15 Co 9/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1 – Malá Strana proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 138 978,38 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 27. listopadu 2025, č. j. 8 C 98/2025-48

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci I. v části výroku o stanovení splatnosti dlužné částky a v odstavci III. v části výroku o lhůtě k plnění potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 10 235,99 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora citovaným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému, aby do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatil žalobkyni částku 122 525 Kč a nahradil jí náklady řízení v částce 30 873 Kč, ty k rukám jejího právního zástupce (výroky I. a III.). Dále zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit částku 16 453,38 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 18 966,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 759,53 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 138 978,38 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 20,99 % ročně z částky 137 034,38 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení (výrok II.).

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce , právnická osoba, . uzavřel se žalovaným dne 7. 12. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 124 025 Kč. Tu se žalovaný zavázal splácet spolu se smluvním úrokem. Svůj závazek řádně a včas nedodržel, a proto právní předchůdce žalobkyně prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 29. 5. 2024. Žalovaný přes opakované výzvy ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dlužnou částku neuhradil.

3. Poté, co soud I. stupně ve věci vydal elektronický platební rozkaz dne 20. 5. 2025, č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, -, Anonymizováno, , žalovaný proti němu podal včas odpor, ve kterém uvedl, že nárok žalobkyně neuznává, neboť úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou. Právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji povinnost posoudit s odbornou péčí jeho úvěruschopnost. Při sjednávání úvěru mu muselo být zřejmé, že má ještě další nebankovní úvěry, které byly ke konsolidaci odmítnuty. Rovněž musela být právnímu předchůdci žalobkyně známa finanční situace žalovaného, jakož i skutečnost, že se nachází v dluhové pasti. Přesto žalovaný uznal jistinu dluhu ve výši 122 252 Kč s tím, že na poskytnutý úvěr zaplatil celkem částku 1 500 Kč doloženými splátkami. Žalovaný pak navrhl zaplatit dlužnou jistinu ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.

4. Žalobkyně i přes toto vyjádření žalovaného k odporu na žalobě trvala. Žalovaným uváděné platby eviduje. Podle ní její právní předchůdce splnil svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, nicméně je ochotna přistoupit na splátky v minimální výši 9 000 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek.

5. Soud I. stupně věc projednal i rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání nařízeného na den 27. 11. 2025 omluvila a žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil.

6. Po provedení dokazování listinami soud I. stupně dovodil, že na základě žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 7. 12. 2023, ve spojení se smlouvou o úvěru ze dne 7. 12. 2023, došlo mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 2395 o. z.), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 124 025 Kč, ze které byla částka 74 025 Kč určena na konsolidaci 5 dluhů žalovaného a zbývající částku ve výši 50 000 Kč mohl žalovaný použít dle svého uvážení (článek 2.2 smlouvy). Jelikož žalovaný se dostal se splácením úvěru, včetně cen a úroků ve výši 20,99 % ročně, do prodlení, právní předchůdce žalobkyně celý úvěr ke dni 29. 5. 2024 zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 7. 2024, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení kupní ceny postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2024, má soud za prokázané, že pohledávka přešla na žalobkyni (§ 1879 a § 1880 odst. 1 o. z.).

7. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“) vycházel právní předchůdce žalobkyně z interních informací, napojení a evidencí, údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu spolu s potvrzením o výši příjmu a výpisem z účtu žalovaného. Po zhodnocení obsahu těchto listin považoval soud I. stupně za zásadní žalobkyní předložený výpis z účtu žalovaného za měsíc říjen 2023, podle kterého má reálné měsíční výdaje vyšší než očekávané příjmy, a tudíž není v jeho schopnostech úvěr splácet. Soud I. stupně tedy dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Poskytnutí prostředků žalovanému posoudil jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. S přihlédnutím k uhrazeným platbám ve výši 1 500 Kč uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 122 525 Kč, ve zbytku byla žaloba zamítnuta, včetně nároku na úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

