19 Co 1640/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyň JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený datum narození , IČ IČO sídlem adresa právně zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro 150 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 8. 2025, č. j. 28 C 14/2025-89,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9 135,50 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu v plném rozsahu (výrok I.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 36 542 Kč (výrok II.). Okresní soud takto rozhodl o nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího ve zhodnocení nemovitosti ve vlastnictví žalovaného v důsledku rekonstrukčních prací financovaných žalobcem. K těmto došlo v období od prosince 2014 do února 2015. Důvodem rekonstrukce byla uzavřená nájemní smlouva mezi účastníky. Žalobce vystavil žalovanému v dubnu 2015 fakturu na částku 108 950 Kč za stavební práce, když žalovaný na tuto fakturu uhradil pouze 827 Kč, zbylou částku hradit odmítl. Tato částečná úhrada má podle žalobce za následek uznání předmětného nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Zhodnocení nemovitosti žalovaného představuje podle žalobce částka 150 000 Kč. Žalovaný nárok neuznával, poukazoval na to, že podle výslovného ujednání v nájemní smlouvě byl žalobce jako nájemce oprávněn v předmětu nájmu provádět stavební úpravy, a to výslovně na své náklady. Veškeré stavební úpravy žalovaný na základě vystavených faktur zaplatil dodavateli oprav panu , jméno FO, . Okresní soud žalobu zamítl proto, že k prvému jednání ve věci se žalobce bez omluvy nedostavil a na základě v žalobě uvedených tvrzení a důkazních návrhů nelze žalobě vyhovět. Za situace, kdy obě strany tvrdí, že v blíže neuvedeném rozsahu financovaly rekonstrukční práce, pak bezdůvodné obohacení žalovaného může být důsledkem pouze těch rekonstrukčních prací, které prováděl či financoval žalobce, nikoliv žalovaný. Teprve po přesném určení rozsahu prací provedených či financovaných žalobcem bude možné ve věci rozhodnout, avšak tvrzení v nutném rozsahu v žalobě uvedená nebyla. Protože se žalobce k jednání ve věci bez omluvy nedostavil, zbavil se možnosti byl poučen o nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy. Právě z důvodu neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení ze strany žalobce, byla žaloba zamítnuta. Ačkoliv uzavřená smlouva mezi stranami měla být smlouvou o nájmu bytu, avšak nájemcem měla být právnická osoba, která bydlet ze své povahy nemůže, účastníci uzavřením této smlouvy sledovali spíše sjednání nájmu prostor pro podnikání a není důvod hledět na uzavřenou smlouvu jako neplatnou v plném rozsahu, ale pouze ohledně ujednání, která se týkají výlučně nájmu bytu.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, jím uplatněné odvolací důvody lze podřadit pod ust. § 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř. a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce předně uplatňuje vadu řízení před soudem prvního stupně, když žalobce v řízení zastupuje pověřený člen spolku , tituly před jménem, , jméno FO, , přesto jmenovanému soud nedoručoval žádné písemnosti, zejména předvolání k jednání ani rozsudek. Žalobce odkazuje na znění § 48 odst. 1 a § 49 odst. 1 o. s. ř., z nichž má vyplývat, že postup okresního soudu je vadný. Okresní soud se také nevypořádal s argumentací žalobce, že částečné plnění na uplatněnou pohledávku má účinky uznání celého závazku. Žalobce má dále za to, že z přiložených dokladů rozsah jím provedených či financovaných prací vyplývá. Žalobce se dále domnívá, že okresní soud měl sám zadat vypracování znaleckého posudku na určení výše bezdůvodného obohacení i bez důkazního návrhu žalobce, a to s odkazem na § 120 odst. 3 o. s. ř. Předmětem zkoumání znalce má být zjištění stavu nemovitosti před a po provedení rekonstrukčních prací.

3. K odvolání žalobce se vyjádřil žalovaný, s odvoláním nesouhlasí, napadený rozsudek prvního stupně považuje za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh z části, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

7. Žalobce při odvolacím jednání předložil důkaz, a to ambulantní zprávu ze dne 19. 8. 2025, z níž vyplývá, že předsedkyně žalobce , jméno FO, byla uvedeného dne ošetřena v nemocnici , místní název, se zlomeninou článku palce levé nohy, když k úrazu mělo dojít v blíže neuvedenou dobu předchozího dne. Je doporučen klidový režim a chůze za použití francouzských holí. Odvolací soud tento důkaz posoudil jako přípustný, neboť jde o listinu vzniklou po vydání rozsudku v této věci, tedy tento důkaz nemohl být před soudem prvního stupně předložen. Z tohoto důkazu vyplývá, že předsedkyně žalobce utrpěla v den, kdy byl vydán přezkoumávaný rozsudek, zranění, a to zlomeninu článku palce nohy, z této listiny však není zřejmé, zda k úrazu mělo dojít před či po jednání, při kterém byl rozsudek vynesen.

