15 Co 48/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu a jeho vyklizení o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 9. prosince 2025, č. j. 1 C 224/2025-86

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora citovaným rozsudkem zrušil soud I. stupně právo společného nájmu žalobce a žalované bytu č. , hodnota, , sestávajícího z kuchyně a čtyř pokojů s příslušenstvím, v 7. podlaží domu č.p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a určil členem Stavebního bytového družstva , adresa, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a dále nájemcem bytu žalovanou (výrok I.). Žalobci uložil povinnost byt vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku s tím, že se mu právo na náhradní byt ani na náhradní ubytování nepřiznává (výrok II.). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení, na kterou nepřiznal právo žalované (výrok III.).

2. Takto rozhodl soud I. stupně o žalobě žalobce, který uvedl, že účastníci jsou bývalí manželé. Za trvaní manželství nabyli členský podíl v bytovém družstvu s právem užívat předmětný byt. Vzniklo jim tak společné členství v bytovém družstvu a právo společného nájmu. Po rozvodu manželství v roce 1992 se účastníci o dalším nájmu a dalším užívání bytu nedohodli, neuzavřeli ani dohodu o zrušení práva společného nájmu, žalobce se však z bytu odstěhoval a žalovaná v něm zůstala bydlet. V posledních letech jej ovšem uvedla do neobyvatelného stavu. Vzhledem ke stížnostem ostatních nájemců byli jak žalobce, tak žalovaná, vyzváni k nápravě. Žalobce nechal byt vyklidit a vydezinfikovat, neboť žalovaná byt momentálně neužívá z důvodu hospitalizace v léčebně dlouhodobě nemocných. Jelikož se žalobce domnívá, že jej nebude moci užívat ani nadále, a navíc je žalovaná nájemcem dalšího družstevního bytu v , Anonymizováno, , pak pokud se on zasloužil o nabytí uvedeného bytu, jeho zvelebení rekonstrukcí, a v současné době provedl požadovanou asanaci, měl by on být nadále členem družstva a nájemcem bytu, přičemž vyklizení bytu žalovanou by nemělo mít vazbu na zajištění bytové náhrady, když žalovaná má k dispozici jiný byt, který může užívat.

3. Žalovaná se žalobou žalobce nesouhlasila. V bytě bydlí 60 let. Jedná se o dar od jejích rodičů. Každý rok také řádně platí nájem. Nikdy na žalobce část bytu nepřepsala a důvod k tomu není ani nyní, neboť jsou rozvedeni 33 let a za tuto dobu si žalobce nebyl schopen opatřit vlastní bydlení. Je hospitalizována v nemocnici v , Anonymizováno, , ale po propuštění se chce vrátit domů do předmětného bytu. Má rodinu, děti a vnoučata.

4. Poté, co soud I. stupně ve věci provedl dokazování, po skutkové stránce dovodil, že vlastníkem předmětného bytu je , právnická osoba, . Žalobce a žalovaná jsou bývalí manželé, jejich manželství trvalo od 10. 4. 1982 do 26. 6. 1992. Dne 27. 2. 1986 schválilo bytové družstvo dohodu o převodu členských práv a povinností k předmětnému bytu ze dne 31. 1. 1986 uzavřenou mezi , Anonymizováno, a , jméno FO, , rodiči žalované, a žalobcem a žalovanou. Spolu s tímto převodem bylo spojeno právo užívat předmětný byt účastníky, kteří tehdy byli manželé a trvale spolu žili. Od 1. 1. 1992 se předmětné užívání bytu změnilo na společný nájem bytu. Po rozvodu manželství účastníků ke dni 26. 6. 1992 se tito nedohodli, kdo z nich bude jako člen družstva nadále nájemcem uvedeného bytu. Ten užívá výhradně žalovaná, byť je momentálně hospitalizována ve zdravotnickém zařízení. Žalobce v bytě nebydlí a nemá v něm žádné věci. Je vlastníkem dalšího bytu na adrese , adresa, . Žalovaná je pak nájemcem dalšího družstevního bytu na adrese , adresa, .

