1 C 224/2025

Plný text

Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Vejtasou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, určení členství ve stavebním bytovém družstvu a nájemce družstevního bytu a o vyklizení

I. Právo společného nájmu žalobce a žalované bytu č. , hodnota, , sestávajícího z kuchyně a čtyř pokojů s příslušenstvím v 7. podlaží domu č.p. , hodnota, v , adresa, , se zrušuje a jako člen , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , dále nájemcem bytu bude žalovaná.

II. Žalobce je povinen byt vyklidit do 15ti dnů od právní moci rozsudku s tím, že se mu právo na náhradní byt ani na náhradní ubytování nepřiznává.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou ze dne 15. 9. 2025, podanou dne 16. 9. 2025 u zdejšího soudu, doplněnou podáním ze dne 22. 9. 2025, se žalobce vůči žalované domáhá rozhodnutí soudu, kterým by soud zrušil právo společného nájmu bytu účastníků, a to bytu č. , hodnota, , sestávajícího z kuchyně a čtyř pokojů2 1 C 224/2025s příslušenstvím v sedmém podlaží domu čp. , hodnota, v , adresa, , rozhodl o tom, že členem , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, se určuje žalobce, když tento se zároveň určuje nájemcem bytu, kdy žalovaná je povinna byt vyklidit do 15 dnů, a to bez zajištění bytové náhrady. K odůvodnění žaloby uvádí, že účastníci jsou bývalí manželé, za trvání manželství nabyli členský podíl v bytovém družstvu s právem užívat uvedený byt, vzniklo jim tak společné členství v bytovém družstvu a právo společného nájmu v roce , hodnota, , přičemž po rozvodu manželství v roce , hodnota, se o dalším nájmu a dalším užíváním bytu nedohodli, dohodu o zrušení práva společného nájmu neuzavřeli. Žalobce se z bytu odstěhoval, zatímco žalovaná v tomto zůstala bydlet. Byt v posledních letech uvedla do neobyvatelného stavu, vzhledem k tomu a stížnostem ostatních nájemců, byli ze strany , právnická osoba, vyzváni k nápravě, žalobce nechal byt vyklidit a vydezinfikovat, aby výzvě vyhověl. To bylo za situace, kdy žalovaná byt momentálně neužívá, neboť je , podezřelý výraz, . Žalobce se domnívá, že žalovaná nebude schopna byt sama dále užívat. Kromě uvedeného bytu je žalovaná nájemcem dalšího družstevního bytu v , adresa, . Jelikož se žalobce zasloužil o nabytí uvedeného bytu, jeho zvelebení rekonstrukcí, a zejména provedl požadovanou sanaci, domnívá se, že by on měl být nadále členem družstva, nájemcem, vyklizení bytu žalovanou by pak nemělo mít vazbu na zajištění bytové náhrady této nebo pro tuto, neboť žalovaná má k dispozici byt jiný, který může užívat.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že v bytě „darem po rodičích bydlí 60 let“, řádně platí „každým rokem nájem“. Na žalobce, jak tvrdí, nikdy „část bytu nepřepsala“. Nebyl důvod, který si on, nyní, 33 let po rozvodu, nárokuje. Za celý život nebyl schopen si vlastní bydlení opatřit. Žalovaná uplatněný nárok „neuznává“. Je , podezřelý výraz, , adresa, , po propuštění z této se chce vrátit domů, (zjevně do předmětného bytu), má rodinu, děti a vnoučata.

3. Z potvrzení o provedené lustraci v ISZR ze dne 25. 9. 2025 a dalšího potvrzení o provedené lustraci v ISZR ze dne 25. 9. 2025 se podává, že žalobce – , Jméno žalobce, , hlášený k trvalému pobytu na adrese „, adresa, “, a žalovaná – , Jméno žalované, , hlášená k trvalému pobytu na adrese „, adresa, , hodnota, , adresa, “, jsou rodiči dcery , jméno FO, , narozené dne , datum, , již je nyní 38 let, přičemž rodiči žalované jsou , jméno FO, a , jméno FO, . Dceru účastníci osvojili, jak se podává z žalobcovy účastnické výpovědi. Jiné společné děti nemají.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , je zřejmo, že účastníci byli od , datum, manžely, přičemž uvedeným rozhodnutím bylo jejich manželství rozvedeno, kdy v onu dobu nadále žili v jednom bytě pod adresou „, adresa, , hodnota, , adresa, “, jak lze ze záhlaví rozsudku vyčíst a je též potvrzováno žalobcovou účastnickou výpovědí, oba jej ještě k 26. 6. 1992 užívali, potřebovali. Shrnuto, manželství účastníků trvalo od , datum, do , datum, .

5. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, , pro k.ú. , adresa, vyplývá, že , právnická osoba, bylo a je vlastníkem st. parc. č. , hodnota, se součástí, stavbou čp. , hodnota, , bytový dům, v části obce , adresa, , vše v k.ú. , adresa, , když nemovitá věc není rozdělena na vlastnické právo k jednotkám, když uvedené družstvo je dne 24. 7. 1972 vzniklou právnickou osobou, s předmětem podnikání zaměřeným (mimo jiné) na správu a údržbu nemovitostí, jak lze vyčíst z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného , podezřelý výraz, ). V uvedeném bytovém domě se pak nachází i sledovaný byt (viz níže). Z žádosti o souhlas s převodem členských práv a povinností ze dne z 31. 1. 1986, dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 31. 1. 1986 (při jejím schválení představenstvem , právnická osoba, usnesením č. , spisová značka, .) (ze dne 27. 2. 1986), za přispění sdělením o udělení souhlasu s převodem členských práv a povinností ze dne 11. 3. 1986, č.j.: , spisová značka, , právnická osoba, , vyplývá, že společní členové bytového družstva , jméno FO, a , jméno FO, převedli na žalobce3 1 C 224/2025a žalovanou, manžele, dne , datum, všechna svá členská práva a povinnosti ve , právnická osoba, , kdy s tímto převodem je spojeno právo užívat družstevní byt č. , hodnota, , o velikosti 4+1, v sedmém podlaží, (na , adresa, , hodnota, ), v , adresa, , kdy tedy účastníkům vzniklo právo na uzavření dohody o odevzdání a převzetí předmětného bytu do osobního užívání, dohoda byla bytovým družstvem, jak uváděno, dne 27. 2. 1986, schválena. (Na závěru o převodu členských práv a povinností v družstvu na oba účastníky a tím vzniku práva na uzavření dohody o odevzdání a převzetí bytu oběma účastníky do osobního, společného užívání, ničehož nemění v dohodě zmiňovaný důvod převodu členských práv a povinností „bytová tíseň dcery, převod členských práv na dceru“ ani to, že ve sdělení o udělení souhlasu se hovoří jen o převodu „z , jméno FO, na , Jméno žalované, “, když vůle převodu od obou dosavadních členů bytového družstva, práv a povinností na žalobce i žalovanou, jakožto nové členy družstva, jednoznačně plyne z obsahu popisované dohody, plně korespondující i se zmíněnou žádostí. Nakonec vznik společného členství, společného, dnešního nájmu, je plně potvrzován i ve sdělení , právnická osoba, ze dne 1. 12. 2025.) Návazně, na uvedený převod, byla v písemné formě , jméno FO, s žalobcem a žalovanou uzavřena dohoda o odevzdání a převzetí popisovaného bytu v roce 1986, kdy tedy vzniklo právo společného užívání tohoto účastníky coby manžely, jak plyne z účastnické výpovědi žalobce za podpory sdělením , právnická osoba, ze dne 1. 12. 2025, byť se písemná dohoda, ani písemný zápis o této nedochovali, jak lze vyčíst z dalšího sdělení , právnická osoba, ze dne 5. 12. 2025. Nechť tato by nakonec ani nemusela být písemná (viz. právní posouzení níže). V onu dobu, v roce 1986, účastníci coby manželé spolu trvale žili, měli společnou domácnost, manželství fungovalo a existovalo jako životní společenství, jak se jednoznačně podává z žalobcovy účastnické výpovědi. Shrnuto, v roce 1986 vzniklo žalobci a žalované coby manželům jejich společné členství v družstvu a právo společného užívání, později společný nájem, bytu č. , hodnota, , sestávajícího z kuchyně a čtyř pokojů s příslušenstvím v sedmém podlaží domu čp. , hodnota, v , adresa, (viz. právní posouzení níže).

6. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 1. 12. 2025 je zřejmé jeho stanovisko k dalšímu nájmu sledovaného bytu, kdy toto posouzení, který z účastníků by měl nadále zůstat členem družstva, ponechává na rozhodnutí soudu, zjevně se tedy nepřiklání k žádnému z účastníků stran dalšího nájmu bytu tím kterým z nich.

7. Z výstrahy ze dne 15. 7. 2025 , právnická osoba, adresované žalobci a rovněž žalované lze vyčíst, že na základě opakovaných stížností nájemníků v domě na , adresa, , hodnota, , v , adresa, , byly zjištěny vážné závady v souvislosti s užíváním sledovaného bytu č. , hodnota, , kdy v tomto není dodržována hygiena, takže dochází k obtěžování ostatních nájemců silným zápachem hniloby, moči a kouře, v bytě se nachází odpadky a hmyz, tím jsou porušovány povinnosti řádného užívání bytu a tím dochází k porušování povinností stanov uvedeného bytového družstva, z tohoto důvodu jsou účastníci jako členové družstva a nájemci uvedeného bytu vyzváni k přijetí takových opatření, aby uvedené „závady“ byly odstraněny, při poskytnuté lhůtě do 31. 8. 2025. Z dopisu žalobce adresovaného žalované ze dne 9. 8. 2025, lze vyčíst, že tento se na jmenovanou obrací jakožto uživatele předmětného bytu, požadujíc, aby zajistila nápravu, s tím, že jinak nechá být vyklidit, vydezinfikovat a vymalovat, kdy žalovanou nebylo reagováno, jak uvádí žalobce ve své účastnické výpovědi. Z dopisu žalobce ze dne 26. 8. 2025, adresovaného , právnická osoba, , lze vyčíst, že jmenovaný požádal o prodloužení termínu k odstranění příčin neuspokojivého stavu sledovaného bytu do 15. 9. 2025, kdy v reálu byl byt neobyvatelný, zaplněný exkrementy moči, stolice, při značném znečištění, při přítomnosti různých parazitů, ve dnech 9. 9. 2025 a 14. 9. 2025 vyklizen, jak se podává z protokolu o vyklizení bytu č. , hodnota, ze dne 15. 9. 2025. Z tohoto protokolu též plyne, že mnohé bylo nutno zlikvidovat, v bytě zůstaly jen věci žalované, jakými jsou textilie, obuv, několikeré hodinky a několik prstýnků, jakož i úřední listiny, včetně nábytku, skříně a dalšího, jak též patrno z žalobcovy účastnické4 1 C 224/2025výpovědi. Stav bytu, jeho neobyvatelnost, je zřejmá z 11 ks fotografií k 9. 9. 2025 (před vyklizením), situace současná z 2 ks fotografií 14. 9. 2025 (po vyklizení). Shrnuto, sledovaný byt užívá žalovaná, která je však v současné době , podezřelý výraz, , v době její nepřítomnosti byl byt sanován žalobcem, na jeho náklady, došlo i k výměně zámku u vstupních dveří, jak z výše uvedeného protokolu rovněž patrno. Některé movité věci žalované v bytě zůstaly, žalobce v bytě nemá nic, jak rovněž ve své účastnické výpovědi uvedl.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, , výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, , smlouvy o bezúplatném převodu vlastnictví družstevní bytové jednotky do vlastnictví člena družstva ze dne 2. 9. 2008, včetně potvrzení , právnická osoba, . ze dne 24. 4. 2007 a potvrzení , právnická osoba, . ze dne 12. 1. 2007, nepřehlížíme-li návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru ze dne 2. 9. 2008, vyplývá, že žalobce je od , datum, vlastníkem bytu, č. jednotky , hodnota, , vymezeného v budově čp. , hodnota, , bytový dům, v části obce , adresa, , na st. parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , v k.ú. , adresa, , s podílem na společných částech domu a pozemků , hodnota, .

