15 Co 508/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Kosové a soudců JUDr. Roberta Ožvalda a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČ IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Anonymizováno , IČ Anonymizováno sídlem Chebov 24, 392 01 Soběslav 2. Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 3. Jméno žalované B , narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B všichni zastoupeni advokátem Mgr. Jiřím Čechem sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 711 406 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 9. 2025, č. j. 8 C 181/2024-213 I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci I. ve výroku o platební povinnosti žalované 1) potvrzuje s tím, že plněním poskytnutým žalovaným 2) dle výroku II. rozsudku soudu I. stupně zaniká povinnost plnění žalované 1).II. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci II. v části výroku o platební povinnosti žalovaného 2) potvrzuje s tím, že plněním poskytnutým žalovanou 1) dle výroku I. rozsudku soudu I. stupně zaniká povinnost plnění žalovaného 2).III. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci II. v části výroku o povinnosti žalovaného 3) zaplatit žalobci společně a nerozdílně se žalovaným 2) částku , částka, s příslušenstvím mění tak, že se žaloba v této části zamítá.IV. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci III. ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) potvrzuje s tím, že až co do částky náhrady nákladů řízení poskytnutých žalovaným 2) dle výroku IV. rozsudku soudu I. stupně ve výši , částka, zaniká povinnost žalované 1) nahradit náklady řízení žalobci.V. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci IV. v části výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) potvrzuje s tím, že náhradou nákladů řízení poskytnutou žalovanou 1) dle výroku III. rozsudku soudu I. stupně zaniká v rozsahu poskytnuté náhrady nákladů řízení žalovanou 1) povinnost nahradit náklady řízení žalobci žalovaným 2).VI. Žalovaná 1) a žalovaný 2) jsou povinni nahradit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, náklady odvolacího řízení v částce , částka, s tím, že plněním poskytnutým jedním z těchto žalovaných zaniká povinnost druhého z nich.VII. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 3) ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, náklady řízení před soudy obou stupňů v částce , částka, .

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované 1. povinnost zaplatit žalobci částku , částka, se specifikovaným příslušenstvím s tím, že plněním poskytnutým žalovaným 2. a 3. dle výroku II. rozsudku zaniká povinnost plnění žalované 1. (odst. I.), tutéž povinnost uložil žalovaným 2. a 3. s tím, že jejich povinnost zaniká plněním poskytnutým žalovanou 1. dle výroku I. (odst. II.) a dále rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaná 1. je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši , částka, s tím, že co do částky náhrady nákladů poskytnutých žalovaným 2. a 3. dle výroku IV. rozsudku ve výši , částka, tato její povinnost zaniká (odst. III.) a že žalovaný 2. a 3. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náklady řízení ve výši , částka, s tím, že tato jejich povinnost zaniká v rozsahu náhradou nákladů poskytnutou žalovanou 1. (odst. IV.), vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Z odůvodnění rozsudku plyne, že žalobce se domáhal zaplacení kupní ceny s tvrzení, že se žalovanou 1. uzavřel v období od července 2018 do února 2019 několik kupních smluv. Objednané zboží bylo řádně dodáno a žalovaná plnila jen částečně, proto žalobce eviduje dluh v žalované výši, který žalovaná uznala. Žalovaná 1. namítla, že žádný dluh neuznala, zpochybnila, že jí bylo nějaké zboží dodáno a namítla, že nárok žalobce je již promlčený.

3. K otázce dodání předmětu plnění soud I. stupně uvedl, že na konkrétně specifikované zboží žalobce jako dodavatel vystavil faktury vůči 1. žalované jako odběrateli číslo FVP218600149, FVP218600154, FVP218600153, , IBAN, , FVP218600164, , IBAN, , FVP218600177, FVP218600183, FVP218600187, , IBAN, , FVP218600253, FVP218600275, FVP218600296, , IBAN, , FVP218600320, FVP218600349, FVP218600370, FVP219600018, , IBAN, a FVP219600046. Dodání tohoto zboží prokazují dodací listy opatřené razítkem 1. žalované a podpisem osoby, která zboží převzala, přičemž dodací listy odpovídají vystaveným fakturám. Podpůrným důkazem o skutečném dodávání zboží je emailová korespondence účastníků, z níž plynou nadstandardní a důvěrné obchodní vztahy mezi žalobcem a 1. žalovanou, o čemž svědčí osobní půjčka žalobce statutárnímu orgánu 1. žalované , jméno FO, ve výši , částka, na koupi domu ze dne , datum, , kterou potvrdila i svědkyně , jméno FO, , dále podpora žalobce se zahájením a průběhem podnikání 1. žalované. Závěr o dodání zboží je podpořen výpovědí svědkyně , jméno FO, , která pro žalovanou 1. pracovala jako externí účetní a dalšího svědka , jméno FO, . Konzistentnost žalobních tvrzení je osvědčena i výpovědí svědkyně , jméno FO, , manželky 2. žalovaného, kterou soud I. stupně považoval částečně za nevěrohodnou, jak je podrobně popsáno v odstavci 10. napadeného rozsudku.