5. Po právní stránce hodnotil soud I. stupně věc dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), vzhledem k ustanovení § 3074 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), podle kterého nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn 26 Cdo 2245/2015). V době, kdy rodiče žalované přenechali předmětný družstevní byt k užívání účastníkům, vzniklo účastníkům dle § 175 odst. 1 obč. zák. (ve stavu do 31. 12. 1991) právo společného užívání družstevního bytu, a i společné členství manželů v družstvu, z něhož byli manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Uvedené by pak podle § 175 odst. 2 obč. zák. do 31. 12. 1991 neplatilo pouze tehdy, jestliže by manželé spolu trvale nežili. Společné užívání bytu se od 1. 1. 1992 po novele občanského zákoníku zákonem č. 509/1991 Sb. přeměnilo na společný nájem (§ 871 odst. 1) a problematika společného nájmu bytu manželů byla upravena v § 703 odst. 1, 2 a 3 obč. zák. Pokud se účastníci po rozvodu manželství v roce 1992 nedohodli o dalším nájmu družstevního bytu, soud dle § 705 odst. 1 obč. zák. na návrh jednoho z nich rozhodne, že zrušuje právo společného nájmu a současně určí, který z manželů bude byt dále užívat jako nájemce. Podle § 705 odst. 3 obč. zák. při rozhodování o dalším nájmu bytu vezme soud zřetel zejména na zájmy nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele, v tomto případě Stavebního bytového družstva , adresa, . To je neutrální, neboť se nepřiklání k žádnému z účastníků. Účastníci nemají také žádné nezletilé děti a je i bezvýznamné, jaké byly příčiny rozvratu manželství účastníků. Proto soud I. stupně za zcela rozhodující vzal to, že žalovaná v předmětném bytě, byť je nyní hospitalizována, bydlí a uspokojuje v něm své bytové potřeby a že byt se do společného užívání účastníků dostal díky rodičům žalované, kteří na svoji dceru a jejího manžela převedli povinnosti a práva v bytovém družstvu. Na uvedeném nic nemění ani to, že žalobce měl snad rodičům vypomáhat při stavbě rodinného domu a že svépomocí předmětný byt za trvání manželství rekonstruoval a provedl asanaci v roce 2025, což bylo bezesporu významné a neoddiskutovatelně v zájmu obou účastníků. Nicméně tato skutečnost nemůže převážit nad předchozími důvody, proč soud dal při určení přednost žalované i za situace, kdy má možnost bydlet v jiném družstevním bytě. Při rozhodování o bytové náhradě a vyklizení žalobce (§ 712 odst. 3 věta druhá obč. zák.) soud vycházel z toho, že žalobce v předmětném bytě žádné své movité věci nemá, měl by však žalované předat klíče od vchodových dveří, neboť u nich došlo k výměně zámků. Žalobce vlastní jiný byt, ve kterém bydlí, a proto také není potřeba mu zajistit možnost uspokojování jeho bytových potřeb. Proto není v rozporu s dobrými mravy, pokud bylo žalobci uloženo byt vyklidit v zákonné lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř., kdy za důvody hodné zvláštního zřetele považuje skutečnost, že toto rozhodnutí je v zájmu obou účastníků, žalobu mohl podat kterýkoliv z nich a soud při rozhodování o této žalobě nebyl vázán návrhem, jak vyplývá například z rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 404/22. Žalované ostatně žádné náklady řízení prokazatelně nevznikly.

7. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Namítl v něm, že soud I. stupně věc týkající se úvahy o dalším členství a nájmu bytu zhodnotil nesprávně, neboť nedocenil, že stavbu dvougeneračního domu rodičů žalované v podstatě realizoval svépomocně pouze on, postavil jej během tří let. Pokud by na stavbě domu nepracoval, byt by od rodičů žalované nezískali. Z toho jednoznačně vyplývá, že to byl také žalobce, kdo se významnou měrou zasloužil o získání předmětného bytu. Žalobce byt zrekonstruoval a také provedl jeho asanaci, čímž zabránil vyloučení účastníků jako členů družstva, což by bylo spojeno se ztrátou práva nájmu k bytu. K této hrozbě došlo poté, kdy žalovaná svým jednáním uvedla byt do zcela neobyvatelného stavu, jak doložil dokumentací. Žalovaná také naprosto ignorovala výstrahu družstva, aby byt asanovala, neposkytovala platby za služby spojené s užíváním bytu, takže dodavatel zrušil dodávku elektřiny do bytu. Další hledisko, jímž se soud měl řídit, je i předpoklad dalšího řádného užívání bytu, jakož i existence bytové potřeby účastníků. V tomto směru se podmínky jeví srovnatelnými, neboť každý z účastníků je uživatelem jiného družstevního bytu a současně předmětný byt nikdo z nich neužívá. U žalované je důvodem dlouhodobá hospitalizace v léčebně pro dlouhodobě nemocné pro trvale nepříznivý zdravotní stav; dle žalobce se jedná o těžkou alkoholičku odmítající protialkoholní léčbu. Podle informací sociální pracovnice z léčebny žalovaná nebude schopna návratu do bytu a samostatného života v něm, nemá nikoho, kdo by se o ni postaral. Lze předpokládat, že v případě jejího návratu by se stejná situace v krátké době opakovala. Žalobce je schopen zajistit řádné využití bytu v souladu s jeho účelem tak, aby se již stížnosti na užívání bytu neopakovaly. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a jeho žalobě vyhověl.

