15 CO 64/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne datum rozhodnutí , č. j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D.

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 10. 2020 do zaplacení a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení [částka] 900, [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D.

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s tvrzením, že žalované dne 30. 5. 2019 přenechala k dočasnému užívání osobní automobil Hyundai I40 14WG 1,7DMP (dále jen automobil, vozidlo), žalovanou došlo k jeho poškození, konkrétně k poničení disku u předního kola, za jehož opravu zaplatila žalobkyně jí požadovanou částku. Žalovaná namítala, že automobil užívala jako jednatelka [právnická osoba] s. r. o. (dále jen ORIENT SPA), tedy jako služební vozidlo, automobil jí byl předán dne 30. 5. 2019 na základě ústní smlouvy o nájmu movité věci uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] a užívala jej na základě výpůjčky od společnsoti ORIENT SPA; proto není v tomto sporu pasivně legitimována. Dále namítla nedostatek aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání škody, která vznikla na automobilu v době, kdy byl ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]

3. Soud I. stupně zjistil, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 12. 2016, jejíž součástí byla i smlouva o výpůjčce, byla v době od 4. 1. 2017 do 8. 11. 2019 vlastníkem vozidla společnost [právnická osoba] (žalobkyně se stala vlastníkem od 8. 11. 2019) a že v uvedeném období byla žalobkyně oprávněná na základě zmocnění [právnická osoba] uplatňovat veškeré nároky z vad vozidla, vyřizovat pojistné a jiné škodné události. Současně se smlouvou o úvěru bylo sjednáno i pojištění u [právnická osoba] po dobu trvání smlouvy o úvěru s tím, že [právnická osoba] udělila žalobkyni plnou moc k jednání s pojistitelem ve věcech likvidace pojistných událostí, vyjma převzetí pojistného plnění (to mělo být poukázáno na účet [právnická osoba]), přičemž dle bodu [číslo] smlouvy o úvěru rozdíl mezi pojistným plněním a skutečnou výší škody nese žalobkyně. Dle všeobecných smluvních podmínek finančního leasingu [právnická osoba] měla žalobkyně oprávnění automobil zapůjčit, pronajmout či podnajmout pouze na základě předchozího písemného souhlasu [právnická osoba], nicméně jeho neexistence neměla vliv na platnost smlouvy o poskytnutí předmětu leasingu třetí osobě. Ze všeobecných pojistných podmínek [právnická osoba] pak plyne, že dle čl. 13 bod 1 písm. b) byla dána výluka pojištění na události, při nichž došlo k poškození či zničení pneumatik, disku kol (ráfků); z tohoto důvodu nebylo dle žalobkyně pojišťovnou za poškození disku vozidla ze dne 2. 10. 2019 (průběh vzniku škody žalovaná popsala ve svém e-mailu ze dne 2. 10. 2019) nic plněno. Z faktury [číslo] ze dne 16. 12. 2019 plyne, že společnost [právnická osoba] účtovala žalobkyni za přezutí jedné pneumatiky a výměnu slitinového disku celkem částku [částka], kterou žalobkyně přefakturovala žalované fakturou č. 2019 ze dne 30. 12. 2019. Na základě těchto skutečností soud I. stupně uzavírá, že žalobkyně je v dané věci aktivně legitimován, neboť k poškození disku kola vozidla došlo k datu 2. 10. 2019, kdy sice vozidlo bylo ve vlastnictví [právnická osoba], nicméně žalobkyně zajistila opravu a zaplatila za ni částku [částka] v době, kdy již byla vlastníkem vozidla, přičemž tuto částku by byla povinna vynaložit ve smyslu bodu [číslo] úvěrové smlouvy i za předpokladu, že by v tu dobu úvěrová smlouva s [právnická osoba] trvala, přičemž na poškození se vztahovala výluka z pojištění.

