19 CO 1492/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o určení neexistence zástavního práva, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 10. 2021, č. j. 14 C 153/2020-126,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 19 194 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, na základě které se žalobkyně domáhala určení, že na nemovitostech – bytové jednotce [číslo] vymezené v budově [část obce], [adresa], bytový dům, stojící na pozemku parc. [číslo] k níž náleží spoluvlastnický podíl o velikosti 335/6500 na společných částech budovy a spoluvlastnický podíl o velikosti 335/6500 na pozemku parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek], nevázne zástavní právo smluvní zajišťující pohledávku ve výši 265 000 Kč ve prospěch [titul] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec a číslo], jež vzniklo dle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 15. 8. 2001 s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 15. 8. 2001, když vklad práva do katastru nemovitostí byl povolen rozhodnutím [číslo] [číslo] [rok] [číslo] (výrok v odstavci I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 46 016 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok v odstavci II.). Žalobkyně se domáhala shora uvedeného určení s odůvodněním, že žalobkyně nabyla na základě usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích, č. j. 21 D 1359/2016-158, které nabylo právní moci dne 15. 2. 2018, pozůstalost po [titul] [jméno] [příjmení], narozenému [datum], zemřelém [datum], jejíž součástí je bytová jednotka shora uvedená se spoluvlastnickým podílem na společných částech bytového domu. Na bytové jednotce vázne zástavní právo smluvní pro pohledávku ve výši 265 000 Kč ve prospěch žalovaného podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 15. 8. 2001 a podle souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele postoupením pohledávky ze dne 5. 10. 2006. Žalovaný se přihlásil do dědického řízení, v přihlášce uvedl, že celková pohledávka činila 288 954,91 Kč při uzavření smlouvy a na úhradu nebylo ničeho zaplaceno. Přípisem z 18. 4. 2017 vyčíslil svou pohledávku k datu úmrtí zůstavitele na 978 288,63 Kč. Žalobkyně se domáhala určení neexistence zástavního práva s odůvodněním, že pohledávka zajištěná zástavním právem byla žalovanému uhrazena a žalobkyně nemůže dosáhnout jiným způsobem výmazu zástavního práva. Žalobkyně tvrdila dva způsoby zániku zástavního práva, jednak na základě dohody mezi manžely [příjmení] a [titul] [příjmení] a jeho manželkou o tom, že dluh zajištěný zástavním právem měl být„ zapraven“ tím, že manželé [příjmení] prodali nemovitosti v [obec] [anonymizováno] za částku 1 800 000 Kč, které předtím od manželů [příjmení] nabyli za částku 750 000 Kč. Na základě této skutečnosti mělo podle dohody dojít k výmazu zástavního práva. Přes shora uvedené žalovaný trval na zaplacení pohledávky a podle žalobkyně celý hypoteční úvěr včetně požadovaných úroků platila [jméno] [příjmení] v roce 2011 až 2012 s tím, že částka 171 374 Kč měla být poukázána na účet, ostatní peníze v hotovosti. Žalobkyně poukazovala i na to, že žalovaný věděl, že na pohledávku bylo placeno, když [právnická osoba], zplnomocněná dne 7. 1. 2015 vypracovala návrh dohody o narovnání. Žalobkyně vznesla i námitku promlčení zástavního práva, které předmětný dluh zajišťovalo s odůvodněním, že splatnost celého dluhu měla nastat k 25. 2. 2016, pohledávka se tedy musela promlčet dne 26. 2. 2019 a v návaznosti na promlčení dluhu namítla promlčení zástavního práva k 27. 2. 2019. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalovaný vyčíslil v dědickém řízení celkovou výši pohledávky k 27. 8. 2016 na 978 288,63 Kč, kterou žalobkyně v dědickém řízení vedeném po zůstaviteli [titul] [jméno] [příjmení] u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 21 D 1359/2016 neuznala. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru uzavřené dne 15. 8. 2001 mezi [právnická osoba] a [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako dlužníky zjistil, že na základě uzavřené smlouvy se [právnická osoba] zavázala poskytnout dlužníkům hypoteční úvěr ve výši 265 000 Kč, pro který byl předběžně sjednán termín čerpání úvěru dne 31. 10. 2001 ve výši 265 000 Kč, když poslední možný termín čerpání úvěru byl stanoven na 31. 12. 2001 (čl. IV. odstavec 2 a 3). Smluvní strany se dohodly, že úvěr bude splacen nejpozději do 20 let od termínu dočerpání. Ze zástavní smlouvy k nemovitosti uzavřené téhož dne mezi týmiž účastníky zjistil, že touto zástavní smlouvou bylo zřízeno zástavní právo k bytu [číslo] v bytovém domě [adresa] na stavební parcele [číslo] spoluvlastnickému podílu o velikosti 335/6500 na společných částech domu, vše v části [územní celek] [anonymizováno], [územní celek], k. ú. [část obce], zapsáno na [list vlastnictví], spoluvlastnického podílu o velikosti 335/6500 na pozemku stavební parc. [číslo] zapsáno na LV. [číslo]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 9. 2005 uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem zjistil, že celková výše pohledávky postupitele za dlužníkem činila k 14.9.2005 částku 288 954,91 Kč. Postoupená pohledávka byla postoupena a přijata s veškerými právy a povinnostmi, příslušenstvím a zajištěním s touto pohledávkou spojenými, jakož i s veškerými právy a povinnostmi vyplývajícími ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru (čl. IV. odstavec 1). Z kupní smlouvy uzavřené dne 15. 8. 2003 mezi [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako kupujícími zjistil, že předmětem prodeje byly nemovitosti zapsané na [list vlastnictví], parc. [číslo] parc. [číslo] objekt k bydlení – dům [adresa], kupní smlouvou ze dne 17. 3. 2009 pak tyto nemovitosti v k. ú. [obec] [obec] byly prodány [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z dopisu [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 29. 5. 2013 adresovaného žalovanému zjistil, že zůstavitel prostřednictvím své právní zástupkyně vyzýval žalovaného, aby mu v souvislosti s prodejem domu v [obec] [obec] vyplatil částku ve výši 520 000 Kč představující rozdíl mezi částkou 785 000 a 265 000 Kč, spolu s poskytnutím kvitance o úhradě pohledávky, která je zajištěna zástavním právem k bytové jednotce shora uvedené. Dopisem [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 18. 7. 2013 adresovaného [titul] [jméno] [příjmení] bylo sděleno, že podle informací právní zástupkyně žalovaného k žádné dohodě mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným nedošlo. Z výslechu [titul] [jméno] [příjmení], právní zástupkyně zemřelého [titul] [jméno] [příjmení], zjistil, že v souvislosti s pohledávkou ve výši 265 000 Kč měla od zůstavitele informaci o tom, že mezi žalovaným a zůstavitelem byla dohoda o zpětné koupi, žádnou dokumentaci vyjma kupní smlouvy mezi manžely [příjmení] a manžely [příjmení] a mezi manžely [příjmení] a manžely [příjmení] neobdržela. Soud provedl i důkaz e-mailovou komunikací mezi zemřelým [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] Hanou [příjmení] z období leden 2015 až červenec 2015, ze které vyplynulo, že zemřelý [titul] [jméno] [příjmení] obdržel splátkový kalendář, [titul] [příjmení] požádal o jeho posouzení s tím, že problematické vidí splátky v roce 2016, splátky podle splátkového kalendáře platí, ale dohodu o vyrovnání podepsanou nemá. