8 C 181/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Vaňkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČ IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Anonymizováno sídlem Anonymizováno 2. Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 3. Jméno žalované B , narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 711 406 Kč s příslušenstvím I. 1. žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 711 406 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 21 620 Kč od 22. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 87 131 Kč od 24. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 30 297 Kč od 24. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 28 777 Kč od 25. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 18 689 Kč od 4. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 25 122 Kč od 15. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 7 996 Kč od 20. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 17 421 Kč od 25. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 63 082 Kč od 26. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 40 222 Kč od 20. 10. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 32 032 Kč od 3. 11. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 41 810 Kč od 17. 11. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 12 088 Kč od 28. 11. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 38 089 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 62 653 Kč od 18. 12. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 9 141 Kč od 27. 12. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 90 623 Kč od 5. 1. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 32 781 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 35 071 Kč od 2. 2. 2019 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 761 Kč od 22. 2. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, s tím, že plněním poskytnutým 2. žalovaným a 3. žalovaným dle výroku II. tohoto rozsudku zaniká povinnost plnění 1. žalované.II. 2. žalovaný a 3. žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 711 406 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 21 620 Kč od 22. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 87 131 Kč od 24. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 30 297 Kč od 24. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 28 777 Kč od 25. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 18 689 Kč od 4. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 25 122 Kč od 15. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 7 996 Kč od 20. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 17 421 Kč od 25. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 63 082 Kč od 26. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 40 222 Kč od 20. 10. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 32 032 Kč od 3. 11. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 41 810 Kč od 17. 11. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 12 088 Kč od 28. 11. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 38 089 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 62 653 Kč od 18. 12. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 9 141 Kč od 27. 12. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 90 623 Kč od 5. 1. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 32 781 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 35 071 Kč od 2. 2. 2019 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 761 Kč od 22. 2. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, s tím, že plněním poskytnutým 1. žalovanou dle výroku I. tohoto rozsudku zaniká povinnost plnění 2. žalovaného a 3. žalovaného.III. 1. žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 171 733 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce s tím, že až co do částky náhrady nákladů řízení poskytnutých 2. žalovaným a 3. žalovaným dle výroku IV. tohoto rozsudku ve výši 82 020 Kč zaniká povinnost 1. žalované nahradit náklady řízení žalobci.IV. 2. žalovaný a 3. žalovaný jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalobci náklady řízení ve výši 82 020 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce, s tím, že náhradou nákladů řízení poskytnutou 1. žalovanou dle výroku III. tohoto rozsudku zaniká v rozsahu poskytnuté náhrady nákladů řízení 1. žalovanou povinnost náhrady nákladů řízení žalobci 2. žalovaným a 3. žalovaným.

1. Žalobce se vůči 1. žalované domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřel s 1. žalovanou od července 2018 do února 2019 několik kupních smluv, jejichž předmětem bylo zejména veterinární zboží, které žalobce následně dodal 1. žalované. Uvedené zboží 1. žalovaná převzala bez výhrad, což dosvědčují podepsané dodací listy, které náleží k jednotlivým fakturám. Celkový dluh na kupních cenách činil 827 947 Kč. 1. žalovaná byla dlouhodobě v prodlení s hrazením svého dluhu a s ohledem na blížící se promlčení dluhu bylo mezi účastníky domluveno, že daný dluh uzná a bude na něj hradit alespoň částečně. Na základě této domluvy vypracovala účetní 1. žalované paní , jméno FO, návrh dohody o uznání dluhu v celkové výši 827 947 Kč, v němž se 1. žalovaná zavázala dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč. Oba účastníci řízení s takto nastavenou dohodou souhlasili, tuto podepsali a na základě dohody poté 1. žalovaná skutečně hradila měsíční splátky, a to v částce 2 000 Kč ode dne 23. 2. 2023 do dne 11. 12. 2023, tedy celkem 18 000 Kč. Vzhledem k tomu, že 1. žalovaná přestala hradit měsíční splátky, vyzval žalobce 1. žalovanou dne 3. 6. 2024 k úhradě celkového dluhu 812 372 Kč s příslušenstvím. 1. žalovaná reagovala dopisem ze dne 10. 6. 2024, ve kterém navrhla smírné řešení sporu tak, že uhradí pouze jistinu dluhu 812 372 Kč do 9 měsíců od uzavření dohody o smíru. Žalobce s tímto souhlasil a vyzval 1. žalovanou k předložení návrhu takové dohody o úhradě dluhu. 1. žalovaná reagovala dne 3. 7. 2024 tak, že neuhradí nic, aby posléze dne 9. 8. 2024 sdělila, že uhradí toliko první fakturu č. , Anonymizováno, . Tuto následně včetně příslušenství uhradila. Ke dni podání žaloby žalobce eviduje dluh v celkové výši 711 406 Kč se zákonnými úroky z prodlení z jednotlivých faktur. Žalobce má za to, že jednak 1. žalovaná uznala svůj dluh písemnou dohodou o uznání dluhu dle ust. § 639 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a současně 1. žalovaná částečně plnila dle dohody na celkový dluh, čímž došlo k uznání celkového dluhu dle ust. § 2054 odst. 2 o. z. Z uvedeného je zřejmé, že dluh 1. žalované není promlčen. Žalobce vyzval 1. žalovanou předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2024 ve smyslu ust. § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k úhradě dlužné částky, 1. žalovaná dále nic nezaplatila a z tohoto důvodu nezbylo žalobci než se domoci svých nároků žalobou.

2. Proti elektronickému platebnímu rozkazu vydanému Okresním soudem v Táboře dne 15. 10. 2024, pod č. j. EPR 257743/2024-61, podala 1. žalovaná odpor dne 21. 10. 2024, který odůvodnila tím, že žalobce pro 1. žalovanou žádnou práci nevykonával a nevznikl mu nárok na mzdu ani jiné její složky [číslo listu (dále jen „č. l.“) 10; k tomuto odůvodnění později 1. žalovaná uvedla, že bylo uvedeno omylem z jiného podání, do tohoto řízení nepatří – č. l. 76 p. v.]. V odůvodnění odporu ze dne 30. 10. 2024 (č. l. 12) 1. žalovaná uvedla, že žalobcem nárokovaný dluh neuznává, činí sporným uzavření dohody o uznání dluhu či jednostranné prohlášení o uznání dluhu. Takové právní jednání 1. žalovaná nepodepsala a pokud tak někdo učinil, činil tak přes souhlas a vědomí 1. žalované, která tímto svůj nesouhlas s jakýmkoli uznáním dluhu vůči žalobci deklaruje. Dále uvedla, že ve světle těchto skutečností vznáší námitku promlčení a učinila sporným, že by jí bylo fakturované plnění dodáno.

3. Podáním ze dne 24. 4. 2025 (č. l. 90) doplněným k výzvě soudu dne 2. 5. 2025 (č. l. 124), žalobce vedle výše uvedeného žalobního nároku uplatnil ještě nárok další, a to vůči 2. žalovanému a 3. žalovanému jako ručitelům 1. žalované, což bylo posouzeno jako objektivní kumulace nároků (č. l. 118, 126). Žalobce totiž nadále požadoval původní nárok (na zaplacení kupní ceny) v nezměněné výši a za nezměněných skutkových okolností, a vedle tohoto uplatnil další nárok, který se týká totožné částky, avšak vůči jiným osobám z odlišného právního titulu (ručitelství). Nově žalovaní 2. a 3. jsou odpovědni společně a nerozdílně jako společníci 1. žalované veřejné obchodní společnosti (dále jen „v. o. s.“) za tentýž závazek, ale na základě ručitelského vztahu, nikoli jako přímí dlužníci. Vzhledem k tomu, že skutkový základ prvotní žaloby zůstal nezměněn (dodání zboží dle kupní smlouvy 1. žalované a nezaplacení tohoto zboží 1. žalovanou), nejedná se o změnu žaloby, ale o rozšíření žaloby o další samostatný nárok, což je právě objektivní kumulace, o které soud nerozhoduje [rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (dále jen „NS“) sp. zn. 2 Cdon 535/97 nebo sp. zn. 30 Cdo 2913/2011].

4. V podání ze dne 11. 5 2025 (č. l. 129) 2. žalovaný a 3. žalovaný se společně s 1. žalovanou vyjádřili tak, že činí sporným podpis 2. žalovaného na uznání dluhu ze dne 26. 5. 2021 a současně namítli nedostatek pravomoci Okresního soudu v Táboře, neboť uznání dluhu obsahuje rozhodčí doložku. Uznání dluhu považují za neurčité, když jako důvod je uvedeno dodání zboží v letech 2018-2019.

5. Námitka nedostatku pravomoci byla zamítnuta usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 5. 2025, č. j. 8 C 181/2024–132, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, ze dne 17. 6. 2025, č. j. 15 Co 253/2025-163.