4. Dále soud I. stupně posuzoval otázku pasivní legitimace žalované, která fakticky od 30. 5. 2019 vozidlo užívala. Žalobkyně ke svému tvrzení, že poskytla vozidlo k dočasnému užívání žalované, předložila předávací protokoly z 30. 5. 2019 (hlavičkový papír žalobkyně, žalovaná označena jako zaměstnanec) a z 16. 10. 2019, kdy bylo vozidlo vráceno (žalobkyně označena jako půjčitel, žalovaná jako vypůjčitel, s poznámkou, že k 16. 10. 2019 nebyla nahlášena pojistná událost). Jiné doklady k tvrzenému právnímu jednání mezi žalobkyní a žalovanou žalobkyně nepředložila, přičemž z uvedených předávacích protokolů plyne, že žalovaná od [jméno] [příjmení] převzala předmětné vozidlo a zase jej vrátila, nicméně o charakteru právního jednání z nich nic jednoznačného neplyne (zejména ne z protokolu z 30. 5. 2019, jímž měl být právní vztah založen). Naopak z argumentace žalované a jí předložených důkazů plyne, že [jméno] [příjmení] byl od 18. 8. 2003 nejpozději do ledna 2021 jednatelem žalobkyně, současně byl od 21. 5. 2019 nejpozději do ledna 2021 jednatelem [právnická osoba], v této společnosti byla jednatelkou i žalovaná rovněž od 21. 5. 2019, a to do 20. 10. 2019, společníkem v této společnosti byl od 20. 12. 2017 [jméno] [příjmení] s podílem 50 % a od 21. 5. 2019 i žalovaná s podílem 50 %, přičemž dne 23. 4. 2020 bylo rozhodnuto o úpadku této společnosti a dne 24. 7. 2020 byl prohlášen konkurz na její majetek. Z e-mailové korespondence mezi žalovanou a jednatelem ORIENT SPA i žalobkyně [jméno] [příjmení] plyne, že v období června 2019 jednali o vytvoření loga [právnická osoba] na předmětném vozidle, za což bylo [právnická osoba] zaplaceno [jméno] [příjmení] celkem [částka]. Žalovaná uvedla, že vozidla užívala jako služební v době výkonu funkce jednatelky [právnická osoba] a důvody odchodu z této funkce popsala tak, měla pochybnosti o hospodaření [jméno] [příjmení] jako jednatele, což doložila smlouvou o úvěru ze dne 16. 9. 2019 a nevýhodnou nájemní smlouvu. Přitom veškerý provoz vozidla hradila žalobkyně a po [právnická osoba] ani po žalované žádnou částku odpovídající nájemnému nebo nákladům za pohonné hmoty či parkovné nepožadovala; teprve poté, co žalovaná ukončila funkci jednatelky ORIENT SPA a vozidlo předala žalobkyni, došlo žalobkyní k vyúčtování nákladů na zapůjčení vozidla za celé období od 30. 5. 2019 do vrácení vozidla dne 16. 10. 2019 a dále k vyúčtování tzv. neoprávněně vyplacených náhrad za pohonné hmoty, parkovné a vodu do odstřikovačů. Předložila-li žalobkyně ke své argumentaci, že vozidlo nebylo služebním vozidlem žalované, smlouvu o výkonu funkce jednatelky žalované ve [právnická osoba] a notářský zápis z 20. 