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] zjistil, že svědkyně ze svého účtu zaslala žalovanému přibližně částku 170 000 Kč, rovněž mu předala peníze v hotovosti. Peníze v hotovosti vybírala z bankomatu a následně je žalované předávala. Po prodeji nemovitosti v [obec] [obec] žalovaným za částku 2 000 000 Kč se s žalovaným dohodli, že dluh je definitivně vyrovnaný. Z e-mailu zaslaného touto svědkyní notářce [titul] [příjmení] [příjmení] dne 19. 5. 2017 zjistil, že svědkyně sděluje, že poslala v období od 21. 11. 2011 do 11. 3. 2012 na účet žalovaného dne 21. 11. 2011 částku 20 000 Kč, dne 1. 12. 2011 částku 10 000 Kč, dne 22. 12. 2011 částku 50 000 Kč, dne 12. 1. 2012 částku 20 000 Kč, dne 6. 2. 2012 částku 26 000 Kč, dne 15. 2. 2012 částku xanon -301, dne 9. 3. 2012 částku 5 000 Kč, dne 11. 3. 2012 částku 32 874 Kč, čímž považuje dluh v původní výši 100 000 Kč za zcela uhrazený. Z uznání závazku a dohody o narovnání ze dne 16. 3. 2015, která měla být uzavřena mezi [titul] [jméno] [příjmení] a společností [právnická osoba], zjistil, že celková výše závazku měla činit 139 348 Kč a zákonné příslušenství, když toto zákonné příslušenství mělo být dopočítáno po splacení částky 139 348 Kč a následně o něm měla být sepsána nová dohoda. Listina neobsahuje podpis [titul] [jméno] [příjmení]. Z výpisu účtu žalovaného za období 1. 1. 2015 až 31. 10. 2015 soud zjistil, že na účet žalovaného provedl [titul] [příjmení] platbu dne 23. 3. 2015 ve výši 4 000 Kč označenou jako první splátka, dne 23. 4. 2015 ve výši 4 000 Kč označenou jako první splátka, dne 25. 5. 2015 ve výši 4 000 Kč označenou jako první splátka, dne 23. 6. 2015 ve výši 4 000 Kč označenou jako první splátka, dne 24. 8. 2015 ve výši 4 000 Kč označenou jako první splátka, dne 5. 10. 2015 ve výši 4 000 Kč bez označení, dne 20. 10. 2015 ve výši 4 000 Kč označenou jako splátka, dne 20. 11. 2015 ve výši 4 000 Kč označenou jako splátka a dne 21. 12. 2015 ve výši 1 000 Kč označenou jako splátka. Soud prvního stupně zamítl návrhy žalobkyně na provedení důkazu vzájemnou korespondencí mezi [jméno] [příjmení], žalovaným a [titul] [příjmení], dále výpisy z bankovního účtu [jméno] [příjmení] z let 2011 až 2012 a z období let 2013 až 2016, neboť provedenými důkazy by nebyly zjištěny žádné skutečnosti rozhodné pro zodpovězení otázky, zda byl dluh [titul] [příjmení], který byl zajištěn předmětným zástavním právem, zcela splněn. Svědkyně [příjmení] uvedla, že vzájemnou korespondencí nedisponuje, tuto tedy nebylo možno provést a v případě výpisů z bankovního účtu soud neshledal provedení důkazu za rozhodující s ohledem na tvrzení svědkyně, že z bankovního účtu bylo plněno pouze na část dluhu ve výši přibližně 170 000 Kč a zbývající částka, která nebyla blíže vyčíslena, měla být plněna v hotovosti. Rovněž s ohledem na vzájemný vztah mezi žalovaným a svědkyní v předmětném období nelze usuzovat na to, zda platby, které byly mezi stranami realizovány, skutečně sloužily k úhradě zajištěné pohledávky. Soud prvního stupně, pokud jde o právní posouzení věci, aplikoval ustanovení zák. č. 40/1964 Sb., obč. zák. (účinného do 31. 12. 2013), neboť smlouva o úvěru, zástavní smlouva k nemovitosti i smlouva o postoupení pohledávky byly uzavřeny před 31. 12. 2013, a proto ve smyslu přechodných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 3028 odst. 3 a § 3036) se práva a povinnosti vzniklé z těchto poměrů řídí dosavadními právními předpisy, včetně lhůt a dob, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Soud měl za prokázané, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání žaloby, neboť je vlastníkem nemovitosti, na které vázne zástavní právo žalovaného, jak bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí. Žalovaný, který je zástavním věřitelem, je pasivně legitimován, neboť zástavní právo úmrtím dlužníka nezaniklo. Žalobkyni v řízení tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní, žalobkyně svá žalobní tvrzení a důkazní návrhy po udělených poučeních soudu ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. doplnila. Ve vztahu k tvrzenému splnění dluhu [jméno] [příjmení] však toto doplnění nebylo dostatečně konkrétní, žalobkyně netvrdí výši, která byla plněna, ani kdy k tomuto zániku splněním dluhu mělo dojít, neúplnost žalobních tvrzení pak nahradila důkazními návrhy. Svědkyně potvrzovala přibližnou výši plnění 250 000 Kč s tím, že zhruba ve výši 170 000 Kč byla poukázána na bankovní účet žalovaného a zbývající částky v hotovosti. Navzdory ztíženému postavení žalobkyně, která nemovitost zatíženou zástavním právem nabyla jako odúmrť bez povědomí o vzájemných právních vztazích mezi zemřelým [titul] [jméno] [příjmení] a žalovaným, tíží žalobkyni jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní, není však přípustné, aby nedostatečnost žalobních tvrzení byla teprve následně doplňována na základě skutečností zjištěných dokazováním. Žalobkyně podle soudu neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně existence ústní dohody o splnění dluhu úhradou z prodeje nemovitosti v minulosti vlastněné [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], ani tvrzený zánik dluhu splněním paní [jméno] [příjmení]. Svědkyně byla v období, kdy žalovanému měla poskytnout finanční prostředky, jeho družkou a není s jistotou prokázáno, že finanční prostředky uhrazené svědkyní měly sloužit k úhradě předmětného dluhu. Ke zjištěným úhradám provedeným zemřelým [titul] [příjmení] v období let 2015 pak bylo zjištěno, že uznání závazku a dohoda o narovnání o splátkách nebyla [titul] [příjmení] podepsána. Přestože prokázané úhrady nasvědčují tomu, že bylo v souladu s dohodou po určitý čas hrazeno, dohoda obsahovala ujednání o následném doplacení zákonného příslušenství, o kterém nebylo zjištěno, že by bylo dopočteno. Námitka promlčení vznesená po lhůtě pro koncentraci řízení vycházela z provedeného dokazování, nejedná se o nové skutkové tvrzení, jedná se o námitku právní. Při posouzení této námitky vycházel soud z otázky splatnosti dluhu, který byl zástavním právem zajištěn. Smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 15. 8. 2001 v čl. V. obsahuje ujednání o splatnosti do 20 let od termínu dočerpání, který byl předběžně stanoven na 31. 10. 2001, posledním možným termínem čerpání bylo 31. 12. 2001, konec splatnosti pohledávky proto nemohl nastat dříve, než dne 31. 10. 2021. Zástavní právo podléhá promlčení, nemůže se ale promlčet dříve než zajištěná pohledávka. Nedošlo-li k promlčení pohledávky, nemohlo se promlčet ani zástavní právo, kterým je tato pohledávka zajištěna. Právo na uspokojení ze zástavy vzniká marným uplynutím doby splatnosti zajištěné pohledávky, teprve ode dne, kdy toto právo mohlo být uplatněno poprvé, následně běží promlčecí doba. Zástavní právo se tedy nemohlo promlčet, pokud splatnost dluhu mohla nastat nejdříve k 31. 10. 2021. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl.

2. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolala s tím, že na rozdíl od soudu prvního stupně se domnívá, že se jí podařilo prokázat, že došlo k zániku jak zástavního práva, tak i pohledávky. K zániku pohledávky muselo podle žalobkyně dojít v důsledku dohody [titul] [příjmení] a žalovaného, a to za účasti [jméno] [příjmení] v souvislosti s prodejem nemovitostí v k. ú. [obec] [obec] za částku 1 800 000 Kč manželům [příjmení], kdy došlo k naplnění podmínky sjednané dohody, tj. došlo k tzv. výhodnému prodeji, na jehož existenci byl navázán zánik předmětné pohledávky („ zapravení dluhu“), když existence dohody vyplývá z výslechu [jméno] [příjmení], dále ze záznamu z jednání se [jméno] [příjmení] ze dne 6. 3. 2018, z výslechu [titul] [jméno] [příjmení], která vycházela z informací od klienta a z e-mailové korespondence a z korespondence [titul] [příjmení] s advokátkou [příjmení], kde je zmiňována existence dohody s žalovaným, kterou ale nyní popírá. Na druhém místě muselo dojít k zániku pohledávky tím, že dluh [titul] [příjmení] byl následně uhrazen. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu o tom, že tvrzení žalobkyně nebyla dostatečná, z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že dluh měl být uhrazen v plném rozsahu, tj. že měl být splacen celý hypoteční úvěr. Primárně k těmto úhradám mělo dojít v letech 2011 a 2012, v průběhu řízení se však ukázalo, že k určitým platbám mohlo docházet i v následném období. Svá tvrzení má za prokázaná z výslechu [jméno] [příjmení] ze záznamu z jednání s paní [příjmení] ze dne 6. 3. 2018 a dále z e-mailové zprávy zaslané notářce [titul] [příjmení]. Nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně o tom, že pohledávka a zástavní právo nejsou promlčeny, splatnost dluhu byla speciálně určena prostřednictvím jednotlivých splátek ve smyslu čl. V. odstavec 2 úvěrové smlouvy s tím, že splatnost celého úvěru nastala uplynutím doby splatnosti poslední splátky. Se splatností poslední splátky zároveň počala běžet příslušná promlčecí lhůta. Splátky činily 2 023,92 Kč měsíčně, tj. v součtu 24 287,04 Kč ročně a předmětem hypotečního úvěru byla celková částka 265 000 Kč. Pokud by se vzal v potaz součet jednotlivých splátek, který by ve svém souhrnu činil celkovou částku hypotečního úvěru, měl být předmětný úvěr splacen nejpozději 12. 1. 2012, kdy nastala splatnost poslední měsíční splátky. Nejpozději by se tak k 13. 1. 2015 musela promlčet celá pohledávka. K promlčení pohledávky by muselo dojít i jinak, a to po marném uplynutí tříleté lhůty k 23. 1. 2018 za situace, kdy žalovaný vyzval [titul] [příjmení], aby uhradil svůj dluh v co nejkratší době, nejdéle do 22. 1. 2015 na uvedený účet. Žalovaný navrhl roku 2015 [titul] [příjmení] uzavření dohody – tzv. uznání závazku a dohody o narovnání o splátkách včetně splátkového kalendáře, [titul] [příjmení] tento návrh převzal, nepodepsal jej, jelikož s ním (patrně z části) nesouhlasil. V té části návrhu, která se týkala splátkového kalendáře, se ale tímto návrhem žalovaného řídil, tedy přijal navrhovanou verzi splátkového kalendáře. [titul] [příjmení] na tento splátkový kalendář plnil a s určitou pravděpodobností jej též splnil. I kdyby však nebyly prokázány finální úhrady splátek dle splátkového kalendáře, musela by se pohledávka (pokud by v té době existovala) stát splatnou 25. 1. 2016, respektive 26. 2. 2016. Dnem následujícím, tj. 26. 2. 2016 započala běžet (další hypotetická) promlčecí lhůta pro poslední splátku, v tomto případě by se pohledávka žalovaného vůči [titul] [příjmení] musela promlčet nejpozději k 26. 2. 2019 a k tomuto datu se promlčelo i zástavní právo.

