15 Co 42/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 3. října 2025, č. j. 11 C 288/2024-84

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. Anonymizováno o výměře Anonymizováno Anonymizováno ², ostatní plocha, Anonymizováno, zapsanému u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště adresa, na LV č. hodnota pro obec adresa, k. ú. adresa (odst. I.). Podle geometrického plánu č. hodnota ze dne 12. 5. 2024 vyhotoveného tituly před jménem jméno FO, který je nedílnou součástí rozsudku, přikázal do výlučného vlastnictví žalobce nově vzniklý pozemek p. č. Anonymizováno o výměře Anonymizováno ² a do výlučného Anonymizováno žalované nově vzniklý pozemek p. č. Anonymizováno o výměře Anonymizováno ² (odst. II.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III.).

2. Žalobce se domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku p. č. Anonymizováno (dále jen pozemek) jeho rozdělením dle geometrického plánu vyhotoveného tituly před jménem jméno FO s tvrzením, že pozemek po rozdělení, včetně svého dalšího pozemku p. č. Anonymizováno potřebuje oplotit, neboť pozemky jsou volně přístupné, došlo ke krádežím a k poškození budovy. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že pozemek fakticky slouží jako příjezdová cesta k objektům obou účastníků a je využíván i dalším okruhem subjektů jako faktická obslužná komunikace.

3. Soud I. stupně po provedeném dokazování měl za prokázané, že pozemek p. č. Anonymizováno je v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví účastníků. Dle předložené korespondence účastníci jednali o rozdělení pozemku, přičemž na návrh žalobce reagovala žalovaná návrhem své varianty rozdělení, v rámci které neměla výhrady k nemožnosti příjezdu ke své nemovitosti v případě rozdělení pozemku p. č. Anonymizováno. Při místním šetření soud I. stupně ověřil přístup k nemovitostem účastníků a zjistil, že k příjezdu je využívána cesta od obce adresa, zčásti přes louku v soukromém vlastnictví fyzických osob (p. č. Anonymizováno, Anonymizováno, případně Anonymizováno) a dále po lesních pozemcích p. č. Anonymizováno (ve vlastnictví ČR) až na předmětný pozemek p. č. Anonymizováno dále zjistil, že není reálný přístup přes tzv. obchvat vyznačený žalobcem v mapě na čl. Anonymizováno spisu. Ze zprávy Lesů ČR, Oblastní ředitelství jižní Čechy, zjistil, že na pozemku p. č. Anonymizováno se historicky nachází lesní cesta Anonymizováno kategorie Anonymizováno „jméno FO“, kterou Lesy ČR, s. p., evidují pod inventárním číslem hodnota, která pokračuje a je součástí navazujících pozemků p. č. Anonymizováno a Anonymizováno/Anonymizováno. Jedná se o účelovou komunikaci pro dopravní zpřístupnění lesů a jejich propojení se silnicemi a místními komunikacemi, slouží především k odvozu dřevní hmoty a dopravy osob, materiálu a strojů pro hospodaření v lese. Žalobce užívá nemovitost pro rodinnou rekreaci, žalovaná objekt pronajímá pro rekreační pobyty, na které je vystavováno Lesní správou povolení k vjezdu do lesa s týdenní platností. Dále ze zprávy plyne, že v lokalitě je velký pohyb různých osob a dopravních prostředků a že přístup pro další rekreační objekty v lokalitě na st. p. č. Anonymizováno v k. ú. adresa je možný směrem od obce adresa a města adresa po komunikaci obce a právnická osoba, které navazují na lesní cestu Lesů ČR. Z dalšího stanoviska Lesů ČR, s. p., Lesní správy adresa bylo zjištěno, že Lesy ČR, s. p., souhlasí s případným oplocením pozemků p. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, oplocení pozemku p. č. Anonymizováno nedoporučují, neboť na pozemku se historicky nachází lesní cesta využívaná více vlastníky přilehlých nemovitostí.

