ve výši 2 510,34 Kč, celkem tedy 14 464,34 Kč. Platební místo a lhůta k plnění jsou dány ustanoveními § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen v případě, že se jedná o rozhodnutí, které závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzená jinak (§ 237 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je však podle § 239 o. s. ř. oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání mohou účastníci podat do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v I. stupni.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.