3. Žalovaný nepovažoval odvolání žalobkyně za důvodné. Pokud jde o tvrzený důvod zániku pohledávky dohodu uzavřenou v souvislosti s převodem nemovitostí v k. ú. [obec] [obec], pak k prodeji nemovitosti v k. ú. [obec] [obec] manžely [příjmení] manželům [příjmení] došlo v roce 2009 a na věc je tedy nutno aplikovat občanský zákoník č. 40/1964 Sb. Pohledávky mohly zaniknout pouze splněním, novací, prominutím dluhu, nemožností plnění, započtením a narovnáním. Dle obsahu tvrzení žalobce se pojmově mohlo jednat pouze buď o novaci, nebo prominutí dluhu, oba tyto právní úkony však ke své platnosti vyžadovaly ve smyslu ust. § 570 odst. 2, § 572 odst. 3 a § 574 odst. 1 obč. zák. písemnou formu. Žalovaný již v průběhu řízení namítl nedostatek formy dohody, jejíž existenci žalobce tvrdí, žádná písemná dohoda nebyla v řízení prokázána, dokonce ani žalobcem tvrzena. V řízení však nebyla prokázána ani existence ústní dohody, tuto tvrdili pouze dlužníci. Nadto bylo v řízení prokázáno, že po okamžiku tvrzeného zániku pohledávky se dlužník pan [příjmení] aktivně zajímal o výši dluhu a konzultoval řešení tohoto dluhu se svojí právní zástupkyní, tedy věděl, že pohledávka nezanikla. Záznam z jednání se spoludlužnicí [jméno] [příjmení] je jako důkaz nepřípustný. Občanské soudní řízení je ovládáno zásadou ústnosti a tam, kde je realizovatelný výslech, je nepřípustné jakékoliv písemné prohlášení svědka, tím víc to pak platí pro záznam z pohovoru jedné strany sporu se svědkem, k němuž druhá strana nebyla přizvána. Pokud jde o druhý zánik pohledávky, uhrazení dluhu bývalou manželkou dlužníka [jméno] [příjmení], žalobce neunesl důkazní břemeno, ale nedostál ani své povinnosti tvrzení. Žalobce netvrdil, kolik měl být zůstatek zajištěné pohledávky (jistina plus příslušenství), netvrdil ani kolik měla paní [příjmení] uhradit („ zbývající částku vyplatila v hotovosti“), rovněž schází tvrzení o tom, kdy přesně mělo k úhradě pohledávky dojít. Z provedených důkazů plyne, že nemohlo dojít k zániku zajištěné pohledávky splněním, když dlužník žalovanému ještě v roce 2015 splácel, v roce 2015 se svou právní zástupkyní řešil otázku splácení pohledávky a v dopise z 9. 1. 2016 žádal žalovaného o sdělení, jakou finanční částku dluží. Tedy čtyři roky po údajném druhém zániku pohledávky pohledávka existovala, čehož si byl dlužník velmi dobře vědom. Pokud jde o promlčení, tuto námitku přednesl žalobce až na ústním jednání dne 12. 10. 2021, tedy po koncentraci řízení, ke které došlo v době dva měsíce po doručení protokolu z prvního jednání (tedy koncem března 2021). Po této lhůtě jsou jakákoliv nová tvrzení nepřípustná. Námitka promlčení však není ani důvodná. Zástavní právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky, avšak promlčením pohledávka nezaniká, je pouze nevymahatelná, tedy promlčení zajištěné pohledávky nemá na existenci zástavního práva žádný vliv. Případným promlčením by žalovaný ztratil oprávnění realizovat zástavní právo, ale zástavní právo samotné promlčením nezaniká. Zástavní právo (byť soudně nevymahatelné) by i v tomto případě existovalo dál a žaloba na určení jeho neexistence nemůže být úspěšná. Otázka promlčení musí být řešena podle nového občanského zákoníku, podle ust. § 3028 odst.

