19 Co 1309/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený datum bytem Adresa žalobce A zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 176 375 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2025, č. j. 30 C 44/2025-95,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 41 587,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 20 884,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 176 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 19. 11. 2024 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů tohoto řízení částku 57 251,15 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

2. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 176 375 Kč s příslušenstvím jako nároku na smluvní pokutu z kupní smlouvy uzavřené účastníky dne 20. 10. 2021, jejímž předmětem byl úplatný převod vlastnického práva k pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, za kupní cenu v celkové výši 3 527 500 Kč. Žalobce svůj nárok na smluvní pokutu odvozuje z ustanovení článku 6.2. kupní smlouvy s odůvodněním, že v rámci zjišťování příslušných povolení k realizaci svého stavebního záměru na předmětném pozemku zjistil (konkrétně dne 14. 10. 2024), že se na pozemku nachází dálkový vodovod v majetku a provozování , sdružení právnických osob, a jeho ochranné pásmo. Na tuto skutečnost žalobce neměl být před podpisem kupní smlouvy žádným způsobem upozorněn, přestože žalovaná o existenci vodovodu věděla, v kupní smlouvě pak výslovně prohlásila, že předmět převodu je prost právních vad či věcných břemen. Dálkový vodovod je přitom vadou právní, neboť žalobce je povinen strpět zásahy třetích osob do části předmětu převodu. Vyzval proto žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši 5 % z částky 3 527 500 Kč, žalovaná však částku ve výši 176 375 Kč neuhradila.

3. Žalovaná nárok žalobce neuznala s tím, že byl realitním makléřem na existenci vodovodu upozorněn a měl přesnou informaci o trase vodovodního řadu nejpozději již od 21. 7. 2021, s tímto vědomím uzavřel nejprve rezervační smlouvu a následně dne 20. 10. 2021 smlouvu kupní. Dle žalované žalobci nárok na smluvní pokutu podle článku 6.2. kupní smlouvy vůbec nevznikl. Žalovaná dále namítla promlčení nároku na smluvní pokutu a její zaplacení, protože kupní smlouva byla uzavřena dne 20. 10. 2021 a již v tento okamžik žalobce věděl, že v ní není výslovně uvedeno, že přes pozemek vede vodovodní řad a téhož dne proto mohl uplatnit nárok na smluvní pokutu.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem jako kupujícím a žalovanou jako prodávající byla dne 20. 10. 2021 uzavřena kupní smlouva na koupi pozemku parc. č. , číslo, zapsaného na LV č. , číslo, pro obec a k. ú. , adresa, za sjednanou kupní cenu 3 527 500 Kč. Součástí smlouvy bylo prohlášení žalované o tom, že na předmětu převodu neváznou žádné právní závady, dluhy, věcná břemena, zástavní práva (bod 4.1.1. smlouvy), neexistují žádné jiné smlouvy či dohody, které by ohledně předmětu převodu zakládaly výše uvedená práva (bod 4.1.2. smlouvy) a jakákoliv třetí osoba si nečiní jakékoliv právo nebo nárok ve vztahu k předmětu převodu, kromě práv a nároků výslovně uvedených v této smlouvě (bod 4.1.4. smlouvy). Dále bylo ujednáno, že v případě, že se ukáže jakékoliv z prohlášení strany prodávající obsažené v článku 4.1. této smlouvy jako nepravdivé či zavádějící, sjednávají smluvní strany pro tyto případy smluvní pokutu v celkové výši 5 % z kupní ceny. Smluvní pokuta je podle smlouvy (bod 6.2.) splatná do pěti pracovních dnů ode dne doručení písemné výzvy k zaplacení smluvní pokuty od oprávněné smluvní strany. Existence vodovodu na pozemku není ve smlouvě uvedena. Dále bylo zjištěno, že na předmětném pozemku se nachází dálkový vodovod – Řad nátok z VSJČ do VDJ , adresa, z materiálu ocel, průměr 600 mm, v majetku a provozování , sdružení právnických osob, . Žalovaná o existenci vodovodu dle svého tvrzení věděla. Existence vedení (bez bližšího určení) je vyznačena v zastavovací studii , tituly před jménem, . , jméno FO, z června 2021, jakož i v územně plánovací informaci k pozemku vypracované , OVM, dne 12. 5. 2021, v mapě, jež tvoří přílohu vyjádření společnosti , právnická osoba, ze dne 9. 3. 2021 a ve výřezu mapy, který byl dle tisku předloženého žalovanou součástí inzerátu zveřejněného realitní zprostředkovatelkou , právnická osoba, . Žalobce oproti tvrzení uvedenému žalobě v průběhu řízení připustil, že věděl, že se na pozemku vodovod nachází, svůj nárok opíral o to, že si nebyl vědom jeho charakteru a rozsahu omezení, které s jeho existencí souvisí, jakož si nebyl vědom toho, kdo je jeho vlastníkem, neboť ze sdělení realitního makléře a žalované se domníval, že se jedná o vodovod ve vlastnictví , právnická osoba, . Uvedl, že žalovaná skutečnou povahu vodovodu lstivě zastřela. Žalobce vedle v tomto řízení požadovaného nároku na smluvní pokutu uplatnil u žalované rovněž nároky z vadného plnění, konkrétně slevu z kupní ceny ve výši 1 000 000 Kč.