4. Po právní stránce soud I. stupně vyšel z ust. § 1140 o. z., podle kterého nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. O zrušení spoluvlastnictví může žádat každý ze spoluvlastníků, nesmí tak učinit v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Soud I. stupně nepřisvědčil názoru žalované, že žalobce jedná k její újmě (pokud chce svůj pozemek po rozdělení oplotit), neboť případný přístup žalované je možné řešit zřízením věcného břemene; proto soud návrhu žalobce na zrušení podílového spoluvlastnictví vyhověl. V případě vypořádání spoluvlastnictví stanoví občanský zákoník jako prvotní způsob reálné rozdělení věci (§ 1144 o. z.). V dané věci byli oba účastníci ve shodě, že pozemek je reálně dělitelný, sporným byl konkrétní způsob rozdělení (s ohledem na námitky žalované, že přijde o přístup ke své nemovitosti a bude třeba zřídit věcné břemeno). Nicméně soud I. stupně místním šetřením ověřil možnost jiného přístupu k nemovitosti žalované, a to od obce adresa, kudy je dlouhá léta možný přístup přes pozemky obce adresa, lesní pozemky, případně přes okraj louky v částečném vlastnictví několika fyzických osob (cesta je vyjetá, běžně užívaná); naopak za současného stavu (bez potřebných úprav) je nevhodný příjezd autem přes tzv. obchvat vyznačený žalobcem na mapě na čl. 28 spisu (jde o úsek přes 2 rigoly, autem neprůjezdný). Další možný přístup vyplývá ze shora citované zprávy Lesů ČR, s. p. K rozdělení pozemku soud využil geometrický plán č. hodnota-Anonymizováno vyhotovený na žádost žalobce tituly před jménem jméno FO; takové rozdělení považuje soud za vhodné, neboť obě strany získají pozemek o téměř shodné výměře (žalobce Anonymizováno ², žalovaná Anonymizováno). Navíc i sama žalovaná navrhovala stejný způsob příčného rozdělení pozemku, ale pouze v jiném místě, s posunutím hranice mezi pozemky účastníků p. č. Anonymizováno a Anonymizováno (čl. 16 spisu); ani žalobcem plánované oplocení odděleného pozemku tehdy nebylo pro žalovanou problémem (pokud bude povoleno u příslušných orgánů) a žádné výhrady neměla ohledně znemožnění přístupu k její nemovitosti. Proto soud vyhověl žalobě i co do způsobu vypořádání. Vzhledem k existujícímu přístupu k nemovitosti žalované po jiných pozemcích nepovažoval soud za nutné ve smyslu § 1145 o. z. zřizovat žalované přístup formou služebnosti cesty jen z důvodu, že přes nově vzniklý pozemek p. č. Anonymizováno (přikázaný žalobci) by byl patrně pohodlnější. Za potřebné pak nepovažoval zjišťovat stanovisko složek integrovaného záchranného systému za účelem zjištění dopravní dostupnosti v případě oplocení nově vzniklého pozemku p. č. Anonymizováno žalobcem, neboť otázka tohoto oplocení by měla být řešena správními orgány, na zrušení spoluvlastnictví a reálné rozdělení pozemku p. č. Anonymizováno žádný vliv nemá. Jelikož rozdělením pozemku vznikly v podstatě 2 shodné části (rozdíl 1 m²), nebylo potřebné ani vypracovávat znalecký posudek k ocenění obou částí. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20.