5. 2019 (popisující povinnosti jednatele, právo na sjednanou odměnu s tím, že žádné další benefity nebyly ve smlouvě obsaženy), je dle názoru soudu I. Stupně potřeba tyto důkazy hodnotit v kontextu všech předložených důkazů. Soud I. stupně v této souvislosti poukázal na spletité vztahy mezi žalobkyní, [právnická osoba] a [jméno] [příjmení], když od 20. 5. 2019 do 20. 10. 2019 fungovali ve [právnická osoba] [jméno] [příjmení] i žalovaná jako jednatelé (měli vystupovat společně), že za dobu fungování žalované jako jednatelky [právnická osoba] nebyla žalované žádná částka nájemného za užívání vozidla ani žádné náklady účtovány, že vozidlo bylo s vědomím [jméno] [příjmení] označeno reklamními polepy [právnická osoba], jakož i na zjevnou časovou souvislost mezi užíváním vozidla žalovanou a trváním její funkce jednatelky ve [právnická osoba], a učinil závěr, že vozidlo bylo poskytnuto [právnická osoba], která jej fakticky využívala prostřednictvím své jednatelky na základě ústní dohody mezi jednatelem žalobkyně (který byl současně jednatelem ORIENT SPA) a žalovanou jako jednatelkou [právnická osoba]. Pokud by žalobkyně měla v úmyslu přenechat vozidlo k dočasnému užívání [právnická osoba] (nebo žalované) úplatně, byla by sepsána písemná smlouva a docházelo by průběžně k vyúčtování nájemného (jak je u nájemních smluv obvyklé). Soud I. stupně proto nepřisvědčuje tvrzení žalobkyně, že vozidlo poskytla žalované jako fyzické osobě na základě ústně uzavřené nájemní smlouvy. Rovněž obsah tabulky nákladů provozu [právnická osoba] (kalkulace ekonomických nákladů wellness centra provozovaného [právnická osoba] s nájemným ve výši [částka] a provozem auta při předpokládaném nájezdu 2 500 km a 5 [spisová značka]) nasvědčuje tomu, že náklady na vozidlo měly být kalkulovány jako náklady [právnická osoba] (byť fakticky nebyly požadovány), nikoliv jako osobní náklady žalované coby fyzické osoby. Soud I. stupně tak uzavírá, že mezi žalobkyní a [právnická osoba] byla uzavřena ústní smlouva o bezplatném zapůjčení vozidla, mající charakter smlouvy o výpůjčce dle § 2193 a násl. o. z. Ve smyslu § 2191 o. z. pak za škodu vzniklou na věci odpovídá vypůjčitel stejně jako výprosník, tedy [právnická osoba], nikoliv žalovaná jako jednatelka, která není pasivně legitimována. Proto soud I. stupně žalobu zamítl a v řízení úspěšné žalované přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení.