5. Po právní stránce soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dle jen o. z.), a pokud jde o promlčení nároku žalobce, odkazuje na § 609, § 619 a § 629 odst. 1 o. z. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí lhůty, pak odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 5143/2008, sp. zn. 33 Cdo 4353/2016 a zejména aktuální rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022. Žalobce se žalobou domáhal nároku na smluvní pokutu, která byla mezi účastníky sjednána pro případ, že by se prohlášení žalované jako prodávající obsažené v kupní smlouvě ukázalo jako nepravdivé či zavádějící. V řízení bylo zjištěno, že kupní smlouva skutečně obsahovala nepravdivé prohlášení prodávající (žalované) spočívající v tom, že na předmětu koupě neváznou žádné právní závady či věcná břemena, neexistují žádné smlouvy či dohody, které by ohledně předmětu koupě výše uvedená práva zakládaly a jakákoliv třetí osoba si nečiní jakékoliv právo nebo nárok ve vztahu k předmětu koupě kromě práv a nároku výslovně uvedených v kupní smlouvě, neboť přes pozemek, který byl předmětem koupě, vede vodovod. O existenci vodovodu není v kupní smlouvě jediná zmínka. Z tohoto pohledu jsou dle soudu prvního stupně podmínky nároku na smluvní pokutu ve výši 5 % z kupní ceny splněny. Žalovaná však v řízení vznesla námitku promlčení tohoto nároku. Bylo zjištěno, že skutečnost, že přes pozemek vede vodovod, byla oběma stranám známa již v době uzavírání smlouvy a obě strany si tedy byly vědomy nepravdivosti prohlášení prodávající obsaženého ve smlouvě, respektive si nepravdivosti prohlášení ve smlouvě vědomy být měly. Smlouva byla účastníky podepsána dne 20. 10. 2021; již 21. 10. 2021 tedy mohl žalobce svůj nárok na smluvní pokutu u žalované vznést, přičemž tato by byla splatná do pěti pracovních dnů, tedy ke dni 26. 10. 2021. Promlčecí lhůta tak začala plynout 27. 10. 2021 a uplynula 27. 10. 2024. Žalobce svůj nárok uplatnil u soudu návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne 17. 12. 2024. Soud prvního stupně se neztotožnil s argumentací žalobce spočívající v tom, že nárok nemůže být promlčen, neboť žalobce si sice byl vědom existence vodovodního potrubí, nebyl si však vědom jeho charakteru, o kterém se dozvěděl až z vyjádření , sdružení právnických osob, ze dne 14. 10. 2024. Soud prvního stupně zdůraznil, že předmětem řízení není nárok z vadného plnění a nelze k němu jako k takovému přistupovat. Předmětem řízení je nárok na smluvní pokutu opírající se výlučně o skutečnost, že prohlášení žalované jako prodávající obsažené v kupní smlouvě je nepravdivé. S těmito závěry soud prvního stupně žalobu pro promlčení žalovaného nároku zamítl a již se dále nezabýval otázkou, zda by měl žalobce na zaplacení smluvní pokuty nárok za situace, když již při jejím uzavírání věděl, že prohlášení žalované obsažené v textu není pravdivé, když žalovaná nepoctivost a nemravnost takového počínání žalobce rovněž namítala. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v odměně za právní zastoupení za 5,5 úkonu právní služby, 6 režijních paušálu a 21 % DPH v celkové výši 57 251,15 Kč.