19 Co 1194/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyní JUD. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci žalobce: Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 . sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zrušení věcných břemen, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 15.5.2024, č. j. 13 C 206/2022-225

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 776 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení 2 věcných břemen chůze a jízdy váznoucích na pozemcích žalobce p. č. , číslo, a p. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, zřízené ve prospěch pozemku p. č., Anonymizováno, , číslo, ve stejném katastrálním území, když tento pozemek je v rovnopodílovém spoluvlastnictví účastníků (výrok I.), o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 44 044 Kč (výrok II.), o náhradě nákladů placených státem rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit státu 519 Kč na účet okresního soudu (výrok III.). Žalobu odůvodnil tím, že u obou věcných břemen pominul účel, pro který byla zřízena (žalovaný pozbyl vlastnictví k pozemkům p. č. , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, a , číslo, ), žalovaný věcná břemena prakticky nevyužívá, pokud měla sloužit k obhospodařování dalších pozemků ve vlastnictví žalovaného sousedících s panujícím pozemkem p. č. , číslo, , tak ty již nyní není třeba obhospodařovat, v budově truhlárny sousedící s panujícím pozemkem již žalovaný nepodniká. Věcná břemena nejsou nutná ani proto, že dům č. p. , číslo, , ve kterém žalovaný bydlí, má příjezd z druhé strany. Zřízení věcných břemen bylo podle žalobce zamýšleno pouze pro chůzi či jízdu osobním automobilem, ale žalovaný v poslední době jej užívá tak, že po cestě jezdí traktorem. V minulosti věcná břemena používal i k přepravě , právnická osoba, na poblíž stojící stavbu své dcery. Další změnou je existence konfliktu mezi účastníky jako důvodu ke zrušení věcných břemen. Všechny výše uvedené skutečnosti žalobce považuje za trvalou změnu, která vyvolává hrubý nepoměr mezi zatížením nemovitostí žalobce a výhodou panujícího pozemku a je tedy dán ve smyslu § 1299 o.z. důvod ke zrušení věcných břemen. Žalovaný nesouhlasil s uplatněným nárokem, rozporoval, že by předmětná věcná břemena souvisela s pozemkem p. č. , číslo, , tento pozemek byl vždy a i v současnosti je přístupný z veřejné cesty. Smyslem věcných břemen bylo zajištění přístupu žalovaného k nemovitostem v jeho vlastnictví, které se nacházejí v sousedství panujícího pozemku, když obhospodařování těchto nemovitostí přes ostatní nemovitosti není fakticky možné vozidly zemědělské techniky, to je možné pouze po zadní cestě, tedy s využitím předmětných věcných břemen. Podle názoru žalovaného nenastala žádná trvalá změna poměrů, věcná břemena využívá několikrát ročně stejným způsobem jako v době jejich zřízení. V truhlárně sice již nepodniká, tuto však stále používá pro osobní potřebu. Po provedeném dokazování okresní soud uzavřel, že předmětná věcná břemena byla zřízena za účelem přístupu žalovaného k panujícímu pozemku p. č. , číslo, a k sousedním nemovitostem ve vlastnictví rodiny žalovaného, a to v souladu se zavedenou praxí, kdy již minimálně několik desítek let před zřízením věcných břemen byla cesta, která kopíruje rozsah věcných břemen, užívána k obsluze těchto nemovitostí. Žalovaný předmětná věcná břemena i v současné době využívá zhruba čtyřikrát ročně. Mezi účastníky vznikl spor ohledně užívání předmětných věcných břemen, když žalobce nesouhlasil s tím, že žalovaný využívá věcná břemena pro jízdu traktorem, který zanechával v terénu otisky pneumatik. Žalobce na to reagoval tak, že na cestu umístil překážku a zabránil tak žalovanému ve výkonu věcných břemen. Okresní soud hodnotil toto jednání žalovaného jako jednání v souladu s dohodou o zřízení věcný břemen, která umožňuje žalovanému jízdu motorovými vozidly, když traktor bezpochyby motorovým vozidlem je. Naopak chování žalobce, který svévolně umístil na svůj pozemek zábranu tak, aby znemožnil