2. Žalovaný poukazuje i na ust. § 631 obč. zák. týkajícího se promlčení práva zapsaného do veřejného seznamu. Přichází-li žalobkyně s tvrzením, že k promlčení pohledávky nedošlo najednou, ale mělo docházet k postupnému promlčování jednotlivých dílčích splátek, pak se jedná o zjevně účelovou změnu tvrzení, které na věci ale nic nemění. Zástavní právo zajišťuje pohledávku jako celek a tedy pokud by nebyla promlčená byť jen jedna jediná splátka, nemohlo by se promlčet ani zástavní právo.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobkyně má náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal odvolací soud poté, co poučil účastníky o odlišném právním názoru a doplnil dokazování způsobem níže uvedeným rozsudek soudu prvního stupně podle § 212, § 212a o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

5. Za situace, kdy jde o práva a povinnosti vzniklé ze soukromoprávního vztahu před 1. 1. 2014, postupoval soud prvního stupně správně, když věc posoudil podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (§ 3028 zák. č. 89/2012 Sb.). Zástavní právo podléhá promlčení, neboť nejde o majetkové právo, které by bylo z možnosti promlčení vyloučeno, i když má také věcněprávní povahu. Promlčení práva se řídí občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, i když jím byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru nebo z jiného obchodního závazkového vztahu. Promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy. Právo na uspokojení ze zástavy vzniká dnem, v němž je věřitel podle hmotného práva oprávněn, aby zajištěná pohledávka byla uhrazena z výtěžku zástavy, tj. tehdy, jestliže dlužník pohledávku zajištěnou zástavním právem nesplnil řádně a včas (§ 152 – 165 obč. zák.), tedy marným uplynutím doby splatnosti zajištěné pohledávky. V případě, že dlužník neplatí sjednané splátky úvěru nebo jinak podstatně porušuje povinnosti z úvěrové smlouvy a že zástavní věřitel má právo od smlouvy odstoupit, popřípadě smlouvu vypovědět, zesplatnit, není pro vnik práva na uspokojení ze zástavy významné, kdy tak mohl učinit a požadovat okamžité vrácení úvěru, ale zda a kdy se rozhodl svého oprávnění využít, kdy ho skutečně využil (usnesení Nejvyššího soudu z 15. 5. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1658/2008). Zástavním právem byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru, která měla být uhrazena ve splátkách, a proto je rozhodující, kdy se pohledávka ze smlouvy stala splatnou (nikoliv kdy byly splatné jednotlivé splátky), ať už na základě úkonu věřitele, nebo neučiní-li úkon, kterým by se pohledávka stala předčasně splatnou, pak v době dohodnuté ve smlouvě uplynutím doby splatnosti poslední splátky. Ve smlouvě o úvěru bylo dohodnuto plnění ve splátkách po dobu 20 let od dočerpání úvěru, ke kterému mělo dojít 31. 10. 2001, a proto s ohledem na shora uvedené neučinil-li věřitel úkon, kterým by se pohledávka stala předčasně splatnou, je pro posouzení věci rozhodující doba splatnosti poslední splátky. Odvolací soud seznámil účastníky řízení se svým právním názorem při prvním odvolacím jednání.

6. Žalobkyně pak poukazovala na čl. V. odstavec 2 úvěrové smlouvy, podle kterého první ujednaná splátka měla proběhnout v termínu uvedeném v písemném oznámení tehdejšího věřitele a v tomto oznámení měla být stanovena i přesná výše splátky. Tuto listinu musí mít žalovaný, neboť z čl. IV. odstavec 2 či odstavec 5 smlouvy o postoupení pohledávky plyne, že žalovanému byla původním věřitelem předána veškerá dokumentace související s předmětným úvěrem. Podle žalobkyně je spravedlivé, aby žalovaný tuto dokumentaci„ zveřejnil“, respektive aby mu byla uložena povinnost toto oznámení předložit. Případně navrhuje toto oznámení vyžádat u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Podle žalobkyně k datu 14. 9. 2005 byl [titul] [příjmení] v dílčím prodlení se splácením svého dluhu, jak vyplývá z čl. I. odstavec 2 smlouvy o postoupení pohledávky a lze nepřímo dovozovat, že strany byly následně nuceny přistoupit k dodatečné dohodě ohledně dalšího systému splácení, věřiteli vzniklo oprávnění provést„ zesplatnění“ celé pohledávky, které podle žalobkyně využíval. Od listopadu 2011 do března 2012 zaplatila svědkyně [příjmení] ve prospěch žalovaného 171 374 Kč a dále měla podle svého tvrzení, kterému nemá žalobkyně důvod nevěřit, uhradit i další částky. Uvedené platby zcela odporovaly běžnému způsobu a smyslu splácení, lze dovodit změnu původního systému splátek. Dále poukazuje na změnu, ke které došlo výzvou žalovaného k úhradě nejdéle do 22. 1. 2015 a dále opětovně poukazuje na návrh splátkového kalendáře z roku 2015, který by žalovaný stěží předkládal, pokud by splátky od roku 2001 měly probíhat zcela dle původního rozvrhu. Žalovaný by měl podle žalobkyně vysvětlit, z jakého důvodu docházelo k opakovaným modifikacím stanoveného systému splátek, respektive aby objasnil, proč v roce 2015 žádal po [titul] [příjmení] uhrazení celé dlužné částky s přihlédnutím k tomu, že obecný systém splátek byl úvěrovou smlouvou na počátku nastaven na částku 2 023 Kč měsíčně. Navrhuje opětovně výslech [jméno] [příjmení], která nebyla přímo k otázce splácení jednotlivých splátek, změny způsobu splácení dluhu oproti původní úvěrové smlouvě dosud vyslýchána, navrhuje za předpokladu splnění podmínek ust. § 131 o. s. ř. účastnický výslech žalovaného. Žalobkyně navrhuje důkaz písemným sdělením věřitele o stanovení výše úrokové sazby a doby její platnosti s ohledem na situaci, kdy původní úroková sazba měla být platná do 13. 8. 2006. Předpokládá, že pokud by byla použita nová úroková sazba, musela by být řádově nižší, což by odpovídalo tehdejšímu vývoji na finančním trhu. Žalobkyně dále navrhuje důkaz výpisem z účtu žalovaného od 16. 9. 2005 do 27. 8. 2016, ze kterého bude vyplývat, že došlo ke změně původně nastaveného systému splácení a bude patrná i výše anuitních splátek a splátek, které byly dlužníkem skutečně posílány. Žalovanému má být uložena ediční povinnost. Navrhuje dále, aby byl proveden důkaz obchodními podmínkami [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] pro poskytování úvěru, které byly platné k 14. 8. 2001. Důvodem je snaha žalobkyně o zjištění přesnějších podmínek, dalších práv a povinností zúčastněných stran úvěrové smlouvy, případně otázky nastalé splatnosti celého úvěru.