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. d) a g). o. s. ř. Rozsudek soudu prvního stupně žalobce považuje rovněž za nepřezkoumatelný. Nesprávné právní posouzení spatřuje žalobce v určení počátku běhu promlčecí lhůty, nesprávné určení promlčecí lhůty pramení z dalšího nesprávného právního závěru soudu prvního stupně, který se týká nepravdivosti prohlášení, respektive jaká skutečnost nepravdivost prohlášení zakládá. Žalobce tvrdí, že mezi ním a žalovanou došlo ke shodě co do parametrů a vlastností převáděného pozemku, když jednou z ujednaných vlastností bylo, že se na pozemku bude nacházet vodovodní potrubí , právnická osoba, s bezvýznamnými ochrannými pásmy, jež žalobce nebudou nepřiměřeně omezovat. Žalovaná však plnila předmětem, jež neměl ujednané vlastnosti, tedy plnila vadně, v rozporu se svým prohlášením. Výskyt vodovodního potrubí s omezeními v rozsahu, které byly žalobci z tvrzení žalované a realitního makléře známy, nepředstavuje vadu (právní závadu), ale jedná se o dohodnutou či vymíněnou vlastnost věci. Z provedeného dokazování vyplývá, že vůlí stran nebylo ujednat právní bezvadnost plnění, ale plnění s přihlédnutím k procházejícímu potrubí. Účastníci řízení si ujednali, že pozemek bude mít určitou vlastnost – povede přes něj potrubí , právnická osoba, s bezvýznamným omezením pro vlastníka. Takové plnění však poskytnuto nebylo – nemělo totiž parametry (omezení), které byly ujednány. Rozsudek je dle žalobce vadný dále z důvodu, že soud prvního stupně neprovedl žalobcem navržené důkazy, soud prvního stupně proto nesprávně zjistil skutkový stav. Žalobce navrhl v reakci na výzvu soudu podle § 118b o. s. ř. k důkazu výslech realitního makléře , jméno FO, a emailovou korespondenci mezi žalobcem a realitním makléřem. Soud prvního stupně tyto důkazy neprovedl, což mělo za následek nesprávné a neúplné skutkové zjištění. Žalobce dále uvádí, že byly splněny podmínky podle § 647 občanského zákoníku, neboť žalobce a žalovaná o nároku mimosoudně jednali, když jednání probíhalo od 9. 10. 2024, nemohlo tak dojít k promlčení nároku žalobce. Dokladem o dohodě o mimosoudním jednání je jednak výpověď realitního makléře , jméno FO, , jednak korespondence mezi stranami. Soud prvního stupně se v odůvodnění napadeného rozsudku ani žádným relevantním způsobem nevypořádává s tím, z jakého důvodu nebyly tyto důkazy navržené žalobcem provedeny. Tím bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces a tento vadný postup soudu prvního stupně je způsobilý k rozhodnutí o zrušení rozsudku a jeho vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce nesouhlasí ani s výrokem soudu prvního stupně o nákladech řízení, když soud přiznal žalované odměnu za právní zastoupení za 5,5 úkonu právní služby, včetně 6 režijních paušálů a DPH. Úkon, který měl spočívat v sepisu úředního záznamu s navrženým svědkem , jméno FO, , však není úkonem právní služby. Odpor a jeho následné odůvodnění soud prvního stupně hodnotil jako 1,5 úkonu právní služby, dle žalobce se však jedná o úkon jediný. Žalované tak měla být přiznána odměna za právní zastoupení pouze za 4 úkony právní služby, 4 režijní paušály a DPH. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, alternativně navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobci částku 176 375 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Pokud by odvolací soud nepřistoupil ke změně výroku I. rozsudku, navrhl žalobce, aby byl změněn výrok II. o nákladech řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 41 769,20 Kč.

7. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že se plně ztotožňuje s rozsudkem soudu prvního stupně. Soud prvního stupně došel ke správnému závěru, že předmětem nároku žalobce je nárok na smluvní pokutu, který byl ve smlouvě mezi účastníky ujednán pro případ, že by se prohlášení žalované v kupní smlouvě ukázalo jako nepravdivé. Soud následně dospěl ke správnému skutkovému a právnímu závěru, že pokud žalobci nárok na smluvní pokutu vznikl, je tento již promlčen. Nárok žalobce tak sice může být uplatněn, nicméně vzhledem k námitce promlčení nemůže být soudem přiznán, žaloba byla proto správně zamítnuta. Žalovaná sice nesouhlasí s tím, že žalobci vůbec nárok na smluvní pokutu vznikl, neboť má za to, že v situaci, kdy žalobce o existenci vodovodního potrubí v pozemku věděl, tak také věděl, že v kupní smlouvě absentuje upozornění na tuto skutečnost. Smluvní projev vůle zachycený v textu smlouvy tak nebyl v souladu se skutečnou vůlí smluvních stran. Jednání žalobce (uplatnění nároku na smluvní pokutu, uplatnění nároku z vady věci) je dle názoru žalované proti dobrým mravům a rovněž je v rozporu s ustanovením § 6 odst. 1 občanského zákoníku. Tyto závěry sice soud prvního stupně zřejmě se žalovanou nesdílel, nicméně žalobu správně zamítl z důvodu vznesené námitky promlčení. Zde správně aplikovala hmotněprávní normy i judikaturní závěry. Proto žalovaná má za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nakonec správné ve věci samé i ve věci nákladového výroku. Pokud žalobce v odvolání uvádí, že strany mimosoudně jednaly a mělo tím dojít k prodloužení promlčecí lhůty, pak tato skutková tvrzení žalobce jsou nepřípustnou novotou, neboť tato tvrzení mohl uplatnit již v řízení před soudem prvního stupně. V odvolacím řízení nelze k těmto námitkám již přihlížet. Žalovaná dále dodává, že žádná mimosoudní jednání v té době neprobíhala a nebylo ani jednou stranou navrhováno, že by měla probíhat. Žalovaná všechny uplatněné nároky striktně odmítla. Ohledně rozporovaných nákladů řízení žalovaná uvádí, že sepis úředního záznamu s navrženým svědkem , jméno FO, lze považovat za písemné podání ve věci samé, proto se jedná o úkon právní služby. Rovněž odpor včetně odůvodnění lze považovat za 1,5 úkonu. Žalovaná proto navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu potvrzen a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce ve věci samé není důvodné.

9. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

10. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

11. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

12. Odvolací soud k odvolání žalobce přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav věci, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Tento zjištěný skutkový stav také správně právně hodnotil. Odvolací důvody uplatněné žalobcem ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. nebyly dle odvolacího soudu naplněny. Soud prvního stupně velmi podrobně, logicky a přesvědčivě odůvodnil svůj závěr, proč je nárok žalobce na smluvní pokutu promlčen. Odvolací soud se s těmito závěry v plném rozsahu ztotožňuje a z tohoto důvodu odkazuje nejen na skutková zjištění soudu prvního stupně uvedená v odstavcích 6. až 8. odůvodnění napadeného rozsudku, ale rovněž na právní hodnocení věci soudem prvního stupně tak, jak je uvedeno v odstavcích 13. až 17. odůvodnění rozsudku. Odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že předmětem řízení je nárok žalobce na smluvní pokutu, která byla mezi účastníky sjednána v kupní smlouvě pro případ, že by se prohlášení žalované jako prodávající obsažené v této kupní smlouvě ukázalo jako nepravdivé či zavádějící. V řízení bylo prokázáno, že kupní smlouva skutečně obsahovala nepravdivé prohlášení žalované jako prodávající spočívající v tom, že na předmětu koupě neváznou žádné právní závady či věcná břemena, neexistují žádné smlouvy či dohody, které by ohledně předmětu koupě výše uvedená práva zakládaly a jakákoliv třetí osoba si nečiní jakékoliv právo nebo nárok ve vztahu k předmětu koupě, kromě práv a nároku výslovně uvedených v této kupní smlouvě, neboť přes předmětný pozemek, který byl předmětem kupní smlouvy, vede vodovod. Tato skutečnost, že přes pozemek vede vodovod, byla žalobci známa již v době uzavírání smlouvy, nejen žalovaná, ale i žalobce si tedy byl vědom nepravdivosti prohlášení prodávající obsaženého ve smlouvě, přinejmenším si nepravdivosti tohoto prohlášení ve smlouvě vědom být měl. Za situace, kdy smlouva byla účastníky podepsána dne 20. 10. 2021, mohl žalobce již den následující, tedy 21. 10. 2021 uplatnit svůj nárok na smluvní pokutu u žalované. Smluvní pokuta by byla dle smlouvy splatná do pěti pracovních dnů, tedy ke dni 26. 10. 2021. Odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že promlčecí lhůta počala plynout dne 27. 10. 2021 a uplynula dne 27. 10. 2024. Pokud žalobce podal návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudu dne 17. 12. 2024, stalo se tak až po uplynutí promlčecí lhůty. Pokud tedy soud prvního stupně žalobu žalobce z důvodu promlčení jeho nároku na smluvní pokutu zamítl, byl jeho postup správný. Bylo rovněž nadbytečné s ohledem na závěr o promlčení nároku na zaplacení smluvní pokuty, zabývat se argumentací žalované, zda chování žalobce je nepoctivé či nemravné za situace, kdy o nepravdivosti prohlášení žalované v kupní smlouvě v době jeho podpisu věděl.

13. Žalobce soudu prvního stupně vytýká, že se v odůvodnění napadeného rozsudku žádným relevantním způsobem nevypořádal s tím, z jakého důvodu nebyly důkazy navržené žalobcem provedeny. Odvolací soud k tomu uvádí, že soud prvního stupně neprovedl žalobcem navržené důkazy, a to výslech realitního makléře , tituly před jménem, . , jméno FO, a e-mailovou korespondenci mezi žalobcem a realitním makléřem. Soud prvního stupně skutečně tento svůj postup v odůvodnění napadeného rozsudku řádně nezdůvodnil. Jedná se tak o vadu řízení, která však dle odvolacího soudu neměla za následek nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci. Rozhodnutí soudu prvního stupně o neprovedení těchto důkazů nebylo nepředvídatelné, neboť soud prvního stupně při jednání de 12. 5. 2025 uvedl, že chce ukončit dokazování, další důkazy a návrhy zamítnout, neboť nárok na smluvní pokutu považuje za promlčený (č. l. 92 spisu). Je tedy zřejmé, že soud prvního stupně považoval důkazní návrhy žalobce za nadbytečné. Odvolací soud tento závěr soudu prvního stupně sdílí, neboť žalobce před soudem prvního stupně navrhl výslech realitního makléře , jméno FO, a e-mailovou korespondenci mezi žalobcem a realitním makléřem, navržené důkazy se týkaly povahy vodovodního řadu a rozsahu jeho ochranného pásma. Tyto skutečnosti však nebyly pro rozhodnutí soudu prvního stupně podstatné. Soud prvního stupně na tom své rozhodnutí nezaložil.