8. Žalovaná trvala na tom, aby byt, ve kterém žije 60 let, zůstal jí.

9. Odvolání bylo podáno včas, k tomu oprávněnou osobou. Proto odvolací soud projednal věc podle § 212 o. s. ř. a přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu.

10. Podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o stanovisko Stavebního bytového družstva , adresa, ze dne 12. 1. 2026, podle kterého se žalobcem jako členem SBD , adresa, nebyly v minulosti ani nyní žádné problémy. Ve věci předmětného bytu plně spolupracoval, byt vyklidil a umožnil bytovému technikovi panu , Anonymizováno, vyklizený byt navštívit a stav bytu zdokumentovat. Žalovaná jako uživatel uvedla byt do stavu obtěžujícího ostatní nájemníky domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, a s SBD nespolupracovala. Všechna upozornění v minulosti, výzvy a naposled výstrahu SBD , adresa, k nápravě ignorovala.

11. Dne 4. 1. 2024 sepsali nájemníci bytového domu stížnost bytovému družstvu na žalovanou, která dlouhodobě obtěžuje obyvatele okolních bytů nesnesitelným zápachem hniloby, moči, kouřem a nedodržováním osobní hygieny. V tomto nedůstojném prostředí žalovaná vychovává devítiletou vnučku, nevychází ven např. na nákup, s odpadky, se psem, často z bytu slyší, že vnučku vulgárně uráží a vyčítá jí, že se o ni musí starat. Dne 20. 6. 2025 pak stejní nájemníci zaslali bytovému družstvu opakovanou žádost o řešení hygienické a bezpečnostní situace v bytě žalované, z důvodu množství much v bytech obtěžujících při jídle i odpočinku, silného zápachu hniloby a kouře šířícího se stoupačkami do okolních bytů, známek závažného zanedbání hygieny (byt je údajně znečištěn, plný odpadků, špíny a červů) a ohrožení požárem (žalovaná údajně kouří v posteli v opilosti).

12. Dle čestného prohlášení nájemníků domu , adresa, ze dne 3. 4. 2026, tito dne 4. 1. 2024 a opakovaně dne 20. 6. 2025 podali stížnost Stavebnímu bytovému družstvu , adresa, na chování žalované. Žalovaná byla z jejich strany mnohokrát k nápravě stavu popsaném v jejich stížnostech vyzývána, ale odmítala se s nimi o tom bavit a odmítala s nimi veškerý kontakt. Pokud se jim několikrát podařilo s ní mluvit, byla vždy pod vlivem alkoholu a odmítala situaci řešit. Ta se stále zhoršovala a dosáhla takové míry, že se v sousedství žalované nedalo bydlet. Nápravu tohoto katastrofálního stavu zjednal žalobce, který byt vyklidil a asanoval. Od té doby veškeré problémy ustaly a stav se dostal do normálu. Po letitých zkušenostech se žalovanou mají velkou obavu z jejího návratu do tohoto bytu, což si ani neumí představit. Jsou si jisti, že by se byt opět dostal do stavu, ve kterém se nacházel před vyklizením žalobcem, a v jejím sousedství by se nedalo bydlet. Prohlášení učinili , jméno FO, , , jméno FO, , adresa, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, .

13. Dle zpráv , tituly před jménem, , jméno FO, ze dnů 6. 2. 2026 a 20. 3. 2026, lékaře nemocnice , Anonymizováno, , podezřelý výraz, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . sídlem v , Anonymizováno, , je žalovaná na ošetřovatelském lůžku s velmi dobrou spoluprací, zlepšuje soběstačnost, chodí i samostatně s nízkým chodítkem, na schody s doprovodem, dochází i na motomed, její vývoj v pohybové oblasti se nadále jeví jako příznivý zcela bez komplikací, po interní stránce bez pozoruhodností. , adresa, probíhala sociální šetření ohledně možnosti jejího brzkého propuštění, její návrat do domácího prostřední s využitím terénních sociálních služeb je možný.

