15 Co 549/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudců JUDr. Roberta Ožvalda a JUDr. Marcely Pechové v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený rodné přijmení Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. Martinem Týle sídlem Škroupova 561, 530 03 Pardubice proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. Miroslavem Ťupou sídlem Francouzská 75/4, Vinohrady, 120 00 Praha 2 o žalobě z rušené držby o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 20. října 2025, č. j. 1 C 238/2025-31

I. Usnesení soudu I. stupně se v odstavci I. v části výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovanému zdržet se rušení držby žalobce spočívající v užívání části pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , mění tak, že žalovaný je povinen zdržet se rušení držby žalobce spočívající v užívání příjezdové cesty osobním vozidlem, vedoucí částečně přes pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaný u , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, , k pozemku p. č. st. , Anonymizováno, a k domu č.p. , Anonymizováno, , jež je součástí pozemků p. č. st. , Anonymizováno, , p. č. st. , Anonymizováno, vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, .

II. Usnesení soudu I. stupně se v odstavci I. v části výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovanému zdržet se rušení držby žalobce spočívající v užívání příjezdové cesty osobním automobilem, vedoucí částečně přes pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaný u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, , k pozemku p. č. st. , Anonymizováno, a k domu č.p. , Anonymizováno, , jež je součástí pozemků p. č. st. , Anonymizováno, , p. č. st. , Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 27 991,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce JUDr. Martina Týleho.

1. Shora citovaným usnesením zamítl soud I. stupně žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se rušení držby žalobce spočívající v užívání příjezdové cesty osobním vozidlem vedoucí částečně přes pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zapsaného na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, a částečně přes pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zapsaného na LV č. , hodnota, u téhož katastrálního úřadu, k pozemku p. č. st. , Anonymizováno, a domu č. p. , Anonymizováno, , který je součástí p. č. st. , Anonymizováno, a p. č. st. , Anonymizováno, vše rovněž v k. ú. , adresa, , a rozhodl, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žalobce tvrdil, že je vlastníkem nemovitých věcí, a to parcely p. č. st. , Anonymizováno, , na níž stojí stavba bez č. p./č. e., parcely č. , Anonymizováno, , jejíž součástí je stavba bez č. p./č. e., parcely p. č. st. , Anonymizováno, , na níž stojí stavba č. p. , Anonymizováno, rodinný dům, a domu č. p. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . K přístupu k těmto nemovitým věcem vždy užíval nezpevněnou cestu, která vede z asfaltové silnice na p. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví městyse , adresa, a částečně na žalovaným vlastněném pozemku p. č. , Anonymizováno, . Dne 26. 8. 2025 žalobce zjistil, že žalovaný oplotil svůj pozemek p. č. , Anonymizováno, a v důsledku toho zúžil příjezdovou cestu k nemovitým věcem žalobce, kterou již nelze použít pro motorové vozidlo, neboť je příliš úzká. Tímto žalovaný ruší držbu žalobce, který ve lhůtě, kdy se o tomto rušebním jednání dozvěděl, podal předmětnou žalobu.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván.

4. Na základě listin připojených žalobcem k žalobě a opatřených samotným soudem okresní soud dovodil, že má prokázané vlastnické vztahy k předmětným nemovitým věcem a že žaloba z rušené držby byla podána včas. Žalobce drží již z předchozích let právo průjezdu osobním vozidlem (a průchodu) po části parc. č. , Anonymizováno, a po části parc. č. , Anonymizováno, , kterou vlastní žalovaný, ke svým nemovitým věcem, které tvoří celek, jemuž vévodí parc. č. st. , Anonymizováno, Na ni v severní části navazují další dvě pozemkové parcely žalobce č. , Anonymizováno, , jejichž součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, .

5. Po právní stránce hodnotil soud I. stupně věc dle § 988 odst. 1 o. z., podle kterého držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. Tímto právem může být právo služebnosti, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco strpět nebo něčeho se zdržet (§ 1257 odst. 1, § 1260 odst. 1 o. z.). Takovým právem může být tedy konkrétně i právo průjezdu (běžným osobním vozidlem) a průchodu. Podle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Smyslem rušené držby tedy není ochrana práva, ale ochrana pokojného stavu.