8. Odvolací soud nemohl přihlédnout k nově uplatněnému tvrzení ze strany žalovaného o tom, že zaplacená částka 827 Kč vůbec nesouvisela s předmětnou věcí, mělo jít o vrácení přeplatku za nájem bytu, který si pronajímala předsedkyně žalobce v tomtéž domě. Jde o skutečnost, kterou strana žalovaná mohla a měla uplatnit před soudem prvního stupně.

9. Odvolací soud neshledal žádné vady řízení před soudem prvního stupně a plně se ztotožňuje s právním posouzením věci, byť shledává toto posouzení neúplným, nicméně tuto vadu napravuje v odvolacím řízení.

10. Pokud jde o námitku o nesprávném postupu okresního soudu při předvolání žalobce k jednání i doručení rozsudku spočívající v tom, že soud nezaslal předvolání pověřenému členu spolku , tituly před jménem, . , jméno FO, , ale doručoval přímo žalobci, není důvodná. Jednak žalobce odkazuje na citované znění § 48 a § 49 o. s. ř., které v době konání tohoto řízení dávno neplatily (citované znění § 48 platilo do 31. 12. 2000 a § 49 do 31. 12. 2004). Nicméně argumentace žalobce není správná ani z pohledu tehdejší, ani současné právní úpravy. Žalobce totiž nerozlišuje mezi zástupcem účastníka, který je subjektem, kterému se přímo doručují písemnosti namísto účastníka řízení, od postavení fyzické osoby jako pověřeného člena spolku, tedy osoby oprávněné jednat za žalobce včetně přijímání písemností. Podstatný rozdíl spočívá právě ohledně doručování. Zástupcem účastníka, kterému soud přímo doručuje písemnosti na jeho adresu a jméno, je zákonný zástupce, zástupce na základě procesní plné moci, opatrovník nebo soudem ustanovený zástupce podle § 30 o. s. ř. Takovým zástupcem není , tituly před jménem, , jméno FO, v postavení člena spolku pověřeného jednat za žalobce. V tomto případě soud doručuje přímo účastníku, pověřený člen spolku je oprávněn za žalobce tuto zásilku přijmout. Okresní soud tedy postupoval správně a k žádné vadě řízení nedošlo.

11. Odvolací soud se plně ztotožňuje i s právní argumentací okresního soudu, když situace není tak prostá, jak uvádí žalobce ve svém odvolání, tedy že k vyčíslení výše nároku postačuje zjistit faktický stav předmětu nájmu před započetím a po ukončení rekonstrukčních prací. Protože obě strany tvrdí, že rekonstrukční práce v blíže nespecifikovaném rozsahu prováděly či financovaly, je skutečně nezbytné rozlišit a prokázat konkrétní rozsah prací prováděných či financovaných žalobcem, neboť bezdůvodné obohacení na straně žalovaného na úkor žalobce může vzniknout pouze v důsledku činnosti prováděné či financované žalobcem. Pokud vlastník sám provádí či financuje úpravu své nemovitosti, v důsledku toho může a zpravidla dochází ke zhodnocení nemovitosti, nikoliv však na úkor žalobce. Ke zjištění existence a výše uplatněného nároku bylo skutečně nezbytné doplnit skutková tvrzení ze strany žalobce ohledně označení a rozsahu konkrétních prací, které prováděl či financoval žalobce. Protože tato tvrzení a důkazní návrhy k nim nebyly žalobcem uplatněny v podané žalobě, byl žalobce povinen unést břemeno tvrzení a důkazní břemeno nejpozději při prvém jednání ve věci. Protože se žalobce k tomuto jednání nedostavil, zbavil se tedy možnosti být poučen o povinnosti tvrdit a prokazovat další skutečnosti, objektivně tedy neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Za této situace nemohl soud prvního stupně postupovat jinak než žalobu zamítnout.