4. Ke sporné otázce uznání dluhu 1. žalovanou byl soudem I. stupně proveden důkaz emailovou komunikací ze dne , datum, , z níž plyne, že účetní 1. žalované , jméno FO, (dále jen účetní) zaslala statutárnímu orgánu 1. žalované a současně žalobci uznání dluhu s textem „v příloze posílám „Uznání dluhu – a splátkování“ k F+F“, že předmětem uznání jsou faktury za dodané zboží v letech 2018-2019, které budou spláceny splátkami ve výši , částka, měsíčně počínaje dne , datum, . Tímto emailem účetní reagovala na email žalobce ze dne , datum, , ve kterém žalobce (v návaznosti na předchozí komunikaci počínající , datum, ) výslovně mimo jiné uvedl, že potřebuje od majitelů uznání dluhu, jelikož se blíží promlčení a dluh by musel vymáhat. Téhož dne účetní v emailu uvedla, že uznání dluhu připraví i s návrhem splátek, což skutečně učinila v emailu ze dne , datum, a jeho příloze – uznání dluhu. Na základě uvedeného uznání 1. žalovaná začala hradit splátky ve výši , částka, a poté, co na úhradu splátek neměla prostředky, sestavila účetní druhé uznání dluhu se splátkami , částka, měsíčně (emailová komunikace ze dne , datum, , jehož přílohou bylo uznání dluhu ve výši , částka, ) a zaslala ho jak žalobci, tak i statutárnímu orgánu 1. žalované. Účetní tímto emailem reagovala na email žalobce ze dne , datum, zaslaný i statutárnímu orgánu 1. žalované, v němž byl seznam neuhrazených faktur a návrh splátek ve výši , částka, měsíčně, který účetní korigovala a do uznání dluhu se souhlasem pana , jméno FO, uvedla splátky , částka, měsíčně. Statutární orgán 1. žalované , Jméno žalované A, si musel být vědom dluhu, neboť email žalobce ze dne , datum, nijak nerozporoval, a navíc k žádosti žalobce o uznání dluhu a splátkový kalendář sdělil, že vše předal účetní. V souladu s uznáním dluhu 1. žalovaná započala s hrazením splátek ve výši , částka, dne , datum, a pravidelně plnila od 10/2022 do 12/2023 od 10/2022, splátky stvrzovala zprávou pro příjemce, že jde splátku dluhu dle dohody. S ohledem na uvedené soud I. stupně považoval za nelogické současné tvrzení 1. žalované, že žalobce jí žádné zboží nedodal, a že neučinila ani žádné uznání dluhu, když podle něj naopak více než rok postupovala. Připravenost 1. žalované uhradit dlužnou částku plyne z další emailové komunikace účastníků, jak je rozvedeno v odstavci 13.