14. Žalovaná jako účastnice řízení v průběhu odvolacího řízení k věci uvedla, že byt v , Anonymizováno, na , adresa, získali rodiče jako novostavbu a ona v něm v podstatě žila celý život. V dospělosti se vdala a v bytě bydlela se žalobcem a s rodiči asi po dobu jednoho roku. Žalobci se v bytě moc nelíbilo, ale jiný byt nesehnal. Následně ona přes zaměstnavatele manžela sehnala garsonku, kde bydleli asi jeden rok nebo dva roky, zatímco rodiče stavěli rodinný dům. Ptali se jí, zda chtějí bydlet v něm nebo v paneláku, ona si vybrala panelák, tedy byt v domě č. p. , Anonymizováno, . Její bratr získal rodinný dům, kde bydlel spolu s rodiči. Dům celý financovali její rodiče, oni jim tam pomáhali. Nedokáže se vyjádřit, jaký byl podíl její a jejího manžela na stavbě, každý dělal to, co dokázal. S manželem žili v bytě až do rozvodu v roce 1992. Za trvání manželství adoptovali dceru, o kterou se starala ona, žalobce začal podnikat a o dceru se nestaral. Žalobce se nijak nepodílel na nákladech domácnosti ani finančně, byt za společného soužití nerekonstruoval. Po rozvodu manželství v bytě zůstala bydlet ona s dcerou a bydlí tam celou dobu. Dcera tam bydlela do doby, než se vdala. V nemocnici je s přestávkami dva roky, nejdříve tam byla půl roku, pak byla půl roku doma a nyní je opět asi půl roku v nemocnici. Po tuto dobu platí veškeré úhrady spojené s bydlením, tedy nájem a elektriku, žádný dluh na těchto platbách neměla. Když byla doma, byla na tom špatně zdravotně, vůbec nechodila, úklidu se moc nevěnovala. Byt připravovala na rekonstrukci, která částečně již v minulosti proběhla, to se týkalo kuchyně a koupelny. K tomu došlo asi před deseti lety. Není si vědoma toho, že by v bytě byly nějaké exkrementy, výkaly apod. V bytě psa měla, nyní ho má sousedka v domě, sama se nabídla že ho pohlídá. Ona sama si na záchod normálně došla, pohybovala se tam s vozíčkem, také si i uvařila. Její pobyt v nemocnici je dlouhodobý, ale podle pana primáře by nemělo nic bránit tomu, aby mohla jít domů. Je to závislé na tom, aby se byt dal do pořádku. Toho je schopna za pomoci známých, nemá ale od bytu klíče. Nechápe, proč žalobce vyměnil zámek. Je pravdou, že má v , Anonymizováno, i druhý družstevní byt v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tam se ale nemůže nastěhovat, bydlí tam kamarádka, ta neměla kam jít. S kamarádkou na byt žádnou nájemní smlouvu uzavřenou zatím nemá, ta tam bydlí se dvěma nezletilými dcerami. Byt v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, pořizovali její rodiče pro její dceru, která tam krátce bydlela se svým manželem, než se rozvedli. Poté co odešla, rodiče převedli byt na ni. Nechápe, z jakého důvodu si žalobce činní nárok na polovinu předmětného bytu, ten byl převeden pouze na ni. Nikdy nic nepodepisovala, že by byt měl být i žalobce. Žalobce podle ní vyklidil celý byt, ten vykradl, ale v bytě nebyly jeho ani skříně. Dopis od SBD s upozorněním na nepořádek obdržela, ale těžko na něj mohla nějakým způsobem reagovat, když je zavřená v nemocnici. O vyměněném zámku v bytě ví asi tři týdny, když jí přijel navštívit děda s vnoučaty. V minulosti byla upozorňována na nepořádek v souvislosti s tím, že jí vytekl mrazák a v bytě byly mušky. K tomu došlo v době její první hospitalizace v nemocnici. S úklidem tohoto jí pomáhali sousedé. Pak se nikdo ohledně této záležitosti neozýval. Problémy s chůzí má již od covidu a výraznější jsou poslední dva roky. Po nahlédnutí na fotografie z bytu připustila, že byt takto vypadal, ale z poloviny to tak nebylo. Pokud má uvést vysvětlení tohoto stavu bytu, nejspíš to udělal ten, kdo pořizoval fotografie. Od žalobce v nemocnici žádný dopis neobdržela, pouze nějakou obálku od sociální pracovnice, kde bylo pouze její jméno. Řekla si, že je to nějaký anonym a sociální pracovnici řekla, aby dopis vyhodila. V nemocnici má zajištěno jídlo, hygienu. Pokud by byla doma, byla by schopna si např. dojít na nákup, což dělala i před poslední hospitalizací. Tehdy zkolabovala, upadla a kamarádka jí volala rychlou záchranku, její stav byl mnohem horší než nyní. Pokud by byt rozhodnutím soudu nepřipadl jí, šla by na ulici. Je nadále hospitalizována v nemocnici, žádný termín návrtu do bytu nemá. Má pečovatelku a ta by za ní docházela. Jedná se o konkrétní osobu, ale uvádět ji nechce kvůli žalobci. Trvá na tom, aby byt zůstal jí, žije v něm 60 let a nebýt jejích rodičů, žalobce by v bytě nikdy nebydlel.