8. O splatnosti dluhu rozhodoval soud I. stupně dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, když má stanovit dobu splatnosti přiměřenou možnostem žalovaného. Ten navrhl splácení závazku ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, ale k tomu neuvedl žádné konkrétní tvrzení o svých majetkových poměrech, například zda je zaměstnán, či podniká a s jakým příjmem, kolik má prostředků na svém účtu, zda vlastní další movité věci či nemovitosti, zda má příjem z jiných zdrojů, nájmů apod., a nepředložil ani žádný listinný důkaz. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 přitom na žalovaném leželo břemeno tvrzení a důkazní ohledně skutečnosti, jaká doba vrácení poskytnuté jistiny je přiměřená jeho možnostem. Pokud se žalovaný nedostavil k jednání, nemohl mu soud poskytnutnout ani příslušné poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, v jaké míře a v jakém časovém horizontu je v jeho možnostech splatit zbývající část peněžní sumy, který mu poskytl právní předchůdce žalobkyně již téměř před 2 roky a na kterou zaplatil jen 1 500 Kč, byla mu uložena povinnost plnění v obecné zákonné lhůtě 3 dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud I. stupně dle § 142 odst. 2 o. s. ř. v situaci, kdy žalobkyně se svou žalobou uspěla pouze zčásti. Vzniklo jí tak právo na úhradu 77,8 % svých nákladů.

9. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný, a to pouze do stanovení lhůt k plnění v délce 3 dnů od právní moci rozsudku ohledně platební povinnosti ve výroku I. a povinnosti k náhradě nákladů řízení ve výroku III. Namítl, že není v jeho možnostech, s ohledem na ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud I. stupně měl postupovat dle § 87 odst. 2 cit. zák., podle kterého je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran, s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. O splátky požádal a nepředpokládal, že jeho žádosti nebude vyhověno. Jeho situace se tím zhoršila a není schopen jednorázově přiznanou částku jistiny a nákladů řízení uhradit. K tomu přispěla i žalobkyně, která neprověřila jeho úvěruschopnost a poskytla tento úvěr. Žalovaný se omlouvá, že situaci špatně vyhodnotil a nyní dokládá své poměry, a na výzvu odvolacího soudu je připraven cokoliv doplnit. Ocitl se v dluhové pasti a situaci začal aktivně řešit s dluhovou poradnou Člověka v tísni v Táboře. Během roční spolupráce uzavřel s většinou věřitelů smírné dohody, které pravidelně splácí. Po doplacení těchto závazků může splátku vůči žalobkyni navýšit. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a III. změnil v částech týkajících se lhůty k plnění tak, že mu bude umožněno plnění hradit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně.

10. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně, neboť žalovaný měl námitky a doklady k majetkové situaci předložit již v řízení před soudem I. stupně. V odvolacím řízení nelze taková nová tvrzení ani nové důkazy předkládat. Tím se ostatně zabýval již soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí, když dospěl k závěru, že žalovaný neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně své možnosti splácet dluh, neboť se bez omluvy neúčastnil jednání.

11. Odvolání bylo podáno včas, k tomu oprávněnou osobou a je přípustné. Proto odvolací soud projednal věc dle § 212 o. s. ř. a přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ve výslovně napadeném rozsahu, tedy v odstavci I. v části výroku, jímž byla žalovanému určena doba k vrácení poskytnuté jistiny, a v odstavci III. v části výroku, jímž byla žalovanému stanovena lhůta ke splnění povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení. Podle § 206 odst. 2, 3 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v částech výroků I. o vlastní platební povinnosti žalovaného a III. o vlastní povinnosti k náhradě nákladů řízení, jako i v celém výroku II. o částečném zamítnutí žaloby, nabyl samostatně právní moci.

