19 Co 1040/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudkyň JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A , bytem Adresa žalovaného A , o zaplacení částky 164 185,84 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.3.2025, č. j. 25 C 423/2024-66

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ohledně splatnosti částky 121 211 Kč mění takto:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 121 211 Kč v pravidelných splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. v části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 121 211 Kč od 29. 8. 2024 do zaplacení, potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 6 062 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 121 211 Kč v pravidelných splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení (výrok I.). Žalobu v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 42 874,84 Kč s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 164 085,84 Kč od 19. 8. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 164 085,84 Kč od 29. 8. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 523,77 Kč od 16. 5. 2024 do 18. 8. 2024 soud prvního stupně zamítl (výrok II.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III.).

2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 164 185,84 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 209 428 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 528 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil 88 217 Kč, nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru činí 121 211 Kč.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 12. 2. 2018 nejprve rámcovou smlouvu, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet. Dodatkem č. 7 k rámcové smlouvě ze dne 22. 7. 2021 žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 209 428 Kč. Úvěr v této výši byl žalovanému dne 22. 7. 2021 poukázán na jeho běžný účet. Žalovaný na splátkách úvěru žalobkyni uhradil 88 217 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 121 211 Kč žalovaný žalobkyni nevrátil.

4. Po právní stránce soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), § 580 odst. 1 a § 588 o.z. a z ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a zejména ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Soud prvního stupně proto předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl co do částky 121 211 Kč, která byla žalovanému poskytnuta a nebyla žalovaným vrácena. Jiné smluvní nároky, zejména smluvní úrok, poplatek nelze v případě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit. Soud prvního stupně proto ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl. S ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu dospěl soud prvního stupně k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud prvního stupně proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného dostupným z obsahu spisu odpovídá možnost žalovaného splácet dosud neuhrazenou jistinu poskytnutého úvěru v pravidelných měsíčních splátkách maximálně ve výši 500 Kč. Žalobkyně ani k výzvě soudu k otázce a výši příjmů a poměrů žalovaného nic netvrdila, ani neprokázala. Soud prvního stupně proto s odkazem na § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, odkázal soud prvního stupně na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, . Rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Žalobkyně nesouhlasí se splatností částky 121 211 Kč stanovenou soudem prvního stupně. Splátku ve výši 500 Kč měsíčně považuje za nepřiměřeně nízkou, neboť v případě takových splátek by žalovaný splácel dlužnou jistinu více než 20 let. Za přiměřenou považuje splátku ve výši 4 000 Kč měsíčně. Stejně tak nesouhlasí s tím, že v případě umožnění splácet dlužnou částku v pravidelných měsíční splátkách soud prvního stupně současně nestanovil ztrátu výhody splátek. Žalobkyně dále napadá výrok II. rozsudku soudu prvního stupně v části týkající se úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 121 211 Kč od 29. 8. 2024 do zaplacení. Jedná se o zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, když dle žalobkyně má žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení od doručení předžalobní výzvy žalovanému. Za nesprávné považuje rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, neboť žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, měla by jí proto být přiznána poměrná část nákladů řízení. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku I. tak, že žalovanému bude uloženo zaplatit částku 121 211 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, ve výroku II. tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 121 211 Kč od 29. 8. 2024 do zaplacení a bude jí rovněž přiznána odpovídající část nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

7. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

8. Žalovaný se k odvolacímu jednání dne 7. 8. 2025 nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného. Vycházel přitom z obsahu spisu.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni proto náleží pouze částka odpovídající poskytnuté a žalovaným dosud nevrácené jistině úvěru bez dalších smluvených úroků či úroku z prodlení. Pokud tedy soud prvního stupně žalobě vyhověl co do částky 121 211 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, je jeho rozhodnutí po skutkové i právní stránce zcela správné. Soud prvního stupně rozhodoval o vrácení poskytnuté jistiny v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, dle které je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dospěl přitom k závěru, že zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného dostupným z obsahu spisu je přiměřená měsíční splátka ve výši maximálně 500 Kč. Odvolací soud sdílí odvolací námitky žalobkyně, že rozhodnutí soudu prvního stupně o stanovení splátek ve výši 500 Kč měsíčně představuje neúměrné zvýhodnění žalovaného na úkor žalobkyně jako věřitele. Při splácení ve výši 500 Kč měsíčně by žalovaný splácel dluh více než 20 let, soud prvního stupně pak žalovanému neuložil ani ztrátu výhody splátek. Soud prvního stupně nezohlednil skutečnost, že žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 528 Kč a úvěr v těchto splátkách po dobu tří let řádně hradil. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že měsíční splátka by měla být stanovena vyšší, dle odvolacího soudu je přiměřená částka 1 500 Kč měsíčně, když jde o splátku nižší, než byla podle smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Tato výše splátky odpovídá i poměrům žalovaného, jak byly v řízení před soudem prvního stupně zjištěny a žalobkyní z doby uzavírání úvěru doloženy. Odvolací soud proto umožnil žalovanému splácet částku 121 211 Kč v pravidelných měsíčních splátkách pro 1 500 Kč, avšak na rozdíl od soudu prvního stupně pod ztrátou výhody splátek, neboť také při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru byl žalovaný povinen splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách s tím, že při nezaplacení některé ze splátek se stává splatným celý dluh. Odvolací soud má za to, že takto stanovená splatnost dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru odpovídá kritériím ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a je tedy nejen odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, ale také v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností spotřebitele a poskytovatele úvěru. Ztráta výhody splátek pak znamená, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel (žalobkyně) může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli (věřitel zašle dlužníku, který je v prodlení, oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek, pak dojde k zesplatnění celé částky), když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky, tedy v režimu obdobném, jak jej stanoví § 1931 o.z.

12. Odvolací soud proto podle § 220 o.s.ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně splatnosti částky 121 211 Kč tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku v pravidelných měsíčních splátkách pod 1 500 Kč splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok I. tohoto rozsudku).

13. Odvolací soud naopak neshledal důvodným odvolání žalobkyně, pokud se domáhala zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 121 211 Kč od 29. 8. 2024 do zaplacení. Odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze kterého vyplývá, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální úpravou k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté a nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr soudu prvního stupně, že žalobkyni nevzniklo v projednávané věci právo na zákonný úrok z prodlení, je proto zcela správný. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. ohledně zamítnutí žaloby o zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 121 211 Kč od 29. 8. 2024 do zaplacení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

14. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 121 211 Kč, tedy co do 74 %, neúspěšná byla co do 26 %, má proto právo na poměrnou část nákladů řízení v rozsahu 48 %. Žalobkyně požadovala na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně pouze částku 6 568 Kč za zaplacený soudní poplatek ze žaloby a v odvolacím řízení částku 6 061 Kč za zaplacený soudní poplatek za podané odvolání. Žalobkyně tak uplatnila náklady řízení ve výši 12 629 Kč, 48 % z této částky činí 6 062 Kč. Odvolací soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 6 062 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.