9. Z informace o pozemku LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, , smlouvy o převodu družstevního podílu ze dne 12. 10. 2018 a smlouvy o nájmu družstevního bytu ze dne 12. 10. 2018 vyplývá, že , právnická osoba, je vlastníkem st. parc. č. , hodnota, se součástí, stavbou čp. , hodnota, , bytový dům, v k.ú. , adresa, , při nerozdělení nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám, kdy dne , datum, matka žalované , jméno FO, na žalovanou převedla družstevní podíl v uvedeném bytovém družstvu, s nímž je spojeno právo užívat družstevní byt č. , hodnota, , ve třetím patře, o velikosti 1+3, v domě čp. , hodnota, , na adrese , adresa, , když tento má návazně žalovaná jako člen družstva v užívání na základě uvedené nájemní smlouvy od 1. 10. 2018.

10. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít, a vyhodnotit z hledisek právních. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům žalobce, pokud na svých důkazních návrzích setrval, žalovaná žádné důkazní návrhy neměla. Kromě důkazů výslovně označených, provedl soud ve smyslu § 120 odst. 2 věta prvá o.s.ř. i některé důkazy další, neboť byly potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývaly z obsahu spisu. Provedené důkazy hodnotil soud ve smyslu § 132 o.s.ř. podle své úvahy, každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti přihlížeje ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, při níže uvedeném skutkovém výstupu.

11. O skutkovém stavu učinil soud tento závěr: , právnická osoba, bylo a je vlastníkem st. parc. č. , hodnota, , se součástí, stavbou čp. , hodnota, , bytový dům, v části obce , adresa, , v k.ú. , adresa, (pod adresou „, adresa, , hodnota, , adresa, “), kdy uvedená nemovitá věc zahrnuje i byt č. , hodnota, , sestávající z kuchyně a čtyř pokojů s příslušenstvím v sedmém podlaží domu čp. , hodnota, v , adresa, . Žalobce – , Jméno žalobce, a žalovaná – , Jméno žalované, , jsou bývalí manželé, jejichž manželství trvalo od , datum, do , datum, . Dne , datum, , při schválení bytovým družstvem dne , datum, , společní členové , právnická osoba, , jméno FO, a , jméno FO, , rodiče žalované, na žalobce a žalovanou převedli členská práva a povinnosti v bytovém družstvu, spojená s právem užívat výše uvedený byt, tedy při vzniku práva na uzavření dohody o odevzdání a převzetí uvedeného bytu do osobního, společného užívání účastníků, kdy návazně v roce 1986 byla (v písemné formě) uzavřena dohoda o odevzdání a převzetí uvedeného bytu ke společnému užívání. V onu dobu, v roce 1986, spolu účastníci coby manželé trvale žili. (Společné užívání bytu se od 1. 1. 1992 změnilo na společný nájem bytu /viz. právní posouzení níže/.) Po rozvodu manželství účastníků ke dni , datum, , se tito nedohodli, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem uvedeného bytu, tento užívá výhradně žalovaná, v tomto bydlí, byť je momentálně , podezřelý výraz, . Žalovaný, v bytě nebydlící, v něm nemá žádné věci. Žalobce je vlastníkem (dalšího) bytu (pod adresou „, adresa, “). Žalovaná je nájemcem (dalšího) družstevního5 1 C 224/2025bytu (pod adresou „, adresa, “). (V podrobnostech viz. dílčí skutková zjištění popsaná shora.)

12. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“) a zejména z příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 30. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a to máme-li na zřeteli § 3074 odst. 1 o.z., z něhož vyplývá, že vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti o.z. (k 1. 1. 2014) se posuzují podle dosavadních právních předpisů (tj. dle „obč. zák.“) (shodně rozsh. NS ČR 26 Cdo 2245/2015). Nezbytným předpokladem pro zrušení práva společného nájmu bytu manžely rozhodnutím soudu je existence práva společného nájmu bytu manžely, rozvod jejich manželství a absence dohody rozvedených manželů o zrušení práva společného nájmu bytu. Tyto skutečnosti soud v projednávaném případě zjišťoval, přičemž v souladu se skutkovými zjištěními (viz. shora) dospěl k závěru, že uvedené předpoklady jsou založeny.

13. Účastníci byli v roce 1986 manželé, kdy v tomto roce došlo z hlediska předmětu sporu k rozhodujícím událostem. S ohledem na výše uvedené je třeba tyto události z právního hlediska hodnotit dle obč. zák. ve stavu do 31. 12. 1991, kdy tehdy existoval institut osobního užívání bytu, společného užívání bytu manžely, při možném vzniku společného členství manželů v bytovém družstvu. Tehdy „nájemní smlouva“ nemusela být písemná, nešlo o nájemní smlouvu, ale o dohodu o odevzdání a převzetí bytu, o níž se sepisoval zápis (§ 155 odst. 2 obč. zák.), když byt se přenechával do osobního užívání (§ 153, § 154 odst. 2 obč. zák.), přičemž právo společného užívání bytu manžely (§ 172 odst. 2 obč. zák.) vzniklo, jestliže za trvání manželství manželé nabyli práva užívat byt ve smyslu § 175 odst. 1 obč. zák., kdy se vznikem práva společného užívání družstevního bytu, v návaznosti na právo na přidělení onoho družstevního bytu, vzniklo i společné členství manželů v družstvu, z něhož byli manželé oprávnění a povinni společně a nerozdílně, ve smyslu § 175 odst. 2 obč. zák., když uvedené neplatilo jen, jestliže manželé spolu trvale nežili, jak bylo vymezeno v § 175 odst. 3 obč. zák. (srovnej Cpj 1082/82-K, R 34/83).

14. V projednávané věci je zcela zřejmé, že v roce 1986 vzniklo oběma účastníkům coby manželům právo na přidělení sledovaného družstevního bytu, při založení práva jeho společného užívání a též společné členství účastníků ve , právnická osoba, , kdy dnem, k němuž vzniklo společné užívání bytu manžely byl den vzniku práva k bytu, tedy den uzavření dohody o odevzdání a převzetí sledovaného bytu v roce 1986, kdy spolu manželé trvale žili, měli společnou domácnost, manželství plnilo svoji funkci a docházelo k naplňování tohoto životního společenství, jak bylo po skutkové stránce zjištěno (viz. shora).

15. Výše uvedené platilo obdobně i po novele obč. zák. provedené zákonem č. 509/1991 Sb., s účinností od 1. 1. 1992, kdy se jen společné užívání bytu změnilo na společný nájem (§ 871 odst. 1 obč. zák.), kdy uvedená problematika tentokráte již ne společného užívání bytu manžely nýbrž společného nájmu bytu manžely byla upravena v § 703 odst. 1,2,3 obč. zák. při totožném obsahu. Nově, nájemní smlouva oproti původnímu institutu dohody o osobním užívání bytu, nemusela být nadále písemná (§ 686 odst. 1 obč. zák.), jen se o ní vyhotovoval (písemný) zápis. Až novela obč. zák., zákon č. 267/1994 Sb., s účinností od 1. 1. 1995 obligatorní písemnou formu nájemní smlouvy stanovila (§ 686 odst. 1 obč. zák.), nicméně smlouvy o nájmu bytů uzavřené platně i v jiné, než písemné formě zůstaly platné i nadále (§ 879b obč. zák.). Ve vztahu k projednávané věci tak soud uzavírá, byť vychází z toho, jak bylo skutkově vyhodnoceno, že dohoda o odevzdání a převzetí předmětného bytu měla písemnou formu, že i kdyby tomu takto nebylo a tato byla uzavřena toliko ústně, či dokonce konkludentně, že by i tak byl společný nájem předmětného bytu účastníky, coby manžely, založen (viz. shora).6 1 C 224/202516. Výše uvedenou novelou obč. zák. zákonem č. 509/1991 Sb., s účinností od 1. 1. 1992, kdy novými ustanoveními obč. zák. se řídí i právní vztahy vzniklé před 1. 1. 1992, kdy však vznik právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. 1. 1992 se posuzují podle dosavadních předpisů (§ 868 obč. zák.), pak bylo zavedeno i vypořádání společného nájmu družstevního bytu při vzniku společného členství, které je třeba vztáhnout na danou věc, tedy použít, když toto vypořádání, jeho způsob, byl právně účinný až do 31. 12. 2013, a to v ustanovení § 705 odst. 2 věta druhá a odst. 3 obč. zák. při návaznosti § 712 odst. 6 obč. zák., který byl modifikován na § 712 odst. 3 věta druhá obč. zák. s účinností od 1. 1. 1995 novelou obč. zák., zákonem č. 267/1994 Sb., když nicméně princip poskytování náhradního bytu případně náhradního ubytování rozvedenému manželovi, který byl povinen byt vyklidit, neboť nebyl dále nájemcem, zůstal de iure obsahově shodný.

17. Jelikož se v projednávané věci účastníci po rozvodu manželství nedohodli o (dalším) nájmu sledovaného družstevního bytu je žaloba žalobce opodstatněná, neboť podle § 705 odst. 1 obč. zák. nedohodnou-li se rozvedení manželé o nájmu bytu, soud na návrh jednoho z nich rozhodne, že zrušuje právo společného nájmu bytu, současně určí, který z manželů bude byt dále užívat jako nájemce. Dále, podle § 705 odst. 2 věta druhá obč. zák., v případech společného nájmu družstevního bytu (s výjimkou případů, že by práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu nabyl jen jeden z rozvedených manželů před uzavřením manželství, což není situace v projednávané věci), rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení manželé, na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu, tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu. Podle § 705 odst. 3 obč. zák. při rozhodování o dalším nájmu bytu vezme soud zřetel zejména na zájmy nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele, tedy v tomto případě , právnická osoba, .

18. V daném případě při svém rozhodování o zrušení společného nájmu družstevního bytu účastníků, o tom, kdo bude nadále členem bytového družstva, a tak se stane nájemcem sledovaného bytu, přihlížel soud k okolnostem projednávané věci, skutečnostem, které v rámci dokazování vyšly najevo (rozh. NS ČR 26 Cdo 942/2010, 26 Cdo 2299/2010). Stanovisko stavebního bytového družstva je neutrální, nepřiklání se k žádnému z účastníků. Účastníci dnes již nemají žádné nezletilé děti, tedy i toto hledisko je bezvýznamné. Dle názoru soudu je po 33 letech i bezvýznamné, jaké byly příčiny rozvratu manželství účastníků (kdy však tyto nelze jednoznačně přičítat tomu kterému z manželů (/viz. rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, /). Za zcela rozhodující pro rozhodnutí vzal soud to, že žalovaná v předmětném bytě, byť nyní , podezřelý výraz, , bydlí, v něm uspokojuje své bytové potřeby, tento se pak dostal do společného užívání účastníků, respektive společného nájmu účastníků, díky rodičům žalobkyně, kteří na svoji dceru a jejího manžela převedli práva a povinnosti v bytovém družstvu, tedy získání daného bytu jde jednoznačně po linii předků žalované (§ 22 odst. 1 o. z.) a nikoliv žalobce. Nebýt rodičů žalované nikdy by předmětný byt „nezískali“. (O nabytí bytu se žalobce zjevně nezasloužil.) Na uvedeném nic nemění ani to, že snad měl rodičům žalované žalobce vypomáhat při stavbě rodinného domu, ani to, že snad svépomocí předmětný byt za manželství rekonstruoval, jak se podává v jeho účastnické výpovědi, a dále ani to, že provedl sanaci bytu v roce 2025 (viz. skutková zjištění shora), byť soud připouští, že poslední jeho počin, tedy uvedení bytu do znovu obyvatelného stavu, v roce 2025 byl významný a neoddiskutovatelně v zájmu obou dvou, nicméně ani to nemůže převážit nad výše uvedeným důvodem, pro nějž soud při svém rozhodování dává přednost žalované. Je pak lhostejno, zda tato případně má možnost bydlení v jiném, touto k užívání způsobilém družstevním bytě.

19. V projednávané věci soud není ve smyslu § 153 odst. 2 o.s.ř. vázán návrhy účastníků, vzhledem k tomu žalobu nezamítá, nýbrž rozhoduje tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku, tedy právo společného nájmu žalobce a žalované k předmětnému bytu zrušuje, jako člena7 1 C 224/2025stavebního bytového družstva stanoví žalovanou, která bude dále (výlučným) nájemcem (viz. výrok I.).

20. Podle § 712 odst. 3 věta druhá obč. zák. v daném případě má žalobce (obecně) právo na náhradní byt, soud může, jsou-li proto důvody zvláštního zřetele hodné, rozhodnou, že má právo jen na náhradní ubytování, když náhradní byt a náhradní ubytování jsou definovány v § 712 odst. 2,4 obč. zák. Při rozhodování o zrušení společného nájmu bytu se předpokládá, že ten z manželů, který nebude dále nájemcem bytu, je povinen byt vyklidit, pročež soud i o tomto ve vztahu k žalobci rozhoduje, byť, jak uvedl ve své účastnické výpovědi, ve sledovaném družstevním bytě již žádné své movité věci nemá. Půjde fakticky spíš o to, aby žalované předal klíče od vchodových dveří, když, jak bylo shledáno, došlo k výměně zámků. Tím by mohla být fakticita vyklizení naplněnou ve smyslu odevzdání věci. Jelikož z právní úpravy vyplývá nárok žalobce na náhradní byt či náhradní ubytování, bylo i soudem výslovně rozhodnuto o tom, že se mu právo na náhradní byt ani náhradní ubytování nepřiznává, kdy soud vycházel z faktu, že vlastní jiný byt, v kterém bydlí, a tudíž není potřeba mu zajistit možnost uspokojování jeho bytových potřeb, když tato zajištěna je. Takto soud rozhoduje vycházeno z § 3 odst. 1 obč. zák., kdy by přiznání některé z těchto náhrad bylo v rozporu s dobrými mravy, jelikož mu svědčí právní důvod užívání bytu jiného (vlastnické právo), který je způsobilý uspokojit jeho bytovou potřebu, jak výše popisováno (srovnej rozh. NS ČR 26 Cdo 1171/2003, 26 Cdo 1016/2007). Uvedená okolnost vlastnictví jiného bytu, je důvodem pro odepření bytové náhrady (viz. výrok II.).

21. Celkově vyhodnoceno, lze se shodnout s náhledem žalobce na danou problematiku, pokud se soud neztotožňuje s jeho návrhem na řešení, je to z důvodů, které jsou výše soudem vyloženy. Co se týče žalované, její tvrzení, že „část bytu nikdy na žalobce nepřepsala“ neodpovídá realitě, soudem výše uvedeným skutkovým zjištěním. To, že byt „byl darem po rodičích“ dostálo své realizace bezúplatným převodem členských práv a povinností na oba účastníky, jak rovněž bylo po skutkové stránce zjištěno. Výsledně je tedy důvod k tomu, co žalobce nárokuje, a ne, že ne. Jinak soud kvituje, že se žalobkyně po , podezřelý výraz, chce vrátit domů, daný byt užívat, jak výše v rámci odůvodnění uváděno. Členem , právnická osoba, a nájemcem předmětného bytu bude ona.

22. O nákladech řízení rozhodl soud, maje na zřeteli § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy to, že žalovaná měla ve věci plný úspěch, a tak by měla mít právo na náhradu všech touto vynaložených nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, při postupu dle § 150 o.s.ř., z něhož vyplývá, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení účastníkovi zcela nebo zčásti přiznat, když tyto důvody tkví v tom, že dané rozhodnutí je v zájmu obou účastníků, žalobu mohl podat kterýkoliv z nich, soud pak nebyl návrhem vázán (obdobně viz. rozh. ÚS ČR IV ÚS 404/22, byť v tamní věci jde o vypořádání spoluvlastnictví). Nakonec, žalované prokazatelně ani žádné náklady řízení nevznikly.