19 Co 1680/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , bytem Adresa žalobce 7 zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce A bytem Adresa zmocněnce A 7 proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zvýšení výživného, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 10. 9. 2024, č. j. 7 C 140/2024-124,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žaloba o zvýšení výživného za období od 1. 9. 2023 do 29. 2. 2024 z částky 3 500 Kč na 10 000 Kč a co do částky 5 000 Kč měsíčně od 1. 3. 2024 se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Okresní soud v Českém Krumlově (soud prvního stupně) napadeným rozsudek zamítl žalobu o zvýšení výživného za období od 1. 9. 2023 do 29. 2. 2023 z částky 3 500 Kč na 10 000 Kč a co do částky 5 000 Kč měsíčně od 1. 3. 2024 (výrok I.). Vyživovací povinnost žalované naposledy stanovenou k tehdy nezletilému žalobci rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích, č. j. 11 P 76/2013-1011, ve výši 3 500 Kč, počínaje 1. 3. 2024 zvýšil na částku 5 000 Kč měsíčně splatnou k rukám žalobce vždy do 15. dne toho kterého měsíce předem. Nedoplatek výživného za měsíc březen 2024 ve výši 1 500 Kč uložil žalované zaplatit spolu s výživným splatným v měsíci září 2024 (výrok II.). Žalované soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).

2. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6. 5. 2024 domáhal zvýšení výživného na částku 10 000 Kč od 1. 9. 2023 s odůvodněním, že od poslední úpravy uplynuly více než čtyři roky. Výrazně se změnily poměry žalované matky, která s otcem prodala rodinný dům a byla jí vyplacena částka 2 275 000 Kč. Žalobce od června 2020 studoval na , název školy, , adresa, , maturitní zkoušku již složil. Jeho výdaje činí 26 020 Kč měsíčně.

3. Žalovaná k návrhu uvedla, že dne 14. 2. 2020 nastoupila na mateřskou dovolenou s rizikovým těhotenstvím, dne 24. 7. 2020 se jí narodil syn , jméno, . Nejprve jí byl přiznán příspěvek v mateřství, poté pobírala rodinné přídavky, nárok jí zanikl k 30. 9. 2023. Poté byla vedena na úřadu práce, do zaměstnání nastoupila až 5. 3. 2024.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že výživné pro žalobce bylo naposledy zvýšeno na částku 3 500 Kč měsíčně rozsudkem ze dne 2. 10. 2020, č. j. 11 P 76/2013-1011. V té době nezletilý žalobce nastoupil na střední školu a bydlel v , adresa, na internátu. Žalovaná byla na rodičovské dovolené s nejmladším synem. Matka s otcem nabyli majetek větší hodnoty v souvislosti s prodejem podílu na nemovitostech, měsíční náklady nezletilého žalobce byly vyčísleny na 7 447 Kč. Žalovaná měla v té době stejně jako otec žalobce vyživovací povinnost ještě k synovi , jméno, . Matka byla na mateřské dovolené s příspěvkem 45,93 Euro týdně, otec žalobce podnikal v oboru zprostředkování služeb. Další návrh na zvýšení výživného pro tehdy nezletilého žalobce z 3 500 Kč na 8 000 Kč měsíčně od 1. 7. 2022 byl zamítnut rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích, č. j. 11 P 76/2013-1063. Soud tehdy dospěl k závěru, že sice nastala podstatná změna poměrů na straně obou rodičů z důvodu odpadnutí vyživovací povinnosti ke zletilému synovi , jméno, , došlo k navýšení odůvodněných potřeb nezletilého žalobce, ale žalovaná měla příjem pouze ve výši 8 000 Kč z rodičovského příspěvku a nebyl prostor k navýšení výživného.