12. Jak již uvedl ve svém rozhodnutí okresní soud, podle stanoviska vyjádřeného Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 má žalovaný spotřebitel povinnost tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Nic jiného neplyne ani ze žalovaným odkazovaného ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ, podle kterého je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1 (o takovou situaci se jednalo i v dané věci), určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran, s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V daném případě však žalovaný v řízení před soudem I. stupně netvrdil ani neprokazoval své aktuální sociální a majetkové poměry, když v písemném odůvodnění odporu ze dne 13. 6. 2025 a 15. 8. 2025 zmínil § 86 odst. 1 ZoSÚ ve vztahu k povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a § 87 odst. 1 citovaného zákona ve vztahu k povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem; v této souvislosti pouze navrhl úhradu v měsíčních splátkách 1 000 Kč. Žalovaný měl možnost tento nedostatek zhojit, pokud by se dostavil k jednání soudu I. stupně dne 27. 11. 2025, v jehož průběhu by jej soud I. stupně dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. poučil o nutnosti vylíčit všechny rozhodné skutečnosti a navrhnout k jejich prokázání potřebné důkazy. Žalovaný se však k jednání okresního soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil; pokud omluvu zaslal dne 30. 11. 2025, stalo se tak po jednání i vyhlášení rozsudku soudu I. stupně a nebylo k ní možné přihlížet (jak to i soud I. stupně žalovanému přípisem ze dne 2. 12. 2025 sdělil). Soud I. stupně tedy neměl k dispozici žádné informace ani důkazy o současné finanční a majetkové situaci žalovaného, který tak ohledně těchto skutečností neunesl břemeno tvrzení ani důkazní. Pokud za této situace soud I. stupně při stanovení doby zaplacení přihlédl k tomu, že právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky v částce 124 025 Kč již před cca 2 roky a že žalovaný uhradil pouze 1 500 Kč, odpovídá spravedlivému uspořádání práv a povinností smluvních stran dle § 87 odst. 2 ZoSÚ zaplacení dlužné částky v obecné lhůtě k plnění v délce 3 dny (jak plyne i z § 160 odst. 1 o. s. ř.).

13. Pokud pak žalovaný skutečnosti týkající se jeho poměrů tvrdil a dokládal až v rámci odvolacího řízení (v rámci žádosti o osvobození od soudních poplatků i při jednání odvolacího soudu), jde o skutečnosti a důkazy, které měly být uplatněny již v řízení před soudem I. stupně. Jelikož stanovení doby splatnosti soudem dle § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ je rozhodnutím ve věci samé (proto bylo také odvolacím soudem k projednání odvolání žalovaného nařizováno jednání), platí pro odvolací řízení (a to i v této právní věci) princip neúplné apelace s omezenou možností teprve v odvolacím řízení uplatňovat nové skutečnosti a důkazy (srovnej § 205a o. s. ř.) Žádná z výjimek obsažených v tomto ustanovení na projednávanou věc nedopadá, tudíž odvolací soud nemohl přihlížet k novým tvrzením žalovaného o jeho poměrech a k těmto tvrzením navržené důkazy z důvodu nepřípustnosti neprovedl (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Proto odvolací soud neshledal žádný důvod ke změně rozhodnutí soudu I. stupně o stanovení zaplacení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů.

14. Na stanovení lhůty k zaplacení nákladů řízení dopadá ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., podle kterého uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Platí tedy zásada, že peněžité plnění je třeba splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku a že případné stanovení splátek (jejich výši a podmínky) určí soud s ohledem na individuální zvláštnosti souzeného případu. Pokud tedy odvolací soud nehledal důvody pro stanovení jiné doby splatnosti dlužné částky 122 525 Kč (tedy ani pro stanovení splátek), potom tyto specifické okolnosti rozhodnutí ve věci samé neodůvodňují stanovení splátek ani pro podstatně nižší částku náhrady nákladů řízení (30 873 Kč).

15. Po souhrnném zvážení všech shora uvedených skutečností proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v přezkoumávaných částech výroků I. a III. dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. To nebrání tomu, aby se žalovaný i po tomto rozhodnutí odvolacího soudu dohodl se žalobkyní na konkrétním splácení dlužných částek.

16. Podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení, neboť žalovaný se svým odvoláním neuspěl a žalobkyně tak má právo na plnou náhradu nákladů této fáze řízení. Tyto náklady představují náhradu za právní zastoupení žalobkyně spočívající v písemném vyjádření k odvolání žalovaného a účasti právního zástupce žalobkyně při jednání odvolacího soudu dne 5. 5. 2026. Odměna za právní zastoupení činí dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“) částku 3 100 Kč za úkon právní služby, když v odvolacím řízení bylo rozhodováno o stanovení splatnosti dlužné jistiny (nikoli o její úhradě. Dále jde dle § 13 odst. 1 a 4 AT o dvě náhrady hotových výdajů po 450 Kč, náhradu za ztrátu času právního zástupce žalobkyně za cestu k jednání odvolacího soudu dne 5. 5. 2026 z , adresa, a zpět za 4 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 AT a jízdné za tyto dvě cesty ve výši 759,50 Kč. Celkem jde o 8 459,50 Kč, spolu s 21% daní z přidané hodnoty 1 776,49 Kč činí náklady odvolacího řízení 10 235,99 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni rovněž v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1, § 211 o. s. ř.).