5. Rozsudek napadla odvoláním žalobkyně, která nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně o nedostatku pasivní legitimace žalované. Dle jejího názoru z obou předávacích protokolů jasně vyplývá, že vozidlo bylo žalované, jakožto fyzické osobě, předáno do užívání právě žalobkyní a nikoliv [právnická osoba]. Mezi žalobkyní a [právnická osoba] neexistovala žádná smlouva týkající se užívání vozidla, žádný účetní doklad. Nesouhlasí ani se závěrem soudu, že existuje časová souvislost mezi užíváním vozidla žalovanou a trváním její funkce jednatelky ve [právnická osoba]. K tomu uvádí, že jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] a žalovaná se seznámili krátce před tím, než se žalovaná stala jednatelkou a společníkem ve [právnická osoba], při jednáních o budoucí spolupráci se žalovaná zmínila, že nemá k dispozici automobil a má problém být mobilní ze svého bydliště, proto jí [jméno] [příjmení] nabídl přenechání užívání vozidla, které měla žalobkyně k dispozici. Rovněž zpětné předání vozidla není v časové spojitosti s ukončením funkce jednatelky žalované, neboť v e-mailu z 10. 10. 2019 sama uvádí, že by ráda využila možnosti užívat vůz ještě nějakou dobu. Žalobkyně dále poukazuje na smlouvu o výkonu funkce jednatelky žalovanou ve [právnická osoba] s tím, že pokud by jí měl být poskytnut automobil, jistě by to bylo ve smlouvě sjednáno; v čl. VI. je však uvedeno, že v odměně žalované jsou zahrnuty i nutné a účelně vynaložené výdaje na výkon funkce jednatele, např. cestovné a cestovní náhrady. Žalobkyni pak není zřejmé, jak vztah mezi účastníky osvětluje umístění polepu s názvem„ ORIENT SPA“ na vozidle, když toto označení a totožné logo užívá žalobkyně pro svou provozovnu již od roku 2006; logicky tak žalobkyně neměla problém, aby na vozidle v jejím vlastnictví byly umístěny polepy s jejím logem. Argumentace žalované o vztahu mezi žalobkyní a [právnická osoba] je účelová, když ohledně [právnická osoba] probíhá insolvenční řízení a uplynula lhůta k podání přihlášek. Přitom soud I. stupně ani žalovaná nezpochybňují, že žalovaná způsobila škodu, nebyla rozporována ani její výše, škoda však nebyla žalobkyni nahrazena. Předmětem sporu je náhrada škody, která byla způsobena tím, že žalovaná poškodila vozidlo, avšak soud I. stupně se více zabýval charakterem vztahu mezi účastníky. Proto žalobkyně navrhovala změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání poukázala na to, že na osobní schůzce dne 6. 5. 2019 jí byl jednatelem žalobkyně [jméno] [příjmení] představen projekt provozu wellness centra [právnická osoba], jehož součástí byla tabulka měsíčních nákladů, ze které je zřejmé, že náklady na automobil měla od začátku nést [právnická osoba], nikoliv žalovaná. Na uvedené schůzce došlo k uzavření ústní smlouvy o nájmu movité věci mezi žalobkyní a [právnická osoba], která dále přenechala automobil k užívání žalované jako služební vozidlo. Automobil byl žalované předán 30. 5. 2019 poté, kdy se 20. 5. 2019 stala jednatelkou [právnická osoba]. I v e-mailu žalované z 10. 10. 2019 je automobil označen jako služební. Není proto dána pasivní věcná legitimace žalované v tomto sporu. Soudem I. stupně uvedená data prezentují časovou souvislost předání automobilu s funkcí žalované jako jednatelky ORIENT SPA; žalovaná nikdy nepoužívala automobil v době, kdy jednatelkou nebyla. V případě smlouvy o nájmu dopravního prostředku by muselo být nájemné v souladu s § 2324 o. z. placeno ke konci každého kalendářního měsíce, ovšem žalobkyně po žalované ani [právnická osoba] žádnou částku nájemného za užívání vozidla v průběhu výkonu funkce jednatelky žalované nepožadovala. Jelikož žalovaná automobil pro svou soukromou potřebu nepotřebovala a užívala jej pouze k výkonu funkce jednatelky [právnická osoba], nebylo ujednání o poskytnutí automobilu žalované ve smlouvě o výkonu funkce jednatele nutné. Žalovaná z pozice jednatelky ORIENT SPA zařizovala nové logo a polepy na automobil, faktury za to byly vystaveny na [právnická osoba], což svědčí rovněž pro závěr, že automobil byl přenechán k používání [právnická osoba]. Dospěl-li soud I. stupně k závěru, že mezi žalobkyní a [právnická osoba] byla uzavřena ústní smlouva o výpůjčce, je z pohledu žalované nepodstatné, zda se jednalo o smlouvu nájemní či smlouvu o výpůjčce, podstatné je to, že smluvními stranami jsou žalobkyně a [právnická osoba], nikoliv žalobkyně a žalovaná. Proto žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

7. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Soud I. stupně v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění napadeného rozsudku jasně vyložil, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů, kde postupoval v souladu s § 132 o. s. ř., podle kterého důkazy hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, s přihlédnutím ke všem, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Skutkové závěry, které soud I. stupně učinil na základě komplexního hodnocení provedených důkazů, s přihlédnutím k tomu, co účastníci v řízení tvrdili, považuje odvolací soud za logické a přesvědčivé, přičemž soud I. stupně se vypořádal přesvědčivě i s argumentací procesních stran. Odvolací soud proto na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje a k odvolací argumentaci žalobkyně uvádí následující.

9. Tvrdila-li žalobkyně, že dne 30. 5. 2019 přenechala žalované k dočasnému užívání předmětný automobil a že v době jeho užívání žalovanou došlo k jeho poškození, zabýval se soud I. stupně správně tím (s ohledem na námitku žalované o nedostatku její pasivní legitimace), mezi jakými subjekty vznikl smluvní vztah ohledně automobilu. Jde-li o obsah předávacích protokolů, soud I. stupně správně uvádí, že pro posouzení charakteru právního jednání je významný zejména předávací protokol z 30. 5. 2019, jímž měl být právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou (dle tvrzení žalobkyně) založen. Předávací protokol z 30. 5. 2019 ovšem pouze dokládá, co bylo předmětem předání (konkrétně specifikované vozidlo), kdo toto vozidlo předal ([jméno] Konečný – dle obsahu spisu zaměstnanec žalobkyně) a kdo jej převzal (žalovaná). I s přihlédnutím k tomu, že žalovaná je zde označena jako zaměstnanec (přitom zaměstnancem žalobkyně nebyla), nevypovídá uvedený předávací protokol ničeho o existenci a obsahu konkrétního právního jednání, tedy mezi jakými subjekty k němu došlo a s jakým obsahem. Měla-li v uvedené době automobil v dispozici na základě úvěrové smlouvy žalobkyně, je logické, že k jeho předání došlo ze strany [jméno] [příjmení] jakožto zaměstnance žalobkyně a že uvedený předávací protokol je obsažen na hlavičkovém papíru žalobkyně (jak argumentuje v odvolání), nicméně pro závěr o existenci konkrétního právního jednání bylo potřeba posoudit i další okolnosti s předáním automobilu související, tedy zejména důvod jeho předání žalované. V této souvislosti je proto významné (jak také soud I. stupně uvádí), že k předání vozidla žalované dne 30. 5. 2019 došlo zcela jednoznačně v časové souvislosti s výkonem její funkce jednatelky ve [právnická osoba] (jednatelkou byla od 21. 5. 2019), že vozidlo užívala jako jednatelka této společnosti (o čemž svědčí mimo jiné polepy vozidla logem ORIENT SPA, k jejichž zaplacení došlo [právnická osoba], nikoliv žalovanou), jakož i zpětné předání vozidla žalovanou žalobkyni dne 16. 10. 2019, následující po odstoupení žalované z funkce jednatelky dne 20. 9. 2019. Zpochybňování této časové souvislosti žalobkyní v odvolání není tedy opodstatněné, přičemž sama žalobkyně časově zasazuje (v odvolání) zmínku žalované, že nemá automobil a není mobilní, právě do jednání s [jméno] [příjmení] o jejich budoucí spolupráci. Přitom nedává ani žádný smysl, aby jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] přenechal žalované k užívání předmětný automobil jako soukromé osobě krátce poté, co se seznámili. To vše za situace, kdy po dobu užívání automobilu žalovanou tato žalobkyni nic nehradila (a žalobkyně v té době žádnou úhradu nepožadovala), navíc žalobkyně proplácela i veškeré náklady za provoz automobilu, které žalované vznikly. Proto i k těmto skutečnostem soud I. stupně správně přihlédl při posuzování charakteru právního jednání. Správně přihlédl i k tomu, že žalobkyně začala uplatňovat nároky vůči žalované spojené s užíváním uvedeného vozidla teprve po odstoupení žalované z funkce jednatelky ve [právnická osoba] poté, kdy mezi oběma jednateli této společnosti došlo k neshodám ohledně hospodaření [jméno] [příjmení] jako jednatele [příjmení] [jméno].