5. Rozsudek ve výrocích I. a II. ve věci samé napadla odvoláním žalovaná. Poukázala na to, že je vlastníkem pozemků p. č. Anonymizováno a st. p. č. hodnota, jehož součástí je stavba č. ev. Anonymizováno, žalobce je pak vlastníkem pozemků p. č. Anonymizováno Anonymizováno a st. p. č. hodnota, jehož součástí je stavba č. ev. Anonymizováno. Pozemek p. č. Anonymizováno dlouhodobě plní funkci přístupu a příjezdu k oběma rekreačním objektům, k dalším chatám v oblasti, současně je využíván veřejností jako turistická cesta, přičemž dle zprávy Lesů ČR, s. p., se jedná o účelovou komunikaci. V případě oplocení rozdělené části pozemku žalobcem by došlo ke zhoršení dopravní obslužnosti. S poukazem na § 1145 o. z. je toho názoru, že pro řádné užívání nově vzniklé věci by mělo dojít ke zřízení služebnosti, neboť rozdělení pozemku na 2 části vytváří riziko, že přístup bude omezen, zejména pokud žalobce bude realizovat oplocení. Pokud soud I. stupně uvedl, že otázka oplocení má být řešena správními orgány, je pro posouzení potřeby služebnosti rozhodné, zda nově vzniklá věc bude řádně uživatelná. Pokud soud I. stupně závěr o nepotřebnosti služebnosti odůvodnil tím, že k nemovitostem žalované existuje jiný přístup od obce adresa, jedná se o závěr nepřesvědčivý a neúplný, neboť část přístupové cesty vede přes louku v soukromém vlastnictví fyzických osob a žalovaná nemá zajištěn žádný soukromoprávní titul garantující průjezd a průchod přes tyto soukromé pozemky. Navíc i zjištění soudu, že v lokalitě je značný pohyb osob a že povolení k vjezdu vydávají Lesy ČR i pro další rekreační objekty, podporuje tvrzení žalované, že pozemek funkčně slouží jako cesta v širším významu. Za vadu řízení pak žalovaná považuje to, že soud I. stupně k jejímu návrhu nedoplnil dokazování o stanovisko složek integrovaného záchranného systému k dopravní dostupnosti v případě reálného rozdělení pozemku a jeho následného oplocení. Žalovaná proto navrhovala změnu rozsudku a zamítnutí žaloby, popřípadě změnu rozsudku a zřízení služebnosti či zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobce podal odvolání proti výroku III. rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení. Poukázal na svoji bezvýslednou a dlouhodobou snahu o vyřešení zrušení spoluvlastnictví se žalovanou, jakož i na vyvrácenou argumentaci žalované v průběhu řízení. To se v důsledku postoje žalované protahovalo a žalobce byl tímto postojem žalované poškozen, neboť musel odvolat firmy, které měly provést oplocení jeho pozemku. Jde tedy o odlišnou situaci oproti věci popsané v nálezu Ústavního soudu citovaném v rozsudku soudu I. stupně. Proto se domáhá přiznání náhrady nákladů řízení, alespoň soudního poplatku.

7. Žalobce pak nesouhlasil s odvoláním žalované s tím, že soud I. stupně náležitě zdůvodnil, proč není nutné zřizovat věcné břemeno přes pozemek přikázaný do jeho vlastnictví; od obce adresa vedou k nemovitosti 3 cesty využívané i vlastníky nemovitostí na trase, přičemž nemovitosti žalobce jsou až poslední v zastavěné lokalitě. Oplocení jeho pozemku není předmětem sporu, o tom kladně rozhodly příslušné správní orgány. Nesouhlasí s tím, že pozemek je účelovou komunikací, když v katastru nemovitostí je veden jako Anonymizováno, přičemž pokud zde fakticky vznikla po těžbě dřeva cesta, neznamená to, že zde byla od nepaměti. Své pozemky, včetně pozemku rozděleného, potřebuje oplotit z hlediska bezpečnosti, jednání s pojišťovnou, a to jako celek.

8. Obě odvolání byla podána včas, oprávněnými osobami a jsou přípustná (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

9. Soud I. stupně se věcí řádně zabýval, přičemž v odůvodnění rozsudku učinil zjištění z provedených důkazů (s neprovedením žalovanou navrženého důkazu zjištěním stanoviska složek integrovaného záchranného systému se v odůvodnění rozsudku v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř. řádně vypořádal) a na jejich základě učinil příslušné skutkové závěry potřebné pro rozhodnutí v dané věci, a to ve smyslu příslušné právní úpravy zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dle § 1140 a násl. o. z. Odvolací soud proto na odůvodnění napadeného rozsudku v plném rozsahu odkazuje, když i odvolací námitky žalované jsou v podstatě opakováním její argumentace uplatněné již v řízení před soudem I. stupně.