7. Žalovaný poukazoval na skutečnost, že řízení bylo koncentrováno a že žalobkyně vznesla námitku promlčení po uplynutí lhůty ke koncentraci. Ačkoliv žalobkyně uvedla, že ve své námitce promlčení vychází z obsahu spisu, poukazoval žalovaný, že námitka promlčení není jen otázkou pouhého právního posouzení, jedná se o nové tvrzení, které je nutné prokazovat, což se ukázalo i v odvolacím řízení, kdy odvolací soud výslovně žalobce poučil, že má navrhnout důkazy k prokázání rozhodných skutečností týkajících se právě promlčení. Námitka promlčení je bezdůvodná, jestliže z obsahu spisu a skutkových zjištění soudu prvního stupně nelze bez zjišťování dalších okolností a provedení dalších důkazů posoudit promlčení práva.

8. Podle ust. § 129 odst. 2 o. s. ř. předseda senátu může uložit tomu, kdo má listinu potřebou k důkazu, aby ji předložil, nebo ji opatří sám od jiného soudu, orgánu nebo právnické osoby. Žalovanému byla ve smyslu tohoto ustanovení uložena povinnost k předložení obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěrů platných k 15. 8. 2001 a písemného oznámení banky, ve kterém byla oznámena výše anuitní splátky a stanoven termín pro zaplacení první anuitní splátky ve smyslu čl. V. bod 2 smlouvy o úvěru a dále k předložení splátkových kalendářů týkajících se smlouvy o úvěru. Žalovaný ediční povinnost splnil, obchodní podmínky [právnická osoba] platné k 15. 8. 2001 a písemné oznámení banky předložil, jiný splátkový kalendář žalovaný nemá.

9. Odvolací soud provedl důkaz oznámením banky ze dne 21. 9. 2001, ze kterého zjistil, že výše anuitní splátky byla stanovena na 2 024 Kč počínaje splátkou ke 12. 11. 2001. Toto oznámení bylo učiněno z důvodu dokončeného čerpání hypotečního úvěru s tím, že ostatní podmínky smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru zůstávají v platnosti beze změn.

10. Z Obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování hypotečních úvěrů ze dne 1. 3. 2001 (platných k uzavření smlouvy o úvěru) odvolací soud zjistil v čl. I. bod 4, že smlouva může být měněna formou písemných dodatků, podepsaných smluvními stranami. V případě hypotečních úvěrů může být smlouva změněna formou písemného oznámení banky, a to v případě změny výše splátky, změny úrokové sazby, změny termínu splácení úvěru, úpravy absolutní výše úvěru v případě jeho nedočerpání a v případě mimořádné splátky úvěru. Toto písemné oznámení se považuje za součást smluvních ujednání. Změnu smlouvy lze provést, jestliže se banka a dlužník dohodnou o všech náležitostech navrhovaných změn. Podle ustanovení III., bod 4, písmeno e), pokud ani po osobním jednání nebo výzvě nebude ze strany dlužníka sjednána náprava, vyhrazuje si banka právo přijmout odpovídající úvěrová opatření, a to zejména požadovat okamžité jednorázové splacení úvěru (jistiny), úhradu splatných úroků a ostatních poplatků, smluvních pokut a odměn nebo odstoupit od smlouvy se stejnými důsledky za podmínek zde uvedených.

11. Odvolací soud dále provedl důkaz výpisem z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 16. 9. 2005 do 31. 12. 2014 a od 1. 1. 2016 do 31. 8. 2016. Zjistil, že z účtu [jméno] [příjmení], č. [bankovní účet] přišla na účet žalovaného dne 21. 1. 2016 úhrada ve výši 1 000 Kč a dne 11. 5. 2016 také úhrada ve výši 1 000 Kč, v roce 2014, 2013, 2012, 2011, 2010, 2009, 2008 a 2007 a v období 15. 8. 2006 až 31. 12. 2006 nepřišla z účtu [jméno] [příjmení] žádná úhrada. Dále bylo zjištěno, že v roce 2016, 2014 a 2013 nepřišla na účet žalovaného úhrada z účtu [jméno] [příjmení] (č. ú. [bankovní účet]). V roce 2012 přišla na účet žalovaného z účtu [jméno] [příjmení] dne 13.

1. částka 20 000 Kč, dne 7.

2. částka 26 000 Kč, dne 15.

2. částka xanon [číslo] s poznámkou nábytek, dne 12.

3. částka 5 000 Kč a 12.

3. částka 32 874 Kč. V roce 2011 dne 22.

11. částka 20 000 Kč s poznámkou„ [jméno] hypotéka“, dne 2.

12. částka 10 000 Kč a dne 23.

12. částka 50 000 Kč. V roce 2010, 2009, 2008 žádná platba z účtu [jméno] [příjmení] nepřišla, v roce 2007, dne 23. 4. 2007 přišla částka 7 000 Kč.

12. Odvolací soud dále provedl důkaz výpisem z účtu žalovaného [číslo účtu] [příjmení] [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] [příjmení] [jméno] za období od 16. 9. 2005 do 31. 8. 2016 a z tohoto výpisu bylo zjištěno, že z účtu [titul] [jméno] [příjmení] ani z účtu [jméno] [příjmení] žádná úhrada nepřišla.

