28 C 14/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Eduardem Levým v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , IČ IČO žalovaného , se sídlem Adresa žalovaného , právně zastoupené Jméno Zástupce , advokátem, se sídlem adresa Jméno advokáta , o zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se zcela zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů tohoto řízení částku 36 542 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 3. 1. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit mu částku 150 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za období od 16. 5. 2015 do zaplacení a současně uhradit náklady tohoto řízení, a to s odůvodněním, že dne 1. 2. 2015 byla mezi žalovaným a žalobcem uzavřena smlouva o nájmu bytu v domě v , adresa, , , adresa, , ve vlastnictví žalovaného, přičemž na základě ústní dohody měl žalobce (v té době ještě pod názvem , Anonymizováno, .) provést rekonstrukci pronajatých prostor, aby byly prostory způsobilé k užívání. Žalobce tyto úpravy prováděl v měsících prosinci 2014 až 2015. V rámci této rekonstrukce provedl žalobce práce spočívající v rozvodech vody v koupelně a v kuchyni, instalace bojleru, kompletní výměny a zavedení elektroinstalace, kompletní položení podlah, kompletní zhotovení omítek, včetně štukování a výmalby, vybourání a osazení dveřních otvorů mezi místnostmi, vestavby WC a dalších. V době, kdy měla být realizována nájemní smlouva, žalovaný vyměnil zámek a tím nemohl být realizován nájemní vztah, a proto žalobce žádal náhradu nákladů, které vynaložil na rekonstrukci prostor. Žalobce vystavil a přes svou předsedkyni žalovanému osobně předal dne 28. 4. 2015 fakturu číslo , Anonymizováno, znějící na částku 108 950 Kč, když tato částka obsahovala pouze hodnotu vykonaných prací, nikoliv vynaložené výdaje žalobce na materiál, dopravu a podobně. Dne 7. 5. 2015 zaslal žalovaný na účet žalobci částku 827 Kč. Zbylou částku a následné materiálové náklady žalovaný uhradit odmítl a rovněž odmítl rekonstruované prostory zpřístupnit nejen žalobci, ale též kontrole ze stavebního úřadu. Činností žalobce došlo ke zhodnocení nemovitosti žalovaného nejméně o 150 000 Kč a tuto částku žalobce požaduje po žalovaném z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce cestou svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení částky 150 000 Kč dopisem ze dne 15. 6. 2020. Tento požadavek odmítl žalovaný cestou svého právního zástupce přípisem ze dne 26. 6. 2020. Pro případ námitky promlčení ze strany žalovaného upozorňuje žalobce na ust. § 638 odst. 2 občanského zákoníku. Úmysl žalovaného spatřuje žalobce v tom, že ač uzavřel smlouvu o nájmu bytu s počátkem nájmu 1. 2. 2015 a ústní dohodu o tom, že před počátkem nájmu žalobce byt zcela zrekonstruuje, znemožnil žalobci výkon nájemního práva, a to bezprostředně po ukončení stavebních prací. Z toho je zřejmé, že žalovaný neměl při uzavírání nájemní smlouvy vážný úmysl plnit podle nájemní smlouvy a sledoval nepoctivý záměr získat bezdůvodné obohacení spočívající ve zhodnocení do té doby neužívaného a zdevastovaného bytu. Žalovaný rovněž věděl, že činností žalobce získá prospěch zhodnocením ceny nemovitosti, měl tedy o tom, že svým jednáním získá hodnoty vyjádřitelné v penězích, vědomost, čímž naplnil premisu úmyslného jednání. V tomto případě je promlčecí doba však desetiletá. Navíc částečné plnění má účinky uznání zbytku dluhu. Žalovaný, uvedl rovněž žalobce v omyl tím, že mu sdělil, že má na rekonstrukci bytu platné stavební povolení, i když se později toto ujištění ukázalo jako nepravdivé. Úrok z prodlení požaduje žalobce ode dne následujícího poté, kdy mu právní zástupce žalovaného sdělil, že žalovaný jeho nárok odmítá.

2. Žalobci bylo na jeho žádost přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.

3. K výzvě soudu žalovaný k žalobě podáním ze dne 20. 5. 2025 uvedl, že nárok vznesený žalobcem neuznává, a to ani zčásti. Na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 2. 2025 v článku IV. odst. 3 shora je evidentní, že nájemce je oprávněn v bytě provádět stavební úpravy a jiné změny, a to výslovně na své náklady. Veškeré stavební úpravy prováděné v bytě žalovaný na základě vystavených faktur zaplatil dodavateli oprav a úprav předmětného bytu, a to panu , adresa, . Z toho důvodu navrhuje zamítnutí žaloby a přiznání práva na náhradu nákladů tohoto řízení.