žalovanému možnost jízdy při využití věcných břemen, hodnotil jako protiprávní jednání. Okresní soud neshledal existenci takové trvalé změny ve smyslu § 1299 o.z., která by odůvodňovala zrušení věcných břemen. Přístup k domu žalovaného z druhé strany sice existuje, existoval však i v době zřízení věcných břemen, nejedná se tedy o trvalou změnu. Také využívání věcných břemen pro dopravu materiálu na stavbu je skutečností přechodnou, nelze ji hodnotit jako změnu trvalou. Za změnu poměrů soud nepovažuje ani skutečnost, že v době zřízení věcných břemen nikdo z účastníků nevlastnil traktor oproti stavu v současné době, kdy jej vlastní žalovaný. Využití věcných břemen k jízdě traktorem je v souladu s definicí věcného břemene ve formě jízdy motorovým vozidlem. Z provedeného dokazování navíc vyplynulo, že cesta kopírující věcná břemena byla v minulosti používána mimo jiné i k přepravě uhlí, dřeva, kamení a materiálu do truhlářské dílny žalovaného, tím je vyvráceno tvrzení žalobce, že věcné břemeno bylo zamýšleno pouze pro jízdu osobním automobilem, když transport uhlí, dřeva a stavebního materiálu je těžko představitelný osobním vozidlem. Ostatně i kdyby tomu bylo jinak, skutečnost, že by osoba oprávněná využívala věcné břemeno v širším rozsahu, než ji přísluší, není primárně důvodem ke zrušení věcného břemena, ale existují pro to instituty jiné. Totéž platí pro argumentaci žalobce, že žalovaný v současné době věcná břemena prakticky nevyužívá, což ostatně bylo provedeným dokazováním vyvráceno. Okresní soud neshledal jako důvod zrušení věcných břemen ani konfliktní vztahy účastníků, když soudní judikatura připouští možnost zrušit věcné břemeno z důvodu vysoce konfliktních vztahů, avšak za situace, kdy tyto konfliktní vztahy se projevují ve vztahu k nemovitostem zatíženým věcným břemenem, např. jsou zanedbávány, není prováděna jejich údržba apod. O takový případ zde nejde. Navíc konflikty mezi rodinami účastníků jsou vícegenerační a dlouhodobé, trvají od osmdesátých let minulého století, tyto nelze považovat za trvalou změnu. Okresní soud tak nesouhlasí s názorem žalobce, že zrušení věcných břemen by přispělo k uklidnění konfliktu mezi účastníky.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, rozhodnutí napadá v plném rozsahu a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, eventuálně rozsudek změnil tak, že žalobě bude vyhověno v plném rozsahu. Žalobce setrvává na svém právním názoru, že předmětná věcná břemena se přežila, nejsou pro žádnou stranu soudního sporu nutná ani potřebná a jejich existence vede k neustálému napětí a k výraznému zhoršování sousedských vztahů účastníků. Nesprávným byl postup okresního soudu, který neprovedl žalobcem navrhované důkazy k prokázání šíře a předmětu všech konfliktů mezi účastníky. Žalobce v odvolání opakuje argumentaci uváděnou před soudem prvního stupně, že žalovaný předmětná věcná břemena využívá málo, jejich účel si může zajistit jinou formou. Žalobce odkazuje na judikaturu vyšších soudů, které připouští, že důvod zrušení věcného břemena může spočívat i v osobních poměrech účastníka právního vztahu, kterými mohou být i vysoce konfliktní vztahy. Žalobce odkazuje na další judikaturu, podle níž se břemena ruší za finanční náhradu, opakuje svou nabídku zrušení věcných břemen vzájemnou dohodou bezplatně. Žalobce dále polemizuje s konkrétními skutkovými závěry okresního soudu týkající se důvodů zřízení věcných břemen či užívání zadní cesty rodinou žalovaného v minulosti. Dcera žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, nestaví dům, ale farmu pro koně. Ke svému odvolání připojil listinné důkazy, které navrhuje provést v odvolacím řízení, první z nich je rozhodnutí trestního soudu o postoupení věci do přestupkového řízení, kdy se jednalo o řízení proti žalobci ve věci obtěžování žalovaného. Dále je připojena listina, a to dopis krajského úřadu týkající se dalšího sporu účastníků ohledně pokácení stromů. Listiny směřují k prokázání konfliktu účastníků. Dále byly připojeny judikáty, které žalobce v odvolání zmiňuje.