13. Odvolací soud dále provedl důkaz výpisy z účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba] za období od 27. 8. 2005 do 27. 9. 2007 a z něj bylo zjištěno, že v uvedeném období nepřišla na tento účet od [jméno] [příjmení] ani [jméno] [příjmení] žádná příchozí úhrada.

14. Pokud jde o tvrzený zánik zástavního práva zánikem pohledávky na základě dohody mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným, na základě které měla být v souvislosti s prodejem nemovitostí v [obec] [obec]„ zapravena“ pohledávka ze smlouvy o úvěru, odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že existence takové dohody nebyla v řízení prokázána. Tvrzení žalobce bylo podporováno pouze výpovědí [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] měla informaci pouze od [titul] [jméno] [příjmení] o tom, že mezi [titul] [jméno] [příjmení] a žalovaným měla být uzavřena dohoda o zpětné koupi, uzavření jakékoliv dohody bylo ze strany tehdejší právní zástupkyně [titul] [jméno] [příjmení] v korespondenci s [titul] [jméno] [příjmení] popřeno. Podle ust. § 574 zák. č. 40/1964 věřitel se může s dlužníkem dohodnout, že se vzdává svého práva nebo že dluh promíjí; tato dohoda musí být uzavřena písemně, jinak je ve smyslu ust. § 40 obč. zák. neplatná. Existenci písemně uzavřené dohody, na základě které by závazek ze smlouvy o úvěru zanikl, aniž by byl věřitel uspokojen, žalobkyně však netvrdí.

15. Správný je i závěr soudu prvního stupně o tom, že tvrzení ohledně zániku závazku splněním ze strany manželky [titul] [příjmení], spoludlužnice ze smlouvy o úvěru, bylo nedostatečné, žalobkyně pouze tvrdila, že [jméno] [příjmení] zaplatila částku kolem 170 000 Kč na účet žalovaného a zbytek v hotovosti. Toto tvrzení, že tak zaplatila celou pohledávku je pro závěr o zániku dluhu nedostatečné, žalobce byl soudem prvního stupně řádně poučován o povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti, tyto své povinnosti nesplnil. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že není přípustné, aby nedostatečná skutková tvrzení byla doplňována na základě skutečností zjištěných z provedeného dokazování. Navíc v řízení bylo prokázáno, že nemohlo dojít ke splnění celé pohledávky [jméno] [příjmení], neboť v období 23. 3. 2015 až 21. 12. 2015 [jméno] [příjmení], dlužník z úvěrové smlouvy, dluh splácel. V odvolacím řízení bylo provedeným dokazováním spolu se zjištěním, které vyplynulo z dokazování soudu prvního stupně zjištěno, že na účet žalovaného v období od 16. 9. 2005 do 27. 8. 2016 přišla z účtu [jméno] [příjmení] celkem částka 35 000 Kč, z účtu [jméno] [příjmení] (vyjma částky xanon -301 za nábytek) částka 170 874 Kč Celkem tedy [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byla zaslána na účet žalovaného částka 205 874 Kč. I v případě, že by platby poskytnuté [jméno] [příjmení] v době, kdy s žalovaným žila, byla splátkou úvěru, nelze učinit závěr, že došlo ke splnění dluhu, který v době postoupení k datu 14. 9. 2005 činil 288 954,91 Kč, zaplaceno by bylo pouze 205 874 Kč a jiné platby prokázány nebyly.

16. Žalobkyně vznesla námitku promlčení zástavního práva, a jak bylo shora uvedeno, právo na uspokojení ze zástavy vzniká dnem, v němž je věřitel podle hmotného práva oprávněn, aby zajištěná pohledávka byla uhrazena z výtěžku zástavy, tj. tehdy, jestliže dlužník pohledávky zajištěnou zástavním právem nesplnil řádně a včas, tedy marným uplynutím doby splatnosti zajištěné pohledávky. Prokáže-li zástavní dlužník, že zástavní věřitel uplatnil (může uplatnit) právo na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy po uplynutí stanovené doby, a dovolá-li se promlčení zástavního práva, nelze zamítnout jeho žalobu o určení, že tu promlčené zástavní právo není, jen s poukazem na to, že promlčení není důvodem zániku zástavního práva a že promlčené zástavní právo ani po zamítavém pravomocném rozhodnutí soudu nezaniká a je toliko oslabené o tzv. nárok a jedná se o tzv. naturální právo. Jestliže se zástavní dlužník dovolal (důvodně) promlčení zástavního práva, je nepochybné, že zástavní věřitel se již nemůže domoci prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy a tedy ani uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy a že zástavní právo nemůže nadále být způsobilým právním prostředkem pro uspokojení pohledávky (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2185/2009). Na takovém určení je dán naléhavý právní zájem.

17. Ve smlouvě úvěru bylo dohodnuto plnění ve splátkách po dobu 20 let od termínu dočerpání úvěru. Z oznámení banky č. 1 ze dne 21. 9. 2001, jímž došlo ke stanovení výše anuitní splátky a termínu pro zaplacení první splátky vyplynulo, že k datu vystavení tohoto oznámení, k 21. 9. 2001, bylo čerpání hypotečního úvěru ve výši 265 000 Kč dokončeno, pak neučinil-li věřitel úkon, kterým by se pohledávka stala předčasně splatnou, splatnost pohledávky nemohla nastat před 21. 9. 2021. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka ze smlouvy o úvěru se stala splatnou zesplatněním úvěru, a to e-mailem [právnická osoba], sídlem [adresa], zplnomocněné žalovaným k řešení pohledávek s [titul] [jméno] [příjmení] a se [jméno] [příjmení], jímž byl [titul] [jméno] [příjmení] požádán o uhrazení dluhu v co nejkratší době, nejdéle do 22. 1. 2015 na účet žalovaného. Zákon nestanoví obsahové náležitosti výzvy k zaplacení celé pohledávky, za žádost je třeba považovat jakýkoliv projev vůle, z něhož je zřejmý úmysl oprávněného žádat povinného o zaplacení celého dluhu. E-mail s výzvou k uhrazení dluhu v co nejkratší době, nejdéle do 22. 1. 2015 na účet žalovaného, nelze za řádnou výzvu považovat, neboť úmysl žádat o zaplacení celého dluhu není zřejmý.