6. Žalobce svémocné rušení držby prokázal, neboť ze strany žalovaného je bráněno v další realizaci průjezdu po části jeho pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zřízeným oplocením. Proto lze uzavřít, že držba práva služebnosti je skutečně rušena (§ 178 o. s. ř.) a zasluhuje žalobcem požadované ochrany. Žaloba je zároveň podána ve lhůtě 6 týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i osobě, která držbu ruší. Soud I. stupně však přistoupil k zamítnutí žaloby, neboť žalobcem navrhovaný výrok rozhodnutí, kterým má být určen průjezd osobním vozidlem, což je v podstatě právo odpovídající věcnému břemeni (služebnosti), musí být dostatečně určitý, zvlášť v případě, kdy právo nemá být užíváno v celém rozsahu služebného pozemku. Musí z něho tedy jednoznačně vyplývat, kudy cesta vede. Pak je podle názoru soudu I. stupně nezbytné, aby součástí rozhodnutí, byť z rušené držby, kterým je takovéto žalobě vyhověno, byl geometrický plán vytyčující, kudy cesta vede (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2989/2006). To v dané věci naplněno není, a proto soud I. stupně žalobě žalobce nevyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání. Namítl v něm, že podle jeho názoru požadavek soudu I. stupně, aby v předmětné žalobě specifikoval dostatečně a určitě průběh příjezdové cesty, v jejímž užívání je žalovaným bráněno, přiložením geometrického plánu s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2989/2006, je nesprávný, neboť ani citované rozhodnutí na danou věc nedopadá. Smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojného stavu. Žalobce unese důkazní břemeno tehdy, prokáže-li existenci držby sporného práva, rušení práva žalovaným a reálnou hrozbu, že toto rušení bude pokračovat i v budoucnu (shodně nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2463/21 či IV. ÚS 4306/18). Žalobce navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně změnil a jeho žalobě vyhověl.

8. Žalovaný navrhl potvrzení usnesení soudu I. stupně a ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že podle něj soud I. stupně vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Žaloba žalobce je pokusem o šikanování žalovaného, který nijak nepřekáží v pokojném stavu věcí. Cestu, která vede přes pozemky žalovaného, nijak nepřehradil, nebrání v jejím užívání a také strpěl, aby tato cesta byla přes jeho pozemek ze strany města opravena.

9. Odvolání bylo podáno včas, k tomu oprávněnou osobou. Proto odvolací soud projednal věc dle § 212 o. s. ř. a přezkoumal usnesení soudu I. stupně v celém rozsahu.

10. V průběhu jednání odvolacího soudu dne 12. 2. 2026 žalovaný dále k věci uvedl, že nemá informace o tom, že by žalobce příslušnou přístupovou cestu používal pro příjezd vozidel. Byl tam pouze jakýsi chodníček. Navíc žalobce má z druhé strany svých nemovitých věcí rovněž přístupovou cestu, kterou mu v současné době obec vyspravila. Oplocení kolem svého pozemku skutečně vyhotovil a vlevo od něj je obecní pozemek. Prostor mezi jeho novým oplocením a budovou na druhé straně obecního pozemku nyní není průjezdný osobním automobilem, možná tak Smartem.

11. Žalobce k věci v průběhu odvolacího řízení uvedl, že pokud jde o přístup k jeho nemovitým věcem z druhé strany, historicky by tam nějaký přístup mohl být, ale jedná se o přístup přes pozemek, který je v katastru nemovitostí veden jako zahrada, je blátivý a není určen k přístupu k jeho nemovitým věcem. To používal pouze jako přechodné řešení. Že městys upravil přístup přes tento pozemek, bylo reakcí na jednání žalovaného, který mu znemožnil přístup k nemovitým věcem po přístupové cestě, která je předmětem tohoto řízení. Navíc zmiňovaný přístup je rovněž přes pozemky žalovaného, tudíž danou situaci nijak neřeší.