12. Ani tvrzený úraz statutární zástupkyně žalobce v den konání prvého jednání ve věci nepředstavuje vadu řízení či vadu přezkoumávaného rozhodnutí, když v době konání prvého jednání, ke kterému byl žalobce řádně předvolán, mohl žalobce před soudem řádně jednat, a to právě prostřednictvím pověřeného člena žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , kterému v řádném zastupování žalobce nic nebránilo.

13. Nedůvodná je i další námitka žalobce, že soud prvního stupně neměl požadovat doplněná tvrzení či důkazní návrhy od žalobce, ale měl z vlastní iniciativy suplovat chybějící procesní aktivitu žalobce a ustanovit soudního znalce jednak ke zjištění chybějících skutečností a jednak ke zjištění výše nároku. Takový postup by byl v příkrém rozporu se základními zásadami občanského soudního řízení, když povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy k jejich prokázání leží primárně na tom účastníku, který z nich pro sebe vyvozuje procesně příznivé důsledky, tedy zejména na straně žalobce. Soud nemůže a nesmí suplovat chybějící procesní aktivitu účastníka řízení, žalobcem odkazované ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. sice připouští, aby soud provedl i jiné než účastníky navržené důkazy, z tohoto ustanovení však nevyplývá povinnost ani možnost soudu suplovat zásadní absenci tvrzení či důkazních návrhů účastníka.

14. Odvolací soud považuje za důvodnou jedinou odvolací námitku žalobce, že soud prvního stupně se nevypořádal s tezí žalobce o tom, že v důsledku částečného plnění mělo dojít k uznání uplatněného nároku, neboť pokud by tomu tak bylo, pak by povinnost tvrzení a důkazní břemeno přešlo na stranu žalovanou a absentující tvrzení či důkazní návrh ze strany žalobce by nemohly být důvodem k zamítnutí žaloby. Odvolací soud však tuto tezi neshledává důvodnou, a to již na základě posouzení skutkových tvrzení, které žalobce v souvislosti s uplatněním této právní teze uvedl. Dvěma základními podmínkami konkludentního uznání nároku ve formě částečného plnění ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. je nejen existence částečného plnění na pohledávku, jíž se uznání má týkat, ale i existence dalších okolností doprovázejících plnění, z nichž lze soudit o existenci vůle dlužníka plněním uznat i zbytek dluhu. Žádná z těchto podmínek splněna není. Žalobce tvrdí, že žalovaným zaplacená částka 827 Kč měla směřovat na částečnou úhradu faktury č. 12/2015 znějící na částku 108 960 Kč, když nárok vymezený v této faktuře je popsán jako stavební práce na nemovitosti žalovaného. Pokud by došlo k částečnému plnění na tuto fakturu, pak by šlo o částečné plnění na zcela odlišnou pohledávku (úhrada stavebních prací), nikoliv na pohledávku uplatňovanou v tomto řízení, tedy pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení. Provedení rekonstrukčních prací, resp. jejich cena, není totožná s výší nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Obsah této faktury koresponduje s doplněným tvrzením žalobce o existenci dohody mezi účastníky o tom, že žalovaný bude hradit materiál a žalobce bude hradit práci předmětných rekonstrukčních prací. Tato faktura se tedy týká nároku vyplývajícího z uvedené dohody, ať již existovala či nikoliv. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je pohledávkou zcela odlišnou vyplývající nikoli z existence dohody, ale z absence právního důvodu, obě pohledávky mají tedy odlišný skutkový základ.

15. Není splněna ani druhá podmínka, když sám žalobce uvádí, že žalovaný měl na uvedenou fakturu hradit částku 827 Kč, když úhradu zbytku odmítl. Toto odmítavé stanovisko žalovaného přetrvalo i v době vedení tohoto soudního sporu. Postoj žalovaného, který odmítá hradit určitý nárok, vylučuje závěr o tom, že u něj existuje vůle uznat částečným plněním i zbytek dluhu. Z uvedeného je zřejmé, že ke konkludentnímu uznání nároku uplatňovaného žalobcem v tomto řízení na vydání bezdůvodného obohacení úhradou částky 827 Kč nemohlo dojít k uznání tohoto nároku.

16. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. podle kritéria úspěchu v odvolacím řízení. Stranou úspěšnou v odvolacím řízení byl žalovaný, a proto mu příslušný náhrada nákladů odvolacího řízení. Soud přiznal žalovanému náhradu ve výši 9 135,50 Kč, která se skládá z náhrady za právní zastoupení za 1 úkon spočívající v účasti právního zástupce žalovaného u odvolacího jednání ve výši 7 100 Kč, dále 1 paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 450 Kč a 21 % DPH.