5. Poté okresní soud konstatoval, že při prokázaném závěru o dodání zboží vznikl žalobci nárok na zaplacení kupní ceny dodaného zboží, a to i přes námitku žalovaných o promlčení nároku žalobce, kterou soud I. stupně s ohledem na svůj další závěr, že došlo k uznání dluhu, považoval za nedůvodnou. Byť bylo uznání dluhu koncipováno účetní , jméno FO, jako dohoda, bylo rozhodující, zda 1. žalovaná jako dlužník projevila svoji skutečnou vůli vůči žalobci jako věřiteli uznat dluh v částce , částka, a zda byla splněna i zákonná forma tohoto uznání. Účetní jako svědkyně věrohodně popsala skutkové okolnosti uznání dluhu, z čehož vyplývá, že nepostupovala na základě všeobecného pověření podnikatele jako jeho externí účetní ve smyslu ust. § 430 odst. 1 o. z, tedy že by sama, v rámci své účetní činnosti pro 1. žalovanou, iniciativně a bez jejího vědomí zaslala žalobci uznání dluhu. Účetní ve skutečnosti uznání dluhu sepsala a žalobci zaslala z pověření 1. žalované a vždy na pokyn statutárního orgánu 1. žalované. Tím, že byla výslovně pověřena (zmocněna) statutárním orgánem 1. žalované k sepsání a odeslání uznání dluhu žalobci, byla jeho zástupcem ve smyslu § 436 odst. 1 o. z., a tak práva a povinnosti z tohoto právního jednání, tedy uznání závazku, vznikala přímo 1. žalované. Způsob provedení uznání dluhu prostřednictvím účetní byl shodný při obou uznání dluhu (emaily s přílohami ze dne , datum, a ze dne , datum, ), 1. žalovaná vždy odsouhlasila jak výši dluhu, tak i výši splátek (nejprve , částka, v prvním uznání, pak , částka, v druhém uznání dluhu), statutární orgán 1. žalované byl vždy dalším adresátem uznání dluhu vedle žalobce a dával podle těchto uznání dluhu následně pokyny k platbám splátek. Tím je vyvráceno tvrzení 1. žalované, že pokud za ni někdo učinil uznání dluhu, činil tak přes její souhlas a vědomí. Obsah obou uznání dluhu považoval soud I. stupně za určitý s tím, že je vždy uvedena konkrétní dlužná částka i důvod dluhu. Dodržen byl i požadavek písemné formy ve smyslu § 562 odst. 1 o. z., když písemná forma právního jednání byla učiněna elektronickými prostředky a došlo k zachycení jak obsahu jednání, tak k určení jednající osoby. Z komunikace mezi účastníky je zcela zjevné, kdo ji činí, je zde vždy uvedeno jméno i příjmení účetní (její telefon, její email a její postavení). Stejně tak je zjevné, komu je úkon směřován, když jde o odpověď na email žalobce. Účetní za 1. žalovanou a žalobce spolu běžně komunikovali, jak vyplynulo z doložené emailové korespondence. Proto soud I. stupně učinil závěr o platném a účinném uznání dluhu 1. žalovanou. Doručením každého uznání dluhu prostřednictvím emailové komunikace žalobci, se uznání dluhu stala perfektními a došlo tak vždy k dokonání jednostranného právního jednání, ke kterému byla účetní 1. žalovanou zmocněna. Vzhledem k prokázané vůli 1. žalované uznat dluh vůči žalobci, k čemuž pověřila svou účetní a při splnění písemné formy právního jednání učiněného elektronickým technickým prostředkem, který umožnil zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby, jde o řádná uznání dluhu 1. žalovanou, nadbytečné bylo provádět znalecké dokazování ohledně pravosti podpisů na uznáních dluhu. Za této situace nemohla uplynout promlčecí lhůta, která byla uznáním dluhu ze zákona prodloužena na 10 let ode dne, kdy k uznání došlo. Soud považoval za rozhodující uznání dluhu odeslané dne , datum, , jelikož se jedná o uznání pozdější, takže k promlčení dlužné částky by mohlo dojít nejdříve , datum, . Nárok žalobce tudíž okresní soud shledal důvodným, včetně zákonného příslušenství, které je požadováno v souladu s ust. § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. Nárok žalobce soud I. stupně nepovažoval za promlčený ani ve vztahu k 2. a 3. žalovanému, kteří ze zákona ručí za závazky 1. žalované (§ 95 z. o. k). Jejich ručitelská povinnost nastupuje jen v případě, pokud primární dlužník neplní přes výzvu věřitele svůj dluh. Žalobce 1. žalovanou písemně vyzval dne , datum, ke splnění dluhu, a protože ke splnění nedošlo, je žalobce aktivně legitimován k podání žaloby vůči žalovaným 2. a 3. jako ručitelům 1. žalované. Promlčecí lhůta vůči 2. a 3. žalovanému se nepočíná odvíjet shodně jako vůči 1. žalované, neboť v okamžiku splatnosti primární pohledávky (v dané věci kupní ceny) nemají ručitelé povinnost plnění. Závazek ručitele nastupuje až ve chvíli, když dojde k písemné výzvě věřitele k plnění dříve splatného dluhu zajištěného ručením. 1. žalovaná dluh uznávala až do května 2024, žalobce proto písemnou výzvou ze dne , datum, vyzval 1. žalovanou jako dlužníka k úhradě dluhu v přiměřené lhůtě, což je podle § 2021 odst. 1 o. z. předpokladem pro to, aby mohl požadovat plnění po ručiteli. K této výzvě se 1. žalovaná vyjádřila dne , datum, tak, že dluh splní a žalobce proto neměl žádný důvod obracet se s žádostí o splnění dluhu na zákonné ručitele 1. žalované. Tak tomu bylo až do dopisu 1. žalované žalobci ze dne , datum, , ve kterém mu sdělila, že svůj dluh vůči žalobci nehodlá splnit a ode dne , datum, začala běžet promlčecí lhůta nároku vůči žalovaným 2. a 3., která uplyne dne , datum, . Žaloba byla vůči žalovaným 2. a 3. podána dne , datum, , tedy včas v promlčecí lhůtě a nárok žalobce je důvodný i vůči nim.