12. Odvolání žalobce je důvodné.

13. Soud I. stupně ve svém rozhodnutí dovodil oprávněnost požadavku žalobce na zdržení se rušebního jednání žalovaného spočívajícího ve zúžení přístupové cesty k nemovitým věcem žalobce, což nastalo po vybudování plotu ohraničujícího pozemek žalovaného. Přistoupil však k zamítnutí žaloby s poukazem na to, že měla obsahovat i přesné vymezení části pozemku, po které žalobce vykonával nerušeně držbu přístupové cesty (nejlépe geometrickým plánem) s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2989/2006. V uvedené věci však bylo předmětem řízení určení, že je zřízena služebnost volné cesty a chůze po cestě na pozemku žalovaných přes pozemek žalovaných, neboli takové rozhodnutí by mělo být i podkladem pro zápis chybějícího práva do katastru nemovitostí a při spornosti průběhu cesty by tak součástí rozsudku měl být i geometrický plán vytyčující, kudy cesta vede. Soud I. stupně tak při aplikaci citovaného rozhodnutí pominul odlišnost předmětu řízení, o kterém v něm bylo rozhodováno, oproti předmětu řízení v nyní projednávané věci.

14. Dané řízení má totiž jinou povahu, jak žalobce zdůraznil ve svém odvolání. Ust. § 1003 o. z. upravuje tzv. posesorní ochranu držby proti svémocnému rušení. Podmínkou úspěchu žaloby je držba žalobce a její svémocné rušení žalovaným. Tedy spor je veden o držbu a její rušení (byť předmětem držby může být i právo služebnosti), nikoli o existenci práva jako takového (nedochází tak k žádnému určení či dokonce ke zřízení práva služebnosti, ani k žádnému zápisu do katastru nemovitostí). Svémocným rušením držby je každé omezování držitele ve výkonu drženého práva. Rozhodnutí o žalobě z rušené držby pak směřuje především k ochraně dosavadního pokojného stavu, tzv. provizorního práva na uchování držby, které soud poskytne usnesením vydaným ve zvláštním řízení podle § 176 a násl. o. s. ř., oproti oprávnění žádat o skutečně definitivní ochranu vlastnického práva dle § 1040 a násl. o. z., o kterém soud rozhodne rozsudkem vydaným v běžném nalézacím řízení.

15. Pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné, aby žalobce prokázal, že je držitelem práva, které žalovaný ruší, na což soud omezí své zjištění. Tuto skutečnost žalobce prokázal, jak ostatně okresní soud ve svém rozhodnutí konstatoval. Žalovaný tím, že svůj pozemek oplotil, včetně jeho části, kudy vedla přístupová cesta k nemovitým věcem žalobce, zúžil tento přístup a zamezil možnosti příjezdu žalobce vozidly po této cestě až k jeho nemovitým věcem. To ostatně žalovaný nezpochybňoval ani v průběhu jednání odvolacího soudu. Pokud uváděl, že nemá informace o tom, že by žalobce tuto cestu pro příjezd vozidel používal, plyne z vyjádření městyse , adresa, ze dne 23. 9. 205, že k nemovitosti žalobce vedla v předchozích letech dostatečně široká komunikace mezi nemovitostmi čp. , Anonymizováno, a čp. , Anonymizováno, , že tato komunikace byla užívána všemi vlastníky sousedních nemovitostí a že šíře a tvar původní příjezdové cesty je patrný ze snímku katastrální mapy (zřetelně vyjeté koleje); na základě tohoto sdělení je tedy zřejmé, že i žalobce uvedenou cestu užíval k příjezdu ke svým nemovitým věcem a tedy vykonával držbu tohoto práva. Další námitka žalovaného, týkající se možného přístupu žalobce k jeho nemovitým věcem z druhé strany, nemá na rozhodnutí v této věci vliv, neboť předmětem posuzování v rámci tohoto řízení není možnost či vhodnost přístupu k nemovitým věcem žalobce jinými způsoby, ale pouze to, zda žalovaný zasáhl do pokojného stavu spočívajícího v příjezdu žalobce po konkrétní cestě. Pokud žalovaný potvrdil, že plot, který vybudoval, zasáhl do příjezdové cesty, kterou žalobce dosud nerušeně používal pro příjezd ke svým nemovitým věcem osobním automobilem, je zřejmé, že došlo k narušení držby práva žalobce.