5. Z provedených důkazů soud prvního stupně zjistil, že žalobce bydlí v nájemním bytě v Praze s výší nájemného 18 000 Kč a záloh na služby 5 000 Kč měsíčně, spolu s otcem žalobce náklady na druhou polovinu bydlení hradí spolubydlící. Žalobce své tvrzené měsíční výdaje ve výši 20 020 Kč doložil potvrzeními o provedených odchozích úhradách z účtu, nákupními doklady a dalšími účtenkami. K prodeji nemovitosti ve spoluvlastnictví otce žalobce a žalované došlo v roce 2019. Žalovaná pobírala rodičovský příspěvek na nezletilého syna , jméno, , narozeného , datum, , nárok jí zanikl ke dni 30. 9. 2023. Žalované byla přiznána podpora v nezaměstnanosti od 2. 10. 2023 ve výši 5 896 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, 4 717 Kč po dobu dalších dvou měsíců a 4 324 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu (únor 2024). Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, že příjmy žalované tvořil ještě příspěvek na bydlení, přídavek na nezletilého , jméno, žalované přiznán nebyl. Žalobce byl od 1. 9. 2023 studentem 4. ročníku střední školy, studium ukončil maturitou. Žalobce byl přijat ke studiu na vysoké škole, kde ročně náklady na studium činí 76 000 Kč, náklady na ubytování hradí 11 000 Kč měsíčně. V souvislosti se studiem se tedy zvýšily výdaje na straně žalobce, ke změně poměrů však došlo i na straně žalované, fakticky ještě před 1. 9. 2023. Žalované se v roce 2020 narodil syn , jméno, , měla tehdy tři vyživovací povinnosti, návrh na snížení výživného pro žalobce však nepodala. V okamžiku, kdy došlo k ukončení mateřské dovolené s nezletilým , jméno, , žalovaná vyvinula snahu k získání zaměstnání v místě bydliště, které však nebylo úspěšné. Následně byla vedena jako uchazečka o zaměstnání, od doby skončení výplaty hmotné podpory v nezaměstnanosti nastoupila do zaměstnání v Rakousku s příjmy za první tři měsíce 19 281 Kč, 22 148 Kč a 23 789 Kč. Od dubna 2024 činí měsíční příjem žalované spolu s příspěvkem na bydlení 25 743 Kč, 27 137 Kč a 28 778 Kč. V tomto období byly výdaje 21 715 Kč měsíčně. K dispozici jí tak zůstává částka 6 000 až 7000 Kč měsíčně. Za této situace soud shledal žalovanou již placené výživné ve výši 5 000 Kč, tedy zvýšení o částku 1 500 Kč, za maximum možného. S těmito závěry soud žalobu za období od září 2023 do konce února 2024 co do zvýšení o 6 500 Kč zamítl, spolu s navýšením výživného o 5 000 Kč za období od 1. 3. 2024. Výživné bylo žalované zvýšeno už od měsíce března, za který ji již náležela mzda od rakouského zaměstnavatele. Protože žalovaná přistoupila ke zvýšení výživného sama až od měsíce dubna, bylo rozhodnuto o nedoplatku za tento měsíc ve výši 1 500 Kč.

6. Po právní stránce soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 910 a následující zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), zejména z § 913 o. z. Soud prvního stupně neshledal skutečnosti svědčící o tom, že se žalovaná vzdala bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě, že by postupovala nepřiměřená majetková rizika. Přiznané zvýšení výživného podmínky § 913 o. z. splňuje. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť z větší části úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů vzdala.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Výživné stanovené ve výši 5 000 Kč je dle žalobce skoro až nedůstojné k povaze studia, se kterým žalovaná souhlasila. Soud prvního stupně ryze a striktně posuzoval příjem žalované pouze dle doložených dokladů o příjmu. Žalobce poukazuje na skutečnost, že žalovaná před nástupem na mateřskou dovolenou s nezletilým , jméno, pracovala v Rakousku, po 2 letech na mateřské dovolené dostala nabídku na obnovení pracovního poměru, včetně umístnění nezletilého , jméno, do školského zařízení v Rakousku. Tuto nabídku odmítla a byla další rok na mateřské dovolené dle zákonů ČR. Žalobce se domnívá, že se žalovaná cíleně vyhýbala práci a úmyslně ho mylně informovala o svých plánech, když mu slibovala, že do zaměstnání nastoupí v září 2023, pak v prosinci 2023, naposledy v lednu 2024. Žalobce apeluje na odvolací soud, aby přehodnotil rozsudek a posoudil věc mimo tabulkové výpočty. Poukázal rovněž na skutečnost, že byl předložen příjem žalované ve výši pouze nástupního platu, neboť do zaměstnání žalovaná nastoupila přibližně měsíc před jednáním soudu. Soud prvního stupně tedy nemohl posuzovat i další nezanedbatelné příjmy žalované jako je bonus za dojíždění do zaměstnání nebo například příspěvky na dítě. Při odvolacím jednání obecný zmocněnec žalobce navrhl, aby výživné bylo zvýšeno na částku 8 000 Kč, kterouž považuje za adekvátní příjmu žalované.

8. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že soud prvního stupně rozhodl na základě podrobného posouzení doložených příjmů, výdajů a dalších rozhodných skutečností, což je velmi obsáhle popsáno v odůvodnění rozsudku. Odvolání žalobce dle jejího názoru žádné nové skutečnosti neobsahuje. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

9. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

10. Odvolací soud podle § 213 o. s. ř. doplnil dokazování potvrzením zaměstnavatele matky o jejích příjmech za období červen až prosinec 2024 a leden 2025. Z předložených dokladů bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem matky od června do prosince 2024 dosahoval částky 1 281 Euro, v měsíci lednu šlo o částku 1 232,75 Euro. Matka tak v uvedeném období dosahovala příjmu zhruba 32 000 Kč měsíčně. Z vyjádření matky pak bylo zjištěno, že příspěvek na bydlení pobírala naposledy v měsíci září 2024, když z přehledu příjmů a výdajů matky bylo zjištěno, že příspěvek na bydlení pobírala v měsíci dubnu 2024 ve výši 6 462 Kč, v květnu a červnu 2024 ve výši 4 989 Kč a v období červenec až září 2024 ve výši 3 659 Kč. Celkové výdaje matky v tomto období dosahovaly v průměru částky 25 800 Kč měsíčně.

11. K poměrům žalobce bylo zjištěno, že od září 2024 studuje na Metropolitní univerzitě v Praze, kdy hradí školné 38 000 Kč za semestr. Žalobce začal od září 2024 podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná v oblasti finančního poradenství, je to pro něj brigáda, takto si přivydělává kolem 6 000 Kč měsíčně, které používá pro svoji osobní potřebu. Otec žalobci platí měsíčně 25 000 Kč na úhradu jeho potřeb.

12. Odvolací soud po přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně a doplnění dokazování dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je po skutkové i právní stránce správné. V řízení bylo zjištěno, že došlo ke změně poměrů jak na straně zletilého žalobce, tak na straně jeho matky jako osoby povinné výživné žalobci hradit. Žalobce byl ke dni 1. 9. 2023 studentem 4. ročníku střední školy, nyní je studentem 1. ročníku vysoké školy. Jeho potřeby se od doby posledního rozhodnutí nepochybně v souvislosti s věkem a studiem zvýšily. Žalované však přibyla v roce 2020 další vyživovací povinnost, její příjmy se snížily, neboť byla s nezletilým synem , jméno, na rodičovské dovolené a poté byla evidována na úřadu práce od října 2023 do února 2024. Ačkoliv v té doby byly potřeby žalobce nepochybně vyšší, žalovaná nedosahovala takového příjmu, aby bylo možné výživné pro žalobce zvýšit. Od března 2024 nastoupila žalovaná do zaměstnání, její příjmy se zvýšily, když dosahuje příjmu ze zaměstnání okolo 32 000 Kč. Současně se ale změnila situace i na straně žalobce, který od 1. 9. 2024 začal podnikat a z tohoto svého podnikání dosahuje příjmu okolo 6 000 Kč měsíčně. Výživné stanovené soudem prvního stupně od 1. 3.2024 částkou 5 000 Kč měsíčně tak dle odvolacího soudu odpovídá, jak odůvodněným potřebám žalobce jako oprávněného a jeho majetkovým poměrům, tak i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalované jako povinné. Pokud žalobce v návrhu i v podaném odvolání poukazoval na skutečnost, že žalovaná měla možnost nastoupit do zaměstnání v Rakousku již po 2 letech rodičovské dovolené, pak žalovaná v řízení před soudem prvního stupně vysvětlila, že tuto možnost nemohla využít, neboť neměla zajištěné takové předškolní zařízení pro nezletilého , jméno, , které by jí umožňovalo pracovat v Rakousku. Nelze žalované vytýkat, že byla na rodičovské dovolené s nezletilým , jméno, do 3 let jeho věku. Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně neshledal, že by se žalovaná vzdala bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu. Pokud v návrhu žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaná měla příjem z prodeje nemovitosti ve spoluvlastnictví s jeho otcem, pak k tomuto prodeji došlo v roce 2019 a nelze k němu v současné době přihlížet.

13. Po právní stránce odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vychází z ustanovení § 910 až § 914 o. z., výživné stanovené od 1. 3. 2024 částkou 5 000 Kč pak odpovídá kritériím ustanovení § 913 odst. 1, 2 o. z.

14. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek prvního stupně ve výroku II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Odvolací soud podle § 220 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. pouze v tom smyslu, že upravil nesprávnost uvedenou v tomto výroku, kdy žaloba o zvýšení výživného byla zamítnuta co do částky 6 500 Kč za období od 1. 9. 2023 do 29. 2. 2024 (v rozsudku soudu prvního stupně nesprávně uvedeno 29. 2. 2023) a co do částky 5 000 Kč od 1. 3. 2024.

15. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobce i žalovaná byly v řízení úspěšní pouze částečně.