18. Žalobkyně dále tvrdí, že pohledávka se stala splatnou dříve s ohledem na změnu splátkového kalendáře uvedeného v uznání závazku a v dohodě o narovnání, která sice nebyla dlužníkem podepsána, ale dlužník podle ní plnil, pravděpodobně splnil a poslední splátka byla stanovena na 25. 2. 2016 Odvolací soud je tohoto názoru, že změnu v ujednání o celkové době splácení nelze dovodit. Z dohody o narovnání ze dne 16. 3. 2015, která nebyla žalovaným podepsána, vyplývá, že navržený splátkový kalendář se netýkal celé pohledávky, je zřejmé, že příslušenství nezahrnovala. To, že [titul] [jméno] [příjmení] podle tohoto splátkového kalendáře částečně plnil, je bez významu. Uznání závazku a dohoda o narovnání ze dne 16. 3. 2015 [titul] [jméno] [příjmení] nepodepsaná, ve které je uvedeno, že vzájemné nároky jsou dále neuzavřené, měla být podle odvolacího soudu pouze pokusem o dílčí dohodu.

19. V řízení ani po doplnění dokazování nevyšlo najevo, že by věřitel požadoval ve smyslu čl. VII. bod 3 a v čl. III. bod 4 písm. e) obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování hypotečních úvěrů platných ke dni uzavření smlouvy o úvěru okamžité jednorázové splacení úvěru (jistiny), splatných úroků a ostatních poplatků, smluvních pokut a odměn, ani že by došlo ke změně termínu splácení úvěru.

20. Za situace, kdy zástavním právem byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru v plné výši, která měla být uhrazena ve splátkách, a žalovaný neučinil úkon, kterým by se pohledávka stala předčasně splatnou, splatnost pohledávky nastala uplynutím doby splatnosti poslední splátky, která nemohla nastat před uplynutím 20 let od dočerpání úvěru. Byl-li k 21. 9. 2001 úvěr dočerpán, promlčecí doba zástavního práva počala běžet dnem následujícím po splatnosti poslední splátky, která byla stanovená na 20 let od dočerpání úvěru, tedy nejpozději k 21. 9. 2021. Ode dne následujícího počala běžet tříletá promlčecí doba zástavního práva podle ust. § 100 odst. 2 obč. zák., neboť nejde o majetkové právo, které by bylo z možnosti promlčení vyloučeno, i když má také věcně právní povahu. Podle ust. § 100 odst. 2 obč. zák. zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. Na rozdíl od zástavního práva se promlčení zajištěné pohledávky ze smlouvy o úvěru řídí obchodním zákoníkem, který obsahuje komplexní úpravu promlčení a není-li stanoveno jinak, činí promlčecí doba 4 roky (§ 397 obch. zák.) a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu (§ 391 odst. 1 obch. zák.). Z výše uvedeného je zřejmé, že k promlčení zástavního práva a pohledávky zajištěné zástavním právem nedošlo, v řízení nebylo ani prokázáno, že by pohledávka zanikla splněním [jméno] [příjmení], a to z důvodů shora uvedených a nebyla uhrazena ani [titul] [jméno] [příjmení], jak vyplynulo z výpisů z účtů žalovaného.

21. Žalobkyně, která nabyla vlastnické právo po zemřelém [titul] [jméno] [příjmení] s ohledem na informační deficit vyplývající ze způsobu nabytí nemovitostí, žádala, aby žalovanému (důkazním břemenem nezatíženým) byla uložena vysvětlovací povinnost o stanovení odlišného systému splácení úvěru. Žalobkyně navrhovala výslech žalovaného, který s ním ale nevyslovil souhlas. Na straně, která žádá o uložení vysvětlovací povinnosti, je, aby uvedla alespoň opěrné body skutkového stavu, na žalobkyni tedy bylo, aby uvedla opěrné body ohledně změny splatnosti úvěru. Žalobkyně tvrdila pouze dva způsoby shora uvedené změny splatnosti úvěru, jimiž ke změně splatnosti nedošlo, jiné tvrzení ohledně změny splatnosti úvěru žalobkyně neuvedla a za této situace nebyla žalovanému uložena vysvětlovací povinnost a pro nadbytečnost nebyl prováděn ani opakovaný výslech [jméno] [příjmení] k této otázce.

22. Odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně z důvodů shora uvedených za správný, a proto byl podle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.

23. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně neměla v odvolacím řízení úspěch a je tedy povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení, které se sestávají z nákladů za jeho právní zastoupení. Právní zástupce žalovaného vykonal 4 úkony právní služby, za které mu náleží odměna celkem ve výši 12 400 Kč (vyjádření k odvolání ze dne 20. 12. 2021, účast na jednání dne 17. 3. 2022 a 24. 5. 2022 a podání ze dne 5. 4. 2022), když odměna za jeden úkon činí podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1991 Sb. částku 3 100 Kč. K odměně dále náleží 4 režijní paušály po 300 Kč, tedy částka 1 200 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, dále jízdné z [obec] do [obec] a zpět ke dvěma jednáním odvolacího soudu při ujetí 147 km na trase [obec] – [obec], spotřebě 7,2 l /100 km, ceně nafty 36,10 Kč k jednání konanému 17. 3. 2022, 47,10 Kč k jednání konanému dne 24. 5. 2022 a náhradě za 1 km 4,70 Kč podle vyhl. č. 511/ 2021, na jízdném tedy celkem částka 2 263 Kč. Spolu s 21% DPH ve výši 3 331,23 Kč náklady činí celkem 19 194 Kč.