15. Žalobce v doplňující výpovědi uvedl, že do , Anonymizováno, přišel v roce 1981 a s rodiči žalované a jejím bratrem se dohodli, že zbourají rodinný dům, který byl v dezolátním stavu a patřil tchánovi, a vystavěl se dvougenerační rodinný dům. Ten stavěl on za pomoci tchána a tchýně, manželka nic nedělala. Dům se stavěl dva roky, on v té době pracoval v , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, a měl upravenou pracovní dobu. Když se dům postavil, rodiče žalované jim nabídli, že jim buď převedou ideální polovinu tohoto domu a budou obývat horní patro, nebo jim převedou družstevní byt. Dohodli se tak, že nakonec jemu i žalované převedli členská práva k družstevnímu bytu. K tomuto převodu by nedošlo, pokud by nedošlo k výstavbě rodinného domu. Vyřešena byla nejen bytová situace jejich, rodičů manželky, ale i bratra manželky, který v rodinném domě bydlí do současné doby. Předmětný byt je nyní prázdný, i tak hygiena v něm je špatná, je tam stále cítit zápach a bylo tam spousta hmyzu, na několika místech také teče topení. V bytě jsou vidět i známky, že tam hořelo. , adresa, vyměnil, protože nevěděl, kdo tam všechno docházel. Elektrika je odpojena proto, že ji žalovaná neplatila. Zpráva z nemocnice o zdravotním stavu žalované ho překvapila, neboť ta je těžkou alkoholičkou. Dcera žalované se potuluje po republice, má osm dětí. Žalovaná by se mohla nastěhovat do bytu v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kde bydlí její kamarádka. Sousedé v domě na , Anonymizováno, , Anonymizováno, se děsí toho, že by se žalovaná do bytu vrátila. Pokud by byt získal on, pak by se do něj přestěhoval, má k němu osobní vztah. Chtěl by také napravit reputaci, neboť jeho jméno je spojováno s tím, jakým způsobem se žalovaná v bytě chovala. V bytě zůstala pouze část obýváku, osobní věci žalované nechali v igelitovém pytli v jedné místnosti. Žalované napsal dopis, kde vše popsal, nemluvil s ní. Současná hodnota družstevního bytu ve stavu, v jakém se nyní nachází, by činila 3,6 – 3,8 mil. Kč, po rekonstrukci 4–5 mil. Kč. Dlouho se rozmýšlel, zda se má pustit do vyklízení bytu. Předtím třikrát až čtyřikrát hovořil s personálem nemocnice, kde je žalovaná hospitalizována, bylo mu řečeno, že není schopna samostatně žít v bytě, že zvažují omezení svéprávnosti a umístění do ústavu. Překvapili ho zprávy, které byly soudu zaslány.

16. Svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, k věci uvedla, že jí žalobce požádal, zda by mohla být svědkem při vyklízení bytu s úklidovou službou, s tím souhlasila. K vyklízení došlo 9. 9. 2025 a vstup do bytu pro ni byl velký šok. Když se byt otevřel, linul se z něho neuvěřitelný zápach, všude byl nepořádek, létal tam hmyz a pokud by neotevřeli okna, v podstatě by se v bytě udusili. V bytě bylo vše mokré, spíše plesnivé oblečení. Linka v kuchyni byla zaskládána věcmi na vaření, nacházeli se tam hrnce se zbytky jídla, v mezeře mezi linkou a bytovým jádrem byly zaskládané prázdné krabice od vína. Jídlo v ledničce bylo shnilé a s brouky, to samé bylo v mrazáku. V obývacím pokoji byl ještě v září vánoční stromeček a neuvěřitelný zápach, všude byly fleky na koberci a oblečení potřísněné exkrementy. Nepořádek byl i v ložnici, bylo v ní poházené oblečení. V dětském pokoji byla hromada hraček a klec od morčete, ze které po něm nebyla uklizena podestýlka. Z rozházených květináčů byla vysypaná hlína na zemi, rovněž výkaly po psovi. V bytě kromě gauče a zapáchající matrace zůstal veškerý dřevěný nábytek a věci ze skříní, které byly vyprané, ale zapáchaly, proto je dali do igelitových pytlů. Fotografickou dokumentaci pořizovala ona na telefon žalobce, jedná se o fotografie ve spise.