16. K takovému rušebnímu jednání žalovaného však došlo pouze ve vztahu k jím vlastněnému pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , který oplotil, nikoliv také k pozemku p. č. , Anonymizováno, (to žalobce ani netvrdil), který navíc není ve vlastnictví žalovaného, ale jde o pozemek obecní. Za této situace není dán věcný důvod a zároveň pro nedostatek pasivní legitimace ani nelze ukládat žalovanému povinnost zdržet se rušení držby žalobce v užívání příjezdové cesty vedoucí částečně i po tomto obecním pozemku.

17. Pokud za shora popsané důkazní situace a právního posouzení věci žalobce při odvolacím jednání navrhl provést místní šetření a z opatrnosti i výslech starosty městyse , adresa, k užívání přístupové cesty žalobcem a dále vypracování geometrického plánu, přičemž žalovaný se k tomuto návrhu připojil, odvolací soud tyto důkazy pro nadbytečnost ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprováděl, neboť situace na místě samém i užívání příjezdové cesty žalobcem plyne z předložených listin, geometrický plán pak pro vyhovění žalobě z rušené držby není třeba, neboť jde o ochranu poskytovanou faktickému užívání, které ani doposud nebylo žádným geometrickým plánem vymezeno.

18. Odvolací soud tak dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil usnesení soudu I. stupně odstavci I. v části výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovanému zdržet se rušení držby žalobce spočívající v užívání části pozemku žalovaného p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, tak, že žalovaný je povinen zdržet se rušení držby žalobce spočívající v užívání příjezdové cesty osobním vozidlem, vedoucí částečně přes pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaný u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, , k pozemku p. č. st. , Anonymizováno, k domu č.p. , Anonymizováno, , jež je součástí pozemků p. č. st. , Anonymizováno, , p. č. st. , Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, .

19. Zároveň odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil usnesení soudu I. stupně v odstavci I. v části výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovanému zdržet se rušení držby žalobce spočívající v užívání příjezdové cesty osobním automobilem, vedoucí částečně přes obecní pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaný u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, , k pozemku p. č. st. , Anonymizováno, a k domu č.p. , Anonymizováno, , jež je součástí pozemků p. č. st. , Anonymizováno, , p. č. st. , Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , ovšem oproti soudu I. stupně z jiných důvodů, konkretizovaných v bodě 16. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

20. Podle § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 3 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a žalobci, který se svou žalobou (v jejím základu) uspěl (neúspěch spočíval pouze v nepatrné části předmětu řízení), přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Tyto náklady představují náklady vynaložené za právní zastoupení v řízení před soudem I. stupně za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) s odměnou stanovenou z tarifní hodnoty 30 000 Kč dle § 9 odst. 1 AT a § 7 bodu 5 AT ve výši po 2 300 Kč, se 2 náhradami hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT a daní z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu těchto částek ve výši 1 155 Kč. Za odvolací řízení náleží právnímu zástupci žalobce rovněž odměna ve stejné výši za 2 úkony právní služby (odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne 12. 2 2026), 2 náhrady hotových výdajů po 450 Kč a další náhrady ve výši 3 869,30 Kč, které představuje cestovné 2 369,30 Kč k jednání odvolacího soudu a dále 10 započatých půlhodin po 150 Kč představující náhradu za promeškaný čas za takovou cestu (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), celkem 9 369,30 Kč. K těmto částkám rovněž náleží 21% daň z přidané hodnoty 1 967,30 Kč. Celkem tedy náklady řízení za zastupování představují částky 6 655 Kč a 11 336,60 Kč, ke kterým je ještě třeba připočíst 2 zaplacené soudní poplatky za žalobu a za odvolání po 5 000 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení 27 991,60 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř., § 211 o. s. ř.).