25 C 423/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci žalobkyně:Jméno žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce proti žalovanému:Jméno žalovaného A, trvale bytem Adresa žalovaného A, o zaplacení částky 164 185,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 121 211 Kč v pravidelných splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 42 874,84 Kč s úrokem ve výši 7,9 % ročně jdoucím z částky 164 085,84 Kč od 19. 8. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 164 085,84 Kč od 29. 8. 2024 do zaplacení a dále s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 523,77 Kč od 16. 5. 2024 do 18. 8. 2024, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 9. 2024 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 164 185,84 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne právnická osoba uzavřena Rámcová smlouva č. hodnota, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet. Dne 22.7.2021 uzavřeli účastníci Dodatek č. hodnota k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 209 428 Kč. Na základě účastníky uzavřené smlouvy o úvěru č. IBAN tak byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky žalobkyně, a to ve výši 209 428 Kč. Úvěr v této výši byl žalovanému vyplacen dne 22.7.2021 na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách po 2 528Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný na výše označenou smlouvu již uhradil částku 88 217 Kč. Nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru tak činí 121 211 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nenabídl žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporoval skutkový děj vylíčený stranou žalující.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Z Rámcové smlouvy č. hodnota ze dne právnická osoba.2018 a Dodatku č.hodnota ze dne 22.7.2021 ve spojení s obchodními podmínkami, žádostí o úvěr a úvěrovou zprávou vzal soud za prokázáné, že žalovaný uzavřel se žalobkyně ve výše uvedené dny nejprve Rámcovou smlouvu, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet. Dodatkem č. hodnota k Rámcové smlouvě žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 209 428 Kč. Úvěr v této výši byl žalovanému dne 22.7.2021 poukázán na jeho běžný účet. K uzavření Rámcové smlouvy došlo osobně na pobočce v adresa, k uzavření Dodatku č. hodnota k Rámcové smlouvě smluvní strany přistoupily za použití prostředků elektronické komunikace. Žalobkyně potvrzením o čerpání úvěru doložila, že k čerpání úvěru ve výši 209 428 Kč došlo dne 22. 7. 2021. Žalovaný dosud na splátkách úvěru žalobkyni uhradil 88 217 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 121 211 Kč žalovaný žalobkyni nevrátil.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

14. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které jí sám poskytl v žádosti o úvěr. Osobní údaje pak ověřila proti informacím z dokladů žalovaného. Žalobkyně poskytla úvěr za účelem refinancování jiných úvěrů, což doložila Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Dodatkem č. hodnota k Rámcové smlouvě č. hodnota. Předmětnou smlouvou o úvěru došlo ke změně dvou smluv o úvěrech z roku 2021, původní dluh vůči žalobkyni se refinancoval a nedošlo proto k navýšení zadlužení žalovaného či snížení schopnosti splácet, naopak ke snížení měsíčních splátek z původních 3 733 Kč na 2 528 Kč. Při posuzování výdajů žalovaného žalobkyně stanovila částku, kterou interně vyhodnotila dle expertní analýzy jako potřebnou na výdaje žalovaného, použila též informace od právnická osoba. Vycházela také z informací od žalovaného a ty pak ověřovala na základě pohybu na jeho běžném účtu. Z přiloženého výpisu z účtu žalovaného z období od února až června 2021 je zřejmé, že žalovaný měl příjem od zaměstnavatele Zemědělské potřeby právnická osoba, a to v únoru 18 841 Kč, v březnu 30 225 Kč, v dubnu 20 893 Kč, v květnu 15 402 Kč, v červnu se již na výpisu z účtu příjem od tohoto zaměstnavatele neobjevuje. Je zde příjem 9 063 Kč (dobírka mzdy uni) od společnosti právnická osoba Z výpisu je dále zřejmé, že dne 21. 2. 2021 došlo ze strany žalovaného k čerpání úvěru od žalobkyně ve výši 65 000 Kč, dne 20. 5. 2021 k čerpání úvěru ve výši 109 000 Kč a téhož dne ve výši 100 000 Kč. Dne 21. 5. 2021 pak žalovaný odeslal celkem částku 200 000 Kč na účet vedený u společnosti jméno FO a.s. Z přehledu žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný žalobkyni sdělil, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, žije sám, nevyživuje žádné další osoby, platí splátky ve výši 2 900 Kč měsíčně, výdaje domácnosti na bydlení/léky, jídlo, dopravu činí 4 000 Kč. Žalovaný pobírá příjem od zaměstnavatele právnická osoba (od 1. 7. 2020 na dobu neurčitou, výše příjmu 23 320 Kč). Z úvěrové zprávy je zřejmé, že žalovaný má tři existující úvěry (splátkové), měsíční splátky činí 6 633 Kč, zbývající nesplacená částka představuje 420 173 Kč. Žalobkyně dále dokládá výpis z běžného účtu žalovaného za období únor až červen 2021. Žalobkyně doložila, že ověřila závazky žalovaného, když žalovaný měl v době úvěrové žádosti další poskytnuté úvěry. Doložila příjem žalovaného ve výši 23 320 Kč s tím, že žalovaný má uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou. Z výpisu z účtu žalovaného však není zřejmé, že by mzda od stejného zaměstnavatele byla vyplacena i v červnu 2021, když další měsíce již předloženy nejsou. Průměrná výše mzdy žalovaného za únor až červen 2021 činí 18 885 Kč, tedy o více jak 4 000 Kč méně, než žalovaný v žádosti uvedl. Pokud jde o ověření výdajů žalovaného, žalobkyně doložila pouze žádost o úvěr, kde své výdaje uvedl sám žalovaný. Z doloženého výpisu z účtu však nevyplývá, jakou částku žalovaný hradil na nájemném, není tedy zřejmé, jakým způsobem žalobkyně výdaje na bydlení žalovaného ověřovala. Z výpisu z účtu žalovaného dále vyplývá, že žalovaný úvěrem od žalobkyně zřejmě hradil jinou půjčku ve výši 200 000 Kč na účet jméno FO Žalobkyně nedostatečně zjistila skutečné výdaje žalovaného, zejména jeho výdaje na bydlení, nedoložila, že by prověřovala, zda má žalovaný opravdu stále tvrzený příjem od uváděného zaměstnavatele, když taktéž nezmiňuje, jakým způsobem zohlednila již existující závazky žalovaného u jiného věřitele.

15. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.

16. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 121 211 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V částce 121 211 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

18. Žalobkyni se při jednání dne 11.3.2025 dostalo poučení soudu, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z výpisu z účtu žalovaného při uvažovaných skutečných nákladech na bydlení), možnost postupné úhrady dluhu žalovaným, když je v reálných možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách maximálně ve výši 500 Kč. Žalobkyně ani k výzvě soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám výše a otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného netvrdila ani neprokázala takové aktuální příjmové a majetkové poměry žalovaného, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalovaného hradit splátky vyšší než soudem uvažované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne 20.8.2024, č.j. spisová značka nerozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“, neboť možnost takového postupu z ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru nevyplývá, a navíc by fakticky popírala smysl daného ustanovení. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalované, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaná jistinu vrátit.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vychází z argumentace obsažené v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne 23.1.2025, č.j. spisová značka, s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v adresa sp. zn. spisová značka, v němž odvolací soud již vyslovil právní názor, že je nutno při rozhodování o náhradě nákladů daného řízení přihlížet k dalším specifickým okolnostem věci vyplývajícím ze zvláštní (specifické) právní úpravy. Tj. je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny (příp. jejího nesplaceného zůstatku) na základě neplatného právního jednání určována (v závislosti na prokázaných možnostech spotřebitele), v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobce (vycházeje z chybného závěru o platnosti „Smlouvy“) v řízení uplatnil vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny či jejího zůstatku i další smluvní nároky, včetně úroku z prodlení, kteréžto nároky byly pravomocně zamítnuty. Dále, že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky (její části) v 3denní lhůtě, výsledkem řízení je, že žalovaný byl zavázán (za podmínek přiměřených jeho poměrům) k vrácení úvěrem získané jistiny (půjčené částky). Zvážením všech uvedených okolností věci proto odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení, ve kterém soud stanoví splatnost jistiny podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, ale je nutno přihlédnout k citovaným okolnostem věci. Ty ve svém důsledku mohou znamenat, že v poměrech daného řízení (určení splatnosti podle § 87 „zákona“) nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu toho kterého účastníka vůbec uvažovat. Soud proto ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Pokud by povinnosti uložené v tomto rozsudku nebyly řádně a včas splněny, může se oprávněný domáhat návrhem výkonu rozhodnutí nebo exekuce.