14. Za důvodnou nelze považovat ani odvolací námitku žalobce, že nemohlo dojít k promlčení, neboť byly splněny podmínky § 647 občanského zákoníku pro stavení promlčecí lhůty, jelikož žalobce a žalovaná o nároku mimosoudně jednali. Toto skutkové tvrzení žalobce poprvé uvedl až v rámci podaného odvolání, skutkové vymezení podmínek pro aplikaci § 647 o. z. nebylo uvedeno v řízení před soudem prvního stupně a takové skutkové okolnosti nevyplynuly ani z důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně. Jedná se proto o nepřípustnou novotu ve smyslu § 205 odst. a) o. s. ř. Žalobci nic nebránilo, aby tyto skutečnosti uvedl před koncentrací řízení provedenou soudem první stupně, nyní již odvolací soud k takovým skutečnostem přihlížet nemůže. Pokud žalobce uvádí, že o jednáních mezi účastníky by měl vypovídat jím navržený svědek , jméno FO, , pak je třeba uvést, že v řízení před soudem prvního stupně tento svědek nebyl navrhován k prokazování tvrzení o mimosoudních jednáních mezi účastníky, ale k prokazování tvrzení žalobce o tom, o jakém typu vodovodního řadu přes předmětný pozemek byl ze strany žalované a realitního makléře informován.

15. Jak bylo shora uvedeno, odvolací důvody uplatněné žalobcem nebyly dle odvolacího soudu naplněny a nebyly zjištěny ani žádné jiné vady, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

16. Odvolací soud shledal odvolání žalobce důvodným pouze pokud jde o rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení. Soud prvního stupně přiznal žalované na nákladech řízení odměnu za právní zastoupení advokátem za 5,5 úkonu právní služby, 6 režijních paušálů a 21 % DPH. Odvolací soud považuje za důvodnou odvolací námitku žalobce, že sepis úředního záznamu s navrženým svědkem , jméno FO, není úkonem právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dle odvolacího soudu má tento úřední záznam povahu listinného důkazu, který je předkládán soudu a nejedná se tak o podání ve věci samé, za který by naležela odměna za zastoupení advokátem. Také pokud jde o blanketní odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu a jeho následné písemné odůvodnění, jedná se podle odvolacího soudu pouze o jeden účelně vynaložený úkon právní služby, neboť právnímu zástupci žalované nic nebránilo, aby podaný odpor současně řádně odůvodnil. Není proto důvodné přiznat právnímu zástupci žalované odměnu za 1,5 úkonu právní služby. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalované náleží na nákladech řízení před soudem prvního stupně odměna za právní zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby po 8 180 Kč, jeden režijní paušál ve výši 300 Kč, 3 režijní paušály ve výši 450 Kč, celkem tedy částka 34 370 Kč a k tomu 21 % DPH ve výši 7 217,70 Kč. S těmito závěry odvolací soud podle § 220 o. s. ř. změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 41 587,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).

17. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce nebyl v odvolacím řízení ve věci samé úspěšný. Je proto povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po 8 180 Kč, 2 režijní paušály pod 450 Kč a 21 % DPH z těchto částek ve výši 3624,60 Kč. Náklady odvolacího řízení žalované tak dosahují částky 20 884,60 Kč. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil odvolací soud žalobci, aby tyto náklady zaplatil žalované tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.