10. Ten řádně zjistil, že pozemek p. č. Anonymizováno v k. ú. adresa je v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví účastníků. Zároveň z obsahu spisu a z vyjádření účastníků je nesporné, že tento pozemek má podlouhlý tvar a okolo něho se nachází další pozemky účastníků, a to pozemky p. č. Anonymizováno a st. p. č. hodnota se stavbou č. ev. Anonymizováno ve vlastnictví žalobce, a pozemky p. č. Anonymizováno a st. p. č. hodnota s objektem č. ev. Anonymizováno ve vlastnictví žalované. Byť je pozemek p. č. Anonymizováno veden v katastru nemovitostí jako ostatní plocha, způsob využití sportoviště a rekreační plocha, fakticky je využíván oběma účastníky k přístupu k jejich nemovitostem; to plyne z místního šetření soudu I. stupně, z jím pořízení fotografické dokumentace (je zřejmá vyježděná cesta k nemovitostem účastníků z obou stran), jakož i z opatřených zpráv Lesů ČR, s. p.

11. Při posuzování návrhu žalobce na zrušení spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. Anonymizováno soud I. stupně správně vyšel z ust. § 1140 o. z. stanovícího základní zásadu likvidace spoluvlastnictví, tedy že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Pokud dále citované ustanovení stanoví, že spoluvlastník nesmí žádat o zrušení spoluvlastnictví v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků, výklad těchto překážek pro likvidaci spoluvlastnictví podal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014 (R 101/2016), ze kterého je zřejmé, že obě zákonné překážky bránící likvidaci spoluvlastnictví musí být přechodné povahy. Ani žalovaná žádné takové skutečnosti netvrdila, přičemž pokud v řízení před soudem I. stupně poukazovala na to, že žalobcem navržený způsob rozdělení pozemku je výhodný pouze pro něho, nejedná se o argument bránící zrušení spoluvlastnictví (nejde o přechodný aspekt), ale jde o námitku týkající se vlastního způsobu vypořádání spoluvlastnictví. Pokud tedy žalovaná v prvé řadě navrhovala změnu rozsudku a zamítnutí žaloby, není takový požadavek důvodný, neboť zrušení spoluvlastnictví účastníků ve smyslu § 1140 o. z. nic nebrání.

12. Jde-li o způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví účastníků, soud I. stupně správně konstatoval, že prioritním způsobem vypořádání je podle § 1144 odst. 1 o. z. rozdělení společné věci, je-li to možné. Žalovaná ani v podaném odvolání netvrdí žádné konkrétní skutečnosti o tom, že pozemek není možné reálně rozdělit. Proto je správný závěr soudu I. stupně o reálné dělitelnosti předmětného pozemku. Pokud soud I. stupně zároveň konstatuje, že sporným mezi účastníky byl konkrétní způsob rozdělení pozemku, potom takový závěr není zcela přesný, neboť žalovaná ani v řízení před soudem I. stupně, ani v odvolacím řízení, žádný návrh na jiné rozdělení pozemku, než byl návrh žalobce dle jím předloženého geometrického plánu tituly před jménem jméno FO ze dne 12. 5. 2024, nevznesla. Naopak soud I. stupně správně poukázal na to, že i v rámci předžalobní komunikace žalovaná navrhovala obdobné příčné rozdělení pozemku, pouze s posunutím hranice tohoto rozdělní, a to a ohledem na jí navrhované posunutí hranice i mezi pozemky účastníků (viz plánek na č. l. Anonymizováno spisu). I s ohledem na tvar pozemku p. č. Anonymizováno považuje odvolací soud jeho příčné rozdělení, jak bylo soudem I. stupně stanoveno na základě geometrického plánu tituly před jménem jméno FO ze dne 12. 5. 2024, za jediný dobře možný způsob reálného dělení pozemku, a to tak, aby každý ze spoluvlastníků získal cca jednu polovinu (fakticky s rozdílem 1 m² s ohledem na nemožnost dělení na menší jednotky). Pokud pak soud I. stupně rozhodl o přikázání nově vzniklého pozemku p. č. Anonymizováno o výměře Anonymizováno Anonymizováno do vlastnictví žalobce a nově vzniklého pozemku p. č. Anonymizováno o výměře Anonymizováno Anonymizováno do vlastnictví žalované, odpovídá přikázání těchto částí rozděleného pozemku tomu, jaké další pozemky přiléhající k těmto rozděleným částem vlastní žalobce a žalovaná. Přitom ani zde žádné odvolací námitky žalovanou vzneseny nebyly. Podstata odvolání spočívá v jejím nesouhlasu se závěrem soudu I. stupně, že k oddělené části pozemku přikázané do jejího vlastnictví není nutné ve smyslu § 1145 o. z. zřizovat služebnost nebo jiné věcné právo. Citované ustanovení přitom stanoví, že při zrušení spoluvlastnictví rozdělením společné věci může soud zřídit služebnost nebo jiné věcné právo, vyžaduje-li to řádné užívání nově vzniklé věci bývalým spoluvlastníkem.