3. K odvolání žalobce se vyjádřil žalovaný, s odvoláním nesouhlasí, napadený rozsudek soudu prvního stupně považuji za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení. Žalovaný považuje za účelové a nepravdivé tvrzení žalobce, že pokud budou věcná břemena zrušena, povede to ke zklidnění situace mezi účastníky. Toto označuje za pomýlenou logiku, kdy žalobce požaduje po žalovaném, aby se vzdal svých práv, poté žalobce upustí či zmírní od systematického obtěžování a pronásledování žalovaného. Spor mezi rodinami účastníků trvá od osmdesátých let, nespočívá a nikdy nesouvisel s předmětnými věcnými břemeny, ta jsou pouze záminkou k eskalaci sporu. Žalovaný se plně ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně i s právním hodnocením, když podle názoru žalovaného nelze shledat žádnou trvalou změnu poměrů odůvodňující tvrzený hrubý nepoměr.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu podle § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Podle ust. § 1299 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou služebná věc již nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě. Při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu.

6. Pokud jde o listinné důkazy předložené žalobcem jako příloha k podanému odvolání, soud neprováděl důkaz připojenými judikáty Nejvyššího soudu, neboť judikaturou se důkazy neprovádí, soud k judikatuře přihlédne stejně jako k obsahu právní úpravy. Pokud jde o dvě předložené listiny, které vznikly až po vydání rozsudku soudu prvního stupně, tedy nemohly být předloženy před soudem prvního stupně, soud provedl důkaz usnesením o postoupení věci, neboť tato listina shrnuje podobu a formu konfliktních vztahů mezi účastníky, neprováděl důkaz dopisem krajského úřadu, neboť tento se týká otázky pokácení stromů, která nesouvisí s předmětnými věcnými břemeny, pro odvolací soud při posouzení konfliktních vztahů účastníků je podstatné intenzita a forma konfliktu, nikoliv další důvody konfliktů, které přímo nesouvisí s předmětem řízení.

7. Z usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 22.5.2024, č. j. 11 T 87/2023-226 vyplývá, že se týkalo trestní věci vedené proti žalobci jako obžalovanému pro podezření ze spáchání přečinu nebezpečného pronásledování, kterého se měl dopustit v době od 5.3.2023 do 13.7.2023 jednáním směřujícím vůči žalovanému, kterému zasílal velké množství SMS zpráv obsahujících jak výčitky, tak vulgární urážky či výhrůžky. Obžalovaný žalobce nepopíral existenci ani obsah těchto SMS zpráv, bránil se tím, že on jako agresora vnímá žalovaného. Okresní soud konstatoval, že konflikt mezi účastníky, kteří jsou bratranci, je konfliktem mezilidským, vícegeneračním a jeho aktéři na sebe přenášejí viny svých otců. Soud s ohledem na kontext celého textu SMS zpráv neshledal existenci reálných výhrůžek, proto neshledal nutnou intenzitu pro hodnocení chování žalobce jako přečinu. Postoupil proto věc do přestupkového řízení.

8. Odvolací soud neshledal žádné vady řízení před soudem prvního stupně, okresní soud zjistil skutkový stav v dostatečném rozsahu, hodnocení důkazů je logické a přesvědčivé, správné je i právní posouzení věci.

9. Odvolací soud se plně ztotožňuje s argumentací a závěrem okresního soudu, že žalobcem tvrzené skutečnosti spočívající v tom, že žalovaný předmětná věcná břemena v podstatě nevyužívá a pokud ano, tak způsobem, pro který nebyla zamýšlena a sjednána, tedy jízdou traktorem, považoval jednak za nepravdivá, která byla provedeným dokazováním vyvrácena, ale zejména za skutečnosti, které nemohou být důvodem pro konstatování trvalé změny pro zrušení věcných břemen ve smyslu § 1299 o.z., neboť skutečnost, že oprávněný své právo ze služebnosti nevyužívá, nezakládá relevantní změnu poměrů, nýbrž může vést k promlčení služebnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4494/2015). Obdobně skutečnost, že oprávněný z věcného břemene toto právo vykonává v širším rozsahu, než mu věcné břemeno umožňuje, znamená že se oprávněný může bránit formou negatorní žaloby a důvodem ke zrušení věcného břemene je to pouze v extrémních případech, zejména v souvislosti se vzájemnými konflikty osoby oprávněné a povinné, když této problematice se odvolací soud bude zabývat níže.

10. Podmínkou aplikace § 1299 o.z. je nastalá trvalá změna poměrů. Některé z žalobcem tvrzených skutečností takto posoudit nelze, například skutečnost, že žalobce má zajištěn přístup k domu č. p. , číslo, z druhé strany, když tento stav existoval již v době zřízení věcných břemen, nebo skutečnost, že žalovaný využíval cestu kopírující rozsah věcných břemen pro přepravu stavebního materiálu na stavbu dcery, když provádění stavby je skutečností přechodnou, nikoliv trvalou. Skutečností znamenající trvalou změnu poměrů není ani fakt, že v době zřízení věcného břemene žalovaný nevlastnil traktor, když nyní jej vlastní. Z provedeného dokazování jasně vyplynulo, že není pravdivý argument žalobce, že věcná břemena měla být zamýšlena pouze pro jízdu osobním vozidlem, naopak předmětná cesta kopírující věcná břemena byla, jak před zřízením věcných břemen, tak i následně užívána i pro provoz nákladních vozidel, které přepravovali náklady do truhlárny užívané žalovaným. Jak správně poukazuje okresní soud, jízda traktorem je jízdou motorovým vozidlem, tedy jednáním v souladu s rozsahem věcných břemen.

11. Zjevně nedůvodnou je argumentace žalobce poukazující na to, že v současné době je sám spoluvlastníkem, vedle žalovaného, panujícího pozemku, když z toho vyvozuje zánik potřeby věcných břemen. Toto jistě platí pro žalobce, který vskutku nepotřebuje věcné břemeno pro pohyb na svých vlastních pozemcích, spoluvlastnictví žalobce k panujícímu pozemku však neznamená žádnou podstatnou změnu poměrů ve vztahu k žalovanému, respektive k jeho potřebě užívat věcná břemena.

12. Při shrnutí a pohledu na zjištěný skutkový stav lze těžko dojít k závěru o existenci hrubého nepoměru mezi zatížením služebné věci a z toho plynoucí výhodou, když ohledně potřeby věcných břemen se na straně žalovaného nic podstatného nezměnilo. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně omezení žalobce spočívající v tom, že žalovaný zhruba čtyřikrát ročně použije cestu a jediným důsledkem je existence otlaků pneumatik v terénu, je zcela bagatelním důsledkem pro nemovitosti zatížené věcným břemenem.

13. Stěžejním argumentem žalobce je poukaz na konfliktní vztahy účastníků, ve kterých shledává důvod pro zrušení věcných břemen. Konfliktní vztah oprávněné a povinné osoby z věcného břemene sám o sobě není důvodem pro zrušení věcných břemen, musí se jednat o mimořádně konfliktní vztahy a současně musí mít bezprostředně za následek změnu poměrů, pro kterou není možné například řádně užívat nemovitosti zatížené věcným břemenem. Konfliktní vztahy účastníků samy o sobě takovou změnu poměru nezakládají (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3606/2013). Z provedeného dokazování vyplynulo, že konfliktní vztahy panují mezi rodinami účastníků již od osmdesátých let minulého století, existovaly tedy jak v době zřízení věcných břemen, tak v současnosti, nejde tedy o změnu poměrů. Konflikty se projevují výčitkami a urážkami a také tím, že osoba povinná z věcného břemene umístila fyzické překážky, aby zabránila osobě oprávněné z věcného břemene jeho realizaci. Tato podoba konfliktu je v případě sporů o věcném břemeno pravidelnou a zcela typickou podobou konfliktu. Konflikty mezi účastníky nelze hodnotit jako mimořádně konfliktní, ostatně ke stejnému závěru dospěl i soud v trestní věci proti žalobci, který neshledal intenzitu zakládající závěr o protiprávním jednání žalobce a věc postoupil do přestupkového řízení. Tento závěr rozhodně neznamená návod pro žalobce, aby zintenzivnil své negativní chování vůči žalovanému s nadějí, že tak dosáhne zrušení věcných břemen.

14. Soudní judikatura dovodila konflikty mezi osobou oprávněnou a povinnou z věcného břemene jako relevantní změnu poměrů odůvodňující zrušení věcného břemene pouze výjimečně a v extrémních situacích, zejména s ohledem na zjevné zneužívání věcného břemene osobou oprávněnou, která například opakovaně a dlouhodobě využívá právo průjezdu či průchodu způsobem, který překračuje meze přípustného výkonu práva věcného břemene i poté, co byl tento dříve sporný rozsah určen soudním rozhodnutím, respektive poté, co mu byla tímto rozhodnutím uložena povinnost zdržet se takového nepřípustného výkonu práva (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu. sp. zn. 22 Cdo 4687/2007). Jiným případem bylo jednání oprávněné osoby z věcného břemene bezplatného užívání domu spočívající v zásadním zanedbáním jakékoliv údržby domu, když v důsledku toho hrozí jeho destrukce včetně založení požáru v této nemovitosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 427/2019). V souzené věci jde však o situaci zásadně odlišnou. Dlouhodobě panující konflikt mezi rodinami účastníků se rozšířil i na poměry užívání předmětných věcných břemen. Žalobce jako osoba povinná z věcných břemen nesouhlasil se způsobem realizace oprávnění z věcného břemene žalovaným ve formě jízdy traktorem, když však okresní soud správně konstatuje, že tento výkon práva je v souladu se stanoveným rozsahem i obsahem věcného břemene (umožnění jízdy motorovým vozidlem). Žalobce na tento oprávněně realizovaný výkon práva reagoval jednoznačně protiprávním jednáním spočívajícím v umístění překážky na svůj pozemek tak, aby znemožnil výkon práva žalovanému. Nelze akceptovat situaci, kdy osoba povinná z věcného břemene, která chce dosáhnout jeho zrušení, rozšíří rodinný konflikt na věcné břemeno tak, že protiprávně zamezí realizaci práva osobou oprávněnou, tuto situaci označí jako konflikt a na základě toho žádá o zrušení věcného břemenem. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu, šlo by o zcela absurdní výklad i aplikaci práva, která by znamenala, že žalobce bude těžit ze svého protiprávního jednání. Strana žalovaná tuto situaci přiléhavě hodnotí jako pomýlenou logiku.

15. Odvolací soud uzavírá, že se plně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, který neshledal žádnou podstatnou trvalou změnu poměrů zakládající hrubý nepoměr mezi omezením žalobce jako osoby povinné z věcného břemene ve srovnání s užitkem pro žalovaného jako osoby oprávněné. Okresní soud správně žalobu jako nedůvodnou zamítl, odvolací soud proto přezkoumávaný rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

16. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a rozhodoval podle kritéria úspěchu v odvolacím řízení, které svědčí straně žalované, neboť tato byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Soud přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 776 Kč, která se skládá ze dvou úkonů (písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. c) AT, dále ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč ve výši 600 Kč a 21% DPH.