10. Pakliže žalobkyně poukazuje na e-mail žalované z 10. 10. 2019, že by ráda využila možnosti vůz ještě užívat po nějakou dobu, svědčí obsah tohoto e-mailu žalované naopak ve prospěch její argumentace, neboť řeší vrácení služebního vozu a pro případ zájmu na další propagaci ORIENT SPA (používáním automobilu s uvedeným logem) má žalovaná zájem o užívání vozidla i dále; o předpokládaném odlišném režimu užívání vozidla po další dobu svědčí sdělení žalované v e-mailu, že naftu by si hradila ze svých prostředků (do uvedené doby ji proplácela žalobkyně). Odkazuje-li žalobkyně v odvolání na čl. VI. smlouvy o výkonu funkce jednatele žalovanou, potom skutečnost, že v této smlouvě nebyla řešena otázka služebního automobilu, neznamená, že předmětný automobil nemohla žalovaná jako služební užívat. Rovněž nelze souhlasit s bezvýznamností otázky umístění loga ORIENT SPA na vozidlo užívané žalovanou, neboť tato skutečnost (jak ji soud I. stupně správně zhodnotil) svědčí o tom, že vozidlo sloužilo propagaci toho, co uvedené logo mělo představovat. Pokud žalobkyně argumentuje tím, že označení„ ORIENT SPA” používá pro svoji provozovnu již více než 15 let, je namístě poukázat na to, že uvedený automobil v předchozí době, kdy jej měla v užívání žalobkyně, uvedené polepy neměl, naopak jejich pořízení (jak plyne i z e-mailové komunikace žalované s [jméno] [příjmení] ze dne 17. a 18. 6. 2019) časově spadá do období výkonu funkce jednatelky [právnická osoba] žalovanou a směřuje k propagaci wellness centra, které měla převzít k provozování [právnická osoba] právě v souvislosti s nástupem žalované do funkce jednatelky této společnosti. Tomu pak odpovídá i tabulka nákladů provozu [právnická osoba], představující kalkulaci ekonomických nákladů wellness centra provozovaného touto společností, včetně nákladů na provoz vozidla. Pokud tedy bylo počítáno s náklady na provoz automobilu u [právnická osoba], nepochybně lze za ně považovat i náklady na provoz předmětného vozidla daného k užívání žalované jako jednatelce společnosti [příjmení] [jméno] žalobkyní (pokud je žalobkyně fakticky neúčtovala, bylo to dle žalované proto, že nedošlo ani k fakturaci služeb [právnická osoba] v rámci provozu wellness centra). Poukázala-li žalobkyně při jednání odvolacího soudu na e-mail žalované z 2. 10. 2019, ve kterém oznamuje škodu na vozidle [jméno] [příjmení] jako jednateli žalobkyně (a nikoliv [právnická osoba]), nelze tento postup považovat za nelogický či rozporný s postoji žalované v řízení, neboť tímto oznamuje pojistnou událost na vozidle, tedy skutečnost, kterou byla oprávněna řešit žalobkyně (z titulu pojistné smlouvy), nikoliv [právnická osoba]. Soud I. stupně tedy dospěl ke správnému závěru, že ústní smlouva o zapůjčení vozidla k užívání byla uzavřena mezi žalobkyní a [právnická osoba], nikoliv mezi žalobkyní a žalovanou jako soukromou fyzickou osobou. Jelikož s ohledem na zjištěné skutečnosti je namístě závěr, že tato smlouva byla sjednána jako bezúplatná, soud I. stupně ji správně podřadil pod ust. § 2193 a násl. o. z., tedy posoudil ji jako smlouvu o výpůjčce; za škodu na takovéto věci pak odpovídá vypůjčitel, tedy [právnická osoba].