4. Žalobce poté v replice ze dne 3. 6. 2025 uvedl, že dohoda mezi účastníky byla taková, že žalovaný bude hradit materiál, zatímco žalobce bude hradit práci a tyto náklady budou odečteny z nájmu ve výši 8 000 Kč měsíčně až do vyrovnání. Od prvopočátku žalovaný věděl, že byt by měl sloužit jako chráněná pracovní dílna, tudíž dílna pro invalidy a souhlasil, že zařídí na stavebním úřadu změny bytových prostor na nebytové. Žalovaný však odmítl jakoukoliv písemnou dohodu. Žalobce nemůže doložit ani fotodokumentaci. Pokud jde o nájemní smlouvu, žalobce má za to, že se jednalo o vynucenou smlouvu, že žalovaný využil v té době psychické tísně. Tato smlouva je pouze účelová z důvodu plánovaného podvodu za účelem bezdůvodného obohacení. Navíc podle občanského zákoníku právnická osoba nemůže bydlet a nemá ani bytovou potřebu ve smyslu příslušných ustanovení. Žalovaný platil stavební materiál, který kupoval pan , adresa, , a oproti fakturám proplácel, nejednalo se však o faktury za práci, kterou hradil žalobce. Navíc faktury za materiál si žalovaný nechal vystavovat na svoji společnost, která byla plátcem DPH, tudíž se dopouštěl i podvodu na finančním úřadu. Žalobce navrhl provedení dalších důkazů, a to zejména výslechy svědků a listinné důkazy.

5. Žalovaný v replice ze dne 11. 6. 2025 uvedl, že neuznává nárok vznesený žalobcem, a to ani zčásti. Pokud jde o nájemní smlouvu na předmětný byt, sám žalobce přiložením této smlouvy o nájmu bytu z 1. 2. 2015 výslovně potvrzuje, že z článku IV. odst. 3 vyplývá, že nájemce je oprávněn v bytě provádět stavební úpravy a jiné změny, a to výslovně na své náklady. Jak již žalovaný uvedl v předchozím vyjádření, veškeré stavební úpravy prováděné v bytě na základě vystavených faktur zaplatil dodavateli oprav a úprav předmětného bytu, a to panu , adresa, . Toto je schopen doložit písemnými doklady a fakturami od dodavatele prací. K podnětu na Finanční úřad v Českých Budějovicích se neumí vyjádřit, neboť text mu nebyl znám. K jakýmsi tabulkám z roku 2014 a k dispozicím s finančními částkami na tomto papíru uvedeným se neumí vyjádřit, neboť nezná tyto částky, netýkají se vedeného sporu. To stejné platí pro další rukou psané údaje o nějakých splátkách bez jakýchkoliv bližších údajů, neumí se k tomu vyjádřit, nesouvisí to s projednávaným případem. K uváděným zednickým pracím se rovněž neumí vyjádřit, není z nich zřejmé, kde byly zednické práce a další práce prováděny, tento podklad vidí žalovaný poprvé. Osobní texty s urážkami, plné lží a nedoložitelných tvrzení, nechce komentovat. Text „kdo viděl tu bordelovou šílenost“ s dalšími nepodloženými tvrzeními a útoky na žalovaného opět nechce komentovat, jenom potvrzuje, že tento text předtím nikdy neobdržel.

6. Soud ve věci nařídil jednání na 18. 8. 2025, ke kterému předvolal žalobce a rovněž právního zástupce žalovaného. Předvolání k jednání bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 28. 6. 2025 a právnímu zástupci žalovaného dne 30. 6. 2025.

7. Žalobce pak ještě reagoval dvěma podáními, a to ze dne 3. 7. 2025 a ze dne 4. 7. 2025, kterými zřejmě reagoval na soudem zaslanou repliku žalovaného, která byla přiložena k předvolání k nařízenému soudnímu jednání.

8. Žalobce se však k nařízenému soudnímu jednání bez omluvy nedostavil a ani nepožádal o jeho odročení, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu se ust. § 101 odst. 3 OSŘ, a to na základě tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů.