17. Na základě takto doplněného dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

18. Předně je třeba uvést, že soud I. stupně hodnotil věc bezchybně po stránce právní. Vzniklo-li společné členství manželů v bytovém družstvu a jejich společné užívávání družstevního bytu (následně společný nájem) bylo založeno podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, a jejich manželství bylo rozvedeno rovněž ještě za právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, bylo namístě otázku vzniku, existence a následně zániku členství v družstvu a společného užívání (posléze nájmu) bytu v takovém případě posoudit podle úpravy (a příslušného znění) obsažené v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb., od které se nelze odchýlit (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2026, sp. zn. 26 Cdo 2803/2025). Účastníkům vzniklo právo společného užívání družstevního bytu v roce 1986, když v době trvání jejich manželství, kdy spolu i trvale žili, uzavřeli s rodiči žalované dohodu o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu a následně se Stavebním bytovým družstvem , adresa, uzavřeli dohodu o odevzdání a převzetí uvedeného bytu (viz body 13 a 14 odůvodnění napadeného rozsudku, včetně tam citované právní úpravy - § 172 odst. 2 a § 175 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991); argumentace žalované, že byt byl převeden pouze na ni, neodpovídá provedenému dokazování.

19. Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti dospěl k závěru (viz shora citované rozhodnutí), že jestliže právo na zrušení společného nájmu (družstevního nebo nedružstevního) bytu vzniká až rozvedeným manželům (nejsou-li tudíž manželé rozvedeni, nemůže být zrušeno jejich právo společného nájmu bytu), tedy právní mocí rozhodnutí, jímž bylo manželství rozvedeno, je pro řešení této otázky rozhodná právní úprava v účinná v takový okamžik. Jde-li proto o právo vzniklé přede dnem 1. 1. 2014 (nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), musí být uplatněný nárok na zrušení společného nájmu bytu posouzen podle dosavadních právních předpisů, tedy podle § 705 obč. zák. (§ 3074 odst. 1 věta první za středníkem o. z.).

20. Jelikož k rozvodu manželství účastníků došlo na základě rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne , datum, , soud I. stupně při zrušení společného nájmu družstevního bytu postupoval správně dle právní úpravy účinné v této době. Bezchybně tak v souladu s § 705 odst. 1 obč. zák. rozhodl o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu účastníků, neboť v průběhu řízení nebylo prokázáno, a účastníci to ani tvrdili, že by se o tom, který z manželů bude byt nadále užívat jako nájemce po rozvodu manželství, dohodli. Samotná skutečnost, že žalobce po rozvodu manželství v roce 1992 společnou domácnost opustil, neměla vliv na právní režim společného členství a společného nájmu družstevního bytu, neboť podle ust. § 708 obč. zák. důsledky trvalého opuštění společné domácnosti nájemcem nedopadají na družstevní byty, ale pouze na byty nedružstevní (srovnej právní úpravu dle § 706 a § 707 obč. zák.).

21. Spornou mezi účastníky pak zůstala otázka určení, který z účastníků bude jako člen družstva nadále nájemcem předmětného bytu. Soud I. stupně správně vycházel z ustanovení § 705 odst. 3 obč. zák., podle kterého při rozhodování o dalším nájmu bytu vezme soud zřetel zejména na zájmy nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele. Ze skutkových okolností dané věci vyplynulo, že účastníci nemají nezletilé děti a pronajímatel , právnická osoba, v , Anonymizováno, ve svém stanovisku ze dne 1. 12. 2025 toto ponechal na rozhodnutí soudu. Žalobce svůj návrh, aby on byl určen nájemcem bytu, podporoval předloženými čestnými prohlášeními nájemců okolních bytů v domě č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , kteří vyjadřovali nesouhlas s tím, aby byla žalovaná určena dalším nájemcem bytu s ohledem na dlouhodobě neutěšitelnou situaci spojenou s jejím užíváním bytu. I za tohoto stavu bytové družstvo v odvolacím řízení jako pronajímatel své stanovisko dle § 705 odst. 3 obč. zák. nezměnilo. Proto soud I. stupně správně zvažoval širší okolnosti dané věci; dle soudní praxe k těmto dalším významným hlediskům patří příčiny rozvratu manželství, sociální a majetkové poměry účastníků, možnost uspořádání jejich bytových poměrů, zdravotní stav účastníků, zásluhy o získání bytu, jeho účelné využití apod. (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. 26 Cdo 942/2010 a 12. 10. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2299/2010).

22. Zde soud I. stupně správně zohlednil, že účastníci se stali členy družstva a uživateli (následně nájemci) bytu na základě dohody o převodu členských práv k bytu uzavřené s rodiči žalované. Žalobce poukazoval na skutečnost, že rodiče žalované tak učinili poté, co on se významnou měrou podíl na výstavbě dvougeneračního rodinného domu rodičů žalované. Žalovaná toto tvrzení zpochybňovala, když uváděla, že na výstavbě domu rodičů pomáhali, ale účastnil se jí také její bratr a dále odborní řemeslníci. Lze proto přisvědčit hodnocení soudu I. stupně, který s pomocí žalobce při výstavbě rodinného domu rodičů žalované uvažuje (dle názoru odvolacího soudu nebylo potřeba podíl žalobce na výstavbě nějakým způsobem kvantifikovat), nicméně z hlediska zásluhovosti přikládá správně větší význam tomu, že získání bytu jde po linii předků žalované. Dále je třeba připomenout, že byť k rozvodu manželství účastníků došlo již v roce 1992, účastníci se tehdy shodli na příčině rozvratu manželství, kterou byl nezájem žalobce o rodinu z důvodu jeho podnikání a v důsledku toho také společnou domácnost opustil (viz odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ). Pokud tedy v souvislosti s touto rozvodovou situací účastníků zůstala až do současné doby uživatelem bytu pouze žalovaná, je dle odvolacího soudu (na rozdíl od názoru soudu I. stupně) v souladu se shora podaným výkladem namístě přihlédnout i k příčinám rozvratu manželství účastníků, vedoucím k takovému uspořádání užívání bytu. Pakliže tedy žalovaná užívala byt až do současné doby, jde o podstatné hledisko, které soud I. stupně správně zohlednil při určování dalšího nájemce bytu. Zde pak bylo potřeba se vypořádat se zásadní argumentací žalobce, že se nejednalo (alespoň v posledním období) o řádné užívání bytu žalovanou. Tato povinnost nájemce přitom plyne z ust. § 2255 odst. 1 o. z., podle kterého nájemce užívá byt řádně v souladu s nájemní smlouvu.

23. Odvolací soud předně shledává fotografickou dokumentaci předloženou žalobcem již v řízení před soudem I. stupně, s ohledem na svědeckou výpověď , tituly před jménem, , jméno FO, , která ji pořídila, autentickou a věrohodně zachycující stav bytu na základě jeho užívání žalovanou (ke dni jeho vyklízení žalobcem 9. 9. 2025). Tato dokumentace, ve spojení s podrobnou výpovědí shora označené svědkyně (viz zjištění shora učiněná z této výpovědi), přesvědčivě prokazují neutěšený stav bytu, za který nese odpovědnost žalovaná jako jeho faktická a výlučná uživatelka. Námitky žalované zpochybňující stav zachycený na předložených fotografiích a její tvrzení, že nepořádek v bytě byl způsoben tím, kdy byt vyklízel, považuje odvolací soud za účelové a vyvrácené provedeným dokazováním. Ostatně k vyklizení přistoupil žalobce na základě písemné výstrahy Stavebního bytového družstva ze dne 15. 7. 2025, ve které bylo poukazováno na konkrétní obtěžování nájemců ostatních bytů v domě silným zápachem hniloby, močí, kouřem a hmyzem. Tento aktivní přístup žalobce k řešení uvedené výstrahy, na rozdíl od pasivity žalované (byť byla hospitalizována v nemocnici, mohla nápravu zajistit prostřednictvím třetích osob), také správně považoval soud I. stupně za významný počin, který byl v zájmu obou účastníků.

24. Nicméně současně je třeba na straně žalované zohlednit její nepříznivý zdravotní stav, který byl zřejmý i z její osobní účasti v odvolacím řízení. Z výpovědi žalované v odvolacím řízení přitom plyne, že v době posledních dvou let měla větší zdravotní problémy, pro které byla opakovaně a dlouhodobě hospitalizována. Tyto problémy spočívaly zejména v tom, že byla omezena v pohybu (její imobilita plyne i z lékařských zpráv), tudíž byly omezeny i její schopnosti dostatečně pečovat o osobní hygienu, ale i o řádný stav bytu. Je také zřejmé, že v bytě pobýval pes, a i tato skutečnost (při omezené pohyblivosti žalované) značně ovlivnila hygienický stav bytu. Pakliže žalobce dokládal stížnosti obyvatel domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , ty jsou časově ohraničeny lednem 2024 a červnem 2025, tedy zasahují právě do období větších zdravotních problémů žalované. Pokud se týká zamoření bytu hmyzem, to souviselo s tím, že jí byla odpojena elektrika a vytekl jí mrazák a lednička, což se stalo v době, kdy byla hospitalizována v nemocnici (jak vypověděla); byť nelze vyloučit nenadálé situace, potom i při dlouhodobé nepřítomnosti byla za stav bytu odpovědná, přičemž o pomoc mohla požádat např. širší rodinu (sama poukazovala na to, že má dceru a vnoučata). Pokud v čestném prohlášení ze dne 3.4. 2026 nájemci bytů v domě vyjadřují obavy z opakování celé situace pro případ, že by se do bytu z nemocniční péče žalovaná vrátila, ošetřující lékař žalované v nemocnici uvedl, že žalovaná se snaží zlepšit svou soběstačnost, v čemž jí nebrání její zdravotní stav, a vývoj nadále hodnotí jako příznivý s předpokladem možného ukončení hospitalizace, když žalovaná by byla schopna návratu domů a sebeobsluhy za podpory terénních sociálních služeb. I sama žalovaná ve své výpovědi uvedla, že se chce do předmětného bytu vrátit a že má pečovatelku, která by za ní docházela. To znamená, že zlepšení zdravotního stavu žalované zejména v pohybové oblasti, ve spojení s pravidelnou docházkou a pomocí sociální terénní pracovnice, poskytují dle odvolacího soudu dostatečnou záruku pro závěr, že žalovaná bude předmětný byt užívat řádným způsobem a že se nebude opakovat shora uvedená situace vedoucí až k výstraze Stavebního bytového družstva.

25. Pokud se tedy návrat žalované do bytu ze zdravotního hlediska jeví jako možný (byť konkrétní termín ukončení hospitalizace není zatím znám), převažuje pro určení žalované jako dalšího nájemce předmětného bytu (když žalobce byt od roku 1992 neužívá) zejména dlouhodobost tohoto užívání žalovanou, ve spojení s kritériem zásluhovosti. Poukazoval-li žalobce na skutečnost, že žalovaná by se mohla po návratu z nemocnice nastěhovat do svého druhého nájemního bytu v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , který na ni převedla její matka, potom v tomto druhém bytě nikdy nebydlela, přičemž nyní je byt užíván kamarádkou žalované s nezletilými dětmi (tedy fakticky je obsazen). Naopak žalobce má zajištěno bydlení v bytě ve svém vlastnictví, a tudíž dosud společný byt účastníků nepotřebuje pro uspokojování své bytové potřeby. Pokud pak žalobce poukazoval na svůj osobní vztah ke společnému bytu a nápravu reputace svého jména s ohledem na způsob užívání bytu žalovanou v poslední době, je třeba k tomu uvést, že žalobce v bytě bydlel (oproti žalované) pouze krátce do rozvodu manželství a posledních více než 30 let zde nebydlí, tudíž silnější osobní vztah k bytu má nepochybně žalovaná.

26. Proto i s přihlédnutím k těmto naposledy uvedeným skutečnostem je věcně správný závěr soudu I. stupně, který členem bytového družstva a výlučným nájemcem bytu určil žalovanou. Jelikož bytová potřeba žalobce je uspokojena v bytě v jeho vlastnictví, soud I. stupně bezchybně rozhodl o tom, že žalobci při vyklizení bytu nenáleží náhradní byt ani náhradní ubytování. Protože soud I. stupně nepochybil ani v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný v celém rozsahu potvrdil.

27. Podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že na ni nemá právo žádný z účastníků, neboť žalobce se svým odvoláním neuspěl a žalovaná náhradu nákladů nepožadovala.