13. Pokud v této souvislosti žalovaná namítala, že bez zřízení služebnosti cesty přes oddělený pozemek p. č. Anonymizováno přikázaný žalobci nebude mít zajištěn přístup k jí přikázanému pozemku p. č. Anonymizováno, potažmo k dalším navazujícím nemovitostem ve svém vlastnictví, nelze s tímto jejím názorem souhlasit. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování (místní šetření, mapové podklady, zpráva Lesů ČR, s. p.) správně zjistil, že přístup ke svým nemovitým věcem má žalovaná zajištěný prostřednictvím běžně užívané cesty vedoucí od obce adresa, která je užívána i pro další rekreační objekty v dané lokalitě. Pokud je tento přístup veden přes lesní pozemky, obecní pozemky či pozemky v soukromém vlastnictví a žalovaná namítá, že k užívání takové cesty nemá zřízen žádný občanskoprávní titul, potom ani do současné doby žádný takový právní titul zajištěn neměla. Jde-li o přístup z druhé strany od obce adresa, tedy i přes oddělenou část pozemku p. č. Anonymizováno přikázanou žalobci, potom i tento přístup byl přes lesní pozemky a ani k takovým pozemkům žalované doposud nesvědčil žádný právní titul. Z hlediska přístupu od obce adresa soud I. stupně správně poukázal na předžalobní komunikaci účastníků a návrh samotné žalované na příčné rozdělení předmětného pozemku, které by znamenalo, že i dle tohoto svého návrhu by musela k přístupu ke svým nemovitým věcem využívat právě zmíněnou cestu přes shora uvedené pozemky od obce adresa. Pakliže při odvolacím jednání ze strany právního zástupce žalované zaznělo, že mělo být domluveno, že žalovaná by měla přístup přes oddělený pozemek žalobce přes branku, nic takového z předžalobní komunikace neplyne (a žalobce to jednoznačně při jednání odmítl). Odvolací soud proto ve shodě se soudem I. stupně uzavírá, že i po rozdělení pozemku p. č. Anonymizováno bude mít žalovaná zajištěn přístup k oddělené a přikázané části tohoto pozemku, potažmo ke svým dalším pozemkům, od obce adresa, tudíž jejich řádné užívání ve smyslu § 1145 o. z. nevyžaduje zřízení služebnosti cesty přes oddělený pozemek přikázaný žalobci. Důvodem ke zřízení takové služebnosti není pouze to, že aktuálně žalovaná, popřípadě třetí osoby, které nemovité věci žalované užívají (žalovaná nemovité věci pronajímá k rekreačním účelům), využívají přístupové cesty od obce adresa (tedy přes část pozemku přikázanou žalobci), neboť jak konstatuje soud I. stupně, jde o záležitost pohodlnějšího přístupu, nikoliv přístupu potřebného k řádnému užívání.

14. Za této situace nebylo pro rozhodnutí ve věci významné, že žalobce má záměr přikázanou část pozemku, spolu se svými dalšími nemovitými věcmi, oplotit. Soud I. stupně také správně konstatoval, že otázka případného oplocení pozemku přikázaného žalobci by měla být řešena příslušnými správními orgány, které mají v této záležitosti pravomoc. To souvisí i s tím, zda původní pozemek p. č. Anonymizováno má charakter účelové komunikace. Dle zpráv Lesů ČR, s. p., se na pozemku p. č. Anonymizováno má historicky nacházet lesní cesta kategorie Anonymizováno „jméno FO“ sloužící pro dopravní zpřístupnění lesů a jejich propojení se silnicemi a místními komunikacemi (kromě uvedené zprávy byl ze strany Lesů ČR, s. p., předložen i pasport cesty, mapový podklad a dílčí protokol o delimitaci části majetku ke dni 30. 9. 1992). Pokud žalobce při odvolacím jednání zpochybňoval obsah uvedené zprávy Lesů ČR, s. p., a tam vyslovený názor, že jde o účelovou komunikaci, je třeba k tomu uvést, že podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Pozemek, který splňuje uvedená kritéria, se stává účelovou komunikací ze zákona. Zřídí-li tedy vlastník pozemku účelovou komunikaci nebo souhlasí-li, byť i konkludentně, s jejím zřízením, stává se tato komunikace veřejně přístupnou a vztahuje se na ni obecné užívání pozemní komunikace ve smyslu § 19 odst. 1 cit. zák. (rovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1868/2000).