9. Ve věci byly provedeny listinné důkazy, a to fakturou číslo 12/2015 na č. l. 7, fotografiemi na č. l. 8 - 18, korespondencí právních zástupců na č. l. 19, seznamem nákladů do nemovitého majetku na č. l. 25, smlouvou o nájmu na č. l. 26 – 27, potvrzení na č. l. 28, seznamem zednických prací na č. l. 29, úplným výpisem ze spolkového rejstříku na č. l. 30, zápisem členské schůze na č. l. 31, výpisem z účtu na č. l. 32, předžalobní výzvou na č. l. 33, seznamem položek na č. l. 61, seznamem příjmů a výdajů na č. l. 65 - 68, korespondencí na č. l. 69, seznamem věcí na č. l. 70, pokračováním korespondence na č. l. 70 - 71, výzvou k účasti na kontrolní prohlídce na č. l. 72, sdělením na č. l. 73, korespondencí na č. l. 74 - 77.

10. Provedeným dokazováním byl zjištěn tento skutkový stav:

11. Dne 1. 2. 2015 byla mezi žalovaným jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem uzavřena smlouva o nájmu bytu v domě v , adresa, , , adresa, , ve vlastnictví žalovaného. Podle čl. IV. odst. 3 této smlouvy byl nájemce oprávněn v bytě provádět stavební úpravy a jiné změny, a to výslovně na své náklady, přičemž nájemce je povinen provádět případné stavební úpravy v souladu se stavebním zákonem a se souhlasem příslušného stavebního úřadu, pokud charakter zásahu do stavby toto ze zákona vyžaduje. Podle čl. VII. odst. 5 smlouvy smluvní strany prohlašují, že tato smlouva byla uzavřena podle projevů jejich pravé, svobodné, určité a vážné vůle s tím, že smlouvu si obě strany před jejím podpisem přečetly a svým podpisem stvrzují, že smlouvě rozumí a smlouva projevům vůle obou smluvních stran odpovídá. Na základě ústní dohody měl žalobce, v té době pod , Anonymizováno, provést rekonstrukci pronajatých prostor, aby byly prostory způsobilé k užívání. Stavební práce v pronajatých prostorách prováděny byly. Žalobce za tyto práce vystavil žalovanému fakturu č. 12/2015 znějící na částku 108 960 Kč splatnou dne 15. 5. 2015. Dopisem ze dne 15. 6. 2020 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení částky 150 000 Kč jako náhrady za bezdůvodné obohacení vzniklé zhodnocením výše uvedených prostor provedenými stavebními pracemi na úkor žalobce. Dopisem ze dne 26. 6. 2020 žalovaný uplatněný nárok odmítl jako nedůvodný s tím, že žalobce nedoložil rozsah provedených prací a výši zaplacených subdodávek.

12. Z dalších listinných důkazů vyplývá, že žalobce v prostorách žalovaného nějaké stavební práce nepochybně prováděl, nicméně nelze zjistit, v jakém přesném rozsahu, a to např. fotografie nebo seznamy zednických prací. Z některých listinných důkazů předložených žalobcem v tomto směru vůbec žádné zjištění učinit nelze, a to např. výzvy k účasti na kontrolní prohlídce nebo na ni navazující korespondence. Pokud z některých listinných důkazů, které jsou však svoji povahou spíše doplněním tvrzení, má vyplývat počet hodin, po který byly jednotlivé práce prováděny, bude nutné se i v tomto případě zabývat především přesnou výměrou plochy, které se ta která profese týkala, neboť tvrzení o počtu hodin strávených prováděním prací a k tomu přiřazená celková cena k určení výše bezdůvodného obohacení bez předchozí dohody účastníků nepostačuje. Teprve po přesném určení rozsahu prací provedených žalobcem bude nutné zjistit, zda a jaké práce již uhradil žalovaný, a teprve takto zjistit, co z uvedeného vlastně bylo provedeno na výlučné náklady žalobce. Ocenění takto zjištěného množství stavebních prací pak již bude odbornou otázkou pro znalce z oboru stavebnictví a ekonomika.

13. Podle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ust. § 2235 odst. 1 OZ zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

15. Podle ust. § 2302 odst. 1 OZ ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen. Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Podle odstavce 2 jedná-li se o nájem prostoru nebo místnosti, jehož účelem není ani bydlení, ani provozování podnikatelské činnosti ve smyslu odstavce 1, použijí se obecná ustanovení o nájmu.