6. Soud se nejdříve zabýval otázkou dodání předmětu plnění žalobcem jako prodávajícím 1. žalované jako kupující, neboť žalobcem uplatněný nárok byl odůvodněn právě nezaplacením kupní ceny dodaného zboží. 1. žalovaná nepopírala, že žalobcem uvedené zboží nezaplatila, její obrana spočívala v tvrzení, že jí zboží dodáno nebylo. Po přezkoumání a zhodnocení provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že zboží konkrétně specifikované žalobcem jako dodavatelem ve vystavených fakturách vůči 1. žalované jako odběrateli číslo , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (provedeny jako důkaz předložený v elektronické podobě v aplikaci CEPR – č. l. 77) bylo 1. žalované řádně dodáno. Jednoznačně to prokazují žalobcem předložené dodací listy (č. l. 147-160) připojené k podání ze dne 27. 5. 2025, které žalobce jako důkaz navrhl před koncentrací řízení při jednání dne 10. 4. 2025 (č. l. 83). Všechny předložené dodací listy jsou u kolonky nadepsané „zboží převzal“ opatřeny razítkem 1. žalované a podpisem osoby, která zboží převzala, přičemž uvedené dodací listy odpovídají jednotlivým žalobcem vystaveným shora uvedeným fakturám, a to jak čísly faktur, tak fakturovanými částkami, daty splatnosti atd. Žádný z žalovaných neuplatnil žádné tvrzení, kterými by byla zpochybněna pravost žalobcem předložených dodacích listů. Ani soud nemá důvod ji zpochybňovat, a navíc způsob potvrzení převzetí zboží 1. žalovanou odpovídá jejím obchodním zvyklostem, jak plyne např. z dodacího listu na čl. 147 k žalobcem vystavené faktuře č. , Anonymizováno, , kterou 1. žalovaná zcela uhradila (taktéž viz obdobně potvrzený dodací list na č. l. 188 na zaplacené zboží).

7. Podpůrným listinným důkazem o skutečném (a nikoli fiktivním) dodávání zboží žalobcem 1. žalované je emailová korespondence mezi účastníky, ve které docházelo k neformálním i formálním objednávkám zboží 1. žalovanou právě u žalobce, a v této se výslovně odkazuje i na osobní schůzky a telefonickou komunikaci mezi těmito účastníky řízení (č. l. 97 až 116; např.: e-mail ze 4. 9. 2018 odeslaný 2. žalovaným adresovaný , Anonymizováno, , tj. v řízení vyslechnutému svědkovi: „Ahoj , Anonymizováno, , potřeboval bych prosím tě, poslat balík …“ – a následuje výčet zboží; atd.). To odpovídá celkově nadstandardním a důvěrným obchodním vztahům mezi žalobcem a 1. žalovanou, o čemž svědčí osobní půjčka žalobce statutárnímu orgánu 1. žalované , Anonymizováno, ve výši 800 000 Kč na koupi domu ze dne 20. 2. 2020 (č. l. 22 a 23), kterou potvrdila i svědkyně , Anonymizováno, (č. l. 139), ale i podpora žalobce se zahájením a průběhem podnikání 1. žalované. Tato výpomoc byla nejen v podobě pomoci s instalací a udržováním počítačového systému, s internetovým obchodem či s pokladnami, jak vypověděl svědek , Anonymizováno, , Anonymizováno, (č. l. 137 p. v.) i žalobce (č. l. 82), ale i v podobě posečkání s platbami za dodané zboží, jak shodně vypověděla svědkyně , Anonymizováno, (č. l. 78 p. v.), žalobce (č. l. 82) i svědek , Anonymizováno, (č. l. 137 p. v.), Anonymizováno8. O dodání zboží dále svědčí i výpovědi vyslechnutých svědků, a to konkrétně svědkyně , Anonymizováno, , která uvedla, že neví nic o tom, že by byl nějaký rozpor v doručení zboží uvedeného na fakturách (č. l. 79). Z hlediska bezprostřednosti a ústnosti provedeného důkazu výslechem svědkyně působila na soud tato výpověď velmi důvěryhodně. Jmenovaná svědkyně pracovala jako externí účetní 1. žalované (č. l. 39) a z její výpovědi bylo evidentní, že se v této oblasti výborně orientuje a podala ji na vysoké odborné úrovni. Svědkyně vypovídala výstižně a věrně o tom, jak sama vnímala chod podniku 1. žalované a zavedenou obchodní praxi. Ačkoli 2. žalovaného ve vztahu k penězům z podnikání popsala jako tzv. „šťastného podnikatele“, který si pro svoji potřebu bral z pokladny tržby 1. žalované bez ohledu na vzniklé náklady (č. l. 79 p. v.), pak ale pokud zboží nedošlo v pořádku, toto reklamoval (č. l. 80 p. v.). Konkrétně dále vypověděla, že „on řešil reklamace, takže vím, že to zboží kontroloval a řešil to. Určitě by mi nedal fakturu, kdyby zboží nedostal.“ Podrobně popsala, že statutární orgán 1. žalované (pan , jméno FO, ) velmi dobře věděl o dluhu 1. žalované vůči žalobci z předmětných nezaplacených faktur, znal jeho výši, nikdy nerozpozoroval dodání zboží, dluh odsouhlasil, z jeho pokynu sepsala uznání dluhu (v podrobnostech níže), zcela vážně myslel i jeho splácení ve splátkách, sám dával pokyn k úhradě dluhu ve splátkách a též věděl, že svědkyně peníze na úhradu dluhu zasílá (č. l. 79). Proto se této svědkyni jevilo až absurdní, že by 1. žalovaná předmětný dluh rozporovala („Podle mne on nemůže zpochybňovat dodání všeho tohoto zboží“; č. l. 81).

9. Shora uvedený závěr o dodání zboží 1. žalované prokazuje i výslech svědka , Anonymizováno, , který při soudním jednání konaném dne 13. 5. 2025 (č. l. 137-138) uvedl, že v provozovně 1. žalované byl osobně „určitě víc než třeba pětkrát, se závozama toho danýho zboží, který si on od nás objednával“, dále že od statutárního orgánu 1. žalované (pana , Anonymizováno, ) přijímal objednávky, kterých byly desítky, dále popsal proces předání a převzetí zboží včetně podoby dodacích listů a údaje o tom, že obsahovaly kolonku o potvrzení převzetí zboží a rovněž výslovně uvedl, že „nikde neslyšel o tom, že by někdo dodání zboží 1. žalované rozporoval“. Přestože je v příbuzenském poměru se žalobcem, i jeho výpověď se soudu jevila věrohodná, působila tak, že svědek vypovídal o tom, co vnímal svými smysly. Jeho výpověď byla zcela plynulá a souvislá, srozumitelná a logická, bez váhání či tázavých pohledů vůči žalobci, jak by měl vypovídat. Pokud si svědek něco nepamatoval nebo neznal detaily provozu 1. žalované, uvedl to. Bylo patrné, že si dobře vybavuje skutkové okolnosti týkající se 1. žalované, když podrobně popisoval podobu areálu 1. žalované, s čím vším 1. žalované pomáhal, ale i třeba zcela konkrétní názvy zboží dodávaného 1. žalované. I tento svědek uvedl obdobně jako svědkyně , Anonymizováno, , že mu přijde celý projednávaný spor jako velmi překvapivý, neboť „prostě ačkoli odebral zboží, tak ho neuhradil, a já tady dnes kvůli tomu musím být“, navíc když 1. žalované a panu , Anonymizováno, , kterému věřil, pomohl více než komukoli jinému.

10. Pro úplnost lze dodat k důkazu výpověďmi svědků, že konzistentnost žalobních tvrzení je osvědčena i výpovědí svědkyně , jméno FO, , manželky 2. žalovaného, která při tomtéž soudním jednání sdělila, že ji žalobce řekl, že úhradu peněz požaduje „za zboží“ (č. l. 139). Tato svědkyně dále vypověděla, že neví, jak se její manžel staví k dluhu vůči žalobci, neboť jí neodpovídá, o záležitostech firmy se spolu vůbec nebavili, o firmě nic neví, do firmy nechodila, byla tam všehovšudy tak 2x (č. l. 139). Neví, jak to manželovi šlo v podnikání, zda měl i jinou společnost než , Anonymizováno, . Uvedla, že v minulosti měla plnou moc jednat za manželovu společnost a tato se týkala jen převodu auta. Se zástupcem 1. žalované však jedná ona. Částku žalobci nezaplatili, protože se jim to zdálo hodně peněz. Proto si najmuli pana , Anonymizováno, , aby se na to podíval, zda je to dobře. Dodneška se však nevyjádřil k tomu, zda je to dobře nebo ne (č. l. 140). Výpověď této svědkyně nelze považovat za zcela věrohodnou. Svědkyně nezaplacení zboží odebraného od žalobce odůvodnila tím, že „Podle mě se mu nezaplatilo nic, protože nám nikdo nedal, že bysme mu je měli platit. My jsme platili jen ty faktury, co nám dala paní , Anonymizováno, .“ Dále doplnila, že „Paní , Anonymizováno, nám totiž řekla, že je to hodně peněz a že je to celý nějaký divný.“ Tuto část její výpovědi má soud za vyvrácenou výpovědí svědkyně , Anonymizováno, , která velmi podrobně popsala vznik a existenci dluhu 1. žalované vůči žalobci, a v jejíž výpovědi se neobjevilo nic o tom, že by tento dluh 1. žalované považovala za „celý nějaký divný“, ale naopak soustavně, přesvědčivě (koherentně) vypovídala o tom, že byl 1. žalovanou jako důvodný odsouhlasen, uznán a postupně plněn (v podrobnostech viz odst. 8 tohoto rozsudku). Svědkyně , Anonymizováno, v podstatě vypověděla, že o podnikání 1. žalované vůbec nic nevěděla a neví, avšak kvůli tomu, že jí dlužná částka přišla jako vysoká, „najmula si pana , Anonymizováno, , aby se na to podíval“, jak uvedla. Ze spisu plyne, že způsob tohoto „podívání“ je, že jsou rozporována všechna tvrzení žalobce, což však přímým účastníkům okolností podnikání mezi žalobcem a 1. žalovanou vyslechnutých soudem připadá až nepochopitelné. Nevěrohodně působila výpověď svědkyně i v části, ve které se vyjadřovala k podpisům pana , Anonymizováno, , neboť za jeho pravé podpisy prohlásila jen 2 podpisy, a to na plných mocích pro , tituly před jménem, , jméno FO, , ale o obou podpisech na uznáních dluhu prohlásila, že pana , Anonymizováno, nejsou. Když byla konfrontována s tím, že je značný rozpor mezi podobou podpisu na 2 plných mocích a jiných listinách, které evidentně podepsal pan , Anonymizováno, (listiny ve veřejném rejstříku, podpis na kupní smlouvě) a jejichž podoba je obdobná podpisům na uznáních dluhu, uvedla, že se vlastně manžel podepisuje dvěma způsoby. Vzhledem k tomu, že uvedený typ podpisu se však neobjevuje v žádné z listin ve veřejném rejstříku či v katastru nemovitostí, ale jen a pouze na 2 plných mocích ve spisu (č. l. 22 a č. l. 131), a svědkyně opakovaně uváděla, že to byla ona, kdo jednal a jedná se zástupcem žalovaných, že věc s advokátem řešila ona, a dokonce výslovně spontánně uvedla: „je pravda, že pana , Anonymizováno, jsem si objednala já“, jakož i vzhledem k již výše dovozené nevěrohodnosti svědkyně, je pak jediným logickým vysvětlením tohoto nově se objevivšího typu podpisu právě a jen na plných mocích, že tento nový typ podpisu pana , Anonymizováno, vznikl působením svědkyně.

11. Soud tedy provedl veškeré navržené důkazy k prokázání tvrzení žalobce o dodání zboží 1. žalované a jak již bylo výše uvedeno, všechny tyto důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech vedou soud k jednoznačnému závěru, že žalobce dodal 1. žalované zboží uvedené ve fakturách uvedených v odst. 6. tohoto rozsudku.

12. Závěr o faktickém dodání zboží se logicky pojí s další spornou otázkou, a to s uznáním dluhu 1. žalovanou, neboť je evidentní, že pokud by zboží dodáno nebylo, nevedli by spolu účastníci komunikaci o uznání dluhu 1. žalovanou za zboží dodané žalobcem. Mezi žalobcem a 1. žalovanou však probíhala emailová komunikace, jejímž předmětem byla existence dluhu 1. žalované a způsob jeho řešení, jak je prokázáno e-maily mezi účastníky, které byly provedeny jako důkaz. Předložena byla jednak emailová komunikace ze dne 26. 5. 2021 (č. l. 63), ve které účetní 1. žalované , Anonymizováno, zaslala statutárnímu orgánu 1. žalované a současně žalobci uznání dluhu – viz text emailu: „v příloze posílám „Uznání dluhu – a splátkování“ k , Anonymizováno, “. V něm je výslovně uveden důvod vzniku dluhu: „jedná se o faktury za dodané zboží v letech 2018-2019“ (č. l. 64 a č. l. 92), přičemž rovněž upravoval rozložení splácení do splátek po 15 000 Kč v měsíčním intervalu (se splatností 1. splátky dne 20. 6. 2021). Tímto emailem reaguje účetní 1. žalované přímo na email žalobce ze dne 29. 4. 2021, ve kterém žalobce (v návaznosti na další předchozí komunikaci počínající od 5. února 2020) výslovně mimo jiné uvedl, „potřebuji od majitelů uznání dluhu, jelikož se blíží datum 3 roky na promlčení a musel bych to dle zákona k vymáhání“ (č. l. 72). Na to reagovala účetní 1. žalované emailem z téhož dne 29. 4. 2021, že uznání dluhu připraví i s návrhem splátek, což pak mělo své naplnění právě v emailu ze dne 26. 5. 2021 a jeho příloze – uznání dluhu. Soud má dále za prokázané, že na základě uvedeného uznání 1. žalovaná započala s hrazením jednotlivých splátek právě ve výši 15 000 Kč uvedené v uznání dluhu, když první splátku uhradila dne 9. 8. 2021, další ve stejné výši dne 4. 10. 2021, dále uhradila splátku ve výši 10 000 Kč dne 29. 10. 2021 a následně splátku opět ve výši 15 000 Kč uhradila dne 22. 11. 2021 (č. l. 93-96). Pravdivost výpovědi svědkyně , Anonymizováno, , že 1. žalovaná myslela splátky dluhu ve výši 15 000 Kč měsíčně vážně, avšak neměla prostředky na úhradu splátek, a proto sestavila druhé uznání dluhu se splátkami 2 000 Kč měsíčně, je potvrzována emailovou komunikací ze dne 15. 6. 2022 (č. l. 37). Přílohou tohoto emailu bylo uznání dluhu ve výši 827 947 Kč na základě faktur v příloze č. 1, jež se zavázala 1. žalovaná hradit ve splátkách po 2 000 Kč, a tento email byl zaslán účetní 1. žalované , Anonymizováno, jak žalobci, tak i statutárnímu orgánu 1. žalované. Tímto emailem reagovala jmenovaná svědkyně na email žalobce ze dne 13. 6. 2022, ve kterém žalobce zaslal jak statutárnímu orgánu 1. žalované, tak uvedené účetní, seznam neuhrazených faktur a navrhl v uznání dluhu splátkový kalendář po 1 000 Kč měsíčně. O těchto událostech podrobně vypovídala svědkyně , Anonymizováno, při jednání ze dne 10. 4. 2025 (č. l. 79), kdy vysvětlila, že jí přišlo nepatřičné splácet 827 000 Kč po 1 000 Kč měsíčně, neboť to by trvalo dlouho, a proto navrhla panu , Anonymizováno, , aby se tam dalo 2 000 Kč, s čímž on souhlasil, a proto sepsala uznaní dluh na částku 2 000 Kč měsíčně. Seznam dlužných faktur, který žalobce zaslal 1. žalované a byl následně přílohou č. , hodnota, uznání dluhu, byl proveden jako důkaz (č. l. 53 p. v.). Je evidentní, že statutární orgán 1. žalované , Anonymizováno, si musel být vědom uvedeného dluhu, neboť email žalobce ze dne 13. 6. 2022 nijak nerozporoval, ale naopak i jemu přišla tato situace zcela jasná, neboť žalobci na jeho žádost o uznání dluhu a splátkový kalendář odepsal: „Jasně, hned jsem to přeposlal paní účetní. , Anonymizováno, “ (č. l. 46). Zcela v souladu se součtem na seznamu nezaplacených faktur za dodané zboží znělo uznání dluhu na částku 827 947 Kč, přičemž 1. žalovaná dle uznání dluhu započala s hrazením jednotlivých splátek. Konkrétně první platba ve výši 2 000 Kč byla uhrazena dne 21. 7. 2022 a dále byly platby ve stejné výši 2 000 Kč hrazeny pravidelně měsíčně v tyto konkrétní termíny: 24. 8. 2022, 22. 9. 2022, 19. 10. 2022, 16. 11. 2022, 21. 12. 2022, 17. 1. 2023, 23. 2. 2023, 20. 3. 2023, 27. 4. 2023, 17. 5. 2023, 3. 7. 2023, 28. 8. 2023, 29. 9. 2023, 24. 10. 2023 a 11. 12. 2023, tedy celou řadu měsíců (viz č. l. 173-180). Z výše splácené částky je evidentní, že 1. žalovaná se při její úhradě řídila uznáním dluhu, které zaslala žalobci, a aby toto bylo mezi účastníky bez jakýchkoli pochybností, začala sama 1. žalovaná psát počínaje od splátky ze dne 19. 10. 2022 do zprávy pro příjemce (rozuměj žalobci) text: „Splátka dluhu dle dohody“. Tentýž text je tedy uveden u všech dalších 12ti plateb ve výši 2 000 Kč zaplacených 1. žalovanou žalobci. Je proto zcela nelogické současné tvrzení 1. žalované, že žalobce jí žádné zboží nedodal, a že neučinila ani žádné uznání dluhu, když podle něj naopak více než rok postupovala.

13. S tím souvisí i to, že soud má za prokázané, že mezi žalobcem a 1. žalovanou probíhala komunikace, ve které 1. žalovaná opakovaně projevovala svou připravenost uhradit dlužnou částku. Ještě v přípise ze dne 10. 6. 2024 navrhla 1. žalovaná, že uhradí částku ve výši 812 372 Kč do 9 měsíců od uzavření dohody o smíru (č. l. 127). Žalobce reagoval emailem ze dne 21. 6. 2025, ve kterém souhlasil s tím, že 1. žalovaná uhradí uvedenou jistinu v uvedené lhůtě, když vyzval k předložení návrhu takové dohody (č. l. 62). V dopisu ze dne 3. 7. 2024 však 1. žalovaná sdělila, že žalobci nezaplatí nic (tamtéž). V dopisu ze dne 9. 8. 2024 tento svůj postoj korigovala tak, že uvedla, že žalobci uhradí jen doplatek faktury č. , Anonymizováno, splatné dne 9. 8. 2018, která zněla na částku ve výši 104 561 Kč. Z této faktury 1. žalovaná již zaplatila ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně částku 18 000 Kč, a proto žalobci zaplatí 86 561 Kč a dále úroky z prodlení (č. l. 53). Dle žalobních tvrzení (č. l. 5) 1. žalovaná zcela uhradila fakturu č. , Anonymizováno, včetně příslušenství.

14. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle ust. § 2053 o. z. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ust. § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh z části, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle ust. § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle ust. § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle ust. § 436 odst. 1 o. z. kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem. Podle ust. § 609 odst. 1 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Soud dle ust. § 610 o. z. přihlédne k promlčení, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle ust. § 619 odst. 1 o. z. platí, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, přičemž dle odst. 2 téhož ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle ust. § 623 o. z. při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Podle ust. § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky. Podle ust. § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Podle ust. § 647 o. z. v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právo nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží. Dále podle ust. § 44 odst. 4 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) je statutárním orgánem osobní společnosti každý její společník. Podle ust. § 164 odst. 1 a odst. 2 o. z. může člen statutárního orgánu zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech. Neurčí-li zakladatelské právní jednání, jak jeho členové právnickou osobu zastupují, činí tak každý člen samostatně. Podle ust. § 430 odst. 1 o. z. pověří-li podnikatel někoho při provozu obchodního závodu určitou činností, zastupuje tato osoba podnikatele ve všech jednání, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Podle ust. § 95 odst. 1 z. o. k. je veřejná obchodní společnost společnost alespoň dvou osob, které se účastní na jejím podnikání nebo správě jejího majetku a ručí za její dluhy společně a nerozdílně. Podle ust. § 1872 odst. 1 o. z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. Podle ust. § 2021 odst. 1 o. z. má věřitel právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní. Podle ust. § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke , Anonymizováno, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

15. Vzhledem k výše podrobně zdůvodněnému prokázanému závěru o dodání zboží žalobcem 1. žalované, vznikl žalobci v souladu s citovaným ustanovením § 2079 odst. 1 o. z. nárok na zaplacení kupní ceny dodaného zboží, kterou 1. žalované řádně vyfakturoval. Tento žalobcem uplatněný nárok však nebylo možné dle uvedeného ustanovení bez dalšího přiznat, neboť v řízení byla všemi 3 žalovanými vznesena námitka promlčení. Tuto námitku by bylo možné považovat obecně za důvodnou (žaloba byla podána dne 8. 12. 2024 a žalobce požaduje úhradu faktur splatných v období od 21. 8. 2018 do 21. 2. 2019), neboť promlčecí lhůta činí tři roky (§ 629 odst. 1 o. z.), avšak soud musel současně posoudit, zda došlo k řádnému uznání nároku 1. žalovanou, neboť toto právní jednání má vliv na promlčecí lhůtu (§ 639 o. z.), a dále i k mimosoudním jednání účastníků, které má taktéž vliv na běh promlčecí lhůty (§ 647 o. z.).

16. Uznání dluhu je jak podle odborné literatury, tak podle ustálené soudní judikatury „jednostranným právním jednáním adresovaným věřiteli, což potvrdil Nejvyšší soud například v NS 29 Odo 1297/2004. Účinky uznání dluhu tudíž nevyžadují souhlas nebo jakékoliv jiné jednání (součinnost) ze strany věřitele. Byť uznání dluhu představuje jednostranný projev dlužníka o tom, že uznává svůj určitý dluh, nebrání to projevit uznání dluhu v rámci smlouvy nebo vícestranného smluvního ujednání; srov. například NS 23 Cdo 4603/2009, NS 23 Cdo 987/2010 nebo NS 32 Cdo 2940/2010“ [viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1298 s.]. I když bylo tedy v dané věci uznání dluhu koncipováno svědkyní , Anonymizováno, jako dohoda (svědkyně výslovně v emailu uváděla, že není právník), bylo rozhodujícím, zda 1. žalovaná jako dlužník projevila svoji skutečnou vůli vůči žalobci jako věřiteli uznat dluh v částce 827 947 Kč a zda byla splněna i zákonná forma tohoto uznání.

17. Stejně jako každá jiná osoba může 1. žalovaná právně jednat přímo statutárním orgánem, anebo pověřeným (zmocněným) zástupcem. V dané věci svědkyně , jméno FO, uvedla, že statutární orgán 1. žalované (pan , Anonymizováno, ) o všem věděl, znal výši dluhu, jeho skutečnou pravou vůlí bylo uznat dluh a splácet jej žalobci ve splátkách, a proto svědkyni pověřil, aby za 1. žalovanou zaslala žalobci uznání dluhu. Konkrétně výslovně vypověděla: „, Anonymizováno, , Anonymizováno, mě výslovně pověřil k tomu, abych za společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, zaslala žalobci uznání dluhu. Takto mě skutečně pověřil, abych to té společnosti zaslala, a proto mám za to, že už tím odesláním emailu žalobci ten dluh uznal.“ (č. l. 79 p. v.). Z tohoto věrohodného (viz odst. 8 rozsudku) popisu skutkových okolností vyplývá, že svědkyně nepostupovala na základě všeobecného pověření podnikatele jako jeho externí účetní ve smyslu ust. § 430 odst. 1 o. z, tedy že by sama, v rámci své účetní činnosti pro 1. žalovanou, iniciativně a bez jejího vědomí zaslala žalobci uznání dluhu. Kdyby tomu tak bylo, měl by soud za to, že tímto svým právním jednáním by překročila obecné zmocnění, neboť není na účetních, aby při své běžné účetní činnosti uznávali za podnikatele dluhy. Tak tomu ale nebylo. Svědkyně uvedla, že uznání dluhu sepsala a žalobci zaslala z pověření 1. žalované a vždy na pokyn statutárního orgánu 1. žalované. K tomu konkrétně vypověděla: „Já sama bez pokynu klienta bych nic takového sama od sebe netvořila.“ (č. l. 80 p. v.). Tím, že svědkyně byla výslovně pověřena (zmocněna) statutárním orgánem 1. žalované k sepsání a odeslání uznání dluhu žalobci (a to tak „aby to bylo v pořádku“ – č. l. 79 p. v.), byla jeho zástupcem ve smyslu citovaného § 436 odst. 1 o. z., a proto práva a povinnosti z tohoto právního jednání, tedy uznání závazku, vznikala přímo 1. žalované. Svědkyně vypověděla, že se nikdy nestalo, aby pan , Anonymizováno, svůj pokyn odvolal, anebo že by řekl, že nesouhlasí se splátkami žalobci dle uznání dluhu. Naopak chtěl podle nich své dluhy splácet a věděl i o realizaci jednotlivých splátkách dluhu dle uznání dluhu. Výše uvedený způsob provedení právního jednání uznání dluhu prostřednictvím svědkyně , jméno FO, byl shodný při obou uznání dluhu (emaily s přílohami ze dne 15. 6. 2022 a ze dne 26. 5. 2021). Svědkyně k tomu podrobně vypovídala (č. l. 79-80), že 1. žalovaná vždy odsouhlasila jak výši dluhu, tak i výši splátek (nejprve 15 000 Kč v prvním uznání, pak 2 000 Kč v druhém uznání dluhu), statutární orgán 1. žalované byl vždy dalším adresátem uznání dluhu vedle žalobce a dával podle těchto uznání dluhu následně pokyny k platbám splátek. Tvrzení 1. žalované v odůvodnění odporu, že pokud za ni někdo učinil uznání dluhu, činit tak přes souhlas a vědomí 1. žalované, je tak zcela vyvráceno. Každé právní jednání se posuzuje podle obsahu a vykládá se podle úmyslu jednajícího. V dané věci byla skutečná vůle a úmysl 1. žalované (ve smyslu citovaných ust. § 555 odst. 1 o. z. a § 556 odst. 1 věta první o. z.) uznat dluh žalobce, neboť si ho byla vědoma a uznávala jej, k čemuž pověřila svědkyni , Anonymizováno, , která dle jejího pokynu sepsala a zaslala žalobci uznání dluhu. Jiná příčina tohoto právního jednání z průběhu celého řízení a dokazování nevyplynula a žádný důkaz tuto příčinu ani nezpochybňuje.

18. Obsah obou uznání dluhu považuje soud za zcela určitý, vždy je uvedena konkrétní dlužná částka i důvodu dluhu (v 1. uznání faktury za dodané zboží v konkrétních letech, v 2. uznání konkrétní faktury v příloze č. 1). Požadavek písemné formy byl rovněž dodržen ve smyslu § 562 odst. 1 o. z., když písemná forma právního jednání byla učiněna elektronickými prostředky a došlo k zachycení jak obsahu jednání, tak určení jednající osoby. Odborná literatura [Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022, 1801 s.] k tomuto ustanovení uvádí, že: „Z hlediska následků § 562 odst. 1 ve spojení s § 561 odst. 1 tedy postačí, aby v prostém e-mailu bylo obsaženo jméno a příjmení v jeho textu a půjde o platné právní jednání buď ve variantě § 561 odst. 1 věty třetí, nebo z důvodu § 562 odst. 1 (Korbel, Melzer 2014 s. 32 a násl.). Občanský zákoník totiž hovoří o „zachování písemné formy“, jejíž požadavky konstituuje v § 561 odst. 1 (písemná forma a podpis jednajícího). Ostatně pokud by občanský zákoník pro zachování písemné formy při elektronických právních jednáních vyžadoval podpis jednajícího (jednajících), byla by komentovaná právní úprava nadbytečná (Beran In: Petrov, Výtisk, Beran a kol. 2019 s. 623), a to vzhledem k § 561 odst. 1 ve spojení s § 3026 odst. 1, který staví naroveň listinu a jiné písemnosti bez ohledu na jejich podobu (tedy i elektronické písemnosti).“ V dané věci je z komunikace mezi účastníky zcela zjevné (č. l. 37, 63), kdo ji činí, je zde vždy uvedeno jméno i příjmení paní , Anonymizováno, (její telefon, její email: , Anonymizováno, ), i její postavení (účetní), tedy jednající byl bezpečně identifikován. Stejně tak je zcela zjevné, komu je úkon směřován, když jde o odpověď na email žalobce (, Anonymizováno, ). Z těchto emailů má soud za prokázané, že mezi sebou svědkyně za 1. žalovanou a žalobce běžně komunikovali (č. l. 72–73). Statutární orgán 1. žalované ve výše citovaném emailu ze dne 13. 6. 2022 (odst. 12 rozsudku) sám uvádí, že žádost žalobce o uznání dluhu 1. žalovanou přeposlal účetní (svědkyni) 1. žalované k vyřízení, a i z celé předložené emailové komunikace plyne, že se jednalo o zaběhlý a ujednaný způsob komunikace, ve kterém nebylo žádných pochyb, kdo a s kým jedná. Závěr o platném a účinném uznání dluhu 1. žalovanou přitom nemůže být nikterak překvapivý, neboť sama 1. žalovaná podle uznání dluhu vždy následně jednala, jak bylo výše podrobně uvedeno s konkrétními daty jednotlivých splátek 1. žalovanou žalobci, a to jak podle 1. uznání dluhu, tak podle 2. uznání dluhu, a plyne i ze zmíněného textu uváděného 1. žalovanou „Splátka dluhu dle dohody“. Ze všech těchto důkazů a chování 1. žalované je evidentní, že 1. žalovaná dluh vůči žalobci uznala, a její současný postoj lze hodnotit jako účelový ve snaze vyhnout se zaplacení ceny za přijaté zboží.

19. Doručením každého z uznání dluhu odeslanými svědkyní , jméno FO, jako zástupkyní 1. žalované (§ 436 odst. 1 o. z.) prostřednictvím emailové komunikace žalobci, se uznání dluhu stala perfektními, neboť písemný projev uznání dluhu dlužníkem musí být doručen do dispoziční sféry věřitele. Došlo tak vždy k dokonání jednostranného právního jednání, ke kterému byla svědkyně 1. žalovanou zmocněna, přičemž se tak stalo vždy z podnětu žalobce, který výslovně vyjádřil svůj motiv pro požadované uznání dluhu, a to zamezení promlčení jeho pohledávek vůči 1. žalované. Svědkyně uvedla, že měla a má za to, že již samotným odesláním uznání dluhu emailem došlo k uznání dluhu, čímž přesně vystihla to, co zcela odpovídá zákonnému ustanovení, že jde o jednostranné právní jednání (srov. NS sp. zn. 29 Odo 1297/2004, ve kterém se podává, že účinky uznání dluhu nevyžadují souhlas nebo jakékoliv jiné jednání ze strany věřitele). Svědkyně k tomuto výslovně sdělila, že má za to, že „skutečná vůle jednatele žalované byla uznat to již tím, že jsem odeslala email žalobci i jednateli žalovaného“. Ani samotný text uznání dluhu není formulován jako dohoda, ale jako jednostranné uznání dluhu 1. žalovanou, i když pod něj mohly obě strany připojit své podpisy, neboť dle samotného textu dlužník, tj. 1. žalovaná, „tímto uznává co do důvodu a výše svůj dluh vůči věřiteli“ (žalobci), což vyjadřovalo skutečnou vůli 1. žalované, k jejímuž vyjádření byla svědkyně , jméno FO, 1. žalovanou zmocněna. Vzhledem k prokázané vůli 1. žalované uznat dluh vůči žalobci, k čemuž pověřila svědkyni , jméno FO, , a při splnění písemné formy právního jednání učiněného elektronickým technickým prostředkem, který umožnil zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby, jde o řádná uznání dluhu 1. žalovanou, a proto je nadbytečné provádět znalecké dokazování ohledně pravosti podpisů na uznáních dluhu.

20. S ohledem na závěr soudu, že 1. žalovaná platně uznala předmětný dluh vůči žalobci, neuplynula promlčecí lhůta, která byla uznáním dluhu ze zákona prodloužena na 10 let ode dne, kdy k uznání došlo. Soud považuje za rozhodující uznání dluhu odeslané dne 15. 6. 2022 (č. l. 37), jelikož se jedná o uznání pozdější. V situaci, kdy tedy 1. žalovaná svůj dluh uznala dne 15. 6. 2022, by mohlo k promlčení dlužné částky dojít nejdříve 15. 6. 2032. Z uvedeného důvodu neshledal soud námitku promlčení žalobcova nároku vznesenou 1. žalovanou za důvodnou, a proto je namístě nárok žalobce vůči 1. žalované na zaplacení dodaného zboží přiznat. Důvodný je i nárok žalobce na zákonné příslušenství v podobě úroků z prodlení od splatnosti jednotlivých faktur, který žalobce požaduje v souladu s ust. § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když 1. žalovaná je v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu.

21. Nárok žalobce vůči 2. a 3. žalovanému se odvíjí od jejich zákonného ručení za závazky 1. žalované (§ 95 z. o. k). Jak bylo uvedeno již v odst. 3 tohoto rozsudku, nejsou tito žalovaní přímými dlužníky z kupních smluv, tyto byly uzavřeny jen mezi žalobcem a 1. žalovanou. Jejich ručitelská povinnost nastupuje jen v případě, pokud primární dlužník (v dané věci 1. žalovaná), neplní přes výzvu věřitele svůj dluh. Dle odborné literatury (Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2020, 288 s.) „Věřitel veřejné obchodní společnosti může požadovat celé plnění z titulu ručení nebo jeho libovolnou část na všech společnících nebo jen na některých anebo na kterémkoliv ze společníků.“ Tak je tomu právě v dané věci, když žalobce 1. žalovanou písemně vyzval dne 3. 6. 2024 k plnění dluhu, k jeho splnění nedošlo, a proto je žalobce aktivně legitimován ve smyslu § 2021 odst. 1 o. z. k podání žaloby vůči žalovaným 2. a 3. jako ručitelům 1. žalované (dle judikatury lze za výzvu dlužníku považovat i žalobu na plnění podanou proti primárnímu dlužníku – viz NS sp. zn. 32 Cdo 1644/2010).

22. Ani v této části však nebylo možné žalobě vůči 2. a 3. žalovanému bez dalšího vyhovět s odůvodněním, že soud shledal důvodným nárok žalobce vůči 1. žalované, neboť i 2. a 3. žalovaní vznesli námitky promlčení a soud se tedy musel zabývat touto jejich obranou. Neshledal ji však důvodnou. Promlčecí lhůta vůči 2. a 3. žalovanému se z výše uvedených důvodů nepočíná odvíjet shodně jako vůči 1. žalované, neboť v okamžiku splatnosti primární pohledávky (v dané věci kupní ceny) nemají ručitelé povinnost plnění, neboť nejsou z tohoto právního jednání (dluhu) přímo zavázáni (nic si od žalobce nekupovali). Závazek ručitele nastupuje až ve chvíli, když dojde k písemné výzvě věřitele k plnění dříve splatného dluhu zajištěného ručením. Tyto závěry jsou ve shodě s ustálenou soudní judikaturou (např. NS sp. zn. 20 Cdo 2973/2011, sp. zn. 29 Cdo 5176/2017), podle které se k povaze ručitelského závazku „Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku ze dne 9. června 2005, sp. zn. 29 Odo 563/2003, uveřejněném pod číslem 18/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přitom uzavřel, že ručení je subsidiární a akcesorický právní vztah mezi ručitelem (tj. osobou odlišnou od dlužníka) a věřitelem, který slouží k zajištění věřitelovy pohledávky z hlavního právního vztahu (mezi věřitelem a dlužníkem) a jehož obsahem je závazek ručitele uspokojit konkrétní (ručením zajištěnou) pohledávku věřitele, jestliže ji neuspokojí dlužník.“ „Rovněž splatnost závazků dlužníka vůči věřiteli a ručitele vůči věřiteli může být odlišná a jejich závazky se promlčují zvlášť. Právní vztahy mezi věřitelem a ostatními spoludlužníky a mezi věřitelem a ručiteli jsou relativně samostatné právní vztahy.“ „Promlčecí lhůta z ručitelského vztahu tak zpravidla počíná běžet od okamžiku, kdy mohl věřitel právo na plnění vůči ručiteli uplatnit. Z uvedeného vyplývá, že počátek běhu promlčecí doby vůči ručiteli je spojen s uplynutím přiměřené doby ke splnění splatného závazku dlužníkem poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván, je-li takové výzvy potřeba, jinak s okamžikem, kdy nastala skutečnost, která opravňuje věřitele domáhat se splnění závazku na ručiteli bez výzvy dlužníkovi.“ V dané věci 1. žalovaná dluh uznávala, a to až do května 2024 (viz v podrobnostech výpověď žalobce na č. l. 82 p. v.). Žalobce proto písemnou výzvou ze dne 3. 6. 2024 vyzval 1. žalovanou jako dlužníka k úhradě dluhu v přiměřené lhůtě, což je podle § 2021 odst. 1 o. z. předpokladem, aby mohl požadovat splnění po ručiteli. K této výzvě se 1. žalovaná vyjádřila dne 10. 6. 2024 tak, že dluh splní a žalobce proto neměl žádný důvod obracet se s žádostí o splnění dluhu na zákonné ručitele 1. žalované. Tak tomu bylo až do dopisu 1. žalované žalobci ze dne 3. 7. 2024, ve kterém mu sdělila, že svůj dluh vůči žalobci nehodlá splnit a ode dne 4. 7. 2024 proto běží promlčecí lhůta nároku vůči žalovaným 2. a 3., která uplyne dne 4. 7. 2027. Žaloba byla vůči žalovaným 2. a 3. podána dne 24. 4. 2025 (č. l. 88), tedy včas v promlčecí lhůtě. Protože nárok žalobce vůči 2. a 3. žalovanému není promlčen, tito ručí za dluh 1. žalované veškerým svým majetkem, a její dluh dosud nezaplatili, uložil soud i jim povinnost plnění s tím, že tak jak bude ten který z žalovaných plnit, dojde k zániku té které části jejich dluhu. Společníci (tj. 2. a 3. žalovaný) sice ručí za závazky společnosti (tj. 1. žalované) společně a nerozdílně, avšak tento pojem se nevztahuje na vztah mezi společníky a společností, ale výhradně mezi společníky navzájem ve vztahu k závazkům společnosti. Společnost jako právnická osoba odpovídá za své závazky primárně. Pokud společnost neplní, společníci ručí společně a nerozdílně mezi sebou, nikoli společně se samotnou společností (NS sp. zn. 20 Cdo 2973/2011).

23. Soud se ve svých úvahách zabýval i otázkou, zda účinky uznání dluhu nastaly postupem předvídaným dle ust. § 2054 odst. 2 o. z. či nikoliv. Dle ustálené rozhodovací praxe platí, že účinky uznání dluhu spojuje v předchozí větě uvedené ustanovení pouze s částečným plněním, nikoliv dílčím. O plnění částečně jde přitom tehdy, jestliže dlužník poskytne věřiteli na plnění svého dluhu pouze část předmětu plnění (například v případě peněžitého plnění nezaplatí celou fakturovanou částku, nýbrž pouze její část), aniž by z dohody stran, z právního předpisu nebo z rozhodnutí soudu rozdělení na takové části vyplývalo. Takovou povahu nemá dílčí plnění, kdy dluh je podle dohody stran, ze zákona nebo z rozhodnutí soudu, rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (například plnění dluhu sjednané ve splátkách) – srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1008/2009 nebo NS sp. zn. 32 Cdo 786/2009. Ve druhém jmenovaném rozhodnutí se výslovně uvádí: „Uhradil-li dlužník tři splátky po 3 500 Kč, tedy plnil-li v dohodnutých splátkách, nejde o částečné plnění závazku s účinky uznání zbytku dluhu. Jednotlivé dohodnuté splátky jsou dílčím plněním, nikoliv částečným plněním závazku“. Jelikož i v daném případě šlo o dílčí plnění (dílčí splátky dohodnuté nejprve ve výši 15 000 Kč měsíčně dle 1. uznání dluhu a pak ve výši 2 000 Kč měsíčně dle 2. uznání dluhu, ve kterých 1. žalovaná plnila), je soud toho názoru, že v dané věci nedošlo k uznání zbytku dluhu částečným plněním.

24. Jako poslední se soud zabýval námitkou žalobce, že promlčení namítané 1. žalovanou je rozporné s dobrými mravy. Je přitom třeba předeslat a zdůraznit, že toto posouzení a jeho závěry jsou zcela nad rámec výše uvedeného zdůvodnění, neboť v něm soud vychází z toho, že řádným uznáním dluhu 1. žalovanou došlo k prodloužení promlčecí lhůty o 10 let, a proto není námitka promlčení vznesená 1. žalovanou důvodná. Posouzení námitky rozporu s dobrými mravy se proto může oprávněně jevit jako nadbytečné, avšak podle judikatury jsou obecné soudy podle § 132 o. s. ř. povinny vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci (rozhodnutí Ústavního soudu, dále jen „ÚS“ sp. zn. II. ÚS 643/04). Soud proto nemohl opomenout zásadní tvrzení žalobce o účelovém podvodném postupu 1. žalované, kterým byl žalobce uváděn v přesvědčení a mylně utvrzován, že ke splnění jeho pohledávky dojde, aby bylo jeho poshovení s plněním dluhu nakonec zneužito k námitce promlčení. Před přijetím nového občanského zákoníku bylo judikaturou dovozeno, že právě v takovýchto případech, kdy by byla námitka promlčení výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil, je takováto námitka promlčení rozporná s dobrými mravy (viz NS sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, ÚS sp. zn. II. ÚS 309/95 nebo i uvedené II. ÚS 643/04). Tato ustálená judikatura se promítla do výše citovaného § 647 o. z., který explicitně stanoví, že po dobu mimosoudních jednání promlčecí lhůta neběží. Soud se proto snažil pro úplnost přepočítat, kdy byla období mimosoudních jednání o zaplacení dluhu mezi žalobcem a 1. žalovanou, jakož i období, kdy 1. žalovaná plnila na základě těchto jednání, což utvrzovalo žalobce v názoru, že bude postupováno dle mimosoudních dohod. Shora citované ust. § 647 o. z. stanoví, že pokud počala promlčecí lhůta plynout již dříve, po dobu jednání neběží. , právnická osoba, k tomu uvádí: „Když promlčecí lhůta před mimosoudním jednáním počala běžet, po dobu mimosoudního jednání věřitele a dlužníka se zastaví a neběží za účelem ochrany práva věřitele. Po skončení mimosoudního jednání stran promlčecí lhůta neběží od začátku, avšak pokračuje v běhu a hledí se k uplynulému rozsahu promlčecí lhůty. Odmítnutí věřitele nebo dlužníka pokračovat v mimosoudním jednání lze vykonat jednostranným projevem, kterým musí strana jednoznačně dát najevo vůli k ukončení mimosoudního jednání.“ [, adresa, , J., Výtisk, M., , jméno FO, , V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2024, § 647]. Dále odborná literatura dodává, že předmětné ustanovení předně vychází z principu poctivosti a znemožňuje dlužníku, aby nepoctivě vedenou negociací oddaloval uplatnění práva věřitelem až do okamžiku, kdy se toto právo promlčí; přitom doplňuje, že „je třeba pojem dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka vykládat velmi široce, tak aby nezahrnoval toliko formalizovaná ujednání, jako je (obligatorně písemná) dohoda o provedení mediace ve smyslu § 2 písm. e) ZM, nýbrž jakýkoli projev shodné vůle mezi věřitelem a dlužníkem, že mezi sebou povedou jednání o předmětném právu nebo okolnostech jej zakládajících. Z faktu, že spolu obě strany skutečně mimosoudně jednají, lze dovodit, že tak činí na základě přinejmenším konkludentně uzavřené dohody o tomto jednání (srov. též Tégl, , jméno FO, : Melzer, Tégl a kol. 2014 s. 1043 a dále , jméno FO, : Švestka, Dvořák, Fiala a kol. 2020 s. 1523, jenž v rámci výkladu podmínek aplikace § 647 akcentuje racionální a legitimní očekávání věřitele, že dlužník projevuje účinnou ochotu k mimosoudnímu vyjasnění sporné záležitosti, utvořené na základě konání obou stran).“ (LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022, s. 2128–2129). V tomto kontextu se tedy soud pro úplnost zabýval otázkou běhu dané promlčecí lhůty.

25. Splatnost nejstarší žalobou uplatněné faktury č. FVP218600149 na částku 21 620 Kč nastala dne 21. 8. 2018, a tedy uvedený nárok by byl za běžných okolností promlčen za tři roky, tedy dne 21. 8. 2021. Dne 29. 4. 2021 však 1. žalovaná prostřednictvím své účetní paní , jméno FO, uvedla (k žádosti žalobce z téhož dne, že potřebuje uznání dluhu, neboť se blíží 3 roky na promlčení a aby nemusel přistupovat k vymáhání), že uznání dluhu připraví i s návrhem splátkování (č. l. 72). Z uvedeného prokázaného mimosoudního jednání podle názoru soudu vyplynulo důvodné očekávání žalobce, že 1. žalovaná své závazky hodlá dobrovolně plnit dle mimosoudní dohody účastníků, čímž došlo k přerušení promlčecí lhůty. V návaznosti na mimosoudní jednání korespondencí účastníků ze dne 29. 4. 2021 zaslala 1. žalovaná dne 26. 5. 2021 žalobci skutečně řádné uznání dluhu, jak bylo výše zdůvodněno. Na základě tohoto uznání pak 1. žalovaná na svůj dluh vůči žalobci hradila, avšak nepravidelně. To vedlo k pokračování mimosoudních jednání, které vyústilo ve 2. řádné uznání dluhu ze dne 15. 6. 2022. I podle tohoto dalšího uznání dluhu 1. žalovaná dluh vůči žalobci postupně splácela v nižších dohodnutých splátkách a nic nenaznačovalo, že by 1. žalovaná neměla být ochotna svůj dluh zcela uhradit. Jak bylo také již výše uvedeno, žalobce se dozvěděl, že jeho dluh 1. žalovaná neuznává prostřednictvím třetích osob až v květnu 2024, v březnu 2024 mu ještě paní , jméno FO, říkala, že dluh zaplatí (č. l. 82), tedy promlčecí lhůta neběžela od 29. 4. 2021 do května 2024. Žalobce ve své výpovědi nesdělil konkrétní květnový den, kdy se o neochotě 1. žalované splácet svůj dluh dozvěděl, a soud proto propočítal obě krajní varianty, tedy jak by tomu bylo s promlčecí lhůtou, kdyby se informaci dozvěděl dne 1. 5. 2024, a kdyby to bylo dne 31. 5. 2024. Žalobce vzhledem k informaci o neochotě zaplatit dluh zasílá dne 3. 6. 2024 předžalobní výzvu, na kterou však 1. žalovaná opět reaguje mimosoudním návrhem na vyřešení sporu uzavřením smíru dopisem ze dne 10. 6. 2024 (č. l. 127), čímž opět dochází k zastavení běhu promlčecí lhůty. Mimosoudní jednání pokračuje, žalobce dopisem ze dne 21. 6. 2024 se smírem souhlasí, avšak 1. žalovaná dopisem ze dne 3. 7. 2024 sděluje, že žalobci nic nezaplatí. Od 4. 7. 2024 proto opět běží promlčecí lhůta. Vyjádřeno číselně od 29. 4. 2021, kdy došlo k prvému stavění promlčecí lhůty, do 21. 8. 2021, kdy mělo nastat promlčení nejstarší z uplatněných faktur, zbývalo 115 dnů (2 dny v dubnu, 31 dnů v květnu, v červnu 30 dnů, v červenci 31 dnů a v srpnu 21 dnů). Při první variantě by ode dne 1. 5. 2024 do 9. 6. 2024, kdy promlčecí lhůta opět běžela, když k jejímu dalšímu přetržení došlo dne 10. 6. 2024, uplynulo ze 115 dnů 40 dnů (31 dnů v květnu a 9 dnů v červnu), tedy žalobci zbývalo k včasnému podání žaloby 75 dnů. Při druhé z variant by ode dne 31. 5. 2024 do 9. 6. 2024 uplynulo ze 115 dnů 10 dnů (1 den v květnu a 9 dnů v červnu), tedy žalobci zbývalo k včasnému podání žaloby 105 dnů. Promlčecí lhůta pak neběžela od 10. 6. 2024 z výše uvedených důvodů do 3. 7. 2024. Od 4. 6. 2024 do 7. 10. 2024 (dne 8. 10. 2024 žaloba podána) uplynulo 84 dnů (28 dnů v červenci, 31 dnů v srpnu, 30 v září a 7 dnů v říjnu). Z uvedeného plyne, že pokud by se žalobce dozvěděl o neochotě 1. žalované zaplatit dluh dne 30. 5. 2024, podal by žalobu včas, aby nedošlo k promlčení žádné z faktur, neboť i pro nejstarší fakturu by mu zbývalo k včasnému podání žaloby 115 dnů od 4. 7. 2024, což bylo splněno podáním žaloby po 84 dnech dne 8. 10. 2024. Pokud by se ale žalobce dozvěděl o neochotě 1. žalované zaplatit dluh již dne 1. 5. 2024, nepodal by žalobu včas tak, aby nedošlo k promlčení žádné z faktur, neboť pro řádné uplatnění nejstarší faktury by mu zbývalo k podání žaloby 75 dnů od 4. 7. 2024, ale žaloba byla podána až po 84 dnech dne 8. 10. 2024. Výše uvedené výpočty byly vztaženy k termínu splatnosti nejstarší uplatněné faktury dne 21. 8. 2018, a proto lze jednoduše dopočítat přičtením 10 dnů k tomuto termínu splatnosti (rozdíl mezi 75 započítávaným dnem až 84 započítávaným dnem = 10 dnů), že při této pro žalobce nejhorší variantě (promlčení by běželo od 1. 5. 2024) by byly promlčeny faktury vystavené žalobcem 1. žalované s datem splatnosti do 31. 8. 2018. Na všechny ostatní faktury s pozdější splatností, tj. v dané věci počínaje fakturou č. FVP218600164 se splatností dne 3. 9. 2018, by se při postupu podle § 647 o. z. promlčení nevztahovalo, a to vzhledem k výše podrobně popsanému opakovanému stavení promlčecí lhůty pro mimosoudní jednání věřitele a dlužníka. Při tomto teoretickém postupu (který se neuplatní vzhledem k dovoznému řádnému uznání dluhu) by byl důvodný nárok žalobce co do částky 543 581 Kč s příslušenstvím.

