19 Co 1187/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A , trvale bytem Adresa žalobce A , t. č. adresa , zastoupeného opatrovnicí advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky , proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného , sídlem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 8 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2025, č. j. 25 C 28/2022-209

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, na základě které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 8 000 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mu vznikla nemajetková újma v důsledku neudělení souhlasu žalovaného s podáním žaloby v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 152/2018, ve kterém se domáhal náhrady újmy za neodůvodněné průtahy v řízení vedeném Okresním soudem v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 9 C 62/2012 a poté pod sp. zn. 9 C 151/2013, dále újmy způsobené mu omezením svéprávnosti v řízení vedeném Okresním soudem v Českých Budějovicích a Krajským soudem v Českých Budějovicích, postupem Psychiatrické nemocnice v , adresa, a nezákonným postupem Městské policie města , adresa, . Žalovaná částka je součtem částky, kterou vyčíslil v tomto řízení jako nemajetkovou újmu za nezákonný zásah do jeho práv, tedy 4 500 000 Kč, kdy částku 500 000 Kč požaduje za újmu způsobenou mu nezákonným postupem Okresního soudu v Jindřichově Hradci, částku 3 000 000 Kč za újmu způsobenou excesem strážníka Městské policie města , adresa, a 1 000 000 Kč za újmu způsobenou Okresním soudem v Českých Budějovicích a Krajským soudem v Českých Budějovicích v souvislosti s řízením o omezení žalobce ve svéprávnosti. Dále požadoval částku 3 500 000 Kč za duševní útraty, které mu byly způsobeny porušením povinností opatrovníka – žalovaného, především porušením povinnosti jednat v zájmu opatrovance, respektovat jeho přání a názor a zajímat se o jeho zdravotní stav. Žalobu podal žalobce prostřednictvím ustanoveného zástupce z řad advokátů, který současně podal soudu návrh na schválení právního jednání – podání této žaloby osobou omezenou ve svéprávnosti. Řízení bylo vedeno u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 23 P a Nc 135/2023. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 3. 4. 2024, č. j. 3 P 91/2023-974 (sp. zn. 23 P a Nc 135/2023 ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 12. 4. 2024, č. j. 3 P 91/2023-983) vyslovil soud souhlas s právním jednáním , tituly před jménem, , jméno FO, jako ustanovené zástupkyně omezeného ve svéprávnosti , Jméno žalobce A, s podáním žaloby ze dne 17. 1. 2022 k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích o zaplacení částky 8 000 000 Kč proti Statutárnímu městu , adresa, . Soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 10. 2024, č. j. 25 C 28/2022-79 ustanovil žalobci opatrovníka pro řízení, , Jméno advokátky, , a to s odkazem na ustanovení § 29 odst. 1 o.s.ř. Soud prvního stupně se při posuzování věci zaměřil na posouzení otázky, zda lze s neudělením souhlasu žalovaným, coby opatrovníkem žalobce, s podáním žaloby v původním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 152/2018, spojovat žalobcem tvrzený následek v podobě způsobení nemajetkové újmy. Soud prvního stupně zjistil, že usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 5. 2019, č. j. 0 P 22/2018-343, které nabylo právní moci dne 7. 10. 2019, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 9. 2019, č. j. 19 Co 1252/2019-384 byla , jméno FO, odvolána z funkce opatrovníka , Jméno žalobce A, a do funkce opatrovníka žalobce bylo jmenováno Statutární město , adresa, jako veřejný opatrovník s odůvodněním, že sestra žalobce, paní , jméno FO, , která byla opatrovníkem žalobce, již není osobou k tomu vhodnou a na její straně byla shledána překážka řádného výkonu opatrovnictví. Z listiny o jmenování opatrovníka ze dne 4. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl jmenován opatrovníkem žalobce s tím, že je oprávněn ho zastupovat v právním jednání a spravovat jeho majetek v rozsahu vymezeném v této listině, přičemž opatrovník je současně povinen podávat zprávy o osobě opatrovance a účty ze správy jeho majetku vždy do 30. 6. příslušného roku. Žalobce byl omezen ve svéprávnosti rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 4. 2017, č. j. 22 Nc 407/2016-92. Rozhodnutí nebyla pro nezákonnost zrušena. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 1 a § 5 zákona č. 82/1998 Sb. a § 8 citovaného zákona uzavřel, že prvotní podmínkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je existence rozhodnutí, jímž v konkrétní věci státní orgán rozhoduje o oprávněních a povinnostech individuálních subjektů a aby pravomocné nebo bez ohledu na právní moc vykonatelné rozhodnutí bylo jako nezákonné zrušeno či změněno (§ 8 cit. zákona). Vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá nároku z tvrzené nezákonnosti rozhodnutí, které ale nebylo jako nezákonné zrušeno, jedná se o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Soud se dále zabýval i dalšími uplatněnými nároky žalobce, náhradou za neodůvodněné průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 9 C 151/2013 a 9 C 62/2012 a nárokem z tvrzeného nesprávného úředního postupu Městské policie v , adresa, . Soud prvního stupně zjistil, že řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 vedené pod sp. zn. 23 C 152/2018 bylo usnesením ze dne 22. 3. 2021, č. j. 23 C 152/2018-97 zastaveno podle § 104 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na absenci procesní způsobilosti žalobce, respektive s ohledem na neodstranění nedostatku podmínky řízení spočívající ve výslovném neudělení souhlasu opatrovníka žalobce s podáním žaloby, kdy žalovaný prostřednictvím pověřené zaměstnankyně , jméno FO, sdělil soudu přípisem ze dne 15. 2. 2021, že se neztotožňuje s podáním žaloby a v žádném případě s ní nesouhlasí, podle názoru opatrovníka je chování žalobce ovlivněno jeho vážnou duševní poruchou. Pokud jde o nemajetkovou újmu za průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci, učinil soud prvního stupně závěr o tom, že ještě před jmenováním žalovaného opatrovníkem žalobce byl tvrzený nárok žalobce na zadostiučinění za tvrzené neodůvodněné průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci promlčen. Rozsudek nabyl právní moci 9. 12. 2014 a nárok na nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem, měl podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, anebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, uplatnit ve smyslu ustanovení § 32 odst. 3 zákona ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy se o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl. Žádost, která byla Ministerstvu spravedlnosti doručena dne 28. 6. 2019, tak byla podána opožděně. I kdyby žalovaný udělil souhlas s podáním žaloby, nemohl být žalobce v tomto řízení s uplatněním tohoto dílčího nároku úspěšný. Obdobně trestní řízení vedené proti obžalovanému , jméno FO, , strážníku Městské policie města , adresa, , bylo pravomocně skončeno k 22. 5. 2018, a proto i tento dílčí nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným postupem Městské policie města , adresa, byl promlčen ještě předtím, než byl žalovaný jmenován do funkce opatrovníka dne 4. 11. 2019. Přestože soud prvního stupně posuzoval jednotlivé shora uvedené nároky, nakonec učinil i závěr o tom, že na straně žalovaného není pasivní věcná legitimace v tomto sporu, neboť podle ustanovení § 149b odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích je výkon funkce veřejného opatrovníka obcí podle občanského zákoníku výkonem přenesené působnosti a za této situace odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem stát. Soud prvního stupně neshledal ani předpoklady odpovědnosti žalovaného za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci, s odkazem na ustanovení § 2910, § 2911 a § 2951 odst. 2 o.z. učinil závěr o tom, že nebylo shledáno protiprávní jednání žalovaného, jednání v rozporu s povinnostmi opatrovníka žalobce, v jehož důsledku by žalobci vznikla jím tvrzená nemajetková újma. Neudělení souhlasu žalovaného bylo zcela irelevantní pro další pokračování v řízení, neboť žaloba podaná žalobcem v původním řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 představuje obdobně jako žaloba v projednávané věci nikoliv běžnou záležitost osoby omezené ve svéprávnosti – žalobce (§ 461 odst. 1 o.z.). Jedná se o právní jednání, k němuž nebyl sám žalobce způsobilý s ohledem na rozsah svého omezení ve svéprávnosti, přičemž podmínkou pokračování v řízení nebylo udělení souhlasu žalovaného coby opatrovníka s podanou žalobou, ale schválení právního jednání soudem. Neudělení souhlasu žalovaného a vznik tvrzené újmy není ve vztahu příčiny a následku jako předpokladu odpovědnosti žalovaného za tvrzenou nemajetkovou újmu žalobci. V řízení byl zjištěn řádný výkon funkce opatrovníka žalovaným, který se zasadil o obnovení výplaty dávek pro žalobce, zajistil pro něj dále úhradu služeb nehrazených zdravotním pojištěním, zabezpečil pro psychiatrickou nemocnici oprávnění spravovat finanční prostředky žalobce po dobu jeho hospitalizace, zasílá soudu zprávu o způsobu hospodaření s majetkem žalobce, o výši jeho pobíraného příspěvku na živobytí, zasílá žalobci kapesné do místa jeho hospitalizace, balíček, pokud si žalobce něco přeje.

2. Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolal s odůvodněním, že soud prvního stupně se omezil pouze na konstatování, že rozhodnutí, kterým byl odvolatel omezen ve svéprávnosti nebylo jako nezákonné zrušeno a tím, že se nezabýval skutečnostmi uvedenými odvolatelem, nezjistil skutkový stav dostatečně. Omezením svéprávnosti byla možnost rozhodovat sám o sobě přenesena na veřejného opatrovníka, který neznal osobní potřeby odvolatele, ani jeho osobnost a tím také nedokáže pochopit jednak potřeby odvolatele a jeho přání. Soud se nezabýval důvody, které vedly k omezení odvolatele ve svéprávnosti, pouze konstatuje, že rozhodnutí nebylo jako nezákonné zrušeno. Podstatu věci však soud prvního stupně pomíjí. Odvolatel v odvolání popisuje, jakým způsobem se domáhal ochrany proti nečinnosti Okresního soudu v Jindřichově Hradci, opětovně se zabýval postupem Městské policie města , adresa, , kdy je toho názoru, že v době, kdy se novým opatrovníkem stal žalovaný, mohl být nárok na úhradu újmy způsobené žalobci trestným činem efektivně uplatněn. Soud prvního stupně věc nesprávně posoudil s odkazem na to, že žalovaný nevěděl v důsledku nepředání podkladů od předchozího opatrovníka o možnosti domáhat se nároku odvolatele na náhradu újmy způsobené trestným činem. Žalovaný se v odvolání podrobně vyjadřuje i k neudělení souhlasu s podáním žaloby u Obvodního soudu pro Prahu 1, kde se domáhal náhrady způsobené újmy v řízení, jelikož újma byla způsobena činností/nečinností státních orgánů. Soud prvního stupně nesprávně posoudil, že podání žaloby podléhá jako úkon přesahující běžné právní jednání schválení opatrovnického soudu, nezabýval se tím, že v důsledku neudělení souhlasu opatrovníkem bylo řízení zastaveno, aniž by vůbec došlo k podání návrhu na schválení právního jednání. Na tomto místě pochybil jak Obvodní soud pro Prahu 1, když řízení zastavil na základě vyjádření opatrovníka, který z pozice veřejného opatrovníka si měl být vědom správného postupu. Opatrovník věděl, či mohl vědět, že podání žaloby nepatří do běžné správy a že podání žaloby musí schválit opatrovnický soud. Soud se měl zabývat tím, zda neudělením souhlasu s podáním žaloby je za újmu vzniklou zastavením řízení odpovědný pouze žalovaný jako opatrovník, anebo nese odpovědnost poměrně s Obvodním soudem pro Prahu 1, který postupoval nesprávně. Žalobce je toho názoru, že žalovaný porušil svou zákonnou povinnost jednat v rámci rozsahu záležitostí, ve kterých je oprávněn odvolatele zastupovat. Odvolatel navrhoval v řízení provést i účastnickou výpověď, kterou soud zamítl pro nadbytečnost a žalobce tak nemohl u soudu blíže popsat, kolik útrap a jak intenzivní tyto útrapy jsou. Pochybení soudu spatřoval i ve skutečnosti, že nebyl proveden důkaz výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, .

3. Žalovaný považoval rozsudek soudu prvního stupně za správný, poukazoval na skutečnost, že není dána příčinná souvislost mezi neudělením souhlasu s podáním žaloby a tvrzenou nemajetkovou újmou způsobenou žalobci, neboť jakmile se obvodní soud dozvěděl o nesouhlasu opatrovníka, měl sám zahájit řízení o schválení právního jednání.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobce má náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212, § 212a o.s.ř., shora uvedené odvolací důvody neshledal a neshledal ani existenci jiných odvolacích důvodů.

5. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 1 odst. 2 územní samosprávné celky odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti. Podle § 5 stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 8 odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu, je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

6. Odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že žalovaný není pasivně legitimován ve sporu o náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, neboť jak bylo shora uvedeno za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb. odpovídá za tuto újmu stát a navíc další podmínkou pro přiznání tohoto nároku je, aby pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

7. Podle ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 13 odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Odpovědnost je dána jen za splnění předpokladů, že poškozenému vznikla škoda, újma, která je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Žalobce nesprávný úřední postup spatřuje v neudělení souhlasu žalovaného s podáním žaloby u Obvodního soudu pro Prahu 1, kde bylo řízení vedeno pod sp. zn. 23 C 152/2018. Podle ustanovení § 461 odst. 1 o.z. spravuje-li zákonný zástupce nebo opatrovník jmění zastoupeného, náleží mu běžná správa takového jmění. Nejedná-li se o běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení se jměním zastoupeného schválení soudu. Podání žaloby v civilním řízení sporném je neběžnou záležitostí, která může mít daleké dosahy do sféry zastoupeného, a proto vyžaduje schválení soudu. Tvrzená újma tak nevzniká v příčinné souvislosti z neudělením souhlasu opatrovníka s podáním žaloby, neboť s ohledem na neběžnou záležitost mělo být Obvodním soudem pro Prahu 1 vyžadováno schválení procesního úkonu spočívajícího v podání žaloby osobou, která nemá procesní způsobilost v tomto odpovídajícím rozsahu soudem. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně i o tom, že žalovaný není pasivně legitimován ve sporu o náhradu nemajetkové újmy vzniklé nesprávným úředním postupem, neboť podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. územně samosprávné celky odpovídají za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti. Soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že výkon funkce veřejného opatrovníka je výkonem přenesené působnosti (§ 149b odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích a § 119c odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb. o hlavním městě Praze), a proto za tvrzenou škodu neodpovídá žalovaný, ale stát.

8. Soud prvního stupně pak učinil i správné závěry o promlčení nároku žalobce na zadostiučinění za neodůvodněné průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci a o promlčení nároku na odškodnění tvrzené nemajetkové újmy vzniklé mu v trestním řízení vedeném proti obžalovanému , jméno FO, , odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v části týkající se těchto nároků, které považuje za úplné a správné jak po stránce skutkové, tak po stránce právní.

9. Dovolává-li se žalobce nemajetkové újmy způsobené žalovaným porušením jeho povinností ve smyslu ustanovení § 2910 o.z., i v této části učinil soud prvního stupně správný závěr o tom, že předpoklady vzniku této odpovědnosti nebyly splněny, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaný dopustil protiprávního jednání, že by jednal v rozporu s povinnostmi opatrovníka stanovenými v ustanovení § 466 odst. 1 a § 467 odst. 1 o.z., v důsledku čehož by žalobci vznikla nemajetková újma. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný vykonává funkci opatrovníka řádně, řádně hospodaří s prostředky žalobce, zasílá soudu zprávu o způsobu hospodaření s majetkem žalobce a stará se o naplnění žalobcových práv a chrání jeho zájmy. Ani v neudělení souhlasu s podáním žaloby u Obvodního soudu pro Prahu 1 nelze spatřovat protiprávní jednání žalovaného, v jehož příčinné souvislosti by žalobci vznikla újma.

10. S ohledem na shora uvedené, nebylo třeba provádět v řízení další dokazování, účastnickým výslechem žalobce ohledně způsobených útrap, svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, .

11. Odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný, a proto byl podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrzen.

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobce neměl v odvolacím řízení úspěch, ale žalovaný se náhrady nákladů odvolacího řízení vzdal.