7. V odstavci 26. soud I. stupně přisvědčil žalobci, že námitka promlčení je rozporná s dobrými mravy, byť jde o závěr, který jde nad rámec učiněného závěru o uznání dluhu, čímž došlo k prodloužení promlčecí lhůty o 10 let. Okresní soud poukázal na zásadní tvrzení žalobce o účelovém podvodném postupu 1. žalované, kterým byl žalobce uváděn v přesvědčení a mylně utvrzován, že ke splnění jeho pohledávky dojde, aby bylo jeho poshovení s plněním dluhu nakonec zneužito námitkou promlčení. Takové jednání je dle konstantní judikatury rozporné s dobrými mravy V dané věci byly prokázány nadstandartní vztahy mezi žalobcem a 1. žalovanou. Jednak se jednalo o značnou finanční výpomoc žalobce statutárnímu orgánu 1. žalované osobního charakteru (v řádech sta tisíců Kč na koupi domu), a to zcela bezúročnou (nezištnou), ale šlo též o vysoké zapojení žalobce dopomoci 1. žalované se začátkem podnikání, a i v průběhu jejího podnikání. Šlo o pomoc jak technického rázu (zavádění a udržování interních informačních systémů ohledně účtování, skladu či webshop), tak i metodou vědomého neformálního posečkávání se splácením faktur vystavených 1. žalované. To vše je mezi podnikateli při jejich běžné podnikatelské činnosti zcela neobvyklé. Nebylo to ale přitom tak, že by žalobce nebyl bdělý o svá práva, naopak dluh 1. žalované stále evidoval a tento připomínal 1. žalované prakticky na každé faktuře, kde byl vždy uváděn seznam faktur po splatnosti. Byl si vědom nebezpečí promlčení, proto inicioval uznání dluhu 1. žalovanou, která mu bez námitek sdělila, že jej připraví. K těmto výjimečným konkrétním skutkovým okolnostem se přidává zákonem zohledněné opakovaná uznávání dluhu 1. žalovanou, která i na předžalobní výzvu opět žalobci nabídla smírné řešení, že jistinu dluhu zcela zaplatí, aby následně tento návrh odvolala a uplatnila námitku promlčení. S přihlédnutím k tomu, že zásadní informace o odmítnutí placení dluhu v květnu 2024 se žalobci dostala náhodně až od třetí osoby, měl okresní soud za to, že vzhledem k celému souhrnu konkrétních okolností je 1. žalovanou vznesená námitka promlčení výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil, ale naopak vždy vycházel zcela nadstandartním způsobem 1. žalované vstříc. Tedy i kdyby nedošlo k řádnému uznání dluhu (což však měl soud za prokázané), nebylo by možné pro rozpor s dobrými mravy k námitce promlčení vznesené 1. žalovanou přihlédnout.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. 1. žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, a 2. a 3. žalovanému, kteří odpovídají společně a nerozdílně, povinnost nahradit žalobci náklady (toliko za část řízení, v níž byly účastníky řízení) ve výši , částka, s tím, že plněním 2. a 3. žalovaného zaniká povinnost plnění 1. žalované a naopak.

9. Proti tomuto rozsudku podali odvolání všichni žalovaní. Žalovaná č. , hodnota, nadále zpochybňovala uzavření dohody o uznání dluhu, anebo, že by učinila jednostranné prohlášení o uznání dluhu. Dohodu o uznání dluhu žalovaná č. , hodnota, nepodepsala a z obchodního rejstříku nevyplývá oprávnění nikoho jiného krom , jméno FO, a , Jméno žalované B, za žalovanou činit právní jednání, včetně jednostranných. Žalobce předložil nepodepsanou dohodu o uznání dluhu a zároveň i podepsanou, ovšem žalovaný , jméno FO, svůj podpis učinil sporným a navrhl důkaz znalecký posudkem z oboru písmoznalectví, který ale soud neprovedl. Skutečnost, že 1. žalovaná žalobci některé platby hradila, byla aktivitou její externí účetní a takové jednání jí nezavazuje. Žalovaná nadále činí sporným, že jí bylo fakturované plnění dodáno a všichni žalovaní trvají na tom, že nárok žalobce je promlčen. Stran promlčení žalovaní č. , hodnota, a č. , hodnota, odkázali na § 2025 odst. 2 o. z. s tím, že k uznání dluhu nedali souhlas. I kdyby uznání dluhu učiněné žalovanou č. , hodnota, bylo řádné, nijak nezavazuje žalované č. , hodnota, a č. , hodnota, a žaloba vůči nim měla být zamítnuta. Soud I. stupně toto ustanovení v kombinaci s tím, že ručitel může uplatnit všechny námitky, které by mohl uplatnit dlužník, zcela přehlíží. Úvaha soudu, že dluh není promlčený z důvodu uznání dluhu dlužníkem, znamená, že ručitelé nemohou vznést námitku promlčení, neboť jsou vázáni uznáním dluhu dlužníkem, což je v rozporu s citovaným ustanovením. Nelze připustit, aby dlužník dluh opakovaně uznával a např. po 50-ti letech od původní splatnosti dluhu prodloužené opakovaným uznáním dluhu by svůj dluh přestal hradit a věřitel by se obrátil na ručitele, kteří by museli akceptovat o0pakované uznání dluhu a nemohli vznést námitku promlčení. To vše za situace, kdy podle soudu běží promlčecí doba ve vztahu k žalovaným č. , hodnota, a č. , hodnota, od , datum, , tj. v době, kdy již byl dluh dlužníka promlčen, pokud by nebylo z jeho strany učiněno uznání dluhu (které žalovaná č. , hodnota, neuznává). Soud svojí úvahou, kdy přehlíží § 2025 odst. 2 občanského zákoníku a § 2023 odst. 1 občanského zákoníku, vyvolává nejistotu na straně ručitelů dluhu, že možná budou muset za X let uhradit dluh dlužníka, neboť jsou vázáni uznáním dluhu dlužníkem. Dále žalovaní 2 a 3 namítli, že soud v odst. 22 uvedl, že splatnost závazků dlužníka vůči věřiteli a ručitele vůči věřiteli může být odlišná a že vůči ručitelům běží promlčecí doba ode dne , datum, (tj. splatnost dluhu vůči ručitelům dle úvahy soudu připadá na den , datum, ), avšak úroky z prodlení přiznal již od roku 2018. U výroku o nákladech řízení žalovaní č. , hodnota, a č. , hodnota, namítli, že jim nebyla doručena předžalobní výzva dle § 142a o.s.ř. Dále namítli, že žalobce netvrdil a tudíž neprokazoval, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, aby soud žalovaným č. , hodnota, a č. , hodnota, přes absenci odeslané předžalobní výzvy k plnění uložil povinnost nahradit žalobci náhradu nákladů řízení. Závěrem žalovaní navrhli, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek, žalobu zamítl a přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení v plné výši.

10. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Má za to, že emailová korespondence popsaná v odstavci 12. napadeného rozsudku jednoznačně prokazuje, že žalovaný 2 byl plně seznámen s existencí dluhu a výslovně pověřil účetní vyřízením uznání dluhu. Ze svědecké výpovědi účetní, kterou soud vyhodnotil jak věrohodnou a konzistentní, plyne, že jí žalovaný 2 výslovně pověřil zasláním uznání dluhu žalobci, že znal výši dluhu, nikdy nesporoval dodání zboží a sám dával pokyny k úhradě splátek. Žalovaná 1 hradila splátky přesně podle splátkového kalendáře, v nichž potvrzovala, že jde o splátky dluhu dle dohody, takže se uznáním dluhu cítila být zavázaná a je absurdní tvrzení žalované 1, že by účetní po dobu více než 1 roku bez vědomí společnosti prováděla platby v řádech tisíců korun. Zpochybňování podpisu žalovaného 2 na uznání dluhu žalobce považuje za obstrukci a správnost této námitky byla vyloučena provedeným dokazováním. Správná není ani opakovaná námitka promlčení s ohledem na specifickou povahu ručení společníků veřejné obchodní společnosti. Dále proto, že promlčecí lhůta vůči žalovaným 2 a 3 začala běžet až od okamžiku, kdy bylo zřejmé, že dlužník dluh nesplní, a tato situace nastala až dopisem ze dne , datum, . Navíc je námitka promlčení rozporná s dobrými mravy pro účelový a podvodný postup žalovaných, jak je popsáno v napadeném rozsudku. Opodstatněná pak není námitka týkající se nákladů řízení. Absence předžalobní výzvy má dle soudní judikatury vliv na rozhodnutí, pokud žalovaný prokáže, že by při řádném doručení výzvy dobrovolně plnil a tím se tak předešlo soudnímu řízení. To však není případ žalovaných, kteří od počátku řízení nárok žalobce zpochybňovali. Závěrem pak žalobce poukázal na celkový kontext případu, který svědčí o účelovém a nepoctivém postupu žalovaných.

11. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami a je přípustné. Proto odvolací soud věc projednal a dle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu.

12. Poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen zčásti.

13. K přetrvávající námitce žalovaných, že nebylo dodáno zboží, které bylo předmětem kupních smluv, odvolací soud plně odkazuje na precizní a vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku v odstavcích 6., 7., 8. a 9. Soud I. stupně ve vztahu k této sporné otázce hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a na základě toho učinil správné skutkové i právní závěry, k nimž odvolací soud při absenci odvolacích námitek nemá co dodat. Tento postup odvolacího soudu vychází z usnesení NS ze dne , datum, sp. zn. 29 Cdo 487/2025, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že „ vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soud I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu v § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových a právních závěrů soudu I. stupně.“ Stejně může odvolací soud postupovat i stran závěrů soudu I. stupně, jež se týkají uznání dluhu 1. žalovanou. Zde je totiž opakovaně namítáno, že podpis na uznání dluhu není pravým podpisem 2. žalovaného, který soudu I. stupně vytýká, že neprovedl jím navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Okresní soud ale svůj závěr, že 1. žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci, nepostavil na listině nazvané uznání dluhu obsahující sporný podpis žalovaného 2 (uznání dluhu na čl. 92 spisu) a proto důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví považoval za nadbytečný. Z odstavce 18. napadeného rozsudku je zřejmé, že okresní soud vyšel z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. a z komentářové literatury k tomuto ustanovení, dle něhož je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými či jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V odstavcích 12., 13., 17., soud I. stupně podrobně a chronologicky popsal, jak probíhala emailová korespondence mezi žalobce a žalovanou 1, jakého byla obsahu a jak přistupovala žalovaná 1 potažmo žalovaný 2 k dluhu, který je předmětem tohoto řízení. Na základě toho pak učinil v odstavci 18. závěr o platném a účinném uznání dluhu 1. žalovanou (míněna konkrétně emailová komunikace , datum, a , datum, ), neboť z četné emailové komunikace je zcela zjevné, že ji činila účetní 1. žalované, avšak z pověření, s vědomím a na pokyn 2. žalovaného a že byla určena žalobci a že takováto emailová korespondence mezi účastníky byla běžná a zaběhnutá. V odstavci 19. pak soud uzavřel, že doručením každého uznání dluhu (, datum, a , datum, ) žalobci se obě uznání dluhu stala perfektními a tím došlo k dokonání jednostranného právního jednání, k němuž byla účetní 1. žalované zmocněna. I v tomto případě považuje odvolací soud okresním soudem přijaté skutkové závěry za zcela správné, neboť mají oporu v provedeném dokazování a za správné považuje i právní posouzení. Žalovaná 1 tyto závěry vůbec ničím nezpochybňuje, a proto na ně odvolací soud ve všech podrobnostech plně odkazuje.

14. Lze tedy vyjít z toho, že žalobce prokázal, že mezi ním a 1. žalovanou byly uzavřeny v období od července 2018 do února 2019 kupní smlouvy, že předmět těchto kupních smluv byl 1. žalované řádně dodán a že ze strany 1. žalované došlo k jednostrannému uznání dluhu.

15. Z hlediska námitky promlčení soud I. stupně správně vyšel z pozdějšího uznání dluhu ze dne , datum, a správný je jeho závěr, že při běhu 10. leté promlčecí doby nárok žalobce vůči žalované 1 nemůže být promlčen, jelikož ke dni podání žaloby tato promlčecí doba dosud neuplynula (její konec připadá na den , datum, ). Žalobce tak má vůči žalované 1 právo na zaplacení žalované částky včetně příslušenství z důvodu prodlení žalované 1 se splacením svého závazku.

16. Dle § 2021 odst. 1 o. z. má věřitel právo požadovat splnění na ručiteli, nesplní-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval.

17. Dle § 2023 odst. 1 o. z. ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které má proti věřiteli dlužník.

18. Dle § 2025 odst. 1 o. z. se právo věřitele vůči ručiteli nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je uznání dluhu dlužníkem účinné, vysloví-li s tím ručitel souhlas. Dle komentáře k tomuto ustanovení by promlčecí lhůta práva věřitele vůči ručiteli měla začít běžet až poté, co věřitel písemně vyzval dlužníka k plnění zajištěného dluhu a ten v přiměřené lhůtě nesplnil. Uplatní-li věřitel nejprve své právo jen vůči dlužníkovi, nezprostí se ručitel povinnosti plnit na zajištěný dluh námitkou promlčení. Ručitelský závazek se zásadně nepromlčí dříve než ten zajištěný ručením. Druhý odstavec citovaného ustanovení stanoví ze zásady uvedené v prvním odstavci výjimku. Začne-li totiž pro věřitelova práva ze zajištěného dluhu běžet nová promlčecí lhůta v důsledku uznání dluhu dlužníkem bez souhlasu ručitele, může promlčecí doba věřitele vůči ručiteli skončit i před promlčením zajištěného dluhu.

19. Soud I. stupně vyšel z toho, že 1. žalovaná uznávala dluh až do května 2024, proto žalobce vyzval 1. žalovanou ke splnění dluhu až dne , datum, . 1. žalovaná dne , datum, žalobci sdělila, že dluh splní, dopisem ze dne , datum, však sdělila, že dluh splnit nehodlá. Podle názoru soudu I. stupně dnem , datum, počala běžet tříletá promlčecí doba vůči žalovaným 2 a 3, jejíž běh uplyne až , datum, , což znamená, že žaloba podaná dne , datum, byla včasná a nárok žalobce ani vůči žalovaným 2 a 3 není promlčen. S tímto závěrem odvolací soud nesouhlasí.

20. Soud I. stupně měl za prokázané, že jednostranným prohlášením uznala dluh pouze žalovaná 1, nikoliv také žalovaní 2 a 3 jako její společníci, kteří ze zákona ručí za závazky žalované 1. Žádný z nich výslovně neprohlásil, že s uznáním souhlasí a z ničeho neplyne, že by učinili takové právní jednání, z něhož by bylo možné dovozovat, že by uznání dluhu učiněné žalovanou 1 mělo mít účinky i pro ně. Uvedené nepochybně dopadá na žalovaného 3, který v žádném jednání se žalobcem nefiguroval, a se žalobcem o dluhu a ani o případném uznání nejednal. Žalobce vůči tomuto žalovanému nic takového po celou dobu řízení vůbec netvrdil. Pokud jde o žalovaného 2, ten sice ve vztahu k žalobci ohledně dluhu i uznání dluhu jednal, avšak vždy jen jako statutární zástupce žalované 1, jak to ostatně soud I. stupně uzavřel. Znamená to, že o uznání dluhu měl sice vědomost, avšak to automaticky neznamená, že s uznáním dluhu za svou osobu souhlasil s tím, že ho jako ručitele uznání dluhu stejně jako žalovanou 1 bude zavazovat se zákonným důsledkem prodloužení promlčecí doby. Za této situace pro žalované 2 a 3 platí tříletá promlčecí doba (§ 629 o. z.), jejíž počátek ale nelze spojovat s datem , datum, , kdy se žalobce rozhodl žalovanou 1 vyzvat ke splnění dluhu a s následným uplynutím přiměřené doby k plnění. Podle názoru odvolacího soudu je nutno ve smyslu § 619 odst. 1 o. z. vyjít z toho, kdy věřitel mohl objektivně své právo poprvé vykovat, a to mohl učinit poté, co se jednotlivé kupní ceny staly splatnými. Z povahy ručitelského závazku plyne, že v průběhu trvání ručitelského závazku nemůže dojít k takové změně hlavního závazku0, kterou by se bez souhlasu ručitele zhoršilo jeho postavení. Takovou změnou nevýhodnou pro ručitele je nepochybně uznání dluhu, v jehož důsledku by ručitel namísto závazku v trvání 3 let měl ručit za hlavní závazek 10 let. Ručitel by mohl vznést námitku promlčení až po uplynutí 10 let, pokud by nedošlo k opětovnému uznání dluhu. Tím by se zhoršilo postavení ručitele ve srovnání se stavem, který existoval v době, kdy ručitel převzal ručitelský závazek. Pokud tedy v dané věci žalovaní 2 a 3 sami neuznali pohledávku vůči věřiteli, je nutno uzavřít, že ke dni podání žaloby , datum, nároky ze smluv uzavřených od července 2018 do února 2019 byly promlčeny, jelikož žalobce objektivně mohl své právo uplatnit poté, co se jeho jednotlivé pohledávky staly splatnými. Od tohoto okamžiku začala běžet promlčecí lhůta jak pro žalovanou 1 tak pro ručitele, a pokud žalovaná 1 jako hlavní dlužník vůči žalobci v jejím průběhu dluh uznala, nemohou se důsledky tohoto uznání žalovaných 2 a 3 dotýkat. Vůči nim je dle názoru odvolacího soudu nárok žalobce promlčen.

21. V souvislosti se svými úvahami uvedenými v odstavci 25. soud I. stupně řešil i námitku žalobce, že žalovanými vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že nárok žalobce vůči žalované 1 není promlčen a že o jednání rozporném s dobrými mravy v případě žalovaného 3 nebylo učiněno žádné tvrzení, týká se námitka rozporu s dobrými mravy jen žalovaného 2. Zde odvolací soud opětovně může odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku v odstavci 24. a 26., v nichž soud I. stupně obecně vyložil principy posuzování dobrých mravů, jakož i konkrétní okolnosti, na jejichž podkladě shledal, že jednání žalovaného znaky rozporu s dobrými mravy vykazuje. Byl to právě žalovaný 2, který jako statutární orgán žalované 1 ohledně předmětného dluhu se žalobcem jednal, ubezpečoval ho, že dluh uhradí, což také částečně činil, a teprve po dlouhé době po splatnosti dluhu změnil své stanovisko a přišel s obranou, kterou je nutno vzhledem ke všem prokázaným skutečnostem shledat účelovou. Protože ani k závěrům okresního soudu o rozporu s dobrými mravy žalovaní neuvedli nic relevantního, postačí odkaz na důvody rozvedené v odůvodnění napadeného rozsudku, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje.

22. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek v odstavci I. a II. ve výroku o platební povinnosti žalované 1 a v části výroku o platební povinnosti žalovaného 2 dle § 219 o. s. ř. potvrdil ve znění uvedeném v odstavcích I. a II. rozsudku odvolacího soudu a ve vtahu k žalovanému 3 rozsudek soudu I. stupně dle § 220 odst. písm. a) o. s. ř. změnil tak, že se žaloba vůči tomuto žalovanému zamítá.

23. Dle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil i výroky o nákladech prvoinstančního řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1 a ve vtahu mezi žalobcem a žalovaným 2 ve znění uvedeném v odstavcích IV. a V. rozsudku odvolacího soudu, jelikož jsou věcně správné a správně byla vypočtena i výše nákladů řízení před soudem I. stupně.

24. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1 a 2 byl v odvolacím řízení úspěšný žalobce, má proto právo na náhradu nákladů řízení v plné výši dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady představují odměnu za dva úkony (vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání) po , částka, , dva režijní paušály po , částka, a cestovné z , adresa, a zpět ve výši , částka, , celkem , částka, . Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti jsou dány ustanoveními § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. Ve vtahu mezi žalobcem a žalovaným 3 rozhodoval odvolací soud vzhledem ke změně napadeného rozsudku o nákladech řízení před soudy obou stupňů dle § 224 odst. 2 o. s. ř., u nichž uspěl žalovaný 3, který má tak právo na plnou náhradu nákladů dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady prvoinstančního řízení představují odměnu za 2 úkony po , částka, (odměna vypočtena dle § 12 odst. AT při zastupování 2 osob – žalovaný 2 a 3 - za úkon příprava a převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě), odměnu za 3 úkony po , částka, (odměna dle § 12 odst. 4 AT při zastupování 3 osob za úkony účast na jednání dne 13. 5. a , datum, a písemný závěrečný návrh), odměnu ve výši , částka, (účast na jednání dne , datum, , při němž došlo jen k vyhlášení rozhodnutí, takže odměna je dle § 11 odst. 2 písm. f) AT v poloviční výši), 2 režijní paušály ve výši , částka, (v případě prvních dvou úkonů bylo počítáno se 2 zastupovanými osobami, takže na žalovaného připadá ½ ze dvou paušálů) 4 režijní paušály ve výši , částka, (zbylé úkony byly vykonány za 3 osoby, takže žalobce náleží 1/3 z celku), cestovné z , adresa, do Tábora a zpět včetně promeškaného času ve výši , částka, (celkem byly vykonány 3 cesty po , částka, s promeškaným časem za 1 cestu ve výši , částka, a z toho na žalovaného 3 připadá 1/3), a DPH 21% ve výši , částka, , celkem tedy náklady prvoinstančního řízení činí , částka, . Náklady odvolacího řízení představují odměnu za dva úkony (odvolání a účast na odvolacím jednání) po , částka, , odměnu v poloviční výši za účast na jednání, při němž došlo k vyhlášení rozhodnutí v částce , částka, , 1/3 režijních paušálů ve výši , částka, , cestovné z , adresa, do Tábora a zpět včetně promeškaného času , částka, (vykonány 2 cesty po , částka, při ztrátě času za 1 cestu , částka, , z toho na žalovaného 3 připadá 1/3), DPH 21% ve výši , částka, a náhradu za zaplacený soudní poplatek z odvolání , částka, (1/3 z celku), celkem , hodnota, . Náklady za řízení před soudy obou stupňů tak činí , částka, . Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti jsou dány jako v předchozím odstavci.