15. Z uvedeného výkladu plyne, že pro závěr, zda původní pozemek p. č. Anonymizováno má charakter účelové komunikace, není významné, jakým způsobem je evidován v katastru nemovitostí, ale zda splňuje kritéria vymezená v § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích (v daném případě by tomu tak mohlo být jak pro obhospodařování lesních pozemků ve smyslu zprávy Lesů ČR, s. p., tak i pro spojení nemovitostí účastníků, popř. nemovitostí dalších vlastníků v oblasti, s ostatními pozemními komunikacemi) a zda byl dán (i v minulosti) vlastníkem souhlas (i konkludentně) s užíváním takového pozemku jako účelové komunikace. K této poslední skutečnosti dokazování prováděno nebylo, a proto odvolací soud žádný konečný závěr o tom, zda pozemek p. č. Anonymizováno má charakter účelové komunikace, nečiní. Pro rozhodnutí projednávané věci přitom takový závěr nebyl nezbytný. Pokud by se nejednalo o účelovou komunikaci, platí shora uvedené závěry o přístupu k nemovitým věcem ve vlastnictví žalované směrem od obce adresa. Pokud by se jednalo o účelovou komunikaci, potom by žalobce nebyl oprávněn do tohoto tzv. obecného užívání pozemku zasáhnout, přičemž ani v takovém případě by nebyl důvod ke zřizování služebnosti cesty ve smyslu § 1145 o. z. (žalovaná by pozemek přikázaný žalobci mohla užívat na základě uvedeného veřejnoprávního oprávnění).

16. S ohledem na podaný výklad bylo nadbytečné, aby soud I. stupně zjišťoval stanovisko složek integrovaného záchranného systému k zajištění dopravní dostupnosti ve vztahu k pozemku p. č. Anonymizováno. Pokud žalovaná na tomto důkazním návrhu trvala i v odvolacím řízení, odvolací soud ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o neprovádění tohoto důkazu.

17. Odvolací soud proto uzavírá, že soud I. stupně při svém rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. Anonymizováno v k. ú. adresa nepochybil. Nepochybil ani při rozhodování o náhradě nákladů řízení, kde správně vyšel z nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20, podle kterého vyhoví-li soud návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. (např. jde o obstrukční chování spoluvlastníka, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva). V daném případě žádné takové výjimečné okolnosti pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobci (alespoň za zaplacený soudní poplatek ze žaloby, jak v odvolání požadoval) odvolací soud neshledává. Poukazuje-li žalobce na jeho bezvýslednou snahu o vyřešení celé záležitosti ještě před podáním žaloby, potom z předložené korespondence plyne komunikace obou spoluvlastníků, ovšem k žádné shodě na oboustranně akceptovatelném řešení nedošlo. V průběhu řízení soudního pak obě strany zastávaly konzistentní stanoviska, přičemž z obsahu spisu neplyne, že řízení by se neúměrně prodlužovalo pro postoje žalované. Namítá-li žalobce, že v důsledku postoje žalované byl nucen odvolat firmu, která měla zajistit oplocení jeho pozemků, sám si odpovídá tím, že měl vyčkat na pravomocné rozhodnutí soudu.

18. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

19. Jelikož i na odvolací řízení se uplatní principy rozhodování o náhradě nákladů řízení vyjádřené ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo ani na náhradu nákladů odvolacího řízení, když ani v této fázi řízení nebyly shledány žádné specifické okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen v případě, že se jedná o rozhodnutí, které závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzená jinak (§ 237 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je však podle § 239 o. s. ř. oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání mohou účastníci podat do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v I. stupni.