11. Poukazuje-li žalobkyně v podaném odvolání na skutečnost, že předmětem sporu je náhrada škody, která byla žalobkyni způsobena tím, že žalovaná poškodila vozidlo, k tomu odvolací soud uvádí, že občanský zákoník č. 89/2012 Sb. zakotvuje jednak v ust. § 2910 povinnost k náhradě škody způsobené porušením zákona (škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil) a dále v ust. § [číslo] povinnost k náhradě škody vzniklé porušením smluvní povinnosti (poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobně, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit). Přitom platí, že existuje-li na straně poškozeného (v daném případě žalobkyně) možnost uplatnit náhradu škody ve smyslu § 2910 o. z. a zároveň nárok na náhradu škody z porušení smlouvy, je jeho volbou, pro jaký typ nároku se rozhodne. Nárok z deliktu a z porušení smlouvy se totiž zásadně nevylučují, byť ve výsledku lze získat odškodnění pouze v rozsahu utrpěné újmy (shodně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a jiní, Občanský zákoník, komentář, svazek VI. § [číslo] - § [číslo], relativní majetková práva, 2. část, Wolters Kluwer, [obec], 2014, komentář k § [číslo]).

12. Jak již shora uvedl odvolací soud, žalobkyně s ohledem na tvrzení v žalobě spojila nárok na náhradu škody na vozidle s tvrzením, že žalované bylo přenecháno k dočasnému užívání dne 30. 5. 2019, a že v této době došlo k jeho poškození, neboli vycházela ze smluvního užívání vozidla žalovanou a na základě tohoto smluvního závazku (tedy ve smyslu § 2913 odst. 1 o. z.) se domáhala i náhrady způsobené škody. Proto se soud I. stupně správně zabýval tím, mezi jakými subjekty tento smluvní vztah vznikl. Jde-li o odpovědnost žalované za škodu z důvodu porušení zákonné povinnosti dle § 2910 o. z. (jak je argumentováno v závěru odvolání žalobkyně), potom ani podle tohoto ustanovení by žalovaná za způsobenou škodu odpovídat nemohla, neboť ke škodě na vozidle došlo při jeho užívání žalovanou jako jednatelkou [právnická osoba], jak plyne ze závěrů dokazování provedeného soudem I. stupně.

13. Podle § 167 o. z. právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.

14. Uvedené ustanovení obecně upravuje vázanost právnické osoby protiprávními činy členy jejího voleného orgánu, zaměstnanců nebo jiných zástupců. Do účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. jsme v soukromém právu tuto obecnou koncepci neznali, pouze v § 420 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. bylo stanoveno, že škoda je způsobena právnickou osobou, když byla způsobena při její činnosti těmi, které k této činnosti použila. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle občanského zákoníku neodpovídaly, byť jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů nebyla dotčena (shodně [příjmení] [jméno] a kolektiv, Občanský zákoník I., obecná část § [číslo], komentář, 2. vydání, [obec], C. H. Beck, 2022, komentář k § 167, shodně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], k aplikaci § 420 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. ohledně jednatele společnosti s ručením omezeným).

15. Odvolací soud proto uzavírá, že i v případě posouzení nároku žalobkyně na náhradu škody z titulu porušení zákonné povinnosti dle § 2910 o. z. není subjektem odpovědným žalobkyni za škodu na předmětném vozidle žalovaná (jako jednatelka), nýbrž (opět) [právnická osoba].

16. Z uvedených důvodů proto soud I. stupně žalobu žalobkyně na náhradu škody vůči žalované správně zamítl, a jelikož nepochybil ani při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, mohl být napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. v celém rozsahu jako věcně správný potvrzen.

17. Rovně v odvolacím řízení uspěla žalovaná, která má dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů i této fáze řízení. Opět jde o náklady právního zastoupení, konkrétně odměnu advokáta za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 24. 3. 2022) po [částka] za úkon (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhlášky č. 177/96 Sb., advokátní tarif, v platném znění - dále jen AT), 2 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 AT, náhrada cestovného k jednání odvolacího soudu [obec] - [obec] a zpět v částce [částka] a náhrada promeškaného času za tuto cestu za 6 půlhodin po [částka] dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, celkem [částka], k tomu náhrada 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) v částce [částka] (po zaokrouhlení), celkem částka [částka], jejíž zaplacení bylo žalobkyni uloženo v zákonné lhůtě 3 dnů k rukám právního zástupce žalované (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.).