26. Po opětovném promýšlení a zvažování dospěl soud k tomu, že v konkrétní věci by však bylo namístě i přes přijatou právní úpravu a uvedené výpočty věc posoudit z hlediska namítaného rozporu s dobrými mravy. Co se rozumí dobrými mravy zákon přímo nestanoví, ale obsah tohoto pojmu dovodila soudní judikatura jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem – rozhodnutí NS sp. zn. 3 Cdon 69/96, nebo souhrn etických, obecně uznávaných a zachovávaných zásad – rozhodnutí ÚS sp. zn. IV. ÚS 3542/20. Korektiv dobrých mravů není subsidiární, ale může zasáhnout i do výslovně upravených právních vztahů a zohlednit konkrétní skutkové okolnosti dané věci. Přijatá právní norma je užší než obecný korektiv dobrých mravů vztahující se k nemravnosti námitky promlčení, neboť zohledňuje jen jednu jedinou okolnost mezi účastníky, a to jejich mimosoudní jednání. V tomto sporu však souhrn konkrétních okolností, které je třeba do úvah zahrnout, přesahuje hypotézu právní normy. V dané věci byly prokázány nadstandartní vztahy mezi žalobcem a 1. žalovanou. Jednak se jednalo o značnou finanční výpomoc žalobce statutárnímu orgánu 1. žalované osobního charakteru (v řádech sta tisíců Kč na koupi domu), a to zcela bezúročnou (nezištnou), ale šlo též o vysoké zapojení žalobce do pomoci 1. žalované se začátkem podnikání, a i v průběhu jejího podnikání. Soud má na mysli pomoc jak technického rázu (zavádění a udržování interních informačních systémů ohledně účtování, skladu či webshop), tak i metodou vědomého neformálního posečkávání se splácením faktur vystavených 1. žalované. To vše je mezi podnikateli při jejich běžné podnikatelské činnosti zcela neobvyklé. Nebylo to ale přitom tak, že by žalobce nebyl bdělý o svá práva, naopak dluh 1. žalované stále evidoval a tento připomínal 1. žalované prakticky na každé faktuře, kde byl vždy uváděn seznam faktur po splatnosti. Byl si i vědom nebezpečí promlčení, proto inicioval uznání dluhu 1. žalovanou, která mu bez námitek sdělila, že jej připraví. K těmto výjimečným konkrétním skutkovým okolnostem se přidává zákonem zohledněné opakované uznávání dluhu 1. žalovanou, která i na předžalobní výzvu opět žalobci nabídla smírné řešení, že jistinu dluhu zcela zaplatí, aby následně tento návrh odvolala a uplatnila námitku promlčení. I s přihlédnutím k tomu, že zásadní informace o odmítnutí placení dluhu v květnu 2024 se žalobci dostala náhodně až od třetí osoby, má soud za to, že vzhledem k celému souhrnu výše popsaných konkrétních okolností je 1. žalovanou vznesená námitka promlčení výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil, ale naopak vždy vycházel zcela nadstandartním způsobem 1. žalované vstříc. Tedy i kdyby nedošlo k řádnému uznání dluhu (což však má soud za prokázané), nebylo by možné pro rozpor s dobrými mravy k námitce promlčení vznesené 1. žalovanou přihlédnout. Na závěr lze shrnout, že žalobce prokázal dodání zboží, došlo k platnému uznání dluhu, nárok není promlčen, za dluh odpovídají i společníci v. o. s. jako ručitelé, a proto bylo žalobě vyhověno v plném rozsahu.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Musel přitom rozlišit období, kdy se vedl spor jen mezi žalobcem a 1. žalovanou, od období, kdy došlo k objektivní kumulaci nároků vůči 2. a 3. žalovanému, tj. do dne 23. 4. 2025. Náklady řízení představuje odměna za zastoupení žalobce advokátem, kterému za toto období náleží odměna za 7 účelných úkonů právní služby po 11 800 Kč za 1 úkon dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), kterými byla příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, vyjádření k odporu 1. žalované a 2 úkony za účast na jednání dne 10. 4. 2025 přesahující 2 hodiny (od 9:05 do 13:00 hodin s přestávkou od 11:40 do 11:50 hodin). Za účtovanou další poradu s klientem přesahující 1 hodinu ze dne 6. 3. 2025 soud odměnu advokátu nepřiznal. Advokát s klientem se samozřejmě mohou radit kolikrát chtějí a po jakou dobu chtějí, avšak pro náhradu nákladů řízení přiznanou soudem se musí jednat o účelně vynaložený náklad. Tuto podmínku soud neshledává, neboť od repliky žalobce ze dne 5. 12. 2024 do uvedené porady se ve spise neobjevuje žádné podání 1. žalované, na které by bylo třeba reagovat, v tomto období nebyly soudem provedeny ani žádné důkazy, mediace se neuskutečnila, tedy jinými slovy na vylíčených skutkových okolnostech se nic nezměnilo a nebyl proto žádný objektivní účelný důvod se opět scházet s klientem a vést s ním poradu. Naproti tomu porada s klientem dne 22. 4. 2025 byla účelným úkonem, neboť následuje po jednání dne 10. 4. 2025, kdy došlo k provádění důkazů (zejména výslechu svědkyně) a bezprostředně před vznesením nároků vůči 2. a 3. žalovanému jako ručitelům 1. žalované. Soud žalobci nepřiznal účtovanou odměnu za předložení listin dne 7. 3. 2025, neboť žalobce tím jen zhojil porušení své povinnosti dle § 79 odst. 2 o. s. ř., když k žalobě nepřipojil listiny, jichž se v žalobě dovolával. Je nepřípustné, aby z důvodu nesplnění povinnosti účastníkem, kterou musí soud urgovat, docházelo k umělému navyšování počtu úkonů. Účelným postupem mohlo a mělo být, že žalobce připojí k žalobě veškeré listinné důkazy, jichž se dovolává. Odměna za toto období tak činí 82 600 Kč (11 800 x 7), ke které je třeba přičíst paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč za 1 úkon, tj. 1 200 Kč, a paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč, tj. 1 350 Kč, tedy celkem částku 2 550 Kč. Za toto období náleží advokátu dále náhrada jízdného za cestu z místa sídla advokáta v Jičíně k procesnímu soudu a zpět, tj. celkem , hodnota, km vykonaných osobním automobilem s průměrnou spotřebou 7,7 litrů benzínu BA 95 na 100 km v ceně 35,80 Kč za 1 litr dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. a při výši základní náhrady ve výši 5,80 Kč za 1 km dle § 1 téže vyhlášky, tedy jízdné v částce 3 063 Kč (3,58 x 7,7 x 35,8 + 358 x 5,8). Nákladem řízení byla dále náhrada za ztrátu času za 5 započatých půlhodin za jednu cestu, tedy za cestou tam a zpět 10 půlhodin, a tato činí dle § 14 a. t. částku 150 Kč za každou započatou půlhodinu, což představuje částku 1 500 Kč. Výše uvedené náklady činí celkem 89 713 Kč (82 600 + 2 550 + 3 063 + 1 500). Další náklady řízení vznikaly žalobci v souvislosti s uplatněním ručitelského závazku společníků v. o. s. za dluhy 1. žalované, a to odměna za další úkon právní služby spočívající v podání ze dne 24. 4. 2025, které je žalobním návrhem vůči 2. s 3. žalovanému, za 2 úkony za účast na jednání dne 13. 5. 2025, které přesáhlo 2 hodiny (od 9:00 do 11:40 hodin), a za závěrečný návrh žalobce, který je písemným právním rozborem věci, když zástupce žalobce se ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit jednání dne 3. 9. 2025, kde by mohl závěrečnou řeč přednést. Celkem se proto jedná o další 4 úkony právní služby po 11 800 Kč za 1 úkon, tj. o odměnu ve výši 47 200 Kč, k čemuž přísluší paušální náhrada nákladů po 450 Kč za 1 úkon, tj. za uvedené 4 úkony částka 1 800 Kč. Za vyúčtované podání ze dne 2. 5. 2025, kterým žalobce odstraňoval vady podání dle usnesení zdejšího soudu ze dne 30. 4. 2025, č. j. 8 C 181/2025-118, soud odměnu nepřiznal z již výše uvedeného důvodu neúčelnosti, neboť není přípustné uměle navyšovat počty úkonů advokáta tím, že podá vadné podání, když účelným je podat řádné podání bez vad. Za toto období náleží advokátu dále náhrada jízdného za cestu z místa sídla advokáta v Jičíně k procesnímu soudu a zpět stejným vozidlem, po stejné trase, za účinnosti stejné právní úpravy cestovních náhrad, tedy jízdné v částce 3 063 Kč a shodně též náhrada za ztrátu času stráveného na cestě za 10 započatých půlhodin v částce 1 500 Kč (výpočet viz výše). Tyto další náklady činí celkem 53 563 Kč (47 200 + 1 800 + 3 063 + 1 500). K těmto nákladům je třeba ještě vždy přičíst zaplacený soudní poplatek za řízení o zaplacení částky, jehož výše je stejná bez ohledu na počet žalovaných osob, tedy ať je podána žaloba jen vůči dlužníku, nebo i vůči ručitelům, tj. částku 28 457 Kč, proto bylo 1. žalované uloženo nahradit žalobci celkové náklady ve výši 171 733 Kč (89 713 + 53 563 + 28 457), a 2. a 3. žalovanému, kteří odpovídají společně a nerozdílně, nahradit žalobci náklady toliko za část řízení, v níž byly účastníky řízení ve výši 82 020 Kč (53 563 + 28 457). V této části pak plněním 2. a 3. žalovaného zaniká povinnost plnění 1. žalované a naopak, jak bylo vyjádřeno v nákladovém výroku, aby žalobci nebylo na tutéž náhradu nákladů poskytnuto plnění vícekrát. Soud současně uvedl ve výroku i platební místo k náhradě nákladů řízení, jež plyne z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.