16. Podle ust. § 574 OZ na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

17. Podle ust. § 575 OZ má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.

18. Podle ust. § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

19. Podle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Z výše uvedeného je zřejmé, že mezi účastníky nemohla být platně uzavřena nájemní smlouva o nájmu bytu, neboť žalovaný jako pronajímatel nemohl žalobci jako nájemci přenechat uvedený prostor k zajištění jeho bytových potřeb, popřípadě bytových potřeb členů jeho domácnosti. Právní jednání účastníků, kterým uzavřeli smlouvu o nájmu bytu, pojmově odporuje nezbytným náležitostem podle ustanovení, jež upravuje uzavření nájemní smlouvy o nájmu bytu. Soud ale nesdílí názor žalobce, že smlouva je pro rozpor se zákonem absolutně neplatná jako celek. Z provedeného dokazování naopak vyplývá, že účastníci uzavřením uvedené smlouvy sledovali spíše sjednání nájmu prostor pro podnikání a že není důvod nehledět na uvedenou smlouvu jako na platnou, s výjimkou ujednání, která se týkají výlučně nájmu bytu. I za předpokladu, že by smlouva uzavřená mezi účastníky nemohla být posouzena jako nájemní smlouva o nájmu prostor k podnikání, není žádný důvod hledět na ustanovení smlouvy, podle kterého byl žalobce oprávněn provádět v prostorách stavební úpravy na své náklady, jako na neplatné. Předmětem sporu je tedy podle názoru soudu pouze to, zda v důsledku těchto úprav vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení na úkor žalobce.

21. Je však procesní povinností žalobce tvrdit a prokazovat, na základě jakých konkrétních stavebních prací a v jakém rozsahu provedených došlo ke zhodnocení prostor ve vlastnictví žalovaného a případně v jaké výši. Ačkoliv žalobce uvedl, že toto zhodnocení činí nejméně 150 000 Kč, není vůbec zřejmé, jakým způsobem žalobce právě k této částce dospěl, neboť z provedených důkazů tato částka nevyplývá. Za situace, kdy účastníci spolu neuzavřeli žádnou dohodu o ceně stavebních úprav prováděných žalobcem v prostorách žalovaného, se bez znaleckého ocenění přesné výše případného zhodnocení obejít nelze. Ujednání účastníků o tom, že žalobce je oprávněn provádět uvedené stavební úpravy na své náklady, vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného nijak nevylučuje.

22. Vzhledem k tomu, že žalobce jednak nedoplnil potřebná tvrzení a neoznačil další nezbytné důkazy, ze kterých by vyplýval žalobní nárok, tedy vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného vůči žalobci, soudu nezbylo než podanou žalobu zcela zamítnout.

23. Provedené důkazy za situace, kdy se žalobce bez omluvy nedostavil k nařízenému jednání a ani nepožádal o jeho odročení, skýtaly dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci, neboť jiným způsobem než při soudním jednání nelze účastníka upozornit, poučit a vyzvat podle ust. § 118a odst. 1, 3 OSŘ k případnému doplnění tvrzení a k označení důkazů ohledně těch právně významných skutečností, u kterých účastník své procesní povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní nedostál. Žalobce podle názoru soudu nedoplnil tvrzení a neoznačil důkazy k prokázání svého tvrzení o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, resp. neuvedl, jaké konkrétní stavební práce a v jakém přesném rozsahu, byly provedeny a o těchto stavebních úpravách, které měly být dle tvrzení žalobce provedeny na jeho vlastní náklady, neoznačil důkazy. V důsledku nesplnění těchto procesních povinností tak neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Další důkazní návrhy, které žalobce soudu označil, však k prokázání vzniku bezdůvodného obohacení, tedy k prokázání přesného rozsahu provedených stavebních prací ani k prokázání zhodnocení uvedených prostor žalovaného postačovat nemohly, a proto je soud jako nadbytečné zamítl. Soud má za to, že bez toho, aniž by žalobce konkretizoval provedené stavební práce do takové míry, aby podle toho bylo možné určit jejich přesný rozsah a v návaznosti na to znaleckým posudkem stanovit případnou částku, o kterou se zhodnotily prostory žalovaného a vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení na úkor žalobce, nemůže být žalobě ani zčásti vyhověno.

24. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého soud plně úspěšnému žalovanému přiznal vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši odměny za právní zastoupení advokátem podle ustanovení § 7 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, po 7 100 Kč za 1 úkon právní služby, celkem ve výši 28 400 Kč za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, sepis dupliky k replice žalobce a účast u. jednání soudu), dále paušální náhrady hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 citované vyhlášky po 450 Kč za 1 úkon právní služby, celkem ve výši 1 800 Kč za 4 úkony právní služby, podle ust. § 137 odst. 3 OSŘ bylo z takto určené odměny a náhrady hotových výdajů přiznáno žalovanému vůči žalobci 21 % DPH, celkem tak bylo žalovanému vůči žalobci přiznáno na náhradě nákladů tohoto řízení 36 542 Kč včetně 21 % DPH.

25. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ. Podle ustanovení § 149 odst. 1